16 C 8/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 1 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 281 200 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 281 200 Kč od 25. 7. 2023 do 2. 11. 2023 ve výši 15 % ročně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 1 018 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 7. 2023 do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 43 386 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 7. 2023, doplněnou podáním dne 18. 8. 2023 s 13. 9. 2023, domáhala zaplacení nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 300 000 Kč a nepřiměřenou délku řízení ve výši 1 000 000 Kč dle zákona č. 82/1998 Sb. Proti žalobkyni bylo vedeno trestní řízení pro trestné činy úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 5 trestního zákona, zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1, písm. a), odst. 2, písm. c) trestního zákona, zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1,5 písm. c) trestního zákoníku a zločin zneužití pravomocí úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm f) trestního zákoníku. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 27. 4. 2011 sp. zn. , Anonymizováno, . Následně probíhaly úkony trestního řízení a toto skončilo zprošťujícím rozsudkem , adresa, č. j. , právnická osoba, ze dne 13. 7. 2021, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2022. Při prvotních úkonech trestního řízení policisté ve větším počtu vtrhli na obecní úřad, kde zabavili velké množství dokumentů. Na život žadatelky měla negativní vliv rozsáhlá medializace, a to jak v tisku, tak v televizi a rozhlase. Do té doby vážená starostka, která byla v obci ctěna i za svoji předchozí profesní činnost pedagožky, byla dehonestována a spoluobčany napadána za údajné zpronevěření veřejných financí. Celé stíhání mělo zdrcující dopad na její psychiky, což se velmi negativně odráželo na zhoršování zdravotního stavu žalobkyně. Neuvěřitelně a nečekaně těžkým se pro žalobkyni stal poslední rok trestního stíhání, když od vyhlášení rozsudku déle než 1 rok čekala, zda státní zástupce nepodá proti zprošťujícímu rozsudku odvolání. Písemné vyhotovení rozsudku bylo stranám doručování až poté, co obhájce žalobkyně podal žádost o určení, kdy má být procesní úkon vyhotovení písemné podoby rozsudku proveden. Žalobkyně požaduje za nepřiměřenou délku řízení odškodnění ve výši 300 000 Kč, kdy by mělo dojít k zohlednění inflace a to, že v důsledku trestního stíhání nemohla být žalobkyni vyplacena finanční odměna v souvislosti s dobou výkonu funkce starostky, neboť trestní stíhání je důvodem pozastavení výplaty (v důsledku toho byl snížen její životní standard). Za nezákonné trestní stíhání pak požaduje odškodnění ve výši 1 000 000 Kč, kdy byla neustále vystavena hrozbě odsouzení, které by se při zachování spodní hranice zákonné trestní sazby vzhledem k věku a vážnému zdravotnímu stavu žalobkyně fakticky rovnalo doživotnímu odnětí svobody. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované dne 23. 1. 2023. Do podání žaloby se žalovaná k žádosti žalobkyně nevyjádřila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 2. 11. 2023 uvedla, že , Anonymizováno, bylo dne 23. 1. 2023 doručeno podání žalobkyně, jehož obsahem byla žádost o náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobkyně žádala zaplacení částky 1 300 000 Kč sestávající se z nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 1 000 000 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 300 000 Kč. Podle sdělení žalobkyně jí měla nemajetková újma vzniknout v důsledku trestního řízení vedeného u , adresa, pod sp. zn. , právnická osoba, . V rámci mimosoudního projednání žalovaná ve stanovisku ze dne 31. 10. 2023 částečně vyhověla nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním co do částky 150 000 Kč a částečně vyhověla nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání co do částky 131 200 Kč. Celkem žalobkyni přiznala 281 200 Kč. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u , adresa, pod sp. zn. , právnická osoba, . Co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni trestním stíháním, žalovaná uvedla, že za předmětné trestné činy teoreticky hrozil trest odnětí svobody na 5 až 10 let, resp. po změně právní kvalifikace na 5 až 12 let. Předmětné trestní stíhání trvalo zhruba 11 let a 3 měsíce, za nepřiměřenou délku však byla náhrada nemajetkové újmy žádána jako samostatný nárok. Žalobkyně v žalobě tvrdí negativní dopady rozsáhlé medializace trestního stíhání do svého života a na svou pověst vážené starostky obce , adresa, a dříve pedagožky, medializaci však nejde přičítat k tíži státu, pokud nedojde excesivnímu chování orgánů činných v trestním řízení. Trestní stíhání mělo závažný dopad do psychiky žalobkyně a odrazilo se ve zhoršování jejího zdravotního stavu. Podle doložené lékařské zprávy žalobkyni byla v roce 2020 nasazena mediace v souvislosti s chronickou poruchou spánku, přičemž u žalobkyně byla patrná úzkost a nervozita, kterou dávala do souvislosti s trestním stíháním. Žalovaná věc porovnala s kauzou rozhodovanou Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 15 Co 254/2021, kdy byla poškozenému přiznána částka 150 000 Kč. Co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání žalobkyně vycházela žalovaná z období od 27. 4. 2011 do 29. 7. 2022. Ve věci bylo rozhodováno jednou soudem I. stupně. Byla zjištěna nepřiměřená délka řízení v době mezi podáním obžaloby dne 22. 3. 2013 a dnem 23. 7. 2018, kdy bylo trestní stíhání zastaveno ve vztahu ke třem obžalovaným, přičemž hlavní líčení se poté konalo dne 23. 4. 2019, kdy v uvedeném období byla opakovaně prodlužována lhůta pro nařízení hlavního líčení. Na délku měla také vliv epidemie covidu, nemoci jednoho z obhájců a člena senátu, prodlužováním lhůty pro písemné vyhotovení rozsudku. Žalovaná při určení finančního zadostiučinění vycházela z roční částky 16 000 Kč (za první dva roky sníženou o polovinu). S ohledem na složitost věci (zejména na počet obviněných, rozsah spisového materiálu čítajícího přes 17 000 listů, rozsah přípravného řízení s desítkami výslechů a obstaráním většího množství znaleckých posudků a též rozsah dokazování před soudem) snížila o 40 %. V souvislosti s počtem stupňů soudní soustavy, které daný případ řešily, byla základní částka s ohledem na postup soudu zvýšena o 20 %. Ve vztahu ke kritériu chování žalobkyně v daném řízení nebyla základní částka zadostiučinění snížena, ale ani zvýšena. V rámci kritéria významu věci pro žalobkyni nebyla základní částka snížena ani zvýšena, neboť žalobkyni již bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, v jehož rámci byl zohledněn význam věci pro žalobkyni. Po zohlednění uvedených faktorů bylo přiměřené finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu stanoveno ve výši 131 200 Kč. Ve zbylých částkách žalovaná žalobu sporuje a navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 11. 2024, č. j. 16 C 8/2023-50, byla připuštěna změna žaloby navržená žalobkyní v podání ze dne 18. 8. 2023, která spočívala v rozšíření žaloby o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 300 000 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 12. 2024.

4. Podáním ze dne 5. 3. 2025 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět co do částky 281 200 Kč, když jí žalovaná tuto částku dne 2. 11. 2024 hradila.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok uplatnil u žalované dne 23. 1. 2023. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná konstatovala stanoviskem ze dne 31. 10. 2023 nezákonné trestní stíhání a nepřiměřený úřední postup zákona č. 82/1998 Sb. v posuzovaném řízením vedeném u , adresa, sp. zn. , právnická osoba, a žalobkyni přiznala odškodnění ve výši 150 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání a 131 200 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup. Sporná zůstává výše odškodnění.

7. Ze spisu vedeného , adresa, pod sp. zn. , právnická osoba, soud zjistil následující:

8. Žalobkyně byla trestně stíhána na základě usnesení Policie České republiky, , adresa, ze dne 27. 4. 2011, č. j. , Anonymizováno, , pro zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 27. 4. 2011. Dne 27. 4. 2011 byl žalobkyni ustanoven obhájce , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát. Stížnost žalobkyně proti předmětnému usnesení ze dne 3. 5. 2011 byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu na základě usnesení , adresa, ze dne 23. 5. 2011, č. j. , Anonymizováno, . Dne 16. 5. 2011 byla vyslechnuta žalobkyně. Opatřením policejního orgánu ze dne 17. 6. 2011, č. j. , Anonymizováno, , byl přibrán soudní znalec z oboru stavebnictví, odvětví stavby dopravní, , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž znalecké posudky byly vypracovány ve dnech 31. 10. 2011, 3. 11. 2011, 28. 12. 2011, 28. 3. 2012, 29. 3. 2012 a 28. 10. 2012. Opatřeními policejního orgánu ze dnů 17. 6. 2011 a 15. 9. 2011, č. j. , Anonymizováno, , byl přibrán soudní znalec z oboru stavebnictví, odvětví stavby vodní , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž znalecké posudky byly vypracovány ve dnech 4. 8. 2011, 15. 8. 2011, 5. 9. 2011, 22. 9. 2011, 12. 10. 2011 a 11. 11. 2011. Opatřením policejního orgánu ze dne 5. 10. 2011, č. j. , Anonymizováno, , byl přibrán soudní znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování motorových vozidel, z oboru doprava, odvětví doprava silniční, , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž znalecký posudek byl vypracován dne 3. 1. 2012. Opatřením policejního orgánu ze dne 10. 10. 2011, č. j. , Anonymizováno, , byl přibrán soudní znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž znalecké posudky byly vypracovány dne 29. 11. 2011. Dále proběhlo několik desítek výslechů obviněných a svědků a další procesní úkony v přípravném řízení (žádosti ve smyslu § 8 odst. 1 trestního řádu; výzvy k vydání věcí ve smyslu § 78 trestního řádu; vrácení, vydání a další nakládání s věcmi důležitými pro trestní řízení ve smyslu § 80 trestního řádu; domovní a osobní prohlídky, prohlídky jiných prostor a pozemků, vstup do obydlí, jiných prostor a pozemků ve smyslu § 82 trestního řádu; odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu ve smyslu § 88 trestního řádu atd.). Přípisem policejního orgánu ze dne 12. 11. 2012, č. j. , Anonymizováno, , byla žalobkyně upozorněna na změnu právní kvalifikace stíhaného skutku, a to ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem X. usnesení o zahájení trestního stíhání (bylo upřesněno, zda stíhané trestné činy měly být dokonány, popř. byly ve stadiu pokusu). Dne 7. 12. 2012 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby č.j. , Anonymizováno, . Dne 22. 3. 2013 podalo , adresa, obžalobu ze dne 15. 3. 2013, č. j. , Anonymizováno, . Na návrh předsedkyně senátu ze dne 23.7.2013 byla lhůta uvedená v § 181 odst. 3 tr. řádu (lhůta pro nařízení hlavního líčení) prodloužena místopředsedou soudu do dne 23. 12. 2013, a to s ohledem na rozsáhlost věci a počet dalších podobných hospodářských trestných činů řešených senátem. Na návrh předsedkyně senátu ze dne 3. 1. 2014 byla lhůta uvedená v § 181 odst. 3 tr. řádu prodloužena místopředsedou soudu do dne 31. 3. 2014. Na návrh předsedkyně senátu ze dne 4. 4. 2014 byla lhůta uvedená v § 181 odst. 3 tr. řádu prodloužena místopředsedou soudu do dne 30. 6. 2014. Na návrh předsedkyně senátu ze dne 22. 9. 2016 byla lhůta uvedená v § 181 odst. 3 tr. řádu prodloužena místopředsedou soudu do dne 30. 12. 2017. Dne 15. 8. 2017 byl soudu doručen znalecký posudek ze dne 9. 8. 2017 ve věci zdravotního stavu obžalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , podle kterého obžalovaný po cévní mozkové příhodě prodělané dne 7. 1. 2017 nebyl schopen plnohodnotné účasti na hlavním líčení. Dne 14. 11. 2017 podalo , adresa, návrh na určení lhůty k provedení úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., neboť osobní konzultace k délce trestního řízení vedeného u , adresa, nevedly ke zlepšení situace. Dne 13. 12. 2017 bylo nařízeno hlavní líčení na dny 8. - 12. 10., 15. - 19. 10. 2018. Dne 23. 7. 2018 , adresa, vydal při neveřejném zasedání usnesení (ad čl. 16 377-16379), jimiž bylo zastaveno trestní stíhání obžalovaných , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , a to z důvodu úmrtí těchto osob. Dne 17. 9. 2018 byla soudu doručena omluva žalobkyně z hlavního líčení ze zdravotních důvodů – , podezřelý výraz, . Dne 27. 9. 2018 vydal soud usnesení č. j. , právnická osoba, , jímž bylo hlavní líčení odročeno na dny 28. 1. - 1. 2. 2019, a to z důvodu závažného onemocnění obžalované , Jméno žalobkyně, . Ve dnech 28. 1. - 1. 2. 2019 se konalo hlavní líčení, v rámci kterého byla vyslechnuta mj. žalobkyně s tím, že bylo odročeno na dny 23. - 26. 4. 2019, 13. - 15. 5. 2019 a 10. - 13. 6. 2019. V uvedených dnech se hlavní líčení konalo, konaly se výslechy svědků, znalců, byly prováděny listinné důkazy a bylo odročeno na dny 7. - 10. 10. 2019 a 29. - 30. 10. 2019. Dne 2. 10. 2019 bylo hlavní líčení nařízené na dny 7. - 10. 10. 2019 odročeno k žádosti obž. , jméno FO, z důvodu jejího závažného onemocnění (, Anonymizováno, ). Hlavní líčení se uskutečnilo ve dnech 29. - 30. 10. 2019 a bylo odročeno na dny 27. - 31. 1. 2020 a 11. - 13. 2. 2020. Hlavní líčení se konalo ve dnech 27. - 29. 1. 2020 a 11. - 12. 2. 2020, v rámci kterých došlo mj. k přednesu závěrečných řečí a bylo odročeno na den 26. 3. 2020. Na základě usnesení ze dne 16. 3. 2020, č. j. , právnická osoba, bylo odročeno hlavní líčení na neurčito s ohledem na aktuální pandemickou situaci a doporučení Ministerstva spravedlnosti směřující k zabránění šíření infekce Covid-19. Dne 22. 9. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení na den 27. 10. 2020. Dne 19. 10. 2020 bylo hlavní líčení odročeno na den 26. 1. 2021, a to z důvodu vážné pandemické situace, počet účastníků jednání a skutečnost, že jde o rizikovou část populace, kdy s ohledem na velikost jednací síně nebylo možno zajistit, že účastníci hlavního líčení nebudou ohroženi na zdraví. Dne 21. 1. 2021 bylo hlavní líčení odročeno na den 9. 3. 2021, neboť obhájce obžalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, onemocněl a požádal o odročení hlavního líčení. Dne 3. 3. 2021 bylo hlavní líčení odročeno na den 18. 5. 2021 s ohledem na vážnou pandemickou situaci (velikost jednací síně, rychlé šíření „britské mutace“ koronaviru). Dne 11. 5. 2021 bylo hlavní líčení odročeno na den 13. 7. 2021 z důvodu závažného onemocnění člena senátu. Dne 13. 7. 2021 se konalo hlavní líčení, v rámci kterého byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Na základě žádosti předsedkyně senátu ze dne 19. 8. 2021 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku místopředsedkyní soudu prodloužena do dne 30. 9. 2021. Na základě žádosti předsedkyně senátu ze dne 30. 9. 2021 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku místopředsedkyní soudu prodloužena do dne 31. 10. 2021. Na základě žádosti předsedkyně senátu ze dne 29. 10. 2021 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku místopředsedkyní soudu prodloužena do dne 30. 11. 2021. Na základě žádosti předsedkyně senátu ze dne 30. 11. 2021 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku místopředsedkyní soudu prodloužena do dne 12. 12. 2021. Na základě žádosti předsedkyně senátu ze dne 20. 12. 2021 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku předsedkyní soudu prodloužena do dne 1. 2. 2022. Na základě žádosti předsedkyně senátu ze dne 20. 4. 2022 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku předsedkyní soudu prodloužena do dne 30. 6. 2022. Na základě žádosti předsedkyně senátu ze dne 30. 6. 2022 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku předsedkyní soudu prodloužena do dne 13. 7. 2022. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne 15. 7. 2022, jejímu obhájci dne 20. 7. 2022 a nabyl ve vztahu k ní právní moci dne 29. 7. 2022.

9. Z lékařské zprávy na žádost pacientky ze dne 12. 1. 2023 má soud za prokázané, že , tituly před jménem, , jméno FO, uvádí, že žalobkyně byla v její péči jako lékařky pro dospělé od roku 2019, kdy už se léčila s řadou chronických chorob, od roku 2018 byla sledována pro , Anonymizováno, , v roce 2003 prodělala , Anonymizováno, , trpí , Anonymizováno, , kdy od roku 2019 musela začít užívat , Anonymizováno, . Trpí , Anonymizováno, . Trpí , Anonymizováno, , byla nasazena medikace, i s efektem , Anonymizováno, . Potíže často dávala žalobkyně do spojitosti s trestním stíháním. V roce 2021 byla akutně hospitalizována pro , Anonymizováno, . Na žalobkyni je patrná úzkost a nervozita, podíl dlouhodobého stresu na zdravotní stav žalobkyně nelze vyloučit.

10. Z dokazování kopiemi článků z periodik , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a portálů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, má soud za prokázané, že trestní stíhání žalobkyně bylo po celou dobu trestního stíhání v těchto periodikách medializováno, a to i s uvedením jejího jména a fotografie.

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh trestního řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobkyně, které soud blíže shrnuje níže v rámci právního posouzení. Ve stručnosti lze uvést, že trestní stíhání žalobkyně trvalo od 27. 4. 2011 do 29. 7. 2022, tedy 11 let a 3 měsíce. Žalobkyně byla trestně stíhána pro podezření ze spáchání zločinu dotačního podvodu spáchaný formou spolupachatelství a zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, obžaloby byla zproštěna rozsudkem , adresa, č. j. , právnická osoba, ze dne 13. 7. 2021, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2022. V řízení došlo k průtahům a mělo dopady do osobnostní sféry žalobkyně. Žalobkyně u žalované uplatnil všechny nároky, které jsou předmětem řízení dne 23. 1. 2023. Žalovaná vydala 31. 10. 2023 stanovisko, kterým nárok na zaplacení zadostiučinění na nemajetkové újmě z nezákonného trestního stíhání a nepřiměřené délky řízení žalobkyni přiznala ve výši celkem 281 200 Kč.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně.

13. Podle § 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 cit. ustanovení nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 cit. ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

20. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

21. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

24. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobkyně byla, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený zločin (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200).

25. V souvislosti s žalobkyní tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“26. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně své nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

27. Soud se při posuzování nároku na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíhání žalobkyně zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci a c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce.

28. Soud vyšel z výše popsaných nesporných skutečností a z provedeného dokazování.

29. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka, kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobkyně trvalo 11 let a 3 měsíce.

30. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Žalobkyni hrozila sazba trestu odnětí svobody s horní hranicí 10 let. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

31. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

32. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/0433. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně soud uzavřel, že byly prokázány žalobní tvrzení žalobkyně, že v důsledku trestního stíhání došlo k zásahům do její osobní sféry, a to tam, že došlo k poškození její pověsti v obci jí coby regionální političky se zvýšenou medializací kauzy, k zásahům do sféry zdraví ve formě zvýšeného stresu, což mělo vliv na její , podezřelý výraz, .

34. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobkyně. Zde soud provedl srovnání s následujícími rozhodnutími zdejšího soudu, kdy se shodnul s návrhy žalované, které předestřela jako srovnávací judikaturu. Vzhledem k tomu, že délka řízení v předmětném řízení, posuzovaná v rámci zvláštního nároku žalobkyně, byly srovnatelné případy soudem vybrány bez ohledu na tento parametr, který nebude zohledněn v rámci stanovení přiměřené výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním žalobkyně:- Řízení sp. zn. 19 C 118/2018 - jednalo se o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 326 odst. 1 písm. c) ve formě organizátorství dle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, trestní sazba zde hrozila až 5 let, délka trestního stíhání byla 4,5 roku, byly prokázány zásahy do profesní sféry a tedy ztráta zaměstnání na vysoké pozici na magistrátu, kdy poškozený tam v pozici od roku 1990, byly prokázány urologické a psychické zdravotní problémy s opakovanými hospitalizacemi v důsledku trestního stíhání, docházelo k medializaci celostátní kauzy, byla poškozena dobrá pověst a přiznáno zde bylo zadostiučinění ve výši 132 500 Kč.- Řízení sp. zn. 12 C 305/2016 - jednalo se o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Trestní sazba hrozila až 5 let, trestní řízení trvalo 1 rok a 3 měsíce, zásahy do profesního života byly ve formě postavení mimo službu s 50% snížením platu, byly prokázány zásahy do rodinného života, trestní stíhání mělo vliv na odložení plánů na založení rodiny a nedostatku finančních prostředků s nutností půjček od rodiny, bylo prokázáno poškození dobré pověsti v okolí, medializace kauzy, přičemž přiznané zadostiučinění zde bylo 100 000 Kč.- Řízení sp. zn. 19 C 61/2015 - jednalo se o trestný čin přijetí úplatku dle §331 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, sazba zde hrozila až 10 let, délka trestního stíhání byla přes 2 roky, poškozený byl navíc vazebně stíhán, zde byly opět prokázány zásahy do profesní sféry, kdy žalobce byl vedoucím pracovníkem na Státním fondu životního prostředí v dotační oblasti, kdy o jeho trestním stíhání se dozvěděli spolupracovníci, byly prokázány zdravotní zásahy ve formě posttraumatické stresové poruchy s následnou léčbou a psychoterapií, prokázány byly taktéž zásahy do dobré pověsti poškozeného. Poskytnuté zadostiučinění v tomto případě bylo ve výši 70 000 Kč.- Řízení pod sp. zn. 14 C 154/2023, sp. zn. 19 C 85/2023, ve spojení s rozhodnutími Městského soudu v Praze – jednalo se o odškodňovací řízení spoluobžalovaných žalobkyně v posuzovaném řízení, kdy se domáhaly odškodnění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení a nezákonné trestní stíhání, kdy u všech spoluobžalovaných včetně žalobkyně, došlo k medializaci případu, věk poškozených je shodný s věkem žalobkyně, došlo k zásahu do zdraví poškozených a řízení probíhalo po stejnou dobu. U poškozené v řízení sp. zn. 14 C 154/2023 bylo za nezákonné trestní stíhání přiznáno 250 000 Kč, v řízení pod sp. zn. 19 C 85/2023 bylo poškozené za nezákonné trestní stíhání přiznáno 140 000 Kč. Soud má za to, že v tato řízení jsou srovnatelná prakticky ve všech ohledech s tímto řízením.

35. Žalobkyně srovnatelnou judikaturu nenabídla, pouze je v souvislosti s výše uvedenými rozhodnutími přihlédnout k specifickým okolnostem každého účastníka a ke změně socio ekonomické situace.

36. Na základě posouzení žalobkyní tvrzených a v rámci dokazování prokázaných zásahů do osobnostní sféry žalobkyně a při porovnání se srovnatelnou judikaturou zdejšího soudu z pohledu zásahů do osobní sféry žalobkyně, závažnosti trestné činnosti a hrozící trestní sazby, kterou soud účastníkům v průběhu jednání prezentoval, soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě se jako dostatečným zadostiučiněním jeví částka 150 000 Kč, kdy se přiklonil k této částce, neboť žalobkyně nenabídla soudu srovnávací judikaturu, dle které by se soud měl přiklonit k přiznání vyšší částky jako tomu bylo v řízení pod sp. zn. 14 C 154/2023. Soud vycházel při určení částky rovněž z ostatních výše zmíněných rozhodnutí, kdy má za to, že částka 150 000 Kč odpovídá lépe průměrnému odškodnění v obdobných případech. Pokud se jedná o argumentaci valorizace přiznávané újmy z důvodu inflace, soud upozorňuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo2356/2024, které lze přiměřeně použít a také na to, že soud srovnával věc s recentními rozhodnutími rozhodovanými v době shodné životní úrovně. Soud zde uvádí, že s ohledem na skutečnost, že délka řízení je žalována jako samostatný nárok v rámci tohoto řízení, nebyl parametr délky trestního stíhání zohledňován soudem při výběru srovnatelné judikatury, neboť by došlo ke dvojímu odškodnění shodného parametru.

37. Ve vztahu k nárok na zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení se pak soud nejprve zabýval otázkou, zda , adresa, vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. , právnická osoba, v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, když pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk, podle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž i ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na to, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 305/2012).

38. Soud má na základě tvrzení žalobkyně a provedené dokazování má soud za prokázané, že předmětné řízení u , adresa, , jeho účastníkem byla žalobkyně v roli obžalované, trvalo 11 let a 3 měsíce.

39. Soud tak s ohledem provedené dokazování podstatným obsahem daného soudního spisu zhodnotil průběh toto řízení co do své délky jako řízením zjevně nepřiměřeným.

40. Z tohoto důvodu pak soud dospěl k závěru, že je zde dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb.

41. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009, nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý další rok řízení., za první dva roky však v částce poloviční.

42. Pro posuzované řízení soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši 16 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční.

43. Soud tak dospěl k základní částce odškodnění ve výši 164 000 Kč. Tuto pak podrobil kritériím uvedeným citovaném stanovisku NS.

44. Soud přisvědčil obranném tvrzení žalované, že základní částku je třeba snížit z důvodu skutkové i právní složitosti, a to zejména s ohledem na vysoký počet spoluobviněných, rozsah spisového materiálu, velkého množství výslechů svědků a řady znaleckých posudků, které bylo třeba v rámci řízení zadat, zpracovat a v rámci dokazování provést). Soud proto snížil základní částku z důvodu složitosti o 40 %.

45. Soud naopak základní částku zvýšil z důvodu postupu soudu o 20 %, kdy jako průtahy řízení zhodnotil skutečnost, že soud trvalo přes 6 let mezi podáním obžaloby a konáním hlavního líčení. Dále soud jako průtah hodnotil i skutečnost, že soudu trvalo více než rok mezi vynesením zprošťujícího rozsudku a jejím písemným vyhotovením a zaslání žalobkyni.

46. Důvody k další korekce základní částky soud neshledal.

47. Soud tak dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou délkou řízení je základní částka snížená celkem o 20 %, tedy částka 131 200 Kč.

48. Vzhledem k tomu, že žalovaná již plnila částku 281 200 Kč, soud žalobu v tomto rozsahu zastavil dle § 96 o. s. ř., když do této částky vzala žalobkyně žalobě zpět podáním ze dne 5. 3. 2025, a to ještě před přednesem žaloby. Dle soudu pak žalobkyni náleží celkově odškodnění ve výši 281 200 Kč, shoduje se tedy s vyplacenou částkou, kterou poskytla žalobkyni na odškodnění žalovaná, a tedy co do zbylé částky 1 018 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 7. 2023 do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok III.). Co se týká zákonného úroku z prodlení z částky 281 200 Kč od 25. 7. 2023 do 2. 11. 2023, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl výrokem II., když žalovaná předmětnou částku plnila až dne 2. 11. 2023, přičemž žalobkyně uplatila svůj nárok u žalované již 23. 1. 2023, tzn. bylo plněno po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty.

49. Výrokem IV. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř., když na žalobkyni je třeba hledět, jako by měla plný úspěch ve věci, neboť v řízení bylo částečně zastaveno pro pozdní plnění žalované po podání žaloby a po uplynutí šestiměsíční lhůtě k plnění s tím, že u nároků na uhrazení zadostiučinění za nemajetkovou újmu s ohledem na skutečnost, že jejich výše závisí na posouzení soudu, je třeba na dílčí plnění hledět jako na plný úspěch ve věci. Soud tak přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 386 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 (dle AT ve znění do 31. 12. 2024, usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013) sestávající z částky 5 100 Kč za 1 úkon, kdy právní zástupce v řízení vykonal 3 úkony: převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, rozšíření žaloby ze dne 18. 8. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění pozdějších předpisů. Dále právnímu zástupci náleží odměna z tarifní hodnoty ve výši 60 000 Kč za úkony učiněné po 31. 12. 2024 (dle AT ve znění pozdějších předpisů, § 9 odst. 2 písm. b/ AT) sestávající z částky 3 500 Kč za 1 úkon, kdy právní zástupce v řízení vykonal 3 úkony: částečné zpětvzetí žaloby ze dne 5. 3. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na soudním jednání dne 6. 3. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na soudním jednání dne 15. 4. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění pozdějších předpisů. Dál právnímu zástupci žalobkyně náleží cestovné v celkové výši 1 320,90 Kč, tj. za 2 cesty celkem 360 km při průměrné spotřebě pohonných hmot automobilu 4,9 l/100 km, s ohledem na základní náhradu dle zákoníku práce účinného ke dni provedeného úkonu cena pohonných hmot 34,70 Kč/l, sazba základní náhrady 5,8 Kč za 1 km, což činí celkem 2 700 Kč. Dále náleží právnímu zástupci žalobkyně náhradu za promeškaný čas ve výši 1 800 Kč, kterou soud přiznal v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. a) AT ve znění pozdějších předpisů, kdy soud přiznal 12 půlhodin za dvě cesty z , adresa, a zpět, přičemž dle , Anonymizováno, činí jedna cesta ze sídla žalobce do sídla soudu 1 až 1,5 hodiny. To vše (s výjimkou soudního poplatku) navýšil soud o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. o 6 836 Kč.

50. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.