17 C 138/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem anonymizována dvě slova číslo , PSČ anonymizována dvě slova příjmení zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa za niž anonymizováno 10 slov , IČO sídlem adresa o zaplacení částky 587 450 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 587 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 587 450 Kč od 13. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 9. 2019 domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“ či„ předmětné řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 4. 3. 1998, kdy žalobce podal žalobu na ochranu osobnosti, jíž se domáhal po dvou žalovaných omluvy za zveřejnění nepravdivých údajů. Částečným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla vůči 2. žalované žaloba zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla žaloba i ve zbytku zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, které následně vzal zčásti zpět. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo odvolací řízení zastaveno a ve výrocích týkajících se náhrady nákladů řízení byl rozsudek potvrzen. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci nabylo právní moci dne 11. 10. 2018. Řízení ve věci trvalo od 4. 3. 1998 do 11. 10. 2018, tedy 20 let a 7 měsíců, což je doba nepřiměřená. Žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel. Předmět řízení byl pro žalobce velmi významný, neboť se jednalo o spor o ochranu osobnosti, když tato řízení jsou judikaturou řazena mezi řízení, která mají pro účastníka obvykle vysoký význam. Navíc byl žalobce již pokročilého věku a zdravotního stavu. Soudní řízení bylo zahájeno v době, kdy bylo žalobci 57 let, ukončeno tedy bylo v jeho 77 letech. Žalobce v průběhu řízení opakovaně upozorňoval na svůj špatný zdravotní stav. V daném případě tedy došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, čímž mu vznikla nemajetková újma, přičemž konstatování porušení práva žalobce nepovažuje za dostatečnou satisfakci. Byť dle Nejvyššího soudu se má základní částka odškodnění pohybovat mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za rok trvání řízení, dle žalobce by se mělo jednat o rozmezí 20 000 Kč – 25 000 Kč, neboť Nejvyšším soudem stanovené částky se po více než 10 let nezměnily, ačkoliv životní úroveň v ČR se mnohonásobně zvedla. Žalobce tedy požadoval částku 25 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky se jedná o částku poloviční), za řízení dlouhé 20 let a 7 měsíců se tedy jedná o částku 489 583 Kč. Tuto částku je pak třeba zvýšit o 20 % z důvodu velkého významu řízení pro žalobce. Celkem tedy žalobce požadoval částku 587 450 Kč. Nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu uplatnil žalobce u žalované dne 12. 3. 2019. Žalovaná ve svém stanovisku doručeném žalobci dne 2. 9. 2019 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, peněžitou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu však žalobci nepřiznala. Kromě částky 587 450 Kč požadoval žalobce úhradu úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 13. 9. 2019 do zaplacení.

2. Žalobce u žalované skutečně dne 12. 3. 2019 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 500 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobce konstatovala, že v předmětném řízení došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích však neshledala důvodným. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení s tím, že toto trvalo 20 let a 8 měsíců (od ledna 1998 do října 2018). Od 12. 2. 2007 do 26. 9. 2017 bylo řízení přerušeno. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval dvakrát soud I. stupně a dvakrát soud II. stupně. Řízení bylo po stránce skutkové, právní i procesní do určité míry složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci, kteří se z jednání opakovaně omlouvali. Význam řízení pro žalobce byl v daném případě shledán jako nižší, přestože se jednalo o řízení o ochranu osobnosti. Sám žalobce se podílel na délce řízení, když podal žalobu u nepříslušného soudu. Opakovaně byl soudem vyzýván k doplnění a odstranění vad svých podání. Žalobce žádal o odročení jednání, osvobození od soudních poplatků, několikráte muselo být rozhodováno o připuštění změny žaloby. Svou pohledávku představující náhradu nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv žalobce nepřihlásil do konkurzního řízení. Odškodnění nemá dle žalované sloužit k saturaci neúspěchu účastníka v řízení. Žaloba vůči 2. žalovanému byla pravomocně zamítnuta již dne 11. 4. 2006. Z odůvodnění rozsudku plyne, že žalobce neprokázal, že by se žalovaní vůči žalobci dopustili neoprávněného, tedy protiprávního zásahu. Odvolací soud navíc konstatoval, že„ žalovaní Informátor vydávali pouze pro vnitřní potřebu. Přiznání omluvy způsobem, jak navrhoval žalobce, by stejně nepřipadalo v úvahu, když tento [anonymizováno] již není dva roky vydáván.“ Žaloba vůči žalovanému č. 1 byla zamítnuta na základě totožných důvodů. Žalobce tedy vůbec nemohl očekávat úspěch ve věci a míra nejistoty žalobce ohledně výsledku sporu byla po převážnou dobu trvání posuzovaného řízení minimální. Celkovou délku řízení však lze přesto hodnotit jako nepřiměřenou, samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je však v daném případě dostačující. Nárok vyčíslený žalobcem je dle žalované zcela zjevně nepřiměřený. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, u žalované byla uplatněna pouze částka 500 000 Kč, ohledně částky 87 450 Kč tedy žalovaná nemůže být ode dne 13. 9. 2019 v prodlení. Žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

4. Dne 30. 1. 1998 podal žalobce k Okresnímu soudu v Novém Jičíně žalobu proti [anonymizována tři slova] (dále v tomto odstavci jen„ 1. žalovaný“) a proti společnosti [právnická osoba] (dále v tomto odstavci jen„ 2. žalovaný“), jíž se domáhal uložení povinnosti žalovaným zdržet se nepravdivých a zkreslených tvrzení ohledně žalobce, odvolat svá tvrzení a žalobci se omluvit (dopisem a na stránkách„ Informátora“). Zároveň žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 4. 2. 1998 vyslovil Okresní soud v Novém Jičíně svou věcnou nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena Krajskému soudu v Ostravě. Usnesením ze dne 24. 3. 1998 vyzval Krajský soud v Ostravě žalobce k odstranění vad žaloby, tento reagoval dne 16. 4. 1998, přičemž uvedl, že požaduje rovněž odškodnění ve výši 250 000 Kč. Usnesením ze dne 22. 4. 1998 byl žalobce opětovně vyzván k odstranění vad žaloby, na což reagoval dne 18. 5. 1998. Usnesením ze dne 18. 5. 1998 bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 250 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 8. 6. 1998 odvolání, načež jej Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 7. 1998 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že v případě částky 250 000 Kč jde o změnu původní žaloby, nelze tedy zastavit řízení ohledně nároku, který dosud není předmětem řízení. Usnesením ze dne 6. 10. 1998 připustil Krajský soud v Ostravě změnu žaloby ohledně částky 250 000 Kč. Usnesením ze dne 12. 11. 1998 nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 1. 12. 1998 odvolání, načež odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť z důvodu trvajících vad návrhu není dosud zřejmé, kolik by měl žalobce na soudním poplatku uhradit. Usnesením ze dne 18. 3. 1999 vyzval Krajský soud v Ostravě žalobce k odstranění vad žaloby, na což žalobce reagoval dne 8. 4. 1999. S ohledem na nedostatečnou reakci byl žalobce opětovně vyzván k odstranění vad žaloby usnesením ze dne 26. 4. 1999, na tuto výzvu reagoval dne 19. 5. 1999. K výzvě soudu ze dne 17. 6. 1999 uhradil žalobce dne 2. 7. 1999 soudní poplatek. Dne 19. 8. 1999 se ve věci vyjádřil žalovaný ([anonymizována dvě slova]). Při jednání dne 1. 10. 1999 žalobce k dotazu soudu sdělil, že žalovaným je [anonymizována tři slova] se sídlem v Novém Jičíně [anonymizováno] [obec] v likvidaci. Po upřesnění žalobních tvrzení byl vyslechnut žalobce a žalovaný byl vyzván k zaslání výtisku [anonymizováno] č. 1 z roku 1997 a ke sdělení jména a adresy pracovníka družstva nebo osoby, která je autorem textu na straně 9 a 10 [anonymizováno] č.

5. Následně bylo jednání odročeno na neurčito. Reakce žalovaného byla soudu doručena dne 14. 10. 1999. Podáním doručeným soudu dne 5. 11. 1999 navrhl žalobce výslech svědků, k podání žalovaného se vyjádřil dne 19. 11. 1999 s tím, že navrhl přistoupení dalšího žalovaného, a to společnosti [právnická osoba] Usnesením ze dne 22. 11. 1999 byl žalobce vyzván k odstranění vad tohoto svého návrhu, na což reagoval dne 8. 12. 1999. Usnesením ze dne 10. 12. 1999 připustil Krajský soud v Ostravě, aby do řízení (jakožto žalovaný 2/) vstoupila společnost [právnická osoba] K výzvě soudu ze dne 13. 1. 2000 uhradil žalobce dne 20. 1. 2000 doplatek soudního poplatku. Na základě referátu soudu ze dne 26. 1. 2000 bylo nařízeno jednání na 24. 2. 2000. Při tomto jednání byla připuštěna změna žaloby, byl vyslechnut prokurista 1. žalovaného a 3 svědci a jednání bylo za účelem doplnění tvrzení a důkazních návrhů ze strany žalobce odročeno na neurčito. Dne 2. 3. 2000 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce s důkazními návrhy včetně návrhu na výslech svědků. Zároveň žalobce navrhl změnu žaloby, která nebyla usnesením ze dne 6. 3. 2000 připuštěna. Na základě referátu ze dne 22. 3. 2000 bylo nařízeno jednání na 5. 5. 2000. Dva z předvolaných svědků soudu sdělili, že se k tomuto jednání nedostaví, žalobce při jednání uvedl, že na jejich výslechu netrvá. Zároveň zástupce žalovaných soudu sdělil, že na majetek 1. žalovaného byl prohlášen konkurz, jednání tedy bylo odročeno na neurčito s tím, že řízení je z důvodu konkurzu přerušeno. Následně byl kontrolován stav konkurzního řízení vedeného u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 16. 1. 2004 navrhla zástupkyně žalobce, aby v řízení bylo pokračováno, načež jí bylo sděleno, že v řízení může být pokračováno toliko vůči 2. žalovanému. Na základě referátu soudu ze dne 7. 10. 2004 bylo nařízeno jednání na 22. 10. 2004, při němž sdělila zástupkyně žalobce, že tento hodlá navrhovat důkazy, a požádala o odročení jednání. Jednání tedy bylo odročeno na neurčito. Dne 24. 1. 2005 bylo soudu doručeno doplnění žaloby, dne 14. 2. 2005 se k tomuto vyjádřili žalovaní. Na základě referátu soudu ze dne 23. 2. 2005 bylo nařízeno jednání na 30. 3. 2005. Z tohoto jednání se ze zdravotních důvodů omluvil jeden z předvolaných svědků. Při jednání dne 30. 3. 2005 byli vyslechnuti dva svědci a jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 1. 4. 2005, kdy byl vyhlášen částečný rozsudek (pod č.j. [číslo jednací]), jímž byla žaloba vůči 2. žalovanému zamítnuta s tím, že ze strany 2. žalovaného nedošlo k neoprávněnému zásahu vůči žalobci. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 2. 5. 2005 odvolání, které doplnil dne 3. 5. 2005. Usnesením ze dne 5. 5. 2005 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání. Dne 10. 5. 2005 bylo soudu doručeno další doplnění odvolání žalobce. Dne 12. 5. 2005 požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení, toto mu bylo v plném rozsahu přiznáno usnesením ze dne 16. 5. 2005. Dne 31. 5. 2005 se k odvolání žalobce vyjádřili žalovaní. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 9. 6. 2005, ten nařídil jednání na 27. 9. 2005, k žádosti zástupkyně žalobce bylo toto jednání odročeno na neurčito a následně nařízeno na 19. 10. 2005. Toto jednání bylo k žádosti zástupce žalovaných odročeno na neurčito a následně nařízeno na 6. 12. 2005, k čemuž zástupce žalovaných opět požádal o odročení s tím, že je dosud v pracovní neschopnosti. Jednání tedy bylo zrušeno, následně bylo soudu sděleno, že pracovní neschopnost zástupce žalovaných bude trvat nejméně do března 2006. Na základě referátu ze dne 10. 1. 2006 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 25. 1. 2006 s tím, že nemůže-li se zástupce žalovaných dostavit, má ustanovit svým zástupcem jiného advokáta. Při jednání odvolacího soudu dne 25. 1. 2006 byl pod č.j. [číslo jednací], vyhlášen rozsudek, jímž byl potvrzen částečný rozsudek soudu I. stupně s tím, že předmětný článek nepředstavuje neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, navíc přiznání omluvy způsobem, jak navrhoval žalobce (uveřejněním ve stejném [anonymizováno], který žalovaní vydávali pouze pro vnitřní potřebu, pro své pracovníky), by stejně nepřipadalo v úvahu, když tento [anonymizováno] již není dva roky vydáván. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 4. 2006. Rozsudek odvolacího soudu (Vrchního soudu v Olomouci) byl v záhlaví (ve jméně žalobce) opraven usnesením ze dne 4. 5. 2006. Usnesením ze dne 6. 6. 2006 rozhodl Krajský soud v Ostravě o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 11. 7. 2006 odvolání. Usnesením ze dne 8. 8. 2006 bylo v záhlaví (ve jméně žalobce) opraveno usnesení ze dne 6. 6. 2006. Dne 17. 8. 2006 se k odvolání žalobce vyjádřil 2. žalovaný. Usnesením ze dne 25. 9. 2006 zrušil odvolací soud napadené rozhodnutí a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že se jedná o rozhodnutí předčasné, neboť o nákladech řízení bude rozhodnuto až v konečném rozhodnutí. Následně byl opětovně kontrolován stav konkurzního řízení týkajícího se 1. žalovaného. Na základě referátu soudu ze dne 20. 12. 2017 bylo nařízeno jednání na 26. 1. 2018, kdy byl vyhlášen rozsudek (pod č.j. [číslo jednací]), jímž byla žaloba ve vztahu k 1. žalovanému rovněž zamítnuta s tím, že žalobce neprokázal, že by se 1. žalovaný vůči žalobci dopustil neoprávněného, tedy protiprávního zásahu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 21. 2. 2018 blanketní odvolání. Usnesením ze dne 29. 3. 2018 byl vyzván k jeho doplnění, což učinil dne 23. 4. 2018. Dne 9. 5. 2018 se k odvolání žalobce vyjádřili žalovaní. Usnesením ze dne 12. 9. 2018 odvolací soud zastavil odvolací řízení směřující do výroku o věci samé, neboť žalobce vzal v této části odvolání zpět. V nákladových výrocích bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno, přičemž ve výroku o věci samé nabyl rozsudek soudu I. stupně právní moci dne 1. 3. 2018, v nákladových výrocích (ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu) dne 11. 10. 2018. Usnesením ze dne 20. 12. 2018 pak ještě Krajský soud v Ostravě opravil záhlaví rozsudku ze dne 26. 1. 2018 v datu narození žalobce (zjištěno ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka]).

5. Dne 31. 5. 1999 byl Krajskému obchodnímu soudu Ostrava (dále jen„ krajský soud“) doručen návrh [anonymizována tři slova]“ (zároveň se jednalo o dlužníka) na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka. Dne 19. 7. 1999 navrhl žalobce jakožto oprávněná osoba ve vztahu k dlužníku přerušení řízení s ohledem na zpochybnění, zda v podání specifikované nemovitosti náleží do podstaty dlužníka. Dne 17. 8. 1999 byl krajskému soudu doručen návrh [jméno] [celé jméno žalobce] na přerušení řízení z důvodu objasnění nevýhodných převodů vůči věřitelům a oprávněným osobám. Na základě referátu ze dne 29. 2. 2000 bylo Policii ČR odesláno sdělení o podání návrhu na prohlášení konkurzu a dále požadované kopie příloh. Usnesením ze dne 10. 3. 2000 byl vyzván navrhovatel k úhradě zálohy na náklady konkurzu. Dne 23. 3. 2000 bylo krajskému soudu doručeno podání [jméno] [celé jméno žalobce] s doplněním důkazů. Záloha na náklady konkurzu byla na účet soudu složena dne 24. 3. 2000. Usnesením ze dne 5. 4. 2000, které nabylo právní moci dne 10. 4. 2000, byl na majetek [anonymizována tři slova]“ (žalovaný v posuzovaném řízení) prohlášen konkurz. Dne 17. 4. 2000 bylo soudu doručeno podání Ing. [jméno] [příjmení] ohledně nájmu pozemků. Dne 4. 5. 2000 byl krajskému soudu doručen návrh žalobce na vydání předběžného opatření, které bylo založeno do spisu s tím, že se nejedná o návrh. Usnesením ze dne 22. 8. 2000 bylo žalobci uloženo, aby podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu proti podstatě, kterou by se domáhal vyloučení sporovaných nemovitostí ze soupisu konkurzní podstaty úpadce. Dne 1. 9. 2000 nahlédl žalobce do spisu. Dne 5. 9. 2000 byla krajskému soudu doručena žaloba žalobce o vyloučení věcí z konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 6. 10. 2000 byl správce konkurzní podstaty vyzván k předložení zprávy o své činnosti, k soupisu konkurzní podstaty a k navržení termínu pro konání schůze konkurzních věřitelů a nařízení přezkumného jednání, opětovně byl pak vyzván usnesením ze dne 12. 1. 2001. Dne 12. 2. 2001 byla krajskému soudu doručena žádost policie o zaslání kopií dokladů, které jsou součástí návrhu na prohlášení konkurzu. Usnesením ze dne 21. 2. 2001 byl správce konkurzní podstaty znovu vyzván ke shora uvedeným sdělením a zároveň mu byla uložena pořádková pokuta. Zpráva o průběhu dosavadní činnosti správce konkurzní podstaty byla soudu doručena dne 14. 3. 2001. Dne 19. 4. 2001 byla svolána schůze konkurzních věřitelů na 8. 6. 2001 a bylo nařízeno přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek. Při této schůzi byl soudem potvrzen zvolený věřitelský výbor a náhradník. Jednalo se o pohledávky celkem 57 věřitelů včetně pohledávky žalobce ve výši 2 025 808,74 Kč (4 %). Dne 31. 7. 2001 byla krajskému soudu doručena další zpráva o průběhu dosavadní činnosti správce konkurzní podstaty s tím, že došlo k vyrozumění věřitelů popřených pohledávek včetně žalobce, kdy byla popřena pohledávka ve výši 1 590 774,17 Kč. Dne 17. 10. 2001 sdělil správce konkurzní podstaty krajskému soudu, že obdržel zpětvzetí návrhu přihlášené pohledávky [číslo]. Usnesením ze dne 2. 11. 2001 krajský soud jmenoval členem věřitelského výboru věřitele [číslo]. Usnesením ze dne 20. 11. 2001 krajský soud připustil záměnu věřitelů. Dne 11. 2. 2002 bylo krajskému soudu doručeno vyjádření jednoho z věřitelů. Usnesením ze dne 19. 3. 2002 se krajský soud dotázal členů věřitelského výboru, kdy se naposledy sešel věřitelský výbor apod. Odpovědi mu byly doručeny dne 4. 4. 2002, dne 5. 4. 2002 a dne 11. 4. 2002. Usnesením ze dne 24. 4. 2002, které nabylo právní moci dne 15. 5. 2002, byl dosavadní správce konkurzní podstaty zproštěn funkce a byl ustanoven správce nový, neboť dosavadní správce konkurzní podstaty nevyvíjel v konkurzním řízení dostatečnou činnost. Dne 17. 5. 2002 bylo soudu doručeno podání jednoho z věřitelů. Usnesením ze dne 5. 6. 2002 byl dosavadní správce konkurzní podstaty vyzván k předložení podkladů novému správci konkurzní podstaty. Původní správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 19. 7. 2002. Dne 25. 7. 2002 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty. Správce konkurzní podstaty mimo jiné sdělil, že doposud nezačal prodávat či zajišťovat prodej konkurzní podstaty, neboť většina majetku je zatížena probíhajícími soudními spory sourozenců [příjmení]. Usnesením ze dne 16. 8. 2002 byl z funkce odvolán zástupce věřitelů a členem věřitelského výboru byl jmenován jiný věřitel. Přípisem ze dne 10. 9. 2002 se krajský soud dotázal Okresního soudu v Novém Jičíně na to, který notář vyřizuje pozůstalost po jednom z věřitelů, který zemřel. Usnesením ze dne 12. 9. 2002 byl členem věřitelského výboru jmenován nový věřitel. Dne 24. 10. 2002 byla soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 30. 1. 2003 byl správci konkurzní podstaty udělen souhlas k prodeji mimo dražbu v rozhodnutí uvedeného nemovitého majetku. Dne 4. 2. 2003 byla soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že zatím neúspěšně vymáhá pohledávky a kromě toho s ním vede spory žalobce (incidenční, excindační a o určení vlastnického práva). Usnesením ze dne 10. 2. 2003 byla správci konkurzní podstaty prodloužena lhůta k podání končené zprávy do 31. 1. 2004. Podáním doručeným krajskému soudu dne 8. 4. 2003 požádal správce konkurzní podstaty soud o udělení souhlasu s přímým prodejem v podání specifikovaných věcí patřících do konkurzní podstaty, tento mu byl udělen usnesením ze dne 9. 4. 2003. Dne 14. 5. 2003 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že žalobcem byla ke krajskému soudu podána incidenční žaloba projednávaná pod sp. zn. [spisová značka]. Co se týče řízení o určení vlastnického práva žalobce, toto bylo nepravomocně skončeno, přičemž nemovitosti byly přikázány do vlastnictví úpadce. Usnesením ze dne 23. 5. 2003 udělil krajský soud správci konkurzní podstaty souhlas s vyplacením odděleného věřitele. Usnesením ze dne 18. 6. 2003 povolil krajský soud správci konkurzní podstaty zálohu na odměnu. Dne 14. 8. 2003 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že spor o určení, že úpadce je vlastníkem [anonymizováno] nemovitostí, který vede žalobce, dosud pravomocně neskončil. Usnesením ze dne 28. 8. 2003 krajský soud připustil záměnu jednoho z věřitelů. Usnesením ze dne 1. 10. 2003 byl členem věřitelského výboru jmenován nový věřitel. Dne 9. 12. 2003 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že řízení žalobce stále probíhají. Usnesením ze dne 19. 1. 2004 udělil krajský soud souhlas s vyplacením odděleného uspokojení a prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu pro podání konečné zprávy do 30. 1. 2005. Dne 20. 4. 2004 byla soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že uvedený spor o určení, že úpadce je vlastníkem [anonymizováno] nemovitostí, pokračuje tak, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil, tento následně žalobě opět vyhověl, rozhodnutí však není pravomocné. Dne 20. 7. 2004 byla soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že krajský soud začíná řešit incidenční spory Ing. [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne 18. 10. 2004 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že v rámci incidenčních sporů Ing. [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobce] dosud nebylo nařízeno jednání. Zároveň správce konkurzní podstaty zjistil další úmrtí mezi věřiteli a dále spolupracuje s policií v rámci již několikerého trestního oznámení žalobce na předsedu představenstva úpadce. Dne 14. 1. 2005 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že nebyl ukončen žádný soudní spor. Dne 24. 2. 2005 bylo soudu doručeno podání žalobce. Usnesením ze dne 15. 3. 2005 byla správci konkurzní podstaty prodloužena lhůta k předložení konečné zprávy do 5. 1. 2006. Dne 15. 4. 2005 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že bylo ukončeno řízení o žalobě žalobce o určení neplatnosti smluv o převodu nemovitostí, když odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobu zamítl. Dne 12. 5. 2005 správce konkurzní podstaty soudu sdělil, že shora uvedená žaloba byla zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace ing. [celé jméno žalobce] s tím, že tento bude proti rozhodnutí odvolacího soudu podávat dovolání. Usneseními ze dne 18. 5. 2005 uložil krajský soud [právnická osoba] s.r.o., občanskému [anonymizována tři slova] [část obce], [anonymizováno] [obec], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [právnická osoba] a.s., [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [právnická osoba] s.r.o., [jméno] [příjmení], aby podali žaloby, kterými by se domáhali vyloučení v rozhodnutí uvedených nemovitých věcí ze soupisu konkurzní podstaty úpadce. Emailem ze dne 19. 5. 2005 sdělil správce konkurzní podstaty krajskému soudu, že zemřel další z věřitelů, přičemž dědické řízení nebylo dosud skončeno. Dne 1. 6. 2005 bylo krajskému soudu oznámeno zastavení jednoho z dědických řízení. Dne 5. 8. 2005 bylo soudu doručeno sdělení správce konkurzní podstaty o opravě soupisu konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 9. 8. 2005 udělil krajský soud správci konkurzní podstaty souhlas s přímým prodejem vykonatelných a nepromlčených pohledávek mimo dražbu. Dne 17. 8. 2005 byl krajskému soudu doručen návrh JUDr. [jméno] [příjmení] na uplatnění dohlédací činnosti soudu, na to reagoval krajský soud přípisem ze dne 2. 9. 2005. Dne 12. 9. 2005 bylo soudu doručeno sdělení správce konkurzní podstaty o opravě soupisu konkurzní podstaty. Podáním doručeným krajskému soudu dne 30. 9. 2005 oznámil státní zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec], že vstupuje do řízení. Dne 16. 12. 2005 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 30. 1. 2006 prodloužil krajský soud správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 5. 7. 2006. Usnesením ze dne 6. 3. 2006 udělil krajský soud správci konkurzní podstaty souhlas s prodejem v rozhodnutí specifikované nemovitosti. Dne 4. 7. 2006 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že excindační řízení jsou přerušena do doby, než Nejvyšší soud ČR rozhodne o dovolání žalobce. Dále správce konkurzní podstaty uvedl, že nedošlo ke skončení žádného incidenčního řízení se žalobcem. Dále podal správce konkurzní podstaty na žalobce žalobu o náhradu škody za zmařenou dražbu. Usnesením ze dne 14. 7. 2006 prodloužil krajský soud správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2006. Usnesením ze dne 25. 8. 2006 byla vyzvána MUDr. [jméno] [příjmení] k podání žaloby, jíž se bude domáhat vyloučení v rozhodnutí specifikovaných nemovitostí ze soupisu konkurzní podstaty úpadce. Dne 3. 10. 2006 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že dovolací řízení žalobce dosud neskončilo, neskončila ani incidenční řízení vedená se žalobcem a ani shora uvedené řízení o náhradu škody. Dne 15. 12. 2006 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že uváděná řízení dosud neskončila. Usnesením ze dne 18. 12. 2006 prodloužil krajský soud správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2007. Dne 23. 3. 2007 byla krajskému soud doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že žádné z uvedených řízení dosud neskončilo. Dne 19. 6. 2007 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že Nejvyšší soud odkázal žalobce na správce konkurzní podstaty, který má sporné nemovitosti zapsat do soupisu konkurzní podstaty a argumentaci žalobce má projednat soud v excindačním řízení. Dne 18. 12. 2007 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty, jíž mimo jiné požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy do 31. 12. 2008, neboť incidenční a excindační řízení dosud nebyla ukončena. Lhůta byla správci konkurzní podstaty prodloužena usnesením ze dne 18. 12. 2007. Dne 20. 3. 2008 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že v incidenčních a excindačních sporech nedošlo k žádnému posunu. Dne 27. 3. 2008 byla krajskému soudu doručena žádost správce konkurzní podstaty o udělení souhlasu s přímým prodejem nemovitosti mimo dražbu, souhlas byl správci konkurzní podstaty udělen usnesením ze dne 1. 4. 2008. Dne 12. 6. 2008 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že v incidenčních sporech k posunu nedošlo, v excindačním řízení došlo k výslechu svědků, další budou vyslýcháni. Zároveň došlo k prodeji jednoho z pozemků. Dne 17. 9. 2008 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že v incidenčních sporech k posunu nedošlo, zároveň insolvenční správce požádal o udělení souhlasu s vyplacením odděleného uspokojení. Souhlas byl správci konkurzní podstaty dán usnesením ze dne 22. 9. 2008. Usnesením ze dne 3. 10. 2008 udělil krajský soud správci konkurzní podstaty souhlas s vyplacením zálohy na jeho odměnu. Dne 28. 11. 2008 byl krajskému soudu doručen návrh věřitele [právnická osoba] na uspokojení z výtěžku prodeje zástavy. Dne 14. 12. 2008 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že byla mimo jiné dosud nepravomocně zamítnuta žaloba Ing. [celé jméno žalobce] v incidenčním řízení sp. zn. [spisová značka]. Správce konkurzní podstaty požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy z důvodu neskončení incidenčního řízení žalobce a všech excindačních řízení. Lhůta byla správci konkurzní podstaty prodloužena usnesením ze dne 12. 1. 2009 do 30. 6. 2009. Dne 23. 3. 2009 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že proběhlo jednání v jednom z excindačních řízení (sp. zn. [spisová značka]), kdy soud vyhověl žalobě na vyloučení z konkurzní podstaty, v incidenčním řízení Ing. [celé jméno žalobce] sp. zn. [spisová značka] byla žaloba pravomocně zamítnuta. Dne 29. 6. 2009 byla soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že v excindačním řízení sp. zn. [spisová značka] podal správce konkurzní podstaty odvolání proti rozsudku, s odkazem na neskončená řízení pak opět požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, a to do 30. 6. 2010 Lhůta byla správci konkurzní podstaty prodloužena usnesením ze dne 8. 7. 2009. Dne 9. 11. 2009 byla soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že správce konkurzní podstaty mimo jiné požádal o udělení souhlasu s přímým prodejem některých nemovitostí. Souhlas mu byl udělen usnesením ze dne 11. 11. 2009. Dne 9. 2. 2010 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že nedošlo k žádnému posunu v řízení a dosud nedošlo ke zpeněžení položek [číslo] neboť zájemce si vyřizuje úvěr. Usnesením ze dne 8. 4. 2010 krajský soud doplnil usnesení ze dne 11. 11. 2009 o specifikaci předmětu převodu vlastnického práva. Dne 20. 7. 2010 byla soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že došlo ke zpeněžení položek [číslo] zároveň správce konkurzní podstaty požádal soud o udělení pokynu ohledně návrhu [anonymizována tři slova]. S ohledem na neskončení excindačních řízení požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy do 31. 12. 2010 Lhůta byla prodloužena usnesením ze dne 28. 7. 2010. Usnesením ze dne 2. 8. 2010 pak bylo správci konkurzní podstaty uloženo nechat otázku výplaty [právnická osoba] ve věci zajištění na majetku v konkurzní podstatě otevřenou s tím, že bude projednána jako součást konečné zprávy. Dne 14. 10. 2010 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že nedošlo k žádnému posunu v řízení. Usnesením ze dne 15. 10. 2010 udělil krajský soud správci konkurzní podstaty souhlas s čerpáním zálohy na jeho odměnu. Dne 13. 1. 2011 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že nedošlo k posunu v řízení, zároveň tento požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy alespoň do 30. 6. 2011 Lhůta byla správci konkurzní podstaty prodloužena usnesením ze dne 17. 1. 2011 do 31. 12. 2011. Dne 17. 6. 2011 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že byl doručen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve věci vyloučení majetku z konkurzní podstaty, v soupise konkurzní podstaty byly učiněny potřebné opravy, nemovitosti jsou oceňovány znalcem. Dne 22. 9. 2011 byla soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že dosud nejsou vyhotoveny všechny posudky na nemovitosti v konkurzní podstatě (na ocenění znalec pracuje), se zájemci je projednáván prodej nemovitostí, další excindační spory však dosud nebyly skončeny. Dne 13. 3. 2012 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že nemovitosti jsou oceněny a jsou již i nějaké nabídky, které budou předloženy věřitelskému výboru. S ohledem na neskončení dalších excindačních sporů požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, ta mu byla usnesením ze dne 19. 3. 2012 prodloužena do 30. 6. 2012. Podáním ze dne 16. 4. 2012 požádal správce konkurzní podstaty soud o udělení souhlasu se zpeněžením vyjmenovaných položek mimo dražbu, souhlas udělil krajský soud usnesením ze dne 26. 4. 2012. Dne 11. 9. 2012 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že nemovitosti jsou nabízeny k prodeji. Zároveň požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s ohledem na skutečnost, že nemovitosti dosud nejsou prodány. Lhůta byla správci konkurzní podstaty prodloužena usnesením ze dne 20. 9. 2012, a to do 31. 12. 2012. Dne 10. 12. 2012 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že došlo ke zpeněžení některých položek, o některý majetek však dosud není zájem, správce konkurzní podstaty tedy požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Ta mu byla prodloužena usnesením ze dne 13. 12. 2012 do 30. 6. 2013. Přípisem doručeným krajskému soudu dne 27. 12. 2012 vystoupilo Krajské státní zastupitelství v Ostravě z řízení. Dne 24. 1. 2013 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že došlo ke zpeněžení jedné z položek, o prodeji zbylého majetku je jednáno. Usnesením ze dne 13. 5. 2013 vyzval krajský soud správce konkurzní podstaty ke sdělení důvodů bránících ukončení konkurzu s tím, že je třeba buď urychleně realizovat prodej podstaty, nebo věci z podstaty jako neprodejné vyloučit. Dne 24. 5. 2013 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva [číslo] správce konkurzní podstaty s tím, že zpeněžení majetku a vyloučení neprodejného majetku by mělo být vyřešeno do konce června 2013. Dne 27. 6. 2013 byla krajskému soudu doručena žádost správce konkurzní podstaty o udělení souhlasu s vyloučením z konkurzní podstaty, tento byl udělen usnesením ze dne 4. 7. 2013. Dne 22. 7. 2013 byla krajskému soudu doručena konečná zpráva. Usnesením ze dne 12. 8. 2013 byla [právnická osoba] vyzvána k aktuálnímu vyúčtování své pohledávky uplatněné mimo pořadí věřitelů, reakce byla soudu doručena dne 20. 8. 2013. Přípisem ze dne 29. 8. 2013 bylo správci konkurzní podstaty krajským soudem uloženo zohlednit tuto pohledávku v konečné zprávě, tato druhá konečná zpráva je datována dnem 9. 9. 2013. Vyhláškou ze dne 18. 9. 2013 bylo nařízeno jednání za účelem projednání konečné zprávy na 31. 10. 2013, při tomto jednání byla konečná zpráva schválena. Dne 30. 7. 2014 bylo krajskému soudu doručeno oznámení správce konkurzní podstaty s tím, že předmětem řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] o existenci pohledávek [celé jméno žalobce] je částka 546 774 Kč, kdy žalobce požaduje částku 353 389 Kč se zařazením do I. třídy, zbytek do druhé, ačkoliv přihlášena byla tato pohledávka ve III. třídě, a dále částka 201 508 Kč s příslušenstvím, kdy žalobce požaduje zařazení do I. třídy, přestože přihlášena byla tato pohledávka ve III. třídě. Incidenční řízení bude ukončeno smírem, kdy správce konkurzní podstaty akceptoval zařazení pohledávek do II. třídy s tím, že s ohledem na omezení původní žaloby žalobcem by tak měly být vyřešeny všechny sporné pohledávky tohoto věřitele. O zjištění uvedených pohledávek žalobce jako pohledávek II. třídy bylo rozhodnuto usnesením ze dne 5. 8. 2014. Dne 17. 9. 2014 byl krajskému soudu doručen návrh na rozvrh s tím, že žalobci měla být vyplacena částka 41 590,40 Kč, téhož dne pak byla soudu doručena oprava návrhu na rozvrh s tím, že žalobci se má dostat částka 57 031,27 Kč. Na základě tohoto návrhu bylo krajským soudem dne 12. 11. 2014 vydáno rozvrhové usnesení. Dne 19. 2. 2015 sdělil správce konkurzní podstaty krajskému soudu, že rozvrhové usnesení je plněno, k výplatě chybí 9 lidí, kteří jsou urgováni o zaslání čísla účtu s tím, že možná bude část výtěžku složena do úschovy. Dne 4. 9. 2015 oznámil správce konkurzní podstaty krajskému soudu, že splnil rozvrhové usnesení a navrhl zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Výrokem I. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 30. 8. 2016, bylo konkurzní řízení zrušeno po splnění rozvrhového usnesení. Proti tomuto rozhodnutí podal jeden z věřitelů odvolání, za účelem odstranění jeho vad bylo nařízeno jednání na 3. 3. 2016. Při tomto jednání bylo odvolání vzato zpět, přičemž bylo usnesením ze dne 4. 5. 2016 odmítnuto (zjištěno ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka]).

6. Dne 12. 3. 2019 uplatnil žalobce u žalované svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], přičemž požadoval částku 500 000 Kč. Žalovaná v rámci předběžného posouzení žádosti žalobce nevyhověl s tím, že v posuzovaném řízení skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, konstatování porušení práva žalobce je však v daném případě dostatečným zadostiučiněním, k čemuž uvedla obdobné důvody jako ve svém vyjádření k žalobě v této věci (zjištěno ze žádosti o poskytnutí zadostiučinění; stanoviska žalované ze dne 27. 8. 2019).

7. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

8. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. o OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

11. Podle § 5 písm. b) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 1 zák. o OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

15. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle § 31a odst. 2 zák. o OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 31a odst. 3 zák. o OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věty první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“ či„ Soud“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu.

20. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

21. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění bylo třeba přihlédnout konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. o OdpŠk).

22. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 30. 1. 1998 a skončilo dne 1. 3. 2018 (ve věci samé), přičemž v období od 10. 4. 2000 do 30. 8. 2016 bylo řízení přerušeno z důvodu konkurzu na majetek žalovaného 1) (byť v mezidobí probíhalo řízení vůči žalované 2/, které bylo pravomocně ukončeno dne 11. 4. 2006). Bez započítání doby přerušení tak posuzované řízení trvalo 3 roky, 8 měsíců a 12 dní, což je doba přiměřená. Na celkové délce řízení se ve značné míře podílel sám žalobce, který musel být opakovaně vyzýván k odstranění vad žaloby, měnil samotnou žalobu včetně rozšíření okruhu žalovaných, žádal o osvobození od soudních poplatků. V řízení nebyla shledána období nečinnosti, soud postupoval koncentrovaně a bez průtahů. V rozhodném období (tedy v období, kdy řízení nebylo přerušeno) rozhodoval ve věci jednou soud I. stupně, soud odvolací pouze řízení o odvolání žalobce ve věci zastavil, neboť žalobce vzal odvolání v této části zpět. Řízení nebylo složité po stránce skutkové ani právní, bylo však složitější po stránce procesní, neboť soud se musel vypořádat s procesními návrhy žalobce, byli vyslýchání svědci. Byť se jednalo o řízení o ochranu osobnosti, jež samo o sobě s sebou nese zvýšený význam pro jeho účastníky, resp. pro žalobce (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3725/2014), soud neshledal význam posuzovaného řízení pro žalobce zvýšeným, když žalobce minimálně od 1. 4. 2005, kdy byl vyhlášen rozsudek vůči 2. žalované (potvrzený rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 25. 1. 2006), znal právní názor soudu I. stupně ohledně nedůvodnosti žaloby, když žaloba vůči 1. žalovanému byla následně zamítnuta z týchž důvodů (žalobce neprokázal, že by se žalovaní vůči žalobci dopustili neoprávněného, tedy protiprávního zásahu, předmětný článek nepředstavuje neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, přiznání omluvy způsobem, jak navrhoval žalobce, tedy uveřejněním ve stejném [anonymizováno], který žalovaní vydávali pouze pro vnitřní potřebu, pro své pracovníky, by stejně nepřipadalo v úvahu, když tento [anonymizováno] již není vydáván). Zvýšený význam řízení pro žalobce by tak bylo možno shledat pouze v první části tohoto řízení (od 30. 1. 1998 do jeho přerušení dne 10. 4. 2000), tedy po dobu 2 let, 2 měsíců a 11 dní. Část řízení po skončení souvisejícího konkurzního řízení do skončení posuzovaného řízení pak měla z důvodů shora uvedených pro žalobce význam pouze marginální, když tento již věděl o nedůvodnosti své žaloby. Soud tedy shledal délku tohoto řízení jako přiměřenou.

23. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zák. č. 82/1998 Sb., je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009). Co se týče konkurzního řízení, kvůli němuž bylo posuzované řízení přerušeno, co do určení počátku konkursního řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů (ve spojení s § 13 odst. 1, větou druhou a třetí, tohoto zákona) je v případě konkursního věřitele, který sám nepodal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, rozhodující den, kdy přihláška jeho pohledávky došla soudu. Pro určení konce doby konkursního řízení rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky konkursního řízení je u konkursního věřitele podstatné, kdy správce konkursní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurs formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení. V realizační fázi konkursního řízení (v době od prohlášení konkursu do podání konečné zprávy správcem konkursní podstaty) se složitost konkursního řízení může projevit např. ve vazbě na množství v konkursu uplatněných nároků a sporů jimi vyvolaných (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). V daném případě mělo na délku konkurzního řízení vliv především množství incidenčních a excindačních sporů, když tyto byly vedeny mimo jiné i žalobcem. Dále je třeba vzít v potaz, že do konkurzního řízení bylo přihlášeno velké množství věřitelů (celkem 57), přičemž zároveň byla řešena otázka postupu transformace zemědělského družstva (úpadce) dle tzv. transformačního zákona s dopadem na věřitele dle různých skupin. Krajský soud v Ostravě musel opakovaně vyzývat správce konkurzní podstaty k předložení zprávy o činnosti, svou dohledovou činnost však vykonával řádně, když jej opakovaně vyzval a poté mu uložil pořádkovou pokutu, následně byl i soudem zproštěn funkce a byl ustanoven správce nový. Soudem bylo rozhodováno o záměně věřitelů, několik věřitelů v průběhu řízení zemřelo, byli obměňováni členové věřitelského výboru. Správce konkurzní podstaty byl omezen v možnosti prodávat či zajišťovat prodej konkurzní podstaty, neboť většina majetku byla zatížena probíhajícími soudními spory sourozenců [příjmení] (tedy i žalobce), sám žalobce vedl spory incidenční, excindační a o určení vlastnického práva (určení, že úpadce je vlastníkem [anonymizováno] nemovitostí). Mnoho dalších věřitelů zároveň podávalo žaloby o vyloučení nemovitých věcí ze soupisu konkurzní podstaty.

24. Otázku, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, je třeba posuzovat vždy podle konkrétních skutkových okolností. V daném případě soud dospěl k závěru, že konkurzní řízení, kvůli němuž bylo posuzované řízení přerušeno, nebylo možno skončit dříve, než ve skutečnosti skončeno bylo. V daném řízení bylo nutno řešit množství excindačních a incidenčních sporů, které vedl mimo jiné i žalobce, přičemž insolvenční správce musel vyčkat skončení těchto řízení. Insolvenční soud řádně vykonával svou dohledovou činnost, v případě nečinnosti prvního insolvenčního správce tohoto vyzýval k úkonům, udělil mu pořádkovou pokutu a následně jej i zprostil funkce. Následující insolvenční správce pak řádně vedl konkurz ke zpeněžení majetkové podstaty, samozřejmě s nutností vyčkat na skončení excindačních a incidenčních řízení. Byť se tedy délka konkurzního řízení může jevit jako příliš dlouhá, s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto řízení dospěl soud k závěru, že jej nebylo možno skončit dříve, a proto zhodnotil jeho délku jako přiměřenou.

25. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu dle zák. o OdpŠk je nutno naplnit kumulativně tři podmínky, a to existenci odpovědnostního titulu (v daném případě nesprávný úřední postup), vznik škody či nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi prvními dvěma podmínkami. Vzhledem k tomu, že v daném případě nebyla splněna již první z podmínek (nesprávný úřední postup), které musí být splněny všechny souběžně, nezabýval se soud již otázkou splnění dalších dvou podmínek a žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž přiznal žalované, která byla v řízení plně úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč tvořenou paušální náhradou za šest úkonů (odvolání proti rozsudku pro uznání, vyjádření ve věci, příprava na jednání před odvolacím soudem, účast na jednání odvolacího soudu, příprava na jednání soudu I. stupně, účast na jednání soudu I. stupně) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

27. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.