16 C 18/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 10 251,12 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 10 251,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 251,12 Kč od 7.1.2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

1. Žalobci se žalobou ze dne 15. 4. 2025 proti žalované společně a nerozdílně domáhají zaplacení částky 10 251,12 Kč s příslušenstvím. Žalobci uvedli, že jim vznikla škoda v důsledku nezákonného rozhodnutí , adresa, ve věci sp. zn. , č. účtu, , kdy soud při stanovení náhrady nákladů řízení nesprávně aplikoval § 14b advokátního tarifu, ačkoliv pro jeho použití nebyly splněny podmínky. Podle žalobců šlo o individuální návrh, nikoli tzv. formulářovou žalobu, a proto měla být odměna stanovena dle § 7, § 11, § 12 odst. 4 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Rozhodnutím byla žalobcům přiznána náhrada pouze 3 705,40 Kč namísto správné částky 13 956,52 Kč, čímž vznikla škoda ve výši 10 251,12 Kč. Žalobci odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3241/23, který zdůrazňuje, že aplikace § 14b je možná jen při opakovaném uplatňování obdobných nároků týmž žalobcem. Domáhali se proto náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., a to částky 10 251,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7. 1. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobců zcela neuznává a navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedla, že podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, pokud bylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, což se v daném případě nestalo. Elektronický platební rozkaz , adresa, ze dne 28. 11. 2019 nabyl právní moci dne 17. 12. 2019 a nebyl zrušen. , Anonymizováno, nepřísluší přezkoumávat soudní rozhodnutí ani zasahovat do nezávislosti soudů; žalobci měli možnost využít řádné a mimořádné opravné prostředky. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení nároku, neboť žádost o předběžné projednání byla podána až 6. 1. 2025, tedy po uplynutí tříleté lhůty dle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

3. Žalobce v replice k námitce nevyužití opravných prostředků žalobci uvedli, že takové podání by bylo neúčelné, neboť soudní praxe dlouhodobě odmítala argumentaci proti aplikaci § 14b advokátního tarifu a opravné prostředky byly v obdobných případech neúspěšné, což by vedlo jen ke zvýšení nákladů bez reálné šance na úspěch. Nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024 (sp. zn. I. ÚS 3241/23) označují za přelomový, protože potvrdilo nesprávnost dosavadní praxe soudů při aplikaci § 14b advokátního tarifu. K námitce promlčení žalobci uvedli, že promlčecí lhůta začala běžet až vydáním uvedeného nálezu, kdy se dozvěděli o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá; nárok proto uplatnili včas.

4. Žalobci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání podáním ze dne 30. 6. 2025 a žalovaná v podání ze dne 23. 6. 2025. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci uplatnili předběžně svůj nárok dne 6. 1. 2025 a to na částku 10 251,12 Kč s tím, že tento nárok měl žalobcům vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí , adresa, , sp. zn. , č. účtu, . Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná stanoviskem ze dne 2. 4. 2025 nárok žalobců na náhradu škody neuznala a náhradu nepřiznala.

7. Z elektronického platebního rozkazu , adresa, ze dne 28. 11. 2019, č. j. , č. účtu, , bylo zjištěno, že řízení ohledně žaloby na zaplacení částky 800 EUR ve věci vedené mezi žalobci a žalovanou , právnická osoba, , bylo pravomocně skončeno vydání elektronického platebního rozkazu, když ten nabyl právní moci dne 17. 12. 2019 (přičemž ani jeden z účastníků nesporoval datum nabytí právní moci rozhodnutí), žalobě tímto bylo vyhověno a žalované bylo uloženo výrokem III, aby žalobcům uhradila náhradu nákladů řízení ve výši 3 705,40 Kč.

8. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. I. ÚS 3241/23, bylo zjištěno, že tímto byl zrušen výrok II rozsudku , adresa, ze dne 5. 10. 2023, č. j. , Anonymizováno, , přičemž dále Ústavní soud uvedl, že ustanovení § 14b lze použít pouze tehdy, pokud tentýž žalobce opakovaně uplatňuje obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech. Z nálezu vyplývá, že toto ustanovení nelze vztahovat na případy, kdy různé žalobce (spotřebitele) zastupuje tentýž advokát. Výklad obvodního soudu, který snížil sazbu odměny jen proto, že advokát zastupuje více klientů v obdobných věcech, odporuje smyslu a účelu § 14b a vede k oslabení práva spotřebitelů na právní pomoc. Ústavní soud zdůraznil, že takový postup může mít odrazující účinek na spotřebitele při uplatňování jejich práv, narušuje rovnost stran a může vést k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny.

9. Pro nadbytečnost, když soud má za to, že provedené důkazy a nesporná tvrzení účastníků řízení byla dostatečná pro zjištění skutkového stavu, nebyly provedeny další navrhované důkazy: návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 11. 2019 včetně příloh k návrhu, žádost o náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ze dne 6. 1. 2025, potvrzení žalované o příjmu podání ze dne 6. 1. 2025, stanovisko žalované ze dne 2. 4. 2025.

10. Dle provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

11. Elektronickým platebním rozkazem , adresa, ze dne 28. 11. 2019, č. j. , č. účtu, , byla výrokem II žalobcům přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 3 705,40 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 12. 2019. Žalobci uplatnili nárok na zaplacení majetkové škody ve výši 10 251,12 Kč u žalované dle zákona č. 82/1998 Sb., když uvedli, že , adresa, neměl při výpočtu náhrady nákladů řízení postupovat dle § 14b advokátního tarifu, přičemž požadovali rozdíl mezi výpočtem dle § 14b a § 7, § 11, § 12 odst. 4 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalovaná stanoviskem nárok žalobců odmítla.

12. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů.

20. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

21. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

23. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle ust. § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 téhož ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

26. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. b) OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk, když se žalobci po žalované domáhali zaplacení náhrady škody za nezákonné rozhodnutí , adresa, ze dne 28. 11. 2019, č. j. , č. účtu, .

27. Pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím je nutné, aby takové nezákonné pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne 17. 12. 2019, když žalobci nepodali do výroku II o nákladech řízení odvolání, nebyl ani podán odpor. Žádné rozhodnutí , adresa, tedy nebylo zrušeno nebo změněno ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, a tak z tohoto nelze nárokovat odpovědnost státu za škodu. Tvrzení žalobců, že nemělo cenu podávat do věci odvolání, když bylo zřejmé, že by nedošlo ke změně nebo zrušení výroku II rozhodnutí pak neobstojí, jelikož se jedná o tvrzení zcela hypotetické. Žalobci mají zákonnou povinnost vyčerpat všechny opravné prostředky, pokud chtějí u státu uplatňovat náhradu majetkové škody z nezákonného rozhodnutí. Pokud tak neučiní, stát nenese za vznik škody odpovědnost.

28. Soud se proto dále zabýval nárokem z pohledu nesprávného úředního postupu.

29. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle OdpŠk je založena při současném splnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána.

13. Soud se zaměřil na splnění první podmínky (existence nesprávného úředního postupu) a shledal, že v napadených řízeních nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Nesprávný úřední postup je soudní praxí definován jako porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. V daném případě žalobci tvrdil, že došlo v řízení k nesprávnému vypočítání náhrady nákladů řízení, kdy , adresa, neměl při výpočtu náhrady nákladů řízení postupovat dle § 14b advokátního tarifu, tedy neměl vyhodnotit žalobu jako formulářovou, kdy k tomuto dokládají nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. I. ÚS 3241/23. Jelikož se jedná o postup, který se přímo odrazil ve vydaném rozhodnutí, nesplňuje počínání soudu výše uvedené vymezení nesprávného úředního postupu.

30. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že není dána odpovědnost státu za škodu, neboť nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, příp. k nesprávnému úřednímu postupu, a proto soud žalobu zamítl (výrok I.).

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobcům, kteří jsou zavázáni společně a nerozdílně, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 1x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.