17 C 139/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa t. č. ve VTOS ve stát. instituce proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 2 000 000 Kč,

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou podanou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 2 000 000 Kč, coby odškodnění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Nemajetková újma měla být žalobci způsobená v souvislosti s nezákonným výkonem vazby od [datum] do [datum], tedy po dobu 9 měsíců a 7 dnů, a to v řízení vedeném posléze Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka]. K okolnostem případu žalobce uvedl, že v trestní věci nepadl pravomocný rozsudek s výrokem o vině v dané věci, neboť Okresní soud v Teplicích žalobci sdělil, že trestný čin, pro který byl stíhán, byl promlčen. K újmě samotné žalobce uvedl, že ztratil po propuštění téměř vše, kontakt s rodinou, bydlení, skončil na ulici, nadto se v době držení ve vazbě nakazil hepatitidou typu C, která jej až dosud omezuje v každodenním životě. K uplatnění nároku u žalované, žalobce uvedl, že žádost podal dne [datum]. Do šesti měsíců žalovaná na žádost žalobce nijak nereagovala a z tohoto důvodu se žalobce obrátil s touto žalobou na soud. Další částky ve výši 250 000 Kč se žalobce domáhal v souvislosti s vazebním stíháním od [datum] do [datum], tedy po dobu 3 měsíců a 11 dní, a to v trestním řízení vedeném posléze u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka]. K tomuto nároku žalobce uvedl, že žádal Okresní soud v Teplicích o zápočet vykonané vazby do aktuálně vykonávaného trestu odnětí svobody, nicméně tento návrh Okresní soud v Teplicích zamítl a žalobce s tímto nárokem odkázal rovněž na žalovanou.

2. V doplnění žaloby ze dne [datum], které bylo doručeno soudu dne [datum], žalobce uvedl, že částky 250 000 Kč v souvislosti s vazbou vykonanou v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u Okresního soudu v Teplicích, se již nedomáhá, neboť věc již byla vyřízena tak, že vykonaná vazba byla započítána žalobci do výkonu trestu odnětí svobody.

3. Na výzvu soudu k odstranění vad v návrhu na zahájení řízení žalobce v podání ze dne [datum], které bylo soudu doručeno dne [datum], uvedl, že se částky 2 000 000 Kč domáhá jen v souvislosti se vzniklou nemajetkovou újmou za výkon nezákonné vazby v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka]. Dále uvedl, že odškodnění se již nedomáhá v souvislosti s tvrzeným nakažením se virovou hepatitidou typu C. Pokud jde o výši požadované částky, žalobce uvedl, že toto učinil odhadem, přičemž určení výše odškodnění ponechává na soudu.

4. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody a poskytnutí zadostiučiněné za nemajetkovou újmu a to v celkové výši 2 175 600 Kč, a to z titulu rozhodnutí o vazbě, které bylo vydáno v řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná po stručné rekapitulaci trestního řízení, které probíhalo u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] uvedla, že usnesením vyhlášeným na neveřejném zasedání dne [datum] došlo k zastavení trestního stíhání žalobce pro nepřípustnost, a to podle § 231 odst. 1 trestního řádu, za použití § 223 odst. 1 trestního řádu, z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu s tím, že toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaná dále uvedla, že předběžné projednání ukončila tak, že žalobci nevyhověla, a to ani z části, což mu sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná v této souvislosti vznesla námitku promlčení, kdy uvedla, že rozhodným okamžikem pro její počátek je den nabytí právní moci, kdy bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, tedy den [datum], když žaloba byla soudu doručena dne [datum], tedy až po uplynutí zákonem stanovené lhůty k uplatnění nároku. Žalovaná v tomto ohledu vycházela z šestiměsíční promlčecí doby stanovené pro uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy. Žalovaná rovněž poukázala na to, že trestní stíhání žalobce bylo zastaveno z důvodu jeho promlčení a výsledek řízení tak nezakládá odpovědnost státu za škodu, pokud bylo trestní stíhání zastaveno pro promlčení, nelze dospět k závěru, že trestní řízení, jako takové, bylo vedeno protiprávně. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

5. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, a věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy.

6. Soud vzal za svá skutková zjištění, shodná tvrzení účastníků, soud má proto za prokázané, že žalobce u žalované předběžná nárok na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Teplicích, pod sp. zn. [spisová značka], uplatnil dne 27. 2. 2019, a že žalovaná nároku žalobce ani z části nevyhověla.

7. Z vyšetřovacího a [anonymizováno] spisu Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 5 T 171/99 soud zjistil, a má za prokázané tyto pro posouzení věci podstatné skutečnosti a skutkové okolnosti: [Obsah přílohového spisu]

8. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu posuzovaného řízení s tím, že trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno dne [datum] jeho zastavením pro nepřípustnost. Nárok u žalované žalobce uplatnil dne [datum], žaloba soudu došla dne [datum].

9. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobená: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn, nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

14. Podle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby, nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, anebo že trestný čin byl amnestován.

15. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

18. Podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961, trestního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.

19. Podle § 11 odst. 2 trestního řádu, v trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v odst. 1 písm. a), b) nebo h), se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do 3 dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.

20. Žalobce se v tomto řízení domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s vykonanou vazbou v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka]. Soud posoudil tento nárok v podobě požadovaného zadostiučinění ve výši 2 000 000 Kč, jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy, z titulu nezákonného rozhodnutí – usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum], kterým byl žalobce vzat do vazby podle § 68 trestního řádu, z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Pro vznik odpovědnosti podle ustanovení § 9 OdpŠk se nevyžaduje, aby rozhodnutí o vzetí do vazby bylo pro nezákonnost zrušeno. Podstatné je, zda poškozený na základě vazebního rozhodnutí skutečně vazbu vykonal, a zda mu v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, přičemž rozhodující okolností je způsob skončení trestního řízení. Podmínkou vzniku práva na náhradu škody je takový výsledek trestního řízení, při němž nedojde k odsouzení dotyčného, respektive k pravomocnému vyslovení jeho viny za skutek, v souvislosti s nímž byl vzat do vazby. Těmto podmínkám odpovídá zastavení trestního stíhání, zproštění obžaloby a postoupení věci jinému orgánu (srov. závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2149/2012). V posuzované věci bylo trestní stíhání žalobce zastaveno proto, že jeho trestnost zanikla uplynutím promlčecí doby. Promlčením podle § 67 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona, který byl účinný v době trestního stíhání žalobce a podle něhož je třeba tuto okolnost posuzovat, zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu, neboť uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestně právní reakce na trestný čin. Běh času však nikterak nemůže ovlivnit to, zda se určitá osoba dopustila jednání zákonem reprobovaného. Okolnost, že pozdní reakce státu na činy určité osoby má za následek, že státu zaniklo oprávnění pachateli trestného činu uložit přiměřený trest, a pachateli zanikla povinnost přiměřený trest strpět, pak sama o sobě nemůže založit právo na odškodnění újmy způsobené v souvislosti s trestním řízením, které bylo zastaveno pro promlčení, neboť to bylo právě protiprávní jednání, jež si vynutilo tuto, byť z hlediska uložení trestně právní sankce, opožděnou reakci státu. Za takové situace je tak zcela na místě při posouzení nároku žalovaného aplikovat § 12 OdpŠk, konkrétně jeho odst. 1 písm. b), který stanoví, že nárok na náhradu škody nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný. V opačném případě by totiž byly naroveň postaveny trestně stíhaná osoba, která se žádného trestného činu nedopustila a osoba, jež se ho sice dopustila, ale která je s ohledem na delší časovou prodlevu od spáchání trestného činu a zahájení trestního řízení, ušetřena povinnosti akceptovat trestně právní následky svého jednání. Plynutí času tak nelze pokládat za skutečnost, která by z osoby, jež se dle výsledku trestního řízení dopustila trestného činu, učinila osobu, jejíž jednání bylo prosto veškeré protiprávnosti, a proto si zasluhuje nahradit újmu tím vzniklou, konkrétně v souvislosti s vykonanou vazbou (srov. závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 605/2012).

21. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk je nutno, aby byly splněny 3 podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí, nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí, nebo nesprávný úřední postup a vznik škody musí být tudíž ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence jen jednoho z těchto předpokladu odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

22. Soud dospěl k závěru, že odpovědnostní titul v souzené věci není dán, neboť s ohledem na výsledek trestního řízení, které bylo proti žalobci vedeno, nelze dovodit ani to, že by záznam o sdělení obvinění žalobci ze dne [datum] byl nezákonným rozhodnutím, a stejně tak nelze dospět ani k závěru, že by usnesení ze dne [datum], kterým byl žalobce vzat do vazby, bylo možné považovat za nezákonná rozhodnutí. Je tomu tak právě z toho důvodu, že trestní stíhání žalobce neskončilo zprošťujícím rozsudkem, který by vyslovoval zproštění viny žalobce z některého z důvodu uvedených v trestním řádu, a trestní stíhání žalobce nebylo zastaveno ani z některého z důvodů, s nimiž lze spojit nárok na náhradu škody, a považovat v důsledku toho trestní stíhání za nezákonné. Trestní stíhání žalobce bylo zastaveno pouze a jen z toho důvodu, že se stalo jeho další vedení nepřípustným proto, že uplynula promlčecí doba, která byla stanovena na trestný čin nejpřísněji trestný, z něhož bylo žalobce v předmětném trestním řízení obviněn. Žalobce tak z tohoto důvodu nemůže těžit z toho, že státu se nepodařilo ve stanovené době ve věci meritorně rozhodnout. Soudu v kompenzačním řízení samozřejmě nepřísluší posuzovat, jak by trestní řízení dopadlo a zda by žalobce byl nakonec odsouzen. Nicméně žalobce měl možnost domáhat se toho, aby trestní řízení pokračovalo. O tomto právu byl v souladu s požadavkem trestního řádu v poučení, kterým bylo trestní stíhání zastaveno, poučen. Žalobce však netvrdil, že by o toto požádal, netvrdil ani, že by trestní stíhání s ním poté pokračovalo a nic takového neplyne ani ze spisu předmětného trestního řízení. Institutem žádosti o to, aby v trestním řízení bylo i přes jeho promlčení pokračováno, je zajištěno právo obžalovaného na to, aby byla najisto postavena otázka jeho viny. Je tomu tak právě proto, že zastavení trestního stíhání pro jeho promlčení neřeší otázku, zda se obviněný či obžalovaný trestného činu skutečně dopustil. Je však právem obviněného či obžalovaného žádat, aby trestní řízení pokračovalo a dospělo do stádia, kdy bude vina vyslovena, nebo bude obžalovaný obžaloby zproštěn, byť mu i v případě, pokud by vina vyslovena byla, nemůže být uložen trest právě z důvodu, že trestní stíhání bylo promlčeno. Tímto institutem je také zajištěno to, aby obžalovaný, který je přesvědčen o své nevině a požádá o to, aby trestní řízení pokračovalo, poté mohl případně žádat náhradu škody podle OdpŠk. V takovém případě, pokud by obžalovaný byl následně obžaloby zproštěn, by zde existovalo rozhodnutí, které odklízí prvotní usnesení o zahájení trestního stíhání, vytváří tak odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí a zakládá právo na náhradu škody tím způsobené, proti státu. Jelikož však tato okolnost nenastala, ve věci není založen odpovědnostní titul státu.

23. Pokud jde o žalovanou vznesenou námitku promlčení, soud podotýká, že by se jí zabýval tehdy, pokud by ve věci shledal existenci odpovědnostního titulu. Jelikož soud ve věci odpovědnostní titul neshledal a stát tak není za žádnou škodu v souvislosti s trestním stíháním případně vzniklou žalobci odpovědný, nemůže se tak odpovědnost státu ani promlčet. Jako obiter dictum povinného odůvodnění však soud uvádí, že i kdyby ve věci odpovědnostní titul dán byl, byla by námitka promlčení vznesená žalovanou zcela zjevně důvodná, neboť usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci dne [datum], přičemž žalobce podal žádost o předběžné projednání nároku u žalované, a i žalobu u soudu, po více jak 10 letech. V té době tedy uplynula nejen subjektivní šestiměsíční promlčecí doba (která se uplatní ohledně nemajetková újmy, i když je požadována v souvislosti s vykonanou vazbou), ale rovněž i objektivní 10 letá promlčecí doba. Nárok vznesený žalobcem tak nemůže být v žádném případě důvodný.

24. Jelikož soud neshledal v žalobcem označeném trestním stíhání žádné nezákonné rozhodnutí, které je nezbytné k tomu, aby mohla být vyvozena odpovědnost státu za škodu, žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by zjišťoval splnění podmínek dalších.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování, nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Proto jí soud přiznal náhradu nákladů a to ve výši 1 režijního paušálu po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě ze dne [datum] (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.