15 C 75/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 22 058,15 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 22 058,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 22 058,15 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 25 512,50 Kč k rukám právního zástupce žalované a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 22 058,15 Kč, kdy k výzvě soudu rozvedla původní stručnou žalobu tak, že žalobkyně se domáhá částky 17 910,85 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Požadovaná částka se skládá ze zaplacených záloh žalobkyní za služby za období roku 2019 a 2020, po odečtení skutečně zaplacených služeb pronajímatelem za teplou vodu a služby za období roku 2019 a 2020 a za zemní plyn za období od 4/ 2019 až 4/ 2020. Za rok 2019 vyúčtování činí částku 46 772 Kč + 2 017,93 Kč, (za reklamu), celkem částku 48 789,93 Kč a od této částky žalobkyně odečetla jí zaplacených 60 000 Kč za zálohy a dospěla k částce 11 210,07 Kč, která je bezdůvodným obohacením na straně žalované. Stejně tak za rok 2020, kdy faktická cena služeb je 35 990 Kč a částka 2 325,37 Kč (za reklamu) plus částka 14 983 Kč, což dohromady dává částku 53 299,27 Kč představující cenu poskytnutých služeb. Při odečtení této částky od částky 60 000 Kč, která představuje zaplacené zálohy na služby se jedná právě o výše uvedené bezdůvodné obohacení ve výši 6 700,78 Kč. Žalobkyně popsala vývoj jejich vzájemného vztahu mezi žalobkyní a žalovanou tak, že ten se řídil nejprve podnájemní smlouvou ze dne [datum] pro období od [datum] do [datum] a předchozí smlouva byla uzavřena dne [datum] a vztah se řídil touto smlouvou od [datum] do [datum]. Existovala ještě původní smlouva z roku 2013. Na počátku byla zaplacena kauce s prvním nájmem, a to dne [datum] ve výši 20 000 Kč, kdy 10 000 Kč byl nájem a částka 10 000 Kč byla kauce, toto je doloženo pokladním dokladem od banky. Z nájemní smlouvy se podává, že nájem a služby byl ve výši 10 000 Kč a první platba 20 000 Kč v sobě zahrnovala i složenou kauci, když měla být nájemkyni vrácena při skončení nájemního vztahu v roce 2021, což se nestalo. Z této částky nyní požaduje žalobkyně částku 4 147,30 Kč. Následně pak u jednání soudu dne [datum] právní zástupce žalobkyně vznesl i námitky promlčení nároků žalované.

2. Žalovaná žalobu odmítla zejména v tom směru, že, co se týká samotné kauce, z předloženého dokladu od banky vyplývá, že částka 20 000 Kč dne [datum] byla zaslána na účet třetí osoby, a to majitele bytu Mgr. [jméno] [příjmení], nikoliv na účet žalované a osobou odlišnou od žalobkyně. Nájemné bylo ve výši 20 000 Kč, na dokladu je uvedeno nájem [celé jméno žalobkyně], jedná se o úhradu nájemného za rok 2009, nikoliv úhradu jakékoliv kauce, a navíc v roce 2009 žalobkyně se žalovanou v žádném smluvním vztahu nebyla. K uvedeným zálohám a vyúčtování uvedla, že veškeré částky záloh byly proúčtovány na faktickou spotřebu spojenou s podnájmem bytu, a naopak byly fakticky placeny za služby částky vyšší, než jaké byly zaplaceny zálohami ze strany žalobkyně. Za služby kromě tepla, vody a zemního plynu hradila žalovaná také náklady za dodávku elektrické energie, náklady za služby za užívání společných prostor, příspěvek na správu domu. Ve stejném rozsahu služby byla povinna platit i žalobkyně, k tomu článek V. odst. 5.1 podnájemní smlouvy. Žalobkyně užívala bytovou jednotku [číslo] vymezenou v budově [adresa] [část obce], a to právě na základě podnájemních smluv od [datum] do [datum]. I po této době žalobkyně předmětný byt i nadále užívala až do [datum], kdy byt svévolně opustila, aniž by jej však předala zpět do rukou žalované nebo vlastníkovi předmětného bytu. Za období od [datum] do [datum] žalobkyně na nájemném uhradila celkem 328 278 Kč, od [datum] do [datum] částku 118 600 Kč, a za období od [datum] do [datum] částku 141 400 Kč, za období od [datum] do [datum] částku 68 278 Kč. Na zálohách na služby spojené s užíváním bytu za uvedené období bylo uhrazeno za období od [datum] do [datum] částka 20 000 Kč, od [datum] do [datum] částka 60 000 Kč a za období od [datum] do [datum] částka 57 000 Kč, od [datum] do [datum] částka 4 000 Kč. Co se týká vyúčtování SVJ za období od [datum] do [datum], měla být zaplacena částka ve výši 65 310,97 Kč, od [datum] do [datum] na službách částka 70 863,10 Kč, atd. Žalobkyni naopak za rok 2019 vznikl nedoplatek na službách ve výši 5 310,97 Kč a za rok 2020 nedoplatek ve výši 13 863,51 Kč. Dále ještě uvedla, že pokud by soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, žalovaná pohledávky za další roky i pohledávky ve výši nedoplatků uplatňuje k započtení, respektive jako obranu proti návrhu.

3. Mezi účastníky bylo nesporné a soud má za prokázané ze smlouvy o podnájmu bytu, že dne [datum] mezi [celé jméno žalované] a [celé jméno žalobkyně] byla sepsána smlouva o podnájmu bytu, jejímž předmětem byl podnájem bytu bytové jednotky [číslo] která se nachází ve čtvrtém nadzemním podlaží v budově [adresa] v Argentinské ulici [číslo]. K tomuto byl přiložen i písemný souhlas pronajímatele s podnájmem bytu. Doba podnájmu byla stanovena od [datum] do [datum] a cena byla stanovena tak, že nájemné činí 10 000 Kč měsíčně a částka 5 000 Kč jako úhrada plnění poskytovaných s užíváním bytu, jako je dodávka elektřiny, plynu, vodného, stočného, úklid, výtah, fond oprav a odvoz odpadků. Celkem 15 000 Kč měsíčně.

4. Dále má soud za prokázané, že uvedená smlouva byla prodloužena další smlouvou o podnájmu ze dne [datum], kdy byla zvednuta částka nájemného, nicméně částka týkající se u záloh na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu zůstala ve výši 5 000 Kč.

5. Soud má za prokázané z jednotlivých vyúčtování předložených ze strany správcovské [právnická osoba]. spol. s r. o. za rok 2019, že faktická výše částky požadovaná za služby spojené s užíváním bytu, byla právě od [datum] do [datum] v celkové výši 44 008,37 Kč. V přehledu vyúčtování je požadována k zaplacení částka 35 990 Kč, kdy zde totiž není přičtena z celkových nákladů částka 5 534 Kč, která představovala přeplatek z vyúčtování roku 2018 a dále částka 2 325,37 Kč, kdy o tuto částku byla ponížena celková částka, která má být fakticky zaplacena na uvedené služby, neboť se jedná o příjem společenství vlastníků jednotek z reklamy. Obdobně má soud za prokázanou výši fakticky spotřebovaných služeb jednak SVJ, jednak cenu spotřebovaného plynu i cenu spotřebované elektřiny za rok 2020, taktéž z vyúčtování přeloženého J. N. [příjmení] spol. s r. o. od zaúčtovací období od [datum] do [datum] v celkové výši 46 772 Kč, kdy k této částce je nutné připočíst částku 2 017,93 Kč, která je od původní částky odečtena jako příjem z pronájmu SVJ, celkem částka 48 789,93 Kč.

6. Z faktur Pražské plynárenské a.s, má soud za prokázané, že cena spotřebovaného plynu je fakturována nikoliv za období kalendářního roku, ale za období od [datum] do [datum], a právě i za předchozí období od [datum] do [datum], kdy spotřebovaný plyn byl v ceně 13 537 Kč, za období od [datum] do [datum] byl spotřebován plyn v hodnotě 14 983 Kč a v období od [datum] do [datum] v ceně 16 274 Kč. Stejně tak soud dospěl k závěru o spotřebované výše elektrické energie Z faktur Pražské energetické PRE za období [datum] až [datum] ve výši 6 507,99 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 6 957, 59 Kč.

7. Dále má soud za prokázané z pokladního dokladu ze dne [datum], že to byla žalobkyně, která zaslala částku 20 000 Kč napsanou jako nájem [celé jméno žalobkyně].

8. Soud má za prokázané z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a Mgr. [jméno] [příjmení], že uvedená smlouva byla uzavřena dne [datum], předmětem nájmu byla stejná bytová jednotka, nájemné za užívání bytu bylo dohodnuto ve výši 8 000 Kč měsíčně a dále ve výši 2 000 Kč byla dohodnutá záloha na poplatky za služby.

9. Soud má za prokázané z poštovních poukázek typu A, že za rok 2019 žalobkyně uhradila částku ve výši 180 000 Kč, za rok 2020 částku ve výši 197 500 Kč.

10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 n. o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plně sám. Dle ustanovení § 1982 odst. 1, 2 n. o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí, nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

11. Soud má za prokázaný skutkový stav tak, že mezi žalobkyní a Ing. [jméno] [příjmení] byla uzavřena původní nájemní smlouva k bytu [číslo] umístěného v budově [adresa] v ulici [ulice a číslo], [obec] [část obce], dne [datum]. Následně mezi žalobkyní a současnou žalovanou [celé jméno žalované] byly uzavřeny další 2 podnájemní smlouvy ke stejnému bytu, a to dne [datum] a dne [datum], kdy na základě smlouvy o podnájmu ze dne [datum] byla žalobkyně povinná platit nájem ve výši 10 000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 5 000 Kč měsíčně, a na základě smlouvy ze dne [datum] nájem ve výši 12 000 Kč měsíčně a zálohu na služby ve výši 5 000 Kč měsíčně. Za období kalendářního roku 2019 žalobkyně zaplatila na zálohách za služby částku 60 000 Kč, za rok 2020 jako zálohy za služby zaplatila částku 60 000 Kč, celkem dohromady částku 120 000 Kč. Dále ohledně tvrzené kauce, která měla být zaplacena žalobkyní žalované ve výši 10 000 Kč, soud uvádí, že má za prokázané, že tato částka byla zaplacena v souvislosti s původní nájemní smlouvou, avšak uvedená pouze jako nájem [celé jméno žalobkyně] a to na účet uvedený v nájemní smlouvě.

12. Spornou otázkou tak zůstal vznik bezdůvodného obohacení spočívající v různých výpočtech fakticky spotřebovaných služeb žalobkyní v letech 2019 a 2020.

13. Z vyúčtování J.N.Nova spol. s r. o. za rok 2019, má soud za prokázané, že faktická výše částky požadovaná za služby spojené s užíváním bytu, byla právě od [datum] do [datum] v celkové výši 44 008,37 Kč. V přehledu vyúčtování je požadována k zaplacení částka 35 990 Kč, kdy zde totiž není přičtena z celkových nákladů částka 5 534 Kč, která představovala přeplatek z vyúčtování roku 2018 a dále částka 2 325,37 Kč, kdy o tuto částku byla ponížena celková částka, která má být fakticky zaplacena na uvedené služby, neboť se jedná o příjem společenství vlastníků jednotek z reklamy. Dle názoru soudu však i tyto částky je nutné k celkové částce přičíst, neboť dle článku V článek 5.1 podnájemní smlouvy vyplývá, že je to žalobkyně, kdo jako podnájemce má platit právě cenu služeb, tak jak tyto jsou ze strany SVJ vyúčtovány. U příjmu z reklamy se jedná o zisk, který by náležel majiteli bytu, nikoli jako sleva na službách. Stejně tak i přeplatek z minulých let nelze považovat faktickou úhradu služeb, pakliže je žalováno vydání bezdůvodného obohacení za rok 2019 a 2020. [jméno] tedy vrácení přeplatku za rok 2018. K této částce 44 008,37 Kč je však nutné připočíst ještě fakticky spotřebovanou elektřinu a plyn, kdy je poněkud obtížné rozklíčovat k požadavku žalobkyně tyto částky, neboť částky týkající se Pražské plynárenské a.s, za spotřebovaného plynu jsou fakturovány nikoliv za období kalendářního roku, ale za období od [datum] do [datum], a právě i za předchozí období od [datum] do [datum], kdy spotřebovaný plyn byl v ceně 13 537 Kč, za období od [datum] do [datum] byl spotřebován plyn v hodnotě 14 983 Kč a v období od [datum] do [datum] v ceně 16 274 Kč. Jedná se o zhruba řádově stejnou spotřebu plynu. Soud v rámci hospodárnosti řízení (pro řádové zjištění, zda vůbec mohlo ke vzniku bezdůvodného obohacení dojít) dospěl k závěru, že shora uvedené 3 částky za uvedená období sečetl, tyto vydělil třemi a dospěl k částce 14 931 Kč, která představuje cca spotřebu plynu za 1 kalendářní rok, a to k rokům 2019 a 2020. Dále ještě k této částce nebyla přičtena fakticky částka za spotřebovanou elektřinu, když pak obdobným způsobem soud dospěl i k ceně zjištění týkající se spotřebované elektrické energie průměrem z období za období [datum] až [datum] ve výši 6 507,99 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 6 957, 59 Kč, tedy průměrem ve výši 6 732,79 Kč za rok 2019 Celkem náklady na služby za rok 2019 byly ve výši 65 672,16 Kč.

14. Obdobně má soud za prokázanou výši fakticky spotřebovaných služeb jednak SVJ, jednak cenu spotřebovaného plynu i cenu spotřebované elektřiny za rok 2020, taktéž k vyúčtování přeloženého J. N. [příjmení] spol. s r. o. od zaúčtovací období od [datum] do [datum] v celkové výši 46 772 Kč, je nutné připočíst částku 2 017,93 Kč, která je od původní částky odečtena jako příjem SVJ, celkem byla vyúčtována ze strany SVJ za spotřebované služby částka 48 789,93 Kč. Soud zde použil opět částku 14 931 Kč, kterou vypočetl jako průměr za kalendářní rok spotřebovaného zemního plynu, a dále částku za spotřebovanou elektřinu ve výši 6 732,79 Kč Cena za služby za 2020 byla ve výši 68 435,79 Kč. <b>15. Vzhledem k situaci, kdy žalobkyně uhradila žalované za roky 2019 a 2020 zálohy na služby ve výši 120 000 Kč, avšak faktická cena služeb za roky 2019 a 2020 byla 134 107,95Kč, žalované bezdůvodné obohacení nevzniklo.</b> 16. Ohledně tvrzené kauce, která měla být zaplacena žalobkyní žalované ve výši 10 000 Kč, soud uvádí, že má za prokázané, že tato částka byla zaplacena v souvislosti s původní nájemní smlouvou, která byla uzavřena mezi žalobkyní a Mgr. [jméno] [příjmení], a byla hrazena na účet uvedený ve smlouvě. Co se týká právního hodnocení, soud se nejprve zabýval požadavkem na zaplacení poměrné části nebo nějaké části z částky 10 000 Kč, která měla představovat kauci, která byla ze strany žalobkyně zaplacena dne [datum], ke které soud dospěl k závěru, že zde není dána pasivní legitimace na straně žalované, neboť jak vyplývá z pokladního dokladu [obec] spořitelny ze dne [datum], částka 20 000 Kč, o které žalobkyně tvrdí, že se jedná o část nájmu a část kauce, byla zaplacena ze strany žalobkyně, a to jako nájem [celé jméno žalobkyně], a na účet uvedený v nájemní smlouvě. Účastníky smlouvy však nebyla současná žalovaná, Žalobkyně žádná tvrzení o přechodu kauce nebo s ní spojených povinností tuto vydat netvrdila. Zároveň kauce nebyla sjednána ani v nájemní smlouvě. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázanou skutečnost, že by žalobkyně byla na základě nájemní smlouvy kauci hradit, že se jednalo zaplacenou částku kauce a žalobkyně nad to ani netvrdila, že by se jednalo o částku, která by se jakkoliv dostala do dispozice žalované, a že by to byla žalovaná, které by vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4 147,30 Kč. Soud v tomto směru požadavek na zaplacení částky 4 147,30 Kč zamítl.

17. Pakliže to byla žalobkyně, kdo i po koncentraci řízení na jednání soudu dne [datum] počal tvrdit, že samotné vyúčtování služeb a záloh na uvedené služby k bytu [číslo] na uvedené adrese [adresa], nebylo žalobkyni ze strany žalované nikdy doručeno, a to za rok 2019 a za rok 2020, soud poukazuje na skutečnost, že to byla žalobkyně, kdo soudu předložila k jeho žádosti důkazy, kterými jsou právě jednotlivá vyúčtování, a to i za roky předchozí, za roky 2017, 2018, 2019 i 2020, tak jak jsou tyto na čísle listu 31 a následující spisu, stejně tak, kdy již z tohoto přístupu ze strany žalobkyně se podává, že žalobkyně evidentně měla k dispozici jednotlivá vyúčtování i podklady, na jejichž základě fakticky k vyúčtování spotřebovaných služeb za roky 2019 a 2020 došlo.

18. Nad to soud podotýká, že to byla žalovaná strana, která vznesla procesní obranu v námitce započtení. Soud k tomuto uvádí, že za dané situace se soud podrobněji nezabýval skutečností, zdali uvedené vyúčtování fakticky bylo žalobkyni ze strany žalované doručeno. Žalobkyně na jednání soudu dne [datum] vznesla námitku promlčení možného vydání bezdůvodného obohacení nebo možných požadavků strany žalované vůči žalobkyni, spočívající právě ve spotřebovaných službách a energiích žalobkyně. Soud poukazuje na skutečnost, že se mohou setkat i k zápočtu pohledávky promlčené. V tomto směru by došlo pouze k tomu, že pohledávky žalované, tak jak byly předloženy, a to ve výši 65 310,97 Kč jako faktická cena spotřebovaných služeb za rok 2019, a ve výši 70 863,51 Kč za rok 2020, by se střetly s požadavkem žalobkyně na úhradu částky 17 910,85 Kč, a došlo by tak k zápočtu shora uvedených částek, stejně tak v tomto směru by žalobkyně nebyla se svojí žalobou úspěšná.

19. Co se týká možného započtení promlčené pohledávky, soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2959/2018 ze dne 6. 2. 2019, kdy pro účely § 1987 odst. 1 o. z. je rozhodující to, zda započítávaná pohledávka je vskutku promlčena. Názor, že již samotným uplatněním námitky promlčení ztrácí pohledávka způsobilost k započtení, aniž by bylo třeba zkoumat, zda je skutečně promlčena a zdali bylo promlčení namítnuto po právu, je zjevně nesprávný. Pro posuzování otázky způsobilosti pohledávek k započtení je rozhodná právní úprava, kterou se řídí závazkový poměr, z něhož pohledávka vznikla. Promlčení pohledávky jejímu započtení nebrání, nastalo-li až v době, co se setkala s pohledávkou, na níž se zápočet provádí. Soud dospěl k závěru, že uvedené pohledávky se setkaly až v tomto řízení, pakliže je započítáváno promlčení uvedené pohledávky k 20. dubnu roku 2023, pakliže se jedná o pohledávky za roky 2019 a roky 2020, již tyto pohledávky mohly být promlčeny, a byly již promlčené a mohlo dojít k jejich úspěšnému započtení.

20. Soud rekapituluje, že i v situaci, kdy by uvedené vyúčtování nebylo ze strany žalované žalobkyni fakticky doručeno, a jednalo -li by se dle tvrzení žalobkyně o bezdůvodné obohacení spočívající v uvedeném přeplatku, a na toto bezdůvodné obohacení vznesla žalovaná až v rámci řízení 15 C 75/2022 vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 vznesla také námitku započtení, by došlo opět jak na nepromlčené pohledávky i na pohledávky promlčené k faktickému zápočtu a výsledek by byl stejný, neboť v každém případě pohledávky žalované uváděné v rámci procesní obrany byly ze strany soudu prokázány právě v celkové výši za rok 2019 ve výši 65 672,16 Kč, za rok 2020 v celkové výši 68 435,79 Kč, zatímco pohledávky žalobkyně vůči žalované byly za roky 2019 a 2020 ve výši 120 000 Kč. Za dané situace žalobkyně nebyla se svojí žalobou úspěšná a soud tak žalobu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy to byla žalovaná, která byla ve sporu plně úspěšná. Soud jí přiznal i náhradu nákladů řízení za právní zastoupení, a to za 7 úkonů právních služeb á 2020 Kč dle vyhlášky 177/96 Sb., a to za přípravu a převzetí zastoupení, podání vyjádření, 2× účast na jednání, nahlížení do spisu a další 2 vyjádření ve věci samé, celkem ve výši 14 140 Kč, dále tomu odpovídající počet režijních paušálů á 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále cestovné vozidlem Škoda Superb 2, 0 TSI [registrační značka] na cestě [obec] - [obec] a zpět, a to k jednáním soudu dne [datum] a [datum], celkem 4 × 156 km při průměrné spotřebě 7.2 l benzínu Natural na 100 km a průměrné ceně benzínu 45,20 Kč za litr a sazbě amortizace ve výši [číslo] Kč/km, celkem ve výši 3 245 Kč, a 16× 100 Kč za ztrátu času dle ustanovení § 14 vyhlášky č. 177/96 Sb. na cestě k jednání soudu dne [datum] a [datum] v celkové částce 1 600 Kč, a DPH. Celková cena náhrady nákladů řízení je 25 512,50 Kč.