17 C 79/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul . jméno příjmení ml. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství za niž před soudem jedná anonymizováno 7 slov , IČO sídlem adresa o zaplacení částky 126 990,50 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 87 484 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 87 484 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 39 506,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 506,50 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 13. 5. 2020 domáhal na žalované zaplacení částky 126 990,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z žalované částky od 27. 5. 2020 do zaplacení představující náhradu škody ve výši 39 506,50 Kč spočívající v účelně vynaložených nákladech na obhajobu a náhradu nemajetkové újmy ve výši 87 484 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, a to na základě usnesení Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 20. 1. 2017, [číslo jednací]. Usnesení mu bylo doručeno dne 24. 1. 2017. Proti usnesení podal žalobce dne 26. 1. 2017 stížnost. Pro stejný skutek byla proti žalobci podána obžaloba, které byl rozsudkem [název soudu] ze dne 30. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn. Žalobci vznikla v souvislosti s uvedeným trestním stíháním škoda spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu. Za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 2 300 Kč, přičemž bylo provedeno 12,5 úkonu spočívajících v přípravě a převzetí obhajoby dne 16. 7. 2017, stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 1. 2017, účasti na výslechu obviněného dne 28. 2. 2017 (9:00 hod. – 10:53 hod.), závěrečném prostudování spisu dne 29. 3. 2017, účasti na jednání soudu dne 5. 12. 2017 (9:00 hod. – 9:20 hod.), dne 6. 6. 2018 (9:00 hod. – 11:12 hod.), dne 31. 7. 2018 (9:40 hod. – 11:40 hod.), dne 30. 8. 2018 (9:00 hod. – 10:18 hod.), dne 17. 10. 2018 (9:00 hod. – 11:59 hod.) a dne 30. 4. 2019 (9:00 hod. – 11:00 hod.). Dále žalobce požadoval částku 3 900 Kč představující třináct režijních paušálů a částku 6 856,50 Kč představující 21 % DPH. Celkem se tak jedná o částku 39 506,50 Kč. Žalobce dále požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním ve výši 87 484 Kč. Žalobce byl trestně stíhán 2 roky a 157 dní a požaduje zadostiučinění ve výši 3 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání a dále za 157 dní částku 15 484 Kč. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne 27. 12. 2019. Žalobce tedy požadoval úhradu částky 126 990,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 1. 2017, nicméně žalobci požadovanou náhradu škody nepřiznala, neboť ten k její výzvě ze dne 18. 6. 2020 nepředložil důkaz o zaplacení právních služeb a naopak jí sdělil, že k úhradě právních služeb nedošlo. Vznik škody tak nebyl ze strany žalobce prokázán. Žalovaná uvedla, že pakliže by žalobce uhrazení právních služeb prokázal, jeho nároku na náhradu škody by bylo plně vyhověno. K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou trestního stíhání žalovaná uvedla, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Řízení bylo zahájeno dne 20. 1. 2017 a pravomocně skončeno dne 26. 6. 2019, tedy trvalo dva roky a pět měsíců. Řízení bylo vedeno proti dvěma spoluobžalovaným, byla vyslýchaná celá řada svědků, bylo vedeno znalecké dokazování a po stránce skutkové i právní lze věc hodnotit do určité míry jako složitou. Žalobce ani jiní účastníci řízení se na délce řízení nepodíleli, nicméně také nepodali stížnost na průtahy nebo návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Žalovaná délku řízení považuje za přiměřenou a chybí tak odpovědnostní titul státu za tvrzenou nemajetkovou újmu. K požadovanému příslušenství žalovaná uvedla, že nárok u ní byl uplatněn dne 27. 12. 2019, dne 27. 5. 2020 tedy nemohla být v prodlení, neboť v prodlení se ocitá teprve ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku.

3. Na to reagoval žalobce s tím, že dle platných právních norem není třeba dokládat potvrzení o uhrazení právních služeb. Obhájce žalobci řádně vyúčtoval poskytnuté právní služby a vyzval jej k úhradě dluhu, nicméně žalobce dluh doposud neuhradil a jeho životní situace mu to ani v dohledné době neumožňuje. Dle § 2952 občanského zákoníku ovšem platí, že v případě, jako je tento, tedy záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Dále uvedl, že nepožaduje zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé mu nepřiměřenou délkou řízení, ale zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé mu samotným trestním stíháním. Vždy se aktivně, řádně a včas bránil předmětnému trestnímu stíhání, vždy řádně a včas poskytoval potřebnou součinnost orgánům činným v trestním řízení, aby mohlo být trestní stíhání co nejdříve skončeno.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Usnesením Policie České republiky, [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 20. 1. 2017, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 25. 1. 2018. Dne 25. 1. 2017 převzal obhajobu žalobce v této věci [titul]. [jméno] [příjmení] (dále v tomto odstavci také jen„ obhájce žalobce“). Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce dne 27. 1. 2017 stížnost, která byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství [obec] ze dne 24. 2. 2017, [číslo jednací], jako nedůvodná zamítnuta. Dne 28. 2. 2017 se obhájce žalobce v době od 9:00 hodin do 10:53 hodin zúčastnil výslechu žalobce jakožto obviněného na Policii ČR. Dne 29. 3. 2017 v době od 9:01 hodin do 9:39 hodin využil žalobce se svým obhájcem možnosti prostudovat trestní spis. Dne 2. 5. 2017 byla k [název soudu] doručena obžaloba na žalobce, jíž byl obžalován ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Dne 5. 12. 2017 se v době od 9:00 hodin do 9:20 hodin konalo hlavní líčení, jehož se zúčastnil obhájce žalobce. Obhájce žalobce se zúčastnil rovněž hlavního líčení konaného dne 6. 6. 2018 v době od 9:00 hodin do 11:12 hodin, hlavního líčení konaného dne 31. 7. 2018 v době od 9:40 hodin do 11:40 hodin, hlavního líčení konaného dne 30. 8. 2018 v době od 9:00 hodin do 10:18 hodin, hlavního líčení konaného dne 17. 10. 2018 v době od 9:00 hodin do 11:59 hodin a hlavního líčení konaného dne 6. 12. 2018 v době od 9:00 hodin do 9:18 hodin, přičemž zde byla pouze konstatována omluva druhého z obhájců a hlavní líčení bylo odročeno. Dále se obhájce žalobce zúčastnil hlavního líčení konaného dne 9. 4. 2019 v době od 9:00 hodin do 10:05 hodin a hlavního líčení konaného dne 30. 4. 2019 v době od 12:30 hodin do 13:00 hodin. Při tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek (pod č.j. [číslo jednací]), jímž byl žalobce obžaloby zproštěn s odůvodněním, že skutek není trestným činem (§ 226 písm. b/ trestního řádu) s tím, že skutek jako takový (tedy jednání a konání ovšem bez v obžalobě popsané subjektivní stránky, a tedy úmyslu) se stal, nelze jej však kvalifikovat jako trestný čin podvodu, přičemž soud může rozhodnout jen o skutku, který je předmětem žalobního návrhu. Rozsudek nabyl právní moci dne 26. 6. 2019 (zjištěno ze spisu [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka]).

6. V čestném prohlášení žalobce uvedl, že jej [titul]. [jméno] [příjmení] dne 16. 8. 2019 vyzval k úhradě za poskytnuté právní služby. Učiněnou výzvou se žalobce cítí být vázán a je si vědom skutečnosti, že za právní služby musí odměnu a náhrady poskytnout. Žalobce měl být takto vyzván k úhradě částky 39 506,50 Kč s tím, že vyúčtování odpovídá rozpisu uvedenému v žalobě (zjištěno z čestného prohlášení žalobce ze dne 15. 12. 2020). S účinností od 1. 1. 2004 je [titul]. [jméno] [příjmení] registrován jako plátce daně z přidané hodnoty (zjištěno z potvrzení o registraci [titul]. [jméno] [příjmení] jako plátce DPH).

7. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 27. 12. 2019, přičemž uvedl, že částka 87 484 Kč je požadována jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době (zjištěno z žádosti o náhradu újmy ze dne 23. 12. 2019; potvrzení o doručení podání žalované ze dne 30. 12. 2019). Žalovaná vyzvala žalobce k doložení dokladu o zaplacení právních služeb, načež jí žalobce sdělil, že k úhradě právních služeb nedošlo (zjištěno z kopie výzvy žalované ze dne 18. 6. 2020; kopie odpovědi žalobce ze dne 25. 6. 2020). Nároku žalobce na náhradu škody žalovaná v rámci předběžného projednání nevyhověla s tím, že žalobce nedoložil žádný doklad o úhradě nákladů obhajoby, případně fakturu za poskytnuté služby. Žalovaná nevyhověla ani nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, když délku posuzovaného řízení shledala přiměřenou (zjištěno z kopie stanoviska žalované ze dne 11. 8. 2020).

8. Následně soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

9. Usnesením Policie České republiky, [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 20. 1. 2017, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Dne 25. 1. 2017 převzal obhajobu žalobce v této věci [titul]. [jméno] [příjmení]. Dne 2. 5. 2017 byla k [název soudu] doručena obžaloba na žalobce, jíž byl obžalován ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Rozsudkem ze dne 30. 4. 2019, č.j. [číslo jednací], byl žalobce obžaloby zproštěn s odůvodněním, že skutek není trestným činem (§ 226 písm. b/ trestního řádu). Rozsudek nabyl právní moci dne 26. 6. 2019. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 27. 12. 2019, přičemž uvedl, že částka 87 484 Kč je požadována jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době Žalovaná vyzvala žalobce k doložení dokladu o zaplacení právních služeb, načež jí žalobce sdělil, že k úhradě právních služeb nedošlo. Nároku žalobce na náhradu škody žalovaná v rámci předběžného projednání nevyhověla s tím, že žalobce nedoložil žádný doklad o úhradě nákladů obhajoby, případně fakturu za poskytnuté služby. Žalovaná nevyhověla ani nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, když délku posuzovaného řízení shledala přiměřenou.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 3 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

14. Podle § 5 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

15. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31 odst. 1 zák. o OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

20. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Podle § 31a odst. 2 zák. o OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Podle § 26 zák o OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

23. Podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. z.“) platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

24. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nezákonné rozhodnutí; vznik újmy a škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou/škodou.

25. Ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno a jenž byl zproštěn obžaloby, má ve smyslu výše řečeného zásadně právo na náhradu škody, způsobené sdělením obvinění; takové právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

26. V posuzovaném řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 1. 2017, když žalobce byl následně zproštěn obžaloby s odůvodněním, že skutek, jehož se dopustil, není trestným činem.

27. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobce na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v posuzovaném řízení.

28. Žalobce řádně uplatnil svůj nárok na náhradu škody podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk, a to dne 27. 12. 2019, přičemž žalovaná ve lhůtě šesti měsíců od uplatnění (§ 15 odst. 2 zák. o OdpŠk) jeho nárok neprojednala (neuspokojila).

29. Podle § 26 zák. o OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Ustanovení občanského zákoníku je tak třeba aplikovat i na vymezení pojmu škoda. Z § 2894 o.z. vyplývá, že zatížení jmění dluhem je škodou, resp. škodou není jen snížení aktiv, ale i zvýšení pasiv. Původní pravidlo, že dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla, bylo prolomeno novou úpravou zakotvenou v § 2952 větě druhé o.z., podle níž může škoda spočívat i ve vzniku dluhu. Pak zákon poškozenému zakládá právo, aby jej škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu (VOJTEK, Petr. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci: komentář. 4. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2017. Beckova edice komentované zákony. ISBN 9788074006708 str. 66). Soud musí přisvědčit žalobci, že postačuje vznik dluhu, aniž by dlužník věřiteli plnil, aby mu byla způsobena škoda.

30. Nicméně nutno uzavřít, že soud nemá za prokázané, že žalobci dluh vznikl. Žalobce ani k výzvě soudu nedoložil fakturu nebo jinou listinu obsahující výzvu právního zástupce žalobce k uhrazení poskytnutých právních služeb a z uvedeného soud dovodil, že jakkoliv byly žalobci právní služby poskytnuty (lhostejno, zda na základě písemné či ústní smlouvy), dluh žalobce za jeho právním zástupcem prozatím nevznikl, resp. žalobce jeho vznik neprokázal. K uvedenému je třeba konstatovat, že soud vycházel zejména z faktu, že právní zástupce žalobce je advokát podnikatel, který je povinen vést řádné účetnictví. S ohledem na uvedené tak je sice možné, že žalobce již nedisponuje písemnou výzvou (např. fakturou) k uhrazení právních služeb, nicméně advokát (jakožto profesionál a podnikatel) by ve svém účetnictví takovou výzvu (fakturu) měl mít a neměl by tedy být problém soudu uvedené doložit. Navíc, když žalobce tvrdí, že k vyúčtování právních služeb a písemné výzvě k jejich úhradě stran právního zástupce došlo. Nicméně žalobce ani k výzvě ničeho nedoložil (čestné prohlášení nemá soud za relevantní s ohledem na výše uvedené) a soud tak má pochybnosti o tom, že žalobci dluh vznikl, resp. že by ho advokát k uhrazení právních služeb vyzval a stanovil mu lhůtu k uhrazení těchto služeb nebo mu vystavil fakturu k úhradě služeb. Lze tak souhlasit s žalovanou, že ve věci nebyl prokázán vnik škody. Soud tak žalobu v rozsahu požadované náhrady škody (39 506,50 Kč) zamítl.

31. Následně se soud zabýval nárokem žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím (nezákonným trestním stíháním). Předně je třeba konstatovat, že tento nárok nebyl řádně uplatněn u žalované, jak vyžaduje § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk, když u žalované byl uplatněn nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž k výzvě soudu žalobce sdělil, že nic jiného uplatněno nebylo. Zároveň soud nepostupoval podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011, s tím, že by řízení nezastavoval, když žalovaná nikterak nedala najevo, že by v případě řádného uplatnění nároku tento neuspokojila. Soud tedy ohledně tohoto nároku postupoval v souladu s § 104 odst. 2 o.s.ř. a řízení zastavil, když žalobce ani přes výzvu soudu neodstranil nedostatek podmínky řízení (k srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1891/2007).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalované, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč tvořenou paušální náhradou za tři úkony (vyjádření ve věci, příprava na jednání, účast na jednání) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

33. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).