15 C 89/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 60 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 58 176 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou na vydání bezdůvodného obohacení doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalovaném částky 60 000 Kč s odůvodněním, že žalobce je společností s ručením omezeným podnikajícím pod [právnická osoba] s.r.o., předmětem podnikání žalobce je pronájem nemovitých nemovitostí, bytů a nemovitých prostor. Na základě usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 3 č. j. 091 EX 00192/17-032 ze dne 9. 1. 2018, se žalobce stal vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši jedné třetiny na pozemku parcelní číslo st. 226 o výměře 63 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba číslo evidenční 323 rodinná rekreace pozemku p. [číslo] o výměře 467 ostatní plocha a pozemku p. [číslo] o výměře 539 m, zahrada, vše zapsáno na LV [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj Katastrální pracoviště Benešov a vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši [číslo] na pozemku p. [číslo] o výměře 289 m² zahrada, zapsaného na LV [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj Katastrální pracoviště Benešov. Ostatními spoluvlastníky vydražených věcí zůstali po provedení dražby žalovaný, kterému náleží spoluvlastnický podíl na uvedených nemovitostech ve výši jedné třetiny a dále [jméno] [celé jméno žalovaného], kterému náleží taktéž stejný spoluvlastnický podíl. Žalobce dále uvádí, že [jméno] [celé jméno žalovaného] předmětné nemovitosti neužívá a tak nevzniká žalobci vůči němu nárok na vydání bezdůvodného obohacení, proto není ani povolán jako účastník řízení. Žalobce dále v žalobě tvrdil, že vydražené nemovité věci jsou užívány výlučně žalovaným. K tomuto odkázal na ustanovení § 1117 NOZ, dle něhož má každý spoluvlastník právo k užívání celé věci, přičemž toto je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. V daném případě je složka užívání, nejvýznamnější složka vlastnického práva u žalobce zcela vyloučena. Žalovaný výlučně užívá vydražené nemovité věci, aniž žalobci poskytoval přiměřenou náhradu a vzniká, tak na jeho straně bezdůvodné obohacení, které ke dni podání bylo od [datum], tj. od usnesení o příklepu, ve výši 4 000 Kč za každý započatý měsíc, celkem 60 000 Kč. K vypočtené výši odkázal na odborné vyjádření Ing. [jméno] [příjmení], odhadce nemovitostí, který odhadl částku za takovéto bezdůvodné obohacení za každý měsíc užívání ve výši 1 500 Kč - 4 000 Kč.

2. Žalovaný k věci samé uvedl, že se žalobce nijak nepokusil se žalovaným dohodnout na uspořádání spoluvlastnických poměrů ohledně užívání společné věci. Žalobce se snažil. Žaloba je podána přinejmenším předčasně, žalovaný nikdy nebyl proti dohodě, ale má za to, že je třeba respektovat několik desítek let trvající pokojný stav při užívání nemovitosti z hlediska slušného uvážení. Žalobci nikdo nebránil zvolit postup svépomoci, kdy nepochybně jako spoluvlastník měl a má právo kdykoliv do objektu vstoupit, vyměnit eventuálně zámek a poskytnout klíč žalovanému a třetímu spoluvlastníkovi. Žalobci uniká, že se správou nemovitosti jsou spojeny také výdaje, k těm se nijak nehlásí, pouze by rád z existence spoluvlastnického práva bral výhody. Sporuje i částku 1 500 Kč až 4 000 Kč za 1 měsíc užívání nemovitosti, kdy bez odůvodnění žalobce používá pro výpočet svého nároku horní hranici. Žalobce primárně neusiluje o užívání věci, ale o co možná nejvýhodnější vytěžení své investice. Je však nutné poukázat na to, že obchodní společnost vstupuje do spoluvlastnických vztahů v rodině a z pohledu přiměřenosti a slušného uvážení je na místě, aby se takto přistupující spoluvlastník přizpůsobil způsobu užívání nemovitosti dosavadními spoluvlastníky.

3. Soud nařídil jednání ve věci na den [datum], ke kterému se však žalovaný nedostavil. Ze strany soudu byl vyhlášený rozsudek, kterým žalobě vyhověl, neboť měl za to, že žalovaný tím, že se nedostavil k jednání, nemohl být poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaný následně uvedl, že jednání se nemohl zúčastnit, neboť právní zástupce žalovaného, kterého si zvolil, byl v nočních a brzkých ranních hodinách stižen akutními zdravotními obtížemi. Proti rozsudku podal odvolání. Městský soud v Praze pod č. j. 28 Co 93/2020 - 102, dne 10. 6. 2020 rozhodl tak, že rozsudek soudu první stupně se mění, rozsudek pro zmeškání se nevydává s tím, že v případě, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání namístě. Zároveň Městský soud v Praze nastínil svůj právní názor ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 503/2011, a to v tom směru, že v soudní praxi je ustálený názor, že právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnického podílu je dáno zákonem a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Rozsah užívacího práva ke společné věci stejně jako výše spoluvlastnického podílu nemůže být proti vůli spoluvlastníka rozhodnutím spoluvlastníků modifikován, neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí. V případě dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva náleží mu za to, jestliže se ovšem strany nedohodly jinak, odpovídající náhrada, jde o náhradu za omezení spoluvlastnického práva. Pro posouzení výše náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka pak není podobně jako v jiných případech stanovení náhrady za omezení práva rozhodující to, co spoluvlastník užívající věci nad rámec podílu získává, tedy oč se obohatí. Podstatná je újma vznikající vyloučenému spoluvlastníku. Na to musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových zjištění ohledně toho, coby spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal. Dále uvedl, že na základě žalobních tvrzení nelze uplatnit nárok, z hmotněprávního hlediska posoudit, neboť existujícím poměru mezi spoluvlastníky žalobkyně rozhodné skutečnosti neuvedla a z obrany žalovaného vyplývá, že před zahájením řízení žalobkyně žalovanému ani nepředložila návrh, jak by chtěla své vlastnické právo realizovat. Soud ve věci nařídil další jednání, které proběhlo dne [datum] poté, co několikrát byla v žádosti obou stran nařízená jednání odročena, neboť mezi účastníky byla vedena mimosoudní jednání. Dne [datum] ve věci jednání proběhlo, soud poučil účastníky o právním názoru ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 503/2011 a zároveň vyzval právního zástupce žalobce i žalovaného k nutnosti doplnění tvrzení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., zejména právního zástupce žalobce, aby doplnil jasná a konkrétní tvrzení ohledně faktické realizace spoluvlastnického práva. A tvrzení, jak užívá nemovitost žalovaný a dále, že částka 60 000 Kč je jako náhrada za omezení spoluvlastnického práva, je náhrada, která odpovídá realizaci vlastnického práva ze strany žalovaného a navrhl důkazy k prokázání těchto tvrzení.

4. Žalobce podal doplňující vyjádření ke dni [datum], ve kterém však žádné konkrétní tvrzení ohledně toho, jakým způsobem je realizováno spoluvlastnictví a výkon spoluvlastnického práva k uvedené nemovitosti, jak ze strany žalobce, tak i ze strany žalovaného neuvedl, pouze uvedl, že žalobce, ani třetí spoluvlastník [jméno] [celé jméno žalovaného] předmětné nemovité věci neužívají, že není nemají ani přístup, dále uvedli, že v případě, že by zajistili svůj v rámci svého spoluvlastnického práva svépomocí vylomením stávajícího zámku, by takovéto jednání mohlo být žalobci k tíži, mohlo by být posuzováno jako trestný čin porušování domovní svobody dle ustanovení § 178 tr. zákoníku, co se týká důkazu pouze odkázali opět na vyjádření Ing. [jméno] [příjmení], navrhli vypracovat znalecký posudek z oboru ekonomika: odvětví ceny odhadu nemovitostí.

5. Stejně tak byl žalovaný vyzván k doplnění tvrzení ohledně užívání uvedené nemovitosti. Žalovaný k tomuto uvedl, že uvedenou nemovitost neužívá, pouze za ni hradí poplatky a provádí nutné opravy.

6. Soud má za prokázané a mezi účastníky bylo nesporné, že jak žalobce, tak i žalovaný jsou spoluvlastníky shora uvedené nemovitosti. Toto vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum], z toho vyplývají spoluvlastnické podíly jak žalobce, tak žalovaného, tak i třetího spoluvlastníka [jméno] [příjmení]. Skutečnost, že žalobce nabyl spoluvlastnické právo obecně řečeno ve výši jedné třetiny uvedené nemovitosti vyplývá i z usnesení soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] č. j. 091 EX 00192/17-32 ze dne 9. 1. 2018 vyplývají i z uvedeného výpisu z katastru nemovitostí.

7. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 503/2011 Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci (§ 137 odst. 1 obč. zák.). Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (§ 451 odst. 1 obč. zák.). Pro vznik bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 1 obč. zákoníku je rozhodující to, že došlo k obohacení určité osoby na úkor jiného a pro toto obohacení nebyl právem uznaný důvod. Na základě těchto ustanovení dospívá Nejvyšší soud k tomuto závěru: Spoluvlastnictví věci vyvolává dvě skupiny právních vztahů, jednak mezi spoluvlastníky a osobami třetími, jednak mezi spoluvlastníky samotnými. Z právních úkonů vůči třetím osobám týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně (§ 139 odst. 1 obč. zák.). Při výkonu spoluvlastnického práva však vznikají i právní vztahy mezi samotnými spoluvlastníky; v rámci těchto vztahů lze vymezit a omezit užívání věci jednotlivými spoluvlastníky. Podle dikce ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák. spoluvlastnický podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Není sporu o tom, že podíl„ nevymezuje určitou část věci, k níž by byl spoluvlastník oprávněn vykonávat své vlastnické právo, ale vyjadřuje právní postavení spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníkům, určuje, jak se spoluvlastníci podílejí na užitcích věci a jaké nesou náklady apod.“ ([příjmení], J., [příjmení], J., [příjmení], V. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Informační systém ASPI, ID: LIT16336CZ). Problémem je vymezení možnosti užívání věci spoluvlastníky. Ti mohou věc užívat současně, užívání může být vymezeno časově (každý z nich může po určitou dobu výlučně užívat věc) a také se mohou dohodnout, kterou část věci bude každý z nich výlučně užívat. Podstatné je, že každý spoluvlastník je„ v zásadě“ oprávněn (má nárok) užívat věc v rozsahu svého podílu. Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá věc v rámci podílu, je posouzením právním, vycházejícím ze skutkových zjištění. Soud musí brát v úvahu všechny okolnosti věci; nestačí např. zjištění, že spoluvlastník užívá část věci o větší výměře, než by mu podle poměru výše podílu náležela, musí se zabývat i kvalitou užívané části (např. společný pozemek tvoří z větší části neúrodná a k jinému účelu nevyužitelná půda, jeho menší část je však vysoce úrodná). Na základě tohoto posouzení je možno učinit závěr, zda spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu nebo nad tento rámec. Právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních užívat věc podle velikosti podílu. Podle konstantní judikatury mohou spoluvlastníci (dohodou nebo většinovým rozhodnutím) nebo soud o hospodaření se společnou věcí rozhodnout podle § 139 odst. 2 obč. zák. tak, že některého ze spoluvlastníků z fyzického užívání věci zcela nebo zčásti vyloučí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. listopadu 1999, sp. zn. 3 Cdon 1313/97, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen„ R 19/2001“); v takovém případě logicky užívá některý ze spoluvlastníků věc nad rámec jeho podílu (neužívá věc v souladu s kritériem vytýčeným v § 137 odst. 1 obč. zák.). Jde však o omezení práva dovolené zákonem (§ 139 odst. 2 obč. zák.), za které z užívání zcela či z části vyloučenému spoluvlastníkovi náleží (nedohodl-li se s ostatními spoluvlastníky jinak) náhrada ve výši odpovídající rozsahu jeho újmy. Spoluvlastník užívající věc nad rámec svého podílu v tomto případě neužívá věc bez právního důvodu, a proto jejím užíváním nemůže získat bezdůvodné obohacení; žádná skutková podstata uvedená v § 451 obč. zák. na tento případ nedopadá. Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Rozsah tohoto užívacího práva ke společné věci (stejně jako výše spoluvlastnického podílu) nemůže být proti vůli spoluvlastníka rozhodnutím spoluvlastníků modifikován. Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to (jestliže se ovšem strany nedohodly jinak) odpovídající náhrada (srov. opět R 19/2001). Jde o náhradu za omezení spoluvlastnického práva. Potud lze odkázat na konstantní judikaturu, podle které i v případě, že zákon výslovně nezakládá právo na náhradu za omezení vlastnického práva, vyplývá toto právo přímo z článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 41/97, uveřejněný pod [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a pod [číslo] Sb.); v daném případě je lze též výkladem dovodit z § 137 odst. 1 obč. zák. Pro posouzení výše náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka pak není - podobně jako v jiných případech stanovení náhrady za omezení práva - rozhodující to, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získává (oč se obohatí); podstatná je újma vznikající vyloučenému spoluvlastníku. [jméno] musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových zjištění ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal. (Byť se jedná o úpravu dle zákona 40/1964 Sb., úvahy Nejvyššího soudu se použijí k nové úpravě spoluvlastnických vztahů)

8. Dle ust. § 1115 odst. 1,2 NOZ 1) [příjmení], jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. 2) Ustanovení o spoluvlastnictví se použijí přiměřeně i pro společenství jiných věcných práv.

9. Dle ust. § 1117 NOZ Každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

10. Dle ust. § 1123 NOZ Spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

11. Obvodní soud pro Prahu 2, jako soud prvního stupně, poté, co byl jeho rozsudek ze dne 5. září 2019 č. j. 15 C 89/2019-75 ze strany Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího dne 10. června 2020 pod č. j. 28 Co 93/2020-102 zrušený, postupoval v intencích odůvodnění tohoto zrušujícího rozhodnutí v tom směru, že vyzval účastníky k nutnosti doplňujících tvrzení ohledně faktické realizace jejich spoluvlastnických podílů a zejména u žalobce, aby tento doplnil svá tvrzení a navrhl důkazy k prokázání skutečností, že to je právě žalovaný, kdo neumožňuje nebo kdo nad rámec svého spoluvlastnického podílu užívá uvedenou nemovitost a omezuje tak spoluvlastnické právo žalobce.

12. Bylo na žalobci, aby v situaci, kdy byl na jednání soudu ze dne [datum] poučen dle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o právním názoru soudu v tom směru, že se nelze domáhat vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému, ale nárokem může být požadavek náhrady za omezení vlastnického práva, aby tomuto poučení přizpůsobil svá žalobní tvrzení a navrhl důkazy k jejich prokázání. Žalobce byl poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení, jakým způsobem je spoluvlastnické právo ze strany všech spoluvlastníků realizováno, a že právě takovouto realizací vlastnického práva ze strany žalovaného dochází k omezení spoluvlastnického práva žalobce a za takovéto omezení mu přísluší náhrada. Žalobce však pouze obecně popsal to, jakým způsobem bylo spoluvlastnické právo založeno a uvedl pouze skutečnost, že ani žalobce ani třetí spoluvlastník [jméno] [celé jméno žalovaného] předmětné nemovitosti neužívají. Skutečnosti, které očekával soud, že žalobce popíše tak, jak žalobce byl ze strany soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. k nutnosti doplnění tvrzení vyzván, však žalobce dle názoru soudu dostatečně nedoplnil. Soud tak nemá za dostatečná žalobní tvrzení ohledně rozsahu užívání a faktického výkonu spoluvlastnického práva ze strany žalovaného k uvedeným nemovitostem, soud nemá za dostatečná tvrzení a nezná žádné konkrétní okolnosti toho, jak v namítaném období tj. ode dne [datum] do dne podání žaloby [datum] fakticky byl realizován výkon vlastnického práva, zejména ze strany žalovaného, ale i ze strany žalobce a třetího spoluvlastníka. Je to také žalovaný, kdo ve svých vyjádřeních k žalobě uvedl, že taktéž své spoluvlastnické právo nikterak nerealizuje, pouze hradí poplatky a realizuje pouze nutné opravy tak, aby nemovitost zůstala i nadále zachována. Soud k tomuto uvádí, že právě nedostatek žalobních tvrzení vedl soud k závěru o nutnosti žalobu jako takovou zamítnout, neboť na základě absolutního nedostatku jasných a konkrétních žalobních tvrzení ohledně realizace spoluvlastnického práva ze strany všech tří spoluvlastníků soud nemůže dále vést podrobnější dokazování k tomu, jakým způsobem a v jakém rozsahu bylo spoluvlastnické právo žalobce výkonem spoluvlastnického práva žalovaného fakticky omezeno, v jakém rozsahu, jakou intenzitou, a že právě částka 60 000 Kč je právě tou náhradou za omezení spoluvlastnického práva žalobce, které by se žalobci fakticky dostat mělo a která by mohla takovéto omezení reparovat. Je primárně povinností žalobce, aby tvrdil konkrétní okolnosti, jakým způsobem žalovaný realizuje spoluvlastnické právo a že touto realizací v konkrétním rozsahu dochází k omezení spoluvlastnického práva žalobce, což se však ani k výzvě soudu nestalo. Již na základě absence tvrzení ohledně faktické realizace spoluvlastnického práva a vize žalobkyně, jak by chtěla své vlastnické právo realizovat, soud žalobu zamítl.

13. V neposlední řadě, ani z provedených důkazů nevyplývá jakékoliv prokázání již základních žalobních tvrzení v tom směru, že by žalovaný fakticky měl nějakým způsobem své spoluvlastnické právo realizovat v takovém rozsahu, aby docházelo k omezení spoluvlastnického práva žalovaného. Je to i Městský soud v Praze, jako soud odvolací, kdo uvádí, že k době [datum] z hmotněprávního hlediska nebylo možné uplatněný nárok posoudit, neboť k existujícím poměrům mezi spoluvlastníky žalobkyně rozhodné skutečnosti neuvedla a z obrany žalovaného vyplývá, že před zahájením řízení žalobkyně žalovanému ani nepředložila návrh, jak by chtěla vlastnické právo realizovat. Ani v období od [datum] do dne vyhlášení rozsudku ke dni [datum] ze strany žalobce nebyla doplněna tvrzení v takovýchto intencích tak, aby tento soud mohl z hmotněprávního hlediska posoudit, že uplatněný nárok ze strany žalobce je fakticky dán, nebyla doplněna opět tvrzení ohledně poměrů mezi spoluvlastníky a nebyla ani doplněna, konkrétně jasná tvrzení o tom, jakým způsobem žalobce chtěl fakticky své spoluvlastnické právo realizovat, a že tento návrh nebyl ze strany žalovaného akceptován a že tak došlo k omezení výkonu jeho vlastnického práva, v tomto směru zůstala žalobní tvrzení žalobce nedoplněná. Pouze stručný odstavec k výzvě soudu ohledně toho, že nepřistoupil žalobce k nahrazení stávajícího zámku zámkem novým, z toho důvodu, že respektuje vlastnické právo žalovaného, který by se necítil komfortně, pokud by se bez jeho vědomí žalobce takto v nemovitosti pohyboval, soud nepovažuje za dostatečná tvrzení ohledně vizí a představ realizace výkonu spoluvlastnického práva žalobce. V tomto směru zůstala žalobní tvrzení naprosto nedostatečná, není tak zřejmé, že se žalobce vůbec o jakýkoliv výkon svého spoluvlastnického práva pokusil, toto nebylo ani ze strany žalobce k výzvě soudu tvrzeno. Soud tak žalobu zamítl, již z důvodu nedostatku žalobních tvrzení a i dostatečně jasných a konkrétních tvrzení o tom, že v jakém rozsahu je žalobce fakticky ve výkonu svého spoluvlastnického práva k nemovitostem omezen ze strany žalovaného, a že právě tato konkrétní jednání ze strany žalovaného vyvolávají omezení realizace spoluvlastnického práva žalobce, který požadoval a chtěl výkon svého spoluvlastnického práva faktickým konkrétním způsobem fakticky realizovat. Stejně tak ani z provedených důkazů soud nemá za prokázaná ani základní tvrzení žalobce o tom, že by fakticky nějakým způsobem se pokoušel realizovat své spoluvlastnické právo, kdy pouze uvedl, že uvedená nemovitost při obhlídce jeho zaměstnancem byla zamčená. Soud má za to, že i návrh na vypracování znaleckého posudku, a v tomto směru nebyl důvodný, neboť zde chybí jasná a konkrétní tvrzení ohledně hmotněprávního základu nároku a stejně tak chybí i konkrétní tvrzení co přesně by znalecký posudek měl fakticky zkoumat a k prokázání jakých konkrétních žalobních tvrzení by tento znalecký posudek měl fakticky směřovat. Soud žalobu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 osř, žalovaný byl ve sporu úspěšný. Soud mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení za převzetí zastoupení a první poradu, 3 ústní jednání (jednání odvolacího soudu dne [datum], jednání soudu I.stupně dne [datum] a [datum]), 4 podání ve věci ([datum], odvolání, [datum] a [datum]), 1 další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne [datum], 1 sepsání právního rozboru věci a 2 jednání s protistranou á 2 hodiny, v odměně za každý úkon právní služby á 3500 Kč, tomu odpovídající počet režijních paušálů á 300 Kč dle AT a DPH a zaplacený SOP za odvolání ve výši 3000 Kč.