17 C 45/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa svědkyně, svědkyně a žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa za niž před anonymizováno 9 slov , IČO sídlem adresa o zaplacení částky 4 480 021,20 Kč

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky 4 480 021,20 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 3. 2018 se žalobkyně domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené jí nezákonným rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u Okresní soud v České Lípě pod sp. zn. 2 T 62/2014. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že usnesením Policie ČR, KŘP Libereckého kraje, Územního odboru Česká Lípa, Oddělení obecné kriminality ze dne 24. 1. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání její osoby pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2016, č.j. 2 T 62/2014-1365, byla žalobkyně společně se svým manželem [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] uznána vinnou zločinem týrání osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v délce trvání dva a půl roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 11. 2016, č.j. 55 To 214/2016-1415, bylo toto rozhodnutí v odsuzující části zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Okresní soud v České Lípě poté rozsudkem ze dne 2. 2. 2017, č.j. 2 T 62/2014-1432, žalobkyni i jejího manžela zprostil obžaloby s tím, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Trestní stíhání žalobkyně bylo nezákonným postupem státu, kterým došlo k poškození její osoby. Žalobkyně v uvedené době pracovala jako duchovní [anonymizována tři slova] a rovněž jako sociální pracovnice jak v terénu, tak v poradenství, provozovala detašované pracoviště Klokánku [anonymizována tři slova] [anonymizováno] a byla jeho zaměstnankyní. Žalobkyně byla pěstounkou vážně postižených dětí. Základním předpokladem práce žalobkyně v církvi i v sociální oblasti je její společenská a mravní bezúhonnost, její postavení se tedy trestním stíháním zhoršilo. Došlo k odebrání všech dětí (celkem sedmi) z rodiny žalobkyně, dvě z nich byly umístěny v [anonymizována tři slova] [obec], pět v dětském domově v [obec]. Žalobkyni bylo znemožněno pracovat v oboru, ve kterém dlouhodobě působila, byla nucena odejít z funkce kazatelky církve, čímž byla zároveň připravena o příjem. Došlo ke zhoršení sociálního postavení žalobkyně, které vedlo až k sociálnímu vyloučení. Žalobkyně a její blízcí byli vystavováni posměchu a vulgárním narážkám. Zároveň došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. Žalobkyně byla více než jeden rok v pracovní neschopnosti s ohledem na zhoršení psychiky a zdraví v důsledku stresu, byla jí nasazena medikace na vysoký krevní tlak, zhoršil se její zdravotní stav v oblasti gynekologie, kdy následovaly čtyři operace (při poslední [anonymizováno] jí [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova]). Žalobkyně byla nucena brát antidepresiva kvůli úzkostným stavům, podstoupila terapii u psycholožky, stýská se jí po dětech a má přetrvávající strach z úřadů a lidí. Žalobkyně tedy požadovala náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 000 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala na náhradě škody částku 3 225 Kč jakožto cestovné za cesty k lékařům do Prahy v důsledku zhoršeného zdravotního stavu (4 cesty po 806,20 Kč), částku 1 362 021 Kč jakožto náhradu ušlého zisku u [anonymizována tři slova] (27 měsíců po 17 632,50 Kč, tedy 476 077 Kč), [anonymizována tři slova] (38 měsíců po 12 788 Kč, tedy 485 944 Kč) a dále ušlý zisk za přednáškovou činnost a sociální poradenství pro [anonymizována tři slova] [anonymizováno] (10 000 Kč měsíčně, celkem 400 000 Kč). Dále žalobkyně požadovala náhradu obhajného ve výši 124 775,20 Kč Celkem tedy žalobkyně požadovala úhradu částky 4 480 021,20 Kč. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované žádostí ze dne 4. 9. 2017 Stanoviskem ze dne 31. 1. 2018 jí bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 10 000 Kč.

2. Žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně u ní skutečně uplatnila svůj nárok, a to dne 5. 9. 2017. Žalovaná jí přiznala na přiměřeném zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání částku 10 000 Kč, která byla žalobkyni uhrazena dne 2. 2. 2018. Zároveň se žalobkyní byl v posuzovaném trestním řízení stíhán i její manžel, proti kterému bylo navíc zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku a trestného činu ohrožování mravní výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem ze dne 25. 2. 2016 byl manžel žalobkyně zproštěn obžaloby pro trestný čin pohlavního zneužití, byl však odsouzen za trestný čin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku. Rozsudkem ze dne 2. 2. 2017 byl však manžel žalobkyně obžaloby i v této části zproštěn. K nákladům obhajoby žalovaná uvedla, že byly splněny podmínky přiznání tohoto nároku co do důvodu, žalobkyně však nedoložila listiny osvědčující vznik a výši škody, nepředložila ani seznam provedených úkonů. K cestovnému a ušlému zisku žalovaná uvedla, že žalobkyně opět nepředkládá žádné listiny, které by vznik a výši tvrzené škody osvědčovaly. Zároveň žalobkyně neuvádí, jakým způsobem byl ukončen její pracovní poměr kazatelky. Její pracovní poměr u [anonymizováno] byl ukončen uplynutím sjednané doby (do 31. 1. 2014) a toto ukončení tedy není v příčinné souvislosti s trestním stíháním. To platí i o zřízení detašovaného pracoviště [anonymizováno], když smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 1. 2014). K přiměřenému zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaná uvedla, že při stanovení jeho výše 10 000 Kč přihlédla k závažnosti trestné činnosti a délce trvání trestního stíhání, jakož i ke skutkovým zjištěním, k nimž se orgány činné v trestním řízení dobraly. Žalobkyně nedoložila tvrzené zásahy do osobnostní sféry spočívající v ovlivnění osobního a pracovního života. Zároveň žalobkyně nijak nedokládá své tvrzení, že byla nucena odejít z funkce kazatelky či že v důsledku trestního stíhání ztratila příjem a došlo k jejímu sociálnímu vyloučení. Z rodiny žalobkyně bylo sice odebráno sedm nezletilých dětí, ale pět z nich se vrátilo k biologické matce, kam se těšily. Z odůvodnění rozhodnutí [stát. instituce] o svěření nezl. [jméno] [příjmení] do péče žalobkyně plyne, že žalobkyně a její manžel vyvíjeli velký tlak na vydání tohoto rozhodnutí a chovali se tak vůči zaměstnancům úřadu manipulativně. Psycholog k osobě žalobkyně sdělil, že krátkodobě je její péče pro děti sice vhodná, ale prognóza dlouhodobě příznivá není. Vlastní děti za žalobkyní a jejím manželem během trestního stíhání stály, rovněž mnozí svědci z okolí žalobkyně vypovídali v její prospěch. K trvalému rozvrácení rodiny a přátelských vztahů žalobkyně tedy nedošlo. Co se týče zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, žalobkyně již před trestním stíháním trpěla epileptickými záchvaty, tedy chronickým onemocněním mozku. Mezi gynekologickými obtížemi žalobkyně a trestním stíháním pak není příčinná souvislost. K poškození dobré pověsti žalobkyně u [anonymizováno] mohlo dojít také tím, že během trestního stíhání vyšlo najevo, že manžel žalobkyně trpí sexuální úchylkou sadistického směru (pseudopedagogický sadismus) a jeho kontakt s dětmi je vysoce nežádoucí. Soud I. stupně i soud odvolací vzal za prokázané, že manžel žalobkyně vzal za ruku osmiletou dívku, kterou měl svěřenou do péče, a její ruku si položil pod oblečení na přirození. Soudy shrnuly, že stíhané skutky se staly, nicméně jednání nedosáhlo takové intenzity, aby ho bylo možné považovat za trestný čin. I ve vztahu k žalobkyni vzal soud za prokázané, že tato používala vůči dětem svěřeným do její péče nevhodné výchovné praktiky, které se jako zaměstnanec zařízení pro děti potřebující okamžitou pomoc výslovně zavázala nepoužívat. Toto jednání však nedosáhlo takové intenzity, aby ho bylo možné považovat za trestný čin. V minulosti se žalobkyně dopustila přestupku proti občanskému soužití. Během trestního stíhání žalobkyně založila [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [právnická osoba], která poskytuje ubytovací a stravovací služby, přičemž žalobkyně je vedoucí provozu a manažerkou ubytování. Nelze tedy uvěřit jejímu tvrzení, že u ní přetrvává strach z lidí.

3. Na to reagovala žalobkyně s tím, že skutečnost, že bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání, došla v [anonymizována tři slova], kde žalobkyně působila jako kazatelka, rychle ve všeobecnou známost. Opakovaně byla na ulici napadána a konfrontována, a to i před vlastními dětmi i dětmi v pěstounské péči. Žalobkyně si k odebraným dětem vytvořila pouto obdobné poutu mateřskému, trpěla steskem po těchto dětech. Výchovné schopnosti žalobkyně byly opakovaně prověřovány a opakovaně byla shledána jako osoba vhodná vykonávat náhradní rodinnou péči. Pracovní poměr žalobkyně v církvi byl sice ukončen dohodou, avšak pouze z důvodu zahájeného trestního stíhání. Žalobkyně se stala osobou nevěrohodnou. Žalobkyně před sebou měla kariérní postup v církevní hierarchii, namísto toho jí bylo vysvětleno, že jako osoba obviněná z týrání svěřené osoby nemůže dále své zaměstnání vykonávat, a bylo jí doporučeno ze služeb církve odejít. Na základě sdělení obvinění, které bylo doručeno jejímu manželovi dne 25. 10. 2013 bylo žalobkyni odebráno pět dětí ([jméno], [jméno], [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení]) a tyto byly odvezeny do dětského domova do [obec] na základě předběžného opatření vydaného [název soudu]. Tím zanikla důvodnost detašovaného pracoviště a žalobkyni přestala být vyplácena odměna za poskytnutí soukromých prostor, načež byla se žalobkyní ukončena spolupráce ze strany [anonymizováno]. Obhajné požadovala žalobkyně za převzetí a přípravu obhajoby dne 3. 2. 2014 (3 100 Kč), stížnost obviněné do usnesení Policie ČR dne 3. 2. 2014 (1 550 Kč), účast při výslechu obviněného [příjmení] dne 18. 2. 2014 (2 480 Kč), účast při výslechu žalobkyně dne 18. 2. 2014 (2 480 Kč), účast při výslechu svědkyně [příjmení] dne 20. 2. 2014 (2 480 Kč), účast při výslechu svědkyně [příjmení] dne 21. 2. 2014 (2 480 Kč), účast při výslechu dětí [anonymizováno] a sociálních pracovnic dne 26. 2. 2014 (14 880 Kč) na Policii ČR Klatovy, účast při výslechu svědkyně [příjmení] dne 26. 2. 2014 (2 480 Kč), účast při výslechu sociální pracovnice dne 26. 2. 2014 (2 480 Kč), účast při výslechu [příjmení] dne 3. 3. 2014 (2 480 Kč), hlavní líčení u Okresního soudu v České Lípě dne 5. 3. 2015 v čase 8:00 – 10:45 hod. (4 960 Kč), hlavní líčení u Okresního soudu v České Lípě dne 6. 5. 2015 v čase 8:00 – 11:20 hod. a v čase 13:45 – 15:00 hod. (9 920 Kč), hlavní líčení u Okresního soudu v České Lípě dne 15. 7. 2015 v čase 8:00 – 11:15 hod. a v čase 13:30 – 15:30 hod. (9 920 Kč), hlavní líčení u Okresního soudu v České Lípě dne 16. 7. 2015 v čase 8:00 – 11:45 hod. a v čase 13:45 – 14:30 hod. (9 920 Kč), hlavní líčení u Okresního soudu v České Lípě dne 21. 10. 2015 v čase 8:00 – 9:50 hod. (2 480 Kč), hlavní líčení u Okresního soudu v České Lípě dne 24. 2. 2016 v čase 8:00 – 9:00 hod. (2 480 Kč), vyhlášení rozsudku u Okresního soudu v České Lípě dne 25. 2. 2016 (1 240 Kč), odvolání ze dne 24. 5. 2016 (2 480 Kč), veřejné zasedání Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci dne 24. 11. 2016 v čase 8:30 – 10:15 hod. (2 480 Kč), hlavní líčení u Okresního soudu v České Lípě dne 2. 2. 2017 v čase 9:30 – 11:30 hod. (2 480 Kč), k čemuž je připočteno celkem 34 režijních paušálů ve výši 13 200 Kč. Dále je požadované cestovné za cestu z České Lípy do Klatov dne 26. 2. 2014 včetně 12x ztráta času ([jméno] [anonymizováno]) ve výši 2 106,50 Kč a cestovné za cestu z České Lípy do Klatov dne 26. 2. 2014 včetně 12x ztráta času ([anonymizováno]) ve výši 2 040 Kč, dále za cestu z České Lípy do Liberce a zpět dne 24. 11. 2016 včetně 4x ztráta času ve výši 523,50 Kč. S připočtením náhrady za DPH ve výši 21 655,20 Kč se pak jedná o částku 124 775,20 Kč. Tuto částku uhradila žalobkyně pouze částečně, ve zbytku ji z důvodu nedostatku finančních prostředků uznala a postupně ji splácí. Co se týče cestovného, po zahájení trestního stíhání byly z domácnosti žalobkyně odebrány postižené děti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a byly umístěny do [anonymizována tři slova] [obec], kam za nimi žalobkyně dojížděla, neboť děti pobyt v ústavu těžko zvládaly, byl řešen zhoršený zdravotní stav [jméno]. Za pomoci psychologických konzultací a psychiatrické léčby bylo nutno řešit psychickou újmu způsobenou rodině žalobkyně. K nemajetkové újmě žalobkyně uvedla, že trestní stíhání zcela zničilo její pověst, zabránilo jí ve výkonu povolání a v činnosti, k níž se vzdělávala, v jeho důsledku se zhoršil její zdravotní stav včetně stavu psychického, musela opustit farnost v [obec] a fakticky byla z církve„ vyobcována“.

4. K tomu žalovaná uvedla, že sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby nečiní v případě žalobkyně 3 100 Kč (resp. 2 480 Kč při snížení o 20 %). Vzhledem k tomu, že tarifní hodnotou je částka 30 000 Kč, jedná se o částku 2 300 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně byla v posuzovaném trestním řízení zastupována stejnou obhájkyní jako její manžel, je třeba částku snížit o 20 % na 1 840 Kč. Úkon spočívající ve výslechu dětí Hladíkových a sociálních pracovnic neproběhl dne 26. 2. 2014, ale dne 25. 2. 2014. Vyslechnuti byli [jméno] [příjmení] (11:13 – 11:38 hod.), [jméno] [příjmení] (11:40 – 12:09 hod.), [jméno] [příjmení] (12:11 – 12:23 hod.), [jméno] [příjmení] (12:24 – 12:48 hod.), [jméno] [příjmení] (14:41 – 15:23 hod.) a [jméno] [příjmení] (15:46 – 18:42 hod.). Zástupkyni žalobkyně tedy náležela odměna za 4 úkony právní služby, nikoli za šest úkonů. Hlavní líčení, které mělo u Okresního soudu v České Lípě proběhnout dle žalobkyně dne 6. 5. 2015, proběhlo ve skutečnosti dne 20. 5. 2015 a trvalo v čase 8:00 – 11:10 hod. a dále v čase 13:00 – 15:00 hod, celková délka tedy nepřesáhla šest hodin, a proto přísluší odměna za tři úkony právní služby a nikoliv za čtyři. Hlavní líčení konané u Okresního soudu v České Lípě dne 15. 7. 2015 trvalo v čase 8:00 – 11:15 hod. a v čase 13:30 – 14:00 hod., celková délka tedy nepřesáhla dobu čtyř hodin, proto přísluší odměna za dva úkony a nikoliv za čtyři. Hlavní líčení konané u Okresního soudu v České Lípě dne 16. 7. 2015 trvalo v čase 8:00 – 11:45 hod. a v čase 13:45 – 14:30 hod., celková délka tedy nepřesáhla dobu šesti hodin, proto přísluší odměna za tři úkony a nikoliv za čtyři. Provedení ostatních úkonů uvedených žalobkyní žalovaná nesporuje. Žalobkyně však dosud nedoložila listiny osvědčující vznik a výši škody.

5. Při jednání dne 11. 2. 2021 byla žalobkyně soudem vyzvána podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k navržení důkazů k prokázání tvrzených cest k lékařům do Prahy v důsledku zhoršeného zdravotního stavu a k prokázání tvrzení, že k tomuto zhoršení zdravotního stavu došlo v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením, dále k navržení důkazů k prokázání tvrzení, že k ukončení pracovního poměru u [anonymizována tři slova] došlo v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením a kdy k tomuto ukončení došlo. Zároveň byla žalobkyně vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a navržení důkazů k jejich prokázání ohledně výše tohoto příjmu, když žalobkyně v žalobě tvrdila, že se má jednat o částku 17 632,50 Kč, v jejím doplnění pak uváděla částku 13 100 Kč, doložený příjem v roce 2015 však činil 16 340 Kč měsíčně. Dále byla žalobkyně vyzvána podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k navržení důkazů, že k ukončení pracovního poměru u [anonymizována tři slova] došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně a k navržení důkazů k prokázání platby za právní služby poskytnuté právní zástupkyní žalobkyni v rámci posuzovaného trestního řízení, resp. k prokázání tvrzení, že žalobkyně dlužnou částku uznala a splácí ji, přičemž je třeba uvést, jaká částka již byla žalobkyní uhrazena, a k tomuto tvrzení navrhnout důkazy. Dále pak byla žalobkyně vyzvána podle 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a navržení důkazů k jejich prokázání ohledně ušlého zisku za přednáškovou činnost a sociální poradenství pro [anonymizována tři slova] [anonymizováno], tedy především kdy a jak byla tato činnost žalobkyní vykonávána, jaký byl příjem žalobkyně za tuto činnost a zda došlo k ukončení této činnosti v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně. Ani na jednu z těchto výzev žalobkyně nikterak nereagovala, ačkoliv byla poučena o následcích jejich nesplnění.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 3. 2011, č.j. 11 P 251/2008-195, byli do péče [anonymizováno 8 slov] [obec] svěřeni nezl. [jméno] [příjmení], nezl. [jméno] [příjmení], nezl. [jméno] [příjmení], nezl. [jméno] [příjmení], nezl. [jméno] [příjmení] a nezl. [jméno] [příjmení], následně byly děti umístěny v detašovaném pracovišti ve [obec] (u žalobkyně a jejího manžela). Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Libereckého kraje, Územního odboru Česká Lípa, oddělení obecné kriminality ze dne 24. 10. 2013, č.j. KRPL-101219-7/TČ-2013-180171-51, bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Libereckého kraje, Územního odboru Česká Lípa, oddělení obecné kriminality ze dne 24. 1. 2014, č.j. KRPL-101219-96/TČ-2013-180171-19, bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Libereckého kraje, Územního odboru Česká Lípa, oddělení obecné kriminality ze dne 24. 1. 2014, č.j. KRPL-101219-97/TČ-2013-180171-19, bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně dne 3. 2. 2014 stížnost, která byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 10. 2. 2014, č.j. 1 ZT 284/2013-35, zamítnuta jako nedůvodná. Manžel žalobkyně udělil dne 25. 10. 2013 procesní plnou moc Mgr. [jméno] [příjmení], dne 31. 1. 2014 udělila téže advokátce procesní plnou moc žalobkyně. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 3. 2014 vyplývá, že u manžela žalobkyně se pravděpodobně vyskytuje porucha, a to pseudopedagogický sadismus s návrhem na sexuologické léčení ambulantní formou. Zároveň znalec uvedl, že je vysoce nežádoucí, aby se posuzovaný dostával do kontaktu s dětmi. Ze znaleckého posudku znalců [příjmení] [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [jméno] ze dne 15. 4. 2014 pak vyplynulo, že žalobkyně trpí epilepsií, která je aktuálně dobře kompenzovaná, přesto se může projevit také občasnou netrpělivostí, vznětlivostí, emoční labilitou. Pod tlakem může reagovat zlostně s důrazem na trest v rámci snahy o rychlé vyřešení situace. Dne 18. 2. 2014 v době od 12:24 hod. do 14:04 hod. byla vyslechnuta žalobkyně jakožto obviněná za účasti své zástupkyně. Dne 20. 2. 2014 se zástupkyně žalobkyně zúčastnila výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], a to v době od 14:00 hod. do 14:25 hod., konaného v [obec]. Zástupkyně žalobkyně se dne 21. 2. 2014 v době od 8:16 hod. do 8:49 hod. zúčastnila výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], konajícího se v [obec]. Dne 25. 2. 2014 se zástupkyně žalobkyně zúčastnila výslechu svědka [jméno] [příjmení] v době od 11:13 hod. do 11:38 hod., svědka [jméno] [příjmení] v době od 11:40 hod. do 12:09 hod., svědka [jméno] [příjmení] v době od 12:11 hod. do 12:23 hod., svědkyně [jméno] [příjmení] v době od 12:24 hod. do 12:48 hod., svědkyně [jméno] [příjmení] v době od 14:41 hod. do 15:23 hod., svědkyně [jméno] [příjmení] v době od 15:46 hod. do 18:42 hod., vše v [obec]. Dne 26. 2. 2014 se zástupkyně žalobkyně zúčastnila v [obec] výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] v době od 8:34 hod. do 10:19 hod. a svědkyně [jméno] [příjmení], DiS. v době od 10:26 hod. do 11:38 hod., vše v [obec]. Dne 3. 3. 2014 se zástupkyně žalobkyně zúčastnila výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] v době od 9:30 hod. do 10:05 hod. v [obec]. Na č.l. 708 trestního spisu je založena společenská záruka [jméno] [příjmení] za manžela žalobkyně, na č.l. 1172 je založena taková záruka [jméno] [příjmení], na č.l. 1173 záruka [jméno] [příjmení], na č.l. 1174 Doc. ThDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., na č.l. 1175 manželů [příjmení], na č.l. 1177 manželů [příjmení], na č.l. 1178 Mgr. [jméno] [příjmení], na č.l. 1187-1189 záruka manželů [příjmení] a manželů [příjmení] a na č.l. 1190 záruka manželů [příjmení]. Množství svědků z okolí žalobkyně vypovídalo o ní a její rodině kladně (např. [jméno] [příjmení], dcery žalobkyně [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], atd.). Ke dni 10. 2. 2014 byly děti [anonymizováno] umístěny v [anonymizována dvě slova] [obec], jednou za 14 dní jezdily k matce, během týdne s ní byly v telefonickém kontaktu. Z šetření Policie ČR ke dni 7. 2. 2014 k osobě žalobkyně vyplynulo, že ze strany sousedů nejsou k její osobě žádné připomínky. Žalobkyně se dne 5. 10. 2012 dopustila přestupku proti občanskému soužití. Dne 23. 9. 2014, resp. po vrácení k došetření dne 28. 11. 2014, byla Okresnímu soudu v České Lípě doručena obžaloba na žalobkyni a jejího manžela pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku (oba manželé) a zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku (manžel žalobkyně). Ve dnech 5. 3. 2015 (8:00 hod. - 10:45 hod.), 20. 5. 2015 (8:00 hod. – 11:10 hod., 13:00 hod. – 15:00 hod.), 15. 7. 2015 (8:00 hod. – nelze zjistit, 13:20 hod. – 15:30 hod.), 16. 7. 2015 (8:00 hod. – nelze zjistit, 13:45 hod. – 14:30 hod.), 21. 10. 2015 (8:00 hod. – 9:50 hod.) a 24. 2. 2016 (8:00 hod. – 9:00 hod.) se zúčastnila zástupkyně žalobkyně hlavního líčení u Okresního soudu v České Lípě. Dne 25. 2. 2016 se zástupkyně žalobkyně zúčastnila hlavního líčení u Okresního soudu v České Lípě, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, jímž byli žalobkyně i její manžel shledáni vinnými ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku, za což byla žalobkyně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Zároveň byl Mgr. [jméno] [příjmení] zproštěn obžaloby ohledně zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Soud uzavřel, že k jednání, které bylo Mgr. Náhodovi kladeno za vinu (tedy že si ruku nezletilé dívky strčil pod oblečení na přirození), došlo, nicméně jej nelze kvalifikovat jako zločin pohlavního zneužití. Dne 20. 4. 2016 podali oba obžalovaní proti tomuto rozsudku prostřednictvím své zástupkyně odvolání, které odůvodnili dne 24. 5. 2016. Dne 24. 11. 2016 se zástupkyně žalobkyně zúčastnila veřejného zasedání Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (8:30 hod. – 10:15 hod.), při němž bylo vyhlášeno usnesení, jímž byl napadený rozsudek v odsuzující části zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, že závěry soudu I. stupně jsou předčasné. Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně v názoru, že obžalovaní (tedy žalobkyně a její manžel) děti trestali způsobem, který byl popsán ve výroku rozhodnutí (bití rukou i vařečkou, zavírání do neosvětlené místnosti, vyhrožování čarodějnicí, klečení či stání v koutě), uložil však soudu I. stupně pečlivě zhodnotit, zda se jednalo o trestný čin týrání svěřené osoby. Dne 2. 2. 2017 (9:30 hod. – 11:30 hod.) se zástupkyně žalobkyně zúčastnila hlavního líčení u Okresního soudu v České Lípě, při němž byl vyhlášen rozsudek, jímž byli žalobkyně i Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] obžaloby zproštěni, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 3. 2017 (zjištěno ze spisu spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 2 T 62/2014). Kromě výše uvedených úkonů učinila právní zástupkyně žalobkyně v rámci posuzovaného řízení rovněž úkon spočívající v převzetí a přípravě obhajoby dne 3. 2. 2014, stížnosti obviněné do usnesení Policie ČR dne 3. 2. 2014 (účtován půlúkon), účasti při výslechu obviněného [příjmení] dne 18. 2. 2014, účasti při výslechu žalobkyně dne 18. 2. 2014, účasti při výslechu svědkyně [příjmení] dne 20. 2. 2014, účasti při výslechu svědkyně [příjmení] dne 21. 2. 2014, účasti při výslechu svědkyně [příjmení] dne 26. 2. 2014, účasti při výslechu sociální pracovnice dne 26. 2. 2014, účasti při výslechu [příjmení] dne 3. 3. 2014, účasti na hlavním líčení u Okresního soudu v České Lípě dne 5. 3. 2015 v čase 8:00 – 10:45 hod. (účtovány dva úkony), účasti na hlavním líčení u Okresního soudu v České Lípě dne 21. 10. 2015 v čase 8:00 – 9:50 hod., účasti na hlavním líčení u Okresního soudu v České Lípě dne 24. 2. 2016 v čase 8:00 – 9:00 hod., účasti na vyhlášení rozsudku u Okresního soudu v České Lípě dne 25. 2. 2016 (účtován půlúkon), odvolání ze dne 24. 5. 2016, účasti na veřejném zasedání Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci dne 24. 11. 2016 v čase 8:30 – 10:15 hod., účasti na hlavním líčení u Okresního soudu v České Lípě dne 2. 2. 2017 v čase 9:30 – 11:30 hod. (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

8. Dne 31. 12. 2012 uzavřela žalobkyně s [anonymizována tři slova] pracovní smlouvu se zařazením na pracovní pozici„ teta“ s místem výkonu práce na adrese [adresa svědkyně, svědkyně a žalobkyně], kdy měla mimo jiné zajišťovat péči o svěřené děti na místo jejich rodičů na principech náhradní rodinné péče. Zároveň byla povinna vyvarovat se používání fyzických či jiných ponižujících trestů nebo jednání, jímž by se dotkla cti nebo důstojnosti dítěte. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 1. 2014. Mzda žalobkyně činila 13 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 4. 2013 pak 15 000 Kč měsíčně. Dodatkem č. 1 byla pouze upravena dovolená (zjištěno z pracovní smlouvy uzavřené dne 31. 12. 2012 mezi žalobkyní a [anonymizována tři slova] včetně dodatku č. 1 ze dne 22. 3. 2013; mzdového výměru žalobkyně ze dne 31. 12. 2012 a ze dne 28. 3. 2013). Zároveň s pracovní smlouvou uzavřela žalobkyně s [anonymizována tři slova] smlouvu o zřízení detašovaného pracoviště zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v soukromém domě, a to v domě žalobkyně a jejího manžela s tím, že zde měli pečovat o pět dětí. Za využívání bytu manželů [příjmení] měla být těmto poskytnuta paušální náhrada ve výši 2 000 Kč za jedno svěřené dítě měsíčně (úhrada za poskytnutí prostoru bytu, amortizaci vnitřního zařízení a za zvýšené náklady na energie, vodu, prací a čisticí prostředky a telefonní hovory na pevné lince). Smlouva byla taktéž uzavřena na dobu určitou do 31. 1. 2014. Dodatkem č. 1 byly upraveny pouze částky poskytované žalobkyni a jejímu manželovi na stravu a úhradu osobních potřeb dětí (zjištěno ze smlouvy o zřízení detašovaného pracoviště zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v soukromém domě ze dne 31. 12. 2012 včetně dodatku č. 1 ze dne 23. 1. 2013). Dne 31. 12. 2012 uzavřela žalobkyně s [anonymizována tři slova] smlouvu o dobrovolnické práci, jíž se zavázala zajišťovat ve svém volném čase péči o děti jako dobrovolná teta (zjištěno ze smlouvy o dobrovolnické práci uzavřené dne 31. 12. 2012 mezi žalobkyní a [anonymizována tři slova]). V období od 1. 1. 2015 do 31. 1. 2015 pobírala žalobkyně mzdu od [anonymizována tři slova] ve výši 16 340 Kč měsíčně (zjištěno z mzdového výměru žalobkyně ze dne 2. 12. 2014).

9. Nezletilý [jméno] [příjmení], [datum narození], je těžce zdravotně postižený. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 30. 11. 2006 byl nezletilý [jméno] (v té době ještě pod jménem [jméno] [příjmení]) svěřen do péče budoucích pěstounů, a to žalobkyně a jejího manžela. Rozsudkem ze dne 4. 4. 2007 byl nezl. [jméno] ([jméno]) svěřen do společné pěstounské péče žalobkyně a jejího manžela, a to na základě jejich návrhu. Následně došlo ke změně jména a příjmení nezletilého na„ [jméno] [příjmení]“. Rozsudkem ze dne 23. 5. 2012 byl manžel žalobkyně ustanoven poručníkem nezl. [jméno]. Usnesením ze dne 25. 10. 2013 byl nezl. [jméno] předán do péče [anonymizována tři slova] [obec], neboť bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin pohlavního zneužívání a přečin ohrožování výchovy dítěte poručníka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Toto rozhodnutí bylo k odvolání Mgr. [anonymizováno] potvrzeno odvolacím soudem. Usnesením ze dne 9. 12. 2013 pak bylo rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě zrušeno, neboť pominuly důvody, pro které bylo nařízeno, neboť poručník se na výchově dítěte nepodílí, jelikož se z rodiny odstěhoval. Dne 12. 11. 2013 byl soudu doručen návrh [celé jméno svědkyně], [datum narození], v němž uvedla, že se její otec [příjmení] [jméno] [příjmení] odstěhoval z rodiny, a požádala tedy o svěření nezl. [jméno] do své poručenské péče. Žalobkyně nezl. [jméno] v ústavu navštěvovala. Mgr. [anonymizováno] se odstěhoval k dceři [jméno]. Na OSPOD byly doručeny společenské záruky za Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to pražského biskupa, rodiny [příjmení], [anonymizováno] a biskupa [anonymizována tři slova]. Ze zprávy OSPOD vyplynulo, že do případu vstupují osoby, které užívají různé nátlakové metody. Odměna pěstouna je do rodiny vyplácena ve výši 24 000 Kč měsíčně (po zdanění se jedná o částku 19 280 Kč). Usnesením ze dne 17. 12. 2013 byl nezl. [jméno] předán do péče žalobkyně, návrh její dcery [jméno] byl zamítnut. Rozsudkem ze dne 5. 11. 2015 byla žalobkyně ustanovena poručnicí nezl. [jméno] (zjištěno z opatrovnického spisu Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 21 P 23/2007, a to návrhu na nařízení ústavní výchovy ze dne 23. 3. 2005, rozhodnutí [stát. instituce], odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 30. 11. 2006, č.j. [spisová značka], rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 4. 2007, č.j. 21 P 23/2007-54, sdělení Městského úřadu Česká Lípa, odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 13. 8. 2008, rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 5. 2012, č.j. 21 P 23/2007-138, usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 10. 2013, č.j. 0 Nc 218/2013-4, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2013, č.j. 83 Co 480/2013-25, návrhu [celé jméno svědkyně] ze dne 11. 11. 2013, zprávy [stát. instituce], odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 11. 11. 2013, usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 12. 2013, č.j. 0 Nc 218/2013-27, zprávy Městského úřadu Nový Bor, odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 13. 12. 2013, usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 12. 2013, č.j. 21 P 23/2007-187, rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 11. 2015, č.j. 21 P 23/2007-247). Nezletilý [jméno] [příjmení], [datum narození], je těžce zdravotně postižený. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 10. 2008, č.j. 14 Nc 95/2008-8, nad ním byla nařízena ústavní výchova. Dne 23. 2. 2010 byl [jméno] fakticky předán do péče budoucích pěstounů, a to žalobkyně a jejího manžela. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 12. 2010 (a rovněž tak rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 11. 2011, č.j. 42 P 275/2011-22) byl nezl. [jméno] svěřen do společné pěstounské péče žalobkyně a jejího manžela, a to na základě jejich návrhu. Rozsudkem ze dne 2. 5. 2012 byla žalobkyně ustanovena poručnicí nezl. [jméno]. Usnesením ze dne 25. 10. 2013 byl nezl. [jméno] předán do péče [anonymizována tři slova] [obec], neboť bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin pohlavního zneužívání a přečin ohrožování výchovy dítěte manžela žalobkyně, s nímž vychovává nezletilého ve společné pěstounské péči. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno odvolacím soudem. Usnesením ze dne 9. 12. 2013 pak bylo rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě zrušeno, neboť pominuly důvody, pro které bylo nařízeno, neboť manžel žalobkyně se na výchově dítěte nepodílí, jelikož se z rodiny odstěhoval (zjištěno ze spisu Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 21 P 103/2010, a to rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 10. 2008, č.j. 14 Nc 95/2008-8, zprávy Krajského dětského domova pro děti do tří let, [obec] ze dne 16. 4. 2010, rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 12. 2010, č.j. 21 P 103/2010-47, rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 11. 2011, č.j. 42 P 275/2011-22, rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2012, č.j. 21 P 103/2010-116, usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 10. 2013, č.j. 0 Nc 220/2013-5, usnesení Krajského soudu v Ústní nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 11. 2013, č.j. 83 Co 481/2013-28, usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 12. 2013, č.j. 0 Nc 220/2013-55). Žalobkyně předložila soupis cest s tím, že ve dnech 25. 10. 2013 – 11. 11. 2013, ve dnech 13. 11. 2013 – 16. 11. 2013 a ve dnech 18. 11. 2013 - 10. 12. 2013 měla být každý den vykonána cesta ze [obec] [anonymizováno] [obec] a zpět v celkové délce 81 km, dne 12. 11. 2013 pak měla být vykonána cesta z [obec] do [obec] v délce 41 km a dne 17. 11. 2013 cesta z [obec] do [obec] a následně do [obec] v celkové délce 132 km (zjištěno ze soupisu cest).

10. Od prosince 2013 žalobkyně dochází k PhDr. [jméno] [příjmení] poskytující psychologické poradenství a diagnostiku. Dlouhodobé působení masivní sociální a emoční zátěže v souvislosti s tlakem úřadů ohledně pěstounské péče vyvolalo depresivní stavy u žalobkyně léčené farmakologicky. Symptomy psychické nerovnováhy u žalobkyně přetrvávají i po zproštění obvinění a mají podobu posttraumatické stresové poruchy. Protrahované traumatizující události výrazně zhoršily kvalitu života žalobkyně (zjištěno ze zprávy PhDr. [jméno] [příjmení] ze dne 21. 4. 2017 a ze dne 25. 5. 2015).

11. Úzký okruh nejbližších známých při žalobkyni a jejím manželovi stál, ale to širší okolí se na ně dívalo skrz prsty. Žalobkyně začala v průběhu trestního stíhání chodit na psychoterapii, brala antidepresiva, byla hodně plačtivá, moc nevycházela ven, nezajímala se o navazování nových kontaktů. V rámci penzionu se se žalobkyně starala o část ubytování (zjištěno z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně]).

12. Dne [datum] byla do obchodního rejstříku zapsána [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [právnická osoba], [IČO], jejíž jedinou společnicí a jednatelkou je žalobkyně. Předmětem podnikání společnosti je mimo jiné hostinská činnost. Vedoucím provozovny je manžel žalobkyně, žalobkyně je manažerem ubytování a provozní (zjištěno z internetového výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [právnická osoba]; webová stránky [anonymizováno] U [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova]).

13. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované žádostí dne 5. 9. 2017 se stejnou argumentací, jako je uváděna v žalobě (zjištěno z kopie žádosti žalobkyně ze dne 4. 9. 2017 včetně doručenky). Žalobkyně byla žalovanou vyzvána k předložení písemného přehledu úkonů právní služby vykonaných advokátem v souladu s advokátním tarifem, dokladu o zaplacení právních služeb ve výši 156 759,13 Kč, potvrzení o konaných poradách advokáta s klientem, výpočtu cestovného a technického průkazu použitého vozidla, osvědčení o registraci k platbě DPH, dokladů prokazujících vznik a výši ušlého zisku, potvrzení k vykonaným jízdám, konkrétních údajů a dokladů o zásahu do osobnostní sféry (zjištěno z kopie výzvy k doplnění žádosti ze dne 24. 11. 2017). Žalovaná nevyhověla nároku žalobkyně na náhradu nákladů obhajoby, neboť ani na základě výzvy nebyly doloženy listiny osvědčující vznik a výši škody, stejně tak nebylo ničeho doloženo ohledně náhrady cestovného a ušlého zisku. Ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a přiznala jí přiměřené zadostiučinění ve výši 10 000 Kč s tím, že žalobkyně nedoložila tvrzené zásahy do osobnostní sféry spočívající v ovlivnění osobního a pracovního života (zjištěno z kopie stanoviska žalované ze dne 31. 1. 2018; shodných tvrzení účastníků). Přiznaná částka byla žalobkyni uhrazena dne 2. 2. 2018 (zjištěno z kopie schvalovací doložky o provedené platbě).

14. Soud neprovedl dokazování výslechem svědkyně [celé jméno svědkyně] ani výslechem žalobkyně, když jejich účast měl zajistit při jednání dne 25. 5. 2021 právní zástupce žalobkyně, což neučinil s odůvodněním, že s žalobkyní je těžká komunikace. Vzhledem k tomu, že již k předchozímu nařízenému jednání se uvedená svědkyně bez omluvy nedostavila, soud důkaz jejím výslechem neprovedl, když se jedná o dceru žalobkyně, navíc žalobkyně opakovaně nereagovala na výzvy soudu, její jednání tedy soud považuje za obstrukční a s ohledem na stáří sporu tedy uvedené důkazy neprovedl a ve věci rozhodl.

15. Následně soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

16. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 3. 2011, č.j. 11 P 251/2008-195, byli do péče [anonymizováno 8 slov] [obec] svěřeni nezl. [jméno] [příjmení], nezl. [jméno] [příjmení], nezl. [jméno] [příjmení], nezl. [jméno] [příjmení], nezl. [jméno] [příjmení] a nezl. [jméno] [příjmení], následně byly děti umístěny v detašovaném pracovišti ve [obec] (u žalobkyně a jejího manžela). Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Libereckého kraje, Územního odboru Česká Lípa, oddělení obecné kriminality ze dne 24. 10. 2013, č.j. KRPL-101219-7/TČ-2013-180171-51, bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Libereckého kraje, Územního odboru Česká Lípa, oddělení obecné kriminality ze dne 24. 1. 2014, č.j. KRPL-101219-96/TČ-2013-180171-19, bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Libereckého kraje, Územního odboru Česká Lípa, oddělení obecné kriminality ze dne 24. 1. 2014, č.j. KRPL-101219-97/TČ-2013-180171-19, bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 3. 2014 vyplývá, že u manžela žalobkyně se pravděpodobně vyskytuje porucha, a to pseudopedagogický sadismus s tím, že je vysoce nežádoucí, aby se posuzovaný dostával do kontaktu s dětmi. Mnozí ze známých žalobkyně se za ni a jejího manžela zaručili, množství svědků z okolí žalobkyně vypovídalo o ní a její rodině kladně. Ke dni 10. 2. 2014 byly děti [anonymizováno] umístěny v [anonymizována dvě slova] [obec], jednou za 14 dní jezdily k matce, během týdne s ní byly v telefonickém kontaktu. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2016 byli žalobkyně i její manžel shledáni vinnými ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku, za což byla žalobkyně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Zároveň byl Mgr. [jméno] [příjmení] zproštěn obžaloby ohledně zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Soud uzavřel, že k jednání, které bylo Mgr. [anonymizováno] kladeno za vinu (tedy že si ruku nezletilé dívky strčil pod oblečení na přirození), došlo, nicméně jej nelze kvalifikovat jako zločin pohlavního zneužití. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 11. 2016 byl k odvolání žalobkyně a jejího manžela napadený rozsudek v odsuzující části zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, že závěry soudu I. stupně jsou předčasné. Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně v názoru, že obžalovaní (tedy žalobkyně a její manžel) děti trestali způsobem, který byl popsán ve výroku rozhodnutí (bití rukou i vařečkou, zavírání do neosvětlené místnosti, vyhrožování čarodějnicí, klečení či stání v koutě), uložil však soudu I. stupně pečlivě zhodnotit, zda se jednalo o trestný čin týrání svěřené osoby. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 2. 2017 byli žalobkyně i Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] obžaloby zproštěni, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 3. 2017. Dne 31. 12. 2012 uzavřela žalobkyně s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] pracovní smlouvu se zařazením na pracovní pozici„ teta“ s místem výkonu práce na adrese [adresa svědkyně, svědkyně a žalobkyně], kdy měla mimo jiné zajišťovat péči o svěřené děti na místo jejich rodičů na principech náhradní rodinné péče. Zároveň byla povinna vyvarovat se používání fyzických či jiných ponižujících trestů nebo jednání, jímž by se dotkla cti nebo důstojnosti dítěte. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 1. 2014. Mzda žalobkyně činila 13 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 4. 2013 pak 15 000 Kč měsíčně. Zároveň s pracovní smlouvou uzavřela žalobkyně s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] smlouvu o zřízení detašovaného pracoviště zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v soukromém domě, a to v domě žalobkyně a jejího manžela s tím, že zde měli pečovat o pět dětí. Za využívání bytu manželů [příjmení] měla být těmto poskytnuta paušální náhrada ve výši 2 000 Kč za jedno svěřené dítě měsíčně (úhrada za poskytnutí prostoru bytu, amortizaci vnitřního zařízení a za zvýšené náklady na energie, vodu, prací a čisticí prostředky a telefonní hovory na pevné lince). Smlouva byla taktéž uzavřena na dobu určitou do 31. 1. 2014. Nezletilý [jméno] [příjmení], [datum narození], je těžce zdravotně postižený. Rozsudkem ze dne 4. 4. 2007 byl nezl. [jméno] svěřen do společné pěstounské péče žalobkyně a jejího manžela. Usnesením ze dne 25. 10. 2013 byl nezl. [jméno] předán do péče [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], neboť bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin pohlavního zneužívání a přečin ohrožování výchovy dítěte poručníka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 9. 12. 2013 pak bylo rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě zrušeno, neboť pominuly důvody, pro které bylo nařízeno, neboť poručník se na výchově dítěte nepodílí, jelikož se z rodiny odstěhoval. Usnesením ze dne 17. 12. 2013 byl nezl. [jméno] předán do péče žalobkyně. Nezletilý [jméno] [příjmení], [datum narození], je těžce zdravotně postižený. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 12. 2010 byl nezl. [jméno] svěřen do společné pěstounské péče žalobkyně a jejího manžela. Usnesením ze dne 25. 10. 2013 byl nezl. [jméno] předán do péče Jedličkova [anonymizována dvě slova] [obec], neboť bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin pohlavního zneužívání a přečin ohrožování výchovy dítěte manžela žalobkyně, s nímž vychovává nezletilého ve společné pěstounské péči. Usnesením ze dne 9. 12. 2013 pak bylo rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě zrušeno, neboť pominuly důvody, pro které bylo nařízeno, neboť manžel žalobkyně se na výchově dítěte nepodílí, jelikož se z rodiny odstěhoval. Dne 10. 8. 2015 byla do obchodního rejstříku zapsána [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], jejíž jedinou společnicí a jednatelkou je žalobkyně. Předmětem podnikání společnosti je mimo jiné hostinská činnost. Vedoucím provozovny je manžel žalobkyně, žalobkyně je manažerem ubytování a provozní. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované dne 5. 9. 2017, žalovaná nevyhověla nároku žalobkyně na náhradu nákladů obhajoby, neboť ani na základě výzvy nebyly doloženy listiny osvědčující vznik a výši škody, stejně tak nebylo ničeho doloženo ohledně náhrady cestovného a ušlého zisku. Ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a přiznala jí přiměřené zadostiučinění ve výši 10 000 Kč. Přiznaná částka byla žalobkyni uhrazena dne 2. 2. 2018.

17. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

18. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. o OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

19. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

21. Podle § 5 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

22. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

23. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle § 8 odst. 3 zák. o OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

25. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

26. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

27. Podle § 31a odst. 2 zák. o OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

28. Ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno a jenž byl zproštěn obžaloby, má ve smyslu výše řečeného zásadně právo na náhradu škody, způsobené sdělením obvinění; takové právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

29. V posuzovaném řízení bylo vůči žalobkyni vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 1. 2014, když žalobkyně byla následně zproštěna obžaloby s odůvodněním, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

30. Nejprve se soud zabýval nárokem žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

31. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

32. Trestní stíhání zcela jistě představuje zátěž psychickou i osobnostní, přičemž došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než ze zákonných důvodů a zákonným způsobem. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, skutkové vymezení újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. V rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011 pak Nejvyšší soud ČR mimo jiné konstatoval, že je (…) vždy třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení jako žalobce mohla cítit být osobou poškozenou. Závažnost vzniklé újmy a okolnosti, za nichž ke způsobení újmy došlo, je také třeba vzít v úvahu při stanovení formy, případně výše, zadostiučinění.

33. Co se týče povahy trestní věci, žalobkyně byla stíhána pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku, za což jí hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 2 – 8 let, přičemž prvním rozsudkem soudu I. stupně byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu tří let. Trestní stíhání žalobkyně trvalo tři roky, jeden měsíc a 25 dní (od 24. 1. 2014 do 21. 3. 2017). Zde je na místě uvést, že obvinění z trestného činu týrání svěřené osoby s sebou nese negativní vnímání společnosti, ne-li až společenský odsudek. 34. [příjmení] [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] byli předáni do [anonymizována dvě slova] z důvodu trestního stíhání Mgr. [jméno] [příjmení] a nikoli z důvodu trestního stíhání žalobkyně. Zároveň nelze shledat příčinnou souvislost ani mezi odebráním ostatních dětí (sourozenci [příjmení]) a trestním stíháním žalobkyně, když v rámci trestního stíhání manžela žalobkyně vyšlo najevo, že u tohoto se pravděpodobně vyskytuje porucha, a to pseudopedagogický sadismus s tím, že znalec navrhl sexuologické léčení ambulantní formou, a zároveň uvedl, že je vysoce nežádoucí, aby se posuzovaný dostával do kontaktu s dětmi. Není tedy důvodu jakkoli odebrání dětí z péče žalobkyně zohledňovat při stanovení přiměřeného zadostiučinění žalobkyně, zároveň pak není dána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobkyně a případnou škodou spočívající v nákladech vynaložených na cesty do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec].

35. Zároveň nebylo v řízení prokázáno, že by se okolí či rodina od žalobkyně v důsledku předmětného trestního stíhání od této odvrátili. Právě naopak, řada známých se za žalobkyni a její rodinu zaručila, rovněž dcery své rodiče podporovali. Rovněž nebylo prokázáno, že by se v důsledku předmětného trestního stíhání zhoršil zdravotní stav žalobkyně. PhDr. [jméno] [příjmení] ve svých zprávách uvedla, že k ní žalobkyně dochází od prosince 2013, přičemž trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno až v lednu 2014. Zcela evidentně se tedy jednalo o reakci na trestní stíhání manžela žalobkyně, které bylo zahájeno v říjnu 2013. Při jednání dne 11. 2. 2021 pak byla žalobkyně vyzvána podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k navržení důkazů k prokázání tvrzených cest k lékařům do Prahy v důsledku zhoršeného zdravotního stavu a k prokázání tvrzení, že k tomuto zhoršení zdravotního stavu došlo v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením. Na tuto výzvu však žalobkyně vůbec nereagovala, ve vztahu k tvrzenému zhoršenému zdravotnímu stavu vlivem posuzovaného řízení tedy neunesla břemeno důkazní, soud tedy uzavřel, že mezi zhoršením zdravotního stavu žalobkyně a posuzovaným řízením není dána příčinná souvislost. Důkazní břemeno pak nebylo uneseno ani ohledně požadované náhrady škody spočívající v nákladech vynaložených na cesty k lékařům do Prahy vlivem tvrzeného zhoršení zdravotního stavu, když nejenže žalobkyně neprokázala vznik a výši těchto nákladů, navíc zde ani není dána příčinná souvislost mezi těmito náklady a posuzovaným řízením, když příčinná souvislost nebyla shledána ani ve vztahu k tvrzenému zhoršení zdravotního stavu, které mělo být u těchto lékařů, k nimž žalobkyně cestovala, řešeno.

36. Dále nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně byla nucena ukončit své působení v církvi v příčinné souvislosti s uvedeným trestním stíháním. Při jednání dne 11. 2. 2021 byla žalobkyně vyzvána podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k navržení důkazů k prokázání tohoto tvrzení, žalobkyně však na tuto výzvu nikterak nereagovala, neunesla tedy v tomto směru břemeno důkazní. Soud tedy při hodnocení nemajetkové újmy, která měla být žalobkyni posuzovaným řízením způsobena, nikterak nezohledňoval případné ukončení působení žalobkyně v církvi, když ani samotné toto ukončení nebylo žalobkyní nikterak doloženo. S ohledem na tuto skutečnost pak není důvodným ani nárok žalobkyně na ušlý zisk spočívající v ušlé mzdě, která měla být žalobkyni poskytována ze strany [anonymizována tři slova].

37. Co se týče tvrzení žalobkyně, že k ukončení jejího pracovního poměru u [anonymizována čtyři slova] v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně, toto rovněž nebylo v řízení prokázáno, ačkoliv žalobkyně byla opět při jednání dne 11. 2. 2021 vyzvána podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k navržení důkazů k prokázání tohoto tvrzení. Pracovní smlouvu uzavřela žalobkyně dne 31. 12. 2012 na dobu určitou do 31. 1. 2014, uplynutím tohoto dne tedy pracovní poměr skončil. Navíc je třeba poznamenat, že byť byla žalobkyně obžaloby zproštěna, v rámci trestního řízení vyšlo najevo, že žalobkyně a její manžel děti trestali bitím rukou i vařečkou, zavíráním do neosvětlené místnosti, vyhrožováním čarodějnicí, klečením či stáním v koutě, ačkoliv se žalobkyně zavázala vyvarovat se používání fyzických či jiných ponižujících trestů nebo jednání, jímž by se dotkla cti nebo důstojnosti dítěte, sama tedy porušila své povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy. Dalším podstatnou skutečností je pak to, že vůči manželovi žalobkyně, který se žalobkyní společně děti vychovával, bylo již v říjnu 2013 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu pohlavního zneužití, přičemž v rámci trestního stíhání ze znaleckého posudku vyplynulo, že se u něj pravděpodobně vyskytuje porucha, a to pseudopedagogický sadismus s tím, že je vysoce nežádoucí, aby se tento dostával do kontaktu s dětmi. Soud tedy neshledal příčinnou souvislost mezi ukončením pracovního poměru žalobkyně u [anonymizována čtyři slova] trestním stíháním žalobkyně, toto tedy při posuzování nemajetkové újmy žalobkyně nijak nezohledňoval, zároveň pak s ohledem na zde uvedené není důvodným ani nárok žalobkyně na náhradu škody spočívající v ušlém zisku (mzdy) od [anonymizována tři slova] (rovněž pro nedostatek příčinné souvislosti).

38. Vzhledem k tomu, že vůči manželovi žalobkyně, který se žalobkyní společně děti vychovával, bylo již v říjnu 2013 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu pohlavního zneužití, přičemž v rámci trestního stíhání ze znaleckého posudku vyplynulo, že se u něj pravděpodobně vyskytuje porucha, a to pseudopedagogický sadismus s tím, že je vysoce nežádoucí, aby se tento dostával do kontaktu s dětmi, nebyla shledána příčinná souvislost ani mezi odebráním dětí [anonymizováno] z péče žalobkyně a jejího manžela a trestním stíháním žalobkyně. Ani k této skutečnosti tedy soud při posouzení nemajetkové újmy žalobkyně způsobené jí trestním stíháním nepřihlížel.

39. Co se týče tvrzeného strachu žalobkyně z lidí a úřadů, toto bylo vyvráceno důkazem prokazujícím skutečnost, že si žalobkyně založila v roce 2015 (tedy ještě v průběhu trestního stíhání) penzion, kde se starala o část ubytování, což vyplynulo z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně]. Je tedy zřejmé, že pokud někdo provozuje penzion (má na starosti ubytovávání hostů), dostává se poměrně intenzivně do kontaktu s množstvím lidí, což nekoresponduje s tvrzením žalobkyně (a rovněž svědkyně [celé jméno svědkyně]), že se žalobkyně stranila lidí a uzavírala se před světem. Toto tvrzení žalobkyně tedy soud při svém hodnocení rovněž nebral v potaz.

40. Soud v souladu s judikatorním požadavkem (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3212/2015) na porovnání případu s případy obdobnými předestřel účastníkům srovnávací judikaturu, přičemž vycházel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 3. 2018, č.j. 12 C 117/2016-180, který nabyl právní moci dne 8. 6. 2018. V tomto srovnávaném případě byl žalobce rovněž stíhán pro zločin týrání svěřené osoby se stejnou trestní sazbou, trestní stíhání zde trvalo 2 roky a 5 měsíců, tedy cca o tři čtvrtě roku méně. Ve srovnávaném případě nebyl prokázán zásah do sféry psychického ani fyzického zdraví ani zásah do pracovní sféry žalobce, zároveň soud uvedl, že lidé z žalobcova blízkého okolí nevěřili, že by tento skutek, z něhož byl obviněn, spáchal. V těchto rysech se tedy srovnávané případy shodují. Oproti našemu případu však bral soud ve srovnávané věci v potaz, že věc byla medializována v celostátní televizi a že žalobce byl po jistou dobu pravomocně odsouzen v rámci nezákonného trestního stíhání (ke zproštění obžaloby došlo až na základě mimořádného opravného prostředku). Jako odpovídající zde soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši 14 500 Kč poskytnuté žalovanou již v rámci předběžného posouzení nároku žalobce.

41. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že je v daném případě na místě přiznat žalobkyni přiměřené zadostiučinění v penězích, a to především s ohledem na povahu trestní věci, když obvinění z trestného činu týrání svěřené osoby s sebou nese společenský odsudek. Zároveň je však třeba konstatovat, že žádné další skutečnosti, které by navyšovaly nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni, nebyly v řízení prokázány (viz výše), soud tak při porovnání s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 117/2016 zhodnotil, že je na místě žalobkyni přiznat částku 10 000 Kč, když ve srovnávaném případě byla újma intenzivnější s ohledem na medializaci věci a s ohledem na pravomocné odsouzení žalobce, byť jeho trestní stíhání trvalo o něco kratší dobu.

42. Ke srovnávací judikatuře pak soud uvádí, že po předestření shora uvedeného rozhodnutí a po poučení soudem účastníci sdělili, že žádnou srovnávací judikaturu navrhovat nebudou.

43. Vzhledem k tomu, že žalovaná již v rámci předběžného posouzení nároku žalobkyně této přiznala částku 10 000 Kč, soud žalobu ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl.

44. Co se týče tvrzeného ušlého zisku za přednáškovou činnost a sociální poradenství pro [anonymizována čtyři slova], k tomuto žalobkyně nic bližšího neuvedla. Při jednání dne 11. 2. 2021 ji tedy soud vyzval podle 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a navržení důkazů k jejich prokázání ohledně ušlého zisku za tuto činnost, tedy především kdy a jak byla tato činnost žalobkyní vykonávána, jaký byl příjem žalobkyně za tuto činnost a zda došlo k ukončení této činnosti v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně (včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy), žalobkyně na tuto výzvu však opět nereagoval, neunesla tedy v tomto směru břemeno tvrzení (tím spíš ani břemeno důkazní), a proto soud žalobu ve vztahu k tomuto nároku zamítl.

45. Co se týče náhrady škody spočívající v nákladech na obhajobu v rámci posuzovaného řízení, soud při jednání dne 11. 2. 2021 vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k navržení důkazů k prokázání platby za právní služby poskytnuté právní zástupkyní žalobkyni v rámci posuzovaného trestního řízení, resp. k prokázání tvrzení, že žalobkyně dlužnou částku uznala a splácí ji, na tuto výzvu však žalobkyně opět nereagovala. Ve vztahu k tomuto nároku tak nebyl prokázán vznik a výše škody, když nebylo doloženo (ani tvrzeno), jakou konkrétní částku žalobkyně své obhájkyni za právní služby uhradila, jakou konkrétní částku uznala či zda alespoň obhájkyně žalobkyně této své právní služby vyúčtovala a žalobkyni tak vznikla povinnost je uhradit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vznik škody ani přes výzvu s poučením o následcích jejího nesplnění nedoložila, soud žalobu v této části zamítl.

46. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalované, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 400 Kč tvořenou paušální náhradou za osm úkonů (2x vyjádření ve věci, 3x příprava na jednání, 3x účast na jednání) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

48. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).