15 C 283/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 180 577 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 180 577 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá náhrady škody za náklady na dopravu z místa bydliště do místa jednání soudu a náhradu nákladů za obhajobu a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklé z trestního stíhání žalobce vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod. sp. zn. [spisová značka]. Žalobce popsal průběh namítaného řízení s tím, že k poslednímu odvolání rozhodl Krajský soud pobočka [obec] usnesením ze dne [datum] tak, že zrušil v celém rozsahu poslední odsuzující rozsudek OS v [obec] a řízení zastavil. V odůvodnění soud uvedl, že byl nedostatečně objasněn skutkový stav věci ve vztahu k užité právní kvalifikaci ze strany soudu I.stupně, dále uvedl, že nelze konstatovat, že by řízení předcházející vyhlášení odsuzujícího rozsudku bylo bezvadné, že by na jeho základě mohl být vyhlášen rozsudek, natož odsuzující. Dále uvedl, že je trestní stíhání obžalovaného nepřípustné s ohledem na promlčení trestněprávní odpovědnosti při změně právní kvalifikace. Usnesení nabylo právní moci dne [datum] a bylo doručeno v lednu 2021 doručeno žadateli a obhájci, kterému bylo doručeno dne [datum]. Z postupu OS v [obec] je zřejmé, že po dobu od května 2015 (vydání tr. příkazu) do prosince 2020, tj. cca 5,5 roku vedl proti obžalovanému tr. řízení, které z části skončilo zproštěním a z části zastavením řízení a z jednání soudu I.stupně a je zjevné, že soud chtěl odsoudit žalobce za jakýchkoliv okolností, ač nebyly pro vyhlášení rozsudku, natož odsuzujícího podmínky a soud, ač je tomu povinen, se při změně kvalifikace, na kterou v průběhu řízení nikdo žalobce neupozornil, nezabýval promlčením trestní odpovědnosti. Soud I.stupně vedl proti žalobci 17 hl. líčení, plus projednání odvolání u KS, nesmírně zatěžoval žalobce tím, že ho soustavně, ač k tomu nebyly podmínky odsuzoval za tr. činnost, délka řízení a počet líčení nedopovídal podstatě věci, kdy se obžalovaný od počátku bránil stejnou obhajobou. Soud pak způsobil obžalovanému psychické útrapy, když obžalovaný musel tolik let čekat na výsledek soud a účastnit se tolika jednání u soudu. Žalobce v souvislosti s trestním stíháním požadoval přiměřené zadostiučinění za nezákonné vedení trestního řízení. Žalobce žádal částku 100.000 Kč. Dále požadoval náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na svoji obhajobu v tr. řízení za právní pomoc a výdaje obhájce ve výši 57.446 Kč a 23.131 Kč výdaje žalobce.

2. Žalovaná nesporovala uplatnění nároku podáním ze dne [datum]. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]) žalovaná stanoviskem ze dne [datum] konstatovala, že žádosti o odškodnění nelze vyhovět, neboť žalobci právo na odškodnění nevzniklo. Popsala průběh namítaného řízení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]) žalovaná konstatovala, že žádosti o odškodnění nelze vyhovět, neboť žalobci právo na odškodnění nevzniklo. Rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne [datum] byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, tedy z důvodu promlčení trestního stíhání. Zároveň je v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum] uvedeno, že z jednotlivých provedených důkazů, zejména pak ze zpráv Finančnímu úřadu a kopií daňových přiznání vyplývá, že žalobce předmětné faktury zahrnul do daňových přiznání, která k Finančnímu úřadu podal ve dnech [datum] a [datum]. Žalovaná tak považuje z výše uvedených důvodů žalobu za nedůvodnou, neboť v daném případě je dána výluka z práva na odškodnění dle § 12 zák. č. 82/1998 Sb. Následně vznesla námitku promlčení nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy.

3. Soud má za prokázaný průběh trestního stíhání žalobce vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod. sp. zn. [spisová značka] tak, že vůči žalobci bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum], kterým byl žalobce obžalován z trestného činu krácení daně a poplatků a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Obžaloba byla doručena Okresním soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum]. Ve věci proběhla ve věci hlavní líčení ve dnech 15. 3. a 2016, a dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum]. Dále bylo odročeno hlavní líčení nařízené na den [datum], na den [datum]. Toto bylo odročeno na den [datum]. Další hlavním líčení bylo odročeno na den [datum] a další proběhlo dne [datum] a dne [datum], to bylo odročeno na den. [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Následně byl vyhlášený rozsudek, kterým byl žalobce shledán vinným ve smyslu přečinu krácení daně poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 7 měsíců, a toto bylo podmíněně odloženo na zkušební dobu 2 roky. Žalobce podává odvolání dne [datum]. Ve veřejném zasedání odvolací soud dne [datum], rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc je vrácena k dalšímu řízení. Na den [datum] je nařízeno další hlavní líčení s tím, že obhájkyně žádá čtení obžaloby a všech protokolů z hlavních líčení, následně se čtou tyto listiny a líčení je odročeno na den [datum]. Na tomto hlavním líčení byl vyhlášený rozsudek s tím, že žalobce byl částečně odsouzen a částečně byl zproštěn dílčího jednání obžaloby v oblasti týkající se přiznání daně z příjmu právnických osob, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný trestně stíhán. Proti odsuzujícímu rozsudku podal žalobce odvolání a dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu Krajský soud v Ústí nad Labem pod č.j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] v odsuzující části rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následovalo další hlavní líčení s tím, že [datum] bylo hlavní líčení odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum]. Dne [datum] byl vyhlášený další rozsudek, který byl žalobce obžaloby shledán vinným ve smyslu vlastně zbývající části obžaloby, a to právě při změně právní kvalifikace. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu, ten usnesením č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil z důvodu promlčení, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] s tím, že žalobci bylo doručeno dne [datum] a obhájkyni [datum].

4. Dle § 12 odst. 1 písm. b) zák. 82/98 Sb. Právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, anebo že trestný čin byl amnestován 5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. [spisová značka], a to tak, že žalobce byl obžalován z trestného činu: z přečinu zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že v původním usnesení o zahájení trestního stíhání a v obžalobě potom bylo několik položek (faktur), ve kterých byl shledáván skutek, který měl naplňovat podstatu přečinu, které dle názoru orgánů činných v trestním řízení měly být ze strany žalobce zkresleny, a to v tom směru, že v letech 2009 [číslo] nechal do účetnictví společnosti zavést a zaúčtovat dále specifikované daňové doklady a takto postupoval, ačkoliv si byl vědom, že tyto subjekty deklarované na daňových dokladech pro společnost neposkytly žádné plnění. V průběhu řízení byl tedy žalobce obžalován ze shora uvedeného přečinu s tím, že původní obžaloba a projednávání samotné trestní věci mělo několik položek týkajících se právě různých jednání žalobce, které byly žalobci kladeny za vinu. V průběhu řízení došlo k částečnému zproštění žalobce. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum] byl žalobce právě částečně pro některé skutky obžaloby zproštěn a pro některé byl odsouzen. Proti tomuto odsuzujícímu rozsudku potom bylo podáno žalobcem odvolání a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci pod č.j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] byl i následně odsuzující rozsudek pro skutky, pro které žalobce obžaloby nebyl zproštěn, zrušen a řízení bylo zastaveno, neboť je trestní stíhání nepřípustné z důvodu promlčení trestní odpovědnosti.

6. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy.

7. Dle ust. § 32 odst. 1,2,3 zák. 82/1998 Sb. 1/Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. 2/Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. 3/ Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle ust. § 35 zák. 82/1998 Sb., Promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

8. Ke vznesené námitce promlčení ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy soud uvádí, že neshledává námitku důvodnou, a to vzhledem k tomu, že je nutné počítat 6 ti měsíční běh promlčecí doby až od okamžiku, kdy se fakticky žalobce dozvěděl o tom, že je proti němu trestní stíhání pravomocně zastaveno, což bylo až 4. nebo [datum], (podle doručení žalobci nebo jeho obhájci), byť rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci č.j. [číslo jednací] nabylo právní moci [datum rozhodnutí], je nutné poukázat na specifika trestního řízení, a to v tom směru, že usnesení bylo vydáno v neveřejném zasedání, kdy usnesení nabývá i při nepřítomnosti účastníkům právní moci vyhlášením. Za dané situace je však nutné počítat běh promlčecí doby až od okamžiku, kdy se žalobce mohl fakticky dozvědět o tom, že proti němu trestní stíhání bylo zastaveno, což bylo až dne 4. nebo [datum]. Žaloba byla podána dne [datum], tedy v době, kdy nárok žalobce promlčený nebyl.

9. Soud se zabýval skutečností, zdali je možné aplikovat ustanovení § 12 odst. 1 písmeno b/ zákona 82/98 Sb.. Z provedeného dokazování vyplývá, že vůči žalobci bylo původně zahájeno trestní stíhání, které v sobě obsahovalo několik dílčích skutků, které dohromady tvořily přečin, pro který byl žalobce fakticky také stíhán. Jednalo se o zkreslování značného množství faktur. K některým těmto skutkům byl žalobce obžaloby zproštěn, pro další bylo trestní řízení zastaveno z důvodu promlčení. V usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] zde dospěl Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka [obec], že po dobu, kdy bylo na jednání obžalovaného nahlíženo jako na přečin krácení daně poplatků a jiné obdobné platby, podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, který se pojí s pětiletou promlčecí dobou, docházelo průběžně ve smyslu ustanovení § 34 odst. 4 písmeno a tr. zákoníku k přetrhávání běhu promlčecí doby jednotlivými procesními úkony ve věci, ovšem za situace, kdy soud prvního stupně jednání kladené obžalovanému za vinu právně kvalifikoval odlišně jako přečin zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku se kritéria pro posouzení okolnosti promlčení změnila tak, že jednotlivé procesní úkony vedoucí k přetržení promlčecí doby musela být učiněna ve lhůtě tří let. Tento požadavek však nebyl naplněn hned ve vztahu k době uplynuvší od okamžiku spáchání stíhaných skutků do okamžiku zahájení trestního stíhání, a to s ohledem, že trestní stíhání obžalovaného nebylo zahájeno do dne [datum], a proto ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písmeno b tr. řádu ve vztahu k trestnému činu zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku je nepřípustné z důvodu promlčení. Za dané situace tak tento soud nemá pravomoc přezkoumávat odůvodněnost zahájení trestního stíhání pro trestné činy, pro které bylo následně trestní stíhání fakticky zastaveno z důvodu promlčení. Za dané situace tak však otázka viny a neviny žalobce zůstala nezodpovězena. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ve kterém se Nejvyšší soud zabýval obdobnou situací poškozeného a dospěl k závěru, že okolnost, že obžalovaný za spáchání trestného činu neodpovídá, pro zánik trestní odpovědnosti v důsledku promlčení může představovat důvod, pro který mu nevzniká nárok na náhradu škody způsobené trestním stíháním. Tento soud stejně jako Nejvyšší soud ČR uvádí, že z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka [obec] sp. zn. [číslo jednací], kterým bylo trestní stíhání zastaveno podle § 223 odst. 1 písmeno a tr. řádu z důvodu promlčení nelze dospět k závěru o tom, že žalobce přečiny nespáchal a tedy, že usnesení o zahájení trestního stíhání v rozsahu zastavení z důvodu promlčení, bylo nezákonné ve smyslu ust. § 7 a 8 zákona 82/1998 Sb. Promlčením zaniká trestní odpovědnost pachatele trestního činu, neboť uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestně právní reakce na trestní čin, viz. (Trestní zákon: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Trestní zákon 6. vydání, [obec a číslo] S588). Běh času však nikterak nemůže ovlivnit to, že určitá osoba se dopustila jednání zákonem reprobovaného. Okolnost, že pozdní reakce státu na čin určité osoby má za následek, že státu zaniklo oprávnění pachateli trestného činu uložit přiměřený trest a pachateli zanikla povinnost přiměřený trest strpět, kdy sama o sobě neměla zakládat právo pachatele na náhradu nákladů trestního řízení, neboť to bylo právě jeho protiprávní jednání, jež si vynutilo, tuto, byť z hlediska uložení trestně právní sankce opožděnou, reakci státu. Za těchto okolností se jeví být zcela adekvátní aplikace ustanovení § 12 zákona č. 82/98 Sb., zejména pak odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení s tím, že nárok na náhradu škody nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za trestní čin trestně odpovědný. Na výklad ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zák. 82/98 Sb. se vztahuje dopad uvedeného ustanovení i na případy, v nichž obžalovaný za trestní čin neodpovídá proto, že teprve dodatečně nastaly okolnosti vedoucí k zániku trestní odpovědnosti, považuje za extenzivní a doposud judikaturou neakceptovatelný, aniž by ho však vylučovala. Uplynutí delší doby od spáchání trestného, pro společnost nebezpečného činu, by nemělo být důvodem pro to, aby stát poskytoval odškodnění jeho pachateli, třeba že shledává, že již není nutno v zájmu společnosti na eliminaci škodlivých jednání vůči pachateli, působit trestně právními prostředky. V opačném případě by v podstatě byla na roveň postavena trestně stíhaná osoba, která se žádného trestného činu nedopustila a osoba, jež se ho sice dopustila, ale která je s ohledem na delší časovou prodlevu od spáchání trestného činu a zahájení trestního řízení ušetřena povinnosti akceptovat trestně právní následky svého jednání. Plynutí času nelze v zásadě pokládat za skutečnost, která by z osoby, jež se dle výsledku trestního řízení dopustila trestného činu, učinila osobu, jejíž jednání bylo prosto veškeré protiprávnosti, a která si zasluhuje nahradit škodu již vzniklou tím, že v zájmu prošetření společnost ohrožujícího jednání vůči ní bylo zahájeno trestní řízení.

10. Vzhledem k situaci, kdy trestní stíhání žalobce bylo v části zastaveno z důvodu promlčení, nemohlo dojít ke konstataci, že by toto řízení bylo zahájeno nedůvodně, že by tak byly naplněny podstatné znaky ustanovení § 7 a § 8 a § 31 a § 31a zákona 82/98 Sb. a bylo by na místě žalobci náhradu škody a nemajetkové újmy fakticky přiznat. Za dané situaci je analogicky nutné aplikovat ustanovení § 12 odst. 1 písmeno b/ zákona č. 82/98 Sb. a žalobu zamítnout.

11. Soud se zabýval i skutečností, se kterou se žalovaná nevypořádala, a to, že v průběhu trestního stíhání žalobce byl žalobce pro některé skutky, které mu byly původně usnesením o zahájení trestního stíhání kladeny za vinu, obžaloby zproštěn. K danému soud uvádí, že se právě shora podrobně zabýval důvody a okolnostmi, pro které byl žalobce trestně stíhán s tím, že se jednalo o jedno trestní stíhání zahájené jedním usnesením, avšak pro více skutků, kdy právě naplnění trestné podstaty přečinu, který byl žalobci kladen za vinu, docházelo různými jednáními žalobce vztahujícímu se různým fakturách, které měl žalobce vystavovat dalším společnostem, a právě pro některá tato jednání, pro některé tyto skutky byl žalobce následně obžaloby zproštěn a vůči některým bylo trestní stíhání žalobce zastaveno z důvodu promlčení. Byť byl žalobce pro některé shora uvedené skutky fakticky obžaloby zproštěn, je nutné se zabývat požadavky žalobce na náhradu škody i nemajetkové újmy. Za dané situace totiž došlo k tomu, že i v případě, že byl žalobce pro některé skutky obžaloby zproštěn, potom by toto neměnilo nic na tom, jakým způsobem žalobci škoda a nemajetková újma fakticky vzniká. Škoda i nemajetková újma fakticky žalobci vznikla usnesením o zahájení trestního stíhání, kdy částečně právě toto trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu k promlčení. Jednalo se o jedno trestní stíhání z různých skutků, kdy však tyto skutky dohromady tvořily jeden poměrně nedělitelný celek z pohledu možností vzniku nemajetkové újmy i vzniku škody, která žalobci měla vzniknout zaplacením obhajného a v cestovném, které žalobce vyúčtoval za cesty k jednotlivým úkonům, které byly prováděny ze strany orgánů činných v trestním řízení a soudů. V dané situaci žalobci nemajetková újma vznikala trestním stíháním jako jedním celkem, a nelze oddělit jaká nemajetková újma žalobci měla vznikat trestním stíháním pro skutky, pro které byl žalobce obžaloby zproštěn, a pro které bylo řízení fakticky zastaveno. Žalobci vznikala jedna nemajetková újma s tím, že nebylo najisto postaveno, že by žalobce přečin, který mu byl kladen za vinu, fakticky nespáchal a z tohoto důvodu by měl tedy nárok na náhradu takto vzniklé nemajetkové újmy. Stejnou a obdobnou úvahou se potom tento soud řídil i při požadavku na náhradu škody, neboť obhajné bylo účtováno a placeno za zastupování v celém trestním stíhání žalobce jako v jednom celku, nejednalo se tedy o to, že by trestní stíhání žalobce bylo možné rozdělit a obhajné účtovat jednotlivě. Celková suma škody, pro kterou byl žalobce trestně stíhán potom i při částečném zproštění stále odpovídala obdobné odměně za právní zastoupení, v tomto směru by tedy žalobce stejné finanční prostředky, jak na obhajné, tak i potom na cestovné, vynaložil i v části, ve které byl tedy žalobce obžaloby zproštěn i v té, k níž bylo trestní stíhání zastaveno. Za dané situace tedy soud dospěl k závěru, že je nutné aplikovat jako celek ustanovení § 12 zákona 82/98 Sb., kdy u části skutků, které byly kladeny žalobci za vinu, nelze dospět k závěru, že by trestní stíhání žalobce bylo nezákonné, tedy že by žalobce se trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu, fakticky nedopustil a u části, ve které byl žalobce obžaloby zproštěn, nelze oddělit vznik nemajetkové újmy a škody právě od shora uvedené části trestního stíhání, ve které soud postupoval dle ustanovení § 12 zákona 82/98 Sb. Soud žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 osř a 151 odst. 3 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhlášky 177/96 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu je 300 Kč. Soud přiznal celkem 900 Kč za podání vyjádření ve věci, přípravu na jednání a účast na jednání soudu.