16 C 22/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 98 224 Kč

I. Žaloba o zaplacení 98 224 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 13. 5. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky 98 224 Kč jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jako „posuzované řízení“). Posuzované řízení probíhalo 10 let a 1 měsíc. Žaloba byla podána žalobcem dne 18. 9. 2013, přičemž předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, a toto řízení bylo skončeno rozsudkem Krajského soudu ze dne 13. 9. 2023, č. j. , spisová značka, . Ve věci bylo konáno nepřiměřené množství jednání, k nepřiměřeným průtahům docházelo také v době mezi skončením věci před soudem I. stupně a rozhodnutím o odvolání. Žádný z účastníků průtahy v posuzovaném řízení nezavinil. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované podáním ze dne 12. 1. 2024, přičemž ta žalobci přiznala po projednání věci dne 17. 4. 2024 částku ve výši 102 188 Kč. Žalovaná žalobci přiznala za jeden rok řízení 15 000 Kč, aniž by toto nějak odůvodnila, přičemž žalobce odkazuje na věc Bořánková proti ČR u ESLP, stížnost č. 41486/98, kdy v přepočtu byla stěžovatelce přiznána částka ve výši 472 350 Kč. Žalobce požaduje 20 000 Kč za jeden rok řízení (za první dva roky poloviční částku), a dále požaduje výslednou částku zvýšit o 10 %, když k tomuto navýšení rovněž dospěla žalovaná. Poukazuje také na to, že již 13 let nedošlo k navýšení přiznávaných částek, a to i přes značnou inflaci, ke které za tuto dobu došlo. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již vyplatila částku ve výši 102 188 Kč, žalobce požaduje touto žalobou uhrazení částky ve zbývající částce 98 224 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 5. 6. 2024 učinila nesporným, že žalobce uplatnil podáním doručeným žalované dne 16. 1. 2024 nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , a že žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 102 188 Kč. V řízení dlouhém 10 let a 1 měsíc byly shledány prodlevy, zejména od podání žaloby dne 18. 9. 2013 do prvního jednání dne 31. 5. 2015 a dále v souvislosti s rozhodováním odvolacího soudu od 8. 6. 2018 do 14. 4. 2022. Žalovaná shledala důvody pro ponížení základní částky (15 000 Kč za rok řízení, první dva roky v poloviční výši) o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů. V posuzovaném řízení bylo provedeno opakované znalecké zkoumání, listinné důkazy, bylo vedeno několik soudních jednáních. Posuzované řízení se také vyznačovalo vyšším stupněm složitosti právní a skutkové. Ve věci bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy (soud I. stupně rozhodoval jednou, odvolací soud dvakrát a Nejvyšší soud jednou). Význam řízení byl shledán jako běžný. Z důvodu prodlev soudu byl shledán důvod pro navýšení základní částky o 10 %. Žalovaná uvedla, že přiznanou částku požaduje za dostatečnou a navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1933 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, neboť oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a současně bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Ze shodných tvrzení účastníků a ze stanoviska žalované ze dne 17. 4. 2024 soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok uplatnil u žalované dne 16. 1. 2024. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná konstatovala nepřiměřený úřední postup dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. v posuzovaném řízením vedeném u , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, a žalobci přiznala odškodnění ve výši 102 188 Kč.

6. Ze spisu vedeného , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil následující:Žalobce podal dne 18. 9. 2013 na , Anonymizováno, žalobu na , tituly před jménem, , jméno FO, , jejímž předmětem bylo vypořádání společného jmění manželů, přičemž součástí SJM bylo mj. i několik nemovitostí, osobní vozidla a úvěr. Usnesením ze dne 25. 11. 2013 byl žalobce vyzván k zaplacení doplatku na soudním poplatku, tento byl složen dne 12. 12. 2013. Žaloba byla protistraně zaslána dne 4. 3. 2014 s lhůtou 60 dní k vyjádření se k žalobě, přičemž žalovaná dne 5. 5. 2014 požádala o prodloužení této lhůty. Dne 16. 5. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 2. 6. 2014 navrhl žalobce znalecké zkoumání k provedení ocenění veškerých movitých i nemovitých věcí. Dne 17. 9. 2014 žalobce zaslal soudu přípis, ve kterém jej vyzývá k nařízení jednání. Dne 29. 9. 2014 bylo nařízení jednání na 13. 1. 2015, z důvodu žaloby požádala žalovaná o odročení jednání. Dne 3. 2. 2015 byl soudu doručen návrh na vydání předběžného opatření týkající se hypotečního úvěru, usnesením ze dne 5. 2. 2015 o tomto bylo rozhodnuto, do usnesení bylo žalovanou podáno odvolání dne 20. 2. 2015. Výzvou ze dne 19. 3. 2015 byla žalovaná vyzvána k uhrazení soudního poplatku za podané odvolání, tento uhrazen dne 25. 3. 2015. První jednání ve věci se konalo dne 31. 3. 2015, na tomto provedeny listinné důkazy, strany uvedly, že navrhují znalecké zkoumání. Usnesením ze dne 31. 3. 2015 byl ustanoven znalec z oboru ekonomiky, stavebnictví, pro zjištění ceny obvyklé několika nemovitostí, dále usnesením ze dne 31. 3. 2015 soud požádal , právnická osoba, a , právnická osoba, o součinnost. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 6. 5. 2015. Usnesením odvolacího soudu ze dne 10. 6. 2015 bylo rozhodnutí soudu I. stupně změněno tak, že se návrh na předběžné opatření zamítá. Čtyři znalecké posudky byly soudu doručeny dne 11. 8. 2015. Usnesením ze dne 19. 8. 2015 bylo rozhodnuto o znalečném. Usnesením ze dne 10. 11. 2015 požádal soud , právnická osoba, opět o součinnost ve věci. Usnesením ze dne 5. 4. 2016 bylo rozhodnuto o vrácení jistoty složené spolu s návrhem na předběžné opatření. Dne 3. 4. 2017 se konalo další jednání ve věci, na tomto byly provedeny další listinné důkazy a znalecké posudky. Dne 27. 4. 2017 se konalo další jednání, kde došlo ke shodným prohlášením účastníků. Na jednání dne 18. 5. 2017 požádaly strany o poskytnutí lhůty k mimosoudnímu jednání, příp. pro mediaci, z tohoto důvodu bylo odročeno na neurčito a účastníkům bylo uloženo, by do 31. 7. 2017 předložili soudu zprávu o stavu mimosoudního jednání ve věci, dne 31. 7. 2017 sdělily strany, že k dohodě nedošlo. Usnesením ze dne 24. 8. 2017 byla žalovaná vyzvána k předložení důkazů k tvrzením z jednání ze dne 27. 4. 2017, tyto byly označeny dne 2. 11. 2017. Další jednání se konalo dne 3. 11. 2017, kdy došlo k dalšímu provádění listinných důkazů. Dne 23. 11. 2017 podána žádost o další součinnost , právnická osoba, . Na jednání dne 1. 12. 2017 vyhlášen rozsudek. Rozsudkem ze dne 1. 12. 2017, č. j. , spisová značka, , bylo ve věci meritorně rozhodnuto, dne 19. 12. 2017 požádáno o prodloužení lhůty pro vypracování písemného vyhotovení rozsudku. Dne 13. 2. 2018 podáno blanketní odvolání žalobcem, dne 15. 2. 2018 podáno blanketní odvolání žalovanou. Dne 23. 3. 2018 byli odvolatelé vyzváni k odstranění vad odvolání, dne 5. 4. 2018 pak byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku, tyto byly uhrazeny dne 13. 4. 2018 a 19. 4. 2018. Spis byl předložen k odvolacímu soudu dne 8. 6. 2018. Dne 21. 5. 2019 odvolacímu soudu zaslal žalobce přípis s žádostí o nařízení jednání, tuto zopakoval dne 11. 11. 2019. Na č. l. 475 úřední záznam o přidělení spisu novému soudci ze dne 2. 3. 2020. Dne 18. 5. 2020 bylo nařízeno jednání na 24. 6. 2020. Usnesením ze dne 26. 6. 2020 byl ustanoven znalec z oboru ceny a odhady nemovitostí pro určení aktuální obvyklé ceny nemovitostí v SJM. Dne 18. 8. 2020 požádal odvolací soud o součinnost , právnická osoba, . Dne 19. 8. 2020 předloženy odvolacímu soudu čtyři znalecké posudky. Usnesením ze dne 21. 9. 2020 bylo rozhodnuto o znalečném. Na č. l. 603 úřední záznam o odročení jednání ze dne 23. 9. 2020 z důvodu zdravotní indispozice žalované, jednání nařízeno na 21. 10. 2020. Dne 20. 10. 2020 podána žádost o součinnost , právnická osoba, . Na jednání dne 21. 10. 2022 proveden výslech svědka. Dne 5. 12. 2020, 12. 1. 2021 podána žádost o součinnost , právnická osoba, . Další jednání se konalo dne 13. 1. 2021 čteny listinné důkazy. Podáním ze dne 25. 1. 2021 žalovaná navrhla vypracovat revizní znalecký posudek. Další jednání se konalo dne 27. 1. 2021 a 28. 1. 2021. Dne 3. 2. 2021 podána žádost o součinnost , právnická osoba, . Na jednání dne 14. 4. 2021 čteny listinné důkazy. Na č. l. 811 úřední záznam ze dne 5. 5. 2021 o kontaktu se znaleckým ústavem pro vypracování revizního posudku s tím, že tento jim bude trvat vypracovat 3 až 4 měsíce. Usnesením ze dne 10. 5. 2021 ustanoven znalecký ústav. Dne 19. 8. 2021 podána žádost znaleckého ústavu k prodloužení lhůty pro vypracování revizního znaleckého posudku, usnesením ze dne 2. 9. 2021 vyhověno žádosti a lhůta byla prodloužena o 2 měsíce. Dne 11. 10. 2021 opět podána žádost znaleckého ústavu k prodloužení lhůty pro vypracování revizního znaleckého posudku, opět této vyhověno dle referátu na č. l. 824, a to do 19. 11. 2021. Dne 19. 11. 2021 předložen revizní znalecký posudek. Dne 25. 11. 2021 bylo nařízeno jednání na dne 2. 3. 2022, požádáno o součinnost , právnická osoba, . Usnesením ze dne 6. 1. 2022 rozhodnuto o znalečném. Z důvodu žádosti zástupce žalované odročeno na den 7. 4. 2022. Na jednání dne 7. 4. 2022 proveden revizní znalecký posudek, výslech znalce a byly předneseny závěrečné návrhy. Rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 14. 4. 2022, č. j. , spisová značka, , změněn rozsudek soudu I. stupně. Dne 11. 5. 2022 podána žádost o prodloužení lhůty pro vypracování písemného vyhotovení, ten rozeslán dne 26. 5. 2022. Dne 1. 8. 2022 žalovanou podáno dovolání. Usnesením ze dne 8. 8. 2022 byla dovolatelka vyzvána k uhrazení soudního poplatku za podané dovolání, ten uhrazen dne 22. 8. 2022. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 7. 9. 2022. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, č. j. , spisová značka, , byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 21. 3. 2023 spis vrácen odvolacímu soudu. Dne 30. 3. 2023 nařízeno jednání na 6. 9. 2023, na tomto jednání doplněno dokazování listinnými důkazy, byl vyslechnut znalec, dále byl ustanoven znalec k aktualizaci cen obvyklých nemovitostí, které byly znaleckými posudky oceňovány, byly předneseny závěrečné návrhy. Usnesením ze dne 12. 9. 2023 rozhodnuto o znalečném. Rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 13. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , byl rozsudek soudu I. stupně změněn. Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 10. 2023.

7. Soud neprovedl pro nadbytečnost dokazování dalších navržených důkazů (žádost žalobce ze dne 16. 1. 2024, stanovisko žalované ze dne 17. 4. 2024), neboť uplatnění nároku u žalované a projednání žádosti žalovanou bylo mezi účastníky nesporné.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

16. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

17. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

18. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 17. 4. 2024, kterým přiznala žalobci zadostiučinění v peněžité formě.

19. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

20. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

22. Soud posuzoval délku řízení v období od 18. 9. 2013, tj. ode dne kdy byla žalobce podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů, do 24. 10. 2023, kdy nabyl právní moci konečný rozsudek ve věci (tj. rozsudek Krajského soudu ze dne 13. 9. 2023, č. j. , spisová značka, ). Do tohoto rozhodnutí nebylo podáno dovolání ani jednoho z účastníků, a tak bylo řízení skončeno.

23. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích, soud se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě, kdy řízení v posuzovaném období trvalo 10 let a 1 měsíc, přičemž soud souhlasí s žalovanou, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a je toho názoru, že je třeba žalobce odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje soud stejně jako žalovaná částku 15 000 Kč (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), a to s ohledem na to, že není možno na posuzované řízení pohlížet jako na extrémně dlouhé. Je ustálenou praxí, že řízení trvající v délce do 10 let se stanovuje základní roční částka na samé dolní hranici rozmezí vymezeného ve ustálenou judikaturou (viz bod 20), a až pro řízení delší dochází k postupnému navyšování této částky, přičemž roční odškodnění ve výši 20 000 Kč se obecně přisuzuje za řízení délkou přesahující 20 let. Jelikož se posuzované řízení délkou nacházelo na samé hranici 10 let a soud neshledal žádné výjimečné důvody pro navýšení této částky (přičemž tyto netvrdil ani sám žalobce), má soud za spravedlivé stanovení základní částky ve výši 15 000 Kč za jeden rok k řízení. K tvrzení žalobce týkající se inflace pak soud odkazuje na bod 21 odůvodnění, kde se vlivem inflace na výši odškodnění již zabýval. Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013), výpočtem dospěl k základní částce 136 250 Kč.

24. Po právní, skutkové a procesní stránce byla věc dle soudu složitá. Předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, do kterého náleželo mj. několik nemovitostí a hypoteční úvěr, což řízení značně komplikovalo. V řízení bylo vypracováno několik znaleckých posudků, kterými byly oceňovány předmětné nemovitosti, kvůli plynutí času musely být tyto znalecké posudky aktualizovány, v rámci odvolacího řízení byl také vypracován revizní znalecký posudek. Byla provedena celá řada listinných důkazů, byl proveden výslech svědka. Dále několikrát soud musel zažádat o součinnost bankovní instituce v souvislosti s řešeným hypotečním úvěrem, soud se také musel zabývat návrhem na předběžné opatření. Zároveň soud neshledal počet nařízených ústních jednání za nepřiměřeně vysoký, jak tvrdí žalobce, když v rámci každého jednání docházelo k provádění jednotlivých řízení, soud se musel vypořádávat s prováděním znaleckých posudků, výslechy, shodnými prohlášeními účastníků, přičemž jednou také došlo k odročení pro žádost účastníků poskytnutí lhůty pro mimosoudní jednání. Z důvodu složitosti řízení, a to především rozsahu znalecké činnosti vedené v posuzovaném řízení, soud přistoupil ke snížení základní částky o 30 %.

25. Žalobce se na délce řízení nepodílel pozitivně ani negativně. Žalobce zaslal soudu několik málo neformálních přípisů s dotazem na to, kdy bude ve věci nařízeno jednání, soud ovšem shledal, že tyto dílčí úkony nejsou důvody pro korekci základní částky. Důvodem pro korekci by například bylo, pokud by žalobce podal stížnost, příp. návrh na určení procesní lhůty, což však z jeho strany učiněno nebylo.

26. Postup soudu byl nekoncentrovaný a vyznačoval se dílčími průtahy v řízení. Soud po podání žaloby vyzval k zaplacení doplatku soudního poplatku za podání žaloby až dva měsíce poté, co byla žaloba podána, přičemž tento první úkon by měl následovat v rámci jednoho měsíce po podání žaloby. Další postup soudu v řízení lze označovat za zdlouhavý, zdejší soud také nevidí důvod pro stanovení délky některých lhůt, kdy příkladem může být stanovení 60 denní lhůty pro běžné vyjádření k žalobě, přičemž územ je, že taková lhůta bývá 15 denní, příp. 30 denní ve zvlášť složitých řízeních. Dalším průtahem lze shledat období od 5. 5. 2014 (vyjádření žalované k žalobě) do 13. 1. 2015, když na tento den bylo nařízeno první jednání ve věci (které bylo následně zrušeno z důvodu indispozice žalované). Dále soud postupoval v přiměřených lhůtách až do průtahu před odvolacím soudem, a to od 8. 6. 2018 do 24. 6. 2020, kdy ve věci nebyly konány žádné úkony. Dobu šesti měsíců, po kterou trvalo znaleckému ústavu vypracování revizního znaleckého posudku, soud vyhodnotil jako ještě přiměřenou, a to s ohledem na rozsah předloženého revizního posudku a jeho složitost. Jako poslední průtah ve věci soud vyhodnotil období od 2. 3. 2023, kdy po zrušení rozsudku odvolacího soudu, byl tomuto spis znovu předložen soudem I. stupně, do 6. 9. 2023, kdy se ve věci konalo jednání. Z důvodu těch průtahů došlo k navýšení základní částky o 20 %.

27. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že pro něj posuzované řízení nemělo zvýšený význam. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Žalobce rovněž v průběhu posuzovaného řízení netrpěl zdravotními problémy, resp. to netvrdil, a nejsou zde ani dány důvody týkající se vysokého věku žalobce. Soud proto nepřistoupil ke korekci základní částky28. A konečně řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval meritorně jednou, odvolací soud rozhodoval meritorně dvakrát, dovolací soud rozhodoval ve věci jednou. Z tohoto důvodu došlo k úpravě základní částky, a to ke snížení o 10 %.

29. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 10 let a 1 měsíc činí 136 250 Kč (9x 15 000 Kč + 1x 1 250 Kč), přičemž soud shledal důvody pro modifikaci této základní částky z důvodu složitosti řízení (snížení o 30 %), trojinstančnosti řízení (snížení o 10 %) a podílu soudu na délce řízení (zvýšení o 20 %). Žalobci tak náleží částka ve výši 102 188 Kč. Soud se tak shodl s výpočtem žalované, když tato částka již byla žalobci plněna na základě stanoviska žalované ze dne 17. 4. 2024. Žalobu tedy soud v celém rozsahu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 1x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.