17 C 50/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: stát, organizační složka státu , IČO IČO sídlem adresa za niž před soudem jedná Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované za účasti vedlejšího účastníka na straně žalující: jméno FO , narozený datum bytem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 123 256,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky 123 256,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 123 256,80 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala náhrady škody i nemajetkové újmy způsobené panu , jméno FO, , nar. , datum, , tedy vedlejšímu účastníkovi, nezákonným rozhodnutím, resp. trestním stíháním žalobce, kdy řízení bylo vedeno Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále také „předmětné řízení“).

2. Svou žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že na ni byla postoupena pohledávka pana , jméno FO, za žalovanou z titulu náhrady škody i nemajetkové újmy způsobené mu trestním stíháním zahájeným Obvodním ředitelstvím policie , jméno FO, , odborem obecné kriminality – 6. oddělením dne , datum, pod č.j. , číslo jednací, pro podezření ze spáchání přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1 tr.z. Dne , datum, došlo k překvalifikování na trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 tr.z. ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr.z. Dne , datum, byla k Obvodnímu soudu pro , adresa, podána obžaloba, řízení bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, , načež byl vedlejší účastník obžaloby zproštěn. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . V době trvání trestního stíhání bydlel vedlejší účastník v České republice již bezmála šest let a měl v úmyslu setrvat zde natrvalo. Jeho povolení k dočasnému pobytu bylo platné do , datum, . V prosinci , rok, zažádal o povolení k trvalému pobytu, o tomto však v důsledku neoprávněného trestního stíhání nebylo až do jeho skončení rozhodnuto, aby mohla být posouzena trestní bezúhonnost žadatele. Vedlejší účastník byl tedy v nejistotě, zda bude moci nadále na území České republiky setrvat, což pro něj bylo velmi stresující. Došlo k vážnému narušení důvěry postupitele v justiční systém, své postavení vnímal jako ohrožené a nejisté, byla mu odňata možnost si s jistotou naplánovat svůj osobní život, činit kvalifikovaná a dlouhodobá životní rozhodnutí a efektivně realizovat své soukromé i existenční cíle. Po celou dobu trestního stíhání se tedy vedlejší účastník potýkal s duševními útrapami. Případ vedlejšího účastníka je pro jeho cizinecký původ specifický, nicméně z tabulky žalované vyplývá, že aritmetický průměr výše odškodnění za jeden měsíc nezákonného trestního stíhání ve věcech ekonomické trestné činnosti činí 2 920,53 Kč. S ohledem na skutečnost, že postupitel byl trestně stíhán po dobu téměř 16 měsíců, vycházela by částka odškodnění na 46 728,48 Kč. Postupitel však s ohledem na svou specifickou situaci utrpěl zcela jistě závažnější újmu než běžný občan České republiky, kdy mu vedle trestu dle trestního zákoníku hrozilo rovněž neudělení povolení k pobytu, resp. neprodloužení přechodného pobytu v ČR a jeho případné vyhoštění, uvedenou částku je tedy třeba zvýšit na dvojnásobek, resp. po zaokrouhlení na částku 5 000 Kč za jeden měsíc trvání trestního stíhání. Za jeden měsíc se tedy jedná o částku 80 000 Kč. Zároveň byla vedlejšímu účastníkovi způsobena i majetková škoda spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu ve výši 43 256,80 Kč. Obhájce učinil celkem devět úkonů právní služby, a to převzetí věci dne , datum, , porada s klientem přesahující jednu hodinu dne , datum, , prostudování spisu po skončení vyšetřování dne , datum, , návrh na předběžné projednání obžaloby dne , datum, , odpor proti trestnímu příkazu dne , datum, , porada s klientem přesahující jednu hodinu dne , datum, , účast při hlavním líčení dne , datum, , porada s klientem přesahující jednu hodinu dne , datum, a účast při hlavním líčení dne , datum, . Do , datum, činila odměna za jeden úkon právní služby 2 300 Kč, režijní paušál byl ve výši 300 Kč, od , datum, činila odměna za jeden úkon právní služby 2 700 Kč, režijní paušál byl ve výši 450 Kč. Obhájce je plátcem DPH. Dále žalobkyně požadovala náhradu cestovného a náhradu za ztracený čas obhájce vedlejšího účastníka. Co se týče obou hlavních líčení, cestoval obhájce osobním automobilem zn. , značka vozidla, , SPZ , SPZ, , se spotřebou 6,2 l/100 km, kdy na trase , adresa, a zpět ujel v obou případech 420 km. Na cestovném k tomuto hlavnímu líčení byla tedy požadována částka 2x 3 339,60 Kč, k tomu pak byla připočtena náhrada za promeškaný čas za 2x osm započatých půlhodin ve výši 2x 1 200 Kč. Svůj nárok uplatnil vedlejší účastník u žalované dne , datum, , stanoviskem ze dne , datum, žalovaná nárok postupitele odmítla jako nedůvodný s tím, že si vedlejší účastník způsobil trestní stíhání sám. Kromě částky 123 256,80 Kč požadovala žalobkyně rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení s tím, že úrok z prodlení je požadován ode dne následujícího doručení zamítavého stanoviska vedlejšímu účastníkovi.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní vedlejší účastník skutečně dne , datum, uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 123 256,80 Kč, žalovaná jeho žádosti nevyhověla, neboť vedlejší účastník si trestní stíhání zavinil sám. Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie , jméno FO, , odboru obecné kriminality – 6. oddělení ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , bylo zahájeno trestní stíhání vedlejšího účastníka pro podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 217 odst. 1 tr.z. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne , datum, , byl vedlejší účastník obžaloby zproštěn. Vedlejší účastník během svého výslechu v procesním postavení obviněného do protokolu dne , datum, uvedl: „Plně jsem pochopil, jakého trestného činu jsem na území České republiky dopustil, tj. přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1 trestního zákoníku, a k tomu činu se doznávám.“ Vedlejší účastník rovněž souhlasil s postupem dle § 307 odst. 1 a 2 tr.ř. a § 309 odst. 1 tr.ř., tedy s případným podmíněným zastavením trestního stíhání, resp. schválením narovnání a zastavení trestního stíhání. Svou výpovědí si tedy postupitel zavinil trestní stíhání sám, resp. zavdal příčinu k jeho dalšímu pokračování, náhrada škody a nemajetkové újmy mu tedy nenáleží. Co se týče nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy, není žalobkyně aktivně legitimována k jejímu uplatnění. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním je ryze osobnostním právem, které je imanentně spjato s osobou poškozeného (vedlejšího účastníka). Tento nárok tedy nelze postoupit třetí osobě, smlouva o postoupení pohledávky je tedy absolutně neplatná.

4. Na to reagovala žalobkyně s tím, že vedlejší účastník si nemohl trestní stíhání sám zavinit, neboť předmětný výslech proběhl až po zahájení trestního stíhání. Vedlejší účastník byl navíc během výslechu ve značném stresu, výslechu nebyl přítomen tlumočník, vedlejší účastník prohlášení učinil, aniž by chápal jeho podstatu a důsledky. Navíc došlo k následně překvalifikaci trestného činu, po zproštění vedlejšího účastníka pak nebylo pokračováno v jeho trestním stíhání pro trestný čin, k němuž se měl doznat. Žalobkyně je pak v této věci aktivně legitimována, neboť vedlejší účastník uplatnil před postoupením pohledávky svůj nárok u orgánu veřejné moci.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že vedlejší účastník uplatnil dne , datum, u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 123 256,80 Kč, žalovaná jeho žádosti nevyhověla s tím, že vedlejší účastník si trestní stíhání zavinil sám. Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie , jméno FO, , odboru obecné kriminality – 6. oddělení ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , bylo zahájeno trestní stíhání vedlejšího účastníka pro podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 217 odst. 1 tr.z. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne , datum, , byl vedlejší účastník obžaloby zproštěn.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Již při zahájení trestního stíhání vycházel policejní orgán ze skutečnosti, že se vedlejší účastník k trestnému činu doznal, jak je uvedeno v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání. Při svém výslechu dne , datum, pak vedlejší účastník uvedl, že souhlasí s tlumočením z českého jazyka do ruského jazyka a naopak, rusky hovoří plynně slovem i písmem, ruštinu používá jako svůj rodný jazyk, tlumočník byl výslechu přítomen. Vedlejší účastník rovněž uvedl, že plně pochopil, jakého trestného činu se dopustil, k tomu se doznává a plně souhlasí s postupem dle § 307 odst. 1 a 2 a § 309 odst. 1 trestního řádu (zjištěno ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, , konkrétně usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství policie , jméno FO, , Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality – 6. oddělení ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, ; protokolu o výslechu obviněného ze dne , datum, ).

8. Dne , datum, uzavřela žalobkyně jakožto postupník s vedlejším účastníkem jakožto postupitelem smlouvu o úplatném postoupení pohledávky, konkrétně pohledávky postupitele za Českou republikou ve výši 83 256,80 Kč s příslušenstvím vzniklou z titulu náhrady majetkové i nemajetkové újmy způsobené postupiteli nesprávným úředním postupem Obvodního ředitelství policie , adresa, , odboru obecné kriminality, 6. oddělením a orgánů činných v trestním řízení, když proti postupiteli bylo ode dne , datum, vedeno trestní stíhání pod č.j. , číslo jednací, , následně však byl postupitel zproštěn obžaloby ve věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž tento svůj nárok uplatnil postupitel u , organizační složka státu, dne , datum, (zjištěno ze smlouvy o úplatném postoupení pohledávky).

9. Soud neprovedl dokazování stanoviskem žalované ze dne , datum, a uplatněním nároku na náhradu újmy ze dne , datum, včetně doručenky, neboť skutečnosti těmito listinami prokazované, byly mezi účastnicemi nesporné. Zároveň soud neprovedl dokazování přehledovou tabulkou žalované vytvořenou žalobkyní, neboť se nejedná o důkaz, ale o tvrzení žalobkyně s odkazem na další případy.

10. Po zhodnocení důkazů každého jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud učinil tento závěr o skutkovém stavu.

11. Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie , adresa, , odboru obecné kriminality – 6. oddělení ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , bylo zahájeno trestní stíhání vedlejšího účastníka, rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , byl vedlejší účastník obžaloby zproštěn. Již při zahájení trestního stíhání vycházel policejní orgán ze skutečnosti, že se vedlejší účastník k trestnému činu doznal. Při svém výslechu dne , datum, pak vedlejší účastník uvedl, že souhlasí s tlumočením z českého jazyka do ruského jazyka a naopak, rusky hovoří plynně slovem i písmem, ruštinu používá jako svůj rodný jazyk, tlumočník byl výslechu přítomen. Vedlejší účastník rovněž uvedl, že plně pochopil, jakého trestného činu se dopustil, k tomu se doznává a plně souhlasí s postupem dle § 307 odst. 1 a 2 a § 309 odst. 1 trestního řádu. Dne , datum, uzavřela žalobkyně jakožto postupník s vedlejším účastníkem jakožto postupitelem smlouvu o úplatném postoupení pohledávky uplatnění v tomto řízení, přičemž již před jejím postoupením uplatnil vedlejší účastník svůj nárok u žalované, ta jeho žádosti nevyhověla.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

13. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zák. o OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

16. Podle § 5 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

17. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 12 odst. 1 písm. a) zák. o OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám.

19. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Podle § 15 odst. 1 zák. o OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

21. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno a jenž byl zproštěn obžaloby, má ve smyslu výše řečeného zásadně právo na náhradu škody, způsobené sdělením obvinění; takové právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

24. V posuzovaném řízení bylo vůči vedlejšímu účastníkovi vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, , když tento byl následně zproštěn obžaloby.

25. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

26. Uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zůstavitelem u úřadu uvedeného v § 6 OdpŠk postupem podle § 14 odst. 1 OdpŠk není uplatněním práva u orgánu veřejné moci ve smyslu § 1475 odst. 2 ObčZ. Orgánem veřejné moci je podle ustálené judikatury takový subjekt, který autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob, není vůči nim v rovném postavení a jeho rozhodnutí jsou vynutitelná státní mocí (ÚS ČSFR I. ÚS 191/92; ÚS II. ÚS 75/93). Rozhodující je povaha činnosti, nikoli formální zařazení – orgánem veřejné moci může být i fyzická osoba, které stát výkon veřejné moci svěřil. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady při předběžném projednání nároku podle § 14 OdpŠk však nevystupují jako orgány veřejné moci v tomto smyslu. Předběžné projednání je neformální vyjednávací proces, nikoli správní řízení. Úřad nevydává závazná rozhodnutí a jeho stanovisko je pouze občanskoprávním úkonem státu, nikoli správním aktem (srov. NS 30 Cdo 1084/2017; NS 30 Cdo 1776/2020). Proto uplatnění nároku podle § 14 OdpŠk není uplatněním nároku u orgánu veřejné moci pro účely § 1475 odst. 2 OZ a samo o sobě nezakládá přechod osobnostního nároku (např. na dědice). Institutu § 14 OdpŠk nelze přisuzovat jiný účinek než umožnění mimosoudního vyřízení věci (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 107/2021).

27. Soud v daném případě dospěl k závěru, že ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu není žalobkyně v této věci aktivně legitimována. Takový nárok je nárokem osobní povahy, a jako takový nemůže být postoupen s výjimkou případů, kdy došlo k jeho předchozímu uplatnění u orgánu veřejné moci, to však není splněno pouhým uplatněním nároku u orgánu dle § 6 zák. o OdpŠk, jak vyložil Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí.

28. S ohledem na skutečnost, že ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu tedy není žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, soud žalobu v této části zamítl, když ani skutečnost, že postupitel vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobkyně, tuto skutečnost nemůže změnit, když ani případným návrhem na změnu účastenství nelze nahrazovat nedostatek věcné legitimace, vedlejší účastník pak v řízení vystupuje pouze na podporu hlavního účastníka a ne jako druhá možnost pro případ, že by hlavní intervent nebyl úspěšný.

29. Následně se soud zabýval nárokem na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu.

30. Ustanovení § 12 zák. o OdpŠk vylučuje nárok na náhradu škody u osoby, která si svým zaviněným jednáním sama způsobila vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření; jde o zvláštní formu spolupůsobení poškozeného, která se posuzuje restriktivně a vztahuje se jen na jednání poškozeného, jež konkrétně vyvolalo vazební nebo odsuzující důvod, přičemž postačí i nevědomá nedbalost, nikoli však pouhá skutečnost, že trestní řízení bylo proti osobě vedeno – rozhodné je, zda její chování samo založilo obavu uvedenou v § 67 TrŘ nebo přispělo k odsouzení např. nepravdivým doznáním či zatajením podstatných skutečností; samotná trestní minulost nebo samotné podezření z trestné činnosti nepostačují, a i v případě více vazebních důvodů postačí, že si poškozený zavinil naplnění alespoň jednoho z nich.

31. V případech, kdy je trestní stíhání zastaveno, ovšem s opačným závěrem, tedy že se trestně stíhaný dopustil protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě trestného činu [například v případě podmíněného zastavení se k činu doznal {§ 307 odst. 1 písm. a) trestního řádu}, v případě narovnání prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán {§ 309 odst. 1 písm. a) trestního řádu}], je náhrada škody vyloučena. V takových případech by bylo poskytnutí náhrady škody v rozporu s dobrými mravy (srov. důvodovou zprávu k návrhu zákona č. 82/1998 Sb.), respektive s obecnými principy spravedlnosti (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3485/2013, uveřejněný pod číslem 77/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1314/2024).

32. Nejvyšší soud již přijal za svůj závěr, že doznání se ke spáchání trestného činu může být skutečností, kterou si obviněný zavinil trestní stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1777/2012) nebo odsouzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. 28 Cdo 778/2011, srov. rovněž Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 101 a 102). Uvedený závěr lze dle Nejvyššího soudu vztáhnout rovněž na zavinění si vazby, byť nikoliv obecně, ale vždy po zvážení konkrétních okolností posuzovaného případu, vyjádřených skutečnostmi, které trestní soud při vzetí do vazby dle odůvodnění usnesení o vzetí do vazby zvažoval. V nyní posuzovaném případě Nejvyšší soud po zvážení všech okolností shledal, že žalobce si vzetí do předstižné vazby zapříčinil sám. Žalobce se sice doznal jen k části skutků, kladených mu za vinu (konkrétně ke zneužití jednoho nezletilého), nicméně i to mohlo vyvolat (a podle odůvodnění usnesení o vzetí do vazby vyvolalo) důvodnou obavu trestního soudu z toho, že žalobce bude v pohlavním zneužívání, pro které byl již dříve trestán, pokračovat (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 827/2014).

33. Ani ve vztahu k tomuto druhému nároku soud neshledal žalobu důvodnou. Policejní orgán již při zahájení trestního stíhání vycházel ze skutečnosti, že se vedlejší účastník k danému trestnému činu doznal, tento toto následně i potvrdil při svém výslechu bezprostředně po zahájení trestního stíhání, přičemž námitka jazykové bariéry je zcela nedůvodná, když vedlejší účastník měl k dispozici tlumočníka do ruského jazyka, o němž prohlásil, že jej používá jako svůj rodný jazyk. V daném případě se tedy analogicky uplatní výjimka dle § 12 odst. 1 písm. a) zák. o OdpŠk a žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 a násl. o.z., tak náhrada škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu nenáleží.

34. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla ve věci plně úspěšná, soud jít tedy přiznal částku 1 350 Kč jakožto náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za tři úkony podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření ve věci, příprava na jednání, účast na jednání) po 450 Kč, a to s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č.j. 28 Cdo 2638/2025-615, dle něhož nelze přehlédnout, že paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl, aby bylo odstraněno nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o.s.ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával § 151 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 13 odst. 3 AT (ve znění účinném do 30. 6. 2018), respektive § 13 odst. 4 AT (ve znění účinném od , datum, do , datum, ), účastníku zastoupenému advokátem. Jestliže § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od , datum, stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o.s.ř.

36. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.