17 C 45/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o zaplacení 15 116 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 934,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 934,50 Kč od 28.8.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal úhrady částky 181,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28.8.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 405,20 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 24. 2. 2021 domáhal po žalované náhrady majetkové újmy ve výši 15 116 Kč z titulu nesprávného úředního postupu bývalé soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], v řízení původně vedeném pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém žalobce vystupoval coby oprávněný. Výkon exekutorského úřadu JUDr. [příjmení] zanikl k datu 30. 6. 2016. Dne 23. 6. 2016 převzal vedení předmětné exekuce JUDr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor, Exekutorský úřad Brno, který exekuci vedl pod sp. zn. [spisová značka]. Zástupcem JUDr. [příjmení] byl do 27. 7. 2017 Mgr. [jméno] [příjmení]. Do uvolněného úřadu po JUDr. [příjmení] byl počínaje dnem 28. 7. 2017 jmenován nový soudní exekutor, a to JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne 20. 2. 2020 bylo žalobci doručeno sdělení JUDr. [jméno] [příjmení], jímž byl žalobce vyrozuměn o tom, že v průběhu řízení byla JUDr. [příjmení] vymožena částka ve výši 21 000 Kč přičemž z této částky bylo žalobci vyplaceno pouze 200 Kč odpovídající svojí výší vymáhané jistině. V držení JUDr. [příjmení], bývalé soudní exekutory, tak zůstala částka ve výši 20 800 Kč. Příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 6. 2016 určil nový soudní exekutor, že odměna a náhrada hotových výdajů JUDr. [příjmení], bývalé soudní exekutorky, za dosavadní vedení exekuce je ve výši 0 Kč. Po převzetí exekuce JUDr. [jméno] [příjmení], tento vymohl po povinném částku 363 Kč, z čehož 181 Kč vyplatil žalobci na část jeho nákladů. Z vymožené částky činil nárok žalobce částku 15 497,50 Kč, sestávající z vymáhané jistiny ve výši 200 Kč a nákladů exekuce ve výši 15 297,50 Kč (14 934,50 Kč stanovených Příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací] ze dne 17. 7. 2015 a 363 Kč stanovených příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 9. 2019). S ohledem na žalobci zaslané plnění ve výši 381 Kč zůstala v držení JUDr. [příjmení] částka ve výši 15 116 Kč, kterou požaduje po žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Žalobce se o tom, že došlo k vymožení části plnění a nedojde k jeho vyplacení žalobci, dozvěděl až na základě listiny zaslané soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 19. 2. 2020. Nárok na náhradu škody ve výši 15 116 Kč, jež mu vznikla nesprávným úředním postupem soudního exekutora, žalobce dne 27. 2. 2020 uplatnil u žalované. Ode dne 28. 8. 2020 žalobce uplatňuje rovněž zákonný úrok z prodlení z žalované částky. Do dne podání žaloby žalobce stanovisko žalované neobdržel.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná žalobci požadovanou náhradu škody nepřiznala, a to z důvodu promlčení uplatněného nároku. Po rekapitulaci předmětného řízení vedeného JUDr. [příjmení], tehdejší soudní exekutorkou, žalovaná uvedla, že si je vědoma, že JUDr. [příjmení] ukončila činnost exekutora ke dni 30. 6. 2016, s čímž byl žalobce srozuměn. Tudíž si musel být vědom toho, že pokud byla vymožena ze strany JUDr. [příjmení] nějaká částka, tato by mu měla být jako oprávněnému vyplacena. Žalobce tak měl dbát preventivní povinnosti stran vzniku škody na jeho majetku. Nadto si žalobce byl vědom toho, že JUDr. [příjmení] ukončuje svou exekutorskou činnost ke dni 30. 6. 2016, neboť byla uzavřena rámcová dohoda A3180178 mezi JUDr. [příjmení], JUDr. [příjmení] a advokáty JUDr. [příjmení], Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení], kteří se dohodli na převodu konkrétních exekučních řízení pod Exekutorský úřad Brno právě s ohledem na to, že JUDr. [příjmení] ukončuje exekutorskou činnost. Žalovaná proto vznesla námitku promlčení uplatněného nároku dle § 32 odst. 1 OdpŠk s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2651/2010, či sp. zn. 30 Cdo 1529/2011). Žalobce si byl vědom již v roce 2016 tím, že bývalá soudní exekutorka JUDr. [příjmení] ukončila svou činnost, že byla trestně stíhána a následně pravomocně odsouzena za trestnou činnost související s výkonem její činnosti. Žalovaná poukázala na to, že s ohledem na množství exekučních řízení JUDr. [příjmení], byla informace oprávněným poskytnuta. Běh promlčecí doby by tak byl závislý pouze na vůli soudního exekutora, který nastoupil do její funkce následně, a vztazích tohoto exekutora s právními zástupci oprávněných. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. V replice na vyjádření žalované polemizoval žalobce se závěrem žalované o tom, že nárok na náhradu škody je promlčen.

4. Soud ve věci rozhodl jen na základě účastníky navržených (předložených) listinných důkazů, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání (§ 115a o. s. ř.), neboť žalobce i žalovaná s takovým postupem vyslovili výslovně či mlčky souhlas.

5. Předmětem řízení je posouzení, zda žalobci vznikla škoda ve výši 15 116 Kč nesprávným úředním postupem bývalé soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], resp. [spisová značka] či zda je tento nárok promlčen, jak tvrdí žalovaná.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav.

7. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. Nc 5904 /2007 soud, že na návrh žalobce ze dne 5.11.2017 nařídil okresní soud usnesením ze dne 14. 11. 2007, č. j. [číslo jednací] (právní moc dne 15. 3. 2008) exekuci k vymožení pohledávky žalobce ve výši 200 Kč, nákladů exekuce a nákladů žalobce coby oprávněného a pověřil vedením exekuce JUDr. [příjmení]. Z oznámení o změně exekutora a převzetí exekuce, doručeného okresnímu soudu dne 26. 10. 2016 se podává, že předmětnou exekuci po JUDr. [příjmení] převzal JUDr. [příjmení]. Usnesením okresního soudu ze dne 27. 2. 2020 bylo řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce zastaveno, neboť exekuce byla skončena vymožením.

8. Z podstatného obsahu spisu Exekutorského úřadu Brno, JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 6. 2016 bylo rozhodnuto, že odměna a další náhrady a náklady JUDr. [příjmení] se určují ve výši 0 Kč, resp. se jí žádné nepřiznávají. O převzetí exekuce JUDr. [příjmení] byl informován rovněž povinný, a to přípisem ze dne 30. 6. 2016. Povinný uhradil ode dne 23. 7. 2013 do 5. 5. 2016 částku 21 000 Kč a dne 20. 9. 2019 částku 363 Kč. Žalobci coby oprávněnému bylo vyplaceno 381 Kč. Přípisem ze dne 26. 6. 2018 se JUDr. [příjmení] obrátil na JUDr. [příjmení] (nástupce JUDr. [příjmení] v EÚ [obec]) se žádostí o vydání vymoženého plnění ve výši 14 934,50 Kč (požadováno opakovaně dne 26. 6. 2018, 21. 12. 2018 a 21. 3. 2019). Žádost zůstala bez reakce. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 10. 2019 byly náklady žalobce coby oprávněného vyčísleny na 363 Kč a jejich úhrada uložena povinnému. Přípisem ze dne 18. 2. 2020 doručeným žalobci dne 19. 2. 2020 oznámil JUDr. [příjmení] skončení exekuce. Přípisem ze dne 19. 2. 2020, doručeným žalobci dne 20. 2. 2020 sdělil JUDr. [příjmení], že nedošlo k předání kompletní spisové dokumentace JUDr. [příjmení] ani vymoženého plnění nově pověřenému exekutorovi. Z předloženého vyúčtování vyplývá, že celkem bylo JUDr. [příjmení] vymoženo 21 000 Kč, z čehož bylo žalobci vyplaceno 200 Kč JUDr. [příjmení] dále vymoženo 363 Kč, z čehož žalobci bylo vyplaceno na jeho náklady 181 Kč O nevyplacené plnění byl žádán i JUDr. [příjmení], nicméně žádost zůstala bez odpovědi. K žádosti žalobce o odškodnění JUDr. [příjmení] žalované sdělil, že exekuční řízení po JUDr. [příjmení] převzal v červnu 2016. Zjistil, že v době vedení exekučního řízení u soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] byla vymožena na pohledávku oprávněného a náklady oprávněného částka ve výši 21 000 Kč. Tuto skutečnost sdělil žalobci. Celkem měl žalobce coby oprávněný obdržet 15 479,50 Kč. Po úhradách částek 200 Kč a 181 Kč zbývalo k vyplacení žalobci 15 116,50 Kč.

9. Z podstatného obsahu spisu Exekutorského úřadu Strakonice, JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. 212 Ex 4181/07, soud zjistil, že dne 9.7.2012 byly vydány exekuční příkazy pod č j. [číslo jednací], č.j. [číslo jednací], k provedení exekuce k vymožení částky 200 Kč žalobce coby oprávněného proti [jméno] [příjmení] coby povinnému. Dne 17.7.2015 byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce, č.j. [číslo jednací], podle něhož byl povinný povinen zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 8 134,80 Kč a žalobci coby oprávněnému částku 14 934,50 Kč s tím že náklady oprávněného vymůže soudní exekutor v exekuci. Přípisem ze dne 26.8.2018 se JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno obrátil na Exekutorský úřad Strakonice, JUDr. [jméno] [příjmení], s žádostí o vydání vymoženého plnění 14.934,50 Kč ve věci žalobce coby oprávněného v řízení vedeném původně pod sp.zn. [spisová značka]. S žádostí o poskytnuté informací o předmětném exekučním řízení se poté na Exekutorský úřad Strakonice obrátil sám žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 11.11.2019. V reakci na tuto žádost sdělil EÚ [obec] dne 18.11.2019 žalobci, že v roce 2016 došlo ke změně pověřeného soudního exekutora, kterým se nově stal JUDr. [příjmení] (EÚ [obec]) s tím, že na účtu EÚ [obec] se žádné finanční prostředky k této exekuci nenacházely. Současně potvrdil, že bývalou soudní exekutorkou JUDr. [jméno] [příjmení], bylo vymoženo 21 000 Kč, nicméně osud těchto finančních prostředků JUDr. [příjmení] nebyl znám. Z přehledu úhrad ze dne 3.5.2021 vyplývá, že [jméno] [příjmení] uhradil v období od 23.7.2013 do 5.5.2016 celkem 21 000 Kč.

10. Ze sdělení JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 19.2.2020 na č.l. 11 a doručenky datové zprávy na č.l. 16 soud zjistil, že právnímu zástupci žalobce dne 20.2.2020 sdělil, že mu jako nově pověřenému exekutorovi nebyla předána kompletní spisová dokumentace ani vymožené plnění, dále že JUDr. [příjmení] bylo vymoženo 21 000 Kč, z čehož vyplaceno oprávněnému 200 Kč. V držení JUDr. [příjmení] tak pravděpodobně zůstává 20 800 Kč, z čehož pro žalobce coby oprávněného by mělo být 15 116 Kč.

11. Z uplatnění nároku žalobce u žalované ze dne 27.2.2020 na č.l. 27 má soud za prokázané, že žalobce nárok na náhradu škody u žalované uplatnil dne 27.2.2020, což žalovaná potvrdila přípisem ze dne 28.2.2020 na č.l.

32. Ze stanoviska žalované ze dne 11.5.2021 má soud za prokázané, že žalovaná nárok žalobce neuznala z důvodu jeho promlčení.

12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce byl v postavení oprávněného účastníkem exekučního řízení vedeného bývalou soudní exekutorkou JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Strakonice, pod sp. zn. [spisová značka]. Povinným byl [jméno] [příjmení], [datum narození], a exekuční titul zněl na částku 200 Kč. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s průběhem řízení u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a dvou exekutorských úřadů, jak jsou shora popsány. Žalobce se o tom, že pro něj vymožená částka patrně zůstala v držení JUDr. [příjmení] dozvěděl ze sdělení JUDr. [příjmení] dne 20.2.2020. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 27.2.2020, která stanoviskem ze dne 11.5.2021 sdělila, že nárok je promlčen a tudíž jej neuznává.

13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

14. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

16. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou v § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil. Věcně se soud předně zabýval námitkou žalované o promlčení nároku. Z exekučního spisu neplynou informace o tom, že by se žalobce dozvěděl o vymožení částky 14 934,50 Kč bývalou soudní exekutorkou JUDr. [jméno] [příjmení] před 20.2.2020. Žalobce sice již z informace jeho právnímu zástupci od JUDr. [příjmení] dne 18.11.2019 mohl nabýt určité podezření o tom, že finanční prostředky odpovídající výši jeho nákladů ve exekuci vedené u JUDr. [příjmení] se postrádají. Z toho však ještě nemohl usuzovat, že uvedené finanční prostředky se staly objektem nesprávnému úředního postupu JUDr. [příjmení] a že tedy žalobci vznikla škoda, za níž je odpovědná žalovaná. Rovněž skutečnost, že JUDr. [příjmení] ukončila činnost soudního exekutora, ještě neznamená, že s tím je automaticky spojena vědomost o tom, že tím byla způsobena škoda, za níž je odpovědný stát jako poslední dlužník. Nelze po fyzických ani právnických osobách požadovat, aby při jakékoli indicii předpokládaly, že jejich finanční prostředky byly zašantročeny nesprávným postupem či nezákonnou činností reprezentanta státní moci, kterým soudní exekutor je. Naopak mohou dle přesvědčení soudu vycházet z presumpce důvěry v to, že orgány státu konají podle práva a dodržují právní předpisy. Žalobce tudíž mohl předpokládat, že finanční prostředky se i nadále na účtu EÚ [obec] nacházejí, jen mu dosud nebyly vyplaceny. Proto nelze vědomost žalobce spojovat s okamžikem ukončení činnosti JUDr. [příjmení] jako soudního exekutora. Tímto dnem se žalobce nanejvýš mohl dozvědět o tom, že prozatím finanční prostředky neobdrží, nikoli o tom, že mu vznikla v této výši škoda a že za ni odpovídá žalovaná. Až se dnem 20.2.2020 je dle názoru soudu možné spojovat počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, která činí tři roky. Jelikož žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 27.2.2020 a žalobu k soudu podal dne 24.2.2021, k promlčení jeho nároku nedošlo.

21. Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora se řídí ustanoveními OdpŠk bez možnosti liberace. Úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ exekuční řád“) se považují za výkon státní správy a stát odpovídá za škodu, kterou soudní exekutor při této činnosti způsobí. Soudní exekutorka JUDr. [jméno] [příjmení] byla soudem pověřena provedením předmětné exekuce. Provádění exekuce je pak výkonem státní správy fyzickou osobou dle § 3 písm. b) OdpŠk, za jejíž řádný výkon je stát odpovědný. Základní povinností soudního exekutora v exekučním řízení je vymáhat dobrovolně neuhrazené pohledávky oprávněných a vymožené plnění oprávněným vydat, a to bez toho, že by k tomu musel být oprávněnými vyzýván. Podle § 46 odst. 4 exekučního řádu ve znění účinném do 31.8.2015, platilo, že peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč. Za vymožené plnění se považuje plnění získané provedením exekuce některým ze způsobů podle § 59 odst. 1, provedením exekuce podle odstavce 6 nebo hrazené na vymáhanou povinnost od uplynutí lhůty podle odstavce 6 a vydání exekučního příkazu do provedení exekuce podle tohoto exekučního příkazu.

22. V řízení bylo prokázáno, že exekuční titul zněl na částku 200 Kč. Tato částka byla žalobci vyplacena, což nečiní sporným. Dále bylo prokázáno, že soudní exekutorka JUDr. [příjmení] vydala příkaz k úhradě nákladů exekuce, dle kterého byl povinný povinen zaplatit žalobci coby oprávněnému na nákladech exekuce částku 14 934,50 Kč a dále podle příkazu JUDr. [příjmení] k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 10. 2019 částku 363 Kč, celkem tedy 15 297,50 Kč. Z této na druhém místě uvedené částky žalobce obdržel 181 Kč od JUDr. [příjmení]. Žalobce jako oprávněný obdržel od JUDr. [příjmení] 200 Kč, přičemž měl ke dni 14. 6. 2018 nárok ještě na částku z exekuce, odpovídající jeho nákladům ve výši 14 934,50 Kč. Tuto částku si JUDr. [příjmení] ponechala, ačkoliv měla do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržela, vyplatit oprávněnému i náklady exekuce. Tuto částku žalobce neobdržel ani od JUDr. [příjmení] ani od jejího nástupce v exekutorském úřadu, který ve svém vyjádření, které je třeba považovat za veřejnou listinu ve smyslu § 134 o.s.ř., uvedl, že žádnou částku vedenou ve prospěch žalobce nedohledal. Bylo rovněž prokázáno, že povinný uhradil EÚ [obec] v době působení JUDr. [příjmení] celkem 21 000 Kč s tím, že rovněž bylo prokázáno, že JUDr. [příjmení] tato částka předána nebyla a JUDr. [příjmení] tuto částku nedohledal. Žalobci tak vznikla škoda ve výši 14 934,50 Kč, a to v příčinné souvislosti s pochybením bývalé soudní exekutorky (nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk), za kterou je odpovědná žalovaná (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30Cdo 2135/2013). Proto soud uložil ve výroku I. žalované zaplatit žalobci tuto částku. Dále soud žalobci přiznal právo na úrok z prodlení, který je odůvodněn § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. bod 10. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk). Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 27.2.2020. Šestiměsíční lhůta k plnění uplynula dne 27.8.2020 a ode dne následujícího byla žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty, tedy od 28.7.2020.

23. Co do požadované částky 181,50 Kč soud žalobu zamítl, neboť JUDr. [příjmení] měla žalobci vyplatit toliko částku 14 934,50, nikoli též další částku nákladů, které vznikly v době, kdy exekuci vedl JUDr. [příjmení]. Za tuto část nároku žalovaná neodpovídá, neboť pokud žalobci tato škoda vznikla, nestalo se tak v příčinné souvislosti s exekutorskou činností JUDr. [příjmení]. V této části proto žaloba důvodná není.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Převážně byl v řízení úspěšný žalobce v rozsahu 97,6 %, tudíž neúspěch v rozsahu 2,4 % je možné hodnotit jako nepatrný, pročež soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů účelně vynaložených na hájení práva u soudu proti neúspěšné žalované. Soud dospěl k závěru, že na tento typ sporu nelze vztáhnout pravidlo o neúčelnosti zastoupení advokátem s ohledem na postavení žalobce jako statutárního města. I když nepochybně žalobce disponuje právním útvarem v rámci svého magistrátu, lze právě s ohledem na povahu sporu, který je zcela mimo běžnou agendu žalobce, zastoupení advokátem považovat za účelné. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), za 3 úkony právní služby (za převzetí věci a přípravu zastoupení, za podání žaloby a za podání repliky na vyjádření žalované ze dne 13.7.2021, § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) z tarifní hodnoty 15 116 Kč ve výši á 1 740 Kč (§ 7 bod 5 AT), 3 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby a náhradu za 21% DPH z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč na základě dokladu, že advokát žalobce je plátcem DPH, celkem tedy 7 405,20 Kč. Náhradu nákladů za vyjádření ze dne 16.12.2021 soud žalobci nepřiznal, neboť z hlediska věcného obsahu jen znovu zopakoval to, co již uvedl v předchozím vyjádření, přičemž ani žalovaná se mezitím nijak nevyjádřila. Procesní sdělení o souhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nelze považovat za vyjádření ve věci samé, nadto by tytéž účinky nastaly uplynutím soudem stanovené lhůty. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 9 405,20 Kč (7 405,20 + 2 000), a to k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř, výrok II).

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, žalovaná o tuto lhůtu požádala, přičemž stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné žalobce nijak nepoškozuje.