15 C 81/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 193 774 724,10 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 193 774 724, 10 Kč, se zamítá

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované náhrady faktické škody a ušlého zisku ve výši 193 774 724, 10 Kč s odůvodněním, že žalobkyně na základě několika postupních smluv nabyla pohledávky od [právnická osoba], a.s., dále společnosti [právnická osoba], dále [právnická osoba] a.s. a dále [právnická osoba] a.s. s tím, že se jedná o nároky na náhradu škody za Českou republiku v příčinné souvislosti s omezením podnikání podnikatelských subjektů a omezením provozu nebo úplným uzavřením provozoven na základě omezujících opatření vlády České republiky nebo jednotlivých ministerstev, vydanými za účelem řešení situace vyvolané epidemií onemocnění covid-19. Žalobkyně je vlastníkem pohledávek vůči státu, které spojuje obdobný důvod vzniku, vymezený obsah. Žalobkyně se domáhá náhrady škody vůči ministerstvu zdravotnictví, a to z titulu vydaných mimořádných opatření podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, která byla vydávána po dobu nouzového stavu v době od [datum] do [datum]. Tento způsob zasahování státu do práv a povinností osob v době nouzového stavu však byl shledán nezákonným, stalo se tak díky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který stanovil, že omezující opatření je třeba vydávat na základě krizového zákona, nikoliv dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Přijatá omezující opatření dle zákona o ochraně veřejného zdraví přitom soud posoudil jako opatření obecné povahy. Škodu způsobenou přijatými opatřeními dle zákona o ochraně veřejného zdraví je proto třeba posuzovat podle zákona č. 82/98 Sb. K výzvě soudu potom [datum] žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že se tedy vůči České republice, ministerstvu zdravotnictví, domáhá náhrady škody z titulu opatření vydaných ministerstvem zdravotnictví od [datum] do [datum] a následně potom od [datum] do [datum]. V celkovém součtu se pak tedy od [právnická osoba] a.s., GMF Aquapark Prague, Redvale a ROOSPG jedná právě o žalovanou částku.

2. K výzvě soudu potom žalobkyně uvedla, že proti opatření ministerstva zdravotnictví nepodala žádná z uvedených společností ve smyslu zákona č. 94/2021 Sb., ani podle zákona č. 150/2002 Sb., správní žalobu, směřující ke zrušení opatření žalované.

3. Žalovaná odkázala na rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, které v průběhu března, dubna, května a června ministerstvo zdravotnictví jako mimořádná opatření fakticky vydalo s tím, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] zrušil opatření žalované [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a MZDR [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí, další řádná opatření nebyla ze strany soudu zrušena. Dále se zabývala principem předběžné opatrnosti, principem nejvyšší hodnoty, principem prevence, na základě kterých byla shora uvedená mimořádná opatření fakticky vydávána s tím, že zde chybí, je zde dána absence aktu individuální aplikace práva ve smyslu zákona 82/98 Sb., když mimořádná opatření fakticky nejsou opatřením obecné povahy, nýbrž právním předpisem, jak ostatně platí i u obsahově totožných opatření vydaných vládou České republiky dle krizového zákona. Náhradu škody způsobenou právním předpisem však dle ustanovení zákona 82/98 Sb. požadovat nelze. Je zde dána absence aktivní věcné legitimace, když dle ustanovení § 7 zákona 82/98 Sb. je nutné vycházet z premisy, že dotčené mimořádné opatření je z formálního hlediska opatřením obecné povahy, řízení podle části šesté správního řádu upravující institut opatření obecné povahy, nemá účastníky a není v něm rozhodováno o právech a povinnostech individuálně určených osob. Možnost domáhat se náhrady škody ve smyslu zákona 82/98 Sb. je však, jak je citováno výše, vázána na podmínku účastenství dotčené osoby v řízení, tj. má-li být osoba aktivně legitimována k náhradě škody za nezákonné rozhodnutí, musí se v řízení rozhodovat konkrétně o jejích právech a povinnostech. Významný je přitom procesní stav účastenství, který zde byl již v době vydání opatření obecné povahy. V případě mimořádného opatření žalované se však o tento případ nejedná. Chybí naplnění kumulativních podmínek zakládajících odpovědnost státu podle zákona 82/98 Sb., aby bylo možné rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí jít zásadně o rozhodnutí pravomocné či vykonatelné bez ohledu na právní moc, musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti, přičemž soud v řízení o odpovědnosti nemůže sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, ani jako otázku předběžnou. K tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Optikou okolností zdejšího případu, aby bylo možné aplikovat ustanovení zákona 82/98 Sb., muselo by tady být pravomocné správní rozhodnutí, které bylo pravomocně zrušeno a změněno na základě žalobního návrhu v rámci přezkumu. Je nutné zkoumat otázku, v jaké míře měla vliv na tvrzenou škodu samotná pandemie covid-19 a v jaké míře by byl žalobce povinen v daném případě šířící se epidemie jednat a přijímat opatření v souladu s obecnou prevenční povinností a počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě, zdraví, majetku jiného, jak předvídá ustanovení § 2900 a následující n.o.z. Soudem přezkoumávaná mimořádná opatření žalované jednak navázala na krizová opatření vlády, přijatá ve formě usnesení ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] odpovídala obsahem aktuální epidemické situaci v České republice, vláda vzala na vědomí svým usnesením ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] čímž projevila souhlas s obsahem mimořádných opatření a deklarovala jejich adekvátnost ve vztahu k aktuální epidemiologické situace v České republice, dále ihned po vyhlášení rozhodnutí Městského soudu v Praze byla nahrazena v zásadních bodech obsahově totožnými krizovými opatřeními přijatými ve formě usnesení ze dne [datum] [číslo]. I kdyby tedy žalovaná dotčená mimořádná opatření nevydala, v rozhodné době by z povahy věci platila obsahově totožná krizová opatření vlády vydaná ve formě usnesení vlády reagující na aktuální epidemickou situaci v České republice.

4. Dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, v němž jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Dle § 8 odst. 3, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje.

5. Za odpovědnostní titul je v daném případě nutné považovat výše uvedená opatření žalované. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] zrušil opatření žalované [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a MZDR [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] Vzhledem k tomu, že mimořádná opatření byla zrušena soudem až poté, co nabyla účinnosti, jedná se o nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1,2 odškodňovacího zákona.

6. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalobkyni svědčí aktivní legitimace v uvedeném sporu a tedy legitimace k podání žaloby na náhradu škody vzniklé ve smyslu zákona 82/98 Sb. Soud neprováděl dokazování, neboť vycházel z tvrzení žalobkyně, že nepodala (resp. předchůdci žalobkyně nepodali) správní žalobu domáhající se zrušení mimořádných opatření, respektive, že se nepřipojila mezi navrhovatele takové žaloby. Soud nařídil taktéž na den [datum] jednání, na kterém, ve smyslu uvedeného požadavku k doplnění tvrzení a navržení důkazů ohledně aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ust. §7,8 zákona 821/98 Sb., měla být žalobkyně poučena dle ust. § 118a odst. 1,3 osř. Žalobkyně ani právní zástupce se k jednání soudu nedostavili a dobrodiní soudu spočívající v uvedeném poučení se připravili. Soud tak k jednání soudu dne [datum] neměl k dispozici žádná tvrzení o účasti předchůdců žalobkyně ve správním soudnictví.

7. V tomto směru lze tedy odkázat na skutečnost, že právo žádat náhradu ušlého zisku zapovídá ustanovení § 7 odst. 1 zákona 82/98 Sb., neboť bez podání žaloby či účasti v postavení osoby zúčastněné, právní předchůdci žalobkyně nebyli účastni řízení o zrušení mimořádných opatření žalované a nevyužili v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje podle § 8 odst. 3 odpovědnosti zákona 82/98 Sb. Soud se při tomto posouzení řídil judikaturou Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kdy dospěl k závěru, že ani jeden z účastníků uvedeného řízení nebyl účastníkem správního řízení, ve kterém bylo opatření obecné povahy vydáno, avšak poškozený napadl opatření obecné povahy u soudu a druhá poškozená, nikoliv Nejvyšší soud, mimo jiné vyložil, že ustanovení § 7 zákona 82/98 Sb. reflektuje skutečnost, že mezi státem a osobami, které nejsou ve smyslu zákona tohoto ustanovení účastníky řízení, ve kterém bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, není dán veřejnoprávní vztah a dotčená osoba, která nebyla účastníkem řízení, v něž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, zakládá nemožnost této osoby vznést nárok na náhradu škody v intencích zákona 82/98 Sb. Nejvyšší soud také připomněl, že byla dovozena odpovědnost státu za škodu způsobená nezákonným opatřením obecné povahy, které bylo pro tuto nezákonnost v rámci správního soudnictví zrušeno, a že mezi institutem rozhodnutí a institutem opatření obecné povahy panuje silná vazba. V případě, že poškozený napadl opatření obecné povahy ve správním soudnictví, založil tak podle Nejvyššího soudu své účastenství v řízení vedeném před správním soudem, jež následně vyústilo ve zrušení dotčeného rozhodnutí pro nezákonnost a může se tak domáhat náhrady nemajetkové újmy podle zákona 80/98 Sb. V případě, že se poškozený soudního přezkumu nezákonného opatření obecně nedomáhal, Nejvyšší soud dovolání odmítl. Mimořádné opatření žalované není právním předpisem. Jde tedy o nezákonné opatření obecné povahy, na které je třeba dle ustálené judikatury z hlediska odpovědnosti státu za náhradu škody nahlížet jako nezákonné rozhodnutí. Nezákonností je pak míněno zrušení i pro formální nedostatky. Vůlí zákonodárce je nadále odškodňování nezákonných rozhodnutí podle zákona 82/98 Sb., mezi které je již ustáleně řazeno i opatření obecné povahy, ačkoliv to nese znaky nejen rozhodnutí, ale i právního předpisu. Vychází ze shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že posuzovaná mimořádná opatření se vydávají bez řízení, nemohou tak existovat účastníci řízení, ve kterých byla později zrušena mimořádná opatření vydána, a tak může mít postavení účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 zákona 82/98 Sb. osoba, o jejíchž právech a povinnostech bylo mimořádným opatřením rozhodováno, tedy osoba, jejíž práva byla vydáním nezákonného mimořádného opatření dotčena. Současně se však musí jednat o osobu, která využila v zákonem stanovené lhůtě, tj. do jednoho měsíce ode dne účinnosti mimořádného opatření, dle § 13 odst. 2 pandemického zákona možnost podat proti následně zrušenému mimořádnému opatření žalobu dle § 13 pandemického zákona. Nelze tedy odškodňovat osobu, která nenapadla mimořádné opatření u soudu, zůstala pasivní a neučinila tak, neboť teprve využitím tohoto prostředku k ochraně práv dává poškozený v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jeho práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, a to bez ohledu na to, zda taková žaloba ke zrušení mimořádného opatření skutečně vedla či nikoliv. Z této koncepce vychází ustanovení § 8 odst. 3 zákona 82/98 Sb., kde je nutné v zákonem stanovených lhůtách využít všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práv poskytuje, čímž je akcentována obecná právní zásada prevence škod vzniklých z nezákonných rozhodnutí, která poškozený vnímá jako škodlivá. K tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Dle tohoto zákonného ustanovení rovněž není podmínkou vzniku nároku na náhradu újmy, že využití procesních prostředků k ochraně práv poškozením skutečně ke zrušení nezákonného rozhodnutí vedlo, a tedy že ke zrušení mimořádného opatření došlo přímo na návrh osoby, která se odškodnění způsobené újmy domáhá. Soud tedy z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce žalobu zamítl.

8. Nad shora uvedené soud podotýká, že soud nařídil taktéž na den [datum] jednání, na kterém, ve smyslu uvedeného požadavku k doplnění tvrzení a navržení důkazů ohledně samotného základu nároku žalobkyně ve smyslu ust. §7,8 zákona 82/98 Sb., měla být žalobkyně poučena dle ust. § 118a odst. 1,3 osř., když soud nemá za dostatečná tvrzení o samotném vzniku požadované škody, jaké byly konkrétní příjmy a výdaje předchůdců žalobkyně, a že jim uvedeným nezákonnými rozhodnutími vznikla uvedená škoda a zejména ani důkazy k prokázání těchto tvrzení. Žalobkyně ani právní zástupce se k jednání soudu nedostavili a dobrodiní soudu spočívající v uvedeném poučení se připravili. Soud tak k jednání soudu dne [datum] neměl k dispozici ani dostatečně konkrétní tvrzení o vzniku škody a důkazech k jejímu prokázaní.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení za 2x podání vyjádření, přípravu k jednání a účast na jednání á 300 Kč dle AT.