16 C 24/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 566 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. 3. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do 340 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 26. 3. 2025 do zaplacení a dále z částky 60 000 Kč zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 26. 3. 2025 do 30. 3. 2025.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 5. 2025 domáhal u zdejšího soudu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč za dvě nezákonná rozhodnutí, kterým byla zahájena dvě trestní stíhání a částku 66 500 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trvání trestního stíhání.

2. Žalobce po sdělení předběžného právního názoru soudu vzal dne 30. 9. 2025 při jednání zpět částku 100 000 Kč za zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí a dále celý nárok za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil usnesením ze dne 9. 10. 2025, č. j. 16 C 24/2025-164.

3. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že dne 23. 8. 2022 vydala , Anonymizováno, druhé usnesení i zahájení trestního stíhání, žalobce se bránil stížností a následně návrhem na zatavení trestního stíhání ze dne 8. 9. 2023 a opakovaně ze dne 3. 10. 2023. Dne 31. 10. 2023 došlo ke zmírnění kvalifikace, kdy posuzovaný skutek byl nově kvalifikován jako úvěrový podvod dle § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 3. 11. 2023 byla podána obžaloba. Rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 24. 4. 2024, č. j. , Anonymizováno, byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutky spáchal žalobce, rozsudek nabyl právní moci 21. 5. 2024, čímž skončilo trestní stíhání. Žalobce je finanční a hypoteční poradce téměř 20 let, prostřednictvím společnosti , právnická osoba, jako externí zprostředkovatel spolupracuje s různými bankovními institucemi na základě smluv o spolupráci. Dojde-li mezi klientem žalobce a bankovní institucí k uzavření smlouvy o úvěru a následnému schválení a načerpání úvěru, má žalobce nárok na provizi do společnosti , právnická osoba, . Před zahájením trestního stíhání žalobce bez problému spolupracoval s několika bankovními institucemi, požíval tedy dobrého jména. Do dobrého jména a pověsti žalobce bylo zasaženo trestním stíháním, když byl stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu, tedy pro trestnou činnost, která souvisela s jeho obživou. Postupně ukončovaly banky s žalobcem spolupráci a nejzásadnější spolupráce s , Anonymizováno, byla ukončena po podání obžaloby, zůstala pouze spolupráce s , právnická osoba, , což nestačí pro poskytování nezávislého poradenství a zajištění obživy pro rodinu žalobce. Žalobce v důsledku tohoto musel propustit asistentku z pracovního poměru a přeorientovat se na jiné produkty jako jsou pojištění a investice, což však nemá stejný výnos jako hypotéky. Roční zisk žalobce se postupně snížil na 251 000 Kč, čímž došlo do zásahu práva na soukromí.

4. Žalovaná poskytla žalobci omluvu, ale jinak shledala nárok za nedůvodný, jelikož tvrzené zásahy nejsou prokázány ani podloženy žádnými navrhovanými důkazy. Žalobce nárok uplatnil u žalované dne 30. 9. 2024. Žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a došlo k porušení práva žalobce nebýt stíhán jinak, než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon. Za vydání nezákonného rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Nepodmíněné odsouzení žalobci nehrozilo, byl navržen peněžitý trest, neuvedl žádné zásahy do osobního, rodinného života nebo zdravotní sféry, nemajetkovou újmu staví pouze na poklesu příjmů.

5. Žalobce byl přípisem soudu ze dne 23. 9. 2025 upozorněn, že dle § 118a odst. 1,3 o.s .ř. neplní svou povinnost tvrzení a důkazní, když jeho skutková tvrzení jsou obecná a nespecifikoval následky, které měly být trestním stíháním způsobeny, tak aby tyto následky individualizoval k osobě žalobce a označil důkazy a dále doložil srovnávací judikaturu.

6. Žalobce podáním ze dne 29. 9. 2025 doplnil tvrzení tak, že uvedl, že žalobce je povahy introvertní a nekonfliktní, a proto je pro něho těžké o celé záležitosti mluvit, proto také akcentoval starosti o materiální zabezpečení rodiny. Žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že došlo k zásahu do osobní integrity, do zdravotního stavu, do důstojnosti, do dobrého jména a pověsti a do práva na rodinný život. Nezákonné trestní stíhání bylo pro žalobce velmi psychicky náročné a dlouhodobě hromaděný stres se podepsal na jeho zdraví, žalobce je od roku 2016 diabetik a jeho diabetické problémy se skokově od zahájení trestního stíhání roku 2022 skokově zhoršily. Žalobce měl pouze vysoký tlak a žije jinak zdravým životním stylem, proto bez sstresu z trestního stíhání by ke zhoršení nedošlo. Trpěl záškuby ve víčku oka a zejména v hrudi, které předtím neměl. Od zahájení trestního stíhání měl problémy se spánkem. I po skončení trestního stíhání vnímá psychické vyčerpání. Manželka byla pro žalobce oporou, ale dlouhodobé sdílení stresu a obav žalobce vyústilo v zablokování zad a hospitalizaci v dubnu 2024. V důsledku doručování dokumentů spojených s trestním stíháním v citlivé dny docházelo u žalobce k akutním psychickým stavům, když byly doručovány před dovolenou, ve svátek manželky, v den narozenin žalobce nebo před Vánocemi. Žalobce je bezúhonný člověk a každá účast na hlavním líčení pro něho byla zátěž. Pro žalobce představovaly hrozící sazby odnětí svobody nejprve 5-10 let později 2-8 let zdrcující obavu, to, že bylo zahájeno trestní stíhání podruhé u žalobce prohloubilo tyto obavy. Své rodině, manželce a třem zletilým dětem, žalobce nemohl věnovat kvalitní čas, když jeho mysl stále zaměstnávalo trestní stíhání, řešil, jak vysvětlit, že je trestně stíhán. Žalobce se začal sociálně izolovat a zásadně omezil společenský život, přišel o dosavadní pravidelné kontakty, přetrvává pocit křivdy a nepochopení, neboť i po zprošťujícím rozsudku společenské i profesní důsledky přetrvávají. Ani po zproštění žalobce s ním banky spolupráci neobnovily.

7. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 13. 8. 2021, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že měl žalobce podávat jiným obžalovaným předpřipravené žádosti o úvěr s neplatnými informacemi, za jejichž pravost a pravdivost byl odpovědný, bankovním ústavům, tak aby mu vznikl nárok na provizi, tím se měl dopustit zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku, ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku.

8. Ze stížnosti žalobce proti prvnímu usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 8. 2021 a Doplnění této stížnosti ze dne 9. 9. 2021, soud zjistil, že se žalobce bránil proti usnesení o zahájení trestního stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. f) trestního zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku.

9. Z usnesení státního zástupce , Anonymizováno, ze dne 7. 10. 2021, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že rozhodnutí policejního orgánu bylo zrušeno, když není u žalobce prokázána vědomost žalobce o nepravdivých informacích v jistinách.

10. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 8. 2022, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalobce byl obviněn ze spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5) písm. C trestního zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku.

11. Ze stížnosti žalobce ze dne 25. 8. 2022 a doplnění této stížnosti ze dne 26. 9. 2022, soud zjistil, že žalobce se bránil proti usnesení o zahájení trestního stíhání i proti druhému usnesení o zahájení trestního stíhání.

12. Z usnesení státního zástupce , Anonymizováno, ze dne 23. 11. 2022, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta, neboť nebyla považována za důvodnou.

13. Z návrhu na zastavení trestního stíhání ze dne 8. 9. 2023, a zaslání návrhu na zastavení trestního stíhání státnímu zástupci ze dne 3. 10. 2023, soud zjistil, že z dosavadních výsledků vyšetřování nevyplývá žádný důkaz, že by žalobce mohl naplnit objektivní i subjektivní stránku trestného činu ve formě účastenství. Právní zástupce žalobce upozorňoval, že i , Anonymizováno, z důvodu pokračujícího trestního řízení uvažuje o ukončení spolupráce s žalobcem a další banky již spolupráci ukončily.

14. Z oznámení o změně právní kvalifikace ze dne 31. 10. 2023, soud zjistil, že státní zástupce překvalifikoval obvinění žalobce na přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku.

15. Z obžaloby ze dne 3. 11. 2023 soud zjistil, že žalobce byl obviněn, že společně s , jméno FO, při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, čímž spáchal přečin úvěrového podvodu a byl navržen peněžitý trest 60 denních sazeb po 1 000 Kč.

16. Z rozsudku ze dne 22. 4. 2024, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutky spáchal obžalovaný s odůvodněním, že povinností žalobce nebylo se seznámit s podklady do té míry, aby odhaloval nepravdivost a neměl možnost jejich nepravdivost zjistit, když se na jejich vzniku nepodílel.

17. Z daňového přiznání za rok 2021 soud zjistil, že základ daně ze samostatné činnosti byl 1 555 593 Kč.

18. Z daňového přiznání za rok 2022 soud zjistil, že základ daně byl 548 150 Kč.

19. Z daňového přiznání za rok 2023 soud zjistil, že základ daně ze samostatné činnosti byl 207 736 Kč.

20. Z výzvy k poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu včetně doručenky soud zjistil, že žalobce uplatnil včas nárok u žalované a splnil zákonnou podmínku uplatnění u žalované.

21. Z přípisu , právnická osoba, o potvrzení doručení ze dne 2. 10. 2024 a ze stanoviska , právnická osoba, ze dne 25. 3. 2025, soud zjistil, že žalobce řádně nárok u žalované uplatnil a žalovaná vyhodnotila jako důvodnou pouze žádost co do nákladů na obhajobu ve výši 116 039 Kč.

22. Z e-mailu od , Jméno žalobce, ze dne 29. 8. 2022 právnímu zástupci žalobce a doručenky datové zprávy o usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 8. 2022 na č. l. 525 přílohového spisu, ze kterých vyplývá, že žalobce měl od 29. 8. 2022 do 9. 9. 2022 dovolenou, tedy se o zahájení trestního stíhání dozvěděl těsně před odjezdem na dovolenou.

23. Z e-mailu od , jméno FO, ze dne 19. 5. 2025, jehož součástí je přeposlaný email od , e-mail, , e-mailu od , jméno FO, ze dne 27. 5. 2025, jehož součástí je email od , jméno FO, , z e-mailu od , jméno FO, ze dne 19. 5. 2025, jehož součástí je email od , jméno FO, , e-mailu mezi , jméno FO, a , jméno FO, ze dne 5. 5. 2025 se soud dozvěděl, že s žalobcem neobnovili spolupráci banky ze skupiny , Anonymizováno, , , Anonymizováno, to zamítl fraud management, skupina , Anonymizováno, na základě interního rozhodnutí stanovisko nezměnila, a to byť měli k dispozici zprošťující rozsudek a omluvu žalované.

24. Ze zprávy o ambulantním vyšetření manželky žalobce ve , adresa, ze dne 3. 4. 2024 soud zjistil, že pacientka přichází pro , Anonymizováno, a že 19. 3. byla v průvanu, od té doby rozvoj , Anonymizováno, této oblasti, diagnóza , Anonymizováno, , rozvoj od 19. 3. 2024.

25. Z analýzy , Anonymizováno, v čase připravené žalobcem a lékařských zpráv ze dne 31. 1. 2018, 2. 7. 2018, 15. 10. 2018, 20. 2. 2019, 19. 6. 2019, 24. 10. 2019, 26. 2. 2020, 30. 6. 2020, 3. 9. 2020, 2. 12. 2020, 11. 11. 2021, 8. 2. 2022, 21. 6. 2022, 8. 11. 2022, 21. 6. 2023, 12. 10. 2023, 25. 1. 2024, 30. 4. 2024, 17. 9. 2024, 21. 1. 2025 a 17. 6. 2025 soud zjistil, že před zahájením prvního trestního stíhání byl žalobcův diabetes kompenzován, začal se dekompenzovat v roce 2020 a dosud ke zlepšení nedošlo spíše naopak.

26. Na č. l. 2066 přílohového spisu je úřední záznam a na č. l. 2067 přílohového spisu je plná moc ke zmocnění , tituly před jménem, , jméno FO, , právního zástupce žalobce, že bylo provedeno nahlížení 8. 12. 2023 soud zjistil, že žalobce se mohl dozvědět o navrženém trestu.

27. Na č. l. 2072 přílohového spisu referát soudu k nařízení hlavního líčení na 13. 3. 2024 na p. v. tohoto referátu je doručenka žalobci, který toto převzal 16. 2. 2024 osobně a den narození žalobce je 13. 3., hlavní líčení se tak konalo v den narozenin žalobce.

28. Z výslechu žalobce jako účastníka řízení soud zjistil, že trestní stíhání bylo pro žalobce stresující, vše drží v sobě, pokud přišla nějaká zpráva týkající se trestního stíhání, tak ho stres paralyzoval a ten den se nemohl již ničemu věnovat, byl pořád v napětí. Oporou mu byla manželka. S diabetem byl pod dohledem lékaře od roku 2016. Lékař se ho vždy při kontrole ptal, zda je v pohodě, předpokládá, že stres má na diabetes vliv. V pracovní sféře byl zasažen velmi, když uvažuje, zda má vůbec smysl pokračovat, když většina bank ukončila spolupráci. Policie v rámci vyšetřování obepsala všechny spolupracující finanční instituce s dotazem na jeho osobu, a to spustilo proces, kdy postupně začaly ukončovat spolupráci. Pro banky, které s ním ukončily spolupráci, nemůže zajišťovat klienty, a pokud nabízí pro klienta jedna z nich výhodnější podmínky, musí klienta předat nějakému kolegovi, který licenci má a musí to klientovi vysvětlovat, že s ním obchod nemůže dokončit a pak musí řešit rozdělení provize s kolegou, který obchod dotáhl, kterému je provize vyplacena, jaký podíl dostane žalobce. Hypotékám se jako hlavní činnosti věnuje od roku 2000, baví ho to stále, ale v současné chvíli neví, zda ho to uživí. Manažerka týmu, kam spadám, se pokusila přes společnost , právnická osoba, zajistit získání licencí zpět, ale ani tak se to nepodařilo. Omezen je ve společenském životě, chodili na plesy a na návštěvy, hrát karty v partě kamarádů, ale teď se tomu vyhýbá, protože se obává dotazu na práci, má zábrany vést komunikaci o tom trestním stíhání, bojí se, že by to o něm nevytvářelo dobrý obraz, když někdo ho požádá o spolupráci, raději doporučí kolegu, aby nemusel nic vysvětlovat. Má problémy s cukáním ze stresu, které se objevuje a mizí, problémy s nespavostí. S finančními institucemi si vytvářel dlouhodobě dobré vztahy a nyní mu nezvednou ani telefony, mrzí ho, že ani po zproštění se situace nevrátila zpátky do doby před stíháním.

29. Všechny důkazy soud hodnotil jako shodně důvěryhodné včetně výpovědi žalobce, kdy z odpovědí žalobce bylo zřejmé, že je silně introvertně založen, že mu činí problémy hovořit o niterných a emocionálních záležitostech.

30. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

31. Z provedeného dokazování, zejména z výslechu žalobce jako účastníka řízení a dalších důkazů, soud zjistil, že trestní stíhání mělo na žalobce závažné dopady v osobní, zdravotní i profesní oblasti. Žalobce uváděl, že trestní stíhání pro něj bylo velmi stresující, stresové situace prožíval intenzivně, což se projevovalo dlouhodobým napětím, neschopností věnovat se běžným činnostem, poruchami spánku a občasným cukáním způsobeným stresem. Oporou mu byla manželka. Žalobce trpí , Anonymizováno, , je od roku 2016 pod lékařským dohledem a předpokládá, že stres měl vliv na jeho zdravotní stav. V důsledku trestního stíhání došlo k zásadnímu omezení jeho profesní činnosti. Policie v rámci vyšetřování kontaktovala finanční instituce spolupracující s žalobcem, což vedlo k postupnému ukončení spolupráce ze strany většiny bank. Žalobce tak nemohl zajišťovat klientům produkty těchto bank, musel předávat klienty kolegům s příslušnou licencí a řešit rozdělení provizí, což mělo negativní dopad na jeho příjmy. Hypotékám se žalobce věnuje od roku 2000, tato činnost ho stále baví, avšak po ztrátě licencí a ukončení spolupráce finančních institucí si není jistý, zda ho tato práce uživí. Pokus o obnovení licencí prostřednictvím společnosti , právnická osoba, nebyl úspěšný. Trestní stíhání zasáhlo i jeho společenský život, žalobce se vyhýbá společenským akcím a setkáním s přáteli, obává se dotazů na svou profesní situaci a trestní stíhání, což vnímá jako riziko poškození své pověsti. Žalobce uváděl, že jej mrzí, že ani po zproštění obžaloby se situace nevrátila do stavu před zahájením trestního stíhání, finanční instituce s ním nadále nespolupracují.

32. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

33. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

34. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

35. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

36. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

37. Podle § 13 odst. 1 OpdŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

38. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (, právnická osoba, případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

39. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, se při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je tak namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

40. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. V řízení je to žalobce, kdo žalobou uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění. Aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tedy na žalobci, aby v rámci žaloby provedl srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Bez tohoto srovnání zpravidla nebude možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, a za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

41. V případě náhrady nemajetkové újmy lze přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, a je třeba přihlédnout k chování poškozeného, kterým ke vzniku nemajetkové újmy přispěl, zohlednit. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil, a tím pádem k absenci odpovědnosti státu za trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2“ (srov. rozsudek NS ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011).

42. Diagnostikovatelná škoda na zdraví je samostatným nárokem, který nemá být v rámci nemajetkové (morální) újmy zohledňován (viz NS 30 Cdo 4280/2011 či NS 30 Cdo 2888/2019).

43. Vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

44. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání nezákonného stíhání, neboť z hlediska časového je téměř vyloučeno určit dobu, po kterou bude mít zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání v osobnostní rovině žalobce (osoby poškozené) negativní následky i po jeho skončení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

45. Nárok na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání soud posoudil podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. a) OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk za užití ustanovení § 31 odst. 2 OdpŠk s přihlédnutím k shora zmíněné judikatuře. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž mu vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce se pak samostatně domáhal odškodnění i za nepřiměřenou délku trestního stíhání.

46. Pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.

47. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

48. Vzhledem k tomu, že původně žaloba netvrdila konkrétní zásahy a uváděla je jen ve velmi obecné rovině, soud žalobci avizoval výzvu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobce ještě před ústním jednáním požadované doplnil. Žalobce byl též vyzván, aby v případě, že je mu známa, předestřel srovnávací judikaturu. Srovnávací judikaturu žalobce nepředložil, pouze označil, soud ji však nepovažoval za přiléhavou, proto soud použil pro srovnání vlastní známé případy.

49. Soud shledal, že konstatování a omluva nejsou v daném případě ze strany žalované dostačující satisfakcí a je na místě přiznat odškodnění v penězích. Následky v osobnostní sféře žalobce, má soud za prokázané, když se jedná o následky, které v obdobných případech nezákonně stíhaní poškození často opakují mezi ně patří právě stres, nespavost, společenská izolace, ztráta radosti z práce. Je i obecně známé, že stres negativně ovlivňuje zdraví, o to spíše onemocnění typu , Anonymizováno, . Ztráta radosti z práce, když byl stíhán pro trestný čin, který přímo z jeho práce vyvěral, není nepochopitelná. Omezení spolupráce s bankami, jejichž produkty může klientům nabízet, musí nutně vést ke snížení provizí a na tom nic nemění ani logická snaha žalobce toto vybalancovat nabízením jiných finančních produktů. Žalovaná odpovídá za narušení pověsti žalobce jako bezúhonné osoby, kdy poškození této pověsti pak bylo motivem pro další jednání třetích osob, za které však již žalovaná odpovědnost nenese, lze ji ovšem klást k tíži samotné poškození pověsti (NS 30 Cdo 4879/2015).

50. Při posouzení následků žalobce je však nutné upozornit, že trvání negativního zásahu je ohraničeno dobou trvání nezákonného trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

51. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 9 měsíců, což je jistě pro žalobce subjektivně dlouhá doba, avšak z pohledu skutkové složitosti, počtu obžalovaných, množství listinných důkazů lze říct, že řízení probíhalo plynule a bez průtahů a přiměřeně dlouho.

52. Za podstatné pro stanovení výše zadostiučinění soud považuje, že žalobce byl bezúhonný, ohrožen trestní sazbou nejprve až 8 let, délka trestního stíhání byla přiměřená. Byl obviněn z trestné činnosti, která souvisí přímo s obživou žalobce, nepojí se s ní však zásadní společenský odsudek, nicméně v branži, ve které se žalobce pohybuje od roku 2000, by byl již odmítnut, spolupráce s finančními institucemi je postavena na křehké důvěře, která se ani po zproštění neobnovila. Trestním stíháním byla narušena psychická pohoda žalobce, což se vystupňovalo tím, že byl obviněn dvakrát. Dopady trestního stíhání omezují žalobce nadále, když některé rozjednané obchodní případy musí předávat kolegům a pak vyjednávat o podílu na provizi, která by mu jinak náležela celá, nadto je vystaven tomu, že musí klientovi vysvětlovat, že s ním případ nedokončí. Trestní stíhání žalobce se nedostalo do širokého povědomí veřejnosti, trestní stíhání nebylo medializováno. Nebylo prokázáno, že by se žalobce dopustil skutků, pro které byl stíhán. Nejbližší rodina žalobce nepochybovala o jeho nevině. Újmu rodinných příslušníků žalobce soud zohlednit nemůže, neboť nebyly účastníky řízení. Jejich újma je způsobena zprostředkovaně (blízkým vztahem k žalobci) a stejně tak zprostředkovaně (odškodněním žalobce) bude odčiněna.

53. Soud provedl srovnání s následujícími případy při jednání dne 16. 10. 2025.

54. Žalobce označil ke srovnání věc zdejšího soudu sp. zn. 23 C 49/2020, kde poškozený dostal 50 000 Kč po snížení odvolacím soudem, trestní řízení v této věci trvalo 2 roky a 3 měsíce, poškozený byl ohrožen sazbou 2-8 let, stíhán byl dvakrát, byl odsouzen k trestu odnětí svobody s odkladem na zkušební dobu, trpěl chronickým stresem a insomnií a změnilo se jeho chování.

55. Dále žalobce označil ke srovnání věc Městského soudu v Praze sp. zn. 54 Co 107/2017, kdy však poškozenému nebyla přiznána žádná částka. Ve věci sp. zn. 91 Co 22/2016 se jednalo o podvod, trestní stíhání probíhalo 3 roky, sazba 2 – 8 let, jednalo se o lékaře, který čelil nedůvěře, přišel o pacienty, byl odsouzen a byla mu uložena i náhrada škody a onemocněl závažných onemocněním, bylo mu přiznáno 300 000 Kč. Dopady do sféry poškozeného byly zásadnější než v projednávané věci nadto byl poškozený i odsouzen a bylo mu uloženo nahradit škodu. Dobré jméno lékaře je také váženější než u zprostředkovatele hypoték.

56. Soud srovnal projednávanou věc s sp. zn. 11 C 94/2018 zdejšího soudu, ve které trestní stíhání pro podvod trvalo 1 621 dnů, jednalo se o vyšší sazbu, poškozený byl ve výkonu trestu, kauza byla medializována, byla tam duševní porucha, partnerka potratila a přišel o zaměstnání, byl odškodněn 200 000 Kč. Jedná se také o intenzivnější zásah, nadto výkon trestu a hrozící vyšší sazba.

57. Ve věci sp. zn. 14 C 191/2019 zdejšího soudu trestní stíhání pro podvod trvalo 515 dnů, byly tam také profesní zásahy, stejná sazba 2-8 let, nadto zásahy do rodinného života, nespavost, úzkost, odškodnění 30 000 Kč.

58. Ve věci sp. zn. 14 C 12/2019 zdejšího soudu, trestní stíhání pro podvod trvalo 1 415 dnů, nebyly žádné zásahy, ale poškozený byl odsouzen, hrozila mu náhrada škody 400 000 Kč. Žalovaná pouze konstatovala a omluvila se, soudem bylo přiznáno 40 000 Kč.

59. Ve věci sp. zn. 19 C 146/2020 zdejšího soudu trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců pro podvod, sazba pouze max 2 roky, profesní zásahy ano, byl ale opakovaně odsouzen, zhoršil se jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a byly zásahy do pověsti žalobce, odškodněn 30 000 Kč.

60. Soud hodnotil provedené srovnávací případy i v kontextu ekonomické reality současné doby a doby, která uplynula od rozhodování ve srovnávaných případech, dále také je podstatné, že byl žalobce stíhán pro trestnou činnost související s jeho obživou, došlo k profesním zásahům, společenské izolaci a u žalobce přetrvávají důsledky stresu z nezákonného trestního stíhání, proto se soudu jeví jako přiměřená částka 60 000 Kč.

61. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 60 000 Kč, proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

62. Žalobci s přiznanou částkou náleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně z částky 60 000 Kč od 31. 3. 2025. Žalobce požadoval úrok z prodlení od 26. 3. 2025, avšak žalovaná se dostala do prodlení 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku, což bylo 30. 9. 2024, proto soud zamítl také úrok z prodlení z přiznané částky za období 26. 3. 2025 do 30. 3. 2025.

63. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce a žalovaná měli ve věci stejný poměr úspěchu a neúspěchu. V řízení se žalobce domáhal zaplacení tří nároků z nemajetkové újmy, přičemž ve vztahu k dvěma nárokům byl neúspěšný zcela, když došlo k zpětvzetí pro zavinění žalobce, a jednou byl ve věci zcela úspěšný, když soud žalobě částečně vyhověl, přičemž výše odškodnění závisela na úvaze soudu. Dle § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění pozdějších předpisů se ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s návrhem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, za tarifní hodnotu považuje a) výše přiznané náhrady, nejvýše však částka 500 000 Kč, byla-li přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích, b) částka 30 000 Kč v ostatních případech.

64. Při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí (§ 12 odst. 3 advokátního tarifu). Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. V daném případě, kdy žalobce uplatnil jednou žalobou tři nároky, se za tarifní hodnotu považuje částka 120 000 Kč/(2*30 000 Kč) + 30 000 Kč/.

65. Při srovnání tarifních hodnot u všech nároků, je pak zřejmé, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 50 % (v rozsahu tarifní hodnoty 60 000 Kč) a žalovaná v rozsahu 50 % (v rozsahu tarifní hodnoty 60 000 Kč). Soud tedy výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.