15 C 31/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobců: a/ celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce b/ celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení 2 x 128 000 Kč s příslušenstvím + 133 578,52 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna žalobkyni a/ zaplatit částku ve výši 128 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 128 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení a že žalovaná je povinna žalobci b/ zaplatit částku ve výši 128 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 128 000 Kč ode dne od [datum] do zaplacení a že žalovaná je povinna žalobcům a/ a b/ zaplatit částku ve výši 133 578,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 133 578,52 Kč ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhali náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že na základě usnesení Policie ČR, KŘP ÚSTECKÉHO KRAJE, Služby kriminální policie a vyšetřování, územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, ze dne [datum], č.j.: KRPU - [číslo] (dále jen jako„ usnesení“), bylo v souladu s ust. § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen jako„ TŘ“), zahájeno trestní stíhání žalobců pro podezření ze spáchání ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (dále jen jako„ TZ“), a to ve formě spolupachatelství. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o právní kvalifikaci trestného činu, jejíž zákonnou povinností je nutná obhajoba, žalobci si dne [datum] zvolili obhájce, a to Mgr. [jméno] [příjmení]. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j.: [číslo jednací] byli žalobci uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Proti tomu rozsudku žalobci podali odvolání, o kterém bylo Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j.: [číslo jednací] rozhodnuto tak, že rozsudek byl zrušen a věc vrácena k novému rozhodnutí. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením č. j.: [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], zastavil trestní stíhání. V souladu s ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, žalobci přípisem ze dne [datum], který byl žalované doručen téhož dne, uplatnili své právo na náhradu škody způsobeným nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce, kdy uplatnili škodu ve výši 133.578,52 Kč. Výše škody se rovná nákladům na advokáta, které museli žalobci vynaložit z důvodu nutné obhajoby. Mezi žalobci a Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí právních služeb, kdy odměna byla sjednána dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] [číslo] Sb., advokátního tarifu. Mgr. [jméno] [příjmení] vystavil dne [datum] fakturu, daňový doklad [číslo] na částku 133.578,52 Kč včetně DPH. V souladu s ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, žalobce přípisem ze dne [datum], který byl žalované doručen téhož dne, uplatnil své právo na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíhání ve výši 128.000 Kč každému z poškozených. Žalobci byli trestně stíháni pro podezření ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) TZ. S ohledem na tuto skutečnost, je zjevné, žalobcům hrozil trest odnětí svobody v délce trvání dva až osm let. Za tuto hrozbu každý jednotlivě uplatňuje částku ve výši 15.000 Kč. Nezákonné trestní stíhání trvalo ode dne [datum] do dne [datum]. Tuto dobu žalobci žili v ohrožení trestu odnětí svobody od dvou do osmi let. Za délku nezákonného trestního stíhání každý jednotlivě uplatňuje částku 1.000 Kč za měsíc, tedy každý částku ve výši 63.000 Kč Trestní stíhání bylo jedno z nejnáročnějších období života žalobců. Podstata skutku spočívala v tom, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], spolu s manželem, jako spolupracující osobou, vykonávali činnosti na železničních tratích. Ke své činnosti potřebovali pracovní sílu. Žalobkyně byla oslovena bývalým přítelem panem [příjmení], který tvrdil, že zastupuje společnost [právnická osoba], [IČO], s tím, že je schopný pro ni zajistit pracovní sílu. [příjmení] [příjmení], jako bývalému příteli, žalobkyně důvěřovala a proto společně s tehdejším manželem [celé jméno žalobce] (žalobcem) s panem [příjmení] společně spolupracovali. Tedy pan [příjmení], jako zástupce společnosti [právnická osoba], dodával pro paní [celé jméno žalobkyně] pracovní sílu a ta mu oproti daňovým dokladům společnosti [právnická osoba] hradila odměnu za poskytnutou práci. Problém nastal v tom, že společnost [právnická osoba], [IČO], tyto faktury nezařazovala do svého účetnictví. Na základě této skutečnosti bylo zahájeno trestní stíhání žalobců. I v důsledku této skutečnosti (důvěra v bývalého přítele manželky, který oba manžele podvedl) vedlo trestní stíhání k zásadním rozporům mezi manželi, což vedlo k tomu, že se manželství žalobců, ve kterém se narodilo jedno dítě (nezl. [jméno], nar. dne [datum]) hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrátilo. Manželství žalobců bylo v této návaznosti rozvedeno Okresním soudem v Ústí nad Labem rozsudkem č. j.: [číslo jednací] Trestní stíhání se tedy dotklo celé rodiny, kdy toto mimo jiné vedlo k rozvodu manželství. Za následky nezákonného trestního stíhání uplatňují každý jednotlivě částku ve výši 50.000 Kč.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum]. Popsala průběh řízení trestního řízení vedeného proti žalobcům u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná uvádí, že nároku na náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění za vzniklou zákona č. 82/1998 Sb., není možné vyhovět, a to s odkazem na ustanovení § 12 odst. 2 písm. d), které stanoví, že právo na náhradu škody nevznikne, pokud trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpise. Zákon zde přitom odkazuje na ustanovení § 172 odst. 2 trestního řádu Trestní stíhání žalobců bylo zastaveno dle § 231 odst. 1 trestního řádu, § 223 odst. 2 trestního řádu, ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu. Ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu stanoví, že státní zástupce může zastavit trestní stíhání je – li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne. V usnesení, kterým bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno, je uvedeno, že soud zjistil, že žalobkyni bylo pravomocně uloženo daňové penále za každé zdaňovací období uvedené v obžalobě, a to v celkové výši 301 340 Kč. Soud v rozhodnutí dále uvedl, že dle judikatury je pak daňové penále trestní sankcí a je chápáno jako trest. Dle odůvodnění usnesení byl žalobkyni trest uložen jako daňovému subjektu, nicméně s ohledem na to, že žalobci byli manželé, kteří se jednání dopustili společně, a daňové penále postihlo jejich společné jmění manželů, jedná se materiálně o trest pro oba žalobce, a to o citelný trest majetkového charakteru postihující majetkovou sféru obou žalobců. S ohledem na to pak bylo trestní stíhání zastaveno, neboť trest, který byl již uložen, je zcela bez významu vedle trestu, který by byl žalobcům uložen, a to vedle uvedeného daňového penále. Na základě výše uvedených skutečností žalovaná uvádí, že nebyly naplněny podmínky pro náhradu škody a poskytnutí nemajetkovou újmu není možné vyhovět, a to s odkazem na ustanovení § 12 odst. 2 písm. d) zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle zákona [číslo] Sb.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j.: [spisová značka], tak že řízení bylo vůči žalobcům zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání Policie ČR, KŘP ÚSTECKÉHO KRAJE, Služby kriminální policie a vyšetřování, územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, ze dne [datum], č.j.: KRPU - [číslo], bylo v souladu s ust. § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, zahájeno trestní stíhání žalobců pro podezření ze spáchání ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (dále jen jako„ TZ“), a to ve formě spolupachatelství. Dne [datum] podalo Okresní státní zastupitelství v Ústí nad Labem obžalobu k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Po proběhnuvších hlavních líčeních byl dne [datum] vydán rozsudek, kterým byli žalobci uznáni vinnými. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání. Dne [datum] proběhlo veřejné zasedání a bylo vydáno usnesení. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j.: [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto, že se dle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušuje a dle § 259 odst. 1 trestního řádu se vrací soudu I. stupně k novému projednání. Dne [datum] proběhlo neveřejné zasedání a bylo vydáno usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že se dle § 231 odst. 1 trestního řádu, § 223 odst. 2 trestního řádu, ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu trestní stíhání zastavuje. Právní moci nabylo toto usnesení dne [datum]. Obsahem usnesení bylo, že trestní stíhání žalobců bylo zastaveno dle § 231 odst. 1 trestního řádu, § 223 odst. 2 trestního řádu, ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu. Soud zjistil, že žalobkyni bylo pravomocně uloženo daňové penále za každé zdaňovací období uvedené v obžalobě, a to v celkové výši 301 340 Kč. Soud v rozhodnutí dále uvedl, že dle judikatury je pak daňové penále trestní sankcí a je chápáno jako trest. Dle odůvodnění usnesení byl žalobkyni trest uložen jako daňovému subjektu, nicméně s ohledem na to, že žalobci byli manželé, kteří se jednání dopustili společně, a daňové penále postihlo jejich společné jmění manželů, jedná se materiálně o trest pro oba žalobce, a to o citelný trest majetkového charakteru postihující majetkovou sféru obou žalobců. S ohledem na to pak bylo trestní stíhání zastaveno, neboť trest, který obžalovaným hrozí, je zcela bez významu vedle trestu, který byl žalobcům uložen, a to vedle uvedeného daňového penále.

4. Dle ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen "zákon"), jenž je v dané věci s ohledem na datum vydání rozhodnutí, od jehož tvrzené nezákonnosti žalobce odvíjí svůj nárok (§ 36 zákona), třeba aplikovat, rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Soud má za to, že odpovědnostním titulem v dané věci může být pouze nezákonné rozhodnutí, a to rozhodnutí, jímž bylo zahájeno trestní stíhání. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 2 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání, rozklad, námitky, odpor, stížnost nebo opravný prostředek podle zvláštního předpisu, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 posledně citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

5. Dle ust. § 12 odst. 2 písm. d/ zák. 82/1998 Sb., Právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. Tím je přímo v odkaze ust. § 172 odst. 2 písm. a/ TŘ„ Státní zástupce může zastavit trestní stíhání, je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne“.

6. Mezi účastníky byl nesporný skutkový stav a soud jej má za prokázaný v souladu s popisem trestního stíhání žalobců Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j.: [spisová značka]. Zejména s ohledem na výše uvedené soud uvádí, že trestní stíhání žalobců neskočilo ani zprošťujícím rozsudkem, ani jiným ukončením řízení, ve kterém by byla jasně definována nevina žalobců a tím i nezákonnost usnesení o zahájení řízení a vznik odpovědnostního titulu. Naopak dne [datum] proběhlo neveřejné zasedání u Okresního soudu v Ústí nad Labem a na bylo vydáno usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že se dle § 231 odst. 1 trestního řádu, § 223 odst. 2 trestního řádu, ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu trestní stíhání zastavuje. Právní moci nabylo toto usnesení dne [datum]. Obsahem usnesení bylo, že trestní stíhání žalobců bylo zastaveno dle § 231 odst. 1 trestního řádu, § 223 odst. 2 trestního řádu, ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu. Soud zjistil, že žalobkyni bylo pravomocně uloženo daňové penále za každé zdaňovací období uvedené v obžalobě, a to v celkové výši 301 340 Kč. Soud v rozhodnutí dále uvedl, že dle judikatury je pak daňové penále trestní sankcí a je chápáno jako trest. Dle odůvodnění usnesení byl žalobkyni trest uložen jako daňovému subjektu, nicméně s ohledem na to, že žalobci byli manželé, kteří se jednání dopustili společně, a daňové penále postihlo jejich společné jmění manželů, jedná se materiálně o trest pro oba žalobce, a to o citelný trest majetkového charakteru postihující majetkovou sféru obou žalobců. S ohledem na to pak bylo trestní stíhání zastaveno, neboť trest, který obžalovaným hrozí, je zcela bez významu vedle trestu, který jim byl již žalobcům uložen, a to tedy vedle uvedeného daňového penále. Zároveň obsahovalo uvedené poučení poučení o možnosti obviněných trvat na pokračování v uvedeném řízení. Žalobci na pokračování řízení netrvali. Rozhodnutí o zastavení řízení tak nabylo právní moci.

7. Po právní stránce tak soud, stejně jako žalovaná odkazuje přímo na zákonnou úpravu ust. § 12 odst. 2 písm. d/ zák. 82/1998 Sb., kterým je nárok žalobců na náhradu škody i nemajetkové újmy vyloučen ze zákona, když jejich trestní řízení bylo zastaveno dle § 231 odst. 1 trestního řádu, § 223 odst. 2 trestního řádu, ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu. Tedy bylo zastaveno z zákonem 82/98 Sb., předpokládaného důvodu. Podmínkou pro možné odškodnění dle ust. § 7 a 8 zákona 82/98 Sb., je existence a následné zrušení NEZÁKONNÉHO rozhodnutí. Jím se rozumí rozhodnutí, které nabude právní moci a následně je pro NEZÁKONNOST zrušeno. Obecně nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, když však jedinou podmínkou je právě zrušení rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, když právě to je oním nezákonným rozhodnutím, na jehož základě žalobcům škoda i újma vzniká. Usnesením Policie ČR, KŘP ÚSTECKÉHO KRAJE, Služby kriminální policie a vyšetřování, územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, ze dne [datum], č.j.: KRPU - [číslo] bylo sice trestní stíhání žalobců zahájeno, avšak pro nezákonnost nebylo nikdy zrušeno. Trestní stíhání žalobců bylo zastaveno dle § 231 odst. 1 trestního řádu, § 223 odst. 2 trestního řádu, ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu. Nelze tak dospět k závěru, že by se jednalo o trestní stíhání žalobců, které by bylo možné označit za nezákonné. Naopak, Okresní soud v Ústí nad Labem v řízení sp. zn.. [spisová značka] dopěl k závěru o vině žalobců, i o tom, že trestný čin spáchali avšak pouze ohledně ukládání trestu dopěl k závěru že trest, který by byl uložen, je zcela bez významu vedle trestu, který byl žalobcům uložen jako uvedené daňového penále. Pakliže se žalobci domáhali přezkumu zákonnosti uvedeného rozhodnutí v řízení vedeného dle zákona 82/98 Sb., soud uvádí, že k přezkumu věcné správnosti postupu státu nebo věcné správnosti rozhodnutí, nemá pravomoc. Uvedený přezkum je možný pouze ve vertikální rovině funkční nadřízenosti soudů. Žalobci nad uvedené byli poučeni o možnosti domáhat se pokračování řízení a faktického rozhodnutí o vině, čehož nevyužili. Soud tak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 osř a 151 odst. 3 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhlášky 177/96 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu jest 300 Kč. Soud přiznal celkem 300 Kč za podání vyjádření ve věci.