15 C 249/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Návrh žalobce na rozšíření žaloby o částku [částka] s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v tresním stíhání žalobce vedeném u Okresního soudu [okres] v řízení sp. zn. [spisová značka]. V žalobě samé uvedl, že vůči žalobci bylo usnesením Policie České republiky [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] zahájeno trestní stíhání pro zločin zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce dne [datum] podal stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství [okres] dne [datum] stížnost zamítl. Dne [datum] byla podána obžaloba. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu [okres] pod sp. zn. [spisová značka], kdy bylo k tomuto řízení připojeno i řízení vedené vůči žalobci u Okresního soudu [okres] pod sp. zn. [spisová značka] pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku. Dne [datum] Okresní soud [okres] usnesením č. j. [číslo jednací] rozhodl o zastavení trestního stíhání. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce vynaložil na náhradu řízení spojených s obhajobou částku [částka], kterou požaduje jako náhradu škody proplatit. Podáním ze dne [datum] navrhl soudu připustit rozšíření žaloby o částku [částka], která má představovat požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti se shora uvedeným trestním stíháním.

2. Žalovaná ve vyjádření popsala průběh řízení vedeného u Okresního soudu [okres] pod sp. zn. 1 T [číslo] tak, že toto bylo zahájeno vůči žalobci dne [datum]. Usnesením Okresního soudu [okres] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo trestní stíhání žalobce zastaveno, neboť trestní stíhání bylo promlčeno. Pravomocně bylo řízení skončeno dne [datum]. Nárok žalobce na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu shledala nedůvodným. Uvedla, že za nezákonné není možné považovat automaticky každé zahájení trestního stíhání, které nevedlo k pravomocnému odsouzení. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kdy plynutí času nelze v zásadě pokládat za skutečnost, která by z osoby, jež se dle výsledku trestního řízení dopustila trestného činu, učinila osobu, jejíž jednání bylo proti veškeré protiprávnosti a která si zasluhuje nahradit škodu jí vzniklou tím, že v zájmu prošetření společnost ohrožujícího jednání vůči ní bylo trestní stíhání zahájeno. Pro posuzování nároku na náhradu škody je podstatné, že poškozený se nedopustil protiprávního jednání. Nárok na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí je možné účastníku, který jej uplatňuje přiznat pouze za situace, kdy proti němu bylo vedeno trestní stíhání pro jednání, které se ukázalo být jednáním dovoleným. K tomu rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Dále odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kdy je na místě aplikace ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona 82/98 Sb., neboť uplynutí delší doby od spáchání nedovoleného jednání by nemělo být důvodem pro to, aby stát poskytoval odškodnění jeho pachateli, třebaže shledává, že již není nutno, aby v zájmu společnosti na eliminaci škodlivých jednání vůči pachateli působil odpovídajícími prostředky. Žalovaná dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobce netrval na dalším projednání věci, ve kterém by došlo k zodpovězení otázky viny, či neviny, je nutné analogicky aplikovat ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona 82/98 Sb. a navrhla žalobu zamítnout.

3. Soud zamítl návrh na rozšíření žaloby o náhradu nemajetkové újmy, když žalobce souhlasil s rozhodnutím stejně jako žalovaná, souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a osř a zároveň soud má k vyjádření, vyjádření k původní žalobě ze strany žalované, která se týkala pouze náhrady škody, nikoliv nemajetkové újmy. Co se týká náhrady požadavků žalobce na náhradu nemajetkové újmy, jedná se o naprosto odlišný požadavek od původní žaloby, který se řídí jinými právními ustanoveními zákona 82/98 Sb., je k němu vedeno jiné dokazování a z tohoto důvodu soud rozhodl, že z důvodu hospodárnosti není na místě připustit rozšíření žaloby, kdy dle názoru soudu se nejedná ani tak o rozšíření žaloby, jako o další samostatnou žalobu, ke které by bylo nutné také vybírat další soudní poplatek. Je na žalobci, aby si shora uvedený nárok uplatnil samostatně.

4. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a osř, kdy účastníci s takovým postupem ohledně požadavku na náhradu škody souhlasili.

5. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Okresního soudu [okres] sp. zn. [spisová značka], a to tak, že vůči žalobci bylo usnesením Policie České republiky Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje Územního odboru [obec] – venkov, oddělení hospodářské kriminality zahájeno trestní stíhání dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] – S pro spáchání zločinu zvýhodnění věřitele dle ustanovení § 223 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Dne [datum] Okresní soud [okres] spojil ke společnému projednání rozhodnutí trestní stíhání žalobce vedené u Okresního soudu [okres], původně pod sp.zn. [spisová značka] pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu [okres] dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] bylo trestní stíhání žalobce zastaveno z důvodu promlčení. Řízení pravomocně bylo ukončeno dne [datum], kdy shora uvedené rozhodnutí nabylo právní moci.

6. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 posledně citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

7. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

8. Dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. b/ zák. 82/98 Sb. Právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.

9. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného vůči žalobci u Okresního soudu [okres] pod sp. zn. [spisová značka].

10. Z hlediska právního posouzení se soud zabýval nejprve vznesenou námitkou nedůvodnosti uplatněného nároku v důsledku aplikace ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zák. 82/98 Sb. Z provedeného dokazování vyplývá, že vůči žalobci byla původně zahájena 2 trestní řízení vedená o Okresního soudu [okres], jednak pod sp. zn. [spisová značka] a jednak pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Okresního soudu [okres] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] však Okresní soud [okres] rozhodl o zastavení obou trestních stíhání, a to z důvodu, že trestní stíhání žalobce bylo promlčeno. Žalobce nepožádal o pokračování v tomto řízení tak, aby bylo najisto postavena otázka viny, či neviny žalobce za jednání, které byla žalobci ve shora uvedeném řízení vedeném u Okresního soudu [okres] pod sp.zn. [spisová značka] kladena za vinu. Za dané situace tak není najisto postaveno, a soud nemá pravomoc přezkoumávat odůvodněnost shora uvedeného postupu Policie České republiky, která měla podklady pro to, aby vůči žalobci zahájila obě shora uvedená trestní řízení. Za dané situace tak otázka viny a neviny žalobce zůstala nezodpovězena. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ve kterém se Nejvyšší soud zabýval obdobnou situací poškozeného a dospěl k závěru, že okolnost, že obžalovaný za spáchaný trestní čin neodpovídá pro zánik trestní odpovědnosti v důsledku promlčení, může představovat důvod, pro který mu nevzniká nárok na náhradu škody způsobené trestním stíháním. Tento soud stejně jako Nejvyšší soud uvádí, že z usnesení Okresního soudu [okres] č. j. [číslo jednací] se podává, že řízení bylo podle ustanovení § 231 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 223 odst. 1 trestního řádu za použití § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu a § 34 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku bylo trestní stíhání zastaveno, neboť je promlčeno s tím, že co se týká 1. zahájení trestního stíhání, pětiletá promlčecí doba ohledně jednání k tomuto skutku skončila ke dni [datum] a trestní stíhání bylo promlčeno, co se týká potom právě 2. trestního stíhání, promlčecí doba skončila běžet ke dni [datum] a trestní stíhání tak bylo promlčeno. Zároveň v poučení byl žalobce poučen o tom, že do 3 dnů může podat žádost, že na projednání ve věci věc trvá.

11. Promlčením zaniká trestní odpovědnost pachatele trestního činu, neboť uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestně právní reakce na trestní čin, viz. (Trestní zákon: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Trestní zákon 6. vydání, [obec a číslo] S588). Běh času však nikterak nemůže ovlivnit to, že určitá osoba se dopustila jednání zákonem reprobovaného. Okolnost, že pozdní reakce státu na čin určité osoby má za následek, že státu zaniklo oprávnění pachateli trestného činu uložit přiměřený trest a pachateli zanikla povinnost přiměřený trest strpět, kdy sama o sobě neměla zakládat právo pachatele na náhradu nákladů trestního řízení, neboť to bylo právě jeho protiprávní jednání, jež si vynutilo, tuto, byť z hlediska uložení trestně právní sankce opožděnou, reakci státu. Za těchto okolností se jeví být zcela adekvátní aplikace ustanovení § 12 zákona č. 82/98 Sb., zejména pak odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení s tím, že nárok na náhradu škody nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za trestní čin trestně odpovědný. Na výklad ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zák. 82/98 Sb. se vztahuje dopad uvedeného ustanovení i na případy, v nichž obžalovaný za trestní čin neodpovídá proto, že teprve dodatečně nastaly okolnosti vedoucí k zániku trestní odpovědnosti, považuje za extenzivní a doposud judikaturou neakceptovatelný, aniž by ho však vylučovala. Uplynutí delší doby od spáchání trestného, pro společnost nebezpečného činu, by nemělo být důvodem pro to, aby stát poskytoval odškodnění jeho pachateli, třeba že shledává, že již není nutno v zájmu společnosti na eliminaci škodlivých jednání vůči pachateli, působit trestně právními prostředky. V opačném případě by v podstatě byla na roveň postavena trestně stíhaná osoba, která se žádného trestného činu nedopustila a osoba, jež se ho sice dopustila, ale která je s ohledem na delší časovou prodlevu od spáchání trestného činu a zahájení trestního řízení ušetřena povinnosti akceptovat trestně právní následky svého jednání. Plynutí času nelze v zásadě pokládat za skutečnost, která by z osoby, jež se dle výsledku trestního řízení dopustila trestného činu, učinila osobu, jejíž jednání bylo prosto veškeré protiprávnosti, a která si zasluhuje nahradit škodu již vzniklou tím, že v zájmu prošetření společnost ohrožujícího jednání vůči ní bylo zahájeno trestní řízení. Za dané situace soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalovaný byť tuto možnost měl a byl o ní řádně ze strany Okresního soudu [okres] poučen ve lhůtě 3 dnů, nepožádal o pokračování v trestním řízení. Jedině při pokračování v řízení k jeho žádosti by bylo najisto postaveno, že trestní stíhání, které vůči žalobci bylo zahájeno, bylo zahájeno nedůvodně a teprve po tomto konstatování by byly naplněny podstatné znaky ustanovení § 7 a § 8 a § 31 zák. 82/98 Sb. a bylo by na místě žalobci náhradu škody fakticky přiznat. Žalobce tím, že neprohlásil, že na projednání věci v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu [okres] pod sp. zn. [spisová značka] trvá, neumožnil konečnou konstataci toho, aby bylo najisto postaveno, že trestní stíhání vedené vůči žalobci bylo vedeno nedůvodně. Za dané situace je analogicky aplikovat ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zák. č. 82/98 Sb. a žalobu zamítnout.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 osř žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 151 odst. 3 osř za podání vyjádření ve věci.