17 C 49/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení částky 3 400 002 Kč,

I. Žaloba o zaplacení částky 3 400 002 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] k Obvodnímu soudu pro Prahu 9, která došla ke zdejšímu soudu dne [datum], domáhal po žalované úhrady částky ve výši 5 100 003 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, a to jednak Policie ČR, Okresní ředitelství [obec] v řízení sp. zn. ORPA- [číslo] v částce 1 700 001 Kč, jednak Policie ČR, Krajské ředitelství Pardubického kraje v řízení vedeného pod sp.zn. KRPE [číslo] [číslo], rovněž v částce 1 700 001 Kč a jednak Okresního soudu v Pardubicích v řízení pod sp.zn. 2 T 159/2011, rovněž v částce 1 700 001 Kč. Pokud jde o nárok spočívající v tvrzeném nesprávním úředním postupu Okresního soudu v Pardubicích, žalobce uvedl, že je přesvědčen o tom, že policejním orgánem v přípravném řízení a poté i soudem prvního stupně – Okresním soudem v Pardubicích, který vydal dne 9.8.2012 rozsudek pod č.j. 2 T 159/2011-515, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování dle ust. § 354 odst. 1 tr. z., byly vyhledávány a zohledňovány toliko důkazy, které měly svědčit o jeho vině, založené zpravidla pouze na smyšlených a neprokázaných tvrzeních„ poškozené“, když naopak zásadní důkazy svědčící o jeho nevinně nebyly zohledňovány nebo byly bagatelizovány. Žalobce je tak přesvědčen, že policejní orgán v této věci nevyhledával se stejnou pečlivostí důkazy svědčící o jeho nevině, jako důkazy svědčící o jeho vině, a porušil tak ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu. Policejní orgán pak bezdůvodně odmítl realizovat v této věci žalobcem navržený znalecký posudek na jeho bývalou manželku, ačkoliv její věrohodnost důvodně zpochybňoval a prokazoval její motivaci žalobce poškodit. Uvedeným postupem došlo dle přesvědčení žalobce k porušení § 2 odst. 5, jakož i § 2 odst. 13 trestního řádu. Pokud jde o nárok spočívající v tvrzeném nesprávním úředním postupu Policie ČR, Okresní ředitelství [obec] v tomtéž řízení sp.zn. ORPA- [číslo], nesprávný úřední postup dle žalobce spočíval v tom, že Policie ČR nekonala řádně ve věci jeho trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže. Žalobce je toho názoru, že jím popsaný a prokázaný skutkový stav věci odůvodňoval závěr, že jednáním konkrétní osoby byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže. Přes výše uvedené však příslušný policejní orgán věc odložil, aniž by v této věci řádně zahájil trestní stíhání. Žalobce je s ohledem na výše uvedené přesvědčen, že policejní orgány v dané věci postupovaly nedůvodně pasivně a liknavě, v rozporu se zásadou oficiality, na žalobcem doložený skutkový stav nereagovaly, v rozporu s trestním řádem tak že, by zahájily trestní stíhání, ale trestní oznámení žalobce nezákonně odložily. Žalobce je přesvědčen, že uvedeným jednáním příslušný policejní orgán porušil povinnost stanovenou mu ustanovením § 2 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ustanovení § 2 odst. 15 trestního řádu, § 158 odst. 1 trestního řádu, jakož i ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu. Pokud jde o nárok spočívající v tvrzeném nesprávním úředním postupu Policie ČR, Krajské ředitelství Pardubického kraje v řízení vedeném pod sp.zn. KRPE [číslo]. Žalobce je přesvědčen, že jím podané trestní oznámení pro trestný čin křivé výpovědi/křivé obvinění nebylo policejním orgánem řádně prověřeno a bylo nedůvodně a nezákonně odloženo, ačkoliv žalobcem prokázaný skutkový stav věci zahájení trestního stíhání i v této věci odůvodňoval. Žalobce je tak přesvědčen, že i v této věci postupoval dotčený policejní orgán nezákonně, v rozporu se zásadou oficiality. Žalobce je přesvědčen, že uvedeným jednáním příslušný policejní orgán porušil povinnost stanovenou mu ustanovením § 2 odst. 5 zákona č. trestního řádu, ustanovení § 2 odst. 15 trestního řádu, § 158 odst. 1 trestního řádu, jakož i ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě předně namítla, že nárok u ní nebyl předběžně uplatněn. Dále poukázala na to, že eviduje 2 214 podání téhož žalobce, které se nijak neliší od nyní podané žaloby, jen je zaměňováno jméno škůdce a výše požadovaného odškodnění. Žalovaná poukázala na to, že ve věci neshledala žádný nesprávný úřední postup, tedy porušení pravidel stanovených pro počínání státního orgánu. Jelikož ve věci chybí odpovědnostní titul, navrhla žalovaná, aby soud žalobu zamítl. V této souvislosti žalovaná poukázala i na to, že jí nepřísluší zasahovat do postupů orgánů činných v trestním řízení.

3. Soud řízení částečně usnesením ze dne 16.1.2023, č.j. 17 C 49/2020-191, zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ohledně nároku ve výši 1 700 001 Kč, představujícího odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s tvrzeným nesprávným a nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení v rámci přípravného řízení ve věci vedené proti žalobci u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 159/2011. Předmětem řízení tak nadále zůstala částka 3 400 002 Kč z dvou tvrzených odpovědnostních titulů – nesprávných úředních postupů policejního orgánu.

4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Jelikož se žalovaná z jednání omluvila a nežádala o odročení, soud věc projednal v její nepřítomnosti. Soud neprovedl dokazování spisem PČR, sp.zn. ORPA [číslo], neboť k němu policejní orgán sdělil, že tento spis byl skartován dne [datum] a dne [datum] byl proveden výmaz digitálních dat z databáze. S tímto závěrem policejního orgánu byl žalobce seznámen soudem dne [datum]. Soud dal při jednání dne [datum] žalobci procesní poučení a výzvu podle § 118a o.s.ř. o tom, že neunáší břemeno důkazní ohledně rozhodných skutečností, že trestní oznámení ve věci vedené policejním orgánem pod sp.zn. ORPA- [číslo] nebylo policejním orgánem řádně prověřeno. Soud neposkytl žalobci lhůtu k označení důkazů, neboť žalobci byla skutečnost, že předmětný policejní spis se z důvodu jeho skartace pro uplynutí času nezachoval, známa od [datum]. Žalobce tak měl dostatek času, aby případně soudu označil jiné důkazy k prokázání svých tvrzení. Nelze přičítat na vrub žalovaného státu, že žalobce podal žalobu až po více než patnácti letech, tedy v době, kdy už příslušný policejní spis nebyl z důvodu jeho skartace k dispozici. Důkazní břemeno k prokázání tvrzení nadále leželo na žalobci.

5. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu PČR, KŘP Pardubického kraje, sp.zn. KRPE [číslo], zjištěno, že dne [datum] podal žalobce trestní oznámení ke KŘP hl. města Prahy, [obec a číslo] a dále v něm také adresoval PČR [obec]. Dále zjištěno, že dne [datum] byl sepsán úřední záznam o podání vysvětlení od osoby [jméno] [příjmení], [datum narození] na č.l. 41 policejního spisu. Dále dne [datum] byl sepsán policejním orgánem úřední záznam o podání vysvětlení, a to MUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození] na č.l.

45. Dále se ve spisu nachází úřední záznam, který byl sepsán s [jméno] [příjmení] dne [datum] (č.l. 47). Dále se ve spisu nachází znalecký posudek, který byl vypracován opatřením policejního komisaře ze dne [datum] na osobu [celé jméno žalobce], [datum narození] ve věci, kde byl stíhán pro přečin nebezpečného pronásledování. Dne [datum] policejní orgán rozhodl o tom, že písemnost bude založena, kdy konstatováno, že dne [datum] na obvodním oddělení PČR [obec] z KŘP hl. města Prahy přijato písemné oznámení žalobce o podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění ze strany [jméno] [příjmení]. Ve věci bylo orgány obvodního oddělení PČR [obec] provedeno šetření dle § 158 odst. 1 t.ř. z důvodu odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Dále uvedeny rekapitulace toho, co uváděl žalobce ve svém trestním oznámení. Dále konstatováno, že ve věci podal vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dále bylo zjištěno, že byla vyslechnuta MUDr. [jméno] [příjmení]. Dále policejní orgán konstatuje, že provedeným šetřením a výslechy osob nebylo zjištěno, že by ze strany [jméno] [příjmení] došlo k naplnění skutkové podstaty přečinu křivé obvinění. K provedeným šetřením orgánu u obvodního oddělení PČR [obec] tak nebylo zjištěno podezření ze spáchání některého z přečinů uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku, ani se nejedná o podezření ze spáchání přestupku či jiného správního deliktu, a tak nezbylo, než šetření podle § 158 odst. 1 t.ř. ukončit. Závěrem konstatováno, že tímto rozhodnutím policejního orgánu nejsou dotčena práva žalobce domáhat se případných práv občanskoprávní cestou u příslušného soudu.

7. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s tím, jak z policejního spisu PČR, KŘP Pardubického kraje, sp.zn. KRPE [číslo], vyplynul průběh jednotlivých událostí od podání trestního oznámení policejnímu orgánu do jeho založení na policejním orgánu záznamem ze dne [datum] s tím, že v podrobnostech na jeho průběh odkazuje výše.

8. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav následovně.

9. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 14 odst. 1, 2 a 3 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány s tím, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

15. Pokud jde o předběžné uplatnění nároku u žalované, v tomto směru je soud vázán právním názorem odvolacího soudu, že k uplatnění nároku došlo současně s podáním žaloby (viz usnesení na č.l. 59). Proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk, je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

17. Soud posoudil nárok žalobce jako nárok z tvrzeného nesprávného úředního postupu policejního orgánu při prošetřování dvou trestních oznámení žalobce. Mezi účastníky se vedl spor o to, zda v žalobcem dvou označených postupech policejního orgánu ohledně dvou trestních oznámení podaných žalobcem došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud ano, zda v příčinné souvislosti s nimi vznikla žalobci nemajetková újma a případně jaké intenzity 18. Pojem nesprávného úředního postupu není ani v OdpŠk definován, přičemž současně není spojen jen s rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci. Znak nesprávnosti úředního postupu je třeba obecně vztahovat k porušení předepsaných pravidel, a takové porušení se nemusí ve své době jevit samo o sobě nezákonné. V době deliktního jednání mohl být postup v plném souladu s pravidly, avšak protože zapříčinil vznik škody nebo nemajetkové újmy, je třeba jej mít podle jeho následku objektivně (bez ohledu na zavinění) za nesprávný (srov. IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. K § 13, dostupné v systému ASPI).

19. Pokud jde o nesprávný úřední postup policejního orgánu v řízení vedeném pod sp.zn. ORPA- [číslo], bylo zjištěno, že policejní spis se nezachoval z důvodu plynutí času, neboť byl fyzicky skartován dne [datum] a dne [datum] byl proveden výmaz digitálních dat z databáze. Jelikož nelze nijak přičítat k tíži žalovaného státu, že došlo v důsledku uplynutí skartačních lhůt ke skartaci spisu, a důkazní břemeno ohledně existence odpovědnostního titulu leží na žalobci, které nesprávný úřední postup přičitatelný státu tvrdí, poskytl soud žalobci procesní poučení o neunášení důkazního břemene ohledně rozhodných skutečností, následnou výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a procesní poučení o důsledcích nesplnění výzvy. Současně soud zamítl žalobcovu žádost o poskytnutí dodatečné lhůty. Poskytnuté lhůty je mimořádným procesním dobrodiním soudu, nikoli standardním procesním postupem. Žalobci bylo již od [datum] známo, že předmětný policejní spis byl skartován, a že tak důkaz, který navrhoval, již neexistuje. Měl proto dostatek času navrhnout nejpozději při prvním jednání důkazy jiné. Za situace, kdy tak žalobce neučinil, nezbývá než uzavřít, že ohledně tvrzeného nesprávného úředního postupu policejního orgánu v řízení sp.zn. ORPA- [číslo], žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že při prověřování trestního oznámení podaného žalobcem se policejní orgán dopustil nesprávného úředního postupu. Soud proto žalobu ohledně částky 1 700 001 Kč zamítl pro neunesení břemene důkazního (výrok I).

20. Dále se soud zabýval postupem PČR, KŘP Pardubického kraje, sp.zn. KRPE [číslo]. Soud se nejprve zabýval tím, zda v postupu policejního orgánu v [obec] je možné spatřovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Při tom soud dospěl k těmto závěrům.

21. Judikatura je ustálena na názoru, že v nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, které skončilo pravomocným rozhodnutím o odložení trestního oznámení, nelze spatřovat nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 zákona OdpŠk (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 25 Cdo 3029/2005, sp.zn. 25 Cdo 1643/2003 či sp.zn. 30 Cdo 1856/2016). V nyní posuzované věci však k vydání usnesení o odložení věci ve smyslu § 159a trestního řádu nedošlo. Věc byla méně formálním způsobem tzv. uložena na příslušném policejním orgánu. V dané věci tedy nelze závěry učiněné shora citovanou judikaturou na nyní posuzovanou bez dalšího převzít, neboť v tam řešených věcech bylo podstatou ve stručnosti to, že nesprávný úřední postup nelze dovozovat tam, kde věc skončila rozhodnutím, proti kterému bylo možné se odvolat. Soud se proto zabýval tím, zda lze v postupu policejního orgánu shledat nesprávný úřední postup, přičemž soud předesílá, že mu nepřísluší hodnotit to, zda v předmětném jednání, které žalobce v podaném trestním oznámení označil, bylo lze spatřovat trestný čin či nikoli. Toto přísluší toliko orgánům činným v trestním řízení. Pokud žalobce nebyl spokojen s tím, že v oznámeném jednání policejní orgán podezření ze spáchání trestného činu neshledal, měl se obrátit na dozorující státní zastupitelství. Soudu v kompenzačním řízení přísluší toliko posoudit, zda se policejní orgán trestním oznámením žalobce zabýval, zda učinil pro jeho objasnění příslušné úkony a zda při tom využil oprávnění, která mu právní předpisy svěřují.

22. V tomto směru soud dospěl k následujícím zjištěním. Je především třeba konstatovat, že se policejní orgán trestním oznámením žalobce vážně zabýval, předvolal si dotčené osoby k podání vysvětlení a shromáždil i další související spisový materiál. Policejní orgán pak sepsal podrobný záznam o zjištěných skutečnostech a o svým závěrech, z nichž vyplynulo, že nebylo zjištěno podezření ze spáchání některého z přečinů uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku, ani se nejedná o podezření ze spáchání přestupku či jiného správního deliktu, a tak nezbylo, než šetření podle § 158 odst. 1 t.ř. ukončit. O tomto byl žalobce vyrozuměn dne [datum], jak plyne z doručenky založené v policejním spisu. Tím byla věc i procesně vyřízena. Soud nemá, co by policejnímu orgánu v jeho postupu vytkl, když tento se zcela v souladu se svými pravomocemi trestním oznámením žalobce zabýval, vysvětlil, proč dospěl k závěru, že je neshledává důvodným a žalobce o tom v souladu s jeho žádostí vyrozuměl. Pokud se závěrem policejního orgánu nebyl žalobce spokojen, mohl se obrátit na dozorující státní zastupitelství, jak již soud výše předeslal (srov. závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 8.2.2023, č.j. 15 Co 417/2022- 315, v obdobné věci).

23. Jelikož žalobcem označený postup policejního orgánu nebyl nesprávným úředním postupem, jehož dovození je nezbytnou podmínkou k tomu, aby mohla být vyvozena odpovědnost státu za škodu, soud žalobu i ohledně zbývajícího nároku ve výši 1 700 001 Kč zamítl, aniž by zjišťoval splnění podmínek dalších (výrok I).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve sporu plný úspěch a náleží jí plná náhrada nákladů ve výši paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za každý účelně vynaložený úkon ve věci. Důvody zvláštního zřetele hodné soud u žalobce neshledal. Soud v tomto směru zdůrazňuje, že ani osvobození od soudních poplatků nezbavuje účastníka automaticky hrozby náhrady nákladů řízení úspěšné protistrany. Soud vzal v úvahu rovněž závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2933/15, přičemž shledal, že zde jsou pádné a přesvědčivé důvody pro závěr, aby žalobce nesl svůj neúspěch v podobě povinnosti hradit náklady řízení žalované. Žalobce vede jen u zdejšího soudu stovky řízení, v nichž je v převážné většině neúspěšný, přičemž rovněž převážná většina ani pro neodstraněné vady nedospěje do fáze věcného projednání žaloby. Žalobce v tomto řízení měl ustanoveného advokáta, který měl žalobce informovat ohledně jeho důkazní situaci stran jednoho z nároků a rovněž o tom, jaké jsou judikatorní meze soudního přezkumu v případě přezkumu prověřování OČTŘ. Pokud tak advokát učinil a žalobce na jeho procesní doporučení případně nereflektoval, je na místě, aby žalobce za své procesní rozhodnutí dále se soudit nesl důsledky v podobě nesení nákladů úspěšné protistrany. Soud zohlednil i to, že výše náhrady nákladů žalované je symbolická. Dle soudu je však spravedlivé, aby žalobce nesl náklady řízení v důsledku svého procesního neúspěchu a vážil tak, v jakých případech bude nadále vést se státem spory. Náklady žalované jsou představovány 1 režijním paušálem ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za vyjádření k žalobě ze dne [datum] (výrok II).

25. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod, a to i s ohledem na výši částky.

26. O náhradě nákladů ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku.