16 C 69/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 150 000 Kč od 3. 11. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16. 11. 2022 domáhala na žalované zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 D 66/2014. Řízení bylo zahájeno z důvodu úmrtí [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa žalobkyně]. Věc byla vedena u soudní komisařky [titul] [jméno] [příjmení], a později u soudní komisařky [titul] [jméno] [příjmení]. Věc byla pravomocně skončena dne 12. 7. 2022. Žalobkyně je přesvědčena, že trvání dědického řízení po dobu delší 8 let nelze považovat za přiměřenou dobu a shledává, že tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení částky 150 000 Kč dne 10. 5. 2022. Žalovaná nárok odmítla stanoviskem ze dne 2. 11. 2022. Žalovaná tvrdí, že žalobkyně nebyla do doby, než byla nařízena likvidace dědictví, účastníkem řízení, žalobkyně však trvá na tom, že byla zkrácena na svých právech, když do skončení dědického řízení nebyl určen nový vlastník bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] ve [obec] a nikdo tak za uvedenou jednotku nehradil žalobkyni poplatky spojené s vlastnictvím jednotky a žalobkyni tak vznikla škoda. Žalobkyně žalobou požaduje přiměřené zadostiučinění za průtahy v řízení ve výši 150 000 Kč spolu s příslušenstvím.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 3. 2023 učinila nesporným, že žalobkyně dne 10. 5. 2022 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 150 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 D 66/2014. K projednání žádosti žalobce došlo dne 2. 11. 2022. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo ve vztahu k žalobci k nesprávnému úřednímu postupu, žádosti žalobce o poskytnutí zadostiučinění nebylo vyhověno. Na svém závěru i nadále setrvala, neboť neshledala důvody k jeho změně. Věřitel zůstavitele stává účastníkem řízení až dnem vydání, resp. nabytí právní moci usnesení o nařízení likvidace, do té doby není účastníkem řízení, popř. je účastníkem řízení pouze ve specifických případech, které v posuzovaném řízení nenastaly. Ve vztahu k žalobci namítané řízení trvalo celkem 1 rok a přibližně 6 měsíců, když usnesení o nařízení likvidace bylo vydáno dne 24. 11. 2020 a dne 26. 5. 2022 bylo vydáno rozvrhové usnesení. Ve zkoumaném období k průtahům ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu v postupu soudu, resp. soudní komisařky nedocházelo. Řízení nadto bylo poměrně složité, když bylo úzce provázáno s dědickým řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn. 12 D 559/2014, kde bylo nutno vyčkat zjištění okruhu dědiců a nařízení likvidace. Rovněž byl vypracován znalecký posudek ohledně stanovení ceny nemovitostí, některé byly prodány v dražbě či mimo dražbu. Jednotlivé úkony byly prováděny v pravidelných navazujících lhůtách a délka řízení ve vztahu k žalobci se s ohledem na výše uvedené jeví jako přiměřená. Žalobkyně v žalobě nepolemizovala s tvrzením žalované, že nebyla účastníkem řízení, a uvedla, že jí vznikla škoda, žalobou však uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které se může domáhat pouze účastník řízení. Žalobu tak nepovažovala za důvodnou a navrhla její zamítnutí.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobkyně dne 10. 5. 2022 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 150 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 D 66/2014 a že k projednání žádosti žalobce došlo dne 2. 11. 2022.

5. Ze spisu vedeného Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 12 D 66/2014 soud zjistil následující:

6. Dne 22. 12. 2013 bylo zahájeno řízení o pozůstalosti ve věci zůstavitele [jméno] [příjmení]. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. 10. 2014, č. j. 0 Nc 1431/2014-41, byl určen den smrti zůstavitele. Dne 21. 1. 2016 bylo soudní komisařce doručeno uplatnění pohledávek žalobkyně v dědickém řízení ze dne 12. 1. 2016. Usnesením ze dne 24. 11. 2020, č. j. 12 D 66/2014-337, byla určena cena majetku a byla nařízena likvidace dědictví bez návrhu, přičemž věřitelé byly vyzváni k tomu, aby přihlásili své pohledávky vůči zůstaviteli, rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 1. 2021. Podáním ze dne 18. 12. 2020, doručeným dne 21. 12. 2020, přihlásila žalobkyně svou pohledávku. Usnesením ze dne 11. 5. 2021, č. j. 12 D 66/2014-451, byla ustanovena znalkyně k ocenění pozemků a bytové jednotky, k čemuž jí byla stanovena lhůta 60 dnů. Znalecký posudek byl doručen dne 20. 7. 2021, dne 15. 10. 2021 byl doručen opravený znalecký posudek. Usnesením ze dne 18. 10. 2021 byla znalkyni přiznána odměna. Dne 21. 12. 2021, 30. 12. 2021, 13. 1. 2022 byly vydraženy pozemky a bylo složeno vypořádání dražby, bytová jednotka byla prodána mimo dražbu dne 18. 3. 2022. Dne 7. 4. 2022 se konalo ve věci jednání. Dne 26. 5. 2022 bylo vydáno rozvrhové usnesení, č. j. 12 D 66/2014-609, ve kterém byla pohledávka žalobkyně částečně uspokojena. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 7. 2022.

7. Soud neprovedl pro nadbytečnost dokazování žádostí o odškodnění ze dne 10. 5. 2022 a stanoviska žalované ze dne 2. 11. 2022, neboť uplatnění nároku u žalované bylo mezi účastníky nesporné.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

16. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

17. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

18. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

20. Podle § 175b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2013, jsou účastníci řízení ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, a není-li takových osob, stát. Věřitel zůstavitelův je účastníkem řízení v případě § 175p, v případě, kdy se vypořádává jeho pohledávka, a při likvidaci dědictví. V řízení podle § 175h je účastníkem řízení pouze ten, kdo se postaral o pohřeb.

21. Podle § 117 odst. 1 zákona č. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou účastníky věřitelé, kteří se přihlásili nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky, i když ji nepřihlásili, a likvidační správce.

22. Podle § 13 odst. 2 právo na náhradu škody, tedy i nemajetkové újmy (§ 31a odst. 1), způsobené nesprávným úředním postupem má ten, jemuž byla tímto nesprávným úředním postupem způsobena škoda, tedy i nemajetková újma. Z ustálené judikatury NS přitom vyplývá, že právo na náhradu škody má zásadně kdokoliv bez ohledu na svou účast v řízení (rozsudek NS ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2809/2006). Uvedený závěr ovšem nelze vztahovat na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. V případě nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu, spočívajícího v porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, je poškozeným ve smyslu § 13 odst. 2 fyzická nebo právnická osoba, která byla přímo nesprávným úředním postupem dotčena, tj. osoba, u které jsou vzniklá nemajetková újma a nesprávný úřední postup ve vztahu příčinné souvislosti. judikatura dovodila, že sice„ nelze vyloučit, že důsledky nesprávného úředního postupu, spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení, pociťuje nejen účastník řízení, nýbrž také vedlejší účastník. Děje se tak ale nikoli přímo, nýbrž zprostředkovaně skrze jeho hmotněprávní poměr k účastníkovi řízení. Nebýt totiž existence právního poměru k samotnému účastníkovi, újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení by vedlejší účastník nepociťoval, neboť výsledek řízení by jeho právní postavení (tj. práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva) nemohl nijak ovlivnit. Z toho ale vyplývá, že příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem, záležejícím v nepřiměřené délce řízení, a vznikem nemajetkové újmy na straně vedlejšího účastníka, je přerušena jeho právním poměrem k účastníkovi řízení, kterého podporuje, neboť od tohoto (tvrzeného) právního poměru, nikoliv od nesprávného úředního postupu, vedlejší účastník svou újmu osobně odvozuje.“ Uvedené platí i v případě, kdy vedlejší účastník může být výsledkem řízení majetkově dotčen (srov. rozsudek NS ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, či usnesení NS ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, Rc 74/2015). Dle soudu se tento výklad vztahuje i na jiné osoby než účastníky řízení. Tím spíše lze uvedené závěry vztáhnout na další osoby, které prostřednictvím svého vztahu k účastníkovi (rodinného, pracovního, obchodního) vnímají jako vlastní újmu nepřiměřenou délku jeho soudního řízení (V. Bičák, Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, s. 284 - 374).

23. Žalobkyně v řízení požadovala 150 000 Kč za osm let řízení, a to od dne zahájení 22. 12. 2013 po právní moc rozvrhového usnesení dne 12. 7. 2022. Žalobkyně vystupovala v řízení jako zůstavitelův věřitel. Ten může být účastníkem řízení o dědictví, pouze však jen určité části dědického řízení a jeho účast na řízení se omezuje jen na určité úkony. Věřitelé zůstavitele se stávají účastníky řízení, jakmile některý z dědiců, věřitelů nebo stát podal návrh na nařízení likvidace dědictví. Byla-li nařízena likvidace dědictví bez návrhu, stávají se účastníky dnem vydání usnesení o likvidaci dědictví. Jelikož v řízení došlo k vydání usnesení o likvidaci dědictví bez návrhu, dnem vydání tohoto usnesení se žalobkyně stala účastníkem řízení. Jako účastník řízení tedy žalobkyně vystupovala od 24. 11. 2020 do 26. 5. 2022, kdy nabylo právní moci rozvrhové usnesení, tj. celkem 1 rok a 6 měsíců.

24. Posuzované řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy. Ve věci samé rozhodoval jednou soud I. stupně.

25. Význam předmětu řízení pro žalobce byl soudem shledán jako standardní, neboť zvýšeného významu jsou zejména trestní řízení, péče o nezletilé, pracovně právní spory, věci osobního stavu, sociální zabezpečení a věci týkající se zdraví a života nebo řízení, které s ohledem na věk a zdravotní stav [role v řízení] je třeba vyřídit přednostně.

26. Co se týká složitosti věci, soud shledal v posuzované věci mírně zvýšenou procesní složitost. V řízení vystupoval větší počet věřitelů. Byl vypracováván znalecký posudek, a následně i opravný znalecký posudek, ohledně stanovení ceny nemovitostí, které následně musely být prodány v dražbě či mimo dražbu.

27. Účastníci řízení se na délce řízení nijak nepodíleli.

28. Pokud se jedná o postup soudu ve věci, nutno konstatovat, že ten byl plynulý. Od vydání usnesení o nařízení likvidace dědictví soudní komisařka postupovala bez větších průtahů, jednotlivé úkony na sebe navazovaly v pravidelných lhůtách.

29. Soud vzal do úvahy všechna uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Věc byla projednána v době odpovídající její složitosti, standardnímu významu řízení pro žalobkyně a chování účastníků posuzovaného řízení. V posuzovaném řízení nedošlo ve vztahu k žalobkyni v období, ve kterém byla účastníkem řízení, k průtahům, přičemž i jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Jelikož v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, nedošlo ani k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a vzniku nemajetkové újmy žalobce.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu 1 paušálního nákladu za vyjádření k žalobě podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy celkem částku 300 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.