17 C 37/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 81 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 84 000 Kč od 8. 2. 2020 do 3. 8. 2020, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 81 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 81 000 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 2. 2020 po žalované domáhala zaplacení částky 165 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z žalované částky od 8. 2. 2020 do zaplacení představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Nemajetková újma jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“).

2. Žalobkyně uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 29. 1. 2009 a pravomocně skončeno dne 11. 6. 2019. Délka řízení přesahující 11 let je nepřiměřená s ohledem na předmět řízení. První přípravné jednání proběhlo až po více než roce po podání žaloby. Další jednání byla nařizována s frekvencí cca 1 rok. Jednání byla opakovaně odročována, a to ve většině případů na neurčito. Ve věci byly vypracovány znalecké posudky včetně jejich aktualizací. Soud nedůvodně zadával vypracování posudků postupně. Ve věci byl dožádaným soudem vyslechnut svědek. První rozsudek byl k odvolání zrušen a soud prvního stupně nařídil jednání opět až po více než roce a další dokonce po dvou letech. Předmětem řízení byla nemovitost zapsaná v katastru nemovitostí, úvěr u banky, půjčka u soukromé osoby, traktor, kuchyňská linka, dva psi a jejich výživa, výživa dětí žalobkyně, saně za psy a motorová pila. Předmět žaloby byl vymezen do 30 dnů od konání přípravného jednání a další rozšiřování s ohledem na koncentraci řízení nebylo možné. Po celou dobu řízení byla žalobkyně vystavována nejistotě a po celou dobu masu SJM využíval žalovaný. Navíc vypořádací podíl nebyl úročen. Žalobkyně požaduje za každý rok trvání řízení 15 000 Kč. Žalobkyně u žalované dne 6. 8. 2019 uplatnila svůj nárok.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3. 8. 2020 uvedla, že žalobkyně u ní dne 7. 8. 2019 uplatnila nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Žalobkyni bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 84 000 Kč. Žalovaná zrekapitulovala posuzované řízení. Uvedla, že celková délka řízení činila 10 let a 4 měsíce, bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, z toho 2x soudem I. stupně a 1x soudem odvolacím. Věc byla značně skutkově složitá, soud prováděl obsáhlé dokazování, výslechy svědků a znalců, ve věci byly vypracovány 3 znalecké posudky a doplněk znaleckého posudku, navíc spory o vypořádání SJM bývají již ze své podstaty skutkově složité. Věc byla složitá i procesně, neboť soud v rámci hospodárnosti vyslýchal svědky dožádaným soudem. Spis byl v mezidobí zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti ČR a Obvodnímu soudu pro Prahu 2 s ohledem na projednání nároku žalovaného na náhradu nemajetkové újmy. Účastníci řízení se na délce řízení do jisté míry podíleli. Žalovaný byl opakovaně urgován k doplnění skutkových tvrzení. Žalobkyně byla vyzvána k částečné úhradě soudního poplatku, což neučinila, proto bylo řízení zastaveno. K odvolání žalobkyně a úhradě soudního poplatku bylo toto usnesení zrušeno. Dále žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu nástupu do nového zaměstnání. Dále se žalobkyně na jednání nedostavila z důvodu pracovního vytížení. Následně i právní zástupkyně žalobkyně opakovaně požádala o odročení jednání z důvodu kolize jednání nebo dovolené. Význam předmětu řízení pro žalobkyni byl shledán jako standartní. Délku řízení ovšem nelze hodnotit jako přiměřenou, navíc některé úkony soudu nebyly činěny v přiměřených lhůtách, což bylo způsobenou dlouhodobou pracovní neschopností soudce a dále tím, že v roce 2013 bylo odročeno jednání za účelem vydání rozhodnutí, ovšem poté byl zadán k vypracování znalecký posudek. Žalovaná tak žalobkyni přiznala částku 84 000 Kč. Základní částku určila ve výši 140 000 Kč s tím, že za jeden rok náleží částka 15 000 Kč, přičemž za první dva náleží částka poloviční. Základní částka pak byla snížena o 30 % s ohledem na složitost řízení a o dalších 10 % s ohledem na chování žalobkyně.

4. Žalobkyně s ohledem na vyjádření žalované vzala žalobu do částky 84 000 Kč s příslušenstvím zpět. Ke krácení základní částky o 30 % žalobkyně uvedla, že s tímto nesouhlasí, neboť proběhlo přípravné jednání, v rámci kterého byl vymezen předmět řízení včetně sporných a nesporných skutečností. Dokazování se poté vedlo jen pro sporné skutečnosti. Okruh věcí, které se měly vypořádat, nebyl široký. Na ceně se účastníci buď shodli, nebo byl vypracován znalecký posudek. Dále nesouhlasí ani s krácením o 10 %, neboť na žádost zástupkyně žalobkyně byla jednání odročována o cca měsíc. Neúčast žalobkyně na jednání soudu nebyla důvodem pro odročení jednání. Nezaplacení části soudního poplatku neznamenalo podstatné prodloužení sporu. Spor byl zejména prodlužován žalovaným, který podával odvolání do téměř každého usnesení a který musel být soudem urgován o součinnost. Žalovaný požádal o odškodnění již v průběhu soudního řízení, tedy dříve než žalobkyně, a žalovanému byla vyplacena obdobná částka, jako je nyní za mnohem delší období žalovanou přiznána žalobkyni.

5. Soud usnesením ze dne 7. 9. 2020, č. j. 17 C 37/2020 – 40, řízení co do částky 84 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 84 000 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení zastavil, a to s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby. Předmětem řízení tak nadále bylo zaplacení částky 81 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 165 000 Kč od 8. 2. 2020 do 3. 8. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 81 000 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení.

6. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili (žalobkyně podáním ze dne 3. 8. 2020 a žalovaná podáním ze dne 2. 11. 2020).

7. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

8. Žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] dne 7. 8. 2019 (zjištěno z žádosti žalobkyně o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ze dne 6. 8. 2019; doručenky do datové schránky ze dne 7. 8. 2019; potvrzení žalované ze dne 7. 8. 2019).

9. Okresní soud v Chebu se dne 19. 6. 2017 účastníkům řízení sp. zn. [spisová značka] omluvil za průtahy, které v řízení vznikly. Tyto průtahy byly částečně zapříčiněny pracovní neschopností samosoudce. Soud vyhotovil dožádání za účelem výslechu svědka, posléze mělo být nařízeno jednání očekáváné v měsících září – říjen 2017 (zjištěno z podání Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 6. 2017 doručeného právní zástupkyni žalobkyně dne 19. 6. 2017).

10. Ze spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] dne 2. 2. 2009 podala žalobu na vypořádání společného jmění manželů. Dne 3. 2. 2009 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku a zaslal jí formulář - potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech žalobkyně, který žalobkyně vyplnila a zaslala soudu dne 9. 3. 2009. Soud dne 27. 3. 2009 žalobkyni osvobodil z jedné poloviny od placení soudního poplatku s právní mocí dne 21. 4. 2009. Dne 18. 6. 2009 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že jej nezaplatila, soud dne 14. 8. 2009 řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. Žalobkyně dne 25. 8. 2009 podala odvolání a zaplatila soudní poplatek. Soud tak dne 4. 9. 2009 usnesení o zastavení řízení zrušil. Soud zaslal žalovanému dne 16. 10. 2009 výzvu k vyjádření k žalobě. Žalovaný se vyjádřil dne 16. 2. 2010. Soud dne 23. 2. 2010 uvedené zaslal žalobkyni a vyzval ji k doplnění skutkových tvrzení. Žalobkyně se vyjádřila dne 10. 3. 2010. Soud dne 17. 3. 2010 vyzval žalobkyni a žalovaného k doplnění skutkových tvrzení, žalobkyně reagovala dne 9. 4. 2010 a žalovaný dne 7. 4. 2010. Dále bylo dne 22. 4. 2010 soudem nařízeno přípravné jednání na den 2. 6. 2010. Žalobkyně požádala dne 18. 5. 2010 o odročení z důvodu nového zaměstnání. Soud tak odročil přípravné jednání dne 19. 5. 2010 na den 7. 10. 2010. Dne 7. 10. 2010 se ve věci konalo přípravné jednání za přítomnosti žalobkyně, její právní zástupkyně a žalovaného. Soud vyzval účastníky k doplnění tvrzení ve lhůtě 30 dnů. Zároveň je poučil ve smyslu § 118b o. s. ř. Dále dne 11. 10. 2010 soud učinil dotaz na evidenci motorových vozidel a na banky. Registr motorových vozidel reagoval dne 4. 11. 2010 a banka dne 22. 11. 2010. Skutková tvrzení žalovaný doplnil dne 3. 11. 2010 a žalobkyně dne 5. 11. 2010 a dne 8. 11. 2010. Soud dne 7. 1. 2011 ustanovil znalce k ocenění motorové pily a saní pro psí spřežení k podání znaleckého posudku ve lhůtě 3 měsíců od doručení spisu. Účastníkům uložil složit zálohu na znalečné. Spis byl zaslán znalci dne 1. 2. 2011. Znalec podal znalecký posudek ve lhůtě, tj. dne 9. 3. 2011. Soud rozhodl týž den o znalečném. Během března 2011 byl znalecký posudek zaslán účastníkům k vyjádření. Dne 7. 4. 2011 žalobkyně sdělila, že na výslechu znalce netrvá. Dne 28. 6. 2011 bylo nařízené jednání na den 7. 9. 2011. Dne 7. 9. 2011 se konalo jednání. Žalobkyně byla omluvena z důvodu pracovního vytížení, ovšem byla přítomna její právní zástupkyně. Byla přednesena žaloba, byly provedeny listinné důkazy a bylo odročeno za účelem výslechu svědků na 26. 10. 2011. Dne 4. 10. 2011 žalobkyně soudu sdělila adresu pro doručování svědkovi. Dne 26. 10. 2011 se konalo jednání bez přítomnosti žalobkyně. Soud uvedl, že k jednání byli předvoláni někteří svědci, někteří ne (s ohledem na nadbytečnost) a že jeden svědek bude vyslechnut prostřednictvím dožádaného soudu. V rámci jednání byli vyslechnuti svědci. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem provedení výslechu svědka dožádaným soudem. Poté byl spis postoupen dne 6. 12. 2011 se žádostí o výslech svědka Okresním soudem Most, který provedl tento výslech dne 3. 1. 2012 za přítomnosti zástupkyně žalobkyně. Dne 9. 1. 2012 byl spis vrácen. Dne 8. 3. 2012 soud nařídil jednání na 18. 4. 2012. Dne 16. 3. 2012 požádala právní zástupkyně žalobkyně o odročení jednání s ohledem na kolizi jednání. Soud tak dne 19. 3. 2012 jednání odročil na 3. 5. 2012. Dne 3. 5. 2012 se konalo jednání bez přítomnosti žalobkyně (nevolána), ovšem za přítomnosti její právní zástupkyně. Soud zamítl návrh na výslech dalších svědků. Právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že před koncentrací řízení navrhla vypracování znaleckého posudku ke zjištění ceny nemovitosti. Soud tak jednání odročil na neurčito. Dne 5. 6. 2012 byl ustanoven znalec k ocenění nemovitosti do dvou měsíců od doručení spisu. Účastníkům uložil soud složit zálohu na znalečné. Spis byl znalci doručen dne 29. 6. 2012 a znalecký posudek byl podán dne 29. 8. 2012. Soud dne 30. 8. 2012 rozhodl o znalečném. Během září 2012 soud doručil znalecký posudek účastníkům řízení k vyjádření. Dne 12. 9. 2012 žalobkyně soudu sdělila, že na výslechu znalce netrvá. Dne 31. 10. 2012 soud vyzval žalovaného k doplnění tvrzení. Opakovaně tak učinil dne 21. 12. 2012 a dne 1. 2. 2013. Žalovaný se však nevyjádřil. Dne 20. 2. 2013 soud nařídil jednání na den 28. 3. 2013. Dne 4. 3. 2013 požádala právní zástupkyně o odročení jednání s ohledem na kolizi jednání. Soud tak dne 6. 3. 2013 jednání odročil na 4. 4. 2013. Následně opětovně požádala o odročení jednání s ohledem na kolizi jednání. Soud tak jednání dne 18. 3. 2013 odročil na 17. 4. 2013. Dne 16. 4. 2013 požádal žalovaný o odročení s ohledem na jeho zdravotní stav. Soud tak jednání odročil. Dne 19. 4. 2013 nařídil jednání na 5. 6. 2013. Dne 5. 6. 2013 se konalo jednání bez přítomnosti žalobkyně (nevolána), ovšem za přítomnosti její právní zástupkyně. Soud zrekapituloval řízení a provedené důkazy, byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 13. 6. 2013. Dne 7. 6. 2013 podala žalobkyně vyúčtování nákladů řízení. Soud dne 12. 6. 2013 odročil jednání na 20. 6. 2013. Toto jednání dne 19. 6. 2013 zrušil, neboť neměl veškeré podklady pro rozhodnutí. Usnesením ze dne 6. 9. 2013 ustanovil znalce k vypracování znaleckého posudku z oboru zemědělství – veterinářství ohledně zjištění výše nákladů na péči a výživu psa ve lhůtě 2 měsíců. Soud oběma účastníkům uložil složit zálohu ve výši 4 000 Kč. Dne 2. 10. 2013 se k zadání znaleckého posudku vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že s ohledem na to, že ohodnocení psů navrhl žalovaný, nechť si náklady za znalecký posudek nese sám. Spis byl znalci doručen dne 14. 10. 2013. Dne 10. 1. 2014 soud vyzval soudního znalce k vrácení spisu a podání znaleckého posudku. Dne 24. 1. 2014 požádal znalec o prodloužení lhůty k podání znaleckého posudku do 31. 1. 2014, kdy z později předloženého doplnění znaleckého posudku vyplývá, že žalovaný poskytl znalci další podklady až dne 25. 1. 2014. Soud žádosti znalce vyhověl. Dne 3. 2. 2014 znalec podal znalecký posudek. Dne 14. 2. 2014 soud rozhodl o znalečném. Během února 2014 soud rozeslal znalecký posudek účastníkům řízení k vyjádření. Dne 24. 2. 2014 se ke znaleckému posudku vyjádřila žalobkyně. Dne 20. 3. 2014 bylo nařízeno jednání na den 14. 5. 2014. K žádosti právní zástupkyně žalobkyně ze dne 29. 4. 2014 s poukazem na kolizi bylo jednání odročeno dne 2. 5. 2014 na 4. 6. 2014. Soud dne 3. 6. 2014 jednání zrušil a odročil na neurčito, neboť neměl podklady pro rozhodnutí. Dne 11. 6. 2014 soud vyzval žalovaného k doplnění tvrzení, ten nereagoval. Dne 29. 7. 2014 soud nařídil jednání na 16. 10. 2014. Dne 16. 10. 2014 se konalo jednání bez přítomnosti žalobkyně (nevolána), ovšem za přítomnosti její právní zástupkyně. Soud konstatoval, že jednání bylo nařízeno z důvodu toho, že žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, přestože doplnění tvrzení je podstatné pro rozhodnutí ve věci. Bylo provedeno dokazování. Jednání bylo odročeno na 24. 10. 2014 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 24. 10. 2014 byl vyhlášen rozsudek, č. j. [číslo jednací]. Výrokem I. soud určil, které věci tvořící SJM připadají do výlučného vlastnictví žalovaného (nemovitost, kuchyňská linka, saně pro psí spřežení, motorová pila), výrokem II. rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit dluh vůči stavební spořitelně, výrokem III. rozhodl, že je žalobkyně povinna uhradit dluh soukromé osobě, výrokem IV. určil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 134 350 Kč, výrokem V. – VII. rozhodl o nákladech řízení. Dne 19. 11. 2014 se žalovaný odvolal. Dne 24. 11. 2014 ho soud vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání, což učinil dne 1. 12. 2014. Odvolání bylo dne 12. 12. 2014 doručeno právní zástupkyni žalobkyně k vyjádření. To bylo učiněno dne 22. 12. 2014. Dne 6. 1. 2015 byla věc předložena Krajskému soudu v Plzni. Dne 15. 1. 2015 soud I. stupně požádal o vrácení spisu s ohledem na žádost Ministerstva spravedlnosti o zapůjčení spisu k rozhodnutí o poskytnutí zadostiučinění za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Krajský soud v Plzni dne 19. 1. 2015 spis vrátil soudu I. stupně. Dne 12. 6. 2015 byl spis opět předložen Krajskému soudu v Plzni. Dne 19. 6. 2015 soud vyzval žalovaného k doplatku soudního poplatku za odvolání, což nebylo splněno. Soud tak dne 30. 6. 2015 spis vrátil soudu I. stupně. Dne 7. 7. 2015 byl zaplacen doplatek soudního poplatku, proto soud I. stupně spis dne 24. 7. 2015 předložil zpět Krajskému soudu v Plzni. Usnesením ze dne 12. 8. 2015, č. j. [číslo jednací], soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že soud I. stupně učinil velmi stručná a neúplná skutková zjištění, rozsudek je materiálně nevykonatelný (není uvedená výše dluhu) a je nepřezkoumatelný, soud se dopustil procesních pochybení (v rámci přípravného jednání došlo ke koncentraci řízení, ovšem jednání dne 5. 6. 2013 soud odročil za účelem ustanovení znalce; výpověď svědka si odporovala; žalovaný musí být vyzván k upřesnění jeho tvrzení a označení důkazů; není zřejmá výše závazku vůči bance). Dne 15. 9. 2015 byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne 15. 10. 2015 požádal Obvodní soud pro Prahu 2 o zapůjčení spisu ke sp. zn. [spisová značka], soud uvedenému dne 3. 11. 2015 vyhověl. Dne 8. 1. 2016 byl spis vrácen. Dne 23. 3. 2016 soud vyzval účastníky řízení k doplnění jejich tvrzení a důkazů. Dne 2. 5. 2016 vyhověla žalobkyně. Dne 25. 5. 2016 soud nařídil jednání na 1. 9. 2016. Dne 1. 7. 2016 požádal o zapůjčení spisu Okresní soud v Chebu, soud mu dne 7. 7. 2016 sdělil, že spis nelze zapůjčit, neboť věc není pravomocně skončena. Dne 12. 8. 2016 se k výzvě soudu vyjádřil žalovaný. Dne 1. 9. 2016 se ve věci konalo jednání bez přítomnosti žalobkyně (nevolána), ovšem za přítomnosti její právní zástupkyně. Soud provedl listinné důkazy a s ohledem na vyžádání si zpráv (od banky, registr vozidel, [stát. instituce], aj.) a doplnění výslechu svědka jednání odročil na neurčito. Dne 16. 12. 2016 si soud vyžádal avizované zprávy. Během prosince 2016 mu byly doručeny. Dne 13. 1. 2017 se k věci vyjádřil žalovaný. Dne 23. 5. 2017 se žalobkyně dotázala na stav řízení. Dne 19. 6. 2017 soud doručil žalobkyni omluvu za způsobené průtahy v řízení s ohledem na dlouhodobou pracovní neschopnost soudce. Dne 23. 6. 2017 požádal soud o provedení doplňujícího výslechu svědka Okresní soud v Mostě. Dne 28. 6. 2017 předvolal Okresní soud v Mostě svědka k doplňujícímu výslechu na den 18. 7. 2017. Dne 3. 7. 2017 svědkova manželka sdělila, že ten se nemůže výslechu účastnit s ohledem na jeho zdravotní stav. Okresní soud v Mostě uvedené sdělil Okresnímu soudu v Chebu, ten však dne 11. 7. 2017 sdělil, že na výslechu svědka trvá. Během července 2017 Okresní soud v Mostě účastníkům řízení sdělil, že výslech svědka bude učiněn v místě jeho bydliště bez jejich účasti, byl jim zaslán seznam otázek na svědka a poskytnuta lhůta k doplnění dalších otázek. Dne 30. 8. 2017 byl doplněn výslech svědka. Dne 13. 9. 2017 byl spis vrácen Okresnímu soudu v Chebu. Dne 24. 1. 2018 bylo nařízené jednání na 8. 3. 2018. Dne 30. 1. 2018 požádala právní zástupkyně žalobkyně o odročení jednání s ohledem na jarní prázdniny a dovolenou. Soud tak jednání dne 31. 1. 2018 odročil jednání na 5. 4. 2018. Dne 5. 4. 2018 se ve věci konalo jednání bez přítomnosti žalobkyně (nevolána), ovšem za přítomnosti její právní zástupkyně. Byly provedeny listinné důkazy, byl vyslechnut svědek. Jednání bylo za účelem vypracování doplňku znaleckého posudku odročeno na 31. 5. 2018. Dne 9. 4. 2018 soud vyzval znalce k doplnění znaleckého posudku, resp. aby s ohledem na dobu, která od podání znaleckého posudku (rok 2012) uběhla, zohlednil případnou změnu cenových předpisů a cenovou hladinu nemovitých věcí. Dne 12. 4. 2018 žalobkyně upozornila na skutečnost, že traktor je zřejmě součástí SJM a zda nebude třeba nechat vypracovat znalecký posudek na jeho cenu. Dne 20. 4. 2018 soud ustanovil znalce ke zjištění ceny traktoru ve lhůtě do 21. 5. 2018. Účastníkům uložil složit zálohu na znalecký posudek. Žalovaný složil zálohu dne 25. 4. 2018. Dne 30. 4. 2018 doplnil znalec znalecký posudek, který soud během května 2018 doručil účastníkům řízení k vyjádření. Dne 10. 5. 2018 soud rozhodl o znalečném. Dne 21. 5. 2018 podal znalec znalecký posudek (cena traktoru). Ten byl během měsíce května doručen účastníkům k vyjádření. Dne 25. 5. 2018 rozhodl soud o znalečném. Dne 31. 5. 2018 se ve věci konalo jednání bez přítomnosti žalobkyně (nevolána), ovšem za přítomnosti její právní zástupkyně. Byly provedeny listinné důkazy a žalovaný uvedl, že neměl dostatek času k seznámení se se znaleckým posudkem, a tak požaduje jednání odročit. Soud jednání odročil na 19. 7. 2018. Dne 14. 6. 2018 podal žalovaný odvolání proti přiznání znalečného (usnesení ze dne 25. 5. 2018). Věc byla dne 22. 6. 2018 předložena Krajskému soudu v Plzni k rozhodnutí o odvolání. Dne 17. 7. 2018 (účastníkům doručeno 19. 7. 2018) bylo odročeno jednání s ohledem na to, že věc je předložena odvolacímu soudu. Dne 23. 7. 2018 požádala žalobkyně o separaci nákladů za zrušené jednání. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9. 8. 2018 rozhodl, že se usnesení soudu I. stupně ruší a věc se soudu vrací k dalšímu řízení a to s ohledem na to, že usnesení nebylo dle § 169 odst. 2 o. s. ř. odůvodněno, což nelze v případě usnesení, proti kterému je přípustné odvolání. Dne 12. 9. 2018 byla věc vrácena soudu I. stupně. Dne 5. 10. 2018 bylo odvolání doručeno znalci k vyjádření. Ten se dne 17. 10. 2018 vyjádřil. Soud dále dne 25. 10. 2018 vyzval znalce k doplnění jeho nákladů. Ten soudu vyhověl dne 6. 11. 2018. Soud usnesením ze dne 12. 11. 2018 rozhodl o znalečném. Dne 11. 2. 2019 bylo nařízené jednání na 11. 4. 2019. Dne 26. 2. 2019 požádala právní zástupkyně žalobkyně o odročení jednání z důvodu kolize jednání. Soud tak jednání dne 27. 2. 2019 odročil na 9. 5. 2019. Dne 9. 5. 2019 se ve věci konalo jednání bez přítomnosti žalobkyně (nevolána), ovšem za přítomnosti její právní zástupkyně. Byly provedeny listinné důkazy a byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací]. Výrokem I. soud rozhodl, že do výlučného vlastnictví žalovaného připadá nemovitost, kuchyňská linka, saně pro psí spřežení a pila. Výrokem II. soud určil žalovanému povinnost žalobkyni zaplatit na vyrovnání jejího podílu částku 183 960 Kč a výrokem III. – V. rozhodl soud o nákladech řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 6. 2019.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestní.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila, a to dne 7. 8. 2019.

19. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestní obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

20. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení vedeného u Okresního soudu v Chebu a Krajského soudu v Plzni. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

21. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze taxativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

22. V posuzovaném případě bylo řízení zahájeno dne 2. 2. 2009, kdy byla doručena k okresnímu soudu žaloba, a skončeno bylo ke dni 11. 6. 2019, tedy nabytím právní moci rozsudku ze dne 9. 5. 2019. Délka posuzovaného řízení (rozhodné období) vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila 10 let a 4 měsíce.

23. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci samé dvakrát rozhodoval soud I. stupně a jednou soud odvolací. Odvolací soud dále rozhodoval jedenkrát o odvolání do procesního usnesení (usnesení o přiznání znalečného). K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále také jen„ stanovisko“).

24. Význam předmětu řízení pro žalobkyni byl soudem shledán jako standartní. Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají pro účastníky řízení presumovaný zvýšený význam (taková jsou dle Stanoviska zejména trestní řízení, péče o nezletilé, pracovně právní spory, věci osobního stavu, sociální zabezpečení a věci týkající se zdraví a života nebo řízení, které s ohledem na věk a zdravotní stav účastníka je třeba vyřídit přednostně). Žalobkyně netvrdí ani nedokládá případný zvýšený význam předmětu řízení a soud taktéž neshledal výjimečné okolnosti svědčící o zvýšeném významu řízení pro žalobkyni. Pro úplnost soud konstatuje, že řízení o vypořádání SJM není rodině-právní spor, ale spor majetkový (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 53 Co 336/2020-165).

25. Dále bylo zjištěno, že řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (předmětem řízení bylo vypořádání SJM) a z nich vyplývající potřebu dokazování (množství listinných důkazů, výslech svědků a znalců, součinnostní dotazy na bankovní instituce, registr vozidel, obecní úřady a zejména znalecké zkoumání, aj.) vyšší míru složitosti skutkové. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisí do jisté míry i významnější složitost procesní. Soud I. stupně 3x ustanovil znalce, neboť řešeny byly otázky hodnoty masy SJM (nemovitost, traktor, psí spřežení, výživa psů), když 1x musel být znalecký posudek doplněn. Soud musel dožádat Okresní soud v Mostě o výslech svědka, který byl následně doplňován a to ve svědkově domácnosti s ohledem na jeho špatný zdravotní stav. Soud v souvislosti se znaleckým zkoumáním ukládal stranám povinnost složit zálohu, dále rozhodoval o přiznání znalečného a svědečného. Složitost právní pak nebyla dle názoru soudu nikterak zásadní.

26. Účastníci včetně žalobkyně se na délce řízení podíleli ve značné míře. Řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu (1/2 s ohledem na částečné osvobození žalobkyně od placení soudního poplatku), načež muselo být rozhodováno o zrušení usnesení o zastavení řízení, neboť žalobkyně soudní poplatek dodatečně zaplatila. Soud dále musel žalovaného vyzývat k zaplacení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 24. 10. 2014. Následně žalovaného odvolací soud vyzval k doplacení části soudního poplatku, což neučinil, proto byla věc vracena soudu I. stupně a následně (po doplacení části soudního poplatku) byla věc opětovně předkládána soudu odvolacímu. Dále soud účastníky řízení v několika případech vyzýval k doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů, kdy zejména žalovaný prakticky nereagoval. K tomu je třeba konstatovat, že v případě vypořádání SJM jsou to zejména účastníci, kteří by se měl na vedení řízení podílet a soudu uvést veškeré podstatné skutečnosti a označit podstatné důkazy, aby věc byla vyřízena v co nejkratším možném čase. Dále se na délce řízení žalobkyně podílela tím, že k její žádosti nebo žádosti její právní zástupkyně bylo jednání celkem 7x odročeno (1x bylo odročeno na žádost žalovaného). K tomu je třeba uvést, že v jednom případě bylo jednání odročeno za 4 měsíce (jednání nařízené na 2. 6. 2010 bylo odročeno na 7. 10. 2010), jinak byla jednání odročována s cca měsíčním odstupem, což ovšem v počtu žádostí o odročení jednání (6x, bez výše uvedeného) mělo velký vliv na délku řízení.

27. Pokud se jedná o postup soudu ve věci, nutno konstatovat, že postup samotného soudu ve věci byl až na dále uvedené výjimky plynulý, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a postup samotného soudu v řízení, jak před soudem I. stupně, tak před odvolacím soudem, nebyl zatížen průtahy. Soud I. stupně ve věci samé rozhodoval 2x, odvolací soud 1x, navíc odvolací soud rozhodoval i o odvolání do procesního usnesení. Před soudem I. stupně se konalo celkem 9 jednání, jedno přípravné jednání a jednou došlo pouze k vyhlášení rozsudku. Na žádost účastníků bylo jednání 8x odročeno, ovšem v drtivé většině na blízký termín (cca měsíc). Soud I. stupně se na délce řízení podílel zejména tím, že pro nepřezkoumatelnost, materiální nevykonatelnost a procesní pochybení byl zrušen rozsudek ze dne 24. 10. 2014 a dále pro nepřezkoumatelnost bylo zrušeno usnesení o odměně znalce ze dne 25. 5. 2018, ovšem k tíži státu (žalované) lze přičíst zrušení rozhodnutí soudu výlučně pro jeho nepřezkoumatelnost (viz Stanovisko). Dále soud konstatuje, že sice stát nese primární odpovědnost i za průtahy způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku (či znaleckých posudků), neboť vypracování znaleckého posudku je pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci, a proto soudy a jiné příslušné státní orgány musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci, a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám. Naopak jsou-li prodlevy ve vypracování znaleckého posudku zapříčiněny nedostatkem součinnosti účastníků řízení, nebude zpravidla dána odpovědnost státu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Nicméně v posuzovaném řízení nedošlo k průtahům způsobeným znalci při vypracování znaleckých posudků. Ve věci byly k vypracování zadány 4 znalecké posudky. Všechny znalecké posudky byly podány ve lhůtě až na znalecký posudek ke zjištění nákladů na péči o psa. Nicméně ze znaleckého posudku vyplývá, že znalci nebyla poskytnuta dostatečná spolupráce ze strany žalovaného, proto nemohl znalecký posudek soudu předložit v původně stanovené lhůtě. Uvedené tak nelze přičítat k tíži žalované (státu). Nicméně lze konstatovat, že postup soudu v zadávání znaleckých posudků, kdy je zadával postupně v průběhu celého řízení, nebyl důvodný a soud toto přičetl k tíži státu. Dále soud k tíži státu přičetl postup soudu spočívající v opakovaném zrušení nařízeného vyhlášení rozsudku s ohledem na nedostatek podkladů pro rozhodnutí (13. 6. 2013 a 3. 6. 2014). Dále k tíži státu lze přičíst odročení jednání soudu ze dne 31. 5. 2018, které bylo odročeno s ohledem na nedostatečnou lhůtu poskytnutou žalovanému k seznámení se se znaleckým posudkem. Dále soud ve věci shledal celkové průtahy v rozsahu 18 měsíců a 1 týden, v období: 19. 1. 2015 – 12. 6. 2015 (4 měsíce a 3 týdny; zapůjčení spisu Ministerstvu spravedlnosti ČR), 15. 9. 2015 – 23. 3. 2016 (4 měsíce a 2 týdny; zapůjčení spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 2), 16. 12. 2016 – 19. 6. 2017 (5 měsíců), 13. 9. 2017 – 24. 1. 2018 (4 měsíce). Uvedené soud zohlednil v rámci kritéria postupu soudu ve věci k tíži žalované. Nutno konstatovat, že je sice pravdou že se žalovaný (v posuzovaném řízení) domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, k čemuž je potřeba zapůjčení přílohového spisu, nicméně soudu (v posuzovaném řízení) měl dbát na to, aby spis byl zapůjčen jen po nezbytně nutnou dobu (nikoliv déle jak 8 měsíců), příp. měl spis zapůjčit až po pravomocném skončení věci.

28. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Řízení sice vykazovalo významnější složitost skutkovou a procesní, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, žalobkyně měla podíl na jeho délce a význam předmětu řízení pro žalobkyni byl standartní, nicméně na délce řízení se významnější měrou podílel soud I. stupně, kdy v řízení byly shledány průtahy v délce 18 měsíců a 1 týdne, rozhodnutí soudu bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno a soud ve dvou případech zrušil nařízené vyhlášení rozsudku, neboť neměl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci. Celková délka řízení 10 let a 4 měsíce s ohledem na uvedené není přiměřená. V posuzovaném řízení proto došlo k porušení práva žalobkyně na jeho přiměřenou délku a v důsledku toho i ke vzniku nemajetkové újmy žalobkyně. Současně není možno tuto újmu napravit jinak než zadostiučiněním v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva nelze dle názoru soudu v konkrétním případě považovat za dostačující satisfakci.

29. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stavení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť takový postup je namístě pouze u řízení extrémně dlouhých trvajících kolem 15 let, nebo v situaci, kdy samo odškodňovací řízení běží dlouhou dobu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Základní částka přiměřeného zadostiučinění tak v posuzovaném případě, kdy řízení trvalo 10 let a 4 měsíce, činí 140 000 Kč ( (1 250/2) x 24 = 15 000; 1 250 x 100 = 140 000 (. Tuto je pak třeba snížit o 30 % za složitost věci promítající se především v rozsáhlém a složitém dokazování a o 10 % za podíl žalobkyně na délce řízení. Výsledná výše přiměřeného zadostiučinění tak činí 84 000 Kč (140 000 – 56 000). Soud tedy, co se výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení, přisvědčil žalované a jejím výpočtům.

30. Žalovaná žalobkyni poskytla částku 84 000 Kč dne 4. 8. 2020. Soud v tomto rozsahu řízení zastavil (usnesení ze dne 7. 9. 2020). S ohledem na uvedené tak soud žalobu ve zbytku (81 000 Kč) jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

31. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 84 000 Kč od 8. 2. 2020 do 3. 8. 2020, ve zbytku (zákonný úrok z prodlení z částky 81 000 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení) zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 8. 2. 2020 10 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 7. 8. 2019, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 7. 2. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 8. 2. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a navíc žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět pro chování žalované (žalovaná nárok projednala až po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty). Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 16 456 Kč. Odměna advokátky byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokátka dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonala 4 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé, částečném zpětvzetí žaloby a vyjádření se k výzvě soudu. K odměně advokátky dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze čtyř vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátce přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny a náhrad hotových výdajů (13 600 Kč), tj. 2 856 Kč, neboť soudu doložila, že je jejím plátcem.

33. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.