17 C 134/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa anonymizováno 12 slov , IČO sídlem adresa o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 619 Kč od 8. 7. 2020 do 19. 11. 2020 a z částky 101 000 Kč od 8. 7. 2020 do 19. 11. 2020, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 649 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2020 domáhal náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním jeho osoby vedeným následně u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] (dále také jen„ předmětné řízení“) a rovněž v souvislosti s rozhodnutím o vazbě vydaným v rámci předmětného řízení a s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že usnesením [stát. instituce], [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále také jen„ usnesení o zahájení trestního stíhání“), bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit vůči nevlastní dceři [jméno] [příjmení] prvně dne [datum] po oslavě jejích 15. narozenin. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého obhájce dne [datum] stížnost, ve které mimo jiné upozornil na to, že jedna z kamarádek jeho nevlastní dcery v noci, při které mělo dojít ke znásilnění, s nevlastní dcerou spala v pokoji. Policie však tuto svědkyni nikdy nevyslechla, přičemž její svědecká výpověď v řízení před soudem byla rozhodující pro zproštění žalobce obžaloby. Usnesením [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], byl žalobce vzat do vazby z důvodu dle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu, přičemž vazební lhůta počínala dnem a hodinou zadržení žalobce, tj. [datum], [údaj o čase] hodin. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého obhájce stížnost, na základě níž [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], napadené rozhodnutí zrušil a znovu rozhodl tak, že se žalobce bere do vazby z důvodu dle § 67 písm. b), c) trestního řádu. Usnesením státní zástupkyně [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum], [anonymizována dvě slova] [číslo], byl změněn důvod vazby na § 67 písm. c) trestního řádu. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [název soudu] zamítl žádost žalobce o propuštění z vazby, ke stížnosti žalobce [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], toto rozhodnutí zrušil a znovu rozhodl tak, že se žalobce propouští z vazby na svobodu za současného uložení předběžného opatření spočívajícího v zákazu kontaktu s poškozenou [jméno] [příjmení]. Vazebně zajištěn byl tedy žalobce celkem 101 dní (od [datum] do [datum]), z čehož 52 dní (od [datum] do [datum]) byl významně omezen v kontaktu s vnějším světem díky trvajícímu důvodu vazby koluzní. Již dne [datum] [jméno] [příjmení] na Policii ČR uvedla, že přespávala dané noci vedle poškozené na matraci a žádného znásilnění si nevšimla. Policie však [jméno] [příjmení] nevyslechla v procesním postavení svědka. V řízení před soudem se uskutečnilo celkem sedm hlavních líčení, vyšetřovací pokus a prověrka na místě a dále jedno veřejné zasedání. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. K odvolání státní zástupkyně [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k doplnění dokazování. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalovaný z téhož důvodu jako v předešlém rozsudku obžaloby zproštěn, odvolání státní zástupkyně bylo odvolacím soudem jako nedůvodné zamítnuto, a to usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Konečné rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] Trestní stíhání žalobce trvalo 596 dní (od [datum] do [datum]), přičemž vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání. V souvislosti s uvedeným nezákonným rozhodnutím vznikla žalobci škoda spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v celkové výši 37 619 Kč. Nezákonným trestním stíháním byly žalobci způsobeny rovněž duševní útrapy, tuto nemajetkovou újmu je nutno odčinit v penězích. Jako adekvátní odškodnění se žalobci jeví částka 301 500 Kč, když částka 101 500 Kč je požadována v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o vazbě, kdy je požadována částka 1 500 Kč za každý den vazby, která trvala 101 dní. Částka 150 000 Kč je pak požadována v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce a částka 50 000 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne 7. 1. 2020, žalovaná ve stanovené lhůtě žádost žalobce neprojednala. Žalobce tedy požadoval úhradu částky 339 119 Kč (37 619 Kč + 301 500 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 7. 2020 do zaplacení a omluvu 2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce u ní uplatnil dne 7. 1. 2020 svůj nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 37 619 Kč, nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu rozhodnutím o vazbě ve výši 151 500 Kč, nárok na zadostiučinění v penězích za nezákonné trestní stíhání ve výši 150 000 Kč a nárok na poskytnutí omluvy za trestní stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby, přičemž uvedené mělo být žalobci způsobeno v souvislosti s trestním stíháním žalobce vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] Stanoviskem ze dne 18. 11. 2020 přiznala žalovaná žalobci požadovanou náhradu nákladů obhajoby ve výši 37 619 Kč, na náhradě nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě byla žalobci přiznána částka 101 000 Kč, na náhradě za nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním byla žalobci poskytnuta morální satisfakce ve formě omluvného dopisu v jím požadovaném znění a zadostiučinění v penězích, a to ve výši 32 000 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh předmětného řízení s tím, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Co se týče nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena trestním stíháním, tato byla posuzována až za období po propuštění z vazby, jak svůj nárok v žádosti předložené žalované žalobce vymezil. Žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění, za který mu hrozil trest odnětí svobody až 10 let, přičemž tato trestná činnost obecně způsobuje v očích veřejnosti opovržení. Trestní stíhání žalobce poté, co byl propuštěn z vazby, trvalo cca rok a čtyři měsíce, věc byla vedena v rámci řízení přípravného a následně na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval meritorně dvakrát stejně jako soud odvolací. Jednotlivé úkony byly orgány činnými v trestním řízení konány plynule a v přiměřených lhůtách. Délka řízení je tedy přiměřená okolnostem případu. Co se týče nemajetkové újmy způsobené žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení, tento nárok žalobce u žalované neuplatnil. Vzhledem k tomu, že byl tento nárok uplatněn až žalobou ze dne 28. 7. 2020, resp. spíše až jejím doplněním ze dne 16. 9. 2020, je promlčen, neboť předmětné řízení skončilo pravomocně dne 27. 8. 2019.

3. Podáním ze dne 23. 11. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět s tím, že mu žalovaná dne 20. 11. 2020 uhradila celou požadovanou částku na vynaložených nákladech na obhajobu (částka 37 619 Kč), na přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným rozhodnutím o vazbě mu uhradila částku 101 000 Kč, žalobce tedy vzal žalobu zpět ohledně celého tohoto nároku, když žalobou byl uplatněn nárok ve výši 101 500 Kč, a na přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným rozhodnutím mu uhradila částku 32 000 Kč, ohledně této částky tedy vzal žalobce žalobu zpět. Usnesením ze dne 7. 12. 2020, č.j. 17 C 134/2020- 106, soud řízení zastavil co do částky 171 119 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 000 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, z částky 37 619 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, z částky 101 000 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení a z částky 500 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení. Žalobce se tedy následně domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním ve výši 118 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 150 000 Kč od 8. 7. 2020 do 19. 11. 2020 a z částky 118 000 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení ve výši 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 7. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 37 619 Kč od 8. 7. 2020 do 19. 11. 2020 a z částky 101 000 Kč od 8. 7. 2020 do 19. 11. 2020, a dále písemné omluvy. Podáním ze dne 16. 12. 2020 vzal žalobce žalobu zpět i ohledně požadavku na zaslání písemné omluvy s odůvodněním, že tato omluva mu byla dne 10. 12. 2020 doručena. Usnesením ze dne 23. 12. 2020, č.j. 17 C 134/2020-115, tedy bylo řízení zastaveno i ohledně požadavku žalobce na zaslání písemné omluvy žalované.

4. Usnesením vyhlášeným při jednání dne 15. 6. 2021 soud vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí nárok žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena předmětným trestním stíháním.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit vůči své nezletilé dceři. Stížnost žalobce byla usnesením ze dne [datum] zamítnuta jako nedůvodná. Při svém výslechu dne [datum] žalobce mimo jiné uvedl, že si myslí, že v den oslavy 15. narozenin poškozené u nich jedna z jejích kamarádek spala, to by spala u ní v pokoji. Dne [datum] byla [název soudu] doručena obžaloba na žalobce pro shora uvedený zvlášť závažný zločin, zde jí byla přidělena spisová značka [spisová značka]. Při hlavním líčení dne [datum] byla jako svědkyně vyslechnuta [jméno] [příjmení], která uvedla, že po oslavě 15. narozenin poškozené (tedy v době, kdy měl být daný skutek spáchán – pozn. soudu) spala s poškozenou v jejím pokoji, přičemž si nedovede představit, že by poškozená byla v tu noc znásilněná. Rozsudkem ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. K odvolání státní zástupkyně byl tento rozsudek usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k doplnění dokazování. Dne [datum] byla v bydlišti žalobce provedena prověrka na místě a vyšetřovací pokus. Rozsudkem ze dne [datum] byl žalobce opět podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby. Odvolání státní zástupkyně proti tomuto rozhodnutí podané v neprospěch žalobce bylo usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] zamítnuto. Věc byla pravomocně skončena dne [datum] (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], a to usnesení Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], usnesení státní zástupkyně [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], protokol o výslechu obviněného ze dne [datum], obžaloba, protokol o hlavním líčení ze dne [datum], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]; usnesení [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]; [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]; [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]).

7. Podáním ze dne 7. 1. 2020 doručeným žalované téhož dne uplatnil žalobce u žalované v souvislosti s předmětným řízením nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 37 619 Kč, nárok na písemnou omluvu za nezákonné trestní stíhání, nárok na zadostiučinění v penězích ve výši 151 500 Kč za nemajetkovou újmu vyvolanou nezákonným trestním stíháním po dobu vazebního zajištění a zadostiučinění v penězích ve výši 150 000 Kč za nemajetkovou újmu vyvolanou nezákonným trestním stíháním po propuštění z vazby (zjištěno z uplatnění nároku ze dne 7. 1. 2020 včetně doručenky). V rámci předběžného projednání nároku žalobce žalovaná přiznala žalobci požadovanou náhradu nákladů obhajoby ve výši 37 619 Kč, na náhradě nemajetkové újmy způsobené mu rozhodnutím o vazbě byla žalobci přiznána částka 101 000 Kč a na náhradě nemajetkové újmy způsobené mu trestním stíháním byla žalobci poskytnuta morální satisfakce ve formě omluvného dopisu a zadostiučinění v penězích, a to ve výši 32 000 Kč. Přiznané částky byly žalobci vyplaceny dne 20. 11. 2020 (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

8. Soud neprovedl dokazování příjmovým pokladním dokladem ze dne 27. 9. 2019 a technickým průkazem použitého vozidla, neboť ohledně nároku na náhradu nákladů obhajoby byla žaloba vzata zpět. Dále soud neprovedl dokazování stanoviskem žalované ze dne 18. 11. 2020, kopií omluvného dopisu ze dne 10. 11. 2020 a kopií schvalovací doložky, neboť výsledek projednání nároku žalobce žalovanou, zaslání omluvného dopisu žalobci žalovanou a vyplacení přiznaných částek bylo mezi účastníky nesporné. Zároveň soud pro nadbytečnost neprovedl ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení dokazování listinou prokazující, že byl navrhován výslech svědkyně [příjmení].

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 3 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

13. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 32 odst. 3 zák. o OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

18. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení. Žalobce neuplatnil tento svůj nárok u žalované, když v předloženém podání žalobce ze dne 7. 1. 2020 není o požadavku na úhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ani zmínka. Když je zde hovořeno o délce předmětného řízení, je to zcela evidentně pouze jedno z kritérií, jímž žalobce odůvodňuje požadovanou výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. První zmínka o přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení se v náznaku objevuje až v žalobě doručené zdejšímu soudu dne 28. 7. 2020, jasněji pak v jejím doplnění ze dne 16. 9. 2020. Žalobce tak tento svůj nárok u žalované řádně neuplatnil (§ 14 zák. o OdpŠk), soud však nepřistoupil k zastavení řízení, když žalovaná dala v průběhu řízení jasně najevo, že tento nárok uspokojit nehodlá, neboť v rámci posouzení nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním uvedla, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2560/2014). Tento nárok žalobce byl tak poprvé uplatněn až žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2020, tedy po uplynutí promlčecí doby, když tato činí 6 měsíců (§ 32 odst. 3 zák. o OdpŠk) a pro její počátek je rozhodný okamžik pravomocného skončení předmětného řízení, když nemajetková újma poškozenému v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikne v okamžiku, kdy poškozený začne délku řízení jako nepřiměřenou pociťovat, tedy zpravidla již v průběhu samotného řízení a okamžik vzniku nemajetkové újmy je tak shodný s okamžikem, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl. Poškozený proto může v odůvodněných případech požadovat odškodnění vzniklé nemajetkové újmy již v průběhu řízení, ve kterém k tomuto nesprávnému úřednímu postupu dochází. Z důvodu přednosti pohledu na řízení jako na jeden celek však ustanovení § 32 odst. 3 ve větě druhé stanoví, že promlčecí doba neskončí dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. V případě nepřiměřené délky řízení je stěží myslitelné, že by se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě a jejím rozsahu dozvěděl později, než okamžikem skončení řízení, neboť nemajetková újma spočívá právě v nejistotě ohledně výsledku řízení a skončením řízení je tato nejistota odstraněna a újma dovršena (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011). Předmětné řízení pravomocně skončilo dne 27. 8. 2019, promlčecí lhůta tedy uplynula dnem 27. 2. 2020, tedy pět měsíců před podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla ve svém vyjádření k žalobě námitku promlčení, soud žalobu ohledně tohoto nároku zamítl.

19. Výrokem II. pak soud rozhodl o úrocích z prodlení z žalovanou přiznaných částek (přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vazbou a náhrada škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v rámci posuzovaného řízení), když šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem 7. 7. 2020, dnem následujícím se tedy žalovaná dostala do prodlení, přičemž úrok z prodlení náleží žalobci v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jeho výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok žalobce požadoval do dne předcházejícího úhradě daných částek, tedy do dne 19. 11. 2020.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou druhou o.s.ř.. Žalobce měl ve sporu úspěch v rozsahu 52 % (žalobce měl úspěch ohledně obhajného v částce 37 619 Kč a ohledně přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vazbou v částce 50 000 Kč – k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 – žalobce byl tedy úspěšný v 64 %, žalovaná ohledně přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení v částce 50 000 Kč – k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 – žalovaná tedy byla úspěšná v 36 %), když řízení bylo částečně zastaveno pro chování žalované. Plná náhrada nákladů řízení by činila 55 247,13 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč (soudní poplatek za nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízení ve výši 2 000 Kč, část nevráceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč za nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vazbou a část nevráceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč za nárok na náhradu škody spočívající v obhajném) a náklady zastoupení - odměna advokáta dle § 7 bodu 5 AT ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) AT ve výši 39 720 Kč (2x tarifní hodnota 50 000 Kč za nemajetkovou újmu + tarifní hodnota 37 619 Kč za náhradu škody) za šest úkonů právní služby po 6 620 Kč dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, vyjádření ve věci, 2x zpětvzetí žaloby, účast na jednání soudu), 6x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ke každému z uvedených úkonů, a dále z částky 433 Kč jako náhrady za cestu z [obec] [anonymizováno] [obec] a zpět při použití osobního motorového vozidla tovární značky Mazda, [registrační značka] na jednání dne 15. 6. 2021, a to dle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. č. 589/2020 Sb., a dále z částky 400 Kč jakožto náhrady za promeškaný čas k uvedené cestě dle § 14 AT, a náhrada za 21% DPH z odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 8 894,13 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 28 % (64 % - 36 %), tedy částka 15 469 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

25. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když je třeba brát ohled na potřebu žalované čerpat finanční prostředky ze státního rozpočtu.