17 C 197/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizována dvě slova jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství za niž anonymizováno 10 slov, IČO sídlem adresa o zaplacení částky 268 750 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky 268 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Soud vyzývá žalobkyni, aby do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí zaplatila doplatek soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 4 000 Kč, a to na účet soudu číslo – číslo, variabilní symbol.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 11. 2020 domáhala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 243/2010, sp. zn. 23 C 9/2012 a sp. zn. 23 EC 242/2012. Ve všech třech případech vystupovala žalobkyně na straně žalované, spory byly vyvolány kolektivním správcem anonymizováno 11 slov, resp. v případě řízení sp. zn. byl spor vyvolán kolektivním správcem anonymizováno 12 slov, přičemž šlo o spory o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů. Všechna řízení probíhala u Krajského soudu v Brně. Soudy nedokázaly věc vyřešit v přiměřené době, věc musela být nakonec uzavřena dohodou o narovnání a zpětvzetím žaloby, resp. v případě řízení sp. zn. 23 EC 242/2012 smírem. Nepřiměřenou délkou uvedených řízení byla žalobkyni způsobena nemajetková újma, když pro podnikatele je nezbytné, aby soudy rozhodovaly v přiměřené době. Jako optimální se žalobkyni jeví odškodnit tuto újmu částkou 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky je požadována částka poloviční). Řízení sp. zn. 23 C 243/2010 trvalo od 2. 6. 2010 do 23. 8. 2018, tedy 8 let a 3 měsíce, za toto řízení tedy žalobkyně požadovala přiměřené zadostiučinění ve výši 108 750 Kč. Řízení sp. zn. 23 C 9/2012 trvalo od 1. 2. 2012 do 28. 8. 2018, tedy 6 let a 7 měsíců, za toto řízení tedy žalobkyně požadovala přiměřené zadostiučinění ve výši 83 750 Kč. Řízení sp. zn. 23 EC 242/2012 trvalo od 31. 8. 2012 do 9. 10. 2018, tedy 6 let a 1 měsíc, za toto řízení tedy žalobkyně požadovala přiměřené zadostiučinění ve výši 76 250 Kč. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované dne 27. 4. 2020. Žalobkyně tedy požadovala úhradu částky 268 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 10. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě vznesla námitku promlčení s tím, že u ní žalobkyně skutečně uplatnila svůj nárok dne 27. 4. 2020, žalovaná však žádosti žalobkyně právě z důvodu promlčení jejího nároku nevyhověla. Nárok na přiměřené zadostiučinění se promlčí uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl, což je den, kdy řízení pravomocně skončilo. Řízení sp. zn. 23 C 243/2010 pravomocně skončilo dne 10. 8. 2018, řízení sp. zn. 23 C 9/2012 dne 30. 7. 2018 a řízení sp. zn. 23 EC 242/2012 dne 27. 9. 2018, u žalované však žalobkyně svůj nárok uplatnila až dne 27. 4. 2020.

3. K námitce promlčení vznesené žalovanou žalobkyně uvedla, že nový občanský zákoník byl schválen a nabyl účinnosti až po vydání a účinnosti zákona č. 82/1998 Sb., v novém občanském zákoníku je problematika promlčení řešena komplexně pro všechny soukromoprávní vztahy. Použitím pouze půlroční promlčecí doby stanové zákonem č. 82/1998 Sb. namísto tříleté promlčecí doby stanovené v zák. č. 89/2012 Sb. by došlo k neodůvodněnému privilegování státu v soukromoprávních vztazích, které však mají být založeny na rovnosti účastníků. Vznesená námitka promlčení by tak byla v rozporu s dobrými mravy.

4. Na to reagovala žalovaná s tím, že vzhledem ke zvláštní úpravě promlčení obsažené v zákoně č. 82/1998 Sb. se neuplatní obecná úprava délky promlčecí doby dle zásady„ lex specialis derogat legi generali“. Jak konstatoval opakovaně ve svých rozhodnutích Nejvyšší soud ČR, námitka promlčení uplatněná státem obecně není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy.

5. Z jednání nařízeného na 5. 8. 2021 se zástupce žalobkyně omluvil s tím, že souhlasí s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, resp. jejího zástupce v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 243/2010 bylo zahájeno podáním žaloby dne 31. 5. 2010 a skončilo dne 10. 8. 2018, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí, a to usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2018, č.j. 7 Co 32/2017-500. Žalobkyně zde vystupovala jako žalovaná (zjištěno ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 23 C 243/2010). Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 9/2012 bylo zahájeno podáním žaloby dne 31. 1. 2012 a skončilo dne 30. 7. 2018, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí, a to usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2018, č.j. 4 Co 25/2017-283. Žalobkyně zde vystupovala jako žalovaná (zjištěno ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 23 C 9/2012). Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 EC 243/2010 bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 31. 8. 2012 a skončilo dne 27. 9. 2018, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí, a to usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 9. 2018, č.j. 4 Co 27/2017-117. Žalobkyně zde vystupovala jako žalovaná (zjištěno ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 23 EC 242/2012). Žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok dne 27. 4. 2020 (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků). Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobkyně její žádosti nevyhověla s odůvodněním, že nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou všech tří posuzovaných řízení je promlčen (zjištěno z kopie stanoviska žalované).

8. Soud neprovedl dokazování kopií žádosti žalobkyně, neboť uplatnění nároku žalobkyně u žalované bylo mezi účastnicemi nesporné.

9. Následně soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

10. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 243/2010 skončilo dne 10. 8. 2018, řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 9/2012 skončilo dne 30. 7. 2018 a řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 EC 243/2010 skončilo dne 27. 9. 2018. Žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok dne 27. 4. 2020.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. o OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

15. Podle § 5 písm. b) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 32 odst. 3 zák. o OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

21. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

22. Žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zák. o OdpŠk (§ 14 odst. 3 zák. o OdpŠk).

23. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou a dospěl k závěru, že je důvodná.

24. Řízení ve věci sp. zn. 23 C 243/2010 pravomocně skončilo dne 10. 8. 2018, řízení ve věci sp. zn. 23 C 9/2012 pravomocně skončilo dne 30. 7. 2018 a řízení sp. zn. 23 EC 242/2012 pravomocně skončilo dne 27. 9. 2018. Vždy ode dne následujícího pak začala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 96/2011), která uplynula dnem 11. 2. 2019 v případě řízení sp. zn. 23 C 243/2010, dnem 31. 1. 2019 v případě řízení sp. zn. 23 C 9/2012 a dnem 28. 3. 2019 v případě řízení sp. zn. 23 EC 243/2012 (§ 32 odst. 3 zák. o OdpŠk). Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 27. 4. 2020, tedy až po uplynutí všech tří promlčecích lhůt. Žaloba pak byla podána dokonce až dne 10. 11. 2020.

25. Zároveň nelze přisvědčit názoru žalobkyně, že by se měla v daném případě uplatnit obecná úprava promlčení dle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť tento zákon byl přijat později, než zák. o OdpŠk. V daném případě je však třeba aplikovat zvláštní právní úpravu promlčení obsaženou v zák. o OdpŠk před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku (zásada„ lex specialis derogat legi generali“), a to bez ohledu na skutečnost, že občanský zákoník byl přijat později než zák. o OdpŠk, neboť občanský zákoník neupravuje promlčení nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle zák. o OdpŠk, je tedy třeba aplikovat tuto zvláštní právní úpravu a užít šestiměsíční promlčecí dobu.

26. Zároveň soud uvádí, že námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy. Byť tato promlčecí lhůta patří k nejkratším, je dostatečně dlouhá na to, aby žalobkyně, navíc zastoupená advokátem, si konec jejího běhu pohlídala. Kdyby měl soud každou námitku promlčení vznesenou žalovanou považovat za rozpornou s dobrými mravy již jen z toho důvodu, že tato promlčecí lhůta je příliš krátká, vedlo by to de facto k neaplikování tohoto ustanovení a ve výsledku k nepromlčitelnosti nároků na přiměřené zadostiučinění podle zák. o OdpŠk. Při posuzování rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy je nutno posuzovat konkrétní okolnosti případu, přičemž v daném případě je vina na uplynutí promlčecí lhůty pouze na straně žalobkyně. Konstatování rozporu námitky promlčení s dobrými mravy by v daném případě bylo v rozporu s další zásadou soukromého práva, totiž zásadou, že práva patří bdělým (vigilantibus iura scripta sunt). Vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy její uplatnění je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (k tomu srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 2062/14). Vzhledem k tomu, že žalobkyně zavinila marné uplynutí promlčecí lhůty, přičemž neuvedla žádné důvody, které by mohly její zmeškání omluvit, nelze konstatovat rozpor námitky promlčení s dobrými mravy.

27. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v průběhu řízení vznesla námitku promlčení, kterou soud shledal důvodnou (a nikoliv v rozporu s dobrými mravy), soud žalobu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalované, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 200 Kč tvořenou paušální náhradou za čtyři úkony (2x vyjádření ve věci, příprava na jednání, účast na jednání) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

29. Zároveň soud vyzval (výrokem III.) žalobkyni k doplatku soudního poplatku za žalobu ve výši 4 000 Kč, neboť tato uplatnila celkem tři nároky, každý z těchto nároků je zpoplatněn částkou 2 000 Kč (položka 8a Sazebníku soudních poplatků), žalobkyně však na soudním poplatku uhradila pouze částku 2 000 Kč.

30. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost stanovená výrokem II. tohoto rozsudku splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu výrokem III. tohoto rozsudku, může se stát domáhat splnění povinnosti postupem dle daňového řádu.