17 C 46/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 25.2.2021 domáhala na žalované zaplacení částky 50 000 Kč, coby odškodnění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., a o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů („ OdpŠk“). Nemajetková újma měla být žalobkyni způsobena v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 14 Nc 1100/2006 ve věci nařízení exekuce na majetek žalobkyně pro pohledávku [jméno] [příjmení], narozeného dne 23.9.1975 jako právního zástupce původního věřitele žalobkyně [právnická osoba], s.r.o., [IČO], s nímž žalobkyně uzavřela exekutorský zápis č. O14 EXz 37/05 ze dne 14.9.2005 spolu s doložkou přímé vykonatelnosti pro pohledávku 16 000 Kč se sjednanou odměnou a sjednanou smluvní pokutou. V uvedeném řízení bylo dle žalobkyně vydáno nezákonné rozhodnutí, a to konkrétně dne 26.1.2006 č.j. 14 Nc 1100/2006-15, kterým byla exekuce nařízena. Nezákonnost tohoto rozhodnutí spatřuje žalobkyně v tom, že byla nařízena exekuce i pro úrok z prodlení, tedy nad rámec doložky o přímé vykonatelnosti. Nemajetkovou újmu pro sebe žalobkyně spatřuje v tom, že v důsledku nezákonného rozhodnutí byla po delší dobu vystavena povinnosti hradit úroky z prodlení, které hradit nemusela, které exekuci prodloužily a navýšily splátky, které musela hradit, i když její finanční situace byla velmi špatná, kdy v průběhu exekuce došlo i k prodeji jejího spoluvlastnického podílu na domě, v němž bydlela, přičemž celková situace se rovněž projevila na jejím zdraví. Nemajetkovou újmu vyčíslila žalobou uplatněnou částku 50 000 Kč. K uplatnění nároku u žalované žalobkyně soudu předložila potvrzení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20.12.2020 o tom, že mu byla dne 1.6.2020 doručena žádost žalobkyně o předběžné projednání mimo jiné nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč v souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným v předmětném řízení.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žádost žalobkyně o odškodnění obdržela dne 1.6.2020, kdy uplatnila jednak nárok na náhradu škody ve výši 73 000 Kč a dále nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, to vše z titulu předmětného nezákonného rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ze dne 26.1.2006. Dále žalovaná uvedla, že k projednání žádosti žalobkyně došlo dne 11.6.2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk, kterým je usnesení o nařízení exekuce ze dne 26.1.2006, č.j. 14 Nc 1100/2006-15. Ohledně nároku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaná uvedla, že již ve stanovisku, kterým žádost žalobkyně projednala, vznesla námitku promlčení ve smyslu § 32 odst. 3 OdpŠk. Po stručné rekapitulaci předmětného řízení vedeného u Okresního soudu v Šumperku žalovaná uvedla, že toto řízení bylo pravomocně skončeno dne 20.8.2019, kdy započala běžet šestiměsíční promlčecí doba, přičemž žaloba byla soudu doručena až dne 25.2.2021. Žalovaná tak vznesla námitku promlčení žalovaného nároku a navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. V replice na vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že má za to, že svůj nárok uplatnila ve stanovené lhůtě. Současně připustila, že výši odškodnění a důvody několikrát měnila, nicméně zopakovala, že svůj nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč odvozuje od nezákonného rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku, přičemž pokud uváděla i nesprávný postup exekutora, tak ten má jen za důsledek vydání nezákonného soudního rozhodnutí. Nárok tedy opírá o nezákonné rozhodnutí soudu v posuzovaném řízení. Žalobkyně setrvala na podané žalobě v plném rozsahu.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili a věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Soud má proto za prokázané, že žalobkyně u žalované předběžně nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč v souvislosti s vydáním předmětného nezákonného rozhodnutí Okresním soudem v Šumperku uplatnila dne 1.6.2020.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 11.6.2021 soud zjistil, že žalovaná v předmětném soudním řízení shledala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o nařízení exekuce ze dne 26.1.2006, čj. 14 Nc 1100/2006-15, které bylo vydáno na základě nevykonatelného exekučního titulu. Dále žalovaná konstatovala, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoplnila k výzvě žalované potřebné informace a neupřesnila, o jakou částku v souvislosti s tím kterým odpovědnostním titulem žádá, uzavřela žalovaná žádost žalobkyně jako neprojednatelnou. Současně konstatovala, že s ohledem na pravomocné skončení exekučního řízení dne 20.8.2019 je nárok na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 32 OdpŠk promlčen.

7. Ze spisu Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. 14 Nc 1100/2006 soud zjistil a má za prokázané tyto pro posouzení věci podstatné skutečnosti a skutkové okolnosti: Dne 20.1.2006 došel Okresnímu soudu v Šumperku (dále jen„ okresní soud“) návrh na nařízení exekuce pro pohledávku ve výši 30 525 Kč s příslušenstvím oprávněného [jméno] [příjmení] proti povinným 1) [celé jméno žalobkyně] (tedy žalobkyně), 2) [jméno] [příjmení]. Součástí tohoto návrhu byl exekutorský zápis ze dne 14.9.2005, sp.zn. 014 EXz 37/05. Usnesením ze dne 26.1.2006 na čl. 15 okresní soud nařídil podle vykonatelného předmětného exekutorského zápisu exekuci na majetek povinných. V tomto usnesení je obsaženo poučení, že proti tomuto usnesení je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě s tím, že nebudou-li v odůvodnění uvedeny žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, odvolací soud odvolání odmítne. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně coby jedna z povinných odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 30.11.2006, čj. 40 Co 1495/2006-71 a to tak, že jej odmítl. Usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci dne 9.8.2006. V průběhu soudního řízení zemřela povinná 2) [jméno] [příjmení] a posléze i její manžel [jméno] [příjmení]. Na místo povinné 2) nastoupila [jméno] [příjmení], [datum narození]. Usnesením [exekutorský úřad], Mgr. [jméno] [příjmení], ze dne 30.10.2017, č.j. [číslo jednací] (čl. 215) byla exekuce zastavena vůči povinné 2) [jméno] [příjmení] z toho důvodu, že splnila podmínky oddlužení a byla osvobozena od placení zbytku pohledávek. Usnesením ze dne 13.6.2019 č.j. 14 Nc 1100/2006-255 byla exekuce, nařízená usnesením ze dne 26.2.2006, zcela zastavena. Z odůvodnění se podává, že při práci se spisem okresní soud zjistil, že smlouva o postoupení pohledávek z původního oprávněného na současného oprávněného nemá náležitosti požadované § 256 odst. 1 a 2 o.s.ř., resp. § 36 odst. 3 a 4 exekučního řádu. Dále bylo okresním soudem zjištěno, že z exekučního titulu vyplývá, že přímá vykonatelnost byla stranami dohodnuta pouze pro dlužnou částku, smluvní odměnu a sjednanou smluvní pokutu, nikoliv také pro úrok z prodlení. Co do úroku z prodlení tak není oprávněným uplatněný exekuční titul vykonatelný a není tedy ani řádným exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu. Taková skutečnost je pak důvodem pro částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) a odst. 4 o.s.ř. Dále okresní soud shledal, že exekuční titul byl vykonatelný pouze co do smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 31 450 Kč od 2.1.2006 do 12.1.2006 a z částky 30 525 Kč od 13.1.2006 do 20.1.2006. Ve zbylé části, tedy co do smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 30 525 Kč od 21.1.2006 do zaplacení není exekuční titul vykonatelný a tedy není řádným exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu, což je důvodem pro částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) odst. 4 o.s.ř. Na základě provedeného dokazování také okresní soud zjistil, že ve smlouvě byla sjednána odměna za poskytnutí půjčky ve výši 17 300 Kč, tedy vyšší než samotná půjčená částka. Okresní soud provedl výpočet RPSN a zjistil, že při uhrazení celkové částky 33 300 Kč činí její výše 72,71 %. S přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dospěl okresní soud k závěru, že ve smlouvě sjednaná odměna za poskytnutí půjčky ve výši 17 300 Kč a tedy RPSN ve výši 72,71 % za poskytnutí půjčky v částce 16 000 Kč je zjevně nepřiměřená, neboť podstatně přesahuje běžnou míru úroků a výši RPSN uplatňovanou bankami v rozhodném období roku 2006. Takové smluvní podmínky včetně sjednané smluvní pokuty ve svém důsledku lze označit za lichevní a tedy rozporné s dobrými mravy. Takto sjednaná smlouva o půjčce je proto podle § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Na základě uvedeného tedy okresní soud dospěl k závěru, že je na místě danou exekuci pro její nepřípustnost zcela zastavit, neboť podle hmotného práva nemá oprávněný právo na plnění dle exekučního titulu, kterým je shora citovaný exekutorský zápis, když hmotně právní důvod plnění, tedy smlouva o půjčce byla sjednána v hrubém rozporu s dobrými mravy a je neplatná. Proti tomuto usnesení podal oprávněný odvolání a to pouze do výroku III., týkající se povinnosti zaplatit pověřenému soudnímu exekutorovi náklady exekuce. K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 19.12.2019 odvoláním napadený výrok III. o nákladech exekuce usnesení okresního soudu potvrdil. Usnesení okresního soudu o zastavení exekuce nabylo právní moci pokud, jde o výrok I., kterým byla exekuce zastavena a výrok II., kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, dne 20.8.2019 a pokud jde o výrok III. o uložení povinnosti oprávněnému nahradit pověřenému soudnímu exekutorovi náklady exekuce, pak nabyl právní moci dne 10.2.2020. Z přiložené kopie doručenky založené v soudním spise vyplývá, že usnesení bylo doručeno žalobkyni dne 29.7.2019.

8. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu posuzovaného řízení s tím, že exekuce nařízená usnesením okresního soudu byla pravomocně zastavena dne 20.8.2019 s tím, že celé řízení pravomocně skončilo dne 10.2.2020. Nárok u žalované žalobkyně uplatnila dne 1.6.2020, žaloba soudu došla dne 25.2.2021.

9. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.

10. Podle § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 32 odst. 3 věta OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Podle § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. Z listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně u žalované nárok uplatnila a žaloba je u soudu projednatelná. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vznikla v souvislosti s posuzovaným řízením vedeným u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 Nc 1100/2006. Soud posoudil tento nárok v podobě požadovaného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí usnesení o nařízení exekuce ze dne 26.1.2006, čj. 14 Nc 1100/2006-15, kterým byla nařízena exekuce proti žalobkyni, coby povinné. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v posuzovaném řízení bylo nezákonné rozhodnutí, a to konkrétně právě usnesení, kterým byla exekuce nařízena, vydáno, a k témuž závěru dospěl i soud. Soud ze spisu posuzovaného řízení zjistil, že žalobkyně proti předmětnému usnesení brojila podáním odvolání, nicméně toto odvolání bylo odvolacím krajským soudem odmítnuto z toho důvodu, že žalobkyně neuplatnila žádný z důvodů, který by byl relevantní pro nařízení exekuce. Soud rovněž zjistil, že žalobkyně nebyla v exekučním řízení zastoupena advokátem a tudíž ji nelze klást k tíži to, zda mohla či nemohla zjistit, že vykonatelný exekutorský zápis ze dne 14.9.2005, na jehož základě byla exekuce nařízena, není v jeho určité části vykonatelným exekučním titulem a nebylo tak na jeho základě možné v určité části exekuci nařídit. K úplnému zastavení exekuce došlo až na základě usnesení okresního soudu ze dne 13.6.2019, a to částečně z důvodu, že oprávněným předložený exekuční titul je nevykonatelný a částečně proto, že okresní soud shledal, že úvěrová smlouva byla pro rozpor s dobrými mravy zcela neplatná. I když tedy byla exekuce okresním soudem nařízena v době, kdy proti takovému usnesení bylo přípustné odvolání, jehož podání žalobkyně neúspěšně využila, vyšel soud současně z toho, že podle OdpŠk ve znění účinném od 1.1.2013 je způsobilým prostředkem, který zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, rovněž návrh na zastavení exekuce. Tohoto procesního prostředku žalobkyně využila, návrh na zastavení exekuce podala a okresní soud jí posléze vyhověl. Soud v tomto směru považuje za podstatné, že exekuce byla na základě předloženého exekučního titulu nařízena i pro úroky z prodlení, tedy nad rámec doložky o přímé vykonatelnosti a rovněž částečně i pro smluvní pokutu, která nebyla vykonatelná. Lze tedy dospět k závěru, že v posuzovaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a to usnesení okresního soudu ze dne 26.1.2006, č.j. 14 Nc 1100/2006-15. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně nárok předběžně uplatnila u žalované žádostí ze dne 19.5.2020, která žalované došla dne 1.6.2020. Již v průběhu předběžného projednání nároku žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu, kterou nyní žalobkyně uplatňuje podanou žalobou.

17. Námitka promlčení vznesená k žalobkyní uplatněnému nároku byla soudem shledána důvodnou. Žaloba na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč soudu došla dne 25.2.2021. Usnesením okresního soudu ze dne 13.6.2019, č.j. 14 Nc 1100/2006-255, které nabylo právní moci, pokud jde o výrok I, kterým byla exekuce zastavena, právní moci dne 20.8.2019, tudíž zákonná šestiměsíční promlčecí doba skončila ve čtvrtek dne 20.2.2020. Tento den byl také posledním dnem pro podání žaloby u soudu, neboť vzhledem k tomu, že mimosoudní uplatnění nároku došlo žalované v této věci až dne 1.6.2020, nemohlo dojít ani ke stavení promlčecí doby dle ustanovení § 35 OdpŠk. Z tohoto důvodu se jednalo o nárok promlčený již s ohledem na datum podání žaloby, kterou mohla žalobkyně podat u soudu nejpozději dne 20.2.2020 s ohledem na hmotně právní povahu promlčecí lhůty, přičemž žalovaná námitku promlčení i v řízení před soudem vznesla. Soud považuje za rozhodný den pro počátek běhu promlčecí doby právě den 20.8.2019, kdy nabyl právní moci výrok I usnesení okresního soudu ze dne 13.6.2019, kterým byla exekuce zastavena. Je tomu tak proto, že žalobkyně svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy spojuje právě s existencí a trváním exekučního řízení. Žalobkyni totiž újma vznikala a dozvídala se o ní postupně během exekučního řízení tím, že jí pociťovala, přičemž okamžik vzniku nemajetkové újmy nelze zaměňovat s okamžikem, kdy se poškozený dozví, kdo za tuto újmu odpovídá, tedy v tomto případě dnem právní moci usnesení o zastavení exekuce. Žalobkyně sama uvádí, že újma jí vznikala postupem soudního exekutora právě v důsledku vydaného nezákonného rozhodnutí, kdy byla vystavena povinnosti hradit úroky z prodlení, které hradit nemusela, čímž došlo k prodloužení exekuce, navýšení splátek, že došlo k prodeji jejího spoluvlastnického podílu na domě, v němž bydlela a že se tato situace projevila na jejím zdraví. Soud tedy dospěl k závěru, že právě proto je den 20.8.2019, tedy den pravomocného skončení exekuce, rozhodným dnem, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že za újmu, která jí vznikla, odpovídá stát. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby byl za rozhodný den pro počátek běhu promlčecí doby považován den právní moci skončení celého exekučního řízení, tedy den 10.2.2020, nic by to na situaci žalobkyně nezměnilo. I v takovém případě by žaloba byla podána opožděně, tedy až po uplynutí promlčecí lhůty. Ke stavení šestiměsíční promlčecí lhůty by sice v takovém případě podáním žádosti o předběžné projednání nároku k žalované dne 1.6.2020 došlo, ovšem nejdéle na dobu šesti měsíců. Jelikož žalovaná nárok žalobkyně v šestiměsíční lhůtě neprojednala, došlo k prodloužení promlčecí lhůty právě o šest měsíců. V takovém případě by tedy žaloba musela být u soudu podána dne 20.2.2021. Soud proto uzavřel, že nárok žalobkyně touto žalobou uplatněný ve výši 50 000 Kč je promlčený, přičemž s ohledem na tuto skutečnost se soud již nemohl zabývat samotnou podstatou uplatněného nároku, tedy otázkou posouzení jeho důvodnosti s výše.

18. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobkyni, resp. její zástupkyni nebyla či neměla být známa. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobkyně v důsledku vůbec neměla možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by jí tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I ÚS 2330/2016).

19. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobkyně byla již v době, kdy oprávněný podal proti usnesení okresního soudu o zastavení exekuce do výroku III. týkajícího se placení nákladů pověřeného exekutora zastoupena advokátkou, která jí zastupuje i v tomto řízení. Prostřednictvím stejné advokátky žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované. Ta jako právní profesionál se tak včas dozvěděla o tom, kdy byla exekuce vůči žalobkyni pravomocně skončena. Žalobkyni rovněž již v té době muselo být zřejmé, zda a pokud ano, jaká újma jí v souvislosti s vedeným exekučním řízením vznikla, jak výše soud vyložil. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být situace, kdyby se poškozený o nabytí právní moc dozvěděl například až v době, kdyby již nárok reálně uplatnit nemohl. Žalobkyni však v rozhodné době nic nebránilo v uplatnění jejího nároku vůči státu a žalobkyně tak svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění měla u žalované uplatnit dříve, případně neotálet s podáním žaloby.

20. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace nelze považovat vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy. Jelikož tedy promlčecí lhůta uplynula dne 20.2.2020, žalobkyně uplatnila nárok u žalované až dne 1.6.2020 a žalobu u soudu podala až dne 25.2.2021, je její nárok promlčen a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne 2.7.2021 (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., výrok II.). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod a ani žalobkyně o jinou lhůtu nežádala.