17 C 76/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobce: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město jakožto správce pozůstalosti po celé jméno žalobce , anonymizováno datum , anonymizováno datum anonymizována dvě slova adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa odporová žaloba dle § 267a o. s. ř.

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalované ve výši 94 446 Kč se zákonnými úroky z prodlení a náklady řízení ve výši 3 780 Kč v exekuci č.j. 180 Ex 124/11 (předtím č.j. 025 Ex 124/11) u Exekutorského úřadu Praha 6, soudní exekutor Mgr. Zuzana Sobíšková (předtím JUDr. Jan Grosam), Bělohorská 270/17, Praha 6, není po právu co do pravosti, výše, skupiny a pořadí k uspokojení z rozvrhu výtěžku dražby nemovitosti bytové jednotky ve vlastnictví [celé jméno žalobce], jehož vlastnictví bylo potvrzeno určovacím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 8. 2013, č.j. 27 C 169/2006-318, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2014, č.j. 15 Co 286/2014-376, a dále určení, že ostatní pohledávky přihlášené nebo uplatněné v exekuci č.j. 180 Ex 124/11 (předtím č.j. 025 Ex 124/11) u Exekutorského úřadu Praha 6, soudní exekutor Mgr. Zuzana Sobíšková (předtím JUDr. Jan Grosam), Bělohorská 270/17, Praha 6, nejsou po právu co do pravosti, výše, skupin a pořadí k uspokojení z rozvrhu výtěžku dražby nemovitosti bytové jednotky ve vlastnictví [celé jméno žalobce], jehož vlastnictví bylo potvrzeno určovacím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 8. 2013, č.j. 27 C 169/2006-318, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2014, č.j. 15 Co 286/2014-376, se zamítá.

II. Žádný s účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Původní žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 3. 2016 domáhal určení, že pohledávka žalované ve výši 94 446 Kč s příslušenstvím a ostatní přihlášené nebo uplatněné pohledávky v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem Mgr. Zuzanou Sobíškovou (původně JUDr. Janem Grosamem) pod sp. zn. 180 Ex 124/11 nejsou po právu k uspokojení z rozvrhu výtěžku dražby nemovitosti ve vlastnictví původního žalobce. Uvedl, že na návrh žalované, jakožto oprávněné, vydal Obvodní soud pro Prahu 2 dne 3. 3. 2011 usnesení pod č. j. 33 EXE 211/2011-20, jímž byla proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], nařízena exekuce na základě exekučního titulu, jímž byl platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. 52 C 135/2010, a to k vymožení částky 94 446 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 3 780 Kč. Vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 6 JUDr. Jan Grosam (dále také jen„ soudní exekutor“, následně Mgr. Zuzana Sobíšková). Dne 23. 3. 2011 vydal soudní exekutor exekuční příkaz č. j. 025 Ex 124/11-8 o prodeji a dne 10. 5. 2013 usnesení č. j. 025 Ex 124/11-40, o nařízení dražby na den 9. 7. 2013 týkající se bytové jednotky [číslo] (byt 2+1 o podlahové ploše 53,9 m2) nacházející se v 1. nadzemním podlaží domu [adresa], zapsaného na [list vlastnictví], stojícího na pozemku parc. [číslo] se spoluvlastnickým podílem o velikosti 539/5723 na společných částech domu a na pozemku v [katastrální uzemí], [územní celek], [anonymizována dvě slova] [list vlastnictví] u [stát. instituce], kat. pracoviště [obec] (dále jen„ předmětný byt“). Na [list vlastnictví] v části D (jiné zápisy) je však od 12. 11. 2006 vyznačena poznámka s textem:„ Poznámka spornosti Jednotka: [číslo]“ a„ Oznámení o podaném žalobním návrhu na určení práva ze dne 12. 11. 2016“, což bylo katastrálním úřadem vyznačeno poté, co původní žalobce podal dne 12. 11. 2006 u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobu o určení vlastnictví k předmětnému bytu proti [jméno] [příjmení]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 8. 2013, č. j. 27 C 169/2006-318, bylo deklarováno nikdy nevzniklé a neexistující vlastnictví povinného [jméno] [příjmení] k předmětnému bytu z důvodu neplatné kupní smlouvy ze dne 25. 5. 2006, zároveň byl původní žalobce určen vlastníkem předmětného bytu s právní mocí dne 22. 10. 2013. Katastrální úřad však neprovedl změnu zápisu v katastru nemovitostí. Vlastnické právo původního žalobce nepřipouští exekuci postihující tuto bytovou jednotku a tato by tedy měla být vyškrtnuta ze soupisu. Původní žalobce o toto požádal dne 20. 5. 2015 soudního exekutora, ten to však odmítl s tím, že předmětný byt byl dne 10. 7. 2013 vydražen, usnesení o příklepu je pravomocné, a uvedení v předešlý stav je dle § 57 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ e. ř.“) vyloučeno. Původní žalobce namítal, že toto ustanovení však na danou věc nedopadá, exekuce totiž stále běží, přičemž o navrácení v předešlý stav, tedy o vrácení nemovitosti [jméno] [příjmení], vůbec nejde. Zároveň nic nebrání soudnímu exekutorovi částku dosaženou vydražením bytové jednotky (1 920 000 Kč), kterou má při nevydaném rozvrhovém usnesení dosud na svém účtu, uvolnit zpět vydražiteli. Soudní exekutor i účastníci exekučního řízení si museli být vědomi, že nelze v dobré víře nabýt předmětný byt od nevlastníka [jméno] [příjmení], neboť by tím došlo k protiprávnímu vyvlastnění nemovitosti. Takový výkon práva je v rozporu s dobrými mravy, přičemž zneužití práva nepožívá právní ochrany. Původní žalobce podal rovněž u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu o vyloučení předmětného bytu z exekuce, kde byla vedena pod sp. zn. 28 C 395/2015 Soudní exekutor nařídil rozvrhové jednání k rozvrhu výtěžku dražby, načež původní žalobce přihlásil svou pohledávku ve výši 3 773 000 Kč přihláškou z lepšího práva. Zároveň původnímu žalobci nezbývalo, než se domáhat popření pravosti, výše, skupiny a pořadí jimi přihlášených a uplatněných pohledávek touto žalobou. Původní žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu práva pro žalobce do katastru k předmětné nemovitosti (sp. zn. 27 C 11/2016).

2. Žalovaná uvedla, že o skutečnostech uváděných v žalobě není žalované ničeho známo, původní žalobce ji o tomto neinformoval. Žalovaná pouze podala oprávněný exekuční návrh k vymožení své pohledávky, přičemž nemá informaci o tom, že by soudní exekutor nepostupoval zákonným způsobem.

3. Soud usnesením ze dne 9. 8. 2016, č. j. 17 C 76/2016 – 35, řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o žalobě proti rozhodnutí katastrálního úřadu [číslo jednací] vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 11/2016. Usnesením ze dne 27. 11. 2020, č. j. 17 C 76/2016 – 81, bylo v řízení dle § 111 odst. 2 o. s. ř. pokračováno. V průběhu řízení žalobce dne 13. 10. 2016 zemřel.

4. Následně procesní nástupce žalobce (Česká republika jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako jediný účastník pozůstalostního řízení po původním žalobci) uvedl, že exekuce byla vedena nepřiměřeným způsobem, když pro dluh 94 446 Kč byl prodán byt v hodnotě téměř 2 000 000 Kč, který navíc nebyl ve vlastnictví povinného. V závěrečném návrhu uvedl, že je si vědom, že žaloba byla podána pozdě, nicméně byl nucen přijmout stav řízení takový, jaký byl.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 3. 2011, č. j. 33 EXE 211/2011 – 20, byla nařízena exekuce na majetek povinného [jméno] [příjmení] k uspokojení pohledávky oprávněné ([právnická osoba]) v částce 94 446 Kč s příslušenstvím, a to podle vykonatelného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. 52 C 135/2010. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Jan Grosam, Exekutorský úřad Praha 6. Usnesením ze dne 2. 5. 2016 Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl návrh [celé jméno žalobce] na odklad a na zastavení exekuce (zjištěno ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 33 EXE 211/2011).

7. Rozsudkem ze dne 27. 8. 2013, č. j. 27 C 169/2006-318 (ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu) Obvodní soud pro Prahu 6 určil, že [celé jméno žalobce] je vlastníkem předmětného bytu (včetně příslušného spoluvlastnického podílu). Toto rozhodnutí nabylo ve výroku o věci samé právní moci dne 22. 10. 2013 (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 8. 2013, č.j. 27 C 169/2006-318, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2014, č.j. 15 Co 286/2014-376).

8. Předmětný byt byl vydražen v rámci exekuce vedené u soudního exekutora pod sp. zn. 180 EX 124/11 (předtím sp. zn. 025 EX 124/11) na majetek povinného [jméno] [příjmení] (oprávněná [právnická osoba]). Usnesením o příklepu ze dne 9. 7. 2013, č. j. 180 EX 124/11-53, které nabylo právní moci dne 10. 8. 2013, vydražitel [jméno] [příjmení] zaplatil nejvyšší podání dne 15. 8. 2013. Ke dni 1. 4. 2016 byl jako vlastník předmětného bytu v katastru nemovitostí evidován Ing. [jméno] [příjmení], jako nabývací titul je uvedeno usnesení soudního exekutora o udělení příklepu 180 EX 124/2011-53 ze dne 9. 7. 2013, s právní mocí ke dni 10. 8. 2013. Rozvrhovým usnesením ze dne 13. 4. 2016, č. j. 180 EX 124/11-121, byla rozdělovaná podstata ve výši 1 910 000 Kč rozvržena tak, že z ní byla uspokojena jako první pohledávka exekutorky ve výši 364 098 Kč, jako druhá pohledávka věřitele [anonymizováno 7 slov] ve výši 22 312,20 Kč a jako třetí pohledávka oprávněné [právnická osoba] ve výši 134 548,91 Kč a pohledávka věřitele [ulice] [anonymizováno 5 slov] ve výši 1 389 040,89 Kč (zjištěno ze spisu soudní exekutorky Exekutorského úřadu Praha 6 Mgr. Zuzany Sobíškové sp. zn. 180 EX 124/11).

9. Rozsudkem ze dne 5. 11. 2020, č. j. 28 C 395/2015-257, Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl žalobu, jíž se žalobce [celé jméno žalobce] domáhal vyloučení předmětného bytu z exekuce vedené soudní exekutorkou Exekutorského úřadu Praha 6 Mgr. Zuzanou Sobíškovou (dříve JUDr. Janem Grosamem) pod sp. zn. 180 EX 124/11 (dříve sp. zn. 025 EX 124/11) (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 11. 2020, č. j. 28 C 395/2015-257).

10. Žalobou vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 11/2016 se žalobce domáhal po žalovaných [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] povolení vkladu práva k předmětnému bytu, když podal žalobu proti rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 28. 4. 2016, [číslo jednací], jímž byl zamítnut vklad práva žalobce k předmětnému bytu do katastru nemovitostí. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2019, č. j. 27 C 11/2016-126, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2020, č.j. 4 Co 352/2019-165 (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2019, č.j. 27 C 11/2016-126, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2020, č.j. 4 Co 352/2019-165).

11. Soud předně konstatuje, že nerozhodoval o procesním nástupnictví dle § 107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť z usnesení soudní komisařky Mgr. Alexandry Červové ze dne 9. 11. 2018, č. j. 26 D 1509/2016 – 404, bylo zjištěno, že řízení o pozůstalosti původního žalobce bylo přerušeno do doby skončení v usnesení uvedených soudních řízení. Pozůstalostní řízení tak prozatím nebylo skončeno, a to s ohledem na to, že zůstavitel nezanechal dědice, resp. ti dědictví odmítli, přichází tak v úvahu připadnutí pozůstalosti státu, tzv. odúmrť, nicméně soudní komisařka nemůže s ohledem na probíhající řízení určit rozsah aktiv, resp. skutečnost, zda je pozůstalost předlužená. K tomu soud uvádí, že dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007 platí, že ztratí-li po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice, jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit, nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne (§ 107 o. s. ř.) o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem, jen tehdy, bylo-li pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu podle ustanovení § 462 zákona č. 40/1964 Sb. (nyní § 1634 zákona č. 89/2012 Sb.). Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu jako tzv. odúmrť, také ve vztahu k dědictví připadnuvšího státu platí, že se nabývá smrtí zůstavitele. Ze skutečnosti, že zůstavitel nezanechal žádné dědice, že zůstavitelovi dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo že z jiných důvodů dědictví nenabude (nemůže nabýt) žádný dědic, však nelze dovozovat, že by soud v usnesení o dědictví musel vždy potvrdit připadnutí dědictví státu, a to proto, že dědické řízení může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, nebo že soud může nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo, nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout, jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela anebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo. Kdyby došlo k uzavření a schválení dohody o přenechání dědictví žalobcovým věřitelům k úhradě dluhů, nepřešlo by vlastnictví k předmětným nemovitostem na stát, ale na věřitele určeného dohodou. V případě likvidace žalobcova dědictví by se stal vlastníkem předmětných nemovitostí ten, kdo by je nabyl při zpeněžování žalobcova majetku.

12. Dále soud uvádí, že udělením příklepu v průběhu exekučního řízení nabyl vydražitel [jméno] [příjmení] originárním způsobem vlastnické právo k vydražované věci (předmětnému bytu), kdy tento způsob nabytí vlastnického práva připadá v úvahu, pokud usnesení o příklepu nabylo právní moci a vydražitel zaplatí nejvyšší podání, což se v posuzované věci stalo. Případné předešlé vady řízení nejsou pro nabytí vlastnického práva podstatné. Původní žalobce měl možnost se proti tomuto bránit vylučovací žalobou, v takovém případě by bylo exekuční řízení přerušeno do doby rozhodnutí soudu o této žalobě, nicméně vylučovací žaloba byla v tomto případě původním žalobcem podána později (rok 2016), než došlo k dražbě předmětného bytu, resp. vydražení předmětného bytu (rok 2013). S tímto souhlasil i procesní nástupce žalobce, neboť ve svém závěrečném návrhu připustil, že žaloba byla podána opožděně. Na tomto závěru (nabytí vlastnického práva vydražitelem k předmětnému bytu) nemění nic ani skutečnost, že povinný nebyl vlastníkem draženého bytu. K tomuto soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006, č. j. 22 Cdo 850/2005. Stejně tak na tom nemění nic skutečnost, že bylo určeno vlastnické právo původního žalobce k předmětnému bytu (řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 169/2006), neboť rozhodnutí v řízení o určení vlastnického práva je závazné pouze pro účastníky řízení o určení vlastnického práva, jímž byl původní žalobce a povinný [jméno] [příjmení], nikoliv však vydražitel (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 145/2012). Obdobně rozhodl i Obvodní soud pro Prahu 10 ve svém rozhodnutí ze dne 5. 11. 2020, sp. zn. 28 C 395/2015.

13. S ohledem na uvedené tak soud podanou žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

14. O nákladech řízení soud rozhodl s přihlédnutím k § 150 o. s. ř., kdy sice žalovaná byla ve věci plně úspěšná (žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta), nicméně původní žalobce v průběhu řízení zemřel bez zanechání dědiců a prozatím nebylo rozhodnuto o připadnutí dědictví státu, resp. odúmrti, proto soud v řízení jednal s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových jako se správcem pozůstalosti, což jsou dle soudu důvody zvláštního zřetele hodné zamýšlené ust. § 150 o. s. ř.