15 C 248/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená doc. JUDr. jméno příjmení , Ph.D., advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o odškodnění

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 35 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z této částky ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá jednak náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a dále náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu. Uvedla, že nemajetková újma vznikla žalobkyni v důsledku trestního stíhání vedeného proti její osobě na základě usnesení Policie České republiky, Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby Kriminální policie a vyšetřování, Expozitura [obec] ze dne [datum], č. j. OKFK [číslo] TČ/2011/252301, a to pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona 40/2009, trestní zákoník, spáchaný ve formě pomoci podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákona, zčásti dokonaný, zčásti ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákona, jakož i v důsledku souvisejícího trestního stíhání a jeho nepřiměřené délky. Dne [datum] policejní orgán rozhodl usnesením o tom, že proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání, proti němu žalobkyně podala stížnost. O ní bylo rozhodnuto Vrchním státním zastupitelstvím v [obec] dne 16 4. 2003. Dne [datum] Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem sp. zn. 46 T 7/2013 tak, že žalobkyně byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce 8 let a 6 měsíců. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolala. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 5 To 56/2016 dne 17. 1. 2018 žalobkyni obžaloby zprostil, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž byla žalobkyně stíhána. Rozsudek nabyl téhož dne právní moci. Co se týká časového vymezení délky trestního stíhání, toto bylo zahájeno dne [datum], již dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání zbylých devíti spoluobviněných, přičemž žalobkyně nejprve [datum] ve věci podávala vysvětlení a dne [datum] byla vyslechnuta jako svědek. Žalobkyni bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání dne [datum] a konečným datem potom shledává rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum]. Nepřetržitě v této době žalobkyni vznikla nemajetková újma z titulu nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobkyně se dále domáhá nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, vzhledem k tomu, že ve věci došlo k vydání zprošťujícího rozsudku, potom rozhodnutí Policie České republiky o zahájení trestního stíhání shledává nezákonným rozhodnutím. Dále uvedla, že došlo k zásahu do morální sféry žalobkyně, neboť v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, jakož i navazujícího trestního řízení zcela ztratila důvěru v Policii České republiky, orgány činné v trestním řízení. Řízení před soudem prvního stupně žalobkyně považuje za neobjektivní, bylo vedeno účelově se snahou dosáhnout jejího odsouzení. Samotné trestní stíhání poškodilo pověst žalobkyně jako bezúhonné, v minulosti dosud trestně nestíhané občanky v očích široké veřejnosti, zejména v očích rodinných příslušníků a přátel, tyto okolnosti ji velmi osobně zasahovaly, frustrovaly, způsobovaly pocity beznaděje, neboť se vždy snažila svoji práci vykonávat s nejlepším vědomím a svědomím ve prospěch obyčejných lidí, kteří jinde nenašli zastání. To, že při výkonu své funkce nechybovala, ostatně potvrdil i zprošťující rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum]. Přitom žalobkyně si vždy zakládala na své cti, bezúhonnosti, důvěryhodnosti, kdy na základě těchto vlastností byla vládou České republiky jmenována do funkce předsedkyně ERÚ. Osoba žalobkyně začala být ve veřejném prostoru vnímána značně negativně, což bylo způsobeno probíhajícím trestním stíháním a také tím, že byla stavena naroveň s tzv. solárními barony. Měla velkou obavu o svoji budoucnost, budoucnost rodiny. Důvodem byla zejména snaha o rozkrytí celé problematiky solárního boomu v letech 2009, 2010, s ohledem na mimořádně výhodné výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů, došlo ke skokovému navýšení objemu investic soukromých subjektů fotovoltarických elektráren, a to mnohdy i za cenu podvodného jednání majitelů elektráren, spočívající v neoprávněném nárokování těchto výhodných výkupních cen i nedokončené či neexistující elektrárny, neboť v souladu s novelizacemi zákona č. 180/2005 Sb. bylo třeba uvést elektrárny do provozu do konce roku 2010. K obavám žalobkyně navíc výrazně přispěly i výhrůžky, které díky výrazné medializaci celé věci, zejména v období zvýšeného zájmu médií o její osobu dostávala. Nejcitelnějším zásahem byla mnohdy až extrémní medializace celého trestního stíhání žalobkyně, kdy pro žalobkyni zcela nepochopitelně tuto medializaci cíleně podporovaly i orgány činné v trestním řízení. Trestní stíhání žalobkyně přitom bylo předmětem mediálního zájmu ještě předtím, než bylo zahájeno, a informace o trestním stíhání se v médiích pravidelně objevovaly u těch zpráv o žalobkyni, jež s jejím trestním řízením vůbec nesouvisely. Toto se týkalo předních českých tištěných médií a i televizních pořadů. Tím došlo k neodčinitelné újmě na dobrém jménu žalobkyně jako veřejně známé osoby. Trestní stíhání, byť pravomocně skončené zprošťujícím rozsudkem, totiž nebude v souvislosti s nedostatečným respektem laické veřejnosti a zástupců médií k zásadě presumpce neviny, navždy se jménem žalobkyně ve věci veřejného prostoru spojeno, v očích nemalé části veřejnosti bude žalobkyně vinna bez ohledu na to, jak a proč rozhodl odvolací soud. Zahájení a vedení trestního stíhání se velmi negativním způsobem podepsalo taktéž na zdravotním stavu žalobkyně, žalobkyně trpěla velkým stresem, silnými bolestmi hlavy, vyčerpaností, nechutenstvím, úbytkem na váze, celkovou apatií, jakož i silnými pocity beznaděje. Žalobkyně v důsledku negativních dopadů trestního stíhání dlouhodobě užívá léky, zejména antidepresiva. V důsledku celkového stresu několikrát zkolabovala, poprvé v prosinci roku 2013 při cestě letadlem, musela být léčena i ambulantně, všechna lékařská vyšetření přitom potvrdila, že všechny tyto uvedené zdravotní komplikace jsou důsledkem dlouhodobého stresu vyvolaného trestním stíháním žalobkyně. Žalobkyně také v důsledku popsaného zacházení ze strany orgánů činných v trestním řízení pociťuje strach z jakéhokoliv kontaktu s policií či justicí, jakož i z míst, kde probíhaly úkony trestního stíhání. Žalobkyně například v souvislosti s pracovními cestami na pobočky ERÚ v [obec] pociťovala zvýšené pocity strachu a ohrožení. Toto způsobilo rodinné komplikace, velmi ji trápila skutečnost, že její dlouhotrvající trestní stíhání komplikuje život rovněž jejím blízkým a přátelům, dávala si toto za vinu, byť o své trestněprávní nevině byla od počátku přesvědčena. Trestní stíhání žalobkyně nejhůře nesla její nejbližší rodina, matka, dvě sestry. Vztahy v rodině se v důsledku trestního stíhání citelně zhoršily. Výrazně se také zhoršil zdravotní stav matky žalobkyně, zhoršily se problémy se srdcem a rozvinula se rychle Alzheimerova choroba, v důsledku které je trvale odkázána na péči druhých a mnohdy ani nepoznává své blízké. Stejně tak i sestra [jméno], která je v invalidním důchodu, pociťovala kvůli stresové situaci zhoršení svého zdravotního stavu. Taktéž sestra [jméno] si v důsledku stresu způsobeném trestním stíháním žalobkyně prošla nervovým kolapsem, který jí na dlouhou dobu znemožnil pracovat. Rovněž se kvůli prožitému stresu dlouhodobě léčí na psychiatrii, kde byla dlouhodobě hospitalizována. V důsledku trestního stíhání se od žalobkyně odvrátilo nezanedbatelné množství jejích přátel, známých a kolegů, také vztahy se synem v důsledku trestního stíhání se zhoršily, syn žalobkyně se dodnes straní. V důsledku trestního stíhání své matky trpěl zdravotními komplikacemi způsobenými stresem. Z hlediska pracovně ekonomického lze uvést, že trestní stíhání poškodilo dobrou pověst žalobkyně jako vysoce postavené úřednice, která díky své práci pro občany této země se stala veřejně známou osobností, toto poškození pověsti žalobkyně, i když v průběhu trestního stíhání platí presumpce neviny, když byla v konečném důsledku pravomocně zproštěna obžaloby, trvá doposud a je nezvratné. Skutečnost, že byla trestně stíhána, negativně ovlivnilo její kandidaturu v rámci voleb do Senátu Parlamentu České republiky v roce 2016, neboť hlavním tématem, jež rezonovalo v médiích v souvislosti s její kandidaturou, byla informace o jejím nepravomocném odsouzení za trestný čin, jehož se nedopustila. Žalobkyně sice získala více než 12 % hlasů v senátním obvodu [okres], kde kandidovala, avšak do druhého kola nepostoupila. Stačilo jí získat pouhých 3,29 % hlasů navíc. Celkem 971 hlasů. Rovněž byla poškozena její pověst mezi spolupracovníky v ERÚ, neboť její trestní stíhání bezprostředně souviselo s výkonem její funkce předsedkyně ERÚ. Z tohoto důvodu žalobkyně se mnohdy stranila kontaktu se svými kolegy, nebyl-li tento nezbytně nutný. Informace vnímali i kolegové ze zahraničí. Snažila se situaci vysvětlit. Její důvěra ve fungování instituce byla zatčením a trestním stíháním jejích podřízených i chováním dalších představitelů ERÚ narušené. Žalobkyně se pokoušela najít uplatnění jinde, nicméně její trestní stíhání bylo překážkou, pro niž se jí nepodařilo získat zaměstnání odpovídající její kvalifikaci. Došlo k zásahu do morální, zdravotní, rodinné i pracovněprávní sféry její osobnosti. Za tuto požaduje odškodnění ve výši 35 000 000 Kč, a to ve výši 7 000 000 Kč za každý započatý rok vedení trestního stíhání. Požadovala také náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, když však soud vzhledem k pokračujícímu řízení tento nárok vyloučil samostatnému projednání. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum], dále popsala průběh řízení s tím, že dodala, že ve věci Nejvyšší státní zastupitelství podalo dovolání v neprospěch žalobkyně. Dále uvedla, že nebyly splněny podmínky pro možné rozhodování o odškodnění, neboť je ve věci podáno dovolání v neprospěch žalobkyně u Nejvyššího soudu a žaloba byla podána předčasně. Dále uvedla, že při vyplácení odškodnění dle zákona 82/98 Sb. hospodaří se státními finančními prostředky a je tudíž pochopitelné, že poskytování odškodnění podléhá vyššímu stupni opatrnosti. Dále uvedla, že nemá informace ohledně průběhu řízení, neboť jí nebyl poskytnut spisový materiál. Po podání žaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 byl další průběh trestního řízení vedeného vůči žalobkyni takový, že dne [datum] bylo obhájci žalobkyně doručeno usnesení Nejvyššího soudu České republiky, a to sp. zn. 3 Tdo 990/2018 ze dne 11. 12. 2018, kterým Nejvyšší soud na podkladě podaného dovolání Nejvyššího státního zástupce rozhodl tak, že zprošťující rozsudek v trestní věci žalobkyně se zrušuje a Krajskému soudu v Brně bylo přikázáno, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Mezi účastníky bylo nesporné a dále má soud za prokázané z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 990/2018 ze dne 11. 12. 2018, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016 se v části obviněné [příjmení] a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013 v části týkající se obviněné [příjmení] zrušuje, k tomu potom byla zrušena také další rozhodnutí, na rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo uloženo Krajskému soudu v Brně, aby ve věci v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona 82/98 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem stavu řízení ze strany účastníků a zejména také z provedených důkazů. K právnímu posouzení má soud za prokázané z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 990/2018 ze dne 11. 12. 2018, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013 a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016 se zrušuje a ve věci má být dále ze strany Krajského soudu v Brně jednáno a rozhodnuto. Ze strany soudu je tak poukázáno na ustanovení § 7 a 8 zákona 82/98 Sb., kdy nelze konstatovat faktickou existenci nezákonného rozhodnutí. V daném trestním stíhání žalobkyně je v okamžiku rozhodování tohoto soudu dána existence pravomocného usnesení o zahájení jejího trestního stíhání, její trestní stíhání doposavad trvá, neboť zprošťující rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016 byl ze strany Nejvyššího soudu, tak jak je shora uvedeno, zrušen, a Krajskému soudu v Brně bylo uloženo, aby ve věci dále jednal a rozhodl. Dle ustanovení § 7 a 8 a dále § 31a zákona 82/98 Sb., je dána pravomoc tohoto soudu k odškodnění vzniklé nemajetkové újmy pouze za situace, pakliže ve věci existuje odpovědnostní titul, v tomto případě nezákonné rozhodnutí. Definice nezákonného rozhodnutí je jasně vymezena dikcí § 8 zákona č. 82/98 Sb. s tím, že se jedná o rozhodnutí, které je pravomocné a následně bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Judikatura dovodila, že v rámci trestního řízení je potom tímto rozhodnutím usnesení o zahájení trestního stíhání vydané orgány činném v trestním řízení, které je analogicky právě zrušeno pravomocným zprošťujícím rozsudkem. Tento zprošťující rozsudek však momentálně ve věci trestního stíhání žalobkyně neexistuje, neboť zprošťující rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016 byl ze strany Nejvyššího soudu zn. 3 Tdo 990/2018 ze dne 11. 12. 2018 fakticky zrušen. Teprve pravomocným rozhodnutím ze strany trestních soudů v dané věci potom bude najisto postaveno, jakým způsobem a kdy a jak fakticky a z jakých důvodů bylo eventuálně trestní stíhání vůči žalobkyni skončeno. V situaci, kdy bude najisto postavena existence nezákonného rozhodnutí jak po materiální, tak po formální stránce, a to tak, že bude existovat pravomocné rozhodnutí soudu, ze kterého tento soud jako soud rozhodující o možném odškodnění dle zákona 82/98 Sb. bude schopen jednoduchým posouzením zjistit, že trestní stíhání žalobkyně neskončilo jejím pravomocným odsouzením za trestný čin, který jí byl usnesením o zahájení trestního stíhání kladen za vinu, bude ve věci odškodnění z titulu nezákonného rozhodnutí dán odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, na jehož základě se žalobkyně bude moci domáhat náhrady nemajetkové újmy. Soud poukazuje také na skutečnost, že žaloba je postavena na určitých žalobních tvrzeních, které shledávají existenci odpovědnostního titulu, a to právě v usnesení Policie České republiky o zahájení trestního stíhání, kdy však nezákonnost tohoto rozhodnutí je odvozována právě od rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího pod sp. zn. 5 To 56/2017 ze dne 17. 1. 2018, toto rozhodnutí však ze strany Nejvyššího soudu fakticky bylo zrušeno a nelze z něj dovozovat nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání. S tímto tvrzením jsou však potom spojeny i jednotlivá tvrzení o vzniku a existenci nemajetkové újmy, která však na základě shora uvedené situace potom postrádají nebo pozbývají určitosti a pravdivosti. Od tohoto rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 5 To 56/2016 potom nelze odvozovat nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání, s tím potom souvisí i rozhodování týkající se možného odškodnění a všech okolností uvedeného případu, kdy k tomuto je nutné připočítat právě důvody, pro které byla žalobkyně obžaloby zproštěna, neboť jejich přesnost je potom důvodem pro zrušení uvedených rozhodnutí. Vzhledem k neexistenci odpovědnostního titulu v době rozhodování tohoto soudu potom soud v tomto směru žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 150 osř a to po předchozím poučení účastníků řízení, když dospěl k závěru, že jsou zde okolnosti zvláštního zřetele hodné, neboť v době podání žaloby odpovědnostní titul k náhradě nemajetkové újmy dán byl, k jeho zrušení došlo na základě dalšího postupu orgánů státu.