17 C 63/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství za niž před soudem jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 200 000 USD s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 200 000 USD se smluvním úrokem ve výši 20 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne [datum] ve znění pozdějších doplnění domáhala po žalované zaplacení částky 20 257 396,86 Kč coby odškodnění za majetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) z titulu nezákonného rozhodnutí, za které označila rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.3.2018, č.j. 12 Co 14/2018-143, který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2019, č.j. 21 Cdo 3697/2019-204, přičemž věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Městský soud v Praze však řízení zastavil, neboť [právnická osoba] s.r.o. v likvidaci, [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), byla mezitím po provedené likvidaci vymazána z Obchodního rejstříku. Dle žalobkyně označený nezákonný rozsudek definitivně znemožnil žalobkyni domáhat se svého nároku u vymazané společnosti. Ke skutkovým okolnostem posuzovaného řízení žalobkyně uvedla, že se v něm dnes již zaniklá [anonymizována dvě slova] coby žalobkyně proti žalovaným 1) Česká republika Krajský soud v Plzni, 2) nynější žalobkyně a 3) [jméno] [příjmení], [datum narození], domáhala, aby Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen„ obvodní soud“) rozhodl, že žalovaní jsou povinni ve prospěch [anonymizována dvě slova] souhlasit s vydáním předmětu úschovy, částky ve výši 336 748,49 USD, která byla zajištěna na bankovním účtu [jméno] [příjmení] č. ú. [bankovní účet] a která se nacházela v soudní úschově Obvodního soudu pro Prahu 4 Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 18.4.2017, č.j. 60 C 169/2016, žalobu proti všem žalovaným zamítl a současně zamítl i žalobu žalobkyně ([anonymizováno]) podanou proti žalovaným 1) [jméno] [příjmení], 2) [anonymizována dvě slova] o nahrazení jejich souhlasu s vydáním částky z téže soudní úschovy. Podle názoru Obvodního soudu pro Prahu 4 měly být peněžní prostředky vydány [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále jen [anonymizována dvě slova]) v likvidaci a navrhovatel by se pak mohl domáhat uspokojení svého nároku vůči této společnosti v rámci exekučního řízení. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podala [anonymizována dvě slova] odvolání k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 20.3.2018, č.j. 12 Co 14/2018-143, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě [anonymizována dvě slova] vyhověl. Proti odvolacímu rozsudku podala žalobkyně dovolání, kterému Nejvyšší soud vyhověl, rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Po té Městský soud v Praze usnesením ze dne 14.1.2020, č.j. 12 Co 14/2018, rozhodl ve věci tak, že rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. o žalobě [anonymizována dvě slova] se zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje, a to proto, že ještě před rozhodnutím odvolacího soudu byla žalobkyně [příjmení] [jméno] vymazána dne [datum] z Obchodního rejstříku. Mezitím byla Obvodním soudem pro Prahu 4 sporná úschova uvedené společnosti vydána, a to i přesto, že dne 30.10.2019, pod č.j. 003 EX 1964/08-99, soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] vydal exekuční příkaz k vymáhání peněžité povinnosti ve výši 19 186 766,10 Kč, kde jako dlužník povinného je uvedena Česká republika Obvodní soud pro Prahu 4. K požadované částce žalobkyně uvedla, že ji odvíjí od pohledávky žalobkyně za [anonymizována dvě slova] z titulu smlouvy o půjčce ve výši 200 000 USD s ročním sjednaným úrokem 20 procent ke dni podání žaloby. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně žádá od [datum]. K uplatnění nároku u žalované žalobkyně uvedla, že jej uplatnila dopisem ze dne [datum]. V šestiměsíční lhůtě však žalovaná nárok žalobkyně neprojednala.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně u ní nárok dne [datum] uplatnila z důvodů v žalobě popsaných v celkové výši 19 186 776,16 Kč a to pouze z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp.zn. 60 C 169/2016 s tím, že k projednání nároku žalobkyně došlo stanoviskem ze dne [datum], kterým sdělila žalobkyni, že nárok neuznává. Žalovaná výslovně učinila spornou skutečnost, že u ní žalobkyně uplatnila nárok ve jakékoli vyšší částce a dále, že u ní uplatnila nárok z titulu nesprávného úředního postupu soudního exekutora Mgr. [příjmení] (z tohoto titulu se po upřesnění žaloby žalobkyně odškodnění již nadále nedomáhala, pozn. soudu). Dle žalované nelze sni v jednání Obvodního soudu pro Prahu 4 ani v jednání Městského soudu v Praze v posuzovaném řízení spatřovat nesprávný úřední postup, neboť žalobkyně se proti vydání předmětu úschovy mohla bránit v řízení o úschově sp.zn. 34 Sd 148/2015, což sice nejprve učinila, nicméně blanketní odvolání poté již nedoplnila s tím, že [anonymizována dvě slova] byla z OR vymazána až ke dni [datum], tedy ke dni [datum], kdy jí byla úschova vydána, ještě existovala. Rovněž exekuční příkaz byl vydán až dne [datum], tedy až po odeslání úschovy.

3. V doplnění žalobního návrhu na výzvu soudu ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že vzniklou škodu uplatňuje z titulu nezákonného rozhodnutí, za které označila pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.3.2018, č.j. 12 Co 14/2018-143, který byl posléze zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu. Nebylo poté možné se již peněz ze soudní úschovy domoci, protože [anonymizována dvě slova] byla vymazána z Obchodního rejstříku. V tomto podání pak změnila požadovanou částku na 21 140 770,19 Kč.

4. V podání ze dne [datum] žalobkyně navrhla připuštění změny žaloby tak, že se nově domáhá částky 200 000 USD spolu se smluvním úrokem ve výši 20 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

5. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 10.6.2022, č.j. 17 C 63/2021- 109. Tento rozsudek byl k odvolání žalobkyně zrušen, neboť nebylo rozhodnuto o návrhu na připuštění změny žaloby ze dne [datum]. Soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne [datum] a dále usnesením ze dne [datum]. Předmětem řízení je aktuálně nárok žalobkyně na zaplacení částky 200 000 USD spolu se smluvním úrokem ve výši 20 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

6. Obě jednání ve věci byla konána v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti strany žalující, která se k jednání bez omluvy nedostavila, ač k němu byla (prostřednictvím zvoleného zástupce) řádně předvolána nejméně 10 dnů předem.

7. Soud neprovedl dokazování obsahem spisu soudního exekutora Exekutorského úřadu pro [část Prahy] 003 Ex 1964/08, exekučními příkazy a smlouvou o úvěru mezi žalobkyní a [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] pro nadbytečnost. Žalobkyně totiž omezila tvrzený odpovědnostní titul toliko na shora citované nezákonné rozhodnutí Městského soudu v Praze a již netvrdila, že ke škodě došlo i v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. [příjmení]. Exekuční příkazy byly navrženy k prokázání skutečnosti, že Obvodní soud pro Prahu 4 postupoval nesprávně, když žalobkyni finanční prostředky ze soudní úschovy žalobkyni nevydal, nicméně žalobkyně proti zamítavému usnesení obvodního soudu odvolání nepodala a bylo tudíž bezpředmětné provádět dokazování listinami, které nemohou nesprávný úřední postup prokázat, protože ten v daném případě může představovat pouze nezákonné rozhodnutí. Provádět dokazování smlouvou o půjčce, tedy k otázce tvrzené příčinné souvislosti, by mělo právní význam pouze za předpokladu, že by ve věci byl shledán odpovědnostní titul.

8. Ze shodných tvrzení účastníků, z uplatnění nároku ze dne [datum] u žalované a stanoviska žalované ze dne [datum] zjištěno, že žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne [datum] ve výši 19 186 776,16 Kč z titulu nesprávného postupu Městského soudu v Praze v řízení sp.zn. 60 C 169/2016, který vedl k nezákonnému rozhodnutí, že žalovaná nárok žalobkyně projednala stanoviskem ze dne [datum], přičemž dospěla k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

9. Soud po provedeném dokazování učinil následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu. [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu]

12. Soud blíže nehodnotil důkazy, z nichž posléze skutková zjištění neučinil, neboť ze shora uvedených důkazů zjištěné skutečnosti jsou postačující k posouzení žalobou uplatněného nároku.

13. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s průběhem obou soudních řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 s tím, že bylo prokázáno, že do soudní úschovy bylo složeno 336 748,49 USD, které byly v rámci úkonů trestního řízení zajištěny na účtu [jméno] [příjmení] [jméno] vydání finančních prostředků ze soudní úschovy si požádala jak [anonymizována dvě slova], tak žalobkyně, přičemž oba návrhy na vydání finančních prostředků ze soudní úschovy byly zamítnuty. Žalobkyně proti zamítavému rozhodnutí obvodního soudu odvolání nepodala. [anonymizována dvě slova] i žalobkyně se poté obrátily na obvodní soud s návrhem na nahrazení souhlasu složitele a dalších příjemců s tím, že obě řízení obvodní soud spojil ke společnému projednání a poté rozsudkem ze dne [datum] oba návrhy zamítl. Proti zamítavému rozsudku o svém návrhu, kdy požadovala vydat 200 000 USD s příslušenstvím, žalobkyně odvolání nepodala. Proti zamítavému rozsudku o svém návrhu podala odvolání [anonymizována dvě slova], kterému Městský soud v Praze jako soud odvolací vyhověl rozsudkem ze dne [datum], kterým nahradil souhlas České republiky – Krajského soudu v Plzni, [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] s vydáním částky 336 748,49 USD. Tento odvolací rozsudek žalobkyně označila za nezákonné rozhodnutí, z něhož odvozuje škodu, jejíž náhrady se domáhá po žalované. Proti odvolacímu rozsudku podala žalobkyně dovolání, kterému Nejvyšší soud vyhověl a odvolací rozsudek Městského soudu v Praze zrušil. Usnesením ze dne [datum] rozhodl poté Městský soud v Praze jako soud odvolací, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] se zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje. Proti tomuto usnesení žalobkyně žádný opravný prostředek nepodala. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně nárok u žalované uplatnila a že mu žalovaná nevyhověla, neboť neshledala žádný nesprávný úřední postup.

14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav následovně.

15. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

20. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

23. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

24. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk, je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

25. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní označené pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 20.3.2018, č.j. 12 Co 14/2018-143, bylo Nejvyšším soudem zrušeno pro nezákonnost, nicméně současně soud dospěl k závěru, že dílem žalobkyně nevyčerpala všechny právní prostředky, které jí procesní právo poskytovalo, a dílem toto nezákonné rozhodnutí nebylo příčinou vzniku škodu na straně žalobkyně. Předně žalobkyně pomíjí to, že se sama u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhala jednak vydání finančních prostředků ze soudní úschovy a jednak nahrazení souhlasu složitele a dalších příjemců, přičemž ani jednomu návrhu nebylo vyhověno. Návrh na vydání finančních prostředků ze soudní úschovy žalobkyni obvodní soud zamítl usnesením ze dne [datum], přičemž žalobkyně odvolaní proti tomuto usnesení nepodala. Návrh na nahrazení souhlasu ostatních příjemců a složitele byl spojen do společného řízení pod sp.zn. 60 C 169/2016, kdy rozsudkem ze dne [datum] bylo rozhodnuto i o tomto návrhu, přičemž ani proti tomuto zamítavému rozsudku žalobkyně odvolání nepodala a to tak nabylo právní moci. V této části nemohl odvolací Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu přezkoumat, neboť byl pravomocným rozsudkem v příslušné části rovněž vázán. Dále žalobkyně nevyužila ani možnosti, kterou dává § 243 o.s.ř. a který byl adekvátním právním prostředkem k tomu, jak odvrátit účinky pravomocného rozsudku městského soudu. Žalobkyni totiž již tehdy muselo být jasné, ostatně byla zastoupena advokátem, že na základě pravomocného rozsudku bude [anonymizována dvě slova] moci žádat o vydání předmětu soudní úschovy. Soud tedy činí dílčí závěr, že žalobkyně nevyužila všechny opravné a další právní prostředky, které se nabízely a které byly s to přivodit jiný výsledek posuzovaných řízení. Soud z tohoto důvodu nepovažuje za důvodné výtky k postupu Obvodního soudu pro Prahu 4, že žalobkyni nevydal na základě předložených listiny finanční prostředky ze soudní úschovy, neboť proti tomuto zamítavému usnesení se mohla žalobkyně bránit podáním odvolání, což však neučinila. V tomto směru soud odkazuje na judikatorní závěry, stojící na stanovisku, že odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládá úřední postup, který se následně projeví v obsahu rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1761/2016). Viděno v poměrech souzené věci, žalobkyní tvrzený nesprávný postup se projevil v zamítavém rozhodnutí obvodního soudu, které jedině mohlo být odpovědnostním titulem, avšak proti němu žalobkyně odvoláním nebrojila. Rovněž nejsou na místě výtky proti způsobu, jak obvodní soud rozhodl v řízení o nahrazení souhlasu, pokud jde o návrh podaný žalobkyní, neboť ani v tomto případě žalobkyně proti zamítavému výroku ve věci jejího návrhu o nahrazení souhlasu odvolání nepodala, přičemž odvolací městský soud konstatoval v předmětném odvolacím rozsudku, že tuto část přezkoumat nemůže právě proto, že v této části nenapadený rozsudek obvodního soudu nabyl právní moci.

26. Žalované je pak třeba přisvědčit v tom, že žalobkyní označené nezákonné rozhodnutí bylo toliko předpokladem k tomu, aby si [anonymizována dvě slova] o vydání finančních prostředků ze soudní úschovy mohla úspěšně požádat. V důsledku tohoto pravomocného rozhodnutí však žalobkyni žádná škoda vzniknout nemohla, neboť v jeho důsledku žalobkyně nezískala žádné právo, ani jí nebyla uložena žádná povinnost. Pokud žalobkyně spojuje svou škodu s tím, že finanční prostředky ze soudní úschovy byly vydány [anonymizována dvě slova] a staly se tak pro žalobkyni nedostupné, pak ovšem k vydání finančních prostředků ze soudní úschovy došlo až na základě usnesení obvodního soudu ze dne [datum], nikoli již na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze. Mezi tímto později zrušeným pravomocným rozsudkem a žalobkyní tvrzenou škodou tak chybí vztah příčinné souvislosti, který je další z nezbytných podmínek pro vyvození odpovědnosti státu. Teprve na základě žádosti [anonymizována dvě slova] a uplatněním uvedeného pravomocné rozsudku došlo k vydání soudní úschovy. Proti usnesení obvodního soudu ze dne [datum] žalobkyně odvolání sice podala, ale blanketní formou s tím, že jej následně nedoplnila a odvolání bylo odvolacím soudem následně odmítnuto. Na takto podané odvolání je proto z hlediska využití opravných prostředků hledět, jako by nebylo vůbec podáno. Žalobkyně tedy nevyužila opravný prostředek právě proti rozhodnutí, které bylo právním důvodem pro to, že finanční prostředky byly [anonymizována dvě slova] ze soudní úschovy vydány. Toto rozhodnutí však nesplňuje předpoklady pro jeho označení za nezákonné rozhodnutí, protože nebylo pro nezákonnost ani změněno ani zrušeno.

27. Soud proto uzavírá, že žalobkyní označené rozhodnutí Městského soudu v Praze sice bylo pro nezákonnost zrušeno, ale nebylo bezprostřední příčinnou skutečnosti, s níž žalobkyně pro sebe spojuje vznik škody, za níž by měl odpovídat stát, tedy vydání finančních prostředků ze soudní úschovy, a nemůže tak přestavovat odpovědnostní titul pro žalobkyní tvrzenou škodu. Mezi tímto zrušeným rozhodnutím a žalobkyní tvrzenou škodou totiž soud neshledal příčinnou souvislost jako nezbytný předpoklad vyvození odpovědnosti státu. I kdyby však bylo příčinou vzniku škody, pak nebyly splněny podmínky § 8 odst. 3 části před středníkem OdpŠk. Žalobkyně nevyužila veškeré právní prostředky, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje. Tímto právním prostředkem byl návrh Nejvyššímu soudu podle § 243 o.s.ř. na odklad právní moci, případně vykonatelnosti předmětného odvolacího rozsudku. Dle názoru soudu až usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým byly finanční prostředky ze soudní úschovy vydány [anonymizována dvě slova], je tím rozhodnutím, v jehož důsledku k vydání prostředků ze soudní úschovy došlo a které tak bylo příčinnou vzniku jakékoli případné škody žalobkyně. Proti tomuto usnesení však žalobkyně odvolání nepodala, resp. její odvolání bylo pro neodstranění vad podaného odvolání odmítnuto, tudíž se na něj z hlediska vyčerpání opravných prostředků hledí, jak by jej žalobkyně vůbec nepodala. Toto usnesení proto odpovědnostním titulem coby nezbytným předpokladem vyvození odpovědnosti státu vůbec být nemůže, protože jen nelze označit za nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk. Jelikož žalobkyní označené nezákonné rozhodnutí nemůže být, a hned ze dvou shora uvedených důvodů předpokladem vyvození odpovědnosti státu za škodu, a rozhodnutí, které příčinou případné škody bylo, nelze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by zjišťoval splnění podmínek dalších.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši sedmi režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], za vyjádření ze dne [datum] k odvolání žalobkyně, za přípravu na jednání dne [datum] a [datum] a účast na jednání dne [datum], dne [datum] a dne [datum] (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem tedy 2 100 Kč (výrok II.).

29. Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod a ani žalobkyně o jinou lhůtu nežádala.