15 C 92/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o 640 909 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 84 683 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 391,50 Kč od 25. 3. 2016 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba se, co do částky 5 970,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 3. 2016 do zaplacení, odmítá.

III. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky 640 909 Kč za den 24. 3. 2016, se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 50 256 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 3. 2016 do zaplacení a dále částku ve výši 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 3. 2016 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 688 788 Kč a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení ve výši 8,05% z částky 78 468,50 Kč od 25. 3. 2016 do 10. 5. 2016 a z částky 4 823 Kč od 25. 3. 2016 do 27. 10. 2016, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 95.314,40 Kč a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice státu náhradu nákladů řízení ve výši 8694 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 4. 2016 domáhá po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že vůči žalobci bylo na základě usnesení policejního komisaře pod č. j. KRPE-17846-122/TČ-2013-170681 ze dne 6. 3. 2014 zahájeno trestní stíhání ze spáchání zločinu podvodu. Proti tomuto dne 16. 3. 2014 byla podána stížnost, ta byla jako nedůvodná zamítnuta ze strany státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Pardubicích dne 9. 4. 2014. Dne 30. 10. 2014 byla podána obžaloba k Okresnímu soudu v Pardubicích, řízení bylo nadále vedeno pod sp. zn. 20 T 114/2014 Okresní soud v Pardubicích dne 20. 1. 2015 žalobce obžaloby zprostil, proti tomuto rozsudku státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] a poškozená společnost [právnická osoba] podala odvolání, o kterém Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl dne 22. 4. 2015 rozsudkem č. j. 14 To 101/2015-1284, tak že rozsudek soudu prvního stupně zrušil a nově rozhodl o zproštění obžaloby v dané věci ve smyslu ust. § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobce uhradil svému obhájci Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] částku ve výši 102 753 Kč s tím, že se jednalo o 27 úkonů právní služby ve výši 62 100 Kč při advokátním tarifu 2 300 Kč za jeden úkon bez DPH. Dále 6 jednotek promeškaného času při cestách [obec] – [obec] a zpět dne 7. 5. 2014, 5. 6. 2014, 25. 9. 2014, 19. 1. 2015 a 26. 1. 2015, 22. 4. 2015 celkem 3 600 Kč bez DPH a dále náhradu hotových výdajů, náhrada jízdného ve dnech 25. 9. 2014, 19. 1. 2015, 26. 1. 2015 a 22. 4. 2015 celkem 4 krát 280 Kč, celkem 1 120 Kč bez DPH a dále režijní paušály za 27 úkonů právní služby ā 300 Kč, celkem 8 100 Kč bez DPH. Celkem tak mimosmluvní odměna byla 90 653,20 Kč, která je také požadována jako náhrada škody. Co se týká nemajetkové újmy žalobci, v důsledku trestní stíhání došlo k zásahu do osobnostní sféry žalobce, do jeho soukromého a osobního života, do jeho cti a dobré pověsti. Žalobce byl obviněn ze zločinu, podvodu ve smyslu ust. § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku, který patří mezi nejzávažnější trestně právní jednání, zároveň jedno ze zásadnějších v očích veřejnosti a potencionálních zaměstnavatelů a obchodních partnerů. Vzhledem k trestně právní kvalifikaci byl ohrožen vysokou trestní sazbou odnětí svobody až 8 let, trestní stíhání žalobce mělo zásadní negativní vliv na jeho rodinný život, pověst, dobré jméno, přátelské vztahy a vztahy v zaměstnání, družka žalobce i on sám měli psychické problémy po dobu jeho trestního stíhání, které se zásadně negativně projevili na kvalitě jejich života. Po dobu trestního stíhání neměl žalobce z důvodu zvýšených nákladů na obhajobu možnost jezdit na dovolené, kde by mohl relaxovat, odpočinout si. U soudu jeho přátelé, rodina ho vždy viděli v pozici obviněného ze zločinu podvodu, což mělo za následky problémy v dalším životě. V důsledku výše uvedeného žalobce trpěl po celou dobu řízení silným stresem, který se projevil i zdravotně. Žalobce požaduje částku 500 000 Kč, jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. K požadavku na náhradu nemajetkové újmy dle zákona 82/98 Sb. k výzvě soudu potom žalobce uvedl, že trestní stíhání žalobce trvalo od 16. 5. 2014 do 22. 4. 2015, což je dlouhá doba, během které došlo k poškození osobnosti žalobce, narušení soukromého, rodinného, pracovního i jiného života, žalobci vznikla újma ztotožnitelná s pocity frustrace, stresu, nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování, objektivizované povahy představované zásahem do osobních práv žalobce, a to zejména do práv vyčtených v článku 10 listiny právo na ochranu soukromého, rodinného života, dobré pověsti, jména, žalobce se cítil nervózní, nesoustředěný, trpěl nespavostí, úbytky na váze od zahájení trestního stíhání do jeho skončení užíval léky [anonymizována dvě slova], do dnešního dne přetrvávají pocity úzkosti, má problémy s nespavostí, byla u něj diagnostikována [anonymizována dvě slova], při psychické zátěži užíval lék [anonymizováno]. Byla zasažena pracovní sféra žalobce, žalobce začal v době trestního stíhání vykonávat podnikatelskou činnost v pracovním odvětví, z něhož byl obviněn trestně stíhán pro zločin podvodu, což mu znemožňovalo uzavírat obchody se zákazníky, objevovaly se problémy i ze strany dalších obchodních partnerů, kteří s ním nechtěli jednat, tyto problémy přetrvávají dodnes. Poškodilo ho i na veřejnosti, neboť trestný čin patří mezi nejzávaznější trestné činy. Rodina a přátelé s ním přestali komunikovat, sám žalobce se vyhýbal přátelům i rodině, jelikož se obával jejich reakce na nastalou situaci. U žalobce potom vznikla také škoda na zdraví dne 28. 7. 2015 u něj byla diagnostikována [právnická osoba] v [obec], tzv. [anonymizována dvě slova], jakožto reakce na neoprávněné trestní stíhání, neoprávněné trestní stíhání a stres tím vyvolaný byl prokazatelně dle závěru komplexního psychiatrického vyšetření stresovým, který tuto poruchu u žalobce vyvolal, způsobení této poruchy dle praxe soudních znalců pro potřeby stanovení závažnosti poruchy a výše bolestného zařazováno, tzv. traumatický šok, případně jiné nitrolební poranění, jež dle metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví za bolest, která byla vytvořena Nejvyšším soudem ČR za pomoci řady odborníku ohodnoceno 200 body, tyto body je nutné v daném případě vynásobit částkou odpovídající hodnotě 1 bodu, kterou lze dovodit od 1 % hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku v němž nárok vznik. V našem případě tedy částku 251,28 Kč, celkem žalobce požaduje na bolestném částku 50 256 Kč. Po vypracování znaleckého posudku ze strany [celé jméno znalce] došlo k tomu, že žalobce zjistil, že došlo uvedeným nezákonným rozhodnutím k vzniku ztížení společenského uplatnění v důsledku trestního stíhání, které znalec ve znaleckém posudku ohodnotil částkou 688 788 Kč. Žalobce tak odkazuje na ustanovení § 2958 o. z. s tím, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy vzniklé poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného nahradí mu škůdce i stižení společenského uplatnění. Tyto náhrady se stanoví podle zásad slušnosti. Došlo k tomu, že žalobci vznikl nárok jak na bolestné, které je uplatněno ve výši 50 256 Kč a dále ztížení společenského uplatnění, které dle znaleckého posudku je stanoveno ve výši 688 780 Kč.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku, k věci samé potom uvedla, že žalovaná učinila tedy nesporným uplatnění nároku ke dni 24. 9. 2015 k projednání, došlo 5. 5. 2016. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/98 Sb. požadovaná náhrady škody byla žalobci poskytnuta ve výši 78 468,50 Kč, jako částečná náhrada nákladů vynaložených na právní zastoupení, náhrada nemajetkové újmy nebyla ze strany žalované ve formě finančního zadostiučinění poskytnuta. Dále popsala průběh řízení uvedený u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 114/2014, dospěla k závěru, že v souladu s konstantní judikaturou, je možné uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. za které s ohledem vzhledem na výsledek řízení možné považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 6. 3. 2014. Co se týká náhrady škody ve výši 90 653,20 Kč, tak jak byla požadována ze strany žalované, nebyly ze strany žalované přiznány úkony, a to 14. 3. 2014 a 6. 1. 2015 porady s klientem, dále 15. 3. 2014 sepis stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, je určován pouze ve výši ½ odměny za úkon a dále 12. 12. 2014 sepis návrhu na předběžné projednání obžaloby, tento úkon nemá oporu ve spise, nebyl nijak doložen. Dále byl žalobce vyzván k předložení technického průkazu od vozidla použité k výpočtu cestového, ten však nebyl doplněn, v rámci cestovného tak byla přiznána částka 4 356 Kč včetně DPH, tj. 3 600 Kč bez DPH, jako náhrada promarněného času. Dále činí nesporným, že dne 25. 9. 2014, 19. 1. 2015, 26. 1. 2015 a 22. 4. 2015 proběhly cesty, které jsou účtovány v seznamu úkonů, co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy, žalobce byl dne 21. 4. 2016 vyzván k doplnění důkazu o vzniku nemajetkové újmy, což však nestalo, žalovaná má tedy za to, že jako dostačující zadostiučinění je konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva žalované. Co se týká požadavku na bolestné ve výši 50 256 Kč, přiložená lékařská zpráva ze dne 28. 7. 2015 je nedostačující, neboť je vypracována na základě vyhlášky Ministerstva zdravotnictví 440/2001. Případný úrok z prodlení náleží žalobci až od 25. 3. 2016.

3. Žalovaná uhradila částku 78 486 Kč dne 10. 5. 2016, kdy se jednalo o náklady na vynaložené obhajné, z tohoto důvodu vzal žalobce žalobu v této výši zpět, dále vzal žalobu zpět i v částce 1 391,50 Kč, která představovala ½ úkonu dle advokátního tarifu za sepsání stížnosti ze dne 15. 3. 2014. V tomto rozsahu soud řízení zastavil.

4. Soud se zabýval požadavkem žalobce na náhradu nákladů řízení vynaložených na právní zastoupení v souvislosti s trestním stíháním žalobce. Ze strany žalobce byla požadována částka 90 563,20 Kč, jako částka vynaložená na náhradu nákladů řízení na právní zastoupení s tím, že ze strany žalované byla přiznána částka 74 112,50 Kč, která představovala 23 úkonů právní služby ā 2 300 Kč, dále za ½ úkon 1 150 Kč, dále 24 režijních paušálu ā 300 Kč a DPH celkem 74 112,50 Kč. Dále byla přiznána částka za promeškaný čas ve výši 4 356 Kč a dále k doprojednání byla přiznána částka 4 823 Kč a dále tedy tato částka se skládala z doloženého úkonu sepis návrhu na předběžné projednání obžaloby. Co se týká cestovného, žalovaná nedopatřením přiznala žalobci 6 jízd na místo požadovaných 4 jízd, došlo tak k přeplacení nad rámec žaloby, celkem byla však žalobci přiznána tedy částka 84 410,50 Kč a ta se skládá z částek 78 468,50 Kč včetně DPH 4 823 Kč včetně DPH, 1 119 Kč bez DPH. Ze strany žalované došlo tedy k zpětvzetí žaloby právě co do částky 84 000 Kč, celkem potom byla žaloba vzata zpět co do částek 78 468,50 Kč, 1 391,50 Kč a 4 823 Kč, což dohromady představuje částku 84 683 Kč, v tomto rozsahu soud řízení, jak je shora uvedeno, zastavil, a to právě z důsledku zpětvzetí této částky ze strany žalobce. Pakliže předmětem řízení byla částka 90 653,20 Kč po částečném zpětvzetí ve výši 84 683 Kč, potom zůstala předmětem řízení částka 5 970,20 Kč. Problematickou záležitostí je skutečnost, že žalovaná hradila některé úkony právní služby, některé hradila navíc nad rámec požadované žalovanou, některé hradila s DPH některé bez DPH. Ze strany žalobce potom docházelo k částečným zpětvzetím právě v rozsahu jednotlivých plnění, aniž by však bylo jasně konkretizováno jaké konkrétní úkony právní služby, požadavky však byly ze strany žalované hrazeny a zejména není zřejmé z uvedených zpětvzetí, které konkrétní úkony považuje tedy žalobce za uhrazené ze strany žalované a které nikoli. Na jednání soudu dne 31. 5. 2018 se soud pokoušel po poměrně dlouhou dobu dospět k závěru, co představuje částka 5 970,20 Kč, tj. ke kterým úkonům právní služby se tato částka upíná a které úkony právní služby tedy žalobce stále ještě požaduje proplatit, které tedy nejsou ze strany žalované zaplacené a které jsou stále předmětem žaloby. K tomuto byli účastníci, a to jak právní zástupkyně žalobce, tak i právní zástupkyně žalované vyzváni podle ust. § 43 o. s. ř. k nutnosti jasně a konkrétně doplnit svá tvrzení tedy zejména, které konkrétní úkony právní služby v jakých požadavcích a v jakých částkách tedy žalobce stále ještě požaduje po žalované proplatit, které jsou tedy předmětem tohoto řízení a které nikoli. K tomuto však jak žalobkyně tak i žalovaná potom soudu pouze opět zaslali přehled zaplacených částek, aniž by však bylo zřejmé, které úkony právní služby jsou stále ještě předmětem žaloby, které byly proplacené a co tedy představuje částka 5 880,20 Kč, když tato částka ve svém průměru žádném případě neodpovídá úkonům, tak jak byly původně požadovány v žalobě za situace, kdy budou odečteny částky proplacených úkonů. Soudu tedy není zřejmé a není jasně, co představuje částka 5 970,20 Kč, stejně tak je nutné poukázat právě na skutečnost, že právní zástupkyně žalobce ani v podání ze dne 11. 6. 2018 nevyhověla výzvě soudu dle ust. § 43 o. s. ř. s tím, že je nutné, aby byly tedy zřejmé, které konkrétní úkony právní služby a v jakých požadovaných částkách jsou stále ještě předmětem žaloby a které tedy žalobce požaduje po žalované uplatit. Právní zástupce žalobce pouze opět uvedl přehled částek zaplacených ze strany žalobce, a že požaduje částku 5 970,20 Kč, aniž by však bylo zřejmé, z čeho se tato částka konkrétně skládá. Z tohoto důvodu potom ze strany soudu došlo k odmítnutí žaloby v částce 5 970,20 Kč.

5. Soud má za prokázaný průběh řízení vedený u Okresního soudu v Pardubicích ze spisu 20 T 114/2014, a to tak, že trestní stíhání vůči žalobci bylo zahájeno dne 6. 3. 2014 usnesením policejního komisaře PČR č. j. KRPE 17846-122/TČ-2013-170681 ze dne 6. 3. 2014. Následovalo podání stížnosti, která byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 9. 4. 2014, č. j. 1 ZT 129/2014 zamítnuta. Dne 3. 11. 2014 Okresní státní zastupitelství v Pardubicích k Okresnímu soudu v Pardubicích podalo obžalobu, řízení bylo následně vedeno pod sp. zn. 20 T 114/2014. Dne 26. 1. 2015 byl Okresním soudem v Pardubicích vyhlášen zprošťující rozsudek, č. j. 20 T 114/2014-1230 a k odvolání poškozeného a státního zástupce dne 22. 4. 2015 rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod č. j. 14 To 101/2015-1284, tak že rozsudek soudu prvního stupně zrušil a nově rozhodl opět o zproštění žalobce dle ust. § 226 písm. b) trestního řádu, rozhodnutí pak nabylo právní moci dne 22. 4. 2015.

6. Soud má za prokázané z uplatnění nároku u žalované a stejně tak ze stanoviska žalované skutečnost, že návrh na předběžné projednání nároku byl uplatněný u žalované, dne 24. 9. 2015, vzhledem k § 14 zák. 82/98 Sb. má žalovaná zákonnou lhůtu k projednání nároku v délce 6 měsíců, teprve marným uplynutím této lhůty se ocitá stát jako dlužník v prodlení a od následujícího dne je stíhá povinnost zaplatit poškozené též úrok z prodlení, úrok z prodlení tak tedy přísluší žalobci až ode dne 25. 3. 2016. Za den 24. 3. 2016 tak soud žalobu, co se týká požadovaného zákonného úroku z prodlení, zamítl.

7. Ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce] a lékařských zpráv [anonymizována tři slova] má soud za prokázané, že žalobci vznikla škoda na zdraví, projevující se v rovině společenského uplatnění. Znalec nalezl u žalobce [anonymizována tři slova], jako přímý následek neoprávněného trestního stíhání. Tato porucha potom byla ohodnocena ve svých zásazích do celé škály osobnosti žalobce v částce 688 788 Kč.

8. Zásahy do osobnostní sféry žalobce v souvislosti s trestním stíháním žalobce má soud za prokázané z výpovědi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce], které se projevili u žalobce ve ztrátě chuti do života, ve stranění se společnosti, nerozhodnosti.

9. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Dle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

16. Soud má za prokázaný stav shodně s popisem průběhu trestního stíhání žalobce a to tak že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. V souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím žalobce vynaložil náklady na právní zastoupení a došlo k němu ke vzniku škody na zdraví.

17. Dalším požadavkem bylo zaplacení bolestného, kdy toto bylo definováno v souvislosti s vypracovaným znaleckým posudkem ze strany MUDr. [celé jméno znalce] v souvislosti s požadavkem žalobce, taktéž došlo k rozšíření žaloby právě co do této částky představující požadavek na náhradu škody na zdraví ve formě ztížení společenského uplatnění. Soud vycházel z uvedeného znaleckého posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce], stejně tak i z jeho podání a vysvětlení uvedeného znaleckého posudku s tím, že znalec při tvorbě znaleckého posudku vycházel jednak ze zákonných ustanovení § 2958 o. z. oři ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Základní východiska byla publikována pod RC 63/2014, jako metodika Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, tento soud dospěl k závěru, že použití uvedené metodiky, jako podpůrného nástroje pro výpočet náhrady škody na zdraví, a to jak ve formě bolestného, tak i ztížení společenského uplatnění je plně v souladu s požadavky tohoto konkrétního případu, neboť uvedená metodika je založena na metodice světové zdravotnické organizace nazvané Mezinárodní kvalifikace funkčních schopností DISABILITY a ZDRAVÍ, a to tak že je právě možné skrze uvedenou metodiku lékařkou diagnostikou vyjádřit a objektivizovat nepříznivé dopady zdravotních potíží do životních činností člověka ve srovnání s jinými případy kvalifikovat rozsah omezení čili řazení poškozené z různých sfér společenského zapojení. Soud tedy vycházel ze závěru znaleckého posudku při jejich hodnocení a dospěl tak k závěru, že se jedná právě o individuální úpravu s ohledem na konkrétní poměry poškozeného, zejména s ohledem na věk, rozsah, kvalitu předchozího společenského zapojení. Soud dospěl k závěru, že závěry znaleckého posudku jsou plně v souladu se zákonným principem slušnosti a ust. § 2958 věta 2 o. z. i s požadavkem legitimního očekávání dle § 13 o. z. co se týká samotného zákoníku. Co se týká samotných závěru znaleckého posudku, soud dospěl k závěru, že tyto jsou náležitě odůvodněny, jsou i podloženy konkrétními okolnostmi daného případu a skutečnostmi a v žádném případě nejsou ani v rozporu s výsledky ostatních důkazů, co se týká skutečností na základě kterých a také odpovídají pravidlům logického myšlení. Co ze závěru znaleckého posudku měl možnost seznat, ze kterých zjištění v posudku znalec vyšel, jakou cestou k těmto závěrům dospěl a na základě jakých úvah taktéž dospěl ke svému závěru. Znalec popsal zdravotní stav žalobce, stejně tak potom popsal právě obtíže spojené s trestním stíháním žalobce, a to jakým způsobem bylo tedy zasaženo do osobnostní sféry žalobce, a to tedy tak, že znalec prostudoval zdravotní dokumentaci, provedl také samotné vlastní vyšetření a dospěl k závěru, že v důsledku zahájení a vůbec vedení trestního stíhání vůči žalobci tento utrpěl psychickou újmu, kdy se rozvinula [anonymizována tři slova] a ta doposud trvá a také se žalobce s ní doposavad léčí, dospěl k poznatkům právě zejména při vyšetření a přetrvávajících následcích, že žalobce má nepříjemné trýznivé subjektivní posudky, je přítomná subdepresivní forie, je v napětí při připomenutí událostí spojených s trestním stíháním, je snížená frustrační tolerance, jsou zde flashbacky, porucha pozornosti paměti, pokleslá psychická výkonnost, poruchy spánku, nepříjemné sny o události, sociální stěžení, omezení běžných aktivit, pokles sexuální, narušení kontaktu s rodiči v minulosti. Právě z těchto konkrétních závěru, které znalec zjistil, potom implikoval do internetového formuláře metodiky Nejvyššího soudu ČR, a to právě v rozsahu jednotlivých procent, kdy potom tuto implikaci ozřejmil při svém výslechu na jednání soudu. Dále uvedl, že přihlédl i k situaci, že co se týká stresového syndromu a zejména z toho, že již před zahájením trestního stíhání žalobce chodil k praktickému lékaři a neurologovi a psychiatrovi, tato skutečnost byla zohledněna právě při zadávání jednotlivých hodnot do uvedeného formuláře, kdy tyto hodnoty byly snížené právě z toho důvodu, že určitá přítomnost stresu a stresových poruch byla již přítomná před zahájením trestního stíhání, nicméně znalec dospěl k závěru, že právě v souvislosti s trestním stíháním došlo k dalšímu narušení vedení standardního stylu života a tyto se právě potom projevily i v uvedeném formuláři. Následně tedy dospěl k závěru, že zde došlo k zásadním zásahům, zejména v učení se aplikaci znalostí v pozorování, naslouchání, účelně vnímání, možností učit se, dále soustředění v pozornosti, v provádění úkolů, kdy zejména soustředění pozornosti a myšlení byly známky subdeprese, poruchy pozornosti, paměti tenze, snížené frustrační tolerance, stejně tak potom i ve všeobecných úkolech a požadavcích prováděných jednotlivých úkonů, zvládání obtížených psychických nároků, provádění mnohočetných úkolů, stejně tak byla přítomna subdeprese, poruchy pozornosti paměti v diskuzích a dalších komunikacích. Dále se projevil tento zásah do zdravotní roviny žalobce v mezilidských vztazích a v jednáních, ve výchově, v zásahu právě do rodinného života, do komunitního života, v reakci, ve volném čase, politickém životě a občanství. Znalec tak potom dospěl k částce, která je schopna reparovat vzniklé ztížení společenského uplatnění právě v tom směru, že nalezl u žalobce [anonymizována tři slova], jako přímí následek neoprávněného trestního stíhání. Tato porucha potom byla ohodnocena ve svých zásazích do celé škály osobnosti žalobce v částce 688 788 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že tato částka je tedy částkou, která představuje zásah do zdravotní roviny žalobce, a to v rovině ztížení společenského uplatnění a právě tato se potom projevuje v osobním životě žalobce, a to jak v samotném zahájení trestního stíhání, tak přetrvává až do dne vyhlášení rozsudku. Soud tak shora uvedenou částku shledal jako částku přiměřenou, částku, která je schopna plně reparovat vzniklou škodu na zdraví.

18. Co se týká požadavku žalobce na škodu na zdraví ve formě bolestného ve výši 50 256 Kč, původně byl znalecký posudek MUDr. [celé jméno znalce] zadán právě zejména k určení částky bolestného, nicméně znalec uvedl, že co se týká tohoto poškození zdraví a tohoto zásahu do osobnostní sféry žalobce v rovině bolestného, k tomuto zásahu v souvislosti s trestním stíháním žalobce nedošlo. Soud má za to, že znalec je znalcem z uvedeného oboru, je znalcem, který je schopen podat znalecký posudek, který je schopen odborně posoudit veškeré zásahy žalobce, tak jak tomu bylo i u posuzování ztížení společenského uplatnění, soud nemá důvod odchylovat se právě od závěru tohoto znalce a znaleckého posudku v tom směru, že bolestné a jako takové žalobci v této souvislosti s trestním stíháním nevzniklo, soud v tomto případě tedy žalobu zamítl.

19. Dále byla předmětem žaloby částka 500 000 Kč, požadována jako náhrada nemajetkové újmy z titulu samotného trestního stíhání, kdy žalobce uvedl, jako zásadní zásahy do jeho osobnostní sféry skutečnost, že byl obviněn ze zločinu podvodu, hrozila mu vysoká trestní sazba, toto mělo negativní vliv na jeho rodinný život, pověst, dobré jméno, přátelské vztahy, vztahy v zaměstnání, měl psychické problémy, ty se negativně projevily na kvalitě jejich rodinného života, neměli možnost jezdit na dovolené, kde by mohl relaxovat, odpočinout si od způsobeného stresu. U trestního soudu je viděli přátelé, rodina, viděli ho v pozici obviněného ze zločinu podvodu, což mělo za následek další problémy v běžném životě, trpěl silným stresem, což se projevilo i zdravotně. Soud odkazuje právě na samotný znalecký posudek, který se týkal ztížení společenského uplatnění a právě zásahů do jednotlivých sfér žalobce, zde je nutné právě poukázat na skutečnost, že metodika Nejvyššího soudu ČR plně odpovídá listině základních lidských práv a úmluvě o základních lidských právech v tom směru, že rozepisuje detailně základní lidská práva a vůbec vymezuje osobnost člověka v jednotlivých jejich součástech, a to právě v rozsahu smyslových zkušeností, v komunikaci, v pohyblivosti, v péči o sebe, v životu v domácnosti, v mezilidských jednání a vztazích, v hlavních oblastech života, jako je výchova, vzdělávání, ekonomika, ekonomické operace, placené zaměstnání, ekonomická soběstačnost, dále v životě komunitním, sociálním, občanském, život v komunitě, rekreace a volný čas, politický život a občanství.

20. Jak bylo shora uvedeno u přiznaného odškodnění, za ztížení společenského uplatnění znalec vycházel právě ze zásahu spojených pouze s trestním stíháním žalobce do všech osobnostních složek žalobce, a to právě v zásahu, které se dostavily ve spojení se samotným trestním stíháním žalobce, tak jak tyto ze strany žalobce byly také vymezeny. Je nutné poukázat právě na skutečnost odůvodnění přiznání z částky za ztížení společenského uplatnění tak, že v této částce jsou zahrnuté právě jednotlivé zásahy ztížení společenského uplatnění ve všech rovinách osobnosti žalobce a tyto jsou také touto uvedenou částkou odškodněné, za situace, kdy žalobce za použití speciálních zákona § 82/98 Sb. požadoval taktéž náhradu nemajetkové újmy za samotné trestní stíhání, a to zasáhlo do konkrétních složek osobnosti a do konkrétních základních lidských práv, tak jak jsou vymezené v listině základních práv a svobod a úmluvě o základních lidských právech, potom se jedná o stejné zásahy, ve stejných sférách, do stejných sférách osobnosti, jako u ztížení společenského uplatnění. Je nutné poukázat právě na skutečnost, že samotná formulace ztížení společenského uplatnění v sobě nese základy zásahu do jednotlivých složek osobnosti, tak jak toto odpovídá právě základní metodice Světové zdravotní organizace, a to tato je potom zohledněna v jednotlivých položkách a v parametrech. Soud tak dospěl k závěru, že za dané situaci již není na místě přiznávat náhradu nemajetkové újmy podle zákona 82/98 Sb., kdy právě konkrétní zásahy, jako je stres, narušení rodinného života, neschopnost soustředit se, omezení rekreace, zásahy do sexuálního života žalobce, apod. byly zohledněny již v samotném znaleckém posudku, týkající se ztížení společenského uplatnění a v rámci tohoto potom také došlo k jejich ohodnocení a k odškodnění právě těchto zásahů. Soud tak dospěl k závěru, že co se týká ztížení společenského uplatnění, zde je možné právě shledat již samotné zdvojení s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy dle ust. § 31a zákona 82/98 Sb. z titulu nezákonného rozhodnutí a soud tak dospěl k závěru, že tyto položky a tyto konkrétní zásahy, tak jak jsou tvrzeny ze strany žalobce, jsou již odškodněné dostatečnou měrou právě ve formě odškodnění ztížení společenského uplatnění. V tomto rozsahu soud žalobu taktéž zamítl.

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř a 146 odst. 1 písm. b/ osř. U úkonů příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, návrh ve věci, porada s klientem 19. 6. 2016, částečné zpětvzetí žaloby, soud vycházel ze skutečnosti, že žalobce byl úspěšný co do částky 78 468,50 Kč (první část žalovanou přiznaných nákladů na obhajobu) a odměna ze jeden úkon právní služby byla 4 500 Kč. U úkonů porada s klientem, jednání soudu 30. 6. 2016, návrh ve věci soud a zpětvzetí žaloby- vycházel ze skutečnosti, že žalobce byl úspěšný co do částky 4 823 Kč (druhá část žalovanou přiznaných nákladů na obhajobu) a odměna ze jeden úkon právní služby byla 1 000 Kč. U úkonů rozšíření žaloby, jednání dne 31.5.2018, porada s klientem dne 27. 6. 2018, jednání 12.7.2018 soud vycházel z částky 688788 Kč a odměna za jeden úkon právní služby je 11 060 Kč. K tomu soud přiznal 13 režijních paušálů á 300 Kč a soudní poplatek ve výši 5 000 Kč.

22. Žalobce požadované proplacení úkonů porada s klientem dne 15. 1. 2018 nemá oporu v průběhu řízení, když v tomto mezidobí žalobce nebyl s žádným požadavkem úspěšný, vyjádření ze dne 11. 6. 2018 soud neuznal jako účelně vynaložený náklad, když žalobce nedoplnil tvrzení tak, aby byla žaloba v této části projednatelná a došlo k odmítnutí části návrhu, a závěrečný návrh nebyl ze strany soudu požadován.

23. Vzhledem k vypracování znaleckého posudku a účasti znalce na jednání soudu vznikly České republice náklady řízení ve výši 805 Kč a 7 889 Kč. Vzhledem k poměrnému neúspěchu žalované v části, týkající se znaleckého posudku soud uložil nahradit takto vynaložené náklady žalované