15 C 195/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o odškodnění ve výši částka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že u Okresního soudu v České Lípě žalobce dne [datum] podal žalobu, jíž se domáhal po [právnická osoba] a.s. částky [částka]. Řízení bylo vedeno u nadepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka] a celé řízení bylo ukončeno dne [datum] rozhodnutím Ústavního soudu, který pod sp. zn. [ústavní nález] stížnost [právnická osoba] a.s. odmítl. Odmítnutí bylo doručeno žalobci dne [datum] Soudní řízení trvalo 13 let a 6 měsíců. Předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení v řádech desítek milionů korun. Žalobce byl se žalobou úspěšný. Žalobce přesvědčený o tom, že délku řízení sám nezpůsobil, v průběhu řízení uplatňoval pouze opravné prostředky, které si vyžadoval postup odvolacího soudu, který 2 x popřel pravomoc civilních soudů, ani před soudem prvního stupně, ani před soudem odvolacím pak nepožadoval svévolné odročení nařízeného jednání, nezatěžoval soudní jednání jakýmkoliv jiným negativním nebo zbytečným způsobem. Chování žalobce lze považovat spíše jako důvod pro přiznání vyšší náhrady. Žalobce požaduje částku [částka] za každý rok trvání řízení, za první dva roky částku poloviční. Odkazuje na skutečnost, že stanovisko Nejvyššího soudu týkající se možného rozmezí [částka] - [částka], za 1 rok trvání řízení, bylo vydáno v roce 2011 při zohlednění inflace by tak měla být částka za 1 rok trvání řízení vyšší. Za 13 let a 6 měsíců je třeba považovat za základní částku [částka]. K posouzení složitosti uvádí, že řízení probíhalo před několika stupni soudní soustavy, včetně Ústavního soudu, což by mohlo svědčit o vyšší složitosti věci. Naproti tomu je třeba uvést, že řada rozhodnutí soudu byla především procesní povahy posuzující samostatnou pravomoc civilních soudů, přičemž Nejvyšší soud byl nucen opakovaně potvrzovat tuto pravomoc, vícekrát o ní rozhodovat. Řízení je tak standardnějšího rázu, jež by eventuálně odůvodňovalo snížení přiznaného zadostiučinění, ne však rozhodně víc než o 20 %. Ve vztahu k jednání žalobce jako poškozeného žalobce uvádí, že se nijak na řízení nepodílel. Jednání žalobce je třeba hodnotit, takže mu nelze ničeho vytknout. Mělo by dojít navýšení základní částky o 20 %. Pokud jde o postup civilních soudů, připouští žalobce, že jím lze v určité míře především vytýkat, že se stala otázka pravomoci civilních soudů opakovanou revokovanou, ač o ní bylo pravomocně rozhodnuto již v rámci mezitímního rozsudku. Toto kritérium by nemělo být hodnoceno ani v prospěch ani v neprospěch žalobce. Velký význam je v konkrétním případě dán, nešlo o běžný spor, který by pro žalobce neměl jakýkoliv zvýšený význam. Žalobci nakonec byla přiznána částka [částka]. Žalobce je veřejnoprávní korporací, částka představuje značnou část jeho rozpočtu. Z rozpočtu na rok 2007 vyplývá, že příjmy žalobce činily částku [částka], stejně tak výdaje, je patrné, že pro žalobce šlo o velmi významnou částku, navrhuje přiznanou částku navýšit o 20 %. Celkem požaduje částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. [spisová značka]. Dále však uvedla, že vzhledem k tomu, že jí nebyl zapůjčen spisový materiál, nebylo možné zaujmout stanovisko k věci. Dále obecně odkázala na judikaturu s tím, že sporuje existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy, k věci samé uvedla, že délka řízeně je dána nejen činností soudu, ale závisí na složitosti předmětu řízení, na počtu úkonů, které je nutno v řízení provést, počtu instancí, které ve věci rozhodovaly. Z dostupného šetření žalovaná zjistila, že byla vedena žaloba pro vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní i procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování, včetně výslechů svědků a znaleckého zkoumání listinných důkazů bylo opakovaně rozhodováno na všech třech úrovních soudní soustavy i před Ústavním soudem. Procesně bylo rozhodováno složitě o věcné a místní příslušnosti, délka řízení je z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi soudem poskytnuty prostředky k ochraně práv. V postupu soudu nelze shledat nedůvodná období k nečinnosti. Celková délka je ovlivněna zejména vysokou složitostí věcí a četnosti rozhodování soudů na všech úrovních soudní soustavy a soudem ústavním. Celkovou délku lze hodnotit jako přiměřenou. Nedomnívá, že by se mělo jednat o řízení, které by mělo pro žalobce vyšší význam.

3. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a osř.

4. Soud má za prokázaný průběh řízení vedeného u Okresního soudu v České Lípě ze spisu sp. zn. [spisová značka] tak, že dne [datum] Krajskému soudu v Ústí nad Labem byla doručena žaloba ze strany žalobce město Česká Lípa proti žalovanému [právnická osoba] o 51 142 789, [částka] z titulu neplatné smlouvy o závazku veřejné služby k zajištění ostatní dopravní obslužnosti města Česká Lípa. Žalobce požádal o osvobození od placení soudních poplatků. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], žalobci osvobození od placení soudních poplatků nebylo přiznáno. Dne [datum] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] žalobce žádá o prodloužení lhůty, soudní poplatek je zaplacen dne [datum]. Dne [datum] ve věci proběhl příprava jednání,. Dne [datum] byla doručena soudu listina oprava žalobních tvrzení, rozšíření žaloby o dalších [částka]. Dne [datum] ze strany žalobce byl podán návrh na vydání předběžného opatření podle § 102 o.s.ř., týkající se zajištění nemovitostí. Okresní soud v České Lípě rozhodl dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] tak, že zakázal žalované z uvedené nemovitosti zcizit, proti tomu se původní žalovaný odvolal. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci pod č. j. [číslo jednací] usnesení okresního soudu potvrdil. Další jednání proběhlo dne [datum], za účelem doplnění tvrzení bylo odročeno na den [datum]. V mezidobí byla doplněna tvrzení a předloženy důkazy. Dne [datum] proběhlo jednání, to bylo odročeno na den [datum]. Toto jednání také proběhlo, byl vyslýchán svědek [jméno] [jméno] a bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] je doručeno soudu sdělení účastníka s tím, že dne [datum] jednání proběhlo, byl vyslechnut svědek a bylo rozhodováno o námitce věcné nepříslušnosti Okresního soudu v České Lípě, takže tato není důvodná a zároveň bylo připuštěno původní rozšíření žaloby o částku přesahující 19 milionů korun. Dále byl vyhlášen mezitímní rozsudek s tím, že nárok žalobce je, co do základu důvodný. Byl podán návrh na zrušení předběžného opatření. Ten byl usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] zamítnut. Krajský soud v Ústí nad Labem k podaným odvoláním usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] mezitímní rozsudek zrušil, řízení zastavil, rozhodl tak, že po právní moci usnesení bude věc postoupena krajskému úřadu pro Liberecký kraj jako správnímu orgánu věcně a místně příslušnému a rozhodl o náhradě nákladů řízení a dále zrušil usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým soud rozhodl o námitce věcné nepříslušnosti a připustil rozšíření žaloby tím, že k tomuto nebyla dána moc Okresního soudu, stejně tak rozhodl pod č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí], takže zrušil usnesení okresního soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a řízení zastavil. (jednalo se o řízení o předběžném opatření). Proti shora uvedenému rozhodnutí bylo podáno dovolání, spis byl předložen dne [datum] Nejvyššímu soudu. Dne [datum] byl spis vrácen bez věcného vyřízení s tím, že nebylo správně doručováno. Nejvyšší soud rozhodl dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] tak, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] zrušil, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] odmítl, a to v tom směru, že nelze akceptovat jako správný názor, že není dána pravomoc soudu rozhodovat o věci v občanskoprávním řízení a druhý výrok se týkal právě předběžného opatření. Usnesením ze dne [datum] Okresní soud v České Lípě rozhodl o tom, že žalobci bude vrácena jistota ve výši [částka], a to za situace, kdy řízení o návrhu žalobce o předběžném opatření bylo pravomocně zastaveno ke dni [datum]. Nově podává žalovaný další návrh dne [datum] na zastavení řízení, kde polemizuje se závěry Nejvyššího soudu. K tomuto se vyjadřuje v březnu roku 2011 i žalobce a nově ve věci, po zrušení rozhodnutí ze strany Nejvyššího soudu, rozhoduje opětovně Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], kdy rozsudek okresního soudu mezitímní rozsudek potvrdil. Následně bylo podáno dovolání dne [datum]. Byl složen soudní poplatek ve výši [částka] dne [datum]. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne [datum rozhodnutí] Nejvyšší soud pod č.j. [číslo jednací] dovolání zamítl. V mezidobí byly podány námitky podjatosti proti vyřizující soudkyni. Dne [datum] byl spis předložen k rozhodnutí krajskému soudu s tím, že tento byl vrácen [datum], takže o věci má rozhodnout předseda okresního soudu. Ten se vyjadřuje dne [datum] a spis byl opětovně předložen k nutnosti rozhodnutí nadřízenému soudu. Krajský soud v Ústí nad Labem pod č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] rozhodl, tak, že soudkyně není vyloučena z řízení. Dne [datum] ve věci proběhlo jednání, bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku. Následně jsou účastníci vyzváni k zaplacení nákladů za znalečné a dne [datum] je spis zaslán znalci k vypracování znaleckého posudku. Dne [datum] je podán znalecký posudek z oboru dopravy a následují připomínky ke znaleckému posudku. Usnesením ze dne [datum] je přiznána odměna znalci. Následuje vyjádření žalobce ke znaleckému posudku a dne [datum] je vyzván žalobce, aby zaplatil zálohu na náklady na doplnění znaleckého posudku a dne [datum], aby doplatil soudní poplatek za rozšíření žaloby. Dne [datum] a [datum] byly zaplaceny uvedené poplatky. Dále je řešena oprava žalobního petitu a je žádáno ze strany žalovaného osvobození od placení soudních poplatků, tak jak tomu již bylo původně. Dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] je přiznáno žalovanému osvobození od placení soudních poplatků ve výši 70 %. Usnesením ze dne [datum] je přiznána odměna za doplněk znaleckého posudku. Dne [datum] je na jednání soudu vyhlášen rozsudek s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Proti tomu podává žalobce i žalovaný odvolání, zároveň žalobce žádá osvobození od soudních poplatků. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud žalobci nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků. V mezidobí byla uložena pořádková pokuta právnímu zástupci žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], a dne [datum] byla tato pokuta prominuta. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu, který rozhodoval o žádosti žalovaného o osvobození od placení soudních poplatků o odvolání žalobce a žalovaného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum], které se týkalo právě žádostí o osvobození od placení soudních poplatků. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka [obec] pod č. j. [číslo jednací] odvolání žalobce odmítl a žalovanému přiznal osvobození od placení soudních poplatků, následně dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] řízení o odvolání žalobce Okresní soud v České Lípě zastavil, neboť nebyl zaplacen soudní poplatek. Je podáno dovolání právě proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], což je usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu č. j. [číslo jednací], kdy okresní soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků žalobci, zároveň žalobce podal odvolání proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum], kterým zastavil odvolací řízení. Spis byl předložen dne [datum] Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud dovolání odmítl dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], následně v průběhu března roku 2017 byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem s tím, že ten rozhodl dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a na něj navazující usnesení zrušil, řízení zastavil a věc postoupil Krajskému úřadu pro Liberecký kraj jako místně a věcně příslušnému orgánu. Proti tomu bylo podáno dovolání ze strany žalobce. Žalobce byl vyzván dne [datum] k zaplacení soudního poplatku. Ten byl zaplacený dne [datum]. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Ten rozhodl pod č.j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] tak, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] zrušil věc a vrátil ji k dalšímu řízení s tím, že je dána věcná příslušnost obecných soudů k projednání věci. Krajský soud v Ústí nad Labem dne [datum rozhodnutí], pod č. j. [číslo jednací] potvrdil usnesení okresního soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým zastavil řízení o odvolání žalobce z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Dne [datum] proběhlo jednání před odvolacím soudem. Jednání bylo odročeno na den [datum] avšak jednání ylo odročeno na neurčito za účelem vyžádání stanoviska znalce [příjmení]. Následovala tato žádost ze dne [datum]. Jednání bylo nařízené na den [datum], dne [datum] byl vyhlášený rozsudek s tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl částečně změněn a žalobce byl úspěšný co, do částky [částka], ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Proti tomu bylo podáno dovolání, následně byli účastníci vyzýváni k zaplacení soudního poplatku. Nejvyšší soud pod č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] dovolání odmítl. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] ze strany žalovaného byla podána žaloba pro zmatečnost s tím, že opět se žalovaný domáhal rozhodnutí, že projednávaná věc nepatří do pravomoci soudů. V mezidobí Ústavní soud pod čj. [ústavní nález] ústavní stížnost odmítl dne [datum]. Na den [datum] bylo nařízeno jednání týkající se žaloby pro zmatečnost. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost, proti tomu bylo podáno odvolání dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Ten rozhodl pod [číslo jednací] Co se [číslo] dne [datum] tak, že potvrdil usnesení Okresního soudu v České Lípě, kterým žaloba pro zmatečnost byla zamítnuta.

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z [číslo] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené [obec] smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum], § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou.

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. [spisová značka].

7. Po právní stránce se soud zabýval skutečností, zdali v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ustanovení § 13 zákona 82/98 Sb. spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud posuzoval celkovou délku řízení pro žalobce optikou ustanovení § 31a zákona 82/98 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Řízení pro žalobce započalo podáním žaloby v březnu roku 2007 a bylo dle názoru soudu ukončeno rozhodnutím o odmítnutí žaloby pro zmatečnost ze dne [datum], které bylo potvrzeno ze strany Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka [obec] pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Rozhodnutí pak nabylo právní moci dne [datum]. Celková délka řízení je tak 14 let a 10 měsíců.

8. Soud poukazuje na skutečnost, že do celkové délky řízení dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] započítal i délku řízení o žalobě pro zmatečnost.

9. Soud shora uvedenou délku řízení posuzoval z pohledu ustanovení § 31a zákona 82/98 Sb. s tím, že dospěl k závěru, že celková délka řízení je v tomto směru nepřiměřená. Celkově obecně lze konstatovat, že délka řízení 14 let a 10 měsíců, tj. délka řízení dosahující takřka 15 let trvání řízení je svojí délkou již objektivně seznatelně nepřiměřená, a to bez ohledu na to, zdali v ní je možné shledat průtahy nebo delší období nečinnosti. Obecně lze konstatovat, že soudy a soudní soustava České republiky je povinná šetřit práv účastníků soudních řízení, a to v tom směru, aby se těmto účastníkům dostalo rychlých a účinných rozhodnutí, rychlého a účinného vyřešení jejich sporu. Je úkolem justice, aby mohli účastníci v soudních řízeních dosáhnout nápravy vztahů, o kterých tvrdí, že jsou dotčeny a rozvráceny. V tomto směru je úkolem České republiky, aby se primárně pokusily v obecně přijatelné době a časových horizontech ve věci samé fakticky rozhodnout. Co se týká řízení Okresního soudu v České Lípě pod č. j. [spisová značka] dospěl tento soud k závěru, že shora uvedené povinnosti obecně soudy České republiky v tomto směru nedostály, celková délka řízení dosahující takřka 15 let nemůže být ani z vážných procesních důvodů považována obecně za délku přiměřenou. Soud sice neshledal delší období nečinnosti, je však nutné poukázat na skutečnost, že ve věci samé fakticky v době přiměřené tak, aby nebylo možné považovat za porušení práva účastníků na spravedlivý proces, fakticky soud nerozhodl. Řízení bylo zahájeno v březnu roku 2007, v mezidobí soudy rozhodovaly opakovaně, a to jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, Nejvyšší soud jako soud dovolací a jednou také Ústavní soud. Ve věci bylo rozhodováno o procesních záležitostech, řízení bylo několikrát zastaveno z důvodu tvrzeného nedostatku pravomoci soudů České republiky, několikrát bylo také rozhodováno o žádostech účastníků o osvobození od placení soudních poplatků, o osvobození od placení záloh na vypracování znaleckého posudku, bylo rozhodováno o odměně znalců. Bylo také rozhodováno o uložení pořádkové pokuty, o prominutí pořádkové pokuty a o žalobě na zmatečnost. Jak soud shora uvedl, soud neshledal další období nečinnosti ve věci samé nebo samotné průtahy, které by vedly soud k závěru o tom, že tyto průtahy měly vést samy o sobě k úvahám soudu o nepřiměřenosti délky uvedeného soudního řízení. Avšak, jak soud shora uvedl, již samotná délka bez takovýchto průtahů nebo delších období nečinnosti, je naprosto nepřiměřená danému sporu. Ve věci samé je totiž nutné poukázat na skutečnost, že soud prvního stupně provedl na cca dvou jednáních úkony směřující k vyřízení věci samé, byl vypracován taktéž znalecký posudek v poměrně rychlém časovém období a soud prvního stupně i poměrně rychle ve věci samé také fakticky rozhodl. Délka řízení však byla zapříčiněna právě rozhodováním ze strany odvolacího soudu, který několikrát se zabýval otázkou věcné příslušnosti, kdy Nejvyšší soud však již 1 x ve věci věcné příslušnosti rozhodoval, v případě týkající se dovolání proti mezitímnímu rozsudku, toto rozhodnutí však nebylo respektováno ze strany odvolacího soudu a tento opětovně řízení zastavil. Nejvyšší soud toto musel korigovat v rámci rozhodnutí o podaném dovolání. Ve věci bylo vydáno také předběžné opatření, o němž bylo také rozhodováno. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení je vzhledem ke všem okolnostem případu nepřiměřená. Soud dospěl k závěru, že je namístě přiznat odškodnění v penězích. Soud tak dospěl k závěru, že je namístě odškodnit částkou [částka] za 1 rok trvání řízení, za první dva roky částkou poloviční, celkem soud dospěl k částce [částka]. Tuto částku soud podrobil přezkumu dle parametrů ustanovení § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb. Soud dospěl k závěru, že je namístě snížit tuto částku o 20 %, a to z důvodu složitosti řízení, a to zejména složitosti procesní a věcné, jak bylo shora uvedeno, a toto vyplývá ze samotného popisu průběhu řízení. Soudy drtivou většinu času rozhodovaly o námitkách účastníků, jednak dále také o požadavcích na osvobození od placení soudních poplatků, o vydání předběžných opatření, o žalobě pro zmatečnost, o věcné příslušnosti soudů, dále ve věci byl vypracován znalecký posudek, bylo rozhodováno o odměnách znalce. Bylo rozhodováno o uložení pořádkové pokuty, o upuštění od uložení pořádkové pokuty. Soud tak dospěl k závěru, že zejména po stránce procesní se jednalo o řízení, které se vyznačovalo značnou mírou složitosti, ve věci složitosti. Dále soud snížil uvedenou částku o dalších 20 %, a to z důvodu počtu soudních soustav, které ve věci samé rozhodovaly. Ve věci samé rozhodoval opakovaně soud prvního stupně, soud druhého stupně jako soud odvolací, Nejvyšší soud jako soud dovolací, 1 x také Ústavní soud ČR, ve věci soud prvního stupně i druhého stupně rozhodovaly jednak ve věci samé. Byl vydán také mezitímní rozsudek, dále bylo nutné rozhodovat velmi často o procesních rozhodnutích, které byly podrobovány přezkumu ze strany odvolacího soudu. Soudy rozhodovaly o žalobě pro zmatečnost, kdy i proti tomuto rozhodnutí bylo podáno následně také odvolání ve věci samé. Ve věci také rozhodoval také 1 x Ústavní soud. Soud dospěl k závěru, že je namístě snížit uvedenou částku o 20 % z důvodu počtu soudních soustav, které ve věci rozhodovaly. Soud dospěl k závěru, že žádnému z účastníkovi nelze přikládat k tíži jeho chování, účastníci pouze podávali opravné prostředky, návrhy ve věci samé s tím, že žádným způsobem se nejednalo o chování, které by bylo možné označit jako chování kverulatorní nebo chování, které by směřovalo k neodůvodněným průtahům v daném řízení. Dále soud dospěl k závěru, že zejména pro žalobce není významný nebo vyšší, tak jak toto žalobce uvádí. Jednalo se o standardní spor ohledně bezdůvodném obohacení, byť se jednalo o částku, která se pohybovala v řádech milionů, je nutné poukázat na skutečnost, že žalobce, byť v žalobě uváděl, že byl úspěšný v částce přesahující [částka], toto má soud za prokázané, je však nutné poukázat na skutečnost, že původní žalobou se domáhal částky nakonec představující částku [částka], tj. ve vyšší částce úspěšný nebyl, dále i sám žalobce poukazuje na skutečnost, že se jedná o složku, která disponovala s rozpočtem přesahujícím [částka], kdy má soud za to, že byť se nejedná o částku nijak bagatelní ve vztahu k celkovému rozpočtu, vzhledem k osobě žalobce se nejednalo o částku, která by pro něj byla natolik zásadní, že by soud přistoupil k navýšení základní částky z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce. Co se týká samotného postupu soudů v předmětném řízení, které prodloužilo celkovou délku řízení, byla otázka pravomoci civilních soudů, kdy odvolací soud se neztotožňoval s pravomocí civilních soudů projednávat věc ve věci samé. Jednalo se však o právní posouzení s tím, že i Nejvyšší soud ve zrušujícím rozhodnutí se zabýval skutečností, že chápe Krajský soud jako soud odvolací, proč přistoupil k uvedenému rozhodnutí. Soudy, jak bylo shora uvedeno postupovaly ve věci poměrně plynule, soud neshledal žádné delší období nečinnosti, z tohoto důvodu má soud za to, že není na místě procentuálně uvedenou částku moderovat. Soud tak dospěl k závěru, že je namístě shora uvedenou částku snížit o 40 % a celkem tak dospěl k částce [částka].

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř. Soud přiznal žalobci náhradů nákladů řízení dle ust. § 9 odst. 4 písm. a/ AT ve výši [částka] za jeden úkon právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, podání vyjádření) a 3 x300 Kč režijní paušál dle AT a DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka].