17 C 115/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení , LL.M. sídlem Národní číslo , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby z exekuce nařízené exekučním příkazem soudní exekutorky Mgr. [jméno] [příjmení] dne 17.5.2019, č.j. [číslo jednací], proti povinné, [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov], [IČO], byly vyloučeny nemovitosti: pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, o výměře 96 m2; pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, o výměře 191 m2; pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, o výměře 100 m2; pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 352 m2, jehož součástí je stavba [adresa] – objekt občanské vybavenosti; pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 110 m2 (včetně na pozemku stojící stavby bez č.p./č.ev., zemědělská stavba, bez LV); pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, o výměře 34 651 m2; pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 250 m2, jehož součástí je stavba [adresa]; průmyslový objekt; pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 1 121 m2; pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, o výměře 806 m2; pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 244 m2, jehož součástí je stavba č.ev. 30 – jiná stavba; pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 845 m2, jehož součástí je stavba č.ev. 32 – jiná stavba; pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 33 m2, na pozemku stojí stavba bez č.p./č.ev., objekt občanské vybavenosti, bez LV; pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 1 078 m2; pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, o výměře 87 m2; pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, o výměře 2 284 m2; pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, o výměře 1 043 m2; pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, o výměře 84 m2; pozemek parc. [číslo] – trvalý travní porost, o výměře 1 693 m2; pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, o výměře 100 m2, vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, pro k.ú. [část obce], obec Praha, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 8 608 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu 27. 5. 2021 proti žalované domáhala, aby ve výroku specifikované nemovité věci byly vyloučeny z exekuce nařízené exekučním příkazem soudní exekutorky Mgr. [jméno] [příjmení] dne 17.5.2019, č.j. [číslo jednací], proti povinné, [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov], [IČO] s odůvodněním, že žalobkyně, a nikoli povinná, je vlastníkem těchto nemovitých věcí, přičemž žalovaná je oprávněnou v tomto exekučním řízení. Žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní prodávající“) od kupní smlouvy s povinnou dne 31.8.2020 odstoupila, o čemž bylo učiněnou i souhlasné prohlášení formou veřejné listiny – notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo] pod sp. zn. NZ [číslo]. Původní prodávající poté uzavřel dne 2.9.2020 kupní smlouvu s žalobkyní, která tvrdila, že je v dobré víře, že jí vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem svědčí. Z tohoto důvodu není možné předmětné nemovité věci v exekučním řízení vedeném proti povinné postihnout a v rámci dražby zpeněžit.

2. Žalovaná se podané žalobě bránila námitkou, že žalobkyně není legitimována aktivně a žalovaná není legitimována pasivně. K otázce aktivní věcné legitimace žalovaná poukázala na to, že údajné vlastnické právo žalobkyně nikdy nebylo zapsáno do katastru nemovitostí, tudíž se nikdy vlastníkem předmětných věcí nestala a k podání žaloby není oprávněna. K otázce pasivní legitimace žalovaná poukázala na to, že ke dni podání žaloby dne 27.5.2021 již žalovaná nebyla oprávněnou v předmětné exekuci sp.zn. [spisová značka]. Dále uvedla, že by ani tak nebyla žaloba důvodná, neboť povinný byl ke dni podání žaloby vlastníkem předmětných nemovitostí.

3. Mezi účastníky byla sporné jednak otázka aktivní a pasivní legitimace, jednak otázka, kdo je vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] vedeného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, k.ú. [část obce], obec Praha, které byly pojaty do soupisu věcí náležejících povinné [příjmení] [anonymizováno 5 slov], [IČO] v exekučním řízením u soudní exekutorky Mgr. [jméno] [příjmení], sp.zn. [spisová značka].

4. Soud se nejprve zabýval návrhem žalobkyně na záměnu účastníka řízení na straně žalované podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Soud vyšel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5441/2016, z něhož pro toto řízení plyne závěr, že v řízení o excindanční žalobě podle § 267 o.s.ř. je právní skutečností zakládající procesní nástupnictví na straně žalovaného (oprávněného v exekučním řízení) podle ustanovení § 107a o.s.ř. pravomocné rozhodnutí soudního exekutora o vstupu právního nástupce do exekučního řízení na místo oprávněného vydané podle § 36 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Soud proto jednak nerozhodoval o procesním nástupnictví na straně žalované podle § 107a o. s. ř., jednak dospěl k závěru, že k procesnímu nástupnictví nedošlo a dojít nemůže, neboť žalovaná již v okamžiku podání žaloby nebyla oprávněnou v předmětném exekučním řízení. Postup podle § 92 odst. 1 a 2 o.s.ř. je vyloučen v případech podle § 107a o.s.ř. (srov. § 92 odst. 3 o.s.ř.). Soud proto i nadále v řízení jednal s žalovanou, kterou žalobkyně v žalobě označila.

5. O aktivní legitimace žalobkyně soud pochybnosti neměl. K aktivní procesní legitimaci stačí, že žalobkyně tvrdí, že právo k majetku, který nepřipouští výkon rozhodnutí, má. Otázka posouzení aktivní věcné legitimace, tedy zda žalobkyně k věci, právu nebo jiná majetkové hodnotě, která byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí), má takové právo, které výkon rozhodnutí (exekuci) nepřipouští, je otázkou hmotněprávní, která determinuje důvodnost žaloby.

6. Z usnesení soudní exekutorky Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 4.5.2021, čj. [číslo jednací] na čl. 121 soud zjistil a má za prokázané, že dnem právní moci uvedeného usnesení, tedy dnem 21.5.2021, vstoupil do exekučního řízení namísto žalované coby oprávněné nabyvatel pohledávky [příjmení] [jméno], [anonymizována tři slova], [IČO].

7. Podle § 267 o.s.ř. platí, že právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

8. Žalobkyně podala žalobu dne 27.5.2021 proti žalované, která v té době již oprávněnou v předmětném exekučním řízení nebyla a nebyla tak ani pasivně věcně legitimována v řízení o vylučovací žalobě.

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala návrh na vyloučení předmětných nemovitých věcí z exekuce proti někomu, kdo oprávněným v předmětném exekučním řízení již v okamžiku podání žaloby nebyl, soud tento návrh v celém rozsahu jako nedůvodný zamítl, aniž by se zabýval tím, zda žalobkyně skutečně byla vlastníkem předmětných nemovitých věcí.

10. Nad rámec povinného odůvodnění a v reakci na to, že žalobkyně poukazovala na to, že nemohla zjistit, kdo je oprávněným v předmětném exekučním řízení, protože není jeho účastníkem, soud odkazuje na žalobkyní předložené usnesení ze dne 28.5.2021, č.j. [číslo jednací], z něhož vyplývá, že již byl udělen příklep a předmětné nemovité věci již byly vydraženy. Soud v tomto směru odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2004, sp.zn. 22 Cdo 1229/2003, z něhož pro poměry souzené věci vyplývá, že i kdyby byla dražena věc, která nebyla vlastnictvím povinného, Nejvyšší soud s odvoláním i na závěry občanskoprávní doktríny a komentářové literatury dospěl k názoru, že„ vzhledem k povaze prodeje jako veřejnoprávního úkonu v rámci výkonu rozhodnutí přejde na vydražitele vlastnictví věci, i kdyby se později ukázalo, že věc nebyla předmětem vlastnictví povinného“. V této souvislosti pak odkazuje na tomuto korespondující stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR z 11. 1. 1974, sp. zn. Cpjf 79, publikovaného pod č. 40 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek z roku 1974, podle kterého„ nepodání návrhu na vyloučení movitých věcí, u kterých nedochází při soudním výkonu k prodeji, z výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst. 1 OSŘ, nevylučuje možnost žalovat věřitele (oprávněného při soudním výkonu rozhodnutí) na plnění z neoprávněného majetkového prospěchu“. Žalobkyně tak není ochrany svého tvrzeného majetkové práva zbavena ani v důsledku toho, že věci již byly vydraženy a návrhu na jejich vyloučení z exekuce by nebylo možné vyhovět, i kdyby zde nebyl nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalované. Tohoto práva se však musí domáhat v jiném řízení a z jiného právního důvodu.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měla žalovaná, které soud přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených na hájení práva u soudu proti neúspěšné žalobkyni. Tyto náklady spočívají v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), za 2 úkony právní služby (za převzetí věci a přípravu zastoupení a účast u soudního jednání dne 15.3.2022, § 11 odst. 1 písm. a) a g) AT) z tarifní hodnoty 50 000 Kč ve výši á 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 AT, srov. též Rc 70/2014), 2 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, doložené cestovné k soudnímu jednání na trase [obec] – [obec] a zpět dne 15.3.2022 učiněné veřejnou dopravou ve výši 408 Kč (169 + 239), dále náhrada za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu ve výši 1 400 Kč za 14 půlhodin po 100 Kč, celkem tedy 8 608 Kč (6 200 + 600 + 408 + 1 400). Náhrada za DPH požadována nebyla. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované celkem částku 8 608 Kč a to k rukám zástupkyně žalované v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř, výrok II).