15 C 86/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce /4907, 760 01 Zlín zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 568 053 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Sm 186/2005 ve spojení s vykonávacím řízením vedeným u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. 1 Nc 3487/2005 a soudní exekutorkou, Exekutorský úřad , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , sp. zn. 207 EX 9431/2005. Celková délka řízení trvala od dne , datum, , kdy žalobce podal u Krajského soudu v Brně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu pro částku , částka, . Směnečný rozkaz nabyl právní moci dne , datum, . Dne , datum, zahájil žalobce návrhem na exekuci vykonávací řízení. Dne , datum, Okresním soudem ve , adresa, bylo zahájeno vykonávací řízení. Dne , datum, vydala exekutorka , tituly před jménem, , jméno FO, usnesení o zastavení exekuce čj. 207 EX 9431/05-39 dle ust. § 55 odst. 11 zák. 120/2001 Sb., to nabylo právní moci dne , datum, . žalobce požaduje odškodnění ve výši , částka, za jeden rok trvání řízení, za první dva roky částku poloviční, celkem ve výši , částka, , a to navýšit o složenou inflaci celkem na částku ve výši , částka, . Nesouhlasí se závěry žalované, že jí přiznané zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na spravedlivý proces je dostatečnou formou nápravy.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni , datum, , s tím, že stanoviskem ze dne , datum, nárok žalobce neuznala. Žalovaná ve vztahu k řízení u Krajského soudu Brně sp. zn. 5 Sm 186/2005 shledala nárok promlčeným. Ve vztahu k exekučnímu řízení u soudního exekutora konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada přiznána nebyla. Popsala průběh řízení vedeného u Krajského soudu ve Brně sp. zn. 5 Sm 186/2005 tak, že bylo zahájeno dne , datum, a pravomocně skončeno dne , datum, . dospěla k závěru, že došlo k promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy. Ve vztahu k řízení vedenému u Exekutorského úřadu , adresa, , soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, sp. zn. 207 EX 9431/05 bylo zjištěno, že usnesením Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. 1 Nc 3487/2005 ze dne , datum, byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného , jméno FO, ve výši , částka, s příslušenstvím vůči povinnému Marianu Celetkovi. V řízení byl opakovanými pravidelnými lustracemi zjišťován a prověřován možný postižitelný majetek povinného. Dne , datum, bylo provedeno místní šetření na adrese místa trvalého pobytu uvedeného v základních registrech. Povinného se na adrese trvalého pobytu nepodařilo najít. Jako postižitelný majetek byl zjištěn pouze příjem povinného ze všech dávek vyplácených úřadem práce, které soudní exekutor postihl vydáním exekučního příkazu dne , datum, . Úřad práce v , adresa, dne , datum, soudnímu exekutorovi sdělil, že výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy jiného příjmu na základě předmětného příkazu je neúčinný, neboť povinný nepobírá exekvovatelné dávky státní sociální podpory ani podporu v nezaměstnanosti. Přijetím právní úpravy zastavování tzv. bezvýsledných exekucí byla do právního řádu zakotvena maximálně přípustná doba vedení exekuce a předmětná exekuce zákonné podmínky ustanovení § 55 odst. 7-13 zákona č. 120/2001 Sb. splnila. Exekuce byla pravomocně zastavena podle § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb. usnesením ze dne , datum, . Žádnému z účastníků nebyla stanovena povinnost k zaplacení nákladů exekuce ve výši , částka, . Dále bylo rozhodnuto, že oprávněný má právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Význam řízení pro žadatele byl shledán jako nízký. Žadatel byl v namítaném řízení oprávněným. Žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u Exekutorského úřadu , adresa, , soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, sp. zn. 207 EX 9431/05 došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Exekutorského úřadu , adresa, , soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, sp. zn. 207 EX 9431/05 je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění.

3. Mezi účastníky zůstalo sporným splnění předpokladů dle zákona č. 82/98 Sb. k požadovanému finančnímu zadostiučinění, tj. odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše tvrzené nemajetkové újmy.

4. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Sm 186/2005 tak, že bylo zahájeno dne , datum, , když žalobce podal návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, ten byl vydán dne , datum, pod čj. 5 Sm 186/2005 – 5 na částku ve výši , částka, s 6% úrokem z prodlení od , datum, a náklady řízení ve výši , částka, a pravomocně skončeno dne , datum, , kdy platební rozkaz nabyl právní moci.

5. Soud má za prokázaný průběh vykonávacího řízení ze spisu Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. 1 Nc 3487/2005 tak, že dne , datum, podal žalobce návrh na exekuci. Okresní soud ve , adresa, dne , datum, pod čj. 1 Nc 3487/2005-6 nařídil exekuci a pověřil jejím provedením , tituly před jménem, , právnická osoba, , exekutorský úřad , adresa, .

6. Soud má za prokázaný průběh vykonávacího řízení ze spisu exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, sp. zn. 207 EX 9431/05 (původně , tituly před jménem, , právnická osoba, sp. zn. 77 EX 9431/05-15) tak, že dne , datum, byl vydán exekuční příkaz prodejem movitých věcí povinného. V řízení byl opakovanými pravidelnými lustracemi zjišťován a prověřován možný postižitelný majetek povinného. Dne , datum, bylo provedeno místní šetření na adrese místa trvalého pobytu uvedeného v základních registrech. Povinného se na adrese trvalého pobytu nepodařilo najít. Od , datum, byl z adresy odstěhován. Následně byl kontaktován VZP , datum, , ta sdělila, že neeviduje žádného zaměstnavatele žalobce, povinný je evidován jako samoplátce. V roce 2013,2014,2015 jsou tázány banky ohledně vedení účtů povinného, bez výsledku. Jako postižitelný majetek byl zjištěn pouze příjem povinného ze všech dávek vyplácených úřadem práce, které soudní exekutor postihl vydáním exekučního příkazu dne , datum, čj. 077 EX 9431/05-15. Úřad práce v , adresa, dne , datum, soudnímu exekutorovi sdělil, že výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy jiného příjmu na základě předmětného příkazu je neúčinný, neboť povinný nepobírá exekvovatelné dávky státní sociální podpory ani podporu v nezaměstnanosti. V letech 2017,2018,2019,2020,2021 2022,2023 byly opětovně žádány banky o sdělení informací k možným účtům povinného, opět bezvýsledně. Přijetím právní úpravy zastavování tzv. bezvýsledných exekucí byla do právního řádu zakotvena maximálně přípustná doba vedení exekuce a předmětná exekuce zákonné podmínky ustanovení § 55 odst. 7-13 zákona č. 120/2001 Sb. splnila. Exekuce byla pravomocně zastavena podle § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb. usnesením ze dne , datum, . Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . Žádnému z účastníků nebyla stanovena povinnost k zaplacení nákladů exekuce ve výši , částka, . Dále bylo rozhodnuto, že oprávněný má právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

7. Podle § 1 zákona č. 82/98 Sb. odst. 1 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona č. 82/98 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení , podezřelý výraz, , b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 zákona č. 82/98 Sb. odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a zákona č. 82/98 Sb. odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Sm 186/2005 ve spojení s vykonávacím řízením vedeným u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. 1 Nc 3487/2005 a soudní exekutorkou, Exekutorský úřad , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , sp. zn. 207 EX 9431/2005.

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ve shora uvedených řízeních došlo k průtahům, a k efektivnímu vedení řízení, když pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

10. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku z řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Sm 186/2005. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, čj.. 30 Cdo 4590/2010. Exekuční řízení spadá do celkové délky řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk, ale pouze tehdy, pokud poškozený ve skutkovém vymezení své újmy nepřiměřenou délku vykonávacího řízení jako její příčinu označí, popř. pokud za příčinu své újmy označí nepřiměřenou délku nalézacího řízení, ve spojení s řízením vykonávacím. Smyslem poskytnutí zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je kompenzace nemajetkové újmy, která poškozenému v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla, tj. kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, nikoli nahrazení nákladů vynaložených poškozenými v původním řízení. Soud tak dospěl k závěru, že námitka promlčení nároku není důvodná, když je nutné pro účely odškodnění dle zákona 82/98 Sb., uvažovat s celkovou délkou řízení.

11. Soud se tak zabýval, zda-li je možné shledat v namítaných řízeních nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 zákona 82/98 Sb., spočívající v porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Celková délka řízení jak dle účastníků. tak i po provedeném dokazování je dle názoru soudu nepřiměřená. Vycházeje z aktuální judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2434/2010 soud zjišťoval, zda i projednávaném případě je dán vznik nemateriální újmy v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení, když tento předpoklad nemusí být nutně naplňován vždy jenom proto, že určité řízení formálně trvá. Jak uvedl Nejvyšší soud, při posuzování délky vykonávacího řízení je třeba vždy zkoumat, do jakého okamžiku šlo o účelné vedení řízení směřující k reálnému vymožení práva oprávněného, a od kdy již další průběh řízení ztrácí svůj význam, neboť vymožení pohledávky oprávněného se sestává vzhledem k okolnostem případu nereálné či neúčelné, popřípadě dokonce neúčinné.

12. Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře dříve dospěl k závěru, že je třeba rozlišovat mezi různými typy řízení, kdy újma, vznikla-li v řízení nalézacím, může být v závažnosti vyšší, než v řízení o výkon rozhodnutí a obdobně lze rozlišovat i mezi řízením civilním, , podezřelý výraz, a řízením správním. Prvotním předpokladem pro určení výše zadostiučinění je posouzení toho, jak velkou nemajetkovou újmu spočívající v nejistotě účastníka řízení ohledně jeho výsledku, případně v zásahu do jeho osobní integrity dlouhotrvající řízení způsobilo. Nejvyšší soud potom vychází z předpokladu, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám nemajetková újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk, a proto poškozený nemusí vznik újmy prokazovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Zda se jednalo o újmu nepatrnou či značnou je potom na posouzení soudu, a pokud poškozený tvrdí další okolnosti umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení, je na něm, aby tato svá tvrzení prokázal, neboť jimi poukazuje na skutečnost, která se vymyká obecnému vnímání důležitých jednotlivých typů řízení. Žalovaný stát se pak naopak může pokusit na základě okolností konkrétního případu tvrzení vzniklé újmy vyvrátit. V případě řízení o výkonu rozhodnutí hraje otázka vzniklé újmy, kterou do značné míry představuje i naplňuje kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného, klíčovou roli. Smyslem kompenzačního řízení přitom není mechanicky použít výpočet, ale přiznat poškozené osobě takové odškodnění, které bude způsobilé alespoň zmírnit jí utrpěnou újmu, neboť se jedná o prostředek reparační a nikoliv sankční. Kritérium celkové délky řízení dle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk proto v řízení o výkon rozhodnutí z důvodu specifických rysů tohoto řízení, a to jeho nařízení, průběhu, nepravidelných důvodů a způsobu skončení je na místě vykládat modifikovaně podle naplňování účelu takového řízení. Je nutno taktéž přihlédnout k tomu, že stát je vázán dispozičním právem oprávněného zvolit si způsob výkonu rozhodnutí a může úspěšně vykonat jen takové rozhodnutí, u kterého to dovolují okolnosti konkrétního případu, tedy pokud povinný má dostatek majetku, ze kterého lze pohledávku oprávněného uspokojit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 30 Cdo 1455/2009). Délka řízení o výkon rozhodnutí je tak ovlivněna nejen kritérii § 31a odst. 3 písm. b) až d) OdpŠk, ale zejména objektivními okolnostmi, jako je majetková situace povinného a jeho případná spolupráce. Předpoklad vzniku nemateriální újmy v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení nemusí být nutně naplňován vždy jenom proto, že určité řízení formálně trvá. Náhrada nemajetkové újmy přichází obecně do úvahy jako důsledek odpovědnosti za způsobení újmy a při posuzování délky vykonávacího řízení je třeba vždy zkoumat, do jakého okamžiku se jednalo o účelné vedení řízení směřující k reálnému vymožení práva oprávněného, a od kdy už další průběh řízení ztrácí svůj význam.

13. Dle závěru rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 30 Cdo 1804/2019 “ Po dobu objektivní nemajetnosti povinného v exekučním řízení zásadně nevzniká újma oprávněného z nepřiměřeně dlouze vedeného řízení spočívající v nejistotě o výsledku řízení, a to ani v případě zjištěné nesoustavnosti úkonů soudního exekutora.“14. K projednávanému řízení soud uvádí, že od podání návrhu na zahájení exekuce , datum, do , datum, tj. do jejího skončení z důvodu neefektivnosti z důvodu dlouhodobé absence majetku povinného nebylo možné vést exekuci efektivněji než úkony, které v předmětném řízení byly prováděny, a které byly zjišťovány v rámci dokazování, neboť do této doby nebylo možno postihnout exekucí majetek, neboť povinný žádný majetek dle zjištění exekutora neměla, stejně tak nebyl zjištěn žádný jeho postižitelný příjem ani bankovní účty, které by bylo možné exekuovat. Soudem tak byla zjištěna objektivní nemajetnost povinného v exekučním řízení, a tato nemajetnost zásadně zabraňuje vzniku jinak obecně presumované újmy oprávněného z nepřiměřeně dlouze vedeného řízení, a tedy jeho nejistotě. Po dobu objektivní nemajetnosti povinného v exekučním řízení zásadně nevzniká újma oprávněného z nepřiměřeně dlouze vedeného řízení spočívající v nejistotě o výsledku řízení, a to ani v případě zjištěné nesoustavnosti úkonů soudního exekutora. V tomto směru pak náhrada nemajetkové újmy, jíž se žalobci formou konstatování porušení práva ze strany žalované je dostatečnou formou nápravy. Nad shora uvedené ohledně formy a výše odškodnění soud podotýká, že předmětem vykonávacího řízení byla částka , částka, a částka , částka, jako náklady řízení a pokud by soud kapitalizoval i zákonný úrok z prodlení ten by z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, představoval částku , částka, . Celkem tak žalobce mohl počítal s maximální částkou ve výši , částka, , což zásadně neodpovídá požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, která se v jeho požadavku pohybuje v řádu statisíců. Soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3412/2011 má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného, v dané věci vyjádřeného výší po žalobkyni požadované částky s příslušenstvím. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně. Soud tak dospěl k závěru, že odškodnění ve formě konstatování porušení práva na spravedlivý proces je plnohodnotnou formou nápravy a žalobu zamítl.

15. Pakliže se žalobce neztotožňuje s postupem exekutora k zastavení řízení, soud uvádí, že přijetím právní úpravy zastavování tzv. bezvýsledných exekucí byla do právního řádu zakotvena maximálně přípustná doba vedení exekuce a předmětná exekuce zákonné podmínky ustanovení § 55 odst. 7-13 zákona č. 120/2001 Sb. splnila. Exekuce byla pravomocně zastavena podle § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb. usnesením ze dne , datum, . Žádnému z účastníků nebyla stanovena povinnost k zaplacení nákladů exekuce ve výši , částka, . Dále bylo rozhodnuto, že oprávněný má právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . soud zároveň poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 1124/2005 (Rc7/2008) s tím, že zákonodárný proces není nesprávným úředním postupem.

16. Žalobce u jednání založil značné množství judikatury, k níž soud obecně uvádí, že se netýká ve společných znacích projednávaného případu.

17. Ve výroku II. rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení, když ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovaný a vedlejší účastník byli v řízení plně úspěšní, náleží jim proto náhrada nákladů řízení, které vynaložili proti neúspěšnému žalobci. Pokud jde o náhradu nákladů řízení přiznávanou žalované, tato vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka za tyto úkony: vyjádření žalované k žalobě příprava k jednání a účast u jednání zdejšího soudu á , částka, za úkon, tedy v celkové výši , částka, . Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena ve lhůtě tří dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.