17 C 140/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o omluvu a zaplacení částky 947 400 Kč

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost písemně se za její diskriminaci z důvodu pohlaví omluvit dopisem ve znění:„ Vážená paní [celé jméno žalobkyně], tímto se Vám omlouváme, že jsme Vás diskriminovali z důvodu pohlaví tím, že v Posudku o zdravotním stavu ze dne 8. 8. 2017, č.j. [spisová značka] je uvedeno, že: Dalším faktem pro nepřidělení příspěvku na motorové vozidlo je fakt, klientka v minulosti normálně pracovala a zvládla těhotenství.“, se zamítá.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhal úhrady částky 947 400 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 8. 2020 domáhá omluvy a náhrady nemajetkové újmy ve výši 947 400 Kč za to, že ji žalovaná diskriminovala z důvodu pohlaví. Žalobkyně podala žádost o dávku pro osoby se zdravotním postižením – příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo. V rámci řízení byl vypracován znalecký posudek ze dne 8. 8. 2017, č.j. [spisová značka] (dále jen„ předmětný posudek“) lékařem lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení MUDr. [jméno] [příjmení]. V tomto posudku je mimo jiné uvedeno, že dalším faktorem pro nepřidělení příspěvku na motorové vozidlo je fakt, že klientka v minulosti normálně pracovala a zvládla těhotenství, což má odůvodňovat nepřiznání příspěvku na zvláštní pomůcku„ motorové vozidlo“. Žalovaná se tímto dopustila diskriminace žalobkyně z důvodu pohlaví, resp. těhotenství, neboť v případě žadatele-muže by nemohlo dojít k takovému odůvodnění nepřiznání příspěvku na zvláštní pomůcku. V daném případě neexistuje žádný legitimní důvod pro nepřiznání příspěvku na zvláštní pomůcku z důvodu zvládnutého těhotenství. Žalobkyně porodila dvě děti, a to v letech 1993 a 1998. Žalobkyně na diskriminující postup posudkového lékaře opakovaně upozorňovala, žalovaná na to však nereagovala. Žalobkyně se hluboce dotklo, že tak přirozená a jednoznačná skutečnost, že se stala matkou, je důvodem pro její diskriminaci. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vycházela žalobkyně z ceny vozidla, které měla v úmyslu si pořídit (osobní automobil tov. zn. Toyota [anonymizováno]). Vozidlo musí být s ohledem na zdravotní obtíže žalobkyně i jejího manžela vyšší konstrukce a prostorově dostatečné pro případné převážení invalidního vozíku, který může v budoucnu žalobkyně nebo její manžel potřebovat. Žalobkyně tedy požadovala úhradu částky 947 400 Kč a písemnou omluvu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že napadené formulace posudkového lékaře neobsahují žádné dehonestující hodnocení, které by mohlo být považováno za diskriminaci žalobkyně z důvodu pohlaví, potažmo těhotenství. Uvedený výrok byl vytržený z posudku, kterým se hodnotí zdravotní stav žalobkyně za účelem posouzení jejího eventuálního nároku na zdravotní pomůcku. Takováto hodnocení jsou normální součástí anamnézy ženy. V daném případě se ve skutečnosti jedná o žalobu na zrušení rozhodnutí žalované [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v [obec], Kontaktního pracoviště [obec] (dále jen„ úřad práce“) ze dne 5. 9. 2017, [číslo jednací], o zamítnutí žádosti žalobkyně o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo. Žaloba tedy měla být podána k příslušnému krajskému soudu s požadavkem na zrušení uvedeného rozhodnutí podle soudního řádu správního. Žalovaná stručně shrnula průběh předmětného správního řízení s tím, že bylo postupováno v souladu s právními předpisy, vypracovaný posudek je odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek, na jehož základě bylo možné rozhodnout. Právní úprava v řízení o příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo nepřipouští individuální přístup ani srovnatelnost zdravotního postižení. Taxativně vyjmenovaná zdravotní postižení či těžká nebo hluboká mentální retardace a stavy na rozhraní těžké mentální retardace, nebyly na základě předložené podkladové dokumentace u žalobkyně zjištěny, což je v posudkovém zhodnocení uvedeno. Nárok na finanční odškodnění nebyl u žalované řádně uplatněn, navíc postrádá opodstatnění. V daném případě nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu, chybí tak základní prvek odpovědnosti státu za škodu. Navíc je tento nárok promlčen, neboť žalobkyně se o předmětném rozhodnutí dozvěděla nejpozději dne 30. 10. 2018.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v [obec], Kontaktní pracoviště [obec] rozhodl dne 5. 9. 2017 tak, že zamítl žádost žalobkyně o dávku pro osoby se zdravotním postižením, a to příspěvek na zvláštní pomůcku –„ Motorové vozidlo“ s odkazem na posudek o zdravotním stavu k datu 22. 5. 2017, [číslo jednací], dle něhož není žalobkyně osobou, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci ve smyslu ust. § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, dne 24. 9. 2018 se sešla posudková komise, která vycházela z posudkového spisu [stát. instituce], spisu odvolacího orgánu, zdravotní dokumentace praktického ošetřujícího lékaře MUDr. [jméno] [příjmení], lékařských nálezů od MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], neurologie ze dne 6. 9. 2018 a rovněž z vlastního vyšetření žalobkyně provedeného téhož dne s tím, že dospěla rovněž k závěru, že žalobkyně není osobou, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci ve smyslu ust. § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb. V návaznosti na to pak bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobkyně bylo zamítnuto, a to rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 24. 10. 2018, [číslo jednací] (zjištěno ze spisu Ministerstva práce a sociálních věcí [číslo jednací]).

5. Dle posudkového zhodnocení MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 8. 2017 se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinou funkčního omezení je DMO v souvislosti s prematuritou a perinatální asfyxií. Klinicky spastická triparéza s větším postižením levostranně, intelekt neomezen. Funkce PDK není však spojena se ztrátou opěrné funkce – žalobkyně při chůzi užívá pouze doprovod, způsob chůze jistě mimo fyziologický vzorec, ale ujde až 100 m. Dalším faktem pro nepřidělení příspěvku na motorové vozidlo je fakt, že žalobkyně v minulosti normálně pracovala a zvládla těhotenství (zjištěno z posudku o zdravotním stavu MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 8. 2017, č.j. [spisová značka]).

6. V rámci svého odvolání proti rozhodnutí, jímž nebyl žalobkyni přiznán příspěvek na zvláštní pomůcku, žalobkyně mimo jiné namítla diskriminaci své osoby s poukazem na vyjádření posudkového lékaře, že žalobkyně v minulosti normálně pracovala a zvládla těhotenství. Toto namítala i ve svých následných dopisech, k čemuž jí žalovaná vysvětlovala postup při rozhodování, k námitce diskriminace se blíže nevyjadřovala (zjištěno z odvolání žalobkyně ze dne 8. 8. 2017 včetně jeho doplnění ze dne 13. 9. 2017; dopisů ze dne 23. 9. 2017, ze dne 9. 7. 2018 a ze dne 27. 7. 2018; dopisů ze dne 6. 10. 2017, ze dne 25. 7. 2018 a ze dne 13. 8. 2018).

7. Soud pro nadbytečnost (s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci) neprovedl dokazování cenovou kalkulací vozidla.

8. Následně soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

9. Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v [obec], Kontaktní pracoviště [obec] rozhodl dne 5. 9. 2017 tak, že zamítl žádost žalobkyně o dávku pro osoby se zdravotním postižením, a to příspěvek na zvláštní pomůcku –„ Motorové vozidlo“ s odkazem na posudek o zdravotním stavu k datu 22. 5. 2017, [číslo jednací], dle něhož není žalobkyně osobou, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci ve smyslu ust. § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., toto rozhodnutí bylo potvrzeno rovněž odvolacím orgánem. Dle posudkového zhodnocení MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 8. 2017 se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinou funkčního omezení je DMO v souvislosti s prematuritou a perinatální asfyxií. Funkce PDK není však spojena se ztrátou opěrné funkce, způsob chůze jistě mimo fyziologický vzorec, ale ujde až 100 m. Dalším faktem pro nepřidělení příspěvku na motorové vozidlo je fakt, že žalobkyně v minulosti normálně pracovala a zvládla těhotenství.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Podle § 4 odst. 3) zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AntZ“), přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků, i z důvodu státní příslušnosti.

12. Podle § 4 odst. 4 AntZ za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství nebo otcovství a z důvodu pohlavní identifikace.

13. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. o OdpŠk“) nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Žalobkyně spatřuje diskriminaci své osoby z důvodu pohlaví, přesněji řečeno těhotenství, v tom, že posudkový lékař v posudku, který byl podkladem pro rozhodnutí o nepřiznání dávky na speciální pomůcku (motorové vozidlo), mimo jiné uvedl, že žalobkyně v minulosti zvládla dvě těhotenství. Smyslem antidiskriminačního práva je boj s předsudky a nespravedlivými strukturami ve společnosti (ASPI, komentář k § 4 AntZ, bod 36). Skutečnost, že žalobkyně v minulosti zvládla těhotenství, byla pouze jedním s ukazatelů, nikoliv hlavním důvodem, proč jí nebyl příspěvek přiznán, když ten jí nebyl přiznán v souladu s § 9 zákona č. 329/2011 Sb. proto, že žalobkyně není osobou, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci ve smyslu uvedeného zákona. Skutečnost, že žalobkyně zvládla těhotenství, byla součástí její anamnézy, kterou lékař bral zcela oprávněně v potaz, stejně jako by v případě muže bral kupříkladu v potaz skutečnost, že tento úspěšně zvládl rakovinu prostaty. Rozhodně však v tom, že lékař přihlédl při svém hodnocení k předchozímu těhotenství žalobkyně, nelze brát jako její diskriminaci z důvodu pohlaví.

16. Nad rámec výše uvedeného pak soud uvádí, že žaloba v této věci není žalobou na zrušení rozhodnutí žalované [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno rozhodnutí úřadu práce ze dne 5. 9. 2017, [číslo jednací], o zamítnutí žádosti žalobkyně o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, jak tvrdila žalovaná.

17. Zároveň je třeba uvést, že v postupu žalované nelze shledat nesprávný úřední postup ve smyslu zák. o OdpŠk, když tato postupovala zcela v souladu s právními předpisy, a rovněž ani nezákonné rozhodnutí, když žádné z rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno k tomu příslušným orgánem. Proto soud ani neposuzoval námitku promlčení vznesenou žalovanou.

18. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalované, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč tvořenou paušální náhradou za čtyři úkony (vyjádření ve věci, příprava na jednání, účast na jednání) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

20. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).