15 C 86/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o odškodnění

I. Konstatuje se porušení práva žalobce na zachování jeho lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména zakotveného v čl. 10 LZPS a to usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství Policie [obec a číslo], služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality čj. KRPA [číslo] ze dne [datum].

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. [spisová značka], které trvalo cca 3,5 roku. Trestní stíhání žalobce skončilo zprošťujícím rozsudkem, který nabyl právní moci dne [datum]. Řízení bylo vedeno opakovaně u Obvodního soudu pro Prahu 6 a dále u Městského soudu v Praze, Nejvyššího soudu ČR dvakrát a Ústavního soudu ČR, který vydal ústavní nález pod sp.zn. [ústavní nález]. Žalobce po dobu 3 a půl let trestního stíhání byl ve stavu stresu, nejistoty včetně nepříznivého působení dlouholetého sporu do jeho osobní sféry. Riziko výkonu trestu odnětí svobody a s tím spojené řízení mělo pro žalobce nepochybně zásadní význam. Žalobce požaduje zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu, neboť samotné konstatován práva není dostačující. Žalobce v průběhu trestního stíhání byl zastoupen právním zástupcem, obhájcem. Žalobce byl obviněn z přečinu dle ustanovení § 354 odst. 1 trestního zákoníku, byl ohrožen sazbou do 1 roku, kdy tarifní hodnota činila [částka], odměna za 1 úkon právní služby [částka] za úkon. Žalobce celkem požaduje za náhradu na vynaložené náklady řízení částku [částka], které představují součet úkonů právní služby a režijních paušálů. Jeho právní zástupce byl z [obec], musel dojíždět na jednotlivé úkony, za toto účtuje při průměrné spotřebě 4,5 litrů na 100 km při vyhláškové ceně nafty [částka] za 1 litr částku [částka], dále náhradu za opotřebení vozu [částka] na 1 kilometr za 9 cest [částka], dále za ztrátu času právního zástupce 9 započatých půlhodin, tj. 9 x [částka], celkem [částka]. Požadoval náhradu nemajetkové újmy, a to za zadržení a držení v CPZ cele, žádá nemajetkovou újmu ve výši [částka], a to za dne [datum]. Za psychickou a zdravotní újmu, způsobenou trestním stíháním, žalobce požadoval částku [částka]. Dále požaduje částku [částka], kterou jako majetkovou újmu požaduje, kdy tato povinnost zaplacení původní poškozené byla uložena právě usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum]. Žalobce původně v petitu žaloby požadoval částku [částka], kdy však při součtu uvedených částek tato částka představuje částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Soud na jednání soudu dne [datum] připustil rozšíření žaloby právě na shora uvedenou částku tak, aby tato odpovídala součtu jednotlivých požadavků žalobce.

2. K doplňující výzvě soudu právní zástupce žalobce k jednotlivým částkám uvedl, že co se týká požadavku na náhradu škody, týkající se vynaložených nákladů na obhajobu, zde byla vystavena ze strany právního zástupce žalobce faktura [číslo] na částku [částka] jako zálohu na právní služby s tím, že dále uvedl, že částka [částka] byla zaplacena nikoliv však žalobcem, ale jeho matkou, a to [jméno] [příjmení] dne [datum] právě ve výši [částka], kdy toto vyplývá i z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Na zbývající požadavky tvrzené škody, spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu, cestovném, opotřebení vozidla a podobně již další faktura vystavená nebyla, žalobce osobně na tuto škodu ničeho právnímu zástupci nezaplatil. Co se týká požadavku na zaplacení částky [částka], kterou dle tvrzení žalobce měl tento uhradit původní poškozené [jméno] [příjmení], k dotazu soudu na jednání soudu dne [datum] právní zástupce žalobce uvedl, že žalobce poškozenou o vrácení částky nežádal, nepodal ani žalobu na vydání bezdůvodného obohacení proti této osobě.

3. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku, kdy sporovala řádnost uplatnění nároku, neboť k požadavku žalobce na předběžné projednání nároku nebyla přiložena plná moc právního zástupce (plnou moc ze dne [datum] předložil právní zástupce žalobce na jednání soudu dne [datum]). Za dané situace vznesla žalobkyně námitku promlčení k náhradě nemajetkové újmy. Co se týká samotných úkonů právní služby tak, jak byly požadovány, zde sporovala u některých úkonů jejich rozsah a námitku promlčení vznesla právě k požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] za držení v cele předběžného zadržení a náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] způsobené trestním stíháním. K věci samé uvedla, že se jedná o nárok, který se nepresumuje, žalobce musí vznik a rozsah nemajetkové újmy vzniklé trestním stíháním dostatečně tvrdit a prokázat. V souvislosti nelze přehlédnout, že jedním z faktorů, který má vliv při posuzování závažnosti újmy vzniklé trestním stíháním, je také trestní bezúhonnost daného člověka, žalobce však má dle záznamů v opisu Rejstříku trestů 6 záznamů, 6 x spáchal trestnou činnost, za kterou byl uznán vinným, a tudíž jej za bezúhonného člověka, který by trestní stíhání proti němu vedené bez dalšího vnímal úkorně považovat nelze. Z tohoto pohledu je požadovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích, způsobené trestním stíháním, nutno shledat nedůvodným. Stejně tak nedůvodný shledala i požadavek žalobce na náhradu částky [částka], kterou žalobce měl zaplatit poškozené na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]. Žalobce vůbec neprokázal, že by předmětnou částku poškozené uhradil. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] zrušen a podle něj byla zrušena i další rozhodnutí. Na rozsudek obsahuje navazující a bylo tak zrušeno i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka]. Zrušením předmětného usnesení došlo na straně poškozené ke vzniku bezdůvodného obohacení, neboť bylo plněno na základě právního důvodu, který odpadl. Je na žalobci, aby se domáhal vůči poškozené vydání bezdůvodného obohacení v režimu občanského zákoníku. Jeho nárok není škodou, na jejíž náhradu by mu vznikl nárok v režimu zákona 82/98 Sb.

4. Soud má za prokázaný průběh trestního stíhání ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp.zn. [spisová značka], a to tak, že vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání dne [datum], a to usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství Policie [obec a číslo], služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality čj. KRPA [číslo]. Proti uvedenému usnesení žalobce podal stížnost, která byla zamítnuta ze strany státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] ze dne [datum]. Dne [datum] došlo k zadržení osoby žalobce v obci [obec a číslo], okres [okres] 9:20 hod., žalobce byl propuštěn ze zadržení dne [datum] v 15:55 hod. Zároveň stejného dne došlo k výslechu osoby žalobce, a to Policií ČR v [obec a číslo], Benediktínská 1 od 11:06 hod. do 15:37 hod. Dne [datum] byla podána obžaloba, žalobce byl obviněn z trestného činu dle § 354 odst. 1 písm. a, b, c, d) trestního zákoníku, přečin nebezpečného pronásledování. Byla nařízena hlavní líčení ve věci. Dne [datum] byl ve věci vyhlášený Rozsudek jménem republiky čj. [spisová značka], kdy žalobce byl uznán vinným trestným činem, který mu byl obžalobou kladen za vinu. Proti tomu žalobce podal odvolání, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] pod čj. [spisová značka] sice zrušil rozsudek soudu I. stupně, nicméně žalobce shledal vinným a byl změněn rozsudek pouze ve výroku o trestu a náhradě škody. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] uložila žalobci, aby nahradil poškozené [jméno] [příjmení], nyní provdané [příjmení], částku [částka] jako náklady vzniklé přibráním zmocněnce za účelem uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení. Proti tomu podal žalobce odvolání, spis byl předložen dne [datum]. Dne [datum] stížnost proti shora uvedenému usnesení byla zamítnuta. V mezidobí bylo podáno dovolání, ve kterém bylo podáno vyjádření, dne [datum], Nejvyšší soud rozhodl pod čj. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] tak, že dovolání odmítl z důvodu opožděnosti. Žalobce podal ústavní stížnost. Ústavní soud rozhodl nálezem sp. zn. IV. ÚS 1477/18 tak, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a usnesení Nejvyššího soudu zrušil, a to z důvodu, že dovolání žalobce nebylo podáno opožděně. Nejvyšší soud rozhodl usnesením čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] a stejně tak i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby ve věci znovu rozhodl. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne [číslo] pod čj. [číslo jednací], kterým rozsudek soudu I. stupně zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Na den [datum] bylo ve věci nařízeno hlavní líčení, to bylo odročeno na dne [datum] a na něm byl vyhlášený Rozsudek jménem republiky, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn, rozsudek nabyl právní moci [datum].

5. Soud má za prokázané z uvedeného spisu, ze kterého zjistil z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob, že žalobce byl soudně trestán, a to rozhodnutím Okresního soud v Berouně pod sp.zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] z důvodu trestného činu podle § 148 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákona, dále Okresním soudem v Berouně dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] pro trestný čin podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Dále bylo upuštěno od uložení dalšího trestu Okresním soudem v Berouně dne [datum rozhodnutí] pod sp.zn. [spisová značka], dále Okresním soudem v Berouně dne [datum rozhodnutí] pod sp.zn. [spisová značka] dle ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, dále Okresním soudem v Berouně dne [datum rozhodnutí] pod sp.zn. [spisová značka] dle § 202 odst. 1 trestního zákona a dále Obvodním soudem pro Prahu 7 s datem rozhodnutí [datum], s datem právní moci [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]. Pokud jde o trestné činy, za které byl žalobce stíhán, jednalo se jednak o krácení daní a poplatků, dvakrát maření výkonu soudního rozhodnutí, výtržnictví a poškozování cizí věci.

6. Dále má soud za prokázané z faktury [číslo], že žalobci ze strany Mgr. [jméno] [příjmení] byla vystavena faktura jako záloha na právní služby ve výši [částka]. Soud za prokázané z výpisu Komerční banky ze dne [datum], že tato částka byla zaplacena ze strany [jméno] [příjmení], kdy toto má soud za prokázané i z čestného prohlášení shora uvedené.

7. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

8. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s průběhem trestního stíhání žalobce vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. [spisová značka].

9. Soud se zabýval po právní stránce otázkou, zda-li ve shora uvedeném posuzovaném řízení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp.zn. [spisová značka] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a zda-li žalobci v příčinné souvislosti s tímto odpovědnostním titulem dle § 7 a 8 zákona 82/98 Sb. vznikla škoda a nemajetková újma. Soud dospěl k závěru, že v uvedeném řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp.zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, neboť v posuzovaném řízení nedošlo k pravomocnému odsouzení žalobce za vinu kladenému trestnému činu.

10. Za dané situace se soud zabýval jednotlivými požadavky žalobce tak, jak tyto byly specifikovány v žalobním návrhu. Co se týká nároku žalobce na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s obhajobou v uvedeném trestním stíhání, soud uvádí, že je nutné obecně vycházet dle § 26 zákona 82/98 Sb. z obecné úpravy občanského zákoníku. Soud se v tomto směru zabýval vůbec tím, zda-li žalobci fakticky škoda vznikla a zda-li škoda vznikla fakticky žalobci. Žalobce požadoval částku [částka] za úkony právní služby a paušály, dále částku [částka] za spotřebu paliva při jízdě právního zástupce žalobce, dále za opotřebení vozu právního zástupce žalobce [částka] a ztrátu času právního zástupce za cesty ve výši [částka]. Ze strany právního zástupce žalobce však žalobci byla vystavená pouze jediná faktura, a to na částku [částka], kterou nadto nezaplatil žalobce, ale matka žalobce. Soud postrádá jakákoliv tvrzení ze strany žalobce nebo právního zástupce žalobce, že by žalobce následně tuto částku své matce proplatil nebo jakkoliv se zavázal tuto částku také zaplatit tak, aby to byl přímo žalobce, kterému by fakticky vznikla škoda nebo dluh vůči shora uvedené osobě. Za dané situace má soud za to, že v tomto směru není žalobce aktivně legitimovaný k požadavku na náhradu částky [částka] na základě faktury, vystavené ze strany právního zástupce žalobce [číslo]. Soud má za prokázané, že tuto částku zaplatila matka žalobce [jméno] [příjmení] a to z jejího čestného prohlášení ze dne [datum] a stejně tak z periodického výpisu Komerční banky. Byla to shora uvedená osoba, které fakticky škoda obecně vzniknout mohla, neboť to byla ona, která shora uvedenou částku na náklady obhajoby zaplatila. Škoda nevznikla v tomto směru přímo žalobci, ale osobě od něj odlišné. Byť je to žalobce, kdo podal tuto žalobu, je to však osoba, které škoda fakticky nevznikla. Dle ustanovení § 2952 NOZ hradí se skutečná škoda, a to, co poškozenému ušlo, ušlý zisk. Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Soud k tomuto uvádí, že co se týká možností náhrady škody, škoda vznikla nikoliv žalobci, ale jeho matce [jméno] [příjmení]. Žalobce v tomto směru v částce [částka] nemá aktivní legitimaci k podání této žaloby, neboť škoda jemu fakticky nevznikla. Co se týká částky nad [částka], která spočívá ve vynaložených nákladech na obhajobu, cestovné a ztrátu času, soud uvádí, že vychází ze samotných tvrzení právního zástupce žalobce tak, jak tato byla předeslána na jednání soudu dne [číslo], a to v tom směru, že další faktura k úhradě shora uvedených částek již ze strany právního zástupce žalobce jako obhájce vůči žalobce vystavená nebyla, a dále že žalobce nad částku [částka] na shora uvedené nároky ničeho neuhradil. Soud odkazuje na shora uvedené závěry s tím, že je možné uložit povinnost žalované k náhradě škody pouze v situaci, kdy škoda fakticky žalobci vznikla, což se v tomto případě nestalo. Majetek žalobce se v žádném případě nezmenšil, neboť ze strany žalobce nedošlo k zaplacení žádné ze shora uvedených částek svému právnímu zástupci v rámci obhajoby a neexistuje zde ani vystavená faktura, na jejímž základě by vznikla žalobci povinnost na dluh svého obhájce fakticky plnit, a tím teoreticky mohl vzniknout i nárok na náhradu škody. Soud v tomto směru žalobu zamítl. Soud se nezabýval jednotlivými sporovaným úkony ze strany žalované tak, jak byly tyto představeny v jejím vyjádření, a to právě vzhledem k situaci, kdy soud u částky [částka] má za to, že zde žalobce nemá aktivní legitimaci k zaplacení této částky, neboť nebyl tvrzen ani vznik dluhu vůči jeho matce, která měla shora uvedenou částku zaplatit. Zároveň má soud za prokázané, že to byla matka žalobce, která fakticky celou částku zaplatila, a ve zbytku požadované částky, tato nebyla ze strany obhájce účtována, nebyla požadována, stejně tak nevznikl žalobci dluh vůči shora uvedenému právnímu zástupci a stejně tak žalobce ani na shora uvedenou částku ničeho nezaplatil.

11. Co se týká požadavku žalobce na zaplacení částky [částka], která představuje žalobcem zaplacené náklady na právní zastoupení poškozené v trestním řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp.zn. [spisová značka], soud vychází opět z tvrzení právního zástupce žalobce, kdy žalobce tuto částku zaplatil, což má soud za prokázané z jednotlivých výpisů [obec] spořitelny, kdy evidentně žalobce shora uvedenou částku hradil, avšak dle tvrzení právního zástupce žalobce, žalobce původně poškozenou [jméno] [příjmení] [příjmení] o vydání shora uvedené částky nikdy nepožádal. Soud odkazuje na skutečnost, že shora uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum] bylo zrušeno ze strany rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud rozhodl usnesením čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] a stejně tak i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující zrušil. Stejně tak na odsouzení žalobce a uložení mu trestu souviselo s možností náhrady vzniklých nákladů řízení na poškozené na její právní zastoupení. V dané situaci původní poškozené daně [příjmení] [příjmení] vzniklo bezdůvodné obohacení, kdy shora uvedená částka [částka] byla uhrazena ze strany žalobce, avšak na základě právního důvodu, který následně odpadl. Bylo však povinností žalobce, aby se za dané situace nejprve domáhal vydání bezdůvodného obohacení po prvotním dlužníkovi, kterým je právě [jméno] [příjmení] [příjmení], a teprve v případě, že by byl v tomto směru neúspěšný (a to i eventuálně podanou žalobou na vydání bezdůvodného obohacení) by nastupovala povinnost žalované jako druhotného dlužníka k zaplacení této částky. Soud však vychází ze samotných tvrzení právního zástupce žalobce, jestli že se žalobce o vydání této částky jak dobrovolné, tak i na základě eventuálního soudního řízení vůči původní poškozené v trestním řízení vůbec nepokusil. Soud tak má za to, že shora uvedená žaloba byla podána předčasně, neboť zde není splněna podmínka, že by žalobce využil veškerých dostupných prostředků k domožení se vydání shora uvedené částky.

12. Co se týká požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] za zadržení a držení v cele předběžného zadržení ze dne [datum], soud uvádí, že jednak toto rozhodnutí a s ním i postup orgánů činných v tretsním řízení nebyl nezákonný, když soud má za to, že ze strany orgánů činných v trestním řízení bylo jednáno v rámci zákonné licence, shora uvedený postup nebyl napadán jako nesprávný úřední postup, nejedná se ani o nezákonné rozhodnutí. Nadto soud však uvádí, že nepřísluší žalobci náhrada nemajetkové újmy za toto zadržení, a to vzhledem k časovým souvislostem. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp.zn. [spisová značka] se podává, že žalobce byl zadržen dne [datum] v 9:20 hod. v [obec a číslo], okr. [obec], následně od 11 hodin, tj. za hodinu a půl byl zahájen jeho výslech na Policii v [obec a číslo], tento byl ukončen v 15:37 hod. a v 15:55 hod. žalobci byly vydány veškeré jeho věci a byl ze zadržení propuštěn. Soud tak má za to, že sice došlo k omezení žalobcova práva na svobodu, avšak celé toto období bylo vyplněno jeho zadržením transportem na [část Prahy] budovy policie, kde probíhal následně výslech, a ihned po ukončení výslechu byly zprocesovány veškeré formality a žalobce byl 10 minut po ukončení tohoto výslechu fakticky propuštěn. Soud tak má za to, že se nedá v tomto směru dovodit, že by žalobci nemajetková újma fakticky s tímto omezením osobní svobody mohla vzniknout, neboť žalobce by se i k výzvě Policie ČR, pokud by nebyl zadržen, měl povinnost dostavit se k tomuto výslechu. Obdobný čas by fakticky strávil také cestou z [obec a číslo], okr. [okres] výslech k Policii ČR na [část Prahy] následně by strávil stejný čas uvedeným výslechem, ihned po výslechu byl žalobce propuštěn. Soud tak má za to, že žalobci nemajetková újma v souvislosti s omezením osobní svobody fakticky nevznikla, nadto žalobce ani netvrdil žádné konkrétní okolnosti, skutečnosti, jakým jiným způsobem by shora uvedené omezení osobní svobody mělo do nemajetkové sféry žalobce fakticky zasáhnout. Soud tak uzavírá, že se domnívá, že jednak zde bylo postupováno v souladu s právními předpisy při zadržení a výslechu žalobce, soud zde neshledává samotný odpovědnostní titul, kdy vše bylo provedeno lege artis a žalobce ani jakékoliv pochybení stran výkonu a zadržení své osoby dne [datum] netvrdil a soud je ani neshledal. Nadto soud opakuje, že se domnívá, že celkový čas zadržení osoby žalobce, a tím pádem omezení jeho osobní svobody, byl vyplněn cestou k výslechu a samotným výslechem.

13. Dalším požadavkem žalobce byl požadavek na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo vedeno trestní stíhání žalobce. Soud k tomuto uvádí, že odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesením Policie ČR o zahájení trestního stíhání ve věci, jak je uvedeno, soud shledal. Dále se soud však zabýval, zda-li žalobci v souvislosti s jeho trestním stíháním fakticky vznikla nemajetková újma a jaká byla intenzita této újmy a zda je na místě odškodnit ji v penězích, nebo zda-li je dostačující formou nápravy forma konstatování porušení práva. Žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání v situaci, kdy trestní stíhání žalobce skončilo zprošťujícím rozsudkem. Řízení trvalo cca 3 roky, bylo ukončeno dne [datum], kdy zprošťující rozsudek nabyl právní moci. Řízení probíhalo na 4 stupních soudní soustavy, dvakrát před soudem I. stupně, dále dvakrát před soudem odvolacím, dvakrát u Nejvyššího soudu, jednou u soudu Ústavního. Soud poukazuje na skutečnost, že Ústavní soud se nezabýval rozhodnutím o vině a trestu, o kterém bylo rozhodnuto ze strany soudu I. a II. stupně, zabýval se otázkou opožděnosti podaného dovolání. V situaci, kdy bylo konstatováno, že dovolání nebylo podáno opožděně, Nejvyšší soud ve věci samé rozhodl a rozsudek soudu II. stupně zrušil, ten následně zrušil rozsudek soudu I. stupně a ten ve věci vyhlásil zprošťující rozsudek. Soud tak má za to, že celková délka řízení v tomto směru není nepřiměřená, řízení probíhalo plynule a to právě opakovaně na několika stupních soudní soustavy. Co se týká nezákonnosti rozhodnutí a co se týká odškodnění nemajetkové újmy, soud vyzval právního zástupce žalobce k nutnosti doplnění tvrzení ohledně vzniku existence nemajetkové újmy, a dále také ohledně intenzity, jakou nezákonné trestní stíhání zasáhlo do jednotlivých sfér osobnosti žalobce. Žalobce v doplňujících podáních odkázal na konstantní judikaturu s tím, že obecně odkázal na zásahy, způsobené samotným trestním stíháním do osobnostních sfér účastníků nebo trestně stíhaných osob poškozených, s tím, že nicméně konkrétní zásahy do jednotlivých sfér osobnosti konkrétně tvrzeny nebyly. Soud tyto zjišťoval z výslechu svědkyně [příjmení] s tím, že co se týká sféry zdravotní, zde žalobce netvrdil, a svědkyně nepotvrdila soudu skutečnosti, týkající se zásahu do zdravotní sféry žalobce. Dále ve své výpovědi uvedla, že žalobce již v době před trestním stíháním trpěl určitými zdravotními problémy, které se následně po trestním stíhání nakumulovaly, není možné rozlišit, zda-li zde došlo ke tvrzenému zhoršení zdraví žalobce pouze v důsledku trestního stíhání, žalobce ani bližší tvrzení k tomuto nenabídl. Co se týká stránky profesní, svědkyně se vyjádřila v tom směru, že jako osoba samostatně výdělečně činná podnikal v oblasti účasti na veletrzích s tím, že žalobce na dohodu s ní spolupracoval. Nicméně ve své výpovědi sama tato svědkyně vyvrátila skutečnosti, že by k ukončení této činnosti došlo v důsledku samotného trestního stíhání žalobce, kdy naopak tvrdila, že vystavovatelé s ní rozvázali vztahy v důsledku nepravdivých informací, které jim byly zasílány prostřednictvím e-mailů nebo facebooku ze strany původní poškozené v trestním stíhání ze strany původní přítelkyně žalobce. Soud tak má za to, že zde není příčinná souvislost mezi ukončením podnikání tak, jak bylo tvrzeno trestním stíháním žalobce, kdy k tomuto došlo pouze z důvodu zásahu třetí osoby odlišné od orgánu státu. Co se týká zásahu do rodiny, jednalo se o trestní stíhání, kdy žalobce byl stíhán z toho důvodu, že měl pronásledovat svoji bývalou přítelkyni, kdy evidentně se toto nedá považovat za zásah do rodiny, naopak to byla svědkyně, jedna z bývalých přítelkyň a nově, a to i v době, kdy trestní stíhání proti žalobci bylo vedeno, s ním stále udržovala přátelské, kamarádské i pracovní styky a následně toto přerostlo v partnerský život. Soud tak má za to, že nelze a i jiné zásahy do jakékoliv roviny rodinné tvrzeny také ze strany žalobce nebyly, soud tak má za to, že naopak nelze hovořit o zásahu ze strany trestního stíhání do jakékoliv roviny rodinné, nebo roviny, která by narušila rodinu, rodinné vztahy a podobně. Co se týká volnočasových aktivit, bylo uvedeno, že před zahájením trestního stíhání byl žalobce veselejší, rád navštěvoval divadla a koncerty, což v důsledku trestního stíhání na toto náladu neměl, stal se introvertnějším, nechtěl vycházet. Toto vše se dělo zejména i z toho důvodu, že žalobce se svou současnou partnerkou žijí na menší vesnici, která má 1 300 obyvatel, o trestním stíhání žalobce původně nechtěl, aby toto vešlo ve známost, nicméně v důsledku jeho zadržení se tak stalo a soud si umí představit a má za prokázané z výpovědi svědkyně [příjmení], že o trestním stíhání žalobce se v místě jejich bydliště vědělo s tím, že toto vědomí a vědomí spoluobyvatel o jeho trestním stíhání a důvodu trestního stíhání mu bylo nepříjemné a nějaký čas ani nevycházel z domu. Jiné zásahy ze strany žalobce tvrzené nebyly a soud je nezjistil ani z výpovědi svědkyně. Co se týká hodnocení intenzity, kterou nezákonné trestní stíhání zasáhlo do života žalobce, soud tuto na základě shora uvedených tvrzení a dokazování hodnotil jako intenzitu minimální, neboť zde nedošlo k žádnému závaznějšímu poškození života nebo standardů a kvality života žalobce, kdy u většiny tvrzených zásahů došlo v důsledku zásahu třetích osob, zejména poškozené, která vyvolala samotné trestní stíhání žalobce, nikoliv v důsledku samotného trestního stíhání, které bylo vedeno ze stran orgánů činných v trestním řízení. Pouze za způsobení nemajetkové újmy stran orgánu státu by také státu příslušela povinnost náhradu nemajetkové újmy hradit. Soud tak má za to, že zásahy byly minimální, nadto soud poukazuje na opis z Trestního rejstříku žalobce, tak jak byl tento proveden k důkazu ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp.zn. [spisová značka], ze kterého vyplývá trestní minulost žalobce, který již od 90. let páchal trestnou činnost, a to i v roce 2014, kdy byl odsouzen pravomocně za trestný čin ublížení na zdraví. Soud tak má za to, že je nutné přihlédnout při určení formy přiměřeného zadostiučinění i samotné osobnosti žalobce a k tomu, zda-li i tento vedl nebo vede život v souladu s právním pořádkem České republiky a také pravidly morálky. Soud dospěl k závěru, že v situaci, kdy se u osoby žalobce jedná o osobu s trestní minulostí, a to v tom směru, že i v době nedávné před zahájením trestního stíhání, byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, nelze na osobu žalobce hledět na jako na osobu bez kriminální minulosti jako na osobu bezúhonnou. Soud vzhledem k rozhodnutí, ke zjištění o minimálním zásahu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a zejména k samotné osobě žalobce a k vedení jeho života dospěl k závěru, že samotná forma konstatování porušení práva je dostačující formou náhrady. Soud dospěl k závěru, že jediným přiměřeným zadostiučiněním za vznik nemajetkové újmy z odpovědnostního titulu nezákonného rozhodnutí je konstatování porušení práva žalobce dle článku 10 Listiny základních práv a svobod, kdy došlo k zásahům práva žalobce na čest, důstojnost, pověst a dobré jméno. V tomto směru soud ve vztahu k významu předmětu řízení pro žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka], nelze opomenout, že forma konstatování porušení práva je jednou z forem morální satisfakce a je plnohodnotnou formou satisfakce ve smyslu zákona 82/98 Sb. K tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp.zm. [spisová značka]. Na to soud obecně uvádí, že dospěl k závěru, že forma konstatování porušení práva není také v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal jak náhrady škody, tak náhrady nemajetkové újmy, kdy u náhrady nemajetkové újmy soud dospěl k závěru, že žalobce byl co do základu úspěšný, soud mu přiznal zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, kdy má za to, že tohoto konstatování porušení práva se žalobci v rámci předběžného projednání nároku ze strany žalované zatím nedostalo, naopak žalobce nebyl úspěšný se svými nároky ohledně požadavku na náhradu škody. Soud tak dospěl k závěru, že jak žalobce, tak žalovaný byl úspěšný pouze ve výši ½ a žádnému z účastníků tak právo na náhradu nákladů nepřísluší.