17 C 76/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem (údaje o zástupci) proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 500 000 Kč s 10% úrokem z prodlení z této částky ročně od [datum] do zaplacení coby odškodnění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Nemajetková újma mu měla být způsobena v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu ve [obec] pod sp.zn. 1 T 98/2017. Žalobce svoji nemajetkovou újmu spatřoval v hlubokém a neoprávněném zásahu do jeho osobnostních práv jeho rodiny, v narušení psychické vyrovnanosti, manželských a rodinných vztahů. Žalobce uvedl, že byl stíhán tři roky a dodnes pociťuje strach z možného dalšího nezákonného obvinění. Výše odškodnění, které požaduje, odpovídá těžkostem a útrapám, které prožil a prožívá v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Žalobce tento nárok na nemajetkovou újmu, jakož i nárok na náklady obhajoby uplatnil mimosoudně u žalované v celkové výši 631 094 Kč dne [datum]. Žalovaná žalobci vyhověla pouze částečně, a to tak, že uznala pouze nárok na majetkovou újmu z titulu nákladů obhajoby. Nárok na nemajetkovou újmu žalovaná uhradit odmítla s odůvodněním, že nárok žalobce je promlčen. Žalobce s tímto názorem žalované ohledně promlčení nemajetkové újmy nesouhlasí s tím, že se jednak prokazatelně o právní moci rozsudku dozvěděl nejdříve dne [datum], ačkoliv byl doručen obhájci žalobce dne [datum]. S ohledem na více spoluobžalovaných však právní moc na rozsudku byla vyznačena dne [datum] s tím, že až dne [datum] byla tato skutečnost sdělena okresním soudem advokátní kanceláři. Dle žalobce by proto promlčecí doba měla být počítána ode dne [datum]. Žalobce se současně dovolával § 651 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku s ohledem na nouzový stav vyhlášený od [datum], během něhož promlčecí doba neběží. S ohledem na přijímaná opatření v nouzovém stavu a omezení provozu advokátní kanceláře zástupce žalobce nemohl nárok včas uplatnit.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žádost žalobce o odškodnění obdržela dne [datum]. Žádosti žalobce nebylo z její strany vyhověno, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum] z důvodu vznesené námitky promlčení. Po stručné rekapitulaci předmětného trestního řízení žalovaná uvedla, že pravomocně trestní stíhání skončilo dne [datum], kdy začala šestiměsíční promlčecí doba, jejíž běh skončil dne [datum], tedy již u žalované byl nárok uplatněn pozdě. Ohledně vědomosti žalobce o skončení trestního řízení žalovaná odkázala na ustálenou judikaturu zdejšího soudu i Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání mlčky souhlasili a věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Soud má proto za prokázané, že žalobce u žalované předběžně nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu ve [obec] pod sp.zn. 1 T 98/2017 uplatnil dne 28.2.2020.

5. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v plném rozsahu odmítla z důvodu promlčení uplatněného nároku, když vycházela z počátku běhu šestiměsíční promlčecí doby dnem právním moci zprošťujícího rozsudku.

6. Z vyšetřovacího a trestního spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 1 T 98/2017 soud zjistil a má za prokázané tyto pro posouzení věci podstatné skutečnosti a skutkové okolnosti: Usnesením Policie České republiky, územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum], (číslo jednací), bylo zahájeno trestní stíhání mimo jiné též žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného spolupachatelstvím podle § 23 trestního zákona s (jméno) (příjmení) a (jméno) (příjmení). Rozsudkem Okresního soudu ve (obec) ze dne 2. 7. 2019, č. j. 1 T 98/2017-4363, byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu pro skutky, kterými měl spáchat zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Kromě žalobce bylo trestní stíhání vedeno ještě proti dalším šesti obžalovaným. Zprošťující rozsudek ve vztahu k žalobci nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce coby obžalovaný při hlavním líčení dne [datum], při kterém byl vynesen předmětný rozsudek Okresního soudu ve [obec] – ve vztahu k žalobci rozsudek zprošťující, nebyl přítomen (u jeho jména je uvedeno: omluven), nicméně přítomen byl obhájce žalobce (příjmení) (jméno) (příjmení), který žalobce zastupuje i v tomto řízení.

7. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu posuzovaného řízení s tím, že trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno dne [datum], přičemž při hlavním líčení, při kterém byl vynesen pro žalobce zprošťující rozsudek byl přítomen jeho obhájce. Doložka právní moci byla na rozsudek vyznačena dne [datum]. Nárok u žalované žalobce uplatnil dne [datum], žaloba soudu došla dne [datum].

8. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.

9. Podle § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Podle § 32 odst. 3 věta OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

12. Podle § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

13. Žalobce se v tomto řízení domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s trestním řízením vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp.zn. 1 T 98/2017. Soud posoudil tento nárok v podobě požadovaného zadostiučinění ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce coby obviněného, přičemž toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno ve vztahu k žalobci zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 2. 7. 2019, č. j. 1 T 98/2017-4363, který nabyl právní moci dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované žádostí ze dne [datum], která žalované došla dne [datum]. V průběhu předběžného projednání nároku žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, který nyní žalobce uplatňuje podanou žalobou.

14. Námitka promlčení vznesená k žalobcem uplatněnému nároku byla soudem shledána důvodnou. Žaloba na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč soudu došla dne [datum]. Rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 2. 7. 2019 ve věci sp. zn. 1 T 98/2017 nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne [datum], přičemž zákonná šestiměsíční promlčecí doba skončila ve čtvrtek dne [datum]. Tento den byl také posledním dnem pro podání žaloby u soudu, neboť vzhledem k tomu, že mimosoudní uplatnění nároku došlo žalované v této věci až dne [datum], nemohlo dojít ani ke stavění promlčecí doby dle ustanovení § 35 OdpŠk. Z tohoto důvodu se jednalo o nárok promlčený již s ohledem na datum podání žaloby, kterou mohl žalobce podat u soudu nejpozději dne [datum] s ohledem na hmotněprávní povahu promlčecí lhůty, přičemž žalovaná námitku promlčení i v řízení před soudem vznesla. Soud proto uzavřel, že nárok žalobce touto žalobou uplatněný ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím je promlčený, přičemž s ohledem na tuto skutečnost se soud již nemohl zabývat samotnou podstatou uplatněného nároku, tedy otázkou posouzení jeho důvodnosti a výše.

15. Judikatura je ustálena v závěru, že obviněný z trestného činu, který je posléze obžaloby zproštěn se o jemu v souvislosti s trestním stíháním způsobené újmě dozvídá postupně během trestního řízení tím, že ji pociťoval, přičemž okamžik vzniku nemajetkové újmy nelze zaměňovat s okamžikem, kdy se poškozený dozví o tom, kdo za tuto újmu odpovídá, tedy dnem nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku. Z hlediska vědomosti žalobce o vzniku nemajetkové újmy proto nemá okamžik právní moci zprošťujícího rozsudku žádný právní význam. Žalobce sám uvádí, že se újmy projevily již v průběhu trestního stíhání, což je ostatně i logické, neboť újmy, o kterých žalobce hovoří, těžko mohou nastat až po té, co je trestní řízení skončeno. Nedůvodná je i námitka, že promlčecí doba počala běžet až dnem [datum], kdy byla doložka právní moci okresním soudem na zprošťující rozsudek vyznačena. Žalobce v tomto směru opět zaměňuje okamžik, kdy se dozvěděl o újmě a o tom, že za ni odpovídá stát a okamžikem, kdy se dozvěděl o tom, kdy rozhodný okamžik nastal. Jinými slovy žalobce, resp. jeho obhájce, který jej zastupuje i v tomto řízení, se dne [datum] nanejvýš mohl dozvědět o tom, že okamžik rozhodný pro uplatnění nároku u žalované nastal dne [datum]. V té době však měl více jak čtyři měsíce, tedy dostatek času k tomu, aby nárok předběžně u žalované uplatnil. Žalobce byl jak v trestním řízení, tak při podání žádosti o předběžné projednání nároku žalované zastoupen, jakož i v tomto řízení zastoupen advokátem, který jakožto právní profesionál měl žalobce o promlčecích dobách a jejich běhu informovat. Stejně tak byl obhájce žalobce přítomen při hlavním líčení a věděl, že žalobce byl obžaloby v ten den vyhlášeným rozsudkem zproštěn.

16. Důvodný není ani argument ohledně nepříznivé epidemiologické situace, neboť v době, kdy promlčecí doba uplynula, tedy dne [datum] ještě nouzový stav ani žádná ochranná protiepidemická opatření přijata nebyla. Jak sám žalobce uvádí, k vyhlášení nouzového stavu došlo až dne [datum], tedy poté co u žalované žádost bez jakýchkoli problémů podal, stejně tak jako podal dne [datum] žalobu u soudu. Jak soud zjistil ze spisu, žalobu u soudu i žádost o odškodnění u žalované žalobce podal prostřednictvím advokáta, a to poštou, přičemž tak mohl učinit zcela bezkontaktně elektronicky prostřednictvím datové schránky, kterou má advokát povinně zřízenu.

17. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci nebyla či neměla být známa. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomtokontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I ÚS 2330/2016).

18. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl po celou dobu řízení zastoupen advokátem, který se jako právní profesionál včas dozvěděl o tom, kdy bylo trestní řízení žalobci pravomocně skončeno. Žalobci již v té době muselo být zřejmé, zda a pokud ano jaká újma mu v souvislosti s vedeným trestním stíháním vznikla, jak výše soud vyložil, a vyznačením doložky právní moci se dozvěděl o tom, kdy počátek promlčecí doby nastal. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být situace, kdy by se poškozený o nabytí právní moci dozvěděl až v době, kdy by již nárok reálně uplatnit nemohl. Žalobci však v rozhodné době nic nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu a žalobce tak svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění měl u žalované uplatnit dříve, případně neotálet s podáním žaloby. Nic na tom nemůže změnit chybný úsudek žalobce o tom, kdy počátek běhu promlčecí doby nastal.

19. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace nelze považovat vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy. Jelikož tedy promlčecí lhůta uplynula dnem [datum] a žalobce uplatnil nárok u žalované až dne [datum] a žalobu u soudu podal až dne [datum], je jeho nárok promlčen, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výrok I.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum] (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., výrok II.). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod a ani žalobce o jinou lhůtu nežádal.