17 C 146/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení , narozeným datum bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení částky 9 726 256 Kč

I. Řízení o zaplacení částky 300 000 Kč se zastavuje.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 9 426 256 Kč, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen„ posuzované řízení“ či„ předmětné řízení“). Žalobce se žalobou podanou k [název soudu] dne 17. 1. 2013 domáhal na žalovaném [jméno] [příjmení] úhrady částky 7 500 000 Kč s příslušenstvím. Věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] [název soudu] platebním rozkazem ze dne 17. 4. 2013, č.j. [číslo jednací], uložil žalovanému [jméno] [příjmení] uhradit žalobci částku 7 500 000 Kč s úrokem z prodlení a nahradit mu náklady řízení ve výši 561 400 Kč. Zároveň uložil [název soudu] žalovanému pro případ, že bude podán odpor, aby se ve lhůtě 30 dní ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, žalovaný byl poučen i o následcích nesplnění této výzvy, tedy že bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu, v němž sám uvedl, že mu byl platební rozkaz doručen dne 9. 5. 2013. Odpor podal žalovaný dne 10. 5. 2013, následujícího dne mu tedy začala plynout lhůta k vyjádření, která uplynula dnem 11. 6. 2013, aniž by žalovaný na kvalifikovanou výzvu soudu reagoval či sdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil. Své vyjádření žalovaný předložil soudu až dne 4. 10. 2013 [název soudu] tedy měl rozhodnout rozsudkem pro uznání a uložit tedy žalovanému uhradit žalobci částku 7 500 000 Kč s příslušenstvím. Místo toho ale soud ve věci dále jednal, ustanovoval znalce z oboru písmoznalectví, grafologie, kteří zkoumali podpis žalovaného na listině nazvané„ Uznání dluhu“ ze dne 11. 8. 2010. Rozsudkem ze dne 4. 12. 2014, č.j. [číslo jednací], [název soudu] žalobě vyhověl, k odvolání žalovaného však [název soudu] usnesením ze dne 18. 5. 2015, č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud I. stupně vázán názorem odvolacího soudu se poté soustředil na prokazování toho, zda žalobce měl či neměl finanční prostředky, které měly být předmětem půjčky, a rozsudkem ze dne 5. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], žalobu zamítl a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení v částce 1 216 071 Kč a rovněž nahradit náklady státu ve výši 32 227,74 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci, aniž se proti němu žalobce odvolal, neboť po úhradě soudního poplatku za žalobu ve výši 300 000 Kč již žalobce neměl finanční prostředky na úhradu soudního poplatku za odvolání a [název soudu] zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků. Žalobce tedy přišel o 7 500 000 Kč, dále o částku 561 400 Kč, kterou mu měl žalovaný uhradit na nákladech řízení, dále musel nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 216 071 Kč a nahradit náklady státu ve výši 32 227,84 Kč. Obě posledně uvedené částky jsou na žalobci vymáhány soudním exekutorem Exekutorského úřadu pro [část Prahy] [jméno] [příjmení] na základě exekučního příkazu sp. zn. [spisová značka], přičemž zaměstnavatelem žalobce (společnost [právnická osoba]) je žalobci v rámci srážek ze mzdy strhávána částka 9 709 Kč, a to od srpna 2018, za 12 měsíců do podání žaloby tedy uhradil již částku 116 508 Kč. Žalobci tedy vznikla škoda ve výši 9 426 256 Kč. Zároveň byla žalobci způsobena psychická újma, kterou požaduje odškodnit částkou 300 000 Kč, neboť řízení bylo od roku 2013 do října 2017 a dosud (do roku 2019), tedy po dobu 6 let vedeno zbytečně. Částka 300 000 Kč je tvořena částkou 50 000 Kč / rok řízení. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dopisem ze dne 15. 8. 2019. Žalobce tedy požadoval úhradu částky 9 726 256 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní uplatnil dne 21. 8. 2019 nárok na náhradu škody ve výši 9 726 256 Kč, tuto částku však nikterak nerozčlenil a neuvedl, že by v ní mělo být uplatněno i požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobce v rámci mimosoudního uplatnění nároku požadoval pouze náhradu škody. Ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu tedy nebyla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u žalované. Co se týče požadované náhrady škody, žalovaná nároku žalobce ani zčásti nevyhověla. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení s tím, že v písemnosti, kterou nazval jako„ odpor proti platebnímu rozkazu § 174 o.s.ř.“ žalovaný v posuzovaném řízení mimo jiné uvedl, že„ žalobce vůbec nezná, nikdy se s ním nesetkal a nikdy s ním nejednal o předmětné částce.“ Dále uvedl, že„ od žalobce žádné peníze neobdržel a žádnou smlouvu o půjčce, ani uznání dluhu na uvedenou částku nepodepsal.“ V dané věci tedy chybí odpovědnostní titul státu za škodu. Ve věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Nelze zde shledat ani nesprávný úřední postup, neboť nesprávným úředním postupem není postup orgánu státu, který přímo směřuje k vydání rozhodnutí, neboť nesprávný úřední postup by se projevil právě v nezákonnosti rozhodnutí. V daném případě se jedná o rozhodovací činnost soudu, přičemž žalované nepřísluší zasahovat do soudních řízení vedených dle příslušných procesních předpisů, přezkoumávat vydaná soudní rozhodnutí, způsob vedení soudních řízení, případně postup, při kterém k nim dospěly, neboť takovouto činností by docházelo k narušování ústavně zakotveného principu nezávislosti soudní moci.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Dne 21. 1. 2013 byla [název soudu] doručena žaloba [celé jméno žalobce] (žalobce) proti [jméno] [příjmení] (dále v tomto odstavci jen„ žalovaný“) o zaplacení částky 7 500 000 Kč s příslušenstvím s tím, že tuto částku žalobce půjčil žalovanému dne 11. 8. 2010, žalovaný následně svůj dluh vůči žalobci uznal. Platebním rozkazem ze dne 17. 4. 2013 uložil [název soudu] žalovanému uhradit žalobci částku 7 500 000 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení ve výši 561 400 Kč. Zároveň byl žalovaný vyzván, nechť se ve lhůtě 30 dní ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádří ve věci samé k žalobě s tím, že v tomto vyjádření je povinen uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Dále byl žalovaný poučen, že jestliže nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, jinak bude mít soud za to, že nárok uplatněný v žalobě uznává, a soud rozhodne rozsudkem pro uznání. Platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 9. 5. 2013, tento dne 10. 5. 2013 podal proti tomuto platebnímu rozkazu odpor, v němž mimo jiné uvedl:„ Žalobce pana [celé jméno žalobce] vůbec neznám, nikdy jsem se s ním nesetkal a nikdy jsem s ním nejednal o uvedené částce. Nikdy jsem také od něj žádné peníze neobdržel a žádnou smlouvu o půjčce na uvedenou částku ani uznání dluhu žalobci nepodepsal.“ Rozsudkem ze dne 4. 12. 2014, č.j. [číslo jednací], uložil [název soudu] žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 7 500 000 Kč s úrokem z prodlení a nahradit mu náklady řízení ve výši 608 530 Kč. K odvolání žalovaného byl rozsudek soudu I. stupně usnesením [název soudu] ze dne 18. 5. 2015, č.j. [číslo jednací], zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 5. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], [název soudu] žalobu zamítl a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 216 071 Kč a nahradit náklady státu ve výši 32 227,84 Kč. Žalobce podal proti rozsudku odvolání, zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků, osvobození mu však usnesením ze dne 29. 11. 2017, č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 16. 2. 2018, č.j. [číslo jednací], přiznáno nebylo. Odvolací řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 28. 3. 2018, č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 29. 6. 2018, č.j. [číslo jednací], z důvodu nezaplacení soudního poplatku, rozsudek soudu I. stupně tedy nabyl právní moci dne 6. 8. 2018 (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

5. Dne 21. 8. 2019 uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu škody, která mu měla být způsobena z důvodu nesprávného úředního postupu v rámci řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Ke specifikaci škody žalobce pouze uvedl, že [název soudu] měl vydat rozsudek pro uznání, jímž by byla žalobci přiznána částka 7 500 000 Kč s příslušenstvím, požaduje tedy náhradu škody ve výši 9 726 256 Kč (zjištěno z přípisu žalované ze dne 21. 8. 2019; kopie podání žalobce ze dne 15. 8. 2019). Žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku žalobce nevyhověla s odůvodněním, že ve věci není dán odpovědnostní titul (nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí) (zjištěno z kopie stanoviska žalované ze dne 4. 5. 2020).

6. Další navržené důkazy již soud pro nadbytečnost neprovedl.

7. Následně soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

8. Dne 21. 1. 2013 byla [název soudu] doručena žaloba [celé jméno žalobce] proti [jméno] [příjmení] o zaplacení částky 7 500 000 Kč s příslušenstvím s tím, že tuto částku žalobce půjčil žalovanému. Platebním rozkazem ze dne 17. 4. 2013 uložil [název soudu] žalovanému uhradit žalobci částku 7 500 000 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Zároveň byl žalovaný vyzván, nechť se ve lhůtě 30 dní ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádří ve věci samé k žalobě s tím, že v tomto vyjádření je povinen uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Dále byl žalovaný poučen, že jestliže nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, jinak bude mít soud za to, že nárok uplatněný v žalobě uznává, a soud rozhodne rozsudkem pro uznání. Platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 9. 5. 2013, tento dne 10. 5. 2013 podal proti tomuto platebnímu rozkazu odpor, v němž mimo jiné uvedl:„ Žalobce pana [celé jméno žalobce] vůbec neznám, nikdy jsem se s ním nesetkal a nikdy jsem s ním nejednal o uvedené částce. Nikdy jsem také od něj žádné peníze neobdržel a žádnou smlouvu o půjčce na uvedenou částku ani uznání dluhu žalobci nepodepsal.“ Rozsudkem ze dne 5. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], [název soudu] žalobu zamítl a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 216 071 Kč a nahradit náklady státu ve výši 32 227,84 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 8. 2018. Dne 21. 8. 2019 uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu škody, která mu měla být způsobena z důvodu nesprávného úředního postupu v rámci předmětného řízení. Ke specifikaci škody žalobce pouze uvedl, že [název soudu] měl vydat rozsudek pro uznání, jímž by byla žalobci přiznána částka 7 500 000 Kč s příslušenstvím, požaduje tedy náhradu škody ve výši 9 726 256 Kč. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku žalobce nevyhověla s odůvodněním, že ve věci není dán odpovědnostní titul.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 3 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

13. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 8 odst. 3 zák. o OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 114b odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2012) vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2.

21. Podle § 114b odst. 2 o.s.ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2012) k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

22. Podle § 114b odst. 5 o.s.ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2012) jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

23. Žalobce se svou žalobou domáhal náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem v rámci řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Co se týče nároku na náhradu škody, tento žalobce řádně u žalované uplatnil a splnil tak podmínku § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk. Odlišná situace je však ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Tento nárok nebyl řádně uplatněn u žalované, jak vyžaduje § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk, neboť v podání žalobce ze dne 15. 8. 2019 adresovaném žalované není o přiměřeném zadostiučinění či nemajetkové újmě (či cokoliv, co by naznačovalo, že se žalobce domáhá i tohoto nároku) ani zmínka. Soud proto řízení ohledně částky 300 000 Kč v souladu s § 104 odst. 2 o.s.ř. zastavil, když obecný zmocněnec na výzvu soudu při jednání dne 8. 4. 2021 sdělil, že ničeho dalšího u žalované uplatněno nebylo a žádné další listiny k tomuto tedy předkládat nebude.

24. Co se týče nároku na náhradu škody, žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že [název soudu] nevydal rozsudek pro uznání, ačkoliv k tomu byly dle žalobce splněny podmínky, neboť žalovaný v posuzovaném řízení se dostatečně nevyjádřil, ačkoliv byl k vyjádření vyzván dle § 114b o.s.ř.

25. Odpovědnost státu za škodu je dána za splnění tří základních podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu (v daném případě), vzniku škody (v daném případě) a příčinné souvislosti mezi prvními dvěma předpoklady, přičemž všechny tyto podmínky musí být splněny kumulativně.

26. Pojem nesprávného úředního postupu § 13 citovaného zákona výslovně nevymezuje; pouze v demonstrativním výčtu stanovuje, že je jím též porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené nebo přiměřené lhůtě. Právní praxe vykládá pojem nesprávného úředního postupu stabilně tak, že jím "je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát podle uvedeného ustanovení odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z tohoto hlediska je nesprávným úředním postupem souvisejícím s rozhodovací činností např. nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení. Stát podle uvedených ustanovení odpovídá za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), která je v příčinné souvislosti s uvedeným postupem, tedy je-li nesprávný postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Pokud ovšem orgán státu shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle § 1-17 zákona (rozhodnutí Nejvyššího soudu 2 Cdon 129/97, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 5/2000; odkaz na paragrafy míří na předchozí zákonnou úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím) (viz usnesení Ústavní soudu ze dne ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 799/10). Soud se v daném případě neztotožňuje s názorem žalované, že žalobcem napadený postup nelze posoudit podle ustanovení o nesprávném úředním postupu dle zák. o OdpŠk, když tento postup se projevil ve vydání nezákonného rozhodnutí. Postup soudu spočívající v nevydání rozsudku pro uznání nebyl shromažďováním podkladů (důkazů) pro rozhodnutí, hodnocením zjištěných skutečností, jejich právním posuzováním apod., aby šlo o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí, a to konečného rozsudku. Tento úkon tzv. úředního postupu sám o sobě k vydání rozhodnutí nevedl, lze jej tedy posoudit podle ustanovení o nesprávném úředním postupu.

27. Zároveň se dle názoru soudu při posuzování správnosti tohoto postupu nejedná o zásah do rozhodovací činnosti soudu, resp. o hodnocení této činnosti, když jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že nárok, který je žalobou uplatňován, žalovaný uznává (§ 114b odst. 5 o.s.ř.), je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání, a to bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy, či zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se podle nich naopak požadavky žalobce jeví nedůvodnými. Fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. nastává, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. včas nevyjádří ve věci a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3396/2008). Soud je tak za splnění podmínek pro fikci uznání nároku (žalovaný se bez vážného důvodu na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. včas nevyjádřil ve věci a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil) povinen rozsudek pro uznání vydat a není zde prostor pro rozhodování, zda rozsudek pro uznání vydá, či nikoliv.

28. Okresní soud vydal platební rozkaz, jímž uložil žalovanému v posuzovaném řízení uhradit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení a zároveň jej vyzval pro případ, že bude podán odpor k vyjádření dle § 114b o.s.ř. se současným poučením o následcích nesplnění této výzvy. Platební rozkaz byl žalovanému v posuzovaném řízení doručen dne 9. 5. 2013, tento již dne 10. 5. 2013 (tedy ve lhůtě) podal proti tomuto platebnímu rozkazu odpor, v němž mimo jiné uvedl:„ Žalobce pana [celé jméno žalobce] vůbec neznám, nikdy jsem se s ním nesetkal a nikdy jsem s ním nejednal o uvedené částce. Nikdy jsem také od něj žádné peníze neobdržel a žádnou smlouvu o půjčce na uvedenou částku ani uznání dluhu žalobci nepodepsal.“ Uvedená tvrzení jsou zcela dostatečnou obranou proti žalobě, jíž se žalobce domáhal vrácení částky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o půjčce s tím, že dlužná částka měla být následně žalovaným uznána. Pokud se žalovaný brání tím, že žalobce nezná, peníze od něj neobdržel a nikdy nepodepsal uváděnou smlouvu o půjčce ani uznání dluhu, nelze aplikovat fikci uznání nároku žalobce a tedy ani vydat rozsudek pro uznání. [název soudu] tedy postupoval v souladu se zákonem, když nepřistoupil k vydání rozsudku pro uznání a věc projednal. V namítaném postupu [název soudu] tak nelze spatřovat nesprávný úřední postup, není tedy splněna už první podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu, soud se tedy nezabýval splněním dalších podmínek a žalobu v části, jíž se žalobce domáhal náhrady škody, zamítl.

29. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v posuzovaném řízení nedošlo ani k vydání nezákonného rozhodnutí. O nezákonné rozhodnutí se jedná v případě, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (§ 8 odst. 1 zák. o OdpŠk). K takovému zrušení však v posuzovaném řízení nedošlo. Je pravdou, že první z rozsudků [název soudu] (ze dne 4. 12. 2014) byl zrušen odvolacím soudem, v tomto případě se však jednalo o rozhodnutí ve prospěch žalobce (jeho žalobě bylo zcela vyhověno), nemohla mu z něj tedy vzniknout škoda. Následující rozsudek (ze dne 5. 9. 2017), kterým byla žaloba zamítnuta, již zrušen nebyl a dne 6. 8. 2018 nabyl právní moci poté, co odvolací řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalované, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] tvořenou paušální náhradou za tři úkony (vyjádření ve věci, příprava na jednání, účast na jednání) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

31. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).