15 C 38/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o škodu a náhradu nemajetkové újmy

I. Řízení se, co do částky [částka] spolu s příslušenstvím zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky [částka] za den [datum], se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání na základě sdělení obvinění policejním orgánem Policie České republiky tehdejšího úřadu vyšetřování hlavního města Prahy trestního č. spisu MVV [číslo] ze dne [datum], a to pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy podle ustanovení § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona. Žalobce byl stíhán jako uprchlý ve smyslu § 302 odst. 1 trestního řádu. Následně byl na území České republiky stíhán vazebně. Dne [datum] policejní orgán rozhodl o zahájení trestního stíhání žalobce, protože však žalobce již v průběhu června roku 1998 opustil území ČR, odcestoval do Čínské lidové republiky, kde se jej českým orgánům činným v trestním řízení nepodařilo kontaktovat, bylo jeho trestní stíhání zahájeno a vedeno v režimu proti uprchlému podle § 302 trestního řádu. Dne [datum] byla podána obžaloba, dne [datum] soud uznal žalobce vinným v plném rozsahu obžaloby, byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 12 let a trest vyhoštění na dobu neurčitou. Dne [datum] rozhodl k odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v neveřejném zasedání tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne [datum] rozhodl Městský soud v Praze shodně jako v prvním rozsudku. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze dne [datum rozhodnutí] pod sp.zn. [spisová značka] opět rozsudek zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze dne [datum] opět žalobce uznal vinným ze spáchání trestného činu a opět mu byl uložený trest odnětí svobody ve výměře 12 let a vyhoštění na neurčito. Vrchní soud v Praze usnesením sp.zn. [spisová značka] potom rozhodl o zamítnutí odvolání žalobce podle § 256 trestního řádu. Žalobce po celou dobu trestního řízení pobýval na území [anonymizováno] lidové republiky a ani obhájci ani orgánům činným v trestním řízení se jej nepodařilo kontaktovat, dne [datum] byl vydán postupem podle § 376 trestního řádu zatýkací rozkaz. Žalobce byl [datum] zadržen na území Japonského císařství a dne [datum] byl převezen do České republiky, kde byl dodán k výkonu trestu odnětí svobody. Ten vykonával ve vazební věznici Praha – Pankrác a potom ve věznici Mírov. Dne [datum] Městský soud v Praze rozhodl v neveřejném zasedání o postupu dle § 306a odst. 2 trestního řádu tak, že zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Žalobce strávil ve výkonu trestu celkem 41 dní. Dne [datum] byl vzat do vazby podle § 67 písm. a) TŘ. Dne [datum] Městský soud v Praze žalobce obžaloby zprostil podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce, zároveň tak propustil žalobce ve vazbě. Žalobce strávil ve vazbě 140 dní. Žalobce setrval v České republice až do [datum], kdy usnesením Vrchního soudu v Praze vydaným pod sp.zn. [spisová značka] postupem podle § 256 trestního řádu došlo k rozhodnutí o zamítnutí odvolání státní zástupkyně a zprošťující rozsudek nabyl právní moci. Žalobce odcestoval zpět [anonymizována dvě slova] lidové republiky dne [datum]. Vzhledem k tomu, že vůči žalobci nebylo vydáno pravomocné odsuzující rozhodnutí, je nutné hledět na postup orgánů činných v trestním řízení jako na nezákonné rozhodnutí podle § 7 a 8 zákona 82/98 Sb. Žalobce potom v souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím požaduje náhradu škody za nezákonné rozhodnutí spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení, a to jednak obhájci [titul]. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a [titul] [příjmení] [příjmení]. Právo na obhajobu ve své formální stránce umožňuje obviněnému využít služeb více než jednoho obhájce, což žalobce učinil. Problematice náhrady nákladů se zabýval i Nejvyšší soud, ten dospěl k závěru, že pokud trestní řízení neskončilo odsuzujícím rozsudkem, jsou náklady na obhajobu více než jedním obhájcem vynaloženy v zásadě účelně. Výjimku tvoří písemné úkony, protože se jedná o úkony obsahově totožné. Žalobce zaplatil [titul]. JUDr. [příjmení], Ph.D. částku [částka] včetně DPH a [titul]. [příjmení] částku [částka] včetně DPH. Žalobce však požaduje nárok na poskytnuté právní služby ze strany [titul]. [příjmení] ve výši [částka] včetně DPH, a to podle vyhlášky 177/96 Sb., a vůči [titul]. [příjmení] potom ve výši [částka] včetně DPH, taktéž podle vyhlášky 177/96 Sb. Celkem tak žalobce požaduje na základní náhradě nákladů vynaložených na obhajobu částku [částka]. V souladu s ustanovením § 12 odst. 1 vyhlášky číslo 177/96 Sb. žalobce poukazuje na to, že se jednalo o úkony právní služby mimořádně obtížné ve smyslu vyhlášky, a to vzhledem ke skutečnosti, že k provedení obhajoby bylo třeba využít cizího jazyka, neboť žalobce hovoří pouze čínsky, a pro efektivní výkon musel obhájce spolupracovat s advokátem, který ovládá čínský jazyk. Rovněž je nutné poukázat na specifičnost dané věci, ve které se konalo hlavní líčení po 20 letech od spáchání činu, a kvalita trestního spisu, který byl v trestní věci k dispozici, neodpovídala dnešním standardům, kladeným na úroveň jeho obsahu. Soud i obhajoba tak čelily náročnému úkolu, kdy musely zpětně rekonstruovat, jakým způsobem bylo vyšetřování v dané věci vlastně vedeno. Z tohoto důvodu požaduje zvýšit náklady vynaložené na obhajobu na trojnásobek, na částku [částka].

2. Žalobce také požadoval náhradu za nájemné za dobu mezi [datum] až [datum] v celkové výši [částka], kdy však na jednání soudu dne [datum] vzal žalobce tento požadavek zpět a soud řízení zastavil pod výrokem I. rozsudku.

3. Žalobce požadoval zaplacení ubytování ve dnech [datum] až [datum] v hotelu [anonymizováno] ve výši [částka], kdy tento požadavek byl ze strany žalované plně uznán, byl také zaplacen, z tohoto důvodu došlo taktéž k zpětvzetí žaloby a řízení o této částce bylo zastaveno.

4. Žalobce požadoval proplatit zpáteční cestu do [anonymizováno] - letenku v celkové výši [částka] s tím, že i tato částka byla ze strany žalované v rámci předžalobního projednání nároku plně uznána a zaplacena, z tohoto důvodu taktéž došlo k částečnému zpětvzetí a dále zastavení řízení.

5. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod čj. [číslo jednací] tak soud řízení z důvodu částečného zpětvzetí řízení, co do částky [částka], zastavil.

6. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, když došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, došlo také k nezákonnému vzetí do vazby a výkonu trestu a tímto bylo významným způsobem zasaženo do osobnostní integrity žalobce, zejména do roviny morální, zdravotní, rodinné a pracovně ekonomické sféry žalobce. K zásahu do morální sféry žalobce uvedl, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, jakož i navazujícího řízení, byl předmětem trestního řízení ve zcela cizí zemi, neuměl se dorozumět, nechápal její kulturní a společenské zvyklosti, počínaje v to i způsob fungování justičního systému. Následně zcela ztratil důvěru v nezaujatost Policie ČR, měl pocit, že policie nehledá pravdu, ale chce najít za každou cenu nějakého viníka. I s vědomím řízení proti uprchlému bylo obrovským zásahem do morální sféry žalobce samotné odsouzení, ke kterému z povahy věci došlo v jeho nepřítomnosti. Žalobce ztratil důvěru v samotné české soudnictví, kdy mu velice malou satisfakcí byl konečný zprošťující rozsudek bez mála po 18 letech původního odsouzení. U žalobce došlo k narušení jeho postoje k principu právní jistoty, strávil 41 dní ve výkonu trestu odnětí svobody, 140 dní ve vazbě, a to přesto, že svou vinu ihned po sdělení odmítal. Na vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce se rovněž projevilo celkem 145 dní ve výkonu vyhošťovací vazby na území Japonska. Jakkoliv je žalobci známo, že rozhodnutí o vzetí do vazby v Japonsku bylo věcí japonských úřadů, nepodléhá režimu ustanovení zákona 82/98 Sb., došlo k tomuto zadržení na základě zatykače vydaného Českou republikou. Už samotná skutečnost, že proti žalobci bylo vedeno řízení pro jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin vraždy podle ustanovení § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona, za něj žalobce hrozil až výjimečný trest, v jeho osobnostní sféře zanechal obrovský dopad. Tento trestný čin je od pradávna vnímán jako nejzávažnější trestný čin, kterého se člověk mohl dopustit. [příjmení] újmu představovalo taktéž umístění ve vězni [obec] – [příjmení], jakož i ve věznici Mírov, kde dohromady strávil 181 dní. Po jeho zadržení v Japonsku se dostal do cizího prostředí, kde nikoho neznal, cítil se ohrožen už jen pro svou národnost a řeč, nemožnost komunikovat, s kýmkoliv se dorozumět vyvolávala v žalobci samé pocity odloučení a osamění, které jsou zcela pochopitelné, vezmeme-li v potaz přirozenou potřebu člověka komunikovat. Žalobce nemohl rozumět lidem kolem sebe, nerozuměl ani některým situacím, cítil se v neustálé nejistotě. Řízení bylo medializováno, trpěl silnými pocity beznaděje, veškeré tyto psychické tlaky v něm způsobily stavy deprese a úzkosti. Byl odloučen od svých blízkých, s pocitem nejistoty, co bude dál, s obavami, že vše, co po celý svůj život budoval, tímto ztrácí veškerý svůj smysl. Eventuální pravomocné odsouzení v České republice by mělo negativní dopady i na jeho rodinu na území Čínské lidové republiky, kde by se žalobcovo odsouzení promítlo do tak zvaného sociálního kreditu jeho příbuzných a zhoršovalo by jejich vyhlídky na budoucí pracovní uplatnění. Česká republika nepostupovala správně při doručování písemnosti v trestním řízení, které bylo proti žalobci vedeno. Soud I. stupně se pokusil obžalovaného kontaktovat prostřednictvím poštovních služeb, ačkoliv měl postupovat jinak. K tomuto se vyjádřil již Ústavní soud, který konstatoval, že nelze usoudit, že obžalovaný se trestnímu stíhání vyhýbá, pokud doručování písemností nebylo prováděno způsobem, který umožňuje zákona a nebyly tak využity možnosti k doručení písemnosti. Žalobce tak požaduje částku 1,5 miliónu korun jako náhradu nemajetkové újmy a dále písemnou omluvu.

7. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum]. Žalovaná projednala tento nárok, shledala existenci nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném vůči žalobci u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka]. Vyhověla nároku co do částky [částka], představující náklady trestního řízení, dále ubytování v hotelu [anonymizováno] ve výši [částka] a zpáteční letenka do [anonymizováno] ve výši [částka], celkově byla přiznána částka [částka], a to stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 let a trestu vyhoštění. Trestní stíhání žalobce trvalo od [datum] do [datum], ovšem za nepřítomnosti žalobce. Po zrušení odsuzujícího rozsudku probíhalo trestní stíhání od [číslo] do [datum]. Orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Dospěla k závěru, že za daný trestný čin teoreticky hrozí trest odnětí svobody na 12 až 15 let nebo trest výjimečný. K prokázání vzniku a závažnosti v trvání tvrzené nemajetkové újmy žalobce nedoložil k předžalobnímu projednání nároku žádné doklady, pouze doklady prokazující medializaci případu, k tomu žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]. [příjmení] přihlédnout k tomu, že podstatná část trestního stíhání žalobce proběhla za jeho nepřítomnosti, kdy tato skutečnost výrazně zmenšila negativní dopady stíhání do života žalobce. Zároveň přihlédla k tomu, že žalobce byl obžaloby zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu a podle opisu z rejstříku trestů nebyl žalobce v době zahájení trestního stíhání osobou netrestanou, nelze u něj předpokládat takové dopady trestního stíhání jako u osoby, která dosud neměla žádné zkušenosti s trestním řízením. Dospěla k závěru, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona číslo 82/98 Sb., za což se žalobci omluvila. Rozporuje tvrzený počátek běhu úroků, který byl stanoven od [datum], žalobce uplatnil svůj nárok až dne [datum], v prodlení mohl být ode dne [datum].

8. Soud má za prokázaný průběh trestního řízení ze spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. [spisová značka], a to tak, že Policie ČR, Úřad vyšetřování hl.m. [obec] dne [datum], čj. ČVS: MVV [číslo] [spisová značka] sdělil obvinění ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 trestního zákona. Žalobci byl ustanovený obhájce, který toto sdělení převzal dne [datum]. Dne [datum] byl ze strany policie podán návrh na podání obžaloby. Obžaloba byla podána ze strany Městského státního zastupitelství dne [datum]. Následovala hlavní líčení. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], žalobce byl odsouzen tímto rozsudkem k trestu odnětí svobody v trvání 12 let a dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Ze strany ustanoveného obhájce žalobce, vůči kterému bylo vedeno trestní stíhání jako vůči uprchlému, bylo podáno odvolání proti tomuto rozsudku. Vrchní soud v Praze rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] rozsudek soudu I. stupně zrušil, věc vrátil k novému projednání. Městský soud v Praze nově rozhodl dne [datum rozhodnutí] pod čj. [číslo jednací] a uložil žalobci stejný trest jako v prvním rozhodnutí. Opět ze strany ustanoveného obhájce bylo podáno odvolání. Vrchní soud v Prazem, jako soud odvolací, opět rozsudek soudu I. stupně dne [datum rozhodnutí] pod sp.zn. [spisová značka] zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Nově rozhodl Městský soud v Praze dne [datum rozhodnutí] pod čj. [číslo jednací] a opět uložil stejný trest, trest odnětí svobody v trvání 12 let a vyhoštění na dobu neurčitou. Vrchní soud v Praze dne [datum rozhodnutí] pod čj. [spisová značka] zamítl odvolání právního zástupce žalobce, rozsudek tak nabyl právní moci dne [datum] Městský soud v Praze dne [datum] z důvodu nemožnosti doručení vydal zatýkací rozkaz na žalobce a podle § 302 a násl. trestního řádu potom bylo řízení vedeno vůči žalobci jako vůči uprchlému. Na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu byl žalobce zadržen dne [datum] a dne [datum] byl vydán do České republiky. Byl předán do Vazební věznice Pankrác k výkonu trestu odnětí svobody, ke kterému byl odsouzen právě shora uvedenými rozsudky. Dne [datum] žalobce podal návrh na zrušení rozsudku. Městský soud v Praze dne [datum rozhodnutí] pod čj. [číslo jednací] podle § 306a odst. 2 trestního řádu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], odsuzující rozsudky zrušil, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. [příjmení] dne u Městského soudu v Praze proběhlo vazební zasedání a zde bylo vydáno usnesení čj. [číslo jednací], kterým byl žalobce vzat do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) trestního řádu. Ta byla započtena od [datum]. Uvedená stížnost byla zamítnuta. Dne 8. až [datum] Městský soud v Praze provedl hlavní líčení. Dne [datum] u Městského soudu v Praze proběhlo další vazební zasedání, žalobce byl ve vazbě ponechán. Další hlavní líčení proběhlo u Městského soudu v Praze ve dnech 9. až [datum], Městský soud v Praze rozhodl pod čj. [číslo jednací], žalobce byl obžaloby zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu. Žalobce byl následně také usnesením Městského soudu v Praze ze stejného dne propuštěn z vazby na svobodu. Státní zástupce podal stížnost proti tomuto usnesení o propuštění z vazby, ta byla usnesením Vrchního soudu v Praze zamítnuta dne [datum]. Dne [datum] u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího proběhlo veřejné zasedání o odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku. Vrchní soud v Praze toto odvolání zamítl pod sp.zn. [spisová značka]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

9. Soud má za prokázané z potvrzení o provedeném úkonu nebo návštěvě, že porady tak, jak jsou níže uvedeny, fakticky byly v těchto dnech provedeny v uvedeném čase právě z potvrzení o provedeném úkonu nebo návštěvy.

10. Soud má za prokázané z faktury PRK Partners, advokátní kancelář, že žalobci byla vystavena faktura dne [datum] na zaplacení částky [částka], z faktury č [číslo], že žalobci byla vystavena faktura na částku [částka], z faktury [číslo] advokátní kanceláře [právnická osoba], že žalobci byla vystavena faktura na zaplacení částky [částka], dále z faktury [číslo] advokátní kanceláře [právnická osoba], že žalobci byla vystavena faktura na celkové zaplacení částky [částka]. Z potvrzení PRK [číslo] má soud za prokázané zaplacení částky i s DPH ve výši [částka] jako obhájci žalobce.

11. Medializaci žalobce má soud za prokázanou ze zprávy www.idnes.cz ze dne [datum], Na útěku od roku 98, Japonsko poprvé vydal [anonymizováno] dvojnásobného vraha, a ze dne [datum], idnes: [anonymizováno] řeší 21 let starou vraždu [anonymizováno], pachatele dostal do [anonymizováno] až letos.

12. Vznik a intenzitu nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním má soud za prokázanou z prohlášení žalobce, jeho dcery a svědeckého výslechu [titul]. [příjmení] [příjmení] (viz odůvodnění výše odškodnění).

13. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 posledně citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

15. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

16. Soud má za prokázaný skutkový stav ohledně vzniku odpovědnostního titulu shodně s popisem trestního stíhání žalobce vedeného u Městského soudu v Praze, sp.zn. [spisová značka]. V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona číslo 82/98 Sb. jímž bylo sdělení obvinění (per analogiím) ze dne [datum], čj. ČVS: MVV [číslo] [spisová značka] ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 trestního zákona.

17. K otázce odškodnění za nezákonné rozhodnutí soud uvádí, že dle konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí] a spisová značka [spisová značka], publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí, ročník 91, platí, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskočilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zastavení trestního řízení, které byť nikoliv výslovně, ruší účinky zahájení trestního stíhání a rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona č. 82/1998 Sb. a je tak pro tyto účely rozhodnutím nezákonným. Zakládá tak nárok na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo vedeno trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin amnestován. Soud v žádném případě nedovodil ze strany žalované ani nebylo nijak tvrzeno, že by si žalobce trestní stíhání zavinil sám, nebo že by toto trestní stíhání skončilo udělením milosti, nebo amnestií. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí soud ve věci shledal. Žalobce byl nedůvodně a nezákonně ve smyslu zákona 82/1998 Sb. trestně stíhán. Existence shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul žádný z účastníků ani netvrdil a soud je, jak je uvedeno shora, neshledal. Soud dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo [spisová značka] s tím, že zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje. Musí být újma založena jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Protože se jednalo o odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, nikoliv z nepřiměřené délky řízení, soud provedl shora uvedené dokazování a zjišťoval tak intenzitu, kterou trestní stíhání zasáhlo do osobnostních práv žalobce a jaká forma a jaká výše odškodnění je třeba k reparaci takto vzniklé nemajetkové újmy. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Vznikem materiální újmy i dle rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. US [číslo] je spojeno vždy s individuálním diskomfortem trestně stíhaných osob a toto není na místě presumovat, ale prokazovat. Soud poukazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [číslo jednací] s tím, že o nemajetkové újmě lze hovořit, pokud nastalá újma spočívá v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu v penězích, představuje opak škody. Nemajetková újma je nepříznivý dopad škodné události do jiných hodnot, než je jmění, lze tak hovořit o škodě morální, ideální i materiální, za kterou náleží poškozenému peněžitá materiální satisfakce. Projevuje se v těžce definované sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot. K tomuto občanský zákoník komentář svazek VI. § [číslo] – [číslo] [obec]: WOLTERS KLUWER 2014 a dále vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného, řízení se obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dodány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou, je nutné posoudit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčená ve složkách tvořících nemajetkovou sféru žalobce jednotlivce. Neprokazuje se to, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod cítit se poškozeným viz. [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], nemajetková újma způsobená protiprávním výkonem veřejné moci [obec], Leges 2014 a dále nález Ústavní soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3183/2015 odst. 48, stát svými právními normami rozčlenil svůj vztah ke stěžovatelce do více linií, do linie trestních včetně opakovaného řízení před obecními soudy o náhradě majetkové újmy řízení, o náhradě nemajetkové újmy pak rozdělil do dvou dílčích řízení při soudech v řízení ve více stupních. Svůj vztah ke stěžovatelce stát deklaroval i právními předpisy, které zakotvují pravidla trestního a civilního řízení i hmotně právní předpoklady dané trestním zákonem jakož i zák. 82/98 Sb., činí tak ve snaze maximálně objektivizovat kontrolu svého jednání a vzájemnou nezávislost, přezkum jednotlivých svých dílčích složek. Tento velkoryse vybudovaný a nákladný aparát se však v daném případě zachován adekvátně, právě k tomu k jehož ochraně byl vybudován a povolán napadeným rozhodnutím obecních soudů, chybí velkorysost, jakou stát musí přistupovat ke kontrole svých pochybení podle přísloví sytý hladovému nevěří nebo v absenci postupu podle zlatého pravidla, které říká, že každý by měl činit druhému to, co by chtěl, aby bylo činěno jemu. Soudci se musí umět alespoň elementárně vcítit do pozice souzeného člověka, zejména za situace, kdy mají napravit škody způsobené jinými soudy, tím spíše trestními …, pokud soudci uznají, že k závažnému zásahu do přirozených práv stěžovatelky opravdu došlo, avšak na odčinění nemajetkové újmy přiznají nepatrnou částku působí to až cynicky jako postup bez citů pro elementární spravedlnost. Soukromá sféra fyzické osoby (člověka), v níž je zabezpečováno svobodně realizovat svou osobnost, vytváří základ její celkové vnitřní jistoty a bezpečí. Stává se tak v současném světě značně pokročilé vědy a techniky, informovanosti apod. stále významnější hodnotou osobnosti každé fyzické osoby, která zasluhuje účinnou ochranu zabezpečovanou i univerzálnějšími prostředky občanského práva. Podle tohoto širšího pojetí újmy u osobního soukromí, které takto zastává i Ústavní soud,„ respektování soukromého života zahrnuje do určité míry i právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi“. Součástí soukromého života se proto stává rodinný život zahrnující i vztahy mezi manžely i blízkými příbuznými, neboť součástí rodinného života jsou nejen jejich sociální a morální vztahy, nýbrž také zájmy materiální povahy přispívající k rozvoji osobnosti každého z nich (obdobně srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 517/99, resp. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], nebo např. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kol.: Ochrana osobnosti podle občanského práva, [právnická osoba] 2004). Jisté přitom je, že zásah proti právu na soukromí (rodinný život) ostatních členů rodiny je ve skutečnosti vždy až odvozeným od prvotního zásahu do práva na ochranu osobnosti (zde do práva na život), jímž byl postižen jeden z jejích členů.

18. Soud se zabýval požadavkem na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalobce navrhl k prokázání zásahů do jednotlivých sfér osobnosti své vyjádření a vyjádření své dcery, tyto potom předložil v českém překladu. Žalobce v něm popsal průběh svého trestního stíhání, uvedl, že od zadržení v Japonsku do osvobození Městského soudu v Praze uběhlo 300 dní, byl plný obav, v panice, bezmocný každý den, nevěděl, co se stane dál, měl pořád strach, nemohl usínat. Byla to obrovská psychická zátěž. Zprošťující prvoinstanční rozsudek o osvobození nijak nepomohlo, neboť odvolání státního zástupce na něj uvalilo další strach a úzkost. Přes 300 dní strávených ve věznicích ve dvou zemích, kde se nedomluvil, bylo to trápení jak po fyzické, tak mentální stránce, změnilo jej to, už nerad mluví, bojí se sociálních styků s ostatními, je skeptický ke svému okolí včetně přátel a rodiny, má strach, když vidí lidi, bojí se styku s lidmi, je to vážná duševní porucha. Po návratu do Číny neustále vzpomíná na zadržení v Japonsku, pobyt ve věznici. Po vydání do České republiky vyměnil 10 krát za měsíc celu, jedna cela za 3 dny. Neumí japonsky ani česky, po celou dobu zadržení v Japonsku a v České republice se nemohl domluvit, nemohl ani vyjádřit svoji potřebu, aby mu někdo rozuměl. Po dobu 1 roku mohl komunikovat jenom s právníky. Bylo to těžké a úzkostné, bylo to velké trápení, pocity se nedají popsat slovy. To, co zažil, viděl jen v televizi ve fiktivním scénáři, nikdy jej nenapadlo, že něco takového postihne i jeho. Matce je 86 let, 8 krát skončila v nemocnici, protože jí chyběl a měla strach, nemohla spát. Kvůli jeho vydání k trestnímu stíhání do České republiky banka rozvázala pracovní vztah s jeho dcerou, zeťovi vypověděli pracovní smlouvu v práci. Byly to řetězové následky, které české justiční orgány vyvolaly. Nezákonná zadržení a vydání poškodila nejen jeho, ale i rodinu a příbuzné. Bratři, příbuzní, kamarádi, obchodní partneři na něj hledí s podezřením, chovají se k němu lhostejně, vědí, že byl zatčen v Japonsku a vydán do ČR, viděli zprávy v českých novinách. V [anonymizováno] o jeho zatčení vědí skoro všichni příbuzní, kamarádi, sousedé, partneři, jen těžko se obhájí. Klade důraz na poctivost a důvěryhodnost, reputace je zcela zničena. Stejně tak potom i dcera žalobce ve svém vyjádření uvedla, že tohoto období zadržení otce mělo obrovský vliv na její život, na život celé rodiny, způsobilo to velké těžkosti. V době tatínkova zadržení ještě kojila, podle čínského systému matka se po 4 měsíční mateřské dovolené musí vrátit do práce, pracovat a starat se o malé dítě, to představuje samo o sobě zátěž. Toto se ještě více vyhrotilo, když bylo sděleno, že v Japonsku byl zadržený otec a že ho budou vydávat do České republiky, tato zpráva ji uvrhla do velké deprese. Byl to právě otec, kdo ji vychovával, z tohoto důvodu si byli velice blízcí. Celá situace vedla často k emocionálnímu zhroucení, z něhož se dlouho dostávala. Byla zaměstnána v bance, bankovní instituce kladou velký důraz na trestní bezúhonnost svých zaměstnanců, včetně jejich přímých rodinných příbuzných. Cestovní pasy jsou uchovávány v oddělení lidských zdrojů. Kvůli tatínkovu zadržení opakovaně musela žádat banku o vydání cestovního pasu, aby mohla vycestovat a řešit obhajobu. Manžel ji doprovázel, vzal si osobní dovolenou. Časté cestování za tatínkem mělo negativní vliv na výkon našich pracovních povinností, vedlo k tomu, že museli odejít od původních zaměstnavatelů. Babička, které je 86 let, trpěla nespavostí, postrádala ho natolik, že jí duševní stav způsobil funkční selhání orgánů a museli ji několikrát resuscitovat, od té doby je upoutána na lůžko, život tráví vleže. Po otcově návratu si myslela, že se vše dá rychle do pořádku, ale povaha tatínka se úplně změnila, jeho vřelá otevřenost je ta tam, stal se z něj úplně jiný člověk, ztratil sebevědomí, odmítá se účastnit na společenských akcích. Bývá celé dny smutný. Shora uvedené má potom soud za prokázané i ze svědecké výpovědi původního obhájce žalobce [příjmení] [příjmení], který byl ve styku s žalobcem v době jeho trestního stíhání. K zásahu do osobnostní sféry žalobce potom právě uvedl i v souladu se shora uvedenými vyjádřeními žalobce i jeho dcery, že tento trpěl v době výkonu trestu i v době vazebního stíhání, žalobce se nedomluvil ani v Japonsku ani v České republice, byl tedy odkázán ve styku v době omezení osobní svobody pouze na rozhovory se svým obhájcem, cítil stavy bezmoci. Dále taktéž vypověděl, že se několikrát setkal s dcerou žalobce, ví tedy o situaci, kdy v důsledku trestního stíhání žalobce došlo k rozvázání jejího pracovního poměru, u žalobce potom došlo taktéž k zásahu do profesní stránky jeho osobnosti, neboť tento podnikal v rámci investic a pronajímání nebo podnajímání nemovitostí, v důsledku jeho absence výskytu v Čínské lidové republice a jeho zadržení potom došlo taktéž k rozvázání spolupráce s původním pronajímatelem nemovitostí.

19. Co se týká srovnávací judikatury, žalobce byl vyzván, aby předložil soudu v souladu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka], eventuální srovnávací judikaturu k odůvodnění požadavku žalobce na zaplacení částky na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Žalobce k tomuto odkázal na rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], aniž by však uvedl, které rozhodnutí kterých faktických soudů se má jednat. Zároveň soud poukazuje na skutečnost, že se pokusil vyhledat tato rozhodnutí, když zjistil, že řízení označené sp. zn. [spisová značka] je rozhodnutí Krajského soudu v [obec], které se týkalo nezákonného trestního stíhání ublížení na zdraví dle ustanovení § 145 odst. 1, odst. 3 trestního zákona. Poškozený byl odškodněn ve výši [částka], jednalo se o skutečnost, že trestní stíhání žalobce pociťoval jako obzvlášť dehonestující vzhledem k tomu, že žije v obci s velmi malým počtem obyvatel, byl obviněn, posléze obžalován z ublížení na zdraví s následkem smrti, kterého se měl dopustit vůči blízkému příbuznému, žijícímu v téže obci. Po celou dobu řízení byla věnována ze strany obyvatel obce médiím v jeho trestním stíhání pozornost, byl vystaven v místě bydliště, kde se obyvatelé navzájem osobně znají, společenskému odsudku, byl považován bez ohledu na presumpci neviny za pachatele zvlášť závažného trestného činu. Byl vystaven výhrůžkám, atakům, trestní stíhání rozvrátilo vztahy žalobce, jeho rodiny s příbuzenstvem. Další dvě rozhodnutí bez jejich upřesnění, od kterého soudu by měly vzejít, soud již nedohledal. Soud potom poukazuje na rozsudky v řízeních vedených na základě nezákonných rozhodnutí a to trestného činu vraždy. Jako další srovnávací judikaturu soud zvolil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], když uvedené trestní stíhání trvalo 21 měsíců, žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce 12 až 15 let nebo trest výjimečný. Žalobce byl ve vazbě po dobu 455 dnů, po dobu výkonu vazby se žalobce nemohl řádně starat o děti, byl odloučen od rodiny. Nedošlo k zásahům do zdravotní sféry, psychické ani fyzické, stejně ani zásahu do sociálního života. Řízení bylo celostátně medializováno a celkem se žalobci dostalo odškodnění ve výši [částka]. Další je rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka], kdy se jednalo taktéž o trestný čin vraždy, délka trestního stíhání byla 1 rok a 1 měsíc, poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce 12 až 15 let nebo trest výjimečný. Poškozený nebyl ve vazbě, nedošlo k zásahu do profesního života, během řízení došlo ke zhoršení vztahu s dcerou žalobce, který byl však následně obnoven. Jednalo se o trestnou činnost způsobující výrazný společenský odsudek, kauza byla celostátně medializována, žalobce byl na 2 dny zadržen, opakovaně již byl předtím odsouzen, žalobci se dostalo celkového odškodnění ve výši [částka]. Soud dospěl k závěru, že co se týká uvedeného rozsudku Krajského soudu v [obec], pob. [obec] čj. [číslo jednací], tento je možné nejlépe na uvedený případ aplikovat, Soud tedy vycházel z rozsudku Krajského soudu v [obec], pobočka ve [obec], čj. [číslo jednací], když v základních parametrech shledal obdobné tyto případy, jednalo se u žalobce o vraždu, u srovnávacího případu o poškození zdraví s následkem smrti. Soud podotýká, že nepřihlíží k celkové délce trestního stíhání u žalobce, ale pouze k období, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že je proti němu trestní stíhání fakticky vedeno, neboť teprve tímto okamžikem mu mohla začít vznikat nemajetková újma. A zto od okamžiku, kdy byl na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu byl žalobce zadržen dne [datum] a dne [datum] byl vydán do České republiky do [datum]. Oba případy byly medializovány. Soud přihlédl zejména také ke skutečnosti, že žalobce byl pravomocně odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody, kdy po zadržení v [anonymizováno] císařství a po vydání do České republiky byl okamžitě také do výkonu trestu odnětí svobody umístěn a následně po zrušení rozsudku byl vzat do vazby. Žalobce tedy byl omezen taktéž v rámci trestního stíhání na základě nezákonného rozhodnutí osobní svobody. Žalobci hrozil vysoký trest odnětí svobody 12 až 15 let a je nutné poukázat na skutečnost, že fakticky také žalobce pravomocně odsouzený k trestu odnětí svobody v délce trvání 12 let fakticky byl. Z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] a vyjádření žalobce, jeho dcery, má soud za prokázané, že došlo k zásahu do sféry žalobce, zejména psychické, kdy jednak žalobce byl zadržen v Japonském císařství, následně byl držen ve vazbě, byl předán do výkonu trestu odnětí svobody, následně byl držen ve vazbě, dozvěděl se, že byl pravomocně odsouzen z trestného činu vraždy, zároveň se jednalo o 2 země, jak Japonsko, tak Českou republiku, kde žalobce byl zadržován bez možnosti použití rodného jazyka, žalobce neuměl jinak než čínsky, nemohl se tedy domluvit a v době zbavení osobní svobody potom u žalobce tedy toto zásadním způsobem zasahovalo zejména do jeho psychické sféry. Stejně tak i samotné vědomí, že byl pravomocně odsouzen k odnětí svobody v délce 12 let a k vyhoštění, muselo objektivně do této osobnostní, psychické sféry zasáhnout. Dále má soud za prokázané, že došlo také k zasažení rodinné sféry, kdy žalobce po dobu výkonu trestu a zadržení v České republice a dále potom i zdržování se v České republice než byl pravomocně obžaloby zproštěn, došlo ke zhoršení zdraví jeho matky, zároveň toto zasáhlo také jeho dceru, která v době trestního stíhání byla těhotná, následně tedy došlo k emočnímu vypětí. Toto také zasáhlo z důvodu ztráty zaměstnání jak dcery, tak jejího manžela, a to právě z důvodu častých návštěv žalobce v České republice v rámci jeho trestního stíhání. Soud má potom i za prokázané, že došlo i k tomu, že se žalobce po trestním stíhání uzavřel do sebe, má různé sociální fobie, nesetkává se s přáteli, ze strany okolí potom se setkává i doposud s odsudky. Dále také došlo k medializaci případu. Soud tak dospěl k závěru, že je namístě odškodnit takto vzniklou nemajetkovou újmu částkou [částka].

20. Co se týká náhrady nákladů vynaložených na obhajobu, žalobce předložil soudu přehledné tabulky požadavku nákladů, které dle jeho tvrzení byly vynaloženy na obhajobu v trestním řízení. Ze strany žalované došlo k částečnému odškodnění některých úkonů, a to v celkové částce [částka]. Ze strany žalované nebyly uznány jako účelně vynaložené náklady na obhajobu v trestním řízení, zaplacené ze strany žalobce obhájci [titul] JUDr. Bc. [jméno] [příjmení], Ph.D., a to za porady s klientem dne [číslo], [číslo], 9.5., [číslo], [číslo], [číslo], 4.7., [číslo] a [datum], neboť tyto porady nepředcházely žádnému právnímu úkonu. Žalobce pak doplnil k těmto poradám jejich stručný obsah a důvodnost, a tedy i vyvrácení tvrzení žalované, že by tyto porady nebyly účelnými a náklady vynaložené na obhajobu za tyto porady by nebyly účelně vynaloženými náklady. K tomuto potom uvedl, že porada dne [datum] byla porada konaná k přípravě návrhu na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze podle § 306a odst. 2 trestního řádu. Mnohost porad předcházející některé úkony v případě žalobce je odůvodnitelná tím, že žalobce je cizí státní příslušník, který pochází z jiného kulturního a právního prostředí. Jednotlivé porady byly časově velmi náročné, neboť z logiky věci nebyly zaměřeny striktně na dohodu k dalšímu postupu ve věci, ale bylo nutné například vysvětlovat i některé základní skutečnosti a principy fungování orgánů činných v trestním řízení. Odkázal na ustanovení § 41 odst. 1 trestního řádu, která ukládá obhájci povinnost poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí ve věci. Odkázal i na ustanovení článku 9 odst. 1 Etického kodexu ČAK, advokát je povinen klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů. K poradě ze dne [datum], ke které žalovaná uvedla, že nebylo doloženo potvrzení o konání této porady, žalobce uvedl, že se nepodařilo potvrzení o konání této porady dohledat. K poradě ze dne [datum] žalobce uvedl, že porada byla účelná, neboť [datum] se konalo veřejné zasedání, na které bylo potřeba žalobce připravit. [příjmení] dne 9. a [datum] byly porady seznámení žalobce s výzvou soudu ze dne [datum], aby se vyjádřil, zda bude trvat na osobním výslechu svědků. Žalobce konzultoval, zda a případně jaké svědky navrhnout. [příjmení] [číslo], [číslo] a [datum] byly úkony nutné k přípravě na hlavní líčení, které se konalo dne 8. a [datum]. S ohledem na povahu toho úkonu před jeho konáním následovalo větší množství porad, neboť nešlo pouze o poradu ke skutkovým věcem a výpovědi žalobce a bylo nutné seznámit žalobce se základními zásadami, které ovládají řízení před soudem, roli státního zástupce a podrobně vysvětlit průběh celého hlavního líčení. [příjmení] s klientem dne [datum], k tomu odkazuje na stejné odůvodnění jako k poradě [datum], tedy nutnost seznámení žalobce s trestním řádem České republiky. [příjmení] dne [datum], ke které žalovaná uvedla, že tato nepřesáhla jednu hodinu, potom uvádí, že žalobce souhlasí s tím, že porada nepřesáhla hodinu, proto za ní nenáleží odměna. Dále potom porada dne [číslo] a [datum], porada proběhla za účelem přípravy na hlavní líčení, které se konalo 9. až [datum]. Za jednu poradu nebylo možné s žalobcem vše náležitě probrat a o tom žalobce informovat.

21. Další úkony, které nebyly žalovanou uznány jako účelně vynaložené náklady byla ze dne [datum] námitka nezákonnosti vedení trestního stíhání proti uprchlému a nepoužitelnosti důkazů provedených v přechozím hlavním líčení. Za toto byla přiznána odměna ve výši ½. K tomuto žalobce uvádí, že nesouhlasí, aby byl tento úkon snížen na poloviční odměnu sazby. Má za to, že podání této námitky bylo třeba rozsáhlejšího vyhledání v rámci judikatury, právních předpisů, a to včetně předpisů, které již nejsou účinné a vzhledem k velkému časovému odstupu od zahájení trestního stíhání šlo tedy o složitější úkon právní služby, který by neměl být hrazen poloviční sazbou. Dále ze dne [datum] návrh na nahrazení vazby zárukou zájmového sdružení občanů a žádost o propuštění z vazby za oba tyto úkony byla dohromady přiznána náhrada ve výši poloviny odměny podle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu, neboť tyto úkony byly učiněny jedním podáním, které je koncipováno jako jeden právní úkon služby. K tomuto žalobce uvedl, že žalobce nesouhlasí, aby tento úkon byl snížen na poloviční sazbu odměny, má za to, že k podání této námitky bylo třeba rozsáhlejšího vyhledávání v rámci judikatury a právních předpisů, a to včetně právních předpisů, které již nejsou účinné. Dále ze [datum] vzdání se práva se stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě. Za tento úkon nebyla přiznána odměna. K tomu žalobce uvedl, že žalobce v důsledku administrativního pochybení uvádí, že došlo k požadavku 2x, náhradu za tento úkon požaduje pouze jednou a dne [datum] návrh na postup podle § 250 odst. 1 trestního řádu, za tento úkon nebyla přiznána náhrada, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Žalobce se tímto podáním pouze vzdal práva odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze na č. l. 1597 a k tomuto žalobce uvádí, že žalobce nepožaduje náhradu nákladů za tento úkon. Soud se tedy zabýval námitkami žalované ohledně úkonů, které nebyly v rámci předžalobního projednání nároku uznány jako účelně vynaložené náklady řízení s tím, že co se týká porad ze dne [číslo], [číslo], 9.5., [číslo], [číslo]., [číslo], 4.7., [číslo] a [datum], tímto dospěl k závěru, že i tyto náklady vynaložené ze strany žalobce na právní zastoupení a na uskutečnění těchto porad jsou účelně vynaloženými náklady řízení. Soud poukazuje stejně jako žalobce na ustanovení § 41 odst. 1 trestního řádu, který ukládá obhájci povinnost poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc a zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které oprávněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí ve věci a stejně tak i na článek 9 odst. 1 etického kodexu ČAK: advokát je povinen klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro další uvážení. Soud obecně uvádí, že je nutné poukázat na skutečnost, že trestní řízení vůči žalobci bylo vedeno pro trestní čin vraždy. Původní trestní řízení bylo vedeno proti žalobci jako proti uprchlému, takřka po 20 letech teprve po zadržení žalobce, došlo k obnovení procesu a jeho znovuprojednání. Soud poukazuje na skutečnost, že je nutné zohlednit právě závažnost trestného činu, který byl žalobci kladen za vinu. Časový odstup od tvrzeného spáchání trestného činu a faktickým projednáním a zejména také potom na kulturní a právní odlišnosti prostředí, ze kterého žalobce pochází, a to Čínské republiky a právního řádu České republiky. Zejména s ohledem na závažnost trestného činu, složitost možnosti postupů jak orgánů činných v trestním řízení, tak ale i právě právních zástupců žalobce k jeho obhajobě, potom nelze shledávat v rámci obvyklého běhu událostí pouze účelně vynaloženým nákladem řízení poradu, která by předcházela úkonu orgánu činných v trestním řízení. Naopak v tomto směru má soud za to, že i další porady, které byly uskutečněné v průběhu trestního stíhání žalobce, které nenavazovaly nebo nepředcházely úkonům orgánů činných v trestním řízení, lze v tomto směru shledat účelně vynaloženým nákladem řízení, a to právě vzhledem ke shora uvedenému. Sám žalobce potom i vysvětlil účelnost jednotlivých porad, a to k poradě ze dne [datum], to se jednalo o poradu přípravy návrhu na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze. Soud s tímto se plně ztotožňuje. Dále k poradě ze dne [datum] soud uvádí, že tato porada byla účelná, dne [datum] se konalo vazební zasedání, kdy bylo nutné toto žalobci vysvětlit. Dále porady ze dne 9. a [datum], byly účelně vynaloženými náklady řízení, neboť zde byla výzva ze dne [datum] týkající se dalšího postupu v rámci dokazování ze strany soudu. Dne [datum], dne [číslo] a [datum] soud souhlasí s tím, že se jednalo o účelně vynaložené náklady řízení, neboť bylo nutné připravit žalobce na hlavní líčení, které se konalo dne 8. a [datum]. Dále potom porada ze dne [datum] a [datum], tyto porady proběhly za účelem přípravy na hlavní líčení, které se konalo 9. – [datum]. Soud má opět za to, že se jedná o účelně vynaložený náklad řízení, a to právě vzhledem ke shora uvedenému. Soud tedy přiznal ještě 9 x [částka] jako odměnu dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, k tomuto 9 x [částka] jako režijní paušál a 21 % DPH. Celkem tak soud přiznal částku [částka].

22. Co se potom týká nákladů na obhajobu, ze strany obhájce [titul]. [příjmení] [příjmení], zde opět ze strany žalované nebyly přiznány porady ze dne [číslo], 2.4., 5.4., [číslo], 6.5., 7.6. a [datum], neboť tyto nepředcházely žádnému právnímu úkonu a z tohoto důvodu nebyly přiznány ani cestovní náhrady. Soud k tomuto opět uvádí, že na jednání soudu byl žalobce vyzván k nutnosti odůvodnění účelnosti těchto porad. Žalobce potom uvedl, že k poradě dne [datum], šlo o poradu konanou k přípravě návrhu na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze dle ustanovení § 306a odst. 2 trestního řádu, jednalo se o účelně vynaložený úkon. [příjmení] ze dne [datum]. K tomuto uvedl, že se jednalo právě o poradu s klientem, kde byly řešeny právě možnosti k přípravě návrhu na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, stejně jako k poradě dne [datum]. Dále porada s klientem dne [datum], důvodem této porady byl přesun žalobce z vazební věznice Pankrác do vazební věznice Mírov. Dále porada ze dne [datum]. Účelem této porady byla dohoda na dalším postupu ve věci a příprava na vazební zasedání, které se konalo dne [datum]. [příjmení] ze dne [datum], účelem této porady byla příprava na hlavní líčení. [příjmení] ze dne [datum], tato porada proběhla za účelem zhodnocení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení o vzetí do vazby a porada ze dne [datum]. Účelem této porady byla příprava na hlavní líčení. Dále potom co se týká účastni na hlavním líčení s tím, že ze strany žalované bylo konstatováno, že toto proběhlo od 9 – 13.10 hod. a dále potom od 14 – 15.50 hod. s ohledem na délku hlavního líčení a délku jeho přerušení byla přiznána náhrada ve výši odměny za 3 úkony a za přerušení od 13.10 do 14 hod. byla v souladu s ustanovením § 14 odst. 2 písm. b) odst. 3 advokátního tarifu přiznána náhrada promeškaného času v délce dvou půlhodin. S takovýmto výpočtem potom žalobce souhlasí. Co se týká tedy opět sporovaných vynaložených nákladů na právní zastoupení spočívající zejména v mnohosti porad, tak jak byly sporovány, jejich účelnost ze strany žalované, soud uvádí stejně jako u odůvodnění přiznání náhrady nákladů za uskutečněné porady u docenta [příjmení], že je v tomto směru nutné zohlednit právě skutečnost, že u žalobce se jednalo o obvinění ze závažného trestného činu vraždy. Žalobce nebyl občanem České republiky, neznal ani český jazyk, z tohoto důvodu potom bylo vůči žalobci vedeno trestní stíhání jako vůči uprchlému, z tohoto důvodu má soud potom za to, že porady, tak jak byly uskutečněné svým počtem v žádném případě nepřesahují mnohost porad, které by vymykaly běžné spolupráci obviněného se svým obhájcem. Naopak soud má za to, že k některým poradám žalobce dovysvětlil jejich důvodnost, zejména potom k poradě ze dne [datum], soud souhlasí s tím, že porada byla účelná, neboť šlo o poradu konanou k přípravě návrhu na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, a to i k poradě ze dne [datum], dále k poradě ze dne [datum] šlo o přesun žalobce z vazební věznice Pankrác do vazební věznice Mírov. K další poradě ze dne [datum] soud souhlasí s tím, že se jednalo opět o účelně vynaložený náklad, neboť byla probírána dohoda na dalším postupu ve věci a příprava na vazební zasedání, které probíhalo [datum], dále porada dne [datum]. Účelem porady byla příprava na hlavní líčení. [příjmení] ze dne [datum], porada proběhla za účelem zhodnocení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], kterým byla zamítnuta stížnosti proti usnesení do vazby. [příjmení] ze dne [datum], porada vedla k přípravě na hlavní líčení. Soud má tak za to, že je možné za tyto porady jako za účelně vynaložené náklady řízení přiznat žalobci zaplacené částky. Celkem tak soud přiznal ještě 7 x [částka] dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a [částka] a dále 7 x [částka] jako režijní paušál dle advokátního tarifu a 21 % DPH. Celkem částku [částka].

23. Co se týká celkových nákladů řízení, soud rekapituluje, že ze strany žalované již byla přiznána částka [částka], po zpětvzetí soud potom řízení o této částce zastavil. Nově soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku dohromady [částka].

24. Co se týká úkonů, které žalobce fakticky požadoval, a které ze strany soud přiznány nebyly, tyto představují dohromady částku [částka]. Soud v tomto směru potom souhlasí však se žalovanou s tím, že ohledně porady s klientem ze dne [datum] nepřiznal soud za tuto poradu náhradu nákladů řízení, neboť tato nebyla doložena. Stejně tak ani žalovaný následně tuto částku nepožadoval. Co se týká úkonů ze dne [datum] návrh na nahrazení vazby zárukou za zájmové sdružení občanů a žádost o propuštění z vazby, za oba tyto úkony žalovaná dohromady přiznala polovinu odměny podle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu. Soud souhlasí s tímto postupem žalované, neboť tyto úkony byly učiněny jedním podáním, které je koncipováno taktéž jako jeden úkon právní služby a zároveň se jedná o úkon právní služby dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu, za který tento právní předpis sporuje pouze odměnu ve výši ½. Ze dne [datum] vzdání se práva stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě soud za tento úkon nepřiznal stejně jako žalovaná žádnou náhradu, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Ze dne [datum] vzdání se práva na odvolání, za tento úkon nebyla přiznána náhrada, neboť se dle názoru soudu nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Dále přípis ze dne [datum] vyrozumění soudu o prodloužení pobytu obžalovaného na území České republiky, zde v přehledu toto bylo účtováno 2 x, toto se projevilo i v celkové částce, která byla ze strany žalobce požadována. Stejně tak potom žalobce uvádí, že se jednalo o administrativní pochybení, má být účtováno pouze jednou. Ze dne [datum] - návrh na postup podle § 250 odst. 1 trestního řádu, soud taktéž shledal nepřiznání náhrady odůvodněným, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Žalobce se vzdal pouze práva odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Co se týká potom nákladů u obhájce [titul]. [příjmení] [příjmení] zde ze strany žalobce nebyl ani sporovanou položkou přepočet účasti na hlavním líčení ze dne [datum] tak, jak jej vypočetla žalovaná.

25. Soud se zabýval požadavkem žalobce na postup dle § 12 odst. 1 vyhlášky číslo 177/96 Sb., a to ztrojnásobení částky vynaložené na obhajobu, z důvodu, že se jednalo o úkony právní služby mimořádně obtížné ve smyslu vyhlášky vzhledem ke skutečnosti, že provedení obhajoby bylo třeba užít cizího jazyka, neboť žalobce hovoří pouze čínsky a pro efektivní výkon obhajoby musel obhájce spolupracovat s advokátem, kterým ovládá čínský jazyk. Jednalo se o specifičnost dané věci, kdy se konalo hlavní líčení po 20 letech od spáchání činu, a kvalita trestního spisu neodpovídala standardům. [příjmení] být zpětně rekonstruováno, jakým způsobem bylo vyšetřování vedeno. Soud k tomuto uvádí, že na jednání soudu poučil žalobce o právním názoru, a to v tom směru, že nelze paušalizovat obtížnost všech úkonů, ale je nutné právě k jednotlivým úkonům rozlišit jejich obtížnost a nutnost a odůvodnění použití ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky číslo 177/76 Sb. K tomu pak žalobce uvedl, že ve věci u všech úkonů lze odkázat na ustanovení § 12 uvedené vyhlášky, a to z důvodu časového odstupu mezi spáchaným skutkem a jeho projednáním před soudem, hlavní líčení se za přítomnosti žalobce konalo ve věci po téměř 20 letech od spáchání skutku, kvalita trestního spisu, který byl v této trestní věci k dispozici, neodpovídala dnešním standardům, kladeným na úroveň jeho obsahu, a byla značně nevyhovující. Soud i obhajoba musely čelit obtížnému úkolu, kdy musely zpětně rekonstruovat, jakým způsobem bylo vyšetřování v dané věci vedeno. Dále došlo k užití cizího jazyka, to bylo nezbytné, neboť žalobce mimo čínský jazyk nehovoří žádným jiným jazykem. Pro efektivní výkon obhajoby bylo nezbytné spolupracovat s advokátem [titul]. [příjmení] [příjmení], který ovládá čínský jazyk. I v tomto případě však neprobíhala komunikace zcela bez problému, neboť žalobce hovoří odlišným dialektem a často nastávaly komplikace při hledání přesného významu použitých slov. Dále kulturní a právní aspekty, žalobce pochází ze zcela odlišné země, která je postavena na jiných kulturních hodnotách a zákonitosti a rovněž je zde zcela odlišný právní systém, založený na specifických principech. Žalobci bylo nutné vysvětlit nejen fungování českého právního systému, ale fungování samotné české společnosti. Žalobce tak považoval za nutné zvolit si obhájce, který je oborníkem na trestní právo a dokáže žalobci poskytnout všechny vyčerpávající informace, včetně kvalifikovaných odborných rad, který bude hovořit jak českým, tak i čínským jazykem, bude schopný figurovat jako tlumočník mezi prvním obhájcem a žalobcem, ale mimo to bude žalobci nápomocný při adaptaci na zcela odlišné kulturní a právní prostředí, dokáže žalobci lépe vysvětlit všechny odlišnosti. Dále šetřil peněžní prostředky, které bylo nutné hradit za přibrání tlumočníka ve smyslu § 28 trestního řádu. Konkrétně lze uvést porady se žalobcem, jejichž realizace byla extrémně náročná, protože žalobce neznal ani základy českého jazyka a komunikovat s žalobcem bylo možné výhradně za přítomnosti [titul]. [příjmení] [příjmení], porady se přitom konaly ve vazební věznici, kde nebylo možné používat žádné elektronické prostředky, veškeré zápisy z porad musely být psány rukou, což bylo zdlouhavé. Zároveň nebylo možné používat překladač. Značný čas zabralo pochopit význam žalobcových slov, v neposlední řadě během porad nebylo možné promítat žalobci spis v elektronické podobě, většina důkazů musela být popisována slovy, což prodlužovalo čas strávený na poradách. Byť byly porady vždy zaměřeny na procesní postup ve věci, bylo nutné vyčerpávajícím způsobem vysvětlovat, jak funguje trestní řád České republiky. V důsledku neznalosti právního systému trpěl žalobce často panikou a úzkostí, obhájce ho musel během porad neustále uklidňovat a opětovně vysvětlovat základy právního systému. V rámci úkonů bylo nutné vyslechnout žalobcovu skutkovou verzi, seznámit se s jednotlivými výpověďmi svědků z čínské komunity. Náročnost hlavních líčení, která se ve věci konala, pak závisela zejména na tom, jaké důkazní prostředky ve věci se prováděly. Náročné byly především výpovědi osob čínské národnosti a průběh hlavního líčení doprovázela obtížná komunikace se žalobcem. S ohledem na relativní nenáročnost prováděných listinných důkazů je možné zvýšit náhradu nákladů za účast na hlavním líčení pouze na dvojnásobek. I úkony, činěné v listinné podobě, byly pro obhájce značně komplikované a náročné, neboť jakékoliv připomínky ze strany žalobce bylo nutné řešit přes [titul]. [příjmení] [příjmení], což samozřejmě znamenalo i značnou časovou náročnost, kdy úkon, který by obhájci běžně trval maximálně hodinu, se protáhl až na trojnásobek této doby. Nadto žalobce uvádí, že úkonů v listinné podobě, ve kterých nebyla nutná rozsáhlejší součinnost se žalobcem, tedy především úkony procesního charakteru, náhradu nákladů ve výši trojnásobku nepožaduje. Soud k tomuto podotýká, že v dané situaci dospěl k závěru, že je namístě použití § 12 odst. 1 advokátního tarifu, ovšem pouze k poradám, uskutečněným ze strany žalobce se svým obhájcem JUDr. [příjmení], neboť zde je namístě opravdu aplikace z důvodu komunikace v cizím jazyce. Co se týká komunikace právě s druhým obhájcem dr. [příjmení], tento byl zvolen právě z toho důvodu, že ovládá čínský jazyk a měl fungovat i jako tlumočník, což vyplývá i z doplněných tvrzení ze strany žalobce. Zde potom vzhledem k situaci, kdy právě shora uvedený obhájce byl zvolen z důvodu toho, že ovládá jak český, tak čínský jazyk, potom odpadá právě možnost použití § 12. Zároveň byl žalobce vyzván, aby doplnil ke každému úkonu požadavek, nebo odůvodněnost požadavku na zvýšení trojnásobku odměny, což však žalobce v rámci doplňujících tvrzení ze dne [datum] ne zcela této výzvě vyhověl, sice obecně uvedl důvody, pro které by měla být zvýšena odměna na trojnásobek, avšak toto uvedl pouze obecně, nikoliv však ke všem úkonům, kdy naopak k některým hlavním líčením ponechal soudu úvahu, aby toto bylo zvýšeno na dvojnásobek, avšak neuvedl, odměna za které hlavní líčení by měla být zvýšena na trojnásobek, která pouze dvojnásobek, a stejně tak potom i procesní úkony, týkající se listin, kdy uvedl, že úkony v listinné podobě, ve kterých nebyla nutná rozsáhlejší součinnost s žalobcem, náhradu nákladů ve výši trojnásobku nepožaduje, avšak neuvedl, které konkrétní úkony má v tomto směru na mysli. Za dané situace tak dle názoru soudu právní zástupce žalobce nevyhověl výzvě soudu k nutnosti jasných a konkrétních tvrzení k jednotlivým úkonům a odůvodněnosti postupu dle ustanovení § 12 vyhlášky 177/96 Sb. Stejně tak právě i k uvedeným poradám, jak vyplývá z přehledu jednotlivých úkonů, soud zde nedostal vysvětlení ze strany právního zástupce žalobce ohledně faktického uskutečňování porad, zda-li tedy byl přítomen jak obhájce JUDr. [příjmení], tak i obhájce [titul]. [příjmení] na uvedených poradách, či nikoliv, kdy právě z přehledu uvedených porad nevyplývá, že by se tyto porady shodovaly v čase jejich konání tak, aby právě ze strany [titul]. [příjmení] došlo k tlumočení na uvedených poradách. Zároveň tím pádem ani není soudu zřejmé, jakým způsobem probíhaly porady s JUDr. [příjmení], když žalobce sám uvádí, že tlumočníka nevyužíval. Žalobce v tomto směru byl poučen na jednání soudu ze dne [datum] dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. s tím, že byl poučen i o následcích nesplnění této výzvy. Soud má za to, že tato výzva nebyla ze strany žalobce plně splněna, kdy soudu tedy k jednotlivým úkonům tak, jak jsou požadovány v přehledných tabulkách ze strany žalobce, však žalobce neuvedl konkrétní důvody, pro které by právě měla být odměna zvýšena v rámci násobků dle ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. Co se týká potom požadavku žalobce na ztrojnásobení odměny za úkony právní služby, zejména i vzhledem k tomu, že žalobce uvádí, že porady z důvodu jejich obtížnosti jak jazykové, tak potom i časového odstupu, uvádí, že porady probíhaly delší dobu. Soud uvádí, že z přehledu porad právě řekněme tato delší doba nějak nevyplývá, naopak, a i kdyby vyplývala, potom soud přiznal žalobci odměnu za trvání těchto porad dle jeho požadavků, to znamená, že délka těchto porad, byť by byla způsobena obtížností těchto úkonů, se však projevila v tom směru, že za celkovou délku těchto porad byly žalobci takto vynaložené náklady na obhajobu fakticky proplaceny. Zároveň soud podotýká skutečnost, že se právě ztotožnil s požadavkem žalobce na proplacení všech porad, které ve věci samé proběhly a které byly soudu prokázány, a to právě v tom směru, že soud přihlédl k tomu, že se jednalo o obtížnější situaci, kdy žalobce neuměl český jazyk, bylo nutné tedy komunikovat v čínském jazyce, zároveň tedy soud právě přihlédl i k odlišnostem kulturního i právního prostředí a nutnosti zvýšeného počtu porad, které žalobce se svými obhájci fakticky uskutečnil, a ve zvýšeném počtu těchto porad se právě projevilo zhodnocení obtížnosti celkové obhajoby žalobce. Soud tak má za to, že právě tyto kulturní a právní aspekty, nutnost použití cizího jazyka i časový odstup od vyšetřování při hlavním líčení, které ve věci bylo provedeno, se právě promítlo v přiznání nákladů vynaložených na obhajobu v rámci vyššího počtu porad, které ve věci samé fakticky proběhly a které ze strany soudu byly shledány jako účelně vynaložené náklady řízení. Soud tak má za to, že v tomto směru žalobce neunesl břemeno tvrzení a v tomto směru žalobu zamítl.

26. Soud přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení, avšak až ode dne [datum], neboť k mimosoudnímu uplatnění nároku u žalované došlo ke dni [datum], šestiměsíční zákonná lhůta k projednání nároku potom uplynula právě dnem [datum], a žalovaná se tak do prodlení dostala až ode dne [datum].

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2,3 a § 146 odst. 2 osř. Oledně požadavku na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu byl žalobce byl žalobce v základní částce neúspěšný jen v nepatrném rozsahu, soud tak počítal s částkou přiznanou žalovanou a soudem jako základu pro výpočet náhrady nákladů řízení ve výši [částka] a 34 061, [částka] a [částka]. Dále byl žalobce úspěšný, co do částky [částka] a [částka] a dle ust. § 9 odt. 4 písm. a/ AT ohledně nemajetkové újmy v částce [částka]. Zamítnutý požadavek žalobce na zvýšení odměny na trojnásobek počítá soud dle ust. § 142 odst. 3 osř, kdy toto záviselo na úvaze soudu. Celkem soud jako úspěch žalobce počítá s částkou ve výši [částka]. Žalobce tak nebyl úspěšný pouze v požadavku na zaplacení nájemného ve výši [částka]. Žalobce byl úspěšný co do 70 % nároku. Náklady žalobce se sestávají z 5,5 úkonů právní služby á [částka] za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, 2,5 účast na jednání a podání vyjádření, 6x [částka] režijní paušál dle AT a DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] Celkem [částka]. Poměrná část ve výši 70% představuje částka ve výši [částka].