17 C 19/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen ustanovenou advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 60 000 Kč

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 60 000 Kč, se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se podanou žalobou po všech doplněních na žalované domáhá odškodnění za majetkovou a nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 60 000 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s nezákonnými rozhodnutím, za která označil rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 11. 2003 č. j. 6 C 454/97-92 a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 2. 2012, č. j. [číslo jednací]. Nezákonnost uvedených rozhodnutí byla dle žalobce konstatována v usnesení Krajského soudu v Brně, [anonymizováno] [číslo jednací]. [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací], kterým exekuci nařízenou v řízení sp. zn. [spisová značka], zastavil. Za každé z nezákonných rozhodnutí se žalobce domáhá náhrady škody ve výši 15 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 15.000 Kč, celkem tedy 60 000 Kč. Škoda byla žalobci výše uvedenými nezákonnými rozhodnutími způsobena tím, že měla dalekosáhlé negativní důsledky na majetkové poměry žalobce. Žalobce nemohl nakládat se svým majetkem, nemohl provádět rekonstrukce a úpravy domu v obci [adresa], nemohl jej převádět na jiného. V důsledku této situace došlo k poškození objektu. Nemajetková újma vznikla žalobci v důsledku dopadů nezákonných rozhodnutí na jeho psychické zdraví, které bylo poznamenáno v důsledku vedení řízení proti němu. Zdravotní stav žalobce se po psychické stránce zhoršil, vedení soudních řízení je pro něho velmi psychicky náročné a vyvolávalo u něho obavy ze ztráty střechy nad hlavou. V důsledku stresu trpěl poruchami spánku a soustředění. Z tohoto důvodu žalobce navrhoval ve svém podání ze dne 27. 8. 2020 vyhotovení znaleckého posudku soudem ustanoveným znalcem, který by posoudil důsledky shora uvedených nezákonných rozhodnutí na jeho psychický stav. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že žádost o odškodnění vzniklé újmy ve výši 1 770 000 Kč podal dne 22. 7. 2019, přičemž do podání žaloby mu žalovaná své stanovisko nezaslala.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žádost žalobce o odškodnění obdržela dne 24.7.2019. Žádosti žalobce nebylo z její strany vyhověno, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 5. 8. 2020. Žalovaná namítá, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6C 454/97, nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu, který by spočíval v nesprávně vyznačené doložce právní moci na rozhodnutí. Pravomocný a vykonatelný rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 10.11.2003, č.j. 6 C 454/97-92, nebyl pro nezákonnost k tomu příslušným orgánem zrušen. Ani v usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2.2.2012, č.j. [číslo jednací], nelze spatřovat nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk. Pokud na základě tohoto usnesení byla dále vedena exekuce na majetek žalobce coby povinného, nelze v této skutečnosti spatřovat ani nesprávný úřední postup.

3. Soud zjistil ve věci z důkazů následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok předběžné uplatnil a že žalovaná vznesený nárok neshledala důvodným. Tato shodná tvrzení účastníků soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“)

5. Ze spisu Okresního soudu v Nymburce sp.zn. 6 C 454/97, soud zjistil, že dne 28.2.1997 byla okresnímu soudu doručena žaloba, kterou se žalobkyně [právnická osoba], zastoupená JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, po žalobci coby procesním žalovaném 1. a Mgr. [jméno] [příjmení] coby procesním žalovaném 2. domáhala zaplacení částky 2 848 Kč s příslušenstvím. Dne 11.3.1997 byl ve věci okresním soudem vydán platební rozkaz č.j. Ro 113/97-5. Usnesením okresního soudu ze dne 29.4.1999, č.j. Ro 113/97-48, byl platební rozkaz zrušen. Rozsudkem okresního soudu ze dne 10.11.2003, č.j. 6C 454/97-92, byla procesním žalovaným (žalobci a Mgr. [jméno] [příjmení]) uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit procesní žalobkyni 2 848 Kč s 19% úrokem z prodlení ročně od 28.2.1997 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 150 Kč na účet advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozsudek byl doručen [jméno] [příjmení] dne 14.1.2004, [anonymizováno] [obec] coby tehdejšímu opatrovníkovi žalobce dne 14.1.2004. Rozsudek nabyl právní moci podle vyznačené doložky dne 30.1.2004. Dne 26.1.2004 bylo okresnímu soudu doručeno podání označení jako odvolání proti rozsudku ze dne 10.11.2003, č.j. 6 C 454/97-92, podepsané žalobcem a [jméno] [příjmení]. Referátem z téhož dne byla kopie odvolání zaslána [anonymizováno] [obec]. Dne 16.6.2004 bylo okresnímu soudu doručeno faxové sdělení (potvrzen písemným podáním dne 22.6.2004) [územní celek] coby opatrovníka žalobce, jehož obsahem bylo sdělení, že na základě rozhovoru s žalobcem, se rozhodli, že berou odvolání, podané žalobcem v plném rozsahu zpět. Dne 17.6.2004 bylo soudu doručeno podání [jméno] [příjmení], jehož obsahem je sdělení, že bere zpět své odvolání a souhlasí s rozsudkem v plném rozsahu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30.6.2004, č.j. 28 Co 286/2004-115, bylo odvolací řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí odvolání proti rozsudku ze dne 10.11.2003, č.j. 6C 454/97-92, oběma odvolateli. Usnesení bylo doručeno [anonymizováno] [obec] coby opatrovníkovi žalobce dne 29.7.2004 a [jméno] [příjmení] dne 3.8.2004.

6. Ze spisu Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že dne 20.10.2009 byl Okresnímu soudu v Kolíně doručen návrh oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení] na nařízení exekuce, a to podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10.11.2003, č.j. 6 C 454/97-92, proti žalobci coby povinnému. Součástí návrhu byla i smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a JUDr. [jméno] [příjmení] jako postupníkem. Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 21.10.2009, č.j. 14 Nc 5388/2009-14, byla exekuce nařízena a jejím provedením byl pověřen JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25.5.2010, č.j. 28 Co 246/2010-51, bylo usnesení okresního soudu zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (z důvodu místní nepříslušnosti Okresního soudu v Kolíně). Usnesením ze dne 19.7.2010, č.j. 14 Nc 5388/2009-70, Okresní soud v Kolíně vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že se věc postupuje Okresnímu soudu ve Vyškově jako soudu místně příslušnému (usnesení nabylo právní moci dne 6.8.2010; doručeno bylo opatrovníku žalobce [jméno] [příjmení]). V řízení poté pokračoval Okresní soud ve Vyškově: Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19.8.2010, č.j. [číslo jednací], byl návrh oprávněného na nařízení exekuce zamítnut. Usnesením ze dne 14.6.2011, č.j. 12 Co 597/2010-103, Krajský soud v Brně rozhodl, že na místo dosavadního oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení] bude v řízení dále pokračováno s oprávněnou [příjmení] [jméno] [příjmení] (z důvodu úmrtí původního oprávněného). Usnesení bylo žalobci coby povinnému doručeno dne 16.6.2011 (v té době nebyl již omezen ve svéprávnosti). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15.11.2011, č.j. 12 Co 597/2010-110, bylo usnesení okresního soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (PM dne 30.4.2012). Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2.2.2012, č.j. [číslo jednací], byla nařízena exekuce podle rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10.11.2003, č.j. 6 C 454/97-92 a jejím provedením byl pověřen JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno] (PM dne 16.5.2012). Usnesení bylo žalobci coby povinnému doručeno dne 3.5.2012. Odvolání proti tomuto usnesení podáno nebylo. Dne 2.10.2017 byl soudu doručen přípis žalobce coby povinného nazvaný„ žádost o předběžné opatření ve věci prodeje nemovitosti v obci [obec] [číslo] pro důvod nesprávného rozhodnutí exekuce“. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2.10.2017, č.j. [číslo jednací], byl návrh povinného na vydání předběžného opatření odmítnut. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18.7.2018, č.j. 12 Co 581/2017-151, bylo usnesení okresního soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (dle krajského soudu šlo o návrh na odklad provedení exekuce). Usnesením soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, ze dne 20.5.2019, č.j. [číslo jednací], byla exekuce zastavena (výrok I.); oprávněnému ani povinnému nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů vzniklých v exekuci (výrok II.); soudnímu exekutorovi bylo proti povinnému přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a povinnému nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok IV.).

7. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhů řízení vedených před Okresním soudem v Nymburce, sp. zn. 6 C 454/97, a před Okresní soudem ve Vyškově, sp. zn. [spisová značka], s tím, že proti rozsudku ze dne 10.11.2003, č.j. 6 C 454/97-92, byla podaná odvolání vzata zpět, v důsledku čehož rozsudek nabyl právní moci dne 30.1.2004 a proti usnesení ze dne 2.2.2012, č.j. [číslo jednací], odvolání podáno nebylo.

8. Soud zamítl návrh na provedení dalších listinných důkazů, které žalobce navrhl, s to spisem Okresního soudu ve Vyškově č. j. 0 P 71/2005, rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 3. 1998, č. j. 4 Nc 687/96-69, exekutorským spisem sp. zn. [anonymizována tři slova] [číslo], odhadem tržní ceny nemovitostí ze dne 27. 4. 2011, stanoviskem žalované ze dne 11. 5. 2020 k podání žalobce ze dne 6.12.2019, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, č. j. 43 Ca 99/2002-129, a znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 9. 12. 2007 dílem pro nadbytečnost, dílem proto, že se nacházejí v soudních spisech, jimiž soud dokazování provedl (jde o rozhodnutí vztahující se ke způsobilosti žalobce k právním úkonům). Soud již z provedeného dokazování mohl učinit spolehlivý závěr o tom, že žalobcem označená rozhodnutí nesplňují definiční znaky nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk a dokazování dalšími listinnými důkazy nebylo k dalšímu objasňování věci potřebné. O tom, že žalobce nebyl po značnou část rozhodné doby plně či částečně nezpůsobilý k právním úkonům a měl ustanoveného opatrovníka, nebylo mezi účastníky sporu. Tato skutková otázka nadto nebylo pro právní posouzení věci potřebná. Nebylo třeba provádět dokazování ani exekutorským spisem, neboť ani samotný průběh exekuce nebyl podstatný, nebyl-li ve věci shledán odpovědnostní titul. Totéž platí i o odhadu tržní ceny nemovitostí a znaleckém posudku, neboť objasňovat konkrétní povahu, obsah či rozsah újmy by bylo na místě až tehdy, bylo-li by možné učinit závěr o tom, že vůči žalobci byla nezákonná rozhodnutí vydána.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

10. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

20. Soud dospěl k závěru, že odpovědnostní titul v souzené věci dán není, neboť ani rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 11. 2003, č. j. 6 C 454/97-92, ani usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 2. 2012, č. j. [číslo jednací], nesplňují náležitosti definiční znaky nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Ani v jednom řízení k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo, obě soudní rozhodnutí jsou pravomocná a platí tak o nich presumpce správnosti (k této problematice srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3193/2010; z rozhodovací praxe Ústavního soudu snapř. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 3622/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 541/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1015/10, nebo nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 3057/13). Důsledkem presumpce jejich správnosti je to, že soudu v kompenzačním řízení nepřísluší přezkoumávat jejich zákonnost či správnost, čehož se žalobce fakticky domáhal, když tvrdil, že ani jedno z nich nemělo být po právu vydáno. Tyto žalobní námitky nemohou být již z podstaty kompenzačního řízení úspěšné a nejsou tak ani důvodné. Nic na presumpci správnosti žalobcem označených rozhodnutích nemůže změnit ani to, že v konečném důsledku soudní exekutor usnesením ze dne 20.5.2019, č.j. [číslo jednací], exekuci zastavil, ani důvody, které ho k tomu vedly. Ani správnost tohoto usnesení, ani důvody, které k jeho vydání vedly, soudu nepřísluší v tomto řízení posuzovat.

21. Pro právní posouzení věci je podstatné, že proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově žalobce odvolání nepodal a proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce sice odvolání podal, ale jeho tehdejší opatrovník vzal podané odvolání zpět. Obě rozhodnutí nabyla právní moci a nebylo zjištěno, a žalobce to ani netvrdil, že by v jiném k tomu předepsaném řízení byla zrušena. Za takové rozhodnutí nelze považovat ani usnesení soudního exekutora ze dne 20.5.2019, kterým byla toliko exekuce vedená proti žalobci coby povinnému zastavena a z povahy tohoto rozhodnutí jím žádné soudní rozhodnutí ani být zrušeno nemohlo, ani usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.7.2018, č.j. 12 Co 581/2017-151, neboť jím bylo zrušeno zcela jiné usnesení Okresního soudu ve Vyškově, konkrétně ze dne 2.10.2017, č.j. [číslo jednací], jímž byl návrh žalobce coby povinného na vydání předběžného opatření odmítnut. Nedošlo ani k nesprávnému úřednímu postupu, neboť doložka právní moci na rozsudek Okresního soudu v Nymburce z roku 2003 byla vyznačena správně v souladu s § 222 odst. 1 o.s.ř., tedy po uplynutí 15denní lhůty k podání odvolání.

22. Lze uzavřít, že usnesením Okresního soudu ve Vyškově byla nařízena exekuce na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Nymburce, k jehož zrušení pro nezákonnost nedošlo. Odvolání proti usnesení žalobce nepodal (v té době opatrovníka neměl, neboť ve způsobilosti k právním úkonům v té době omezen nebyl). V usnesení ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3547/2006, Nejvyšší soud formuloval a vysvětlil závěr, že případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí a nepředstavují okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Obdobně týž soud v usnesení ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1558/2006, zdůraznil, že stěžejním principem exekučního řízení je zásada, podle níž věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být„ jakkoli, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení,“ v řízení exekučním zpochybněna, jelikož opačný závěr by ve svém důsledku vedl k narušení právní jistoty osob vycházejících v dobré víře z věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí. Kromě toho v uvedeném rozhodnutí vysvětlil, že k nápravě vad nalézacího řízení mohou sloužit pouze zákonem stanovené příslušné jiné procesní prostředky nežli námitky uplatňované v rámci exekuce. V postupu Okresního soudu ve Vyškově proto nelze spatřovat ani nesprávný úřední postup.

23. Jelikož žalobcem označená rozhodnutí nesplňují podmínku zrušení pro nezákonnost, která je nezbytná k tomu, aby mohla být vyvozena odpovědnost státu za škodu, soud žalobu zamítl, aniž by zjišťoval splnění podmínek dalších.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 a § 150 o.s.ř. Žalobce ve sporu úspěch neměl a náhrada nákladů řízení mu proto nenáleží. Žalovaná měla ve sporu plný úspěch a náležela by jí náhrada nákladů ve výši paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za každý účelně vynaložený úkon ve věci, jak jej i vznesla. Soud však současně shledal důvody zvláštního zřetele hodné na straně žalobce, a to jednak z důvodu, že žalobce patří do skupiny tzv. zranitelných osob (z důvodu vyššího věku a zdravotního znevýhodnění) a jednak proto, že byl pro nemajetnost pro toto řízení osvobozen od soudního poplatku. Soud si je vědom toho, že ani osvobození od soudních poplatků nezbavuje účastníka automaticky hrozby náhrady nákladů řízení úspěšné protistrany. Soud však vzal v úvahu rovněž závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15, přičemž neshledal, že by zde byly pádné a přesvědčivé důvody pro závěr, aby žalobce nesl svůj neúspěch v podobě povinnosti hradit náklady řízení žalované.

25. O odměně ustanovené zástupkyně žalobce bude rozhodnuto samostatným usnesením po právním moci rozsudku.