15 C 37/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 540 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Soud žalované nepřiznává náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhá náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 8 T , Anonymizováno, /2014–11335, a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 5 To , Anonymizováno, /2023–11523 došlo u její osoby ke zbavení vlastnického práva k nemovitostem, které jsou jejím domovem společným s jedním s nezaopatřeným synem a jednou nezletilou dcerou, kdy obě uvedená usnesení byla nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS , Anonymizováno, /2024 zrušena pro porušení článku 11 odst. 1 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud shledal, že rozhodnutí obecných soudů porušila základní právo žalobkyně na ochranu vlastnictví a právo na soudní ochranu. Nález Ústavního soudu byl vyhlášen , datum, za přítomnosti žalobkyně. Shora uvedenými rozhodnutími došlo k zabrání jejích finančních prostředků s tím, že v době podání žaloby hrozilo i zabrání nemovitostí. Kromě nezákonného zabrání finančních prostředků ve výši daleko přesahující výši přiměřeného zadostiučinění v penězích hrozí nezákonné zabavení nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně v mnohamilionové hodnotě nemovitostí, které jsou jejím domovem společně s nezletilou dcerou a nezaopatřeným synem, čímž bylo negativně zasaženo do jednoho ze základních práv podle článků 8 a 11 Listiny. Trvání tohoto nezákonného stavu mělo negativní dopady jak na osobu žalobkyně, tak také na její dvě děti. Žalobkyně a její dvě děti proto více jak rok žily ve strachu bez základní lidské jistoty mít domov. Tímto nezákonným rozhodnutím se de facto všichni tři mohli stát osobami bez domova, odkázanými na sociální pomoc státu a život na ulici. Tato nezákonná rozhodnutí byla soudem vydána v rozporu se zásadou humanity podle § 37 odst. 2 tr. zákoníku a zásadou přiměřenosti trestní represe podle § 38 odst. 2 tr. zákoníku a uložená nezákonná opatření byla pro žalobkyni a její děti nepřiměřeně postihující a ponižující jejich lidskou důstojnost. Česká republika je smluvním státem Úmluvy o právech dítěte přijatých dne , datum, v , právnická osoba, a má povinnost při veškerých soudních rozhodnutích, které se dotýkají nezletilých dětí, rozhodovat s ohledem na ustanovení úmluvy. Žalobkyně žádala o přednostní projednání její stížnosti adresované Krajskému soudu v Brně, kdy poukazovala na skutečnost, že soud nahlíží na částku ve výši , částka, jako na přímý výnos trestné činnosti, z čehož muselo být nade vší pochybnost zřejmé, že soud nezkoumal původ této částky. Z finančního profitu zpracovaného analytickým oddělením vyplývá, že zmíněná částka byla zaslána na účet , Jméno žalobkyně, z bankovního účtu Wüstenrot Hypoteční banky jako účel refinancování rodinného domu. Z tohoto naprosto zřetelného postupu Městského soudu v Brně se žalobkyně nemůže zbavit pocitu, že soud měl v úmyslu ztrátu jejího domova a domova jejích nezaopatření dětí co nejvíce potrestat jejího manžela, který po dobu víc jak osm let poukazoval ve svých stížnostech na nezákonné postupy v rozhodování Městského soudu v Brně. Podklady k platbě byly zajištěny při domovní prohlídce. Městský soud v Brně si musel být vědom, že maximální výše výnosu z trestné činnosti je , částka, . Soud si byl vědom zákonné překážky v podobě nepřiměřenosti zabrání nemovitosti jakožto náhradní hodnoty, jelikož hodnota nemovitosti byla významně vyšší, proto ještě předtím, než se mohla žalobkyně vyjádřit k jakýmkoliv finančním tokům, žádal odborné vyjádření s tím, že hodnota nemovitosti podle něj přesahuje částku , částka, . Dne , datum, usnesení Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. 8 T , Anonymizováno, /2014, o zabrání náhradní hodnoty, nabylo právní moci a Úřad pro zastupování ve věcech majetkových požádal žalobkyni o součinnost a o vyklizení nemovitosti, které jsou jejím domovem, její nezletilé dcery a nezaopatřeného syna. Dne , datum, byly doručeny Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště , adresa, shora uvedená usnesení a bylo zahájeno řízení o povolení vkladu nového vlastníka, tedy , právnická osoba, . Po dobu více než jednoho roku byla žalobkyně a její dvě nezaopatřené děti pod stálým psychickým tlakem a žily ve strachu z bezdomovectví a ztráty střechy nad hlavou. Ztráta nemovitostí, která je pro rodinu nejen domovem, ale také místem citových vazeb a osobního bezpečí vyvolala silné emoční reakce. Žalobkyně byla pod neustálým stresem, že nebude schopná zajistit základní potřeby a bezpečí pro své děti. Tento psychický tlak vedl ke stavům úzkosti, obavám o budoucnost a celkové ztrátě jistoty, což se projevilo v její každodenní funkčnosti, schopnosti vykonávat pracovní i rodinné povinnosti a významně ovlivnilo její fyzické a duševní zdraví. Negativní dopady se výrazně promítly i na děti žalobkyně, tyto děti byly nejenom svědky každodenního psychického utrpení matky, ale byly samy vystavené pocitům nejistoty, strachu z budoucnosti, ztráty domova. Domov je , právnická osoba, klíčovým prvkem stability a bezpečí. Jakákoliv hrozba jeho ztráty představuje silný stresový faktor. Děti žalobkyně žily v permanentním strachu, že přijdou o své prostředí, školu, přátele a jistotu. Zabavení nemovitosti a hrozba bezdomovectví nejenže ovlivnily psychický stav žalobkyně a jejích dětí, ale vedly k pocitu ztráty osobní důstojnosti a společenského postavení. Žalobkyně se vždy snažila plnit své společenské povinnosti. Byla náhle postavena do situace, kdy byla vnímána jako osoba bez prostředků, závislá na sociální pomoci. Tento stav vedl ke značnému ponížení a pocitu společenského vyčlenění, což se výrazně podepsalo na jejím sebevědomí a sociálních vazbách. V důsledku uvedeného jednání došlo k závažnému zásahu do lidské důstojnosti žalobkyně, což představuje další rozměr nemajetkové újmy, která by měla být finančně kompenzována. I po zrušení nezákonného rozhodnutí zůstaly trvalé následky na psychice žalobkyně i jejích dětí. Prožitý strach, nejistota, ztráta důvěry ve státní orgány vedly k tomu, že i po zrušení nezákonných rozhodnutí se žalobkyně a její rodina potýkají s psychickými následky, jako jsou pocity úzkosti, deprese, ztráta víry ve spravedlnost. Po zrušení nezákonných rozhodnutí nálezem Ústavního soudu se věc vrací do stadia řízení před vydáním nezákonných rozhodnutí a skutečnost, že obecné soudy mohou opětovně svévolně rozhodnout o zabrání domova v situaci, kdy žalobkyně ztratila naprosto důvěru ve státní a soudní instituce, jen umocňuje toto trvající trauma. Tento emoční otisk by měl být zohledněn při stanovení výše nemajetkové újmy. Žalobkyně požaduje ocenění psychického utrpení žalované a jejích dětí hrozbou bezdomovci ve výši , částka, měsíčně na osobu po dobu 6 měsíců, které trvalo od pravomocného rozsudku obecného soudu do vydání nálezu Ústavního soudu, tedy celkem , částka, , dále z porušení práva na spravedlivý proces formou úmyslného jednání obecných soudů v podobě projevu svévole až zneužití moci způsobující zásah do sebevědomí a dalších psychických a osobnostních stavů žalované a jejích dětí taktéž , částka, za jeden měsíc, celkem částku , částka, .

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni , datum, . Popsala průběh řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T , Anonymizováno, /2014 s tím, že dospěla k závěru, že usnesení Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 8 T , Anonymizováno, /2014–335, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 5 To , Anonymizováno, /2023–11523, která byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. II. ÚS , Anonymizováno, /2024 jsou nezákonná rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 7 a 8 zákona 82/98 Sbírky. Žalovaná však sporuje, že by na straně žalobkyně vznikla v důsledku předmětných nezákonných rozhodnutí tvrzená újma, neboť podanou žalobu lze v tuto chvíli považovat za předčasnou, neboť řízení o rozhodnutí o zajištěných věcech a náhradních hodnotách nebylo do dnešního dne pravomocně skončeno a nelze tak vyloučit opětovné vydání rozhodnutí zajištění předmětných peněžních prostředků a nemovitých věcí jako náhradní hodnoty. Výše uvedená rozhodnutí lze pouze uvažovat za tzv. dílčí nezákonná rozhodnutí, přičemž bez konečného rozhodnutí v obživnuté věci nelze činit jednoznačné závěry o vzniku nemajetkové újmy. Mínusovým faktorem proti tvrzení žalobkyně ohledně bezdomovectví je skutečnost, že usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, bylo rozhodnuto o odkladu vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 8 T , Anonymizováno, /2014-1135 až do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

3. Soud má za prokázané z usnesení Městského soudu v Brně č.j. 8 T , Anonymizováno, /2014-11335, že podle § 102 tr. zákoníku se zabírají peněžní prostředky na účtu , č. účtu, vedeného v CZK, a účtu číslo , č. účtu, vedeného v euru , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, pro osobu , Jméno žalobkyně, , narozená , Datum narození žalobkyně, a nemovitosti vlastníka , Jméno žalobkyně, narozené , Datum narození žalobkyně, , , adresa, , obec 582786 , adresa, . Shora uvedené finanční prostředky a nemovitosti potom byly zabrány ve smyslu stanovení § 102 tr. zákoníku, kdy shora uvedené jsou tedy zabírány jako náhradní hodnota. Soud odkázal na provedené dokazování, časovou souslednost jednotlivých plateb, jejichž přeposílání vyplývá z rozsudku. Soud nepochybuje o tom, že obžalovaný ovládal řadu společností, měl přístup k jejím účtům, což je opětovně skutečnost, která byla prokázána, ovšem soud si dovolí zdůraznit, že samotná možnost dispozice s účty jednotlivých společností, jichž byl odsouzený jednatelem, případně osobou oprávněnou za tyto společnosti jednat, neznamená, že takové finanční prostředky patří odsouzenému a ten je jejich konečným příjemcem i vlastníkem. Dané by vysvětlovalo i naprostou změnu majetkových poměrů odsouzeného, který na jednu stranu uvádí a odkazuje na své finanční možnosti před 15 lety a finanční možnosti v posledních letech, kdy se prezentuje osoba v podstatě bez příjmů a majetku jako takového. Za dané situace soud dospěl k závěru, že jak na finanční zůstatky na jednotlivých účtech, tak na předmětnou nemovitost lze nazírat a vnímat ji jako náhradní hodnotu ve smyslu § 102 tr. zákoníku, kterou je možné zabrat podle tohoto ustanovení. Dále má soud za prokázané z usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. 5 To , Anonymizováno, /2023–11523, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu byly zamítnuté stížnosti proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. 8 T , Anonymizováno, /2014-11335, a to usnesením ze dne , datum, , kdy soud dospěl k závěru, že postup podle § 102 tr. zákoníku je zcela důvodný. Dále má soud za prokázané z nálezu Ústavního soudu II. ÚS , Anonymizováno, /24 ze dne , datum, , že ten v bodě I. dospěl k závěru, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. 8 T , Anonymizováno, /2014–11335, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. To , Anonymizováno, /2023–11523 v části, kterou bylo rozhodováno o zabrání náhradní hodnoty, bylo porušeno právo na ochranu vlastnictví stěžovatelky a její právo na soudní ochranu podle článku 11 odst. 1, článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tato rozhodnutí v uvedeném rozsahu byla zrušena, a to s tím odůvodněním, že městský soud předmětné nemovitosti a předmětné peněžní prostředky prohlásil za náhradní hodnotu, kterou je možné zabrat. Splnění podmínek pro aplikaci zabrání náhradní hodnoty podle § 102 tr. zákoníku však nevyplývá z odůvodnění. Krajský soud v odůvodnění usnesení konstatoval, že postup podle § 102 tr. zákoníku byl zcela důvodný, s výhradami stěžovatelky směřujícími k nesplnění zákonných podmínek pro uložení tohoto ochranného opatření a dotčení jejích práv se nijak nevypořádal.

4. Soud má za prokázané, že dne , datum, Městský soud v Brně pod č.j. 8 T , Anonymizováno, /2014- 11911 rozhodl podle § 102 tr. zákoníku tak, že se zabírají peněžní prostředky na účtu , č. účtu, vedeného v CZK, a účtu číslo , č. účtu, vedeného v euru u , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , pro osobu. , Jméno žalobkyně, , narozená 6. 8. 197,1 a nemovitosti vlastníka , Jméno žalobkyně, , narozené , Datum narození žalobkyně, , , adresa, , obec 582786, , adresa, , a to pozemek p.č. , hodnota, ve výměře 134 m², zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p.č. , hodnota, ve výměře 127 m², zahrada a budova , adresa, číslo popisné 66 na pozemku p.c.

168. Dále má soud za prokázané z výpisu infosoudu, že proti uvedenému usnesení byla podána dne , datum, opravná usnesení a usnesení nenabylo doposavad právní moci.

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

6. Soud má za prokázaný skutkový stav s popisem průběhu řízení o zabírání finančních prostředků a nemovitostí usneseními Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T , Anonymizováno, /20140.

7. Co se týká právního posouzení ve smyslu ustanovení § 7 a 8 zákona 82/98 Sb., soud stejně jako žalovaná dospěl k formálnímu závěru, že usnesení Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. 8 T , Anonymizováno, /2014–335, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. 5 To , Anonymizováno, /2023–11523, která byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS , Anonymizováno, /24, jsou rozhodnutí, která nabyla právní moci, a právě po nabytí právní moci byla pro nezákonnost nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. II. ÚS , Anonymizováno, /2024 zrušena. Na základě shora uvedeného naplnění formálních znaků na ně lze potom nahlížet jako na odpovědnostní tituly nezákonných rozhodnutí.

8. Soud se dále zabýval skutečností, zdali v souvislosti s nezákonnými rozhodnutími vznikla žalobkyni nemajetková újma tak, jak je tato samotnou žalobu namítána. Žalobkyně shledává vznik nemajetkové újmy zejména v souvislosti se zabráním nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně, a to zapsané na Listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území 610771, , adresa, , obec 582786, , adresa, , kdy po dobu vedení řízení o zabrání těchto nemovitostí jako náhradní hodnoty a zejména v období od pravomocného rozhodnutí o zabrání namítaných nemovitostí do zrušení uvedeného usnesení o zabrání nemovitosti ze strany Ústavního soudu žila žalobkyně v emociální a psychické nejistotě ohledně výsledku tohoto řízení, kdy zabavení nemovitostí a hrozba bezdomovectví ovlivnily psychický stav žalobkyně a jejích dětí. Došlo k pocitu ztráty osobní důstojnosti, společenského postavení, kdy žalobkyně se snažila plnit své společenské povinnosti a byla náhle postavena do situace, kdy byla vnímána jako osoba bez prostředků a závislá na sociální pomoci. Tento vztah vedl ke značnému ponížení a pocitu společenského vyčlenění., což se výrazně podepsalo na jejím sebevědomí a sociálních vazbách. Soud v tomto směru poukazuje právě na skutečnost, že je vázán žalobními tvrzeními, a to tedy v tom směru, že je to žalobkyně, která sama spojuje odpovědnostní titul nezákonných rozhodnutí se vznikem nemajetkové újmy pouze v rozsahu vzniku nejistoty ohledně výsledků řízení, týkající se možného vzniku bezdomovectví a vzniku sociální nejistoty ohledně zabrání finančních prostředků, a tím pádem i uvržení žalobkyně a jejích dětí do stavu bezdomovectví a do stavu sociální nouze. Soud se nicméně v tomto směru ztotožňuje s vyjádřením žalované, že je nutné vyčkat pravomocného rozhodnutí řízení o zabrání shora uvedených finančních prostředků i nemovitostí ve smyslu § 102 tr. řádu jako náhradní hodnoty, kdy je možné dospět k závěru o konkrétním vzniku nemajetkové újmy tak, jak je tato popisována ze strany žalobkyně. Pouze v situaci, kdy bude najisto postaveno, zdali finanční prostředky a namítané nemovitosti budou pravomocně zabrány jako náhradní hodnota či nikoliv, tedy následně v konečném důsledku zůstanou ve vlastnictví žalobkyně. Právě vlastnictví jak finančních prostředků, tak i předmětných nemovitostí je plně spojeno s psychickou pohodou a emoční pohodou i sociálním statusem žalobkyně, tak, jak toto žalobkyně namítá v žalobě a ve svých konkrétních žalobních tvrzeních. Teprve v situaci, kdy bude tedy najisto postaveno, zdali žalobkyně přijde o vlastnictví finančních prostředků a předmětných nemovitostí, a bude tedy najisto postaveno, že došlo právě shora uvedeným zabráním finančních prostředků i zabráním předmětných nemovitostí k zásahu do její psychické, emoční pohody a sociální roviny a jejího sociálního statusu, potom nelze dospět k závěru, že by již samotná namítaná rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. 8 T , Anonymizováno, /2014- 335, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. 5 To , Anonymizováno, /2023- 11523, mohla fakticky zasáhnout do osobnostní sféry žalobkyně tak, jak tato fakticky tvrdí, neboť shora uvedeným postupem i v případě, že by bylo rozhodnuto řádně již těmito rozhodnutími, která byla následně ze strany Ústavního soudu zrušena, by došlo k vyvolání stejného následku v osobnostní rovině žalobkyně, a to tedy jak v rovině v psychické, emoční, tak i v rámci sociálního statusu by došlo ke stejným následkům jako v důsledku pravomocného rozhodnutí o faktickém zabrání finančních prostředků a uvedených nemovitostí, tj. jednoduše řečeno, i v případě, že by bylo již správně rozhodnuto prvotními rozhodnutími o zabrání finančních prostředků a nemovitostí jako náhradní hodnoty, potom by shora uvedené následky musely být v osobnostní rovině žalobkyně naprosto shodné jako následky, které byly způsobeny konečným rozhodnutím o zabrání finančních prostředků a nemovitostí, kdy se toto fakticky v uvedených rovinách žalobkyně projevilo tak, že o uvedené finanční prostředky i nemovitosti přišla. Nelze tak spojovat tyto finální zásahy již s prvotními rozhodnutími, která byla shledána z formálního hlediska jako nezákonné, když stejné důsledky následně vytvořily v emoční, sociální a psychické rovině a sociální rovině stejný dopad jako původní rozhodnutí. Za dané situace soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že o těchto finančních prostředcích a těchto stejných nemovitostech není doposavad pravomocně rozhodnuto, je žaloba předčasná a nelze tak rozhodovat o vzniku nemajetkové újmy tak, jak je tato ze strany žalobkyně fakticky tvrzena. Teprve v případě, že bude rozhodnuto o tom, že zabrání finančních prostředků i předmětných nemovitostí není na místě, není zde důvod tyto zabírat jako náhradní hodnotu ve smyslu ustanovení § 102 tr. řádu, teprve potom je na místě zkoumat konkrétní zásahy do namítaných osobnostních rovin žalobkyně, do porušení jejího vlastnického práva k finančním prostředkům i nemovitostem, a intenzitou, jakou se v uvedených rovinách fakticky projevily, a rozhodnout o vzniku nemajetkové újmy a o jejím odškodnění.

9. Soud uvádí, že žalobu zamítl pro předčasnost, to znamená tzv. „pro tentokrát“. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí u Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011sp. zn. 28 Cdo , Anonymizováno, /2011, kdy vznik škody na straně poškozeného je proto jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle hmotného práva, vznik škody na své straně poškozený je povinen prokázat, aby byl splněn tento zákonný předpoklad, musí škoda existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. I pro rozhodování soudu o nároku na náhradu škody totiž platí ustanovení § 154 o. s. ř., které stanoví, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že rozhodující je skutkový stav věci, jaký je v době, kdy soud vyhlašuje své rozhodnutí a nikoliv stav, který s větší či menší pravděpodobností v nejbližší době nastane. Neexistuje li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby takzvaně protentokrát, aniž by bylo třeba zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu. Za dané situace soud tedy vzhledem k výše uvedenému závěru ohledně nutnosti faktického ukončení řízení o zabrání finančních prostředků a nemovitostí dle řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T , Anonymizováno, /2014-1191, je nutné vyčkat pravomocného skončení této části řízení tak, aby bylo tedy nejisto postaveno, jakým způsobem fakticky bude rozhodnuto ze strany orgánů činných v trestním řízení o finančních prostředcích a nemovitostí žalobkyně tak, aby bylo tedy zřejmé, jakou intenzitou nezákonná rozhodnutí zasáhla do osobnostní sféry žalobkyně, a bylo tak možné posuzovat míru takovéhoto zásahu v souvislosti s přiměřeností požadovaného odškodnění.

10. Stejně tak k možnému uplatnění nároku neběží promlčecí doby dle ust. § 32 zákona 82/98 Sb., když není zřejmé, že nemajetková újma fakticky vznikla. Soud žalobu, tzv. pro tentokrát, zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 150 osř. V okamžiku podání žaloby byla situace taková, že ve věci existovala bez dalšího pouze nezákonná rozhodnutí, další vývoj v trestním řízení nastal až po podání žaloby a byly to orgány státu, které opětovně zahájili vůči žalobkyni řízení o odebrání nemovitostí a finančních prostředků. Byť tak byla žalovaná ve sporu úspěšná soud jí nepřiznal náhradu nákladů řízení.