16 C 6/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Šmídovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení částky 286 031,90 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 286 031,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 25. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 25. 1. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky 286 031,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z této částky od 25. 1. 2021 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdí, že předmětnou částku požaduje jako náhradu škody za vzniklou majetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., která mu byla způsobena náklady na obhajobu v důsledku bezvýsledného trestního stíhání, které bylo zakončeno zprošťujícím rozsudkem. Žalobci vznikly v souvislosti s tímto trestním stíháním náklady na obhajobu tím, že ke své obhajobě zmocnil advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který ho v celém řízení hájil. K předmětnému trestnímu řízení žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, Správy hl. m. [obec], SKPV, odbor hospodářské kriminality, ČTS: [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne 29. 1. 2007 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, 2, 4 trestního zákoníku a účast na zločinném spolčení dle ust. § 163a odst. 1 trestního zákoníku. Dne 28. 5. 2012 byla na žalobce podána Městským státním zastupitelstvím obžaloba pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 3 písm. a), c) trestního zákoníku (zákon č. 140/1961 Sb.), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2017, sp. zn. 56 T 9/2012 byl žalobce obžaloby zproštěn. Zprošťující rozsudek ve vztahu k žalobci nabyl právní moci téhož dne. Žalobce požaduje na náhradě škody v žalobě vyčíslené úkony právní služby – konkrétně 94 specifikovaných úkonů obhajoby (v podobě převzetí zastoupení včetně prvé porady s klientem, sepsání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, účasti na výsleších obviněných, výsleších svědků, účasti na hlavních líčeních, porady s klientem) v celkové výši 203 890 Kč, dále 21% DPH z odměny advokáta ve výši 42 816,90 Kč, 100x režijní paušál po 300 Kč v celkové výši 30 000 Kč, 21% DPH z režijního paušálu ve výši 6 300 Kč, náhradu promeškaného času 25x 100 Kč v celkové výši 2 500 Kč a 21% DPH z náhrady promeškaného času ve výši 525 Kč, tedy celkem částku 286 031,90 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobcův obhájce společně s ním obhajoval i obchodního společníka žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], je odměna za jednotlivé úkony snížena o 20%, přičemž podle advokátního tarifu se při stanovení odměny za úkon právní služby vycházelo z tarifní hodnoty 30 000 Kč, což činí součet částek 1 500 Kč + 800 Kč = 2 300 Kč, snížených o 20%.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 16. 6. 2021 navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Současně potvrdila, že u ní žalobce dne 23. 7. 2020 (žádostí ze dne 22. 7. 2020) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 286 031,90 Kč, představující vynaložené náklady právního zastoupení. Žalovaná nárokům žalobce nevyhověla ani zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 16. 6. 2021. Dle žalované žalobce při předběžném projednání, ač byl k tomu vyzván Výzvou k doplnění žádosti ze dne 27. 4. 2021 (doručené do DS právního zástupce dne 28. 4. 2021), neprokázal vznik škody, resp. nedoložil potvrzení o konaných poradách advokáta s klientem, fakturu či doklad o zaplacení právních služeb a potvrzení o registraci plátce DPH. Z tohoto důvodu nemohlo být žádosti žalobce vyhověno. 3. [anonymizováno 8 slov] [stát. instituce] [anonymizováno 10 slov] [datum], [anonymizováno 10 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu]

4. Soud má v řízení za prokázané (mezi účastníky v tom ani nebylo sporu), že žalobce uplatnil mimosoudně tento svůj nárok u žalované žádostí ze dne 22. 7. 2020. Žalovaná přípisem ze dne 24. 7. 2020 potvrdila doručení žádosti žalobce dne 23. 7. 2020. Dalším přípisem ze dne 27. 4. 2021 žalovaná požádala žalobce o doplnění jeho žádosti o konkrétní uvedené doklady. Stanoviskem ze dne 16. 6. 2021 pak žalovaná žádost žalobce v rámci předběžného projednání nároku v plném rozsahu odmítla s odůvodněním, že žalobce přes výzvu žalované k doplnění žádosti požadované doklady nedoplnil - tedy neprokázal vznik škody, resp. nedoložil potvrzení o konaných poradách advokáta s klientem, fakturu či doklad o zaplacení právních služeb a potvrzení o registraci plátce DPH. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané z citovaných listin.

5. Žalovaná při jednání soudu dne 20. 7. 2022 učinila nesporným, že žalobce byl v předmětném trestním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 9/2012 rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2017 obžaloby zproštěn. Uvedená skutečnost je soudu z jeho úřední činnosti známa v souvislosti se zapůjčením předmětného trestního spisu, jakož i z aplikace infoSoud (informace o průběhu řízení). Právní moc zprošťujícího rozsudku ve vztahu k žalobci nastala dne 24. 7. 2017. Samotné řízení u Městského soudu v Praze, vedené pod sp. zn. 56 T 9/2012, bylo zahájeno podáním obžaloby dne 30. 5. 2012.

6. Žalobce byl již v rámci přípravy na první jednání soudu přípisem ze dne 10. 3. 2022 vyzván, aby ve lhůtě 10ti dnů od doručení této výzvy předložil soudu doklady o tom, že uhradil náklady obhajného, dále byl vyzván k doložení potvrzení o uskutečněných poradách s klientem i registrace advokáta k DPH. Žalobce na uvedenou výzvu soudu žádným způsobem nereagoval a uvedené skutečnosti nedoložil ani k jednání, které mělo být konáno dne 20. 4. 2022. Uvedeného dne nebylo ve věci jednáno, přičemž žalobci byla k jeho žádosti, mimo jiné též za účelem obstarání požadovaných dokladů, poskytnuta soudem lhůta jednoho měsíce od data 20. 4. 2022, kdy po doložení požadovaných dokladů byl ze strany žalované předpoklad uznání konkrétních úkonů obhajoby a zúžení předmětu sporu. Nový termín jednání byl stanoven na den 20. 7. 2022. K jednání konanému dne 20. 7. 2022 se však žalobce, ač řádně předvolán (pozn. nový nařízený termín jednání vzat právním zástupcem žalobce na vědomí dne 20. 4. 2022), bez omluvy nedostavil a soudem požadované doklady rovněž ani k tomuto termínu jednání žádným způsobem nedoložil. Bylo proto soudem jednáno dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobce bez omluvy k jednání soudu konanému dne 20. 7. 2022 nedostavil, nemohl být soudem vyzván – postupem dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. - k předložení konkrétních důkazů k prokázání jím požadované škody a její výše, tedy k předložení důkazů o úhradě nákladů obhajoby žalobcem, důkazů o uskutečnění tvrzených porad s klientem (tj. žalobcem), jakož i o tom, zda obhájce žalobce byl v konkrétním účtovaném období plátcem daně z přidané hodnoty. V tomto směru se tak žalobce vzdal možnosti být soudem poučen k řádnému unesení svého důkazního břemene.

7. Podle § 5 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

8. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. Podle § 8 odst. 1 citovaného zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Podle § 3028 odst. 3 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

11. Žalobce v tomto sporu požaduje náhradu škody, která spočívá v tom, že s ohledem na trestní řízení, které bylo proti němu vedeno, si zvolil obhájce z řad advokátů, přičemž žalobce v této souvislosti tvrdí, že zvolením obhájce byl nucen hradit si obhajobu ze svých vlastních prostředků.

12. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu v podobě žalobcem požadovaných nákladů obhajoby je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislosti mezi výše uvedenými, když tato odpovědnost je založena na principu objektivním, neboť vzniká bez zřetele na zavinění. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně; není-li splněn jeden z nich, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 773/2004). Existence těchto tří podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném.

13. Pokud se (z obecného hlediska) týká prvého předpokladu, tedy existence nezákonného rozhodnutí, je soud toho názoru, že usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného je rozhodnutí procesní povahy, přičemž nárok na náhradu škody vzniklé usnesením o zahájení trestního stíhání, je třeba posuzovat podle shora citovaných zákonných ustanovení jako škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Dále je soud toho názoru, že v souvislosti s trestním řízením, které bylo vůči žalobci zahájeno, bylo jeho právem zvolit si obhájce. Pokud žalobce využil svého práva zvolit si obhájce, byl nucen hradit si obhajobu z vlastních prostředků. Z hlediska splnění podmínky zrušení rozhodnutí pro nezákonnost (§ 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.) platí, že v případě pravomocného zprošťujícího rozsudku soud nevydává žádné rozhodnutí, kterým by rušil usnesení o zahájení trestního stíhání.

14. S poukazem na výše uvedená skutková zjištění i citovaná zákonná ustanovení soud uzavřel, že žaloba nebyla podána po právu. Žalobce se v tomto řízení domáhá náhrady tvrzené škody – majetkové újmy vzniklé tím, že v souvislosti s trestním řízením vedeným proti němu u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 9/2012 si zvolil obhájce, čímž mu vznikly náklady za vynaloženou obhajobu. Soud má v řízení za prokázáno, že žalobce byl v uvedeném řízení pravomocně obhajoby zproštěn. Pokud jde o jeden z předpokladů odpovědnosti státu za škodu, a to samotný vznik škody, tento je třeba posuzovat, s odkazem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 věta prvá o. z., podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť žalobce si zvolil obhájce na základě udělené plné moci (v souvislosti s přehledem požadovaných úkonů obhajoby) již bezprostředně po zahájení trestního stíhání proti němu – v únoru roku 2007. V souvislosti s provedenými úkony obhajoby pak bylo jeho povinností tyto poskytnuté úkony obhajoby svému obhájci také uhradit. Za účinnosti starého občanského zákoníku (obč. zák.) byla škoda (majetková újma) definována jako zmenšení majetku poškozeného v důsledku škodné události (skutečná škoda). Ke zmenšení majetkového stavu v případě skutečné škody dochází tím, že se zmenší hodnota jeho aktiv takovým způsobem, že její celkové vyjádření v penězích se oproti předchozímu stavu sníží. Nový občanský zákoník (o. z.) oproti tomu definuje škodu jako újmu na jmění (§ 2894 odst. 1 o. z.). Jměním přitom není podle § 495 o. z. jen souhrn majetku osoby (aktiv), ale i jejích dluhů (pasiv). Z uvedeného vyplývá, že ke vzniku reálné škody bylo za účinnosti starého občanského zákoníku potřeba, aby se majetková podstata poškozeného skutečně snížila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1603/2009), nestačil vznik dluhu na jeho straně.

15. Vzhledem k tomu, že žalobce v tomto řízení v důsledku své nečinnosti neprokázal zaplacení požadovaných nákladů obhajoby, tedy neunesl břemeno důkazní (viz důvody v odstavci 6. podrobně uvedené), nemůže být ve věci úspěšný. Soud tak po provedeném dokazování uzavřel, že ačkoli byl žalobce v předmětném trestním řízení pravomocně zproštěn obžaloby, neprokázal však vznik škody na jeho straně ve smyslu újmy vyjádřitelné v penězích, tedy v dané věci nebyly kumulativně splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že žalobce z hlediska jednotlivých úkonů obhajoby neunesl břemeno důkazní ohledně existence všech jím požadovaných porad s klientem. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Žalovaná měla v řízení plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Výše těchto nákladů za každý jeden úkon vychází z ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. a je představována paušální náhradou hotových výdajů. V případě žalované se konkrétně jedná o 5 úkonů po 300 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 16. 6. 2021, přípravu účasti na jednání dne 20. 4. 2022, účast na jednání dne 20. 4. 2022, přípravu účasti na jednání dne 20. 7. 2022 a účast na jednání dne 20. 7. 2022 Celkem tedy náklady řízení žalované činí 1 500 Kč.