17 C 129/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství za anonymizováno 9 slov sídlem adresa o: zaplacení 1 892 194 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 401 850 Kč od [datum] do [datum] do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 892 194 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 892 194 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení státu v rozsahu 72,38 % s tím, že výše náhrady a lhůta k plnění budou uvedeny v samostatném usnesení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení státu v rozsahu 28,62 % s tím, že výše náhrady a lhůta k plnění budou uvedeny v samostatném usnesení.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne [datum] po žalované původně domáhal částky 2 596 344 Kč s příslušenství, sestávající z částky 43 650 Kč představující náklady právního zastoupení, částky 305 694 Kč představující škodu na zdraví (ZSÚ), částky 475 000 Kč představující ušlý zisk, částky 1 272 000 Kč coby nemateriální újmy za vykonanou vazbu a částky 500 000 Kč coby nemateriální újmy za nezákonné rozhodnutí, vše v souvislosti s trestním řízením, vedeném posléze u Krajského soudu v Praze, sp.zn. 5 T 31/2014. Žalobce uvedl, že byl stíhán pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Žalobce byl stíhán rovněž vazebně, a to od [datum] do [datum], tedy ve vazbě strávil celkem 636 dnů. Dne [datum] byla na žalobce podána obžaloba ke Krajskému soudu v Praze a dne [datum] byl žalobce uznán vinným stíhaným trestným činem a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením do věznice s ostrahou. Z podnětu odvolání žalobce byl napadený odsuzující rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a to dne [datum]. Dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby z důvodu § 226 písm. c) tr. řádu a propuštěn z vazby. Proti rozsudku podal odvolání státní zástupce, které však bylo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] zamítnuto. Kromě nákladů vynaložených na obhajobu se žalobce domáhal náhrady škody na zdraví, spočívající v následku – posttraumatické stresové poruše způsobené zejména vazbou. Tuto újmy žalobce doložil znaleckým posudkem, v němž byla vyčíslena na částku 305 694 Kč představující ZSÚ. V souvislosti s tím pak uplatňoval žalobce i náklady vynaložené na zpracování znaleckého posudku 10 308 Kč. Dále žalobce požadoval ušlý zisk, a to za dobu od [datum] do [datum] s odůvodněním, že při vazebním zasedání konaném dne [datum] byla doložena garance zaměstnání žalobce u [právnická osoba] 1918 a.s. s platem ve výši 25 000 Kč měsíčně (+ odměny). Žalobce si tedy mohl – pokud by byl propuštěn z vazby, vydělat od [datum] nejméně 25 000 Kč měsíčně, k čemuž však v důsledku trvání vazby a následně vzniklé újmy na zdraví, která se postupem trvání vazby zhoršila a pro kterou ani po propuštění z vazby nemohl práci vykonávat (neboť byl stále je v léčbě), nedošlo. Dále žalobce požadoval nahradit nemateriální újmu, a to jednak za omezení osobní svobody vazbou po dobu 636 dnů a jednak za celé trestní stíhání a jeho dopady do jeho života. Žalobce újmu způsobenou vazbou vyčíslil na 2 000 Kč za každý dne vazby, celkem 1 272 000 Kč. Dle žalobce by průměrná paušální výše odškodnění – tedy 500 až 1.500 Kč měla být s ohledem na délku vazby a tedy délku vazebních omezení - v komparaci s důvodem zproštěním obžaloby a délkou trestního stíhání a dopadů do rodinného života žalobce a do psychického stavu, navýšena na 2 000 Kč. Žalobce dále požadoval odškodnění ve výši 500 000 Kč za trestní stíhání jako celek s odůvodněním, že nebyl trestně stíhán za nějaký bagatelní přečin, ale za zločin loupeže a to dokonce dlouhodobě vazebně. V první fázi pak došlo dokonce k odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 4 léta. Již„ pouhé“ nepravomocné odsouzení k jakémukoliv trestu u osoby, která se skutku nedopustila, je obrovským zásahem do práva na zcela normální život včetně života profesního, rodinného, apod., natož když dojde k odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody – v tomto případě ke čtyřem rokům. Člověk, který vyslechne takový verdikt, je samozřejmě nejen pod enormním psychickým tlakem, ale dopadá na něj ve všech sférách jeho konání – včetně spánku, rodinné pohody, pracovních výkonů, koníčků, apod. Každý člověk v takovém případě - pokud je v daném případě nevinný - pomýšlí dokonce na ukončení života. Člověk neprávem odsouzený nemůže normálně spát, jíst a vykonávat i další běžné činnosti. Žalobce byl ve stresu více než dva a půl roku – po celou dobu trestního stíhání, v enormním stresu byl po celou dobu strávenou ve vazbě, v důsledku čehož nastalo u žalobce i poškození zdraví, což bylo diagnostikováno jako posttraumatická stresová porucha. U žalobce se dokonce objevila i vada řeči. U žalobce došlo vlivem zejména vazebního trestního stíhání k přerušení úzkých rodinných vazeb – které nadále mohl realizovat pouze prostřednictvím telefonického kontaktu a návštěv ve vazební věznici – nutno připomenout, že všechny termíny návštěv, které měl žalobce k dispozici, byly využity (kromě syna byly návštěvy ostatních osob blízkých realizovány) – což potvrzuje rovněž blízkost rodinných vztahů. Prakticky zcela však došlo k přerušení vazeb s nezletilým synem, [jméno] [příjmení], [datum narození], ačkoliv do vzetí do vazby se žalobce se svým synem pravidelně a často stýkal. Vzhledem k věku syna, času návštěv (zasahujících do školní výuky) a vazebnímu prostředí zcela pro dítě nevhodnému, nemohlo dojít k realizaci jejich osobního kontaktu, který by zmírnil dopady vazby na tento vztah. Žalobce měl velmi blízké vztahy i se svou sestrou a snoubenkou (nyní manželkou [jméno] [příjmení]) a v důsledku nemožnosti uskutečňovat pravidelný běžný kontakt s nimi i se svým synem, se psychický stav žalobce rapidně zhoršil. S tehdejší snoubenkou se žalobce chtěl oženit a založit rodinu, v důsledku vzetí do vazby k tomu nemohlo dojít. Sňatek mohl žalobce uskutečnit až po propuštění z vazby, konkrétně k němu došlo dne [datum] a k založení rodiny mohlo dojít až po pravomocném zproštění obžaloby, neboť do té doby byla budoucnost žalobce nejistá a nemohl dítě vystavil riziku, že svého otce neuvidí. Život žalobce a jeho rodiny, včetně plánování dítěte, se tak musely zcela podřídit trestnímu stíhání. Tento zásah je nenapravitelný, neboť čas se vrátit zpět nedá. Újma způsobená trestním stíháním, které bylo nezákonné, se promítla i ve fyzické integritě žalobce, neboť musel strpět mimo jiné násilný odběr DNA. Žalobce musel v průběhu celého řízení aktivně uplatňovat svou obhajobu a předkládat důkazy, v důsledku čehož mu vznikla další škoda nejen na majetku, ale i ve sféře psychického vypětí. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že žádost o odškodnění podal dne [datum], přičemž do podání žaloby nebylo o žádosti nijak rozhodnuto.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným, že žalobce nároky předběžně uplatnil v celkové výši 3 290 650 Kč, přičemž později omezil nárok na náhradu újmy na zdraví. Žalovaná se vyjádřila k žádosti žalobce ve stanovisku ze dne [datum]. Žalovaná dále po rekapitulace předmětného trestního řízení učinila nesporným, že v něm došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Za to se žalovaná žalobci omluvila. Nárok na náhradu nákladů obhajoby shledala žalovaná důvodným co do částky 41 350 Kč. Uplatněný nárok na náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku 10 308 Kč žalovaná neuznala. K požadavku na náhradu ušlého zisku 475 000 Kč žalovaná namítla, že na č.l. 1445 trestního spisu se nachází potvrzení o přijetí do pracovního poměru, společenská záruka, garance a nabídka peněžité záruky za žalobce od [právnická osoba] 1918 a.s., která potvrdila, že přijme žalobce do pracovního poměru na pozici pomocného dispečera a koordinátora kamionové dopravy s nástupním platem 25 000 Kč + odměny za pracovní víkendy a přesčasy. K tomuto potvrzení však není přiložen návrh znění pracovní smlouvy. V odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28.5.2015, č.j. 5 T 31/2014-1451, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o propuštění z vazby a též nabídka peněžité záruky [právnická osoba] 1918 a.s., je uvedeno, že nabídka peněžité záruky je zjevně formální a účelová, neboť společnost sice přislíbila, že žalobce zaměstná a vyhověla tak žádosti jeho sestry, avšak tak učinila, aniž by žalobce znala. Dále žalovaná poukazuje na skutečnost, že žalobce byl propuštěn z vazby dne [datum], avšak ušlý zisk požaduje až do dne [datum], tedy ještě za období více než jednoho roku, kdy již pobýval na svobodě. K požadavku na náhradu škody na zdraví ve výši 305 694 Kč žalovaná namítla, že žalobce sice doložil znalecký posudek [celé jméno svědka], znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ohledně rozvoje posttraumatické stresové poruchy. Žalovaná nicméně tento nárok neuznává, neboť z trestního spisu zjistila, že žalobce byl opakovaně trestně stíhán. K požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené v souvislosti s trestním stíháním žalobce, žalovaná s přihlédnutím k rozsáhlé trestní minulosti žalobce (zjištěné z opisu z evidence rejstříku trestů na č.l. 963 a [číslo] trestního spisu) a k tomu, že nebyly zjištěny závažnější zásahy do pověsti žalobce (naopak z nabídek záruk několika osob vyplývá, že žalobce požíval důvěry svého okolí i v době, kdy trestní stíhání probíhalo vazebně) přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 42 000 Kč. Zároveň se žalovaná žalobci omluvila. K požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody rozhodnutím o vazbě žalovaná přihlédla k tomu, že žalobce je osobou s rozsáhlou trestní minulostí i se zkušeností s výkonem nepodmíněných trestů odnětí svobody, zohlednila též délku vazby. Vzhledem k těmto skutečnostem žalovaná určila výši nemajetkové újmy způsobené žalobci omezením osobní svobody rozhodnutím o vazbě ve výši 500 Kč za jeden den trvání vazby. Z tohoto důvodu byla žalobci v rámci předběžného projednání nároku přiznána náhrada nemajetkové újmy za vazbu trvající od [datum] do [datum], tedy 637 dní, ve výši 318 500 Kč. Celkově žalovaná ve stanovisku přiznala žalobci částku 401 850 Kč, která mu byla poukázána na účet. Žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl.

3. Při jednání dne [datum] vzal žalobce podanou žalobu částečně zpět pro částečné plnění žalované, a to co do částky 318 500 Kč za nemajetkovou újmu za vykonanou vazbu, dále co do částky 43 650 na obhajném, kdy na zbytku již žalobce netrval, dále co do částky 42 000 Kč za nemajetkovou újmu v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, celkem co do částky 404 150 Kč. Při jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět co do požadavku na zaplacení částky 300 000 Kč na ušlém zisku od [datum] do [datum]. Usnesením ze dne 6.6.2022, č.j. 17 C 129/2017-382, soud řízení částečně zastavil co do požadavku na zaplacení částky 402 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a co do požadavku na zaplacení částky 301 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

4. Předmětem řízení tak je částka 1 892 194 Kč s příslušenstvím (příslušenství zahrnuje i požadovaných 10 308 Kč na náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku), sestávající z dílčích nároků ve výši 175 000 Kč za ušlý zisk, 953 500 Kč za nezákonnou vazbu, 458 000 Kč za nezákonné rozhodnutí a 305 694 Kč za náhradu újmy na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění.

5. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání, kdy žalobci poskytl rovněž potřebná procesní poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř. Soud provedl veškeré navržené důkazy, s výjimkou zamítnutého důkazního návrhu, který žalobce navrhl až po koncentrační lhůtě stanovené soudem. Šlo o výslech [jméno] [příjmení], který žalobce navrhl až b návaznosti na výslech svědka [celé jméno svědka]. Dle názoru soudu však nebyla splněna žádná z výjimek z koncentrace podle § 118b odst. 1 o.s.ř., neboť existence tohoto svědka byla žalující straně známa. Bylo to totiž pan [příjmení], který v roce 2015 podepsal za [právnická osoba] 1918 předmětné prohlášení a patrně to byla i osoba, s níž jednala sestra žalobce. Soud v tomto směru uzavírá, že i soud je koncentrační lhůtou vázán a nesmí provést důkazy, které byly navrženy až po stanovené lhůtě. Dlužno dodat, že o poskytnutí delší lhůty žalobce ani nežádal.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

7. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 31/2014 soud zjistil následující skutečnosti: Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality ze dne 26.3.2014, č.j. KRPS-374472-291/TČ-2013-010071, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. (dále jen „tr.zák.“), ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. Usnesením [příjmení] [okres] ze dne 27.3.2014 č.j. 33 Nt 1205/2014-10, byl žalobce podle § 68 zákona č. 141/1961 Sb., o (trestní řád), z důvodů uvedených v ustanoven § 67 písm. a), c) tr. řádu vzat do vazby - počátek byl stanoven na den [datum] v 7:00 hodin. Proti usnesení o vzetí do vazby žalobce podal stížnost, která byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24.4.2014, č.j. 14 To 203/2014-23. Dne 2.7.2014 podalo Krajské státní zastupitelství v Praze pod č.j. KZV 11/2014-188 obžalobu. Usnesením KS v [obec] ze dne 28.7.2014 č.j. 5 T 31/2014-1061, byl žalobce dle § 72 odst. 3 tr. řádu ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu. Usnesením KS v [obec] ze dne 24.11.2014 č.j. 5 T 31/2014-1132, byl žalobce podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu. Rozsudkem KS v [obec] ze dne 8.12.2014 č.j. 5 T 31/2014-1256, byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Usnesením KS v [obec] ze dne 3.3.2015, č.j. 5 T 31/2014-1319 žalobce podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), c) tr. řádu. Rozsudkem VS v [obec] ze dne 30.4.2015 č.j. 2 To 34/2015-1411, byl rozsudek trestního soudu prvého stupně zrušen a věc mu byla vrácena k novému projednání. Usnesením KS v [obec] ze dne 28.5.2015 č.j. 5 T 31/2014-1451, byl žalobce podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu, přičemž podle § 73a odst. 2 písm. b) tr. řádu soud nepřijal nabídku peněžité záruky [právnická osoba] 1918 a.s., podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu, vazbu nenahradil dohledem probačního úředníka a podle § 71a tr. řádu zamítl žádost žalobce o propuštění z vazby. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8.7.2015, č.j. 2 To 58/2015-1482 byla stížnost žalobce proti tomuto usnesení zamítnuta. Usnesením KS v [obec] ze dne 2.10.2015 č.j. 5 T 31/2014-1576, jímž podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu nepřijal záruku Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], podle ust. § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nepřijal písemný slib žalobce, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu vazbu nenahradil dohledem probačního úředníka, podle § 71a tr. ř. zamítl žádost žalobce o propuštění z vazby a podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu žalobce ponechal ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), c) tr. řádu. Usnesení VS v [obec] ze dne 11.11.2015, č.j. 2 To 107/2015-1641, byla zamítnuta stížnost žalobce. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22.12.2015 č.j. 5 T 31/2014-1743, byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22.12.2015 č.j. 5 T 31/2014-1731, byl žalobce propuštěn z vazby. Proti zprošťujícímu rozsudku podal odvolání st. zástupce KSZ v [obec]. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14.7.2016, č.j. 2 To 54/2016-1817, bylo odvolání podle § 256 tr. řádu zamítnuto. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum] a žalobci bylo doručeno dne [datum].

8. Z opisu evidence rejstříku trestů na žalobce ze spisu KS [obec] 5 T 31/2014 soud zjistil, že žalobce má devět záznamů v rejstříku trestů vesměs za násilnou a majetkovou trestnou činnost. Naposledy před předmětným trestním stíhání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců, přičemž byl podmíněně propuštěn dne [datum] se zkušební dobou do [datum].

9. Ze spisu Okresního soudu v Příbrami sp.zn. 2 T 117/2005 soud zjistil, že usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], ČTS: ORPB [číslo] [číslo] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a dalších osob pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 trestního zákona. Na žalobce byla poté podána obžaloba pro skutky, v nichž obžaloba spatřovala trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 3 a), b), c) trestního zákona, poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 trestního zákona, nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 trestního zákona a ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona. Rozsudkem okresního soudu ze dne [datum] na č.l. 1765 byl žalobce uznán vinným trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 3 a), b), c) trestního zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista, nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 trestního zákona a ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a šest měsíců a pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozsudek ve vztahu k žalobci nabyl právní moci dne [datum].

10. Z podání [právnická osoba] [rok] [anonymizováno] ze dne [datum] (na č.l. 1445 trestního spisu sp.zn. 5 T 31/2014) soud zjistil, že společnost potvrdila, že přijme žalobce do pracovního poměru jako pomocného dispečera a koordinátora mezinárodní kamionové přepravy s nabídkou nástupního platu 25 000 Kč. Dále poskytla společenskou záruku za žalobce a garanci, že povede řádný život a bude se dostavovat k Probační a mediační službě. Dále společnost nabídla peněžitou záruku ve výši 200 000 Kč.

11. Z podání Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], adresovanému KS v [obec] soud zjistil, že jde o dlouholetou spolupracovnici a kamarádku žalobce, zabývá se vedením kickboxerského klubu [anonymizováno] gym. Žalobce zná asi 20 let, zná jeho trestní minulost. Popsala ve stručnosti, jak žalobce zná a jak se v životě setkávali. Za zapsaný spolek [anonymizováno] gym [obec] se za žalobce zaručila, že pokud bude propuštěn z vazby, dohlédne na to, aby žil řádným životem, chodil do práce a byl k dispozici soudům i Probační a mediační službě.

12. Z podání Mgr. [příjmení] ze dne [datum], adresovanému KS v [obec] soud zjistil, že jde o sestru žalobce, která za něj složila společenskou záruku, vylíčila okolnosti jeho života a zaručila se, že osobně dohlédne na plnění omezení, která by případně žalobci byla uložena v souvislosti s propuštěním z vazby.

13. Z podání [jméno] [příjmení], starosty [územní celek], [datum], adresovanému KS v [obec] soud zjistil, že poskytl žalobci společenskou záruku, žalobce zná 25 let i jeho trestní minulost. V případě, že by soud žalobce propustil z vazby, dohlédne na to, aby vedl normální život, chodil k soudům a do práce.

14. Z prohlášení a potvrzení [celé jméno svědka], předsedy představenstva [jméno] [rok] [anonymizováno] ze dne [datum] na č.l. 144 soud zjistil, že společnost potvrzuje, že společenský záruka, potvrzení o přijetí do pracovního poměru a nabídka peněžní záruky učiněná ve prospěch žalobce před trestním soudem se zakládá na pravdivých údajích. Dále zjištěno, že s žalobcem bylo sjednáno uzavření pracovního poměru, který měl vzniknout okamžitě po propuštění z vazby. Žalobce měl nastoupit jako pomocný dispečer a koordinátor mezinárodní kamionové přepravy s platem 25 000 Kč + odměny. Žalobce do práce nenastoupil, protože byl ve vazbě ponechán. Dále potvrzeno, že [jméno] [příjmení] byl oprávněn předmětné potvrzení vystavit a podepsat.

15. Z výpisů telefonních karet na č.l. 145-195 soud zjistil, že jde o kopie telefonních karet v počtu přibližně 483, které žalobce používal ve vazbě k telefonickému kontaktu s rodinou.

16. Ze znaleckého posudku [celé jméno svědka], [číslo] soud zjistil, že jde o znalecký posudek v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Znalecký posudek si vyžádala advokátka žalobce. Znalkyně vycházela z obsahu spisu, lékařských zprávy, průběhu léčení, hospitalizace, lékařských zákroků a komplikací. Dle znalkyně je zdravotní stav ustálený a je možné provést stanovení ztížení společenského uplatnění. Dle znalkyně trvalé následky nastaly. Znalkyně žalobce vyšetřila dne [datum]. Dle znalkyně se u žalobce vyvinula posttraumatická stresová porucha (dále„ PTSP“). Znalkyně vypočetla ztížení společenského uplatnění žalobce na částku 305 694 Kč.

17. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že v předmětném dnu, kdy došlo k zadržení Policií ČR, vyšel před dům, kde ho sebralo policejní komando, vzali ho do vazby, kde byl dva roky. V tu dobu, těsně před vzetím do vazby patrně nepracoval, pár měsíců před tím měnil zaměstnání. O jaké konkrétní zaměstnání se jednalo, neví. Pokud v trestním řízení uvedl, že ten den byl na cestě do práce, tak tím myslel, že jde pracovat na jejich rodinný dům, který těsně předtím koupili a kam jsme se měli stěhovat. Předtím pracoval v nějaké firmě, ale není si jistý ve které. Žalobce uvedl, že je vyučený kuchař/číšník. Od začátku trestního stíhání tvrdil, že nic neudělal, bohužel trvalo dlouho, než se to vysvětlilo, mezi tím se zhroutil jeho osobní život. Měl psychické problémy vzniklé následkem vazby, kdy již ve vazbě chodil k psycholožce, aby mu nějakým způsobem pomohla, na což mu řekla, že je tam [číslo] vězňů a že nemá prostor ani kapacitu si pořádně popovídat, a řekla, ať si ty věci řeší potom na svobodě. Měl by k tomu být zápis, neboť si musel podat oficiální žádost. Když byl propuštěn, tak se snažil vnitřně dát dohromady. Asi 3 měsíce se snažil celou věc rozchodit, když to nešlo, tak kontaktoval psycholožku, kterou našel na internetu. Psychickými problémy trpěla i žena žalobce, zhroutil se jim úplně osobní život. Psycholožka řekla, že je žalobce zralý spíš na psychiatra než na psychologa, chodil k psychiatrovi dva až tři roky. Žalobce dále vypověděl, že užívá antidepresiva – dvojitou dávku, trestně stíhán již byl, jednou byl ve vazbě a jednou ve výkonu trestu. Naposledy byl z výkonu trestu propuštěn v roce 2012, po posledním propuštění neměl žádné zdravotní či psychické problémy, byl ve výkonu trestu odnětí svobody 4,5 roku, v předešlé vazbě byl několik měsíců. V tomto trestním řízení byl dva roky v cele 4x2 metry, hodinu denně byla možnost vycházky. Příčina jeho špatného stavu byla v tom, že šlo o neoprávněnou vazbu a že nic neudělal, žil řádným životem. Žalobce se hroutil z toho, že byl neoprávněně stíhán. Dříve byl schopen se s vazbou a následným odsouzením vnitřně srovnat, protože to bylo oprávněné trestní stíhání. Ve vazbě měl stejné plány jako teď, vztah s manželkou ale prošel velkou krizí. S manželkou v minulosti poměrně často cestovali, třeba do Anglie, Itálie, do Mexika. Ve vazbě měl myšlenky na sebevraždu- Pomáhal odřezat chlapa, který se oběsil vedle na cele a umřel. Vazba převrátila život vzhůru nohama nejen žalobci, ale i současné manželce, také musel vše prodat, aby měl na advokáty, žena zůstala bez prostředků, žalobce zůstal bez prostředků a neustále vedl boj se státními orgány. Měl domluvené zaměstnání, které v době vazby nemohl vykonávat, okolí kouká špatně, lidi to o žalobci ví. Slíbené zaměstnání žalobce nedostal. Lidi, u kterých mohl mít potencionální zaměstnání, tak žalobce nezaměstnali, když ho sebrala zásahovka před domem. Po propuštění z předchozích výkonů trestů jsem vždy zaměstnání našel. Zatčení přišlo v nejhorší možný okamžik, protože žalobce prodal dům, respektive jeho rodina, ve kterém bydleli s přítelkyní a koupili dům, který ještě bohužel nebyl obyvatelný. V současné době jsou s přítelkyní stále spolu, po návratu z vazby uzavřeli manželství a mají 20ti měsíčního syna. Vzhledem k tomu, že již ve vězení byl v minulosti, po jeho ukončení se snažil vést řádný život, rodina z toho byla úplně špatná. Otec žalobce byl 20 let policista, zemřel před 3 měsíci, ten se žádné satisfakce nedožil, s ním to už žalobce dohromady nedal, odmítl s ním komunikovat, nevěřil mu. Když žalobce dali do vazby, tak otec řekl, že již s ním nechce mít nic společného a nenechal si vysvětlit, že s tím nemá nic společného. Matka za žalobcem odmítla do vazby jezdit, nikdy tam nebyla, jezdila tam pouze manželka a sestra. Po návratu z vazby trvalo dlouhé měsíce, než to s matkou dal do pořádku. Pokud se týká sestry, s tou se před vzetím do vazby často stýkali, nyní je situace taková, že se baví na nějaké úrovni, ale vztahy ochladly. Žalobce se stáhnul do sebe a třeba 4 dny nevyjde ven, nic ho nebaví, netěší, bere léky, které neužívá z legrace. Příchod z vazby nebylo nic jednoduchého, v důsledku užívání léků může pracovat, ale teď ze zdravotních důvodů mu psychiatr doporučil nepracovat. Již rok je na Úřadu práce. V produktivním věku pracoval určitě aspoň 10 let. K trestní minulosti žalobce uvedl, že byl trestán za majetkovou trestnou činnost. Byl asi devětkrát soudně trestán a myslím si, že z toho byl dvakrát ve výkonu trestu a jednou ve vazbě.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je sestrou žalobce. Celou dobu trestního stíhání to s bratrem prožívala. Jejich vztahy jsou velmi dobré. Žalobce konečně začal žít řádným životem, po jeho trestní minulosti ho celá rodina podporovala, věřila mu, proto pak rodinu zaskočilo, co se stalo, nejen to, že byl obviněn z několika přepadení, ale jak s ním bylo zacházeno. V podstatě se svědkyně dozvěděla od sousedky, že zásahová jednotka zatýká jejího bratra. Bratr do té doby žil řádným životem, měl přítelkyni, chodil do práce a tímto se mu život zbořil jako domeček z karet. Nevzpomíná si, kde bratr v té době pracoval. Byl to velký šok, začal jednat s advokátem bratra, aby zjistil, o co jde, volala na policii, aby zjistila, o co jde, nějakou dobu to trvalo. Zasáhlo to i manžela svědkyně, její děti, rodiče, druhého bratra, přítelkyni žalobce. Svědkyni konkrétně tak, že musela vykonat řadu úkonů, aby mohla žalobci pomoci, což bylo na úkor její rodiny. Rodiče z toho byli zhrouceni, zaskočeni, měli obavu z toho, co se bude dít, věděli, že v té době je žalobce ještě v podmínce, takže měli velkou obavu. Žalobce všechny ujišťoval, že je nevinný, že nic, z čeho je obviněn, neudělal, věřili mu, tak se mu snažili pomoci, podporovali ho psychicky, finančně svědkyně, přítelkyně a rodiče, co mohli. Zajišťovali spoustu věcí, jako znalecké posudky, svědkyně sama kontaktovala a platila některé soudní znalce, to samé se týká advokátních služeb, dělili se o ně s přítelkyní žalobce nebo to platila svědkyně. Dále svědkyně žalobce podporovala úhradou telefonních karet, balíčků do věznice a finanční hotovostí, aby si mohl nakupovat a být s rodinou v kontaktu. Žalobce po celou dobu výkonu vazby nebyl v dobrém psychickém stavu, vzhledem k tomu, že byl vězněn neoprávněně, takže se mu život a budoucnost zhroutil jako domeček z karet. S přítelkyní žalobce byly v úzkém kontaktu, a když žalobce nebyl v kontaktu s ní, tak se svědkyní. Vazbu bral špatně, psychický stav se neustále zhoršoval. Do vazby za žalobcem jezdila jeho přítelkyně a svědkyně. Svědkyně si nebyla jistá, ale myslí si, že do vazby za žalobcem přijeli i rodiče. Telefonáty a rozhovory probíhaly podobně, někdy je celé žalobce probrečel, byl hodně uzavřený do sebe, říkal, že má poruchu spánku, celkově je vyčerpán, podrážděný, a to se vleklo po celou dobu té vazby. Často mluvil o tom, že již nechce žít, že to dál nezvládne, vysel nad ním vysoký trest plus podmínka, kterou měl. V médiích proběhla informace, že proběhla na [anonymizována dvě slova], při které jeden vězen zemřel, tak se o bratra bála. Po propuštění potíže přetrvávají, není s ním řeč jako dřív, je to úplně jiný člověk, nepamatuji si, kdy se od srdce zasmál, dříve to byl veselý člověk, dnes je to dítě zahnané do kouta, které se bojí, že mu někdo ublíží. Od propuštění si není jistá, že by někde pracoval, teď je ve stavu, kdy ani pracovat nemůže. Když mu zavolá, aby přišel na oběd, říká, že nemůže, že celou noc nespal, má poruchu spánku. Několikrát předtím byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, jeho nejdelší trest byl, pokud ví, 5 let. Když byl ve výkonu trestu předtím, takto nesl statečně, protože byl ve výkonu trestu oprávněně, když se vrátil naposledy z výkonu trestu po těch pěti letech, tak byl psychicky v pořádku. Snad si i sehnal práci, nevzpomíná si, jakou práci. Svědkyně dále vypověděla, že žalobce potřeboval potvrzení, tak sehnala pro bratra u jedné firmy zaměstnání. Neví, do jaké pozice tam měl nastoupit. [příjmení] [jméno] řekla pravdu, že je žalobce ve vazbě, že by byla ráda, aby ho zaměstnali, složila za něj společenskou záruku, slíbila, že žalobce by řádně pracoval a chodil do zaměstnání a vzhledem k tomu, že potřebovali místo obsadit, tak ho vzali. Svědkyně už neví, jak se o té společnosti dozvěděla, má za to, že výpis z rejstříku trestů požadovali. Po skončení tohoto trestního řízení nastoupil žalobce u této společnosti. Vztahy jsou stále dobré.

19. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je manželkou žalobce. K věci uvedla, že celkové období bylo pro oba náročné, přišla o bydlení kvůli tomu trestnímu řízení, psychicky to bylo stresující období, celkem to poznamenalo psychicky oba dva, museli oba chodit k psychologovi, po skončení trestního stíhání uzavřeli sňatek, před předmětným trestním stíháním udržovali známost 3-4 roky. Před předmětným trestním stíháním byl žalobce vyrovnaný, veselý člověk, nyní je uzlíček nervů, chodí k psychiatrovi, nikam mezi lidi nechodí, většinou jsou doma, protože žalobce nechce nikam chodit, dříve se věnoval boxu, to ho již nebaví. Než byl vzat do vazby, tak se nezajímala o to, co žalobce dělal za práci, pracoval, ale neví, kde a v čem a po propuštění z vazby začal pracovat pro [anonymizováno]. Svědkyně neví, jak dlouho tam pracoval, jedná se o její firmu, žalobce byl jednatelem firmy, snažil se firmu rozběhnout, věnoval se jí, neví, jak dlouho tam byl. Nyní je nezaměstnaný, svědkyně neví přesně jak dlouho, ani neví, v jaké pozici v její firmě byl, skončil tam, díky svým náladám a ze stresu. Její firma se zaměřuje na pohonné hmoty, přesně neví, čím se má firma zabývá. Rodina žalobce mu v průběhu trestního stíhání pomáhala, většinou mu pomáhala sestra, ta fungovala na 100 %, věnovala se více žalobci než své rodině, jak to měl v té době s rodiči, svědkyně neví. Vztahy mezi žalobcem a jeho sestrou jsou více než dobré, jsou lepší než mezi rodiči žalobce a žalobcem. Matka žalobce se do toho moc neangažovala, otec žalobce v tu dobu byl nemocný, neměl na to čas. V současné době je žalobce veden na Úřadu práce, neví o tom, zda by žalobce v jiné firmě pracoval. Vazbu žalobce snášel velmi těžce, byli v telefonickém kontaktu, byl ve vazbě nevinně, ta vazba byla špatná, byl hubený. Ve vazbě navštěvoval psychologa, po ukončení vazby má za to, že je stále vystresovaný, budí se ze snů, bere prášky na spaní. Poté, co byl propuštěn z vazby, pro něj úleva příliš nepřišla, určitě se mu ulevilo, když přišel domů, ožil, že je doma s rodinou, ale projela sanitka a trhl sebou nebo nějaké zvuky špatně snášel. Je stále ve stresu, sice je to nyní už lepší, ale ještě je to znát. Než byl žalobce zadržen, neví, jestli měl nějaké psychické problémy, svědkyně ho znala jako veselého člověka, hodně spolu cestovali, byl srandista, hodně chodili do společnosti, nepozorovala, že by měl nějaké problémy, býval show man a teď většinou sedí doma. Než ho zadrželi, tak plánovali rodinu, kupovali barák a najednou stála na ulici. O žalobcově trestní minulosti byla informována, žalobce poznala těsně poté, co se vrátil z posledního výkonu trestu odnětí svobody, já jsem ho té době poznala jako veselého člověka.

20. Z výslechu znalkyně [příjmení] [celé jméno svědka] soud zjistil, že byla seznámena s podklady, které poskytla advokátka žalobce a žalobce, dále rozpracovaný znalecký posudek MUDr. [příjmení] (která zemřela), zdravotnickou dokumentaci poskytnutou ošetřujícími lékaři žalobce, a to jak psychiatrickým lékařem MUDr. [anonymizováno] a dále praktickým lékařem MUDr. [jméno] [příjmení]. Na znaleckém posudku trvá, k příčině PTSP se nemůže vyjádřit, neboť je lékařem s atestací ze soudního lékařství a diagnóza, která byla u žalobce stanovena, byla stanovena psychiatrem. Znalkyně pouze na základě stanovené diagnózy specialistou stanovila výši nemateriální újmy na zdraví žalobce, diagnózu žalobci nestanovila. Skutečnost, že žalobce byl vícekrát soudně trestán a odsouzen nemá na výpočet bolestného žádný vliv, neboť psychiatr, který léčí žalobce, MUDr. [anonymizováno], uvádí, že před rozvojem této posttraumatické stresové poruchy nebyl žalobce nikdy psychiatricky léčen a nevyhledal psychologickou pomoc. Nemá specializovanou odbornost, abych se mohla vyjádřit, co bylo příčinou vzniku PTSP žalobce. Znalkyně vypověděla, že žalobce musela osobně vidět a vyšetřit, nicméně vycházela především ze závěrů psychologů a psychiatrů, neboť není specialista. K závěru, že k ustálení zdravotního stavu došlo [datum], došla tak, že to je doba osobního vyšetření žalobce v místě bydliště. Pokud žalobce vyšetřovala [datum], většinou se to stanovuje rok po propuštění resp. rok po ustálení zdravotního stavu. Poškozený byl propuštěn z vazby dne [datum] a dle metodiky NS ČR je uvedeno, že trvalé následky se mají počítat rok od vzniklé události. Do programu, který počítá imateriální újmu na zdraví, je třeba uvést datum zdravotního stavu, jinak program nezačne vypočítat žádnou hodnotu. Datum ustálení zdravotního stavu musela zadat z důvodu formálního pro použití výpočtu resp. aplikace výpočtu nemateriální újmy.

21. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie [číslo] ZN/67/2021 ze dne 3.4.2021, vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], soud zjistil, že u posuzovaného žalobce (dále též jen v tomto odstavci„ posuzovaný“) nebyla znaleckým zkoumáním prokázána přítomnost duševní choroby v pravém slova smyslu, tj. psychózy. Osobnost posuzovaného je plně maturována a nenese výrazné psychopatické rysy. V případě ambulantním psychiatrem zjištěná posttraumatická stresová porucha osobnosti je toho času odeznělá, posuzovaný nejeví příznaky této poruchy. V případě posuzovaného lze brát v úvahu, že pokud tato porucha vznikla na podkladě vazby, jejíž příčinou byla frustrace, odloučení, což mělo za následek významné omezení života, tato porucha trvala do doby ukončení výkonu vazby. Dále znalec uvedl, že posttraumatická stresová porucha je toho času velmi zneužívána, přičemž dle platné MKN-10 se jedná o poruchu, která se vyskytuje u obětí znásilnění, mučení, vězňů koncentračních táborů či obětí živelných katastrof. Lékařské zprávy ambulantního psychiatra jsou vágní, posuzovaný nemá žádný premorbidní psychiatrický terén, je osobou primárně intaktní s ohledem na dosavadní VTOS, proto u něj, krom zmíněné frustrace nebyl důvod k tomu, aby se rozvinula uvedená porucha. Tato mohla trvat po propuštění nejvýše tři měsíce. Uvedených 10 měsíců se znalci jeví nepravděpodobné, navíc lékařské zprávy nenasvědčují tomu, že by u posuzovaného byla přítomna duševní porucha. Posuzovaný se plně začlenil do běžného života, má plány do budoucna, dle znalce se nachází v plné úzdravě. K otázce jaký byl zdravotní stav posuzovaného ke dni zahájení trestního stíhání v posuzovaném řízení ke dni [datum] znalec uvedl, že v předmětné době posuzovaný netrpěl žádnou duševní chorobou či poruchou. K otázce, jaký byl duševní stav posuzovaného ke dni propuštění z vazby dne [datum], znalec uvedl, že o tomto stavu nejsou objektivní informace. K otázce, jakým způsobem a v jakém rozsahu se do duševního stavu posuzovaného promítla předcházející rozsáhlá trestná činnost, kdy byl od roku 1995 osmkrát trestně stíhaný, opakovaně byl nejen ve výkonu vazby, ale i ve výkonu trestu odnětí svobody, jakým způsobem a v jakém rozsahu ovlivnila osobnostní profil posuzovaného tato rozsáhlá trestná činnost, se znalec vyjádřil tak, že je toho názoru, že předchozí trestná činnost se nijak neprojevila v případném páchání trestné činnosti, posouzení osobnostního profilu spadá do specializace klinická psychologie. K otázce, jakými duševními nemocemi posuzovaný trpěl či trpí, znalec uvedl, že dle něj posuzovaný mohl krátkodobě trpět posttraumatickou stresovou poruchou, toho času je zdráv. K otázce, zda lze na základě vyšetření duševního stavu posuzovaného dospět k závěru, že trpí posttraumatickou stresovou poruchou, znalec uvedl, že v současné době nebyly zjištěny známky posttraumatické stresové poruchy ani jiné duševní poruchy. K otázce, co bylo hlavní, a jedinou příčinou vzniku posttraumatické poruchy posuzovaného znalec uvedl, že spatřuje příčinu vzniku poruchy vlivem vazby, kdy posuzovaný si byl vědom, že trestnou činnost nespáchal a byl tím frustrován. K otázce, zda lze spojovat posttraumatickou stresovou poruchu posuzovaného, kdy vyhledal psychiatrickou pomoc až deset měsíců po propuštění z vazby, tedy dne [datum], přičemž byl ve zkušební době z důvodu podmíněného propuštění z výkonu trestu pro předcházející trestní odsouzení, znalec uvedl, že se mu tato doba jeví jako nepřiměřená, byť lze vzít v úvahu, že si toto snažil řešit osobně, bez cizí pomoci, účelové jednání znalec nevylučuje. K otázce, zda lze posuzovaného považovat ke dni zahájení trestního řízení, tj. k [datum] za zcela zdravého člověka a za člověka s běžným osobnostním profilem, znalec uvedl, že z jeho zkoumání vyplynulo, že dne [datum] nebyl posuzovaný stižen duševní chorobou či poruchou. K otázce lze vůbec s ohledem na trestní minulost posuzovaného přesně určit, jaký stresor byl příčinou vzniku posttraumatické stresové poruchy, znalec uvedl, že z psychiatrického hlediska šlo o projev dlouhodobé frustrace. Jiný faktor znalec neshledává.

22. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, [číslo] ze dne [datum], vypracovaného [celé jméno znalkyně] soud zjistil, že na základě psychologického vyšetření lze konstatovat, že psychologické vyšetření nezachytilo znaky, které by svědčily pro přítomnost závažného duševního onemocnění (afektivní poruchy či psychózy), aktuálně není přítomna ani zvýšená úzkostná symptomatika, psychický stav posuzovaného se jeví jako stabilní. Dále z posudku vyplynulo, že žalobce není osobou s vyšší mírou predispozičních faktorů k rozvoji psychických obtíží než je v populaci běžné. Dále provedeným psychologickým vyšetřením nebyly zachyceny znaky a symptomy, které by svědčily pro přítomnost posttraumatické stresové poruchy. Sama tato diagnóza vzniká jako odezva na stresovou událost neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu, která pravděpodobně téměř u každého vyvolá pronikavou tíseň (přírodní katastrofy, boj, přítomnost u násilné smrti jiných osob, oběť mučení, terorismu, znásilnění a pod). Vazební stíhání výše uvedené charakteristiky nenaplňuje (i s ohledem na to, že u posuzovaného toto nebyl první pobyt ve vazbě v jeho životě). Dále znalkyně uvedla, že mohlo dojít k rozvoji úzkostně depresivní symptomatiky, která s propuštěním z vazby postupně odezněla. Nyní se posuzovaný jeví jako psychicky stabilní, zařazen do běžného života, aktivní v zaměstnání, sociálně ukotven v manželství. Tady znalkyně znovu zopakovala, že posttraumatická stresová diagnóza vzniká jako odezva na stresovou událost neobvyklého, hrozivého nebo katastrofického rázu. Uzavřela, že aktuální psychický stav posuzovaného je stabilní. K otázce, zda žalobce lze považovat ke dni zahájení trestního stíhání v posuzovaném řízení, tj. ke dni [datum] za člověka s běžným osobnostním profilem, znalkyně uvedla, že jej nelze považovat za člověka s běžným osobnostním profilem. K otázce, jaký je osobnostní profil žalobce, znalkyně uvedla, že osobnost posuzovaného je integrovaná, je sebejistý, sebevědomý, nezávislý, zvýšeně dominantní, realistický, spoléhá sám na sebe, je sociálně smělý, má tendenci prosazovat vlastní cíle bez ohledu na potřeby ostatních, má obtíže s přizpůsobováním se normám společnosti, je zvýšeně dráždivý, vykazuje vyšší míru vnitřního napětí, je netrpělivý, má tendenci ztrácet sebekontrolu ve vzteku, intelekt celkově na hranici pásma průměru a nadprůměru. K otázce, zda lze přisuzovat skutečnosti, že žalobce se dopustil trestné činnosti již v mladém věku význam pro další formování osobnosti žalobce, znalkyně uvedla, že primárně se v této souvislosti jeví jako akcentované osobnostní rysy, které měly vliv na jeho jednání. Dále uvedla, že trestná činnost byla důsledkem obtíží se seberegulací, zvýšenou impulsivitou a nerespektováním společenských norem, v současné době je patrné, že posuzovaný je v porovnání s tímto obdobím aktuálně schopen seberegulace, došlo ke zvýšení schopnosti sebeovládání a sebekontroly. K otázce, zda má žalobce osobnostní rysy, které ve větší míře predisponují danou osobu k psychickým potížím, znalkyně uvedla, že žalobce není osobou s vyšší mírou predispozičních faktorů k rozvoji psychických obtíží než je v populaci běžné. K otázce, zda lze vůbec s ohledem na trestní minulost žalobce přesně určit, jaký stresor byl příčinou vzniku posttraumatické stresové poruchy žalobce, znalkyně vyšla z toho, že pokud bude brát v úvahu objektivní fakta, tedy, že posuzovaný nebyl před posuzovaným vazebním stíháním psychiatricky ani psychologicky léčen, léčbu musel vyhledat až po propuštění z této vazby a dále nepřítomnost jiného traumatického zážitku v té stejné době, lze předpokládat, že neoprávněný pobyt ve vazbě mohl vést k rozvoji duševních obtíží, tady však znalkyně opět poukázala na nutnou souvislost se stresovou událostí neobvyklého, hrozivého nebo katastrofického rázu, což vazební stíhání nenaplňuje, diagnózu PTSD má tedy za spornou. V době znaleckého zkoumání byl psychický stav žalobce stabilní, zařazen do běžného života, aktivní v zaměstnání, sociálně ukotven v manželství.

23. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že svědek podepsal potvrzení na č.l.

144. Dále vypověděl, že tak někdy asi před 5 až 7 lety, tedy v letech 2013 - 2015, sháněli pro firmu řidiče a dispečery. [příjmení] [jméno] [rok] [anonymizováno] se zabývá autodopravou, provozuje asi 30 až 40 kamionů. Měli tehdy inzeráty a v zásadě potřebovali jakéhokoliv člověka na tu pozici, buď řidiče, nebo dispečera. Pobočky firma měla v [obec], [anonymizováno] a na [anonymizováno]. [jméno] konkrétní věc, která se týkala žalobce, domlouval pan [příjmení], což je osoba, která pracuje jako OSVČ, stará se o pobočku firmy [jméno] na [anonymizováno], a svědek si vzpomíná, že se ho tehdy pan [příjmení] ptal, jestli by vadil soudně trestaný člověk, k čemuž svědek řekl, že by to nevadilo, pokud to nebylo v souvislosti s alkoholem za volantem, nebo s nějakou trestnou činností v souvislosti s dopravou. Ten dokument, který se vystavoval žalobci pro trestní soud, takto také zajišťoval pan [příjmení]. Žalobce měl pracovat na pozici dispečera. K tomu svědek dodal, že by se vidělo podle schopností žalobce, jestli by byl dispečer nebo řidič. Práce pomocného dispečera tak úplně psychicky náročná není, ale ta práce toho hlavního dispečera, tak ta je hodně psychicky náročná, na tu by bylo třeba mít psychotesty. Když nemohl nastoupit žalobce, takto obsadili někým jiným. Žalobce měl tu výhodu, že ovládal cizí jazyk, konkrétně angličtinu a španělštinu, a že také byl držitelem řidičského průkazu skupiny C a E. [příjmení] s trestní minulostí mu nevadí, protože jsou to často lidé, kteří si svého zaměstnání váží a jsou pak pro tu firmu ochotní i něco udělat. K platovému ohodnocení svědek uvedl, že dispečer měl asi 30 - 50 tisíc tzv. základního platu, ale mohl si vydělat až 70 tisíc hrubého. Žalobci bylo nabídnuto 35 – 40 tisíc brutto, plus odměny, které jsou nenárokové. Je také možné, že se tehdy domluvili na 25 000 Kč čistého, protože ho chtěli vyzkoušet. Pokud by žalobce nebyl ve vazbě, tak by byl do firmy [jméno] [rok] přijat. Pracoval by buď z [anonymizováno], nebo z [obec]. Svědek sice žalobce neznal, takže by se osobně potkali, přičemž praxe byla taková, že firma lidi nabrala a případně s nimi skončila, pokud se neosvědčili. Svědek věděl, že žalobce byl trestně stíhán, ale jeho celou trestní minulost neznal. Tehdy trestnímu soudu nabídli za žalobce i finanční záruku asi 200 000 Kč, což by byla forma náborového příspěvku pro žalobce. To korespondovalo s tím, jaká byla tehdy situace na trhu práce, kdy i jiným uchazečům nabízeli 70 až 150 tisíc Kč. Jak by řešili případné vrácení, pokud by se žalobce neosvědčil, svědek přesně nevěděl, řešil by to s právníkem. Svědek poté ještě doplnil, že náborový příspěvek byla někdy spíše bezúročná půjčka. Služeb agenturního zaměstnávání nevyužívají. Rejstřík trestů požadovali po uchazečích dříve, kolem roku 2011, potom kolem roku 2015 již ne. Ani opakované odsouzení by firmě nevadilo, pokud by nešlo o o trestnou činnost, která by byla spojená s provozováním autodopravy, tzn., alkohol za volantem, nějaké havárie, případně nějaké usmrcení v rámci dopravy. Na otázku žalované, jak firma zjistí, že potencionální zaměstnanec má za sebou trestní minulost, která se vztahuje právě k trestným činům v dopravě, souvisejícím s alkoholem či s nějakou havárií, svědek nejprve nedokázal jasně odpovědět, kdy nejdříve uvedl, že by to asi nezjistili, případně by se uchazeče doptali. Po poučení soudem, že je povinen vypovědět pravdu, si svědek vzpomněl, že ještě po všech řidičích či dispečerech, požadují výpis z karty řidiče, kde je tedy uveden jednak rozsah řidičských oprávnění a jednak je tam také uvedeno, jakých deliktů v dopravě se případně řidič dopustil.

24. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Soud má za prokázáno, že žalobce byl před předmětným trestním stíhání, v souvislosti s nímž se domáhá odškodnění již devětkrát soudně trestán s tím, naposledy byl odsouzen v roce 2006 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců, přičemž byl v roce 2012 podmíněně propuštěn se zkušební dobou 4 roky do [datum]. Soud má dále za prokázané, že žalobce vykonal vazbu trvající od [datum] do [datum], tedy 637 dní. Dne [datum] byl žalobce nepravomocně zproštěn obžaloby a z vazby propuštěn. Trestní stíhání poté dále trvalo do jeho pravomocného skončení dne [datum]. Období výkonu vazby se tak v podstatné části kryje s dobou, po kterou probíhalo samotné trestní stíhání. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce, pak soud uzavírá, že shledal zejména tyto. Trestní stíhání mělo vliv na osobní život žalobce, neboť v důsledku výkonu vazby byl odloučen od své rodiny a partnerky, musel změnit své plány ohledně svého osobního a rodinného života, kdy nemohl pokračovat v plánované koupi nemovitosti a v početí dítěte. Změnil se jeho vztah k rodičům, kteří žalobce ve vazbě nikdy navštívili. Otec se od žalobce odvrátil, matka odmítla navštěvovat žalobce ve vazbě. Žalobce ve vazbě psychicky trpěl, protože nic neudělal, čímž se to lišilo od předchozích pobytů ve věznici. Ve vazbě chodil k psycholožce. Měl myšlenky na sebevraždu, byl svědkem toho, kdy se ve vazbě jiný obviněný oběsil. Sestra a partnerka žalobce při něm stáli, sestra jej po celou dobu podporovala materiálně i morálně, stejně tak partnerka, která se za něj po propuštění z vazby provdala a nyní mají syna. Žalobce se stáhnul do sebe, nic ho nebaví, netěší, bere léky, je si vědom, že byl devětkrát trestně stíhán. Změnil se také po povahové stránce. Z hlediska dopadů do společenských vztahů v komunitním prostředí nebylo zjištěno více, že žalobce již nevyhledává společnost tak jako dříve a málokdy někam s manželkou chodí. Z hlediska dopadů do sféry zdravotní bylo prokázáno, že žalobce netrpí PTSP. Podle závěrů dvou znalců nejeví žalobce příznaky této poruchy. K určitým dopadům do psychického stavu žalobce v průběhu trestního stíhání, zejména v důsledku vazby došlo, vazbu špatně snášel, vyhledal pomoc psycholožky, poté bral antidepresiva. Žalobce se však poté plně začlenil do běžného života, má plány do budoucna, toho času je zdráv. Ani psychologické vyšetření nezachytilo znaky, které by svědčily pro přítomnost závažného duševního onemocnění, nebyly zachyceny znaky a symptomy, které by svědčily pro přítomnost PTSP. Žalobce se jeví jako psychicky stabilní, zařazen do běžného života, aktivní v zaměstnání, sociálně ukotven v manželství. Žalobce je sebejistý, sebevědomý, nezávislý, zvýšeně dominantní, realistický, spoléhá sám na sebe, je sociálně smělý, má tendenci prosazovat vlastní cíle bez ohledu na potřeby ostatních, má obtíže s přizpůsobováním se normám společnosti. Z hlediska dopadů do pracovní sféry bylo prokázáno, že před vzetím do vazby byl žalobce nezaměstnaný a vzetí do vazby pracovní činnost nepřerušilo. Bylo prokázáno, ze [jméno] [rok] [anonymizováno] se trestnímu soudu zaručila, že žalobce přijme do pracovního poměru jako pomocného dispečera a koordinátora mezinárodní kamionové dopravy s platem 25 000 Kč čistého měsíčně. Dále bylo prokázáno, že tatáž společnost dále za žalobce nabídla finanční záruku 200 000 Kč. Nebylo však prokázáno, že by [jméno] [rok] [anonymizováno] žalobce skutečně přijala poté, kdy byl z vazby propuštěn, či že by žalobce po propuštění z vazby o přijetí zaměstnání u této společnosti usiloval, když žalobce jednatel firmy neznal, neznal ani jeho trestní minulost, nebylo jasné, zda a jak by trestní minulost zjišťoval. Dále se vyjádřil, že by žalobce musel nejprve prokázat, na jakou práci se hodí a nebylo tak ani prokázáno, na jakou práci měl nastoupit ani za jakých finančních podmínek. Bylo sice prokázáno, že [jméno] [rok] [anonymizováno] nabídla za žalobce finanční záruku 200 000 Kč, nebylo však v řízení prokázáno, jakou formou měla být žalobci poskytnuta a zda se jednalo o náborový příspěvek či bezúročnou půjčku. Nebylo tedy prokázáno, že by výlučně v důsledku vazby došlo ke zmaření příjmu žalobce z pracovní činnosti.

25. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

26. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

27. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v rozhodném znění (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

28. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

29. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

30. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

31. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

32. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

33. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

34. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

35. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

36. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

37. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

38. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

39. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

40. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

41. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

42. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu, uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Tímto je dána odpovědnost žalované i za újmu vzniklou žalobci z titulu výkonu vazby dle § 9 odst. 1, příp. § 10 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk, neboť judikatura dospěla k závěru, že ukáže-li se samotné trestní stíhání jako nedůvodné, platí tento závěr pro všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly, včetně výkonu vazby a trestu odnětí svobody (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08), aniž by muselo být rozhodnutí o vzetí do vazby a navazujícím výkonu trestu odnětí svobody zrušeno nebo změněno pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.

43. Odpovědnostním titulem zde je nezákonné rozhodnutí. Nezákonným rozhodnutím je usnesení policejního orgánu ze dne 26.3.2014, č.j. KRPS-374472-291/TČ-2013-010071, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. Pokud jde o výkon vazby je nezákonným rozhodnutím usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 27.3.2014 č.j. 33 Nt 1205/2014-10, kterým byl žalobce vzat do vazby. Obě tato rozhodnutí byla odklizena rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22.12.2015 č.j. 5 T 31/2014-1743 (právní moc 14.7.2016), proti kterému podané odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce coby obžalovaného bylo zamítnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14.7.2016, č.j. 2 To 54/2016-1817.

44. Při úvaze o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla vazbou, se soud řídil následujícím.

45. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sv. 4, [číslo] 2012, str. 521 mj. uvedl, že soudy v České republice nejsou - ani za současné právní úpravy - ve výši odškodnění vázány žádnými pravidly a ani pevnými částkami. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. To platí tím spíše, jsou-li soudy povolány k přímé aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Z toho nepochybně plyne, že je toliko na uvážení soudu, aby v každém jednotlivém případě při zvážení jeho individuálních skutkových okolností stanovil adekvátní výši odškodnění nemajetkové újmy vzniklé protiprávním zadržením a vykonáním vazby. Ve prospěch tohoto závěru svědčí i slova ESLP, že„ úplné reparaci (restitutio in integrum) brání vlastní povaha bezpráví, které záleží ve zbavení svobody v rozporu s čl. 5 odst. 1 Úmluvy“. Co se týče relevantních kritérií, těmi základními zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody, následky v osobní sféře poškozené osoby. Povahu trestní věci je možno interpretovat zejména jako typovou závažnost trestného činu, pro který byla osoba poškozená stíhána. Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti omezení osobní svobody jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Pro účely odůvodnění výše poskytnutého odškodnění je zjevně vhodné - podobně jako ve většině evropských států - vycházet ze sazby stanovené za jeden den odnětí svobody. Judikatura ESLP však neskýtá žádné pevné vodítko a ani referenční rámec co do výše peněžního odškodnění. Nejvyšší soud proto, vycházeje z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států, jakož i ze životní úrovně v České republice, dospívá k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání odnětí svobody, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. Nejvyšší soud ji na tomto místě uvádí jen z důvodů zabránění extrémnímu poskytování zcela zjevně neodůvodnitelně nepřiměřeně nízkých či naopak zcela zjevně nepřiměřeně vysokých odškodnění.

46. Soud dospěl k závěru, že za přiměřenou lze v souzeném případě považovat výši finančního odškodnění ve výši 500 Kč za 1 den trvání vazby, tedy částku na spodní hranici stanoveného rozpětí finančního zadostiučinění, které již bylo žalovanou dobrovolně poskytnuto, a to z následujících důvodů. Soud obecně vychází z předpokladu, že pokud nejsou zjištěny žádné okolnosti, které by v konkrétním případě odůvodňovaly poskytnutí nižšího nebo vyššího odškodnění než je právě středová částka 1 000 Kč za 1 den trvání odnětí svobody, pak je tato částka odpovídající a je i referenčním výchozím rámcem pro další úvahy soudu o možné modifikaci. Soud připouští, že žalobce byl ve výkonu vazby poměrně dlouhou dobu, a to 637 dnů. Délka vazby se však poté projevuje v celkové výši poskytnutého odškodnění, neboť se touto délkou násobí a nejedná se tak o primární kritérium, ke kterému by soud měl při stanovení základní částky přihlížet. Soud by k celkové délce vazby přihlédl tehdy, pokud by odškodňoval bezúhonnou osobu, u níž lze důvodně předpokládat, že traumatizující prožitek vazby se prohlubuje úměrně s její délkou. To však není případ žalobce. Žalobce nejen, že byl již devětkrát soudně trestán za násilnou a majetkovou trestnou činnost a opakovaně i byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a to poměrně významné délky, naposledy 8 a půl roku, z něhož byl v roce 2012 podmíněně propuštěn, ale ani se na něj jako na osobu netrestanou nehledělo. V době, kdy byl vzat do vazby, byl stále ještě ve zkušební době stanovené při jeho podmíněném propuštění z posledního výkonu trestu odnětí svobody. Délka vazby blížící se 22 měsíců je tak sice delší, nicméně žalobce již ve své trestní minulosti zažil i tresty násobně delší. Je tak osobou, která se ve věznici neocitla poprvé, nadto je průběh výkonu vazby mírnější, neboť o vině vazebně stíhaného ještě není rozhodnuto. Z usnesení, kterým žalobce vzat do vazby a z usnesení, kterým byla stížnost žalobce proti vzetí do vazby zamítnuta, soud zjistil, že mezi důvody pro vzetí do vazby je uvedena i trestní minulost žalobce, kdy bylo přihlédnuto i trestní minulosti žalobce a jeho dosud běžící zkušební době v kombinaci s tím, že spoluobžalovaný [příjmení] žalobce jako účastníka na trestném činu označil. Skutečnost, že se usnesení o vzetí do vazby považují za nezákonná rozhodnutí, neznamená, že závěry v nich uvedené neměly relevanci v době, kdy bylo o vazbě rozhodováno. Soud přihlédl k tomu, že za svoji trestní minulost, která byl jedním z důvodů vzetí do vazby, je žalobce plně odpovědný, stejně jako je odpovědný i za osoby, s nimiž se stýkal. Tím má soud na mysli obž. [příjmení], který žalobce za svého komplice označil. V době, kdy soudy o vazbě žalobce rozhodovaly, nemohly předjímat, jak budou důkazy vyhodnoceny a že bude žalobce nakonec zproštěn obvinění proti němu vznesených. Bylo prokázáno, že sestra a nynější manželka žalobce jej ani ve vazbě neopustily ani se od něj neodvrátily. Naopak jej obě podporovaly a jeho tehdejší partnerka se za žalobce provdala. Rodiče žalobce, zejména otec se od žalobce odvrátil, nicméně vazbu žalobce nelze vnímat odděleně od jeho předchozí trestní minulosti. Poslední vazba žalobce tak mohla být také onou příslovečnou„ poslední kapkou“ ve vazbě na předchozí opakovaná odsouzení žalobce. Nelze tedy dospět k závěru, že jen a pouze v důsledku poslední vazby se rodiče od žalobce odvrátili. Nebyly prokázány ani závažnější dopady do zdravotní sféry žalobce nad rámec dopadů, které postihují každou vazebně stíhanou osobu. Soud opět připomíná, že žalobce nebyl ve věznici rozhodně poprvé a„ pobyt za mřížemi“ pro něj nebyl nová zkušenost. Soud rovněž žalobci neuvěřil, když vypovídal o dopadech výkonu vazby do jeho psychického stavu, o myšlenkách na sebevraždu a zhroucení celého osobního života. Žalobce v účastnickém výslechu uvedl, že myslel na to, že je v režimu podmíněného propuštění se zkušební dobou a že se mu tato skutečnost může přičíst k tíži. Skutečnost, že žalobce byl již předtím odsouzen a že to bylo zohledněno při vzetí do vazby, však nelze přikládat k tíži žalované, ale jen samotného žalobce. Pokud se pak žalobce do vazby dostal částečně i za přispění výpovědi obž. [příjmení], pak to opět nelze přičítat k tíži žalované, ale tomu, s jakými osobami se žalobce stýkal. Rovněž znalkyně z oboru psychologie dospěla k závěru, že žalobce je sebejistý, sebevědomý, nezávislý, zvýšeně dominantní, realistický, spoléhá sám na sebe, je sociálně smělý, má tendenci prosazovat vlastní cíle bez ohledu na potřeby ostatních, má obtíže s přizpůsobováním se normám společnosti. Ve světle závěrů znaleckého zkoumání se tak skutečnosti uváděné žalobcem, jeho sestrou a současnou manželkou jeví jako přinejmenším nadsazené. Soud proto dospěl k závěru, že částka 500 Kč za 1 den vazby je spravedlivá a plně odpovídající okolnostem případu žalobce ve všech jeho souvislostech. Žalobci celkem náleží částka 318 500 Kč. Jelikož žalovaná tuto částku žalobci již přiznala, soud ohledně další požadované částky 953 500 Kč žalobu zamítl.

47. Pokud jde o zadostiučinění požadované za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání (nezákonné rozhodnutí) uvádí soud následující.

48. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

49. Soud dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě zasaženo do práva žalobce na soukromý a rodinný život a bylo zasaženo do jeho vnitřního prožívání a jeho psychické pohody.

50. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod [číslo] 2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

51. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v délce trvání dvě léta až 10 let. Trestní stíhání trvalo přibližně 28 měsíců, což je možné hodnotit jako délku zcela přiměřenou, a to i s ohledem na to, že ve věci proběhlo přípravné řízení, byla podána obžaloba, bylo provedeno obsáhlejší dokazování, šlo o společné řízení s hlavním pachatelem, věc byl řešena dvou stupních soudní soustav, kdy jak soud I., tak soud II. stupně rozhodovaly dvakrát. Z provedeného dokazování obsahem trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Ani žalobce neuváděl žádnou skutečnost, která by svědčila o nedůvodných průtazích při objasňování věci a při jejím projednávání před soudy.

52. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že povaha trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán (účastenství na loupeži, působí standardně společenské odsouzení stíhaného, nicméně vzhledem k trestní minulosti žalobce, kdy byl opakovaně stíhán pro násilné a majetkové trestné činy a za páchání této trestné činnosti rovněž odsouzen, přičemž i vykonal uložené tresty, pak soud uzavírá, že nelze mít za prokázané, že by v důsledku tohoto nezákonného trestního stíhání výrazněji utrpěla žalobcova pověst právě v příčinné souvislosti pouze s tímto konkrétním nezákonným trestním stíháním. K tomuto soud doplňuje, že z opisu z rejstříku trestu se podává, že před zahájením posuzovaného trestního stíhání byl již žalobce celkem 9x trestně stíhán a odsouzen. V době kdy proti němu bylo zahájeno předmětné trestní stíhání se na něj nadto ani nehledělo jako by nebyl odsouzen, neboť byl podmíněně propuštěn z posledního výkonu trestu odnětí svobody a stále běžela zkušební doba.

53. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud předně předesílá, že trestní stíhání žalobce bylo prakticky po celou dobu až do vyhlášení zprošťujícího rozsudku vedeno vazebně. I žalobce tak zásahy, k nimž došlo do jeho života, spojoval převážně s výkonem vazby a nikoli s trestním stíháním jako takovým. I z provedených důkazů, zejména pak svědecké výpovědi současné manželky žalobce, jeho sestry a žalobce samotného vyplynulo, že nejcitelnějším zásahem pro žalobce bylo jeho vzetí do vazby. Do života žalobce tak i v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí došlo, nicméně tyto zásahy jsou významným způsobem absorbovány zásady způsobenými nezákonnou vazbou. Je poměrně obtížné konstruovat, jaké zásahy do života žalobce by mělo samotné trestní stíhání, pokud by nebyl současně s tím vzat do vazby. Na straně druhé by však žalobce nemohl být vzat do vazby, pokud by nebylo nezákonného rozhodnutí, kterým bylo proti němu předmětné trestní stíhání zahájeno. Zásahy způsobené vazbou je tak třeba částečně zohlednit i v dopadech samotného trestního stíhání s tím, že soud poté zohlední i výši odškodnění, kterého se žalobci dostalo za samotný nezákonný výkon vazby. Není však na místě odškodňovat žalobce v zásadě dvakrát, a to i s přihlédnutím k tomu, že je osobou opakovaně trestně stíhanou, která má s trestními stíhání bohaté zkušenosti. Nebylo prokázáno, že by případ žalobce byl medializován, nebylo ani prokázáno, že by v souvislosti s trestním stíháním došlo k dalším dopadům do osobnostních sfér žalobce či k prohloubení dopadů, které byly způsobeny výkonem nezákonné vazby. V podstatě veškeré dopady, o kterých žalobce hovořil při svém účastnickém výslechu a které popisovaly předvolané svědkyně (manželka a sestra) se vázaly k výkonu vazby. To se týkalo jak vztahů s rodiči, tak jeho psychických problémů, myšlenek na sebevraždu a dalších dopadů do psychiky. Odloučení od rodiny je pak následkem působeným výlučně tím, že byl žalobce vzat do vazby. Rovněž nebylo prokázáno, že by došlo k dopadu do pracovního života, když v době zahájení trestního stíhání byl nezaměstnaný a z hlediska bezúhonnosti neměl již v té době„ čistý“ trestní rejstřík. Soud neuvěřil žalobci v tom, že by samotné trestní stíhání bez umístění do vazby mělo pro něj nějaké zvlášť tíživé dopady. Pokud jde o další možné zásahy do osobnostní sféry života žalobce, dospěl soud k závěru, že předmětným trestním řízením k zásadním zásahům do osobnostní sféry žalobce nedošlo, a to zejména na skutečnost, že žalobce není osobou mravně a morálně zachovalou a že již v minulosti byl vícekrát (9x) trestně stíhán a byl po dobu několika let ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce jiné konkrétní zásahy ať do rodinného života, profesního života, svých ekonomických aktivit nebo sociální sféry, ani přes poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. netvrdil.

54. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne 19.8.2022 sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce ke srovnání navrhl případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 281/2013, 15 C 232/2010, 14 C 377/2013, 26 C 297/2011 a 14 C 122/2015. Žalovaná žádné případy ke srovnání s případem žalobce nenavrhla. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 7/2018 a 28 C 86/2018 55. V případu ve věci sp.zn. 22 C 281/2013 byl tamní žalobce rovněž stíhán pro trestný čin loupeže, po určitou dobu i vazebně, kdy mu bylo přiznáno odškodnění 20 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a 1 000 Kč za jeden den výkonu vazby. Žabce primárně tento případ navrhl z hlediska přiznané částky za jeden den vazby. K tomu soud poznamenává, že z předmětného rozsudku nevyplývá, že by tamní žalobce byl osobou již trestně stíhanou, což je významná okolnost, pro kterou je případ neporovnatelný a žalobce se tak nemůže s bezúhonnou osobou z hlediska jím požadované částky za jeden den výkonu vazby srovnávat. Ve věci 14 C 377/2013 byl tamní žalobce stíhán pro trestné činy porušování povinností při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1 tr.zákona, zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr.zákona a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr.zákona a následně i pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 tr.zákona, trestní stíhání trvalo přibližně 3 roky, tamní žalobce byl ohrožen trestem v trvání až 3 roky. Tamní žalobce byl starostou menší obce a poté členem zastupitelstva. Došlo k narušení manželského souladu, který však v rozvrat manželství žalobce nevyústil, naopak se jeho manželství následně zkonsolidovalo a narodilo se mu další dítě. Zprvu poté pracoval na golfovém hřišti a poté ve své původní profesi zeměměřiče. Utrpěla jeho pověst v místě jeho bydliště, kde vykonával veřejnou funkci a jeho trestní stíhání již z tohoto důvodu vešlo v obecnou známost, případ byl medializován. Bylo celkem přiznáno odškodnění 150 000 Kč. Ve věci sp.zn. 14 C 377/2013 šlo o zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, trestní stíhání trvalo přibližně 10 měsíců. Tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě šest měsíců až čtyři roky, při zahájení trestního stíhání v rozmezí dva až osm let. Tamní žalobce pociťoval velký psychický tlak způsobený trestním stíháním, umocněný tím, že byl nepravomocně odsouzen. Šlo o osobu, která dosud nebyla trestně stíhána. Šlo o podnikatele žijícího i podnikajícího na menším městě, majícího zájem na dobré pověsti. Tamní žalobce byl trestně stíhán za skutek, který vůbec nebyl trestným činem. Bylo přiznáno 18 903 Kč. Ve věci sp.zn. 26 C 297/2011 šlo o trestný čin krácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1 a odst. 3 trestního zákona, trestní stíhání trvalo 8 let, což bylo hodnocena jako nepřiměřeně dlouhá doba, tamní žalobce byl ohrožen trestem až 8 let. Tamní žalobce vykonával povolání advokáta, pročež trestní řízení bylo a je negativně vnímáno nejen okolím, jeho klienty, spolupracovníky, ale i širokou veřejností, což se také projevilo v odlivu klientů. Odešli spolupracovníci, bylo třeba propouštět zaměstnance. Tamní žalobce musel čelit neustálým útokům ze strany i zcela cizích lidí, kteří si na něj udělali názor na základě sdělení médií nebo jen názor médií převzali, jako renomovaný advokát přednášející na vysoké škole, tedy osoba veřejně činná, se v důsledku trestního stíhání dostal v očích veřejnosti do oblasti nedůvěryhodných osob. V důsledku trestního stíhání začal mít žalobce psychické problémy a těžce snášel skutečnost, že je proti němu vedeno trestní řízení, významně byl narušen i jeho osobní život a vztahy mezi přáteli. Celou situaci v negativním smyslu umocnila medializace věci. Žalovanou bylo dobrovolně přiznáno 50 000 Kč, soudem dalších 262 667 Kč, nicméně v této částce bylo přiznáno i odškodnění za nepřiměřenou délku trestního řízení. Ve věci sp.zn. 14 C 122/2015 šlo o přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, trestní stíhání trvalo přibližně 6 měsíců, tamní žalobce byl ohrožen trestem až tří let. Tamní žalobce již byl jednou trestně stíhán, byl však amnestován dne [datum]. Žalobce byl v době zahájení trestního stíhání fotbalovým trenérem [anonymizováno] již 15 let, a skutek, pro který byl trestně stíhán, se měl stát v souvislosti s jeho sporem s otcem jednoho z jeho bývalých svěřenců, kvůli vyřazení svěřence z mužstva. V důsledku trestního stíhání bylo žalobci doporučeno, aby s trénováním [anonymizováno] skončil, na což přistoupil. Posléze pracoval jako reprezentační trenér [anonymizována dvě slova], i zde však musel v důsledku probíhajícího trestního stíhání skončit. Tím byly zmařeny šance, aby se stal profesionálním trenérem. O jeho předchozím odsouzení nikdo nevěděl. Soudem bylo přiznáno 20 000 Kč.

56. V případech, které ke srovnání vybral soud, v případu sp.zn. 10 C 7/2018 byl tamní žalobce stíhán pro podezření ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku v důsledku předmětného nezákonného trestního stíhání výrazněji neutrpěla žalobcova pověst, neboť před jeho zahájením byl e již 9x trestně stíhán a odsouzen. Trestní věc byla medializovaná a identifikace žalobce byla možná, nicméně příčinou nebyla činnost orgánů veřejné moci, ale byla to činnost sdělovacích prostředků. Předmětným trestním řízením k zásadním zásahům do osobnostní sféry tamního žalobce nedošlo, protože nebyl osobou mravně a morálně zachovalou, byl vícekrát trestně stíhán a byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalovanou bylo poskytnuto konstatování porušení práva a omluva, což soud shledal jako přiměřené zadostiučiněním. K odškodnění v penězích soud důvod neshledal. V případu sp.zn. 28 C 86/2018 šlo o podezření ze zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku. Tamní žalobkyně byla v trestní věci ohrožena vysokým trestem odnětí svobody (až 15 let), byla rovněž ve vazbě 7 měsíců. Soud shledal zásah do rodinného života žalobkyně, soud přihlédl k tomu, že tamní žalobkyně byla cizí státní příslušnicí. Jakékoliv výraznější společenské či profesní zásahy tamní žalobkyně ani netvrdila. Soud shledal jako odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním stíháním 42 200 Kč, nezákonná vazba byla odškodněna samostatně.

57. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že finanční odškodnění ve výši poskytnuté žalovanou ve výši 42 000 Kč je zcela postačující. Soud v rámci porovnání s výše uvedenými případy zohlednil zejména to, že žalobce je osobou s výraznou trestní minulostí, neboť byl opakovaně trestně stíhán a opakovaně vykonával trest odnětí svobody. V žádném případě tak nemůže pomýšlet na to, že by bylo možné jeho případ srovnávat s případy bezúhonných osob, kterým jsou přiznávány v obdobných případech vyšší částky, jak vyplynulo i ze srovnávací judikatury. Za přiléhavé lze označit oba případy, které ke srovnání vybral soud, kdy v prvním případě se jednalo rovněž o osobu opakovaně soudně trestanou, které nebylo přiznáno žádné odškodnění v penězích. V obou případech se jednalo o shodný trestný čin v podobné trestní sazbě. V případech, které navrhl žalobce, šlo buď o jiných charakter trestné činnosti, případně se jednalo o osoby ve zcela jiném společenském postavení, v jednom případě šlo o advokáta, v druhém případě o starostu a poté obecného zastupitele. Ve dvou žalobcem navržených případech bylo dokonce přiznáno nižší odškodnění, než jakého se dostalo žalobci. Jako zásadní však soud znovu zdůrazňuje okolnost, že k zásahům došlo zejména v souvislosti s vazbou, za kterou byl žalobce odškodněn samostatně, dále to, že trestní stíhání se s vazbou prakticky krylo a dále to, že žalobce není morálně zachovalou osobou. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Soudu se tak v dané věci nejeví spravedlivé a bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby žalobci bylo přiznáno vyšší odškodnění v penězích. Opak by byl v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. K uvedenému lze dodat, že poskytnutí vyššího finančního odškodnění je na místě pouze v případech závažných porušení práva, závažných zásahů do osobnostních sfér především osob, které doposud žádné zkušenosti s trestním stíháním neměly, což není případ žalobce. Žalobce tak dle soudu nemá nárok na vyšší finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním, než jaké mu již přiznala žalovaná. Soud s ohledem na uvedené, žalobu i v rozsahu požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 458 000 Kč zamítl.

58. Pokud jde o náhradu újmy na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění, uvádí soud následující:

59. Jestliže je zásah do osobnostní integrity poškozeného natolik vážný, že způsobí diagnostikované poškození zdraví, pak se jedná o tvrzenou škodu na zdraví, která je samostatným nárokem uplatnitelným v souladu s § 26 OdpŠk podle obecných právních předpisů. Poškozený se může domáhat tohoto nároku vedle nároku na odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 1 OdpŠk. V řízení bylo provedeno dokazování několika znaleckými posudky. Ze znaleckého posudku ke stanovení nemajetkové újmy na zdraví vyplynulo, že znalkyně sice žalobce vyšetřila, neboť takto je nutné postupovat, nicméně nelze dospět k závěru, že u žalobce diagnostikovala posttraumatickou stresovou poruchu natož pak její příčinnou souvislost s trestním stíháním. Znalecké posudky, které zadal soud, hodnotil z hlediska zásad uvedených v § 132 o.s.ř., kdy hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti. Soud hodnotil přesvědčivost posudků, co do jejich úplnosti ve vztahu k zadání, logické zdůvodnění znaleckého posudku a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy (k tomu srovnej též Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 12. 1980 publikované ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 2-3, ročník 1981 uveřejněné pod poř. č. 1/ 1981 na str. 75). V tomto ohledu se oba znalci, jak v odvětví psychiatrie, tak se specializací klinická psychologie shodli na tom, že osobnost žalobce je plně maturována a nenese výrazné psychopatické rysy. Ambulantním psychiatrem zjištěná posttraumatická stresová porucha osobnosti je toho času odeznělá, žalobce nejeví příznaky této poruchy. Oba znalci dodali, že se jedná o poruchu, která se vyskytuje u obětí znásilnění, mučení, vězňů koncentračních táborů či obětí živelných katastrof. U žalobce, krom frustrace nebyl důvod k tomu, aby se rozvinula uvedená porucha. Pokud by se i vyskytla, tak mohla trvat po propuštění nejvýše tři měsíce. Žalobce se podle znalců plně začlenil do běžného života, má plány do budoucna, nachází se v plné úzdravě. Ani psychologické vyšetření nezachytilo znaky, které by svědčily pro přítomnost závažného duševního onemocnění (afektivní poruchy či psychózy), aktuálně není přítomna ani zvýšená úzkostná symptomatika, psychický stav posuzovaného se jeví jako stabilní. Znalkyně – klinická psycholožka - uvedla, že osobnost žalobce je integrovaná, je sebejistý, sebevědomý, nezávislý, zvýšeně dominantní, realistický, spoléhá sám na sebe, je sociálně smělý, má tendenci prosazovat vlastní cíle bez ohledu na potřeby ostatních, má obtíže s přizpůsobováním se normám společnosti, je zvýšeně dráždivý, vykazuje vyšší míru vnitřního napětí, je netrpělivý. Žalobce tedy v tomto ohledu neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o existenci posttraumatické stresové poruchy. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou, bylo již nadbytečné a i pojmově vyloučené zabývat se otázkou příčinné souvislosti s trestním stíhání. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu i ohledně nároku na zaplacení částky 305 694 Kč včetně požadovaného příslušenství 10 308 Kč představovaného náhradou nákladů na vypracování znaleckého posudku 60. Pokud jde o ušlý zisk, kterého se žalobce domáhal za období od [datum] do [datum] ve výši 175 000 Kč (7 * 25 000 Kč), uvádí soud následující.

61. Soud předně uvádí, že žalobci poskytl procesní poučení o tom, že neunáší břemeno důkazní ohledně tvrzené skutečnosti, že mu jen a pouze v důsledku vzetí do vazby ušel výdělek za sedm měsíců, a to při jednání dne [datum]. Dle přesvědčení soudu nebylo prohlášením a potvrzením [celé jméno svědka], předsedy představenstva [jméno] [rok] [anonymizováno] ze dne [datum] prokázáno, že žalobce měl před vzetím do vazby sjednán pracovní poměr a že jen v důsledku výkonu vazby byla pracovní příležitost zmařena. Z tohoto důkazu, ve spojením s výpovědí sestry žalobce naopak vyplynulo, že primárním cílem tohoto potvrzení nebylo ani tak zaměstnání žalobce jako spíše získání potvrzení a společenské záruky pro vazební soud, aby žalobce propustil z vazby. Sestra žalobce se na [jméno] [rok] obrátila primárně proto, že byl žalobce ve vazbě a skutečnost, že poté žalobce zaměstnán nebyl, nelze dávat do příčinné souvislosti s vzetím žalobce do vazby. Před vzetím do vazby byl totiž žalobce nezaměstnaný a to, zda by se zrovna v roce 2015 ucházel o nějaké zaměstnání je tak pouhou spekulací. Soud poté vyslechl navrženého svědka [celé jméno svědka], nicméně ani ten nevnesl do věci více jasna. Soud nadto svědkovi ani neuvěřil, že i kdyby snad byl žalobce propuštěn z vazby, že by k jeho zaměstnání ve [právnická osoba] [rok] došlo. Svědek [příjmení] pouze povšechnou znalost o osobě žalobce, věděl sice, že žalobce byl trestně stíhán, nevěděl však kolikrát. Stejně tak nebylo jasné, zda, na jakou pozici a za jakých finančních podmínek by vůbec žalobce nastoupil. V potvrzení pro vazební soud bylo uvedeno 25 000 Kč, svědek [celé jméno svědka] při výslechu hovořil o částkách jiných a nebylo ani jasné, zda 25 000 Kč měla být hrubá nebo čistá mzda. Nevyjasněná zůstala i otázka částky 200 000 Kč, kterou byl [jméno] [rok] ochoten za žalobce uhradit. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že sice náborové příspěvky poskytovali, nicméně ne v tak vysokých částkách a svědek nedokázal vysvětlit, zda se jednalo o příspěvek nebo o formu bezúročné půjčky. Nebylo ani objasněno, proč právě v případě žalobce, kterého předtím vůbec svědek neznal, by bylo poskytnuta právě takto vysoká částka, když v jiných případech byly poskytovány částky přibližně poloviční. Soudu se tak jeví krajně nepravděpodobné, že by [jméno] 1918 žalobce s jeho trestní minulostí zaměstnal. Soudu nepostačilo, že svědek [celé jméno svědka] uvedl, že situace na trhu práce byla špatná a že brali prakticky každého. Nadto žalobce ani netvrdil, že by po svém propuštění z vazby do [právnická osoba] [anonymizováno] nastoupil, či že by o to usiloval, když, jak tvrdil, o něj uvedená společnost jevila takový zájem. Žalobce tak dle soudu neprokázal, že by mu po dobu nezákonné vazby reálně ušel tvrzený výdělek (nebylo prokázáno ani to, zda mělo jít o hrubou nebo čistou mzdu) a jak konkrétně by tohoto výdělku žalobce dosáhl, když na tomto místě soud znovu opakuje, že má z provedeného dokazování spíše za to, že primárním účelem potvrzení o přijetí do zaměstnání bylo propuštění žalobce z vazby a až doprovodným sekundárním efektem případné zaměstnání žalobce. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu i ohledně nároku na zaplacení částky 175 000 Kč.

62. V souhrnu tak soud žalobu ohledně všech žalobcem požadovaných nároků zamítl (výrok II.)

63. Soud žalobě vyhověl pouze ohledně požadovaného úroku z prodlení z žalovanou přiznané částky 401 850 Kč od [datum] do [datum] (výrok I), kdy došlo k plnění uvedené částky žalovanou (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp.zn. 33 Cdo 1450/2008, podle něhož má věřitel právo na úroky z prodlení i za den, v němž dluh splněním zanikl). Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 8,05 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou škody proto došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

64. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne 10.1.2017 a šestiměsíčníměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem 10.7.2017, ovšem k částečnému uspokojení došlo až dne 16.10.2017. Jelikož žalobce uplatnil v řízení původně 5 nároků, a to jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a jednak nárok odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Do částečného zastavení řízení jednak pro částečné plnění žalované, jednak z rozhodnutí žalobce, a to usnesením ze dne [datum] (č.l. 382), které nabylo právní moci dne [datum], byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 668 650 Kč (50 000 + 50 000 + 50 000 + 475 000 + 43 650). Žalovaná žalobci dobrovolně plnila 401 850 Kč, což tarifně představovalo hodnotu 141 350 Kč (50 000 + 50 000 + 41 350). Žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky 404 150 Kč s tím, že netrval na neuznaných nákladech obhajoby 2 300 Kč (tarifně úspěch co do částky 141 350 Kč). Dále vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 300 000 Kč. Dílčí úspěch žalobce tak v této fázi řízení činil 21,14 % (141 350/668 650 * 100). Od tohoto okamžiku byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 325 000 Kč (50 000 + 50 000 + 50 000 + 175 000). Dílčí úspěch žalobce tak v této závěrečné fázi řízení činil dalších 7,48 % (50 000/668 650 * 100). I když soud žalobu zamítl, žaloba byla podána před tím, než žalovaná projednala a současně po uplynutí šestiměsíční lhůty s tím, že výše případného plnění ohledně tří nároků na nemajetkovou újmu záležela na úvaze soudu, resp. na znaleckém posudku. V těchto třech nárocích jde proto i tak o úspěch žalobce, žalovaná byla úspěšná ohledně nároku na ušlý výdělek). Celkový dílčí úspěch žalobce tak činil toliko 28,62 % a je tak zjevné, že převážně úspěšná byla žalovaná v rozsahu 50,24 % (72,38 – 28,62), po zaokrouhlení tak celkově v rozsahu 50 %. V tomto rozsahu má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení v počtu režijních paušálů podle obsahu spisu. Náklady žalované jsou představovány 19 režijními paušály po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ Vyhlášky“), a to za písemná podání ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), účast a přípravu na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a účast na jednání při kterém byl vyhlášen rozsudek dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem ve výši 2 850 Kč ( (19*300) * 50 %, výrok III.).

65. Výroky IV. a V. o nákladech státu jsou odůvodněny § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném řízení vznikly státu náklady řízení v podobě odměny znalců, které byly hrazeny částečně ze záloh hrazených žalovanou částečně z prostředků soudu. Tyto náklady státu za znalečné jsou účastníci povinni státu uhradit v poměru jejich úspěchu a neúspěchu v řízení, přičemž v tomto případě se dílčí úspěch druhého účastníka od poměru úspěchu úspěšnějšího účastníka neodečítá. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků činí 72,38 %: 28,62 % ve prospěch žalované. V tomto rozsahu jsou účastníci povinni hradit náklady státu s tím, že o výši náhrady a lhůtě k plnění bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozhodnuto. Bude přihlédnuto rovněž k tomu, že žalovaná složila na zálohách celkem částku 17 000 Kč.

66. K návrhu žalobce, aby soud v případě, že žalované vznikne právo na náhradu nákladů tuto nepřiznával s ohledem na průtahy v řízení, které žalobce nezavinil, nutno dodat, že soud takový důvod neshledal jako důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 150 o.s.ř. Soud neshledal, že by některý úkon v řízení, za který přiznal žalované náhradu ve výši režijního paušálu, byl neúčelný. Samotná délka řízení pak nemá žádný vliv na to, zda úkony, které procesně úspěšnější účastník vykonal, byly účelné či nikoli. Bylo pouze na žalobci, jak vymezil předmět řízení, přičemž je nutno zdůraznit, že se domáhal nejprve pěti a poté čtyř samostatných nároků, čemuž odpovídala i náročnost a rozsáhlost prováděného dokazování. Stejným způsobem soud uvážil o návrhu žalobci, aby nebyl povinen hradit náklady státu. Žalobce nebyl osvobozen od soudního poplatků podle § 138 o.s.ř. a znalecké posudky, které byly zadány, byly účelné a sloužily k objasnění žalobcem vzneseného nároku na odškodnění újmy na zdraví spočívající v ZSU. Není zde proto žádný důvod, aby se žalobce nepodílel v rozsahu svého procesního neúspěchu na státem v důsledku toho vynaložených nákladech.

67. Lhůtu k plnění soud stanovil ohledně výroku I. podle v souladu s § 160 odst. 1, části věty první za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. Ohledně výroku o nákladech řízení (výrok II.) soud postupoval v souladu s § 160 odst. 1, části věty první před středníkem o.s.ř. a stanovil obecnou třídenní pariční lhůtu, když nevyšly v řízení najevo žádné skutečnosti odůvodňující případně lhůtu delší.