17 C 83/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 64 649,16 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně v rozsahu, v němž se žalobce domáhá úhrady částky 3 146 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24.2.2019 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 754,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 129 476,12 Kč ve výši 9,75 % ročně od 24.2.2019 do 8.9.2020, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 754,12 Kč ve výši 9,75 % ročně od 9.9.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal úhrady částky 53 749,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24.2.2019 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 601,63 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 18.5.2020 domáhal po žalované úhrady částky 193 554 Kč s příslušenstvím, jakožto škody, která byla způsobena vynaložením nákladů na obhajobu. Nárok souvisí s trestním řízením vedeným Okresním soudem v Liberci pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že trestní stíhání bylo zahájeno na základě usnesení o zahájení trestního stíhání a skončilo dne 24.11.2016, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. [spisová značka], kterým byl zproštěn obžaloby. Ve věci tak došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobce se domáhá náhrady škody, představované částkou 193 554 Kč, jakožto nákladů, které žalobce vynaložil na obhajobu obhájci. Tato částka sestává z nákladů za poskytování právních služeb, cestovného obhájce, nákladů na cestovné žalobce a ušlého výdělku žalobce. Náklady obhajoby v celkové výši 204 067 Kč žalobce uhradil svému obhájci na základě faktury na částku 144 067 Kč a dvou příjmových dokladů na částky 10 000 Kč a 50 000 Kč. Po dvojím částečném zpětvzetí se žalobce domáhá celkem částky 61 503,16 Kč s příslušenstvím, který sestává z těchto dílčích nároků: 17 121,50 Kč za nepřiznaných 5,5 úkonu právní služby a 5 režijních paušálů, 5 345,52 Kč za krácení cestovného obhájce žalobce, 28 036,14 Kč za krácení či nepřiznání cestovného žalobce a 11 000 Kč za ušlý výdělek žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, podáním ze dne 3.9.2020. Žalovaná konstatovala, že v předmětném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a částečně vyhověla nároku na náhradu škody ve výši 121 722 Kč, ve zbytku žádosti žalobce nevyhověla. Na nákladech obhajoby poskytla náhradu za 29 úkonů právní služby po 2 300 Kč, za dva úkony v poloviční výši a za 31 režijních paušálů, celkem 94 743 Kč včetně náhrady za DPH. Cestovné obhájce shledala žalovaná důvodným ve výši 13 608,75 Kč včetně náhrady za DPH. Na cestovném žalobce poskytla žalovaná 5 383,86 Kč. Za ztrátu času či ušlý výdělek žalovaná neposkytla ničeho s odůvodněním, že žalobce ani na výzvu nedoložil žádné podklady. Žalovaná pak ve svém podání specifikovala, které z úkonů právní služby odškodnila jinak nebo ty, za něž odměnu sporuje, stejně tak za jaké dny poskytla cestovné a v jaké výši. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnil dne 23. 8. 2018 a že žalovaná žalobce odškodnila částkou 121 722 Kč, jak specifikovala ve stanovisku ze dne 2.9.2020 a v podáních soudu.

4. Z faktury č. 2017015, příjmových pokladních dokladů ze dne 18. 1. 2012 a ze dne 3. 9. 2012 a výpisu z účtu JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 14. 3. 2017 soud zjistil a má za prokázané, že žalobce uhradil obhájci celkem částku 204 067 Kč. Osvědčením o registraci k DPH JUDr. [jméno] [příjmení] je prokázáno, že uvedený advokát je plátcem uvedené daně, Z čestného prohlášení o konání porad ze dne 24. 2. 2017 soud zjistil, kdy se porady žalobce s obhájcem konaly a co na nich bylo probíráno. Z technických průkazů vozidel LEXUS [registrační značka], LEXUS, [registrační značka] a LEXUS, [registrační značka] soud zjistil podklady potřebné k výpočtu cestovních náhrad. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku k vozidlu LEXUS, [registrační značka] soud zjistil, že mezi účastníky [právnická osoba], [IČO] a JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, byla dne 11.1.2007 uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku na předmětné vozidlo na dobu neurčitou s tím, že předávání vozidla dochází v sídle pronajímatele ad hoc podle potřeb advokáta a jeho služebních cest. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku k vozidlu LEXUS, [registrační značka], soud zjistil, že mezi účastníky [právnická osoba], [IČO] a JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, byla dne 15.4.2013 uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku na předmětné vozidlo na dobu neurčitou s tím, že předávání vozidla dochází v sídle pronajímatele ad hoc podle potřeb advokáta a jeho služebních cest. Z vyobrazení trasy cesty obhájce k soudu (č.l. 87) soud zjistil, že žalobcem požadovaný počet kilometrů za jednu cestu jeho obhájce ze sídla pronajímatele vozidla ([ulice a číslo], [obec a číslo]) k Okresnímu soudu v Liberci činí 120 km za jedno směrnou cestu. Z pracovní smlouvy žalobce soud zjistil, že mezi žalobcem a [právnická osoba], a.s., [IČO], byla uzavřena pracovní smlouva s nástupem do práce dne 1.2.2010 na dobu neurčitou s pružným rozvržením pracovní doby a úvazkem 40 hodin týdně. Ze mzdového výměru žalobce u zaměstnavatele [právnická osoba] soud zjistil, že mzda žalobce byla sjednána jako základní v částce 10 000 Kč za měsíc s pohyblivou složkou podle podmínek stanovených vnitřním předpisem zaměstnavatele v závislosti na pracovních výsledcích a osobním ohodnocením v závislosti na podílu zaměstnance na hospodářských výsledcích zaměstnavatele a významu jeho práce pro zaměstnavatele. Z potvrzení vystaveného [právnická osoba] ze dne 15.11.2021 soud zjistil, že v soudem vyžádaném období od 11.1.2012 do 24.11.2016 žalobce nečerpal řádnou dovolenou, neměl neplacené volno, indispoziční volno ani nečerpal dávky nemocenského pojištění.

5. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil v rozsahu potřebném pro posouzení věci následující skutečnosti. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územního odboru Liberec ze dne 4.1.2012, [číslo jednací], zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestního činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1 a 3 tr. zákona. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 16.1.2012 blanketní stížnost, kterou odůvodnil dne 8.2.2012. Dne 17.4.2013 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby a dne 13.6.2013 podalo Okresní státní zastupitelství v Liberci obžalobu sp.zn. [číslo jednací] k Okresnímu soudu v Liberci. Odsuzující rozsudek byl vyhlášen při hlavním líčení dne 18.1.2016. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem při veřejném zasedání dne 24.11.2016 tak, že žalobce obžaloby zprostil. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 24.11.2016.

6. Pokud jde o závěr soudu o skutkovém stavu, pak soud uvádí, že podrobná skutková zjištění, učiněná z jednotlivých důkazů, rozebral výše, a proto v rámci závěru o skutkovém stavu pro stručnost v podrobnostech odkazuje na výše uvedené. Z důkazů výše citovaných tak byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

7. Soud posoudil věc po právní stránce následovně.

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále těž jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odstavce 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

16. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

17. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů vylučuje odpovědnost státu.

20. Pokud jde o podmínku existence odpovědnostního titulu, pak usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).

21. Je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu, neboť trestní řízení skončilo pravomocným zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24.11.2016, č.j. [číslo jednací] který nabyl právní moci dne 24.11.2016 Nezákonným rozhodnutím je usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie ze dne 4.1.2012, [číslo jednací].

22. Žalobce se podanou žalobou domáhá nároku na náhradu škody, sestávající z nákladů obhajoby a z vlastních nákladů žalobce vynaložených v souvislosti s trestním stíháním v rozsahu v jakém jej neuspokojila žalovaná dobrovolně a v jakém jej žalobce nevzal zpět, s to v celkové výši 61 503,16 Kč (jednotlivé dílčí nároky soud uvedl již výše).

23. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci po podání žaloby částečné odškodnění ve výši 121 722 Kč poskytla, vzal žalobce žalobu zpět co do částky 128 904,84 Kč, přičemž současně uvedl, že na částce 7 182,84 Kč netrvá. O částečném zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu soud rozhodl usnesením ze dne 11.12.2020, č.j. 17 C 83/2020-98. K dalšímu částečnému zpětvzetí žaloby co do částky 3 146 Kč (původně sporný úkon účasti při výslechu svědka [příjmení]) došlo při jednání dne 11.3.2022, o kterémžto procesním návrhu soud rozhodl v zájmu procesní ekonomie současně s rozhodnutím ve věci.

25. Mezi účastníky je nadále sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za těchto 5,5 úkonů právní služby a 5 režijních paušálů: porady obhájce s žalobcem dne 18.1.2012, 30.1.2012, 1.2.2012, 23.5.2012 a 2.10.2015 a odůvodnění stížnosti ze dne 3.2.2012 (žalovaná přiznala poloviční úkon, žalobce žádá náhradu za celý úkon), dále žalobce činí sporným způsob, jakým žalovaná stanovila cestovné advokáta. Nesouhlasí s krácením počtu kilometrů, neboť obhájce žalobce vyjížděl z autopůjčovny, nikoli ze sídla advokátní kanceláře, dále poukazuje na to, že ve čtyřech případech obhájce žalobce použil nákladní automobil, při jehož použití náleží základní náhrada za 1 km ve dvojnásobné výši. Žalobce rovněž nesouhlasí s krácením jeho vlastního cestovného, přičemž ve všech případech žádá přiznat tzv. amortizaci v souladu s platnými předpisy. Dále nesouhlasí s tím, že mu nenáleží náhrada za použití vlastního vozidla k hlavním líčením, neboť neměl souhlas předsedy senátu. Dále žalobce vyčíslil svůj ušlý výdělek částku 11 000 Kč (22 dnů x 500 Kč), kdy nemohl vykonávat práci a tuto částku rovněž žádá po žalované. Soud se tedy zabýval nejprve přezkumem žalovanou sporovaných úkonů právní služby: -) porady s klientem 18.1.2012, 30.1.2012, 1.2.2012: Žalovaná tyto úkony neodškodnila, neboť dospěla k závěru, že neměly žádný konkrétní výstup v podobě podání či jiného úkonu v řízení, přičemž činila spornou i účelnost. Žalobce naproti tomu tvrdil a čestnými prohlášeními dokládal konkrétní obsah těchto porad. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že za úkon právní pomoci (služby) se další porada s klientem považuje jen tehdy, trvala-li tato porada déle než jednu hodinu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.1.2001, sp. zn. 29 Cdo 2736/99). Soudy jsou pak oprávněny i povinny posuzovat, zda v daném případě došlo k uskutečnění porady a zda bylo hodnověrným způsobem doloženo, že uvedená další porada advokáta s klientem přesahovala délku jedné hodiny; stejně tak mohou i musí zvažovat, zda bylo uskutečnění takové porady účelné (k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 19.9.2017, sp. zn. I. ÚS 2693/17, nález Ústavního soudu ze dne 31.8.2020, sp. zn. I. ÚS 1232/20, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11.2.2020, sp. zn. II. ÚS 204/20). Za úkon další porady s klientem nelze považovat několik porad trvajících kratší dobu, časy jednotlivých porad nelze sčítat, musí jít vždy o jedinou souvislou poradu trvající déle než 60 minut (k tomu srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 2736/99). Soud v tomto směru sdílí názor žalované, že tři porady v lednu a únoru 2012 následovaly v krátkém sledu po sobě, přičemž tedy mohly být dle přesvědčení soudu realizovány najednou, jinak soud neshledává důvod pro to, aby tyto porady trvaly více jak hodinu. Trvala-li porada déle, aniž by k tomu byl ospravedlnitelný důvod, nelze po státu požadovat, aby takové náklady hradil. Na straně druhé však je třeba zohlednit i to, že náklady obhajoby je třeba primárně považovat za účelné, pokud došlo ke zproštění obžaloby. Nelze též zpochybňovat samu skutečnost, že k setkání žalobce s jeho obhájcem došlo a je jistě správně, že je obhájce v intenzivním kontaktu se svým klientem. Soud proto z žalobcem požadovaných tří úkonů a tří režijních paušálů přiznal jeden úkon a jeden režijní paušál za poradu dne 18.1.2012 ostatní dvě neshledal účelnými, tedy 1x odměna za 1 úkon právní služby po 2 300 Kč + režijní paušál 300 Kč + DPH, celkem: 3 146 Kč, -) porada s klientem dne 23.5.2012: Žalovaná ten úkon neodškodnila s obdobným zdůvodněním. Žalobce naproti tomu tvrdil a čestnými prohlášeními dokládal konkrétní obsah této porady. Pokud jde o tento úkon právní služby, soud poukazuje na judikaturu citovanou v předchozím odstavci, přičemž sdílí názor žalované, že porada neměla žádný konkrétní výstup v podobě podání či jiného úkonu v řízení, z čestného prohlášení žalobce nadto plyne, že se při této poradě blíže nespecifikované spory s [jméno] [příjmení]. Byť je uvedeno, že měly mít dopad na trestní řízení, jde o natolik obecnou formulaci, že soud není přesvědčen o tom, že šlo o úkon účelně vynaložený v souvislosti s trestním stíháním žalobce. Soud tedy shledal závěr žalované správným. -) porada s klientem dne 2.10.2015: Žalovaná ten úkon neodškodnila s obdobným zdůvodněním. Žalobce naproti tomu tvrdil a čestnými prohlášeními dokládal konkrétní obsah této porady. Pokud jde o tento úkon právní služby, soud poukazuje na judikaturu citovanou v předchozím odstavci, přičemž ani tato porada neměla žádný konkrétní výstup v podobě podání či jiného úkonu v řízení. Obdobná porada před hlavním líčením je vykázána rovněž dne 8.10 2015. Dle názoru soudu zde není věcný důvod přiznávat další úkon, neboť příprava na hlavní líčení mohla být provedena při jednom jednání žalobce s obhájcem, byť by trvalo delší dobu. Soud nesdílí zjevný názor žalobce, že je možné úkony rozdělovat tak, aby porady trvaly vždy více jak hodinu a bylo tak za ně možné úkon požadovat. Advokátní tarif slouží primárně ke specifikaci mimosmluvní odměny advokáta a jeho klienta. Jinými slovy, po státu lze žádat, aby uhradil jen tolik, co by byl pravděpodobně ochoten uhradit rozumně uvažující klient. Soud tedy shledal závěr žalované správným. -) odůvodnění stížnosti ze dne 3.2.2012: Žalovaná tento úkon odškodnila v poloviční výši s poukazem na § 11 odst. 2 písm. d) AT. Žalobce má za to, že šlo obsáhlé odůvodnění, kde by měl náležet celý jeden úkon, případně zvýšení podle § 12 odst. 1 AT. Soud vyšel z jasně formulovaného ustanovení advokátního tarifu, který za tento typ právní služby stanoví sazbu v poloviční výši. Současně není možné v každém konkrétním případě posuzovat individuálně každé jednotlivé podání či jeho náročnost a priori posuzovat podle počtu stránek, přičemž soudu v tomto řízení nepřísluší posuzovat argumenty, které žalobce do odůvodnění stížnosti uvedl. V tomto směru stanoví OdpŠk jednoznačné pravidlo, že jednotlivé úkony právní služby se posuzují podle advokátního tarifu. Soud přesto k tvrzení žalobce ověřil, zda snad odůvodnění stížnosti by bylo možné již na první pohled alespoň hypoteticky považovat za výjimečně dlouhé pro případnou úvahu o přiznání zvýšené časové náročnosti podle § 12 odst. 1 AT. Z trestního spisu se podává, že odůvodnění stížnosti čítá cca čtyři strany, pročež nelze prima facie hovořit o výjimečné obsažnosti. Soud tedy shledal závěr žalované o odškodnění žalobce ve výši poloviny hodnoty úkonu správným.

26. Dále se soud zabýval krácením cestovného obhájce žalobce, s nímž žalobce nesouhlasí. Žalobce již po vyjádření ze dne 1.10.2020 nečinil sporným použití kombinované spotřeby vozidla. Pokud jde o požadavek zvýšené základní sazby za 1 km, tomuto soud nepřisvědčil. I když žalobce doložil, že předmětné vozidlo LEXUS je v technickém průkazu vedeno jako nákladní automobil, nebyl uveden žádný důvod, proč jel advokát k soudu nákladním automobilem. Ani soud takový důvod neshledává, proto takový výdaj nelze považovat za účelný a po státu se jeho úhrady domáhat nelze. Pro krácení počtu kilometrů však soud důvod neshledal. Podle § 13 odst. 5 1T platí, že není-li o výši náhrady cestovních výdajů dohodnuto jinak, řídí se výše této náhrady právními předpisy o cestovních náhradách. Podle § 157 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu (k náhradě cestovních výdajů obhájce v trestním řízení srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.11.1995, sp.zn. 2 Tzn 10/95). Smlouvou o nájmu dopravního prostředku a vyobrazením trasy cesty obhájce k soudu bylo prokázáno, že obhájce vyjížděl ze sídla pronajímatele dopravního prostředku. Proto mu náleží náhrada za celou požadovanou délku cesty z ulice [ulice a číslo] do sídla Okresního soudu v Liberci (tam a zpět), a to až do celkové výše 240 km, jak žalobce doložil vyobrazením cesty. Jelikož žalovaná vycházela ze vzdálenosti 218 km, náleží žalobci náhrada ještě za 128 km (19 km dne 21.11.2012, 11 km dne 6.2.2012, 13 km dne 12.2.2013, 19 km dne 26.3.2013, 22 km dne 9.10.2015, 22 km dne 13.1.2016 a 22 km dne 24.11.2016. Cesty byly v období od 21.11.2012 do 26.3.2013 učiněny motorovým vozidlem LEXUS, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 11,2 l, palivem BA 95 B, podle vyhlášek [číslo] Sb. a [číslo] 2012 Sb., při ceně paliva 34,90 Kč v roce 2012 a 36,10 Kč v roce 2013, náhradě za použití vozidla 3,70 Kč/km v roce 2012 a 3,60 Kč/km v roce 2013. Cesty byly v období od 15.4.2013 učiněny motorovým vozidlem LEXUS, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 6,1 l, palivem BA 95 B, podle vyhlášek č. 328/2014 Sb. a č. 385/ 2015 Sb., při ceně paliva 35,90 Kč v roce 2015 a 29,70 Kč v roce 2016, náhradě za použití vozidla 3,70 Kč/km v roce 2015 a 3,80 Kč/km v roce 2016. Za celkem 30 km v roce 2012 přísluší náhrada ve výši 228,26 Kč. Za celkem 32 km v roce 2013 přísluší náhrada ve výši 244,58 Kč. Za celkem 22 km v roce 2015 přísluší náhrada ve výši 129,57 Kč. Za celkem 44 km v roce 2016 přísluší náhrada ve výši 246,91 Kč Celkem tedy 849,32 Kč, zvýšeno o náhradu za 21% DPH ve výši 178,40 Kč, včetně DPH celkem 1 027,72 Kč.

27. Pokud jde o cestovné žalobce, učinil soud následující závěry. Pokud jde o požadavek na tzv. amortizaci na km jízdy, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 5034/2008, kdy amortizace vozidla je pracovně právní kategorií, je spojená se služebními cestami, které slouží k výkonu práce a podobně, není tak možné tuto úpravu bez dalšího přenášet do řízení o náhradu škody. Soud tak uzavírá, že tento požadavek není důvodný, není jej možné v řízení o náhradu škody přiznat a soud se jím dále nezabýval. Pokud jde o požadavek žalobce na jím vynaložené náklady vlastním automobilem na hlavní líčení, pak soud nepřisvědčil názoru žalované, že z § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, lze učinit závěr, že žalobci náhrada za použití vlastního vozidla náleží pouze v případě, že mu takovou cestu předem předseda senátu povolil. Tento názor nemá oporu ani v uvedené vyhlášce, ani v trestním řádu. Předmětná vyhláška řeší otázku nákladů, které osobám zúčastněným na řízení vyplácí soud v průběhu řízení, tudíž nemůže být toto ustanovení vykládáno tak, že brání přiznání náhrady škody obžalovanému, který posléze byl obžaloby zproštěn. Ani v trestním řádu nelze nalézt ustanovení, který by stanovilo, že předseda senátu dává obžalovanému souhlas s použitím vlastního vozidla k hlavnímu líčení či veřejnému zasedání. Z tohoto důvodu náleží žalobci náhrada cestovních výdajů na hlavní líčení či veřejná zasedání ve dnech 9.10.2015, 20.11.2015, 13.1.2016, 18.1.2016 a 24.11.2016 z [obec a číslo] k Okresnímu soudu v Liberci a zpět, celkem 400 km za jednu jízdu tam i zpět, a to v rozsahu náhrady za pohonné hmoty, jak výše soud vysvětlil. Cesty byly učiněny motorovým vozidlem ŠKODA Octavia, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 5,5 l, palivem NM, podle vyhlášek č. 328/2014 Sb. a č. 385/ 2015 Sb., při ceně paliva 36,10 Kč v roce 2015 a 29,50 Kč v roce 2016. Za celkem 800 km v roce 2015 přísluší náhrada ve výši 1 588,40 Kč. Za celkem 1 200 km v roce 2016 přísluší náhrada ve výši 1 947 Kč Celkem tedy 3 535,40 Kč.

28. Konečně se soud zabýval požadavkem žalobce na částku 11 000 Kč, kterou vymezil jako ušlý výdělek, neboť po nejméně 22 dnů nemohl vykonávat práci a přičinit se tak o výdělek, který byl v jeho případě závislý na pracovní výkonnosti. Potvrzením vystaveným zaměstnavatelem žalobce za rozhodné období bylo prokázáno, že žalobce nečerpal dovolenou, neplacené volno, indispoziční volno ani nepobíral dávky nemocenského pojištění. Soud žalobce poučil při jednání dne 6.4.2021, že k prokázání tohoto tvrzení dosud nenavrhl žádné důkazy a vyzval jej podle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby tak učinil ve stanovené lhůtě. Žalobce na uvedenou výzvu nijak nereagoval, přičemž při jednání dne 11.3.2022 potvrdil, že žádný důkaz nenavrhl a nenavrhuje. Soud proto konstatuje, že v tomto směru žalobce neunesl břemeno důkazní a svůj nárok neprokázal.

29. V souhrnu tak shledal soud žalobu důvodnou ohledně částky 7 754,12 Kč (3 146 + 1 027,72 + 3 535,40). V této části proto soud žalobě vyhověl a ve zbylém rozsahu požadované náhrady škody, tedy ohledně částky 53 749,04 Kč žalobu zamítl.

30. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Žalovaná je proto povinna žalobci uhradit zákonný úrok z prodlení od prvního dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání nároku z částky sestávající z žalovanou dobrovolně vyplacené částky a z přisouzené částky, a to ohledně žalovanou dobrovolně vyplacené částky do dne, v němž žalovaná částku 121 722 Kč žalobci vyplatila a z přisouzené částky až do zaplacení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 o.s.ř., tedy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, přičemž soud zohlední zastavení řízení, k němuž došlo pro chování žalovaného po podání žaloby v jinak důvodně podané části žaloby. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 193 554 Kč. Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 129 476,12 Kč (žalovanou dobrovolně po podání žaloby uhrazených 121 722 Kč + soudem přiznaný nárok na náhradu škody 7 754,12 Kč). Převážně tak byl v řízení úspěšný žalobce v rozsahu 33,8 % (66,9 – 33,1). Soud proto žalobci přiznal v tomto rozsahu náhradu nákladů řízení proti méně úspěšné žalované. Soud úspěch žalobce na jedné straně vyjádřil poměrem jeho celkového úspěchu a neúspěchu v řízení, přičemž současně na straně druhé vycházel u všech úkonů z tarifní hodnoty 193 554 Kč. Tato náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 1.10.2020 a 2x účast na jednání soudu dne 6.4.2021 a 11.3.2022 podle § 11 odst. 1 písm. a) d) a g) AT) z tarifní hodnoty 193 554 Kč ve výši á 8 860 Kč (§ 7 bod 5 AT), 2 úkony právní služby v poloviční hodnotě (vyjádření k výzvě soudu ze dne 13.11.2020 a účast při jednání soudu dne 18.3.2022 podle § 11 odst. 2 písm. f), h), odst. 3 AT) z téže tarifní hodnoty ve výši 4 430 Kč, 7 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 55 260 Kč (6*8 860 + 2 100), to vše zvýšené o náhradu za 21% DPH ve výši ‭ 11 604,60 Kč na základě dokladu o registraci advokáta žalobce coby plátce této daně, tedy v celkové výši ‭ 67 164,60 Kč. Náhradu za vypracování žádosti o náhradu škody před podáním žaloby ze dne 21.8.2018 soud žalobci nepřiznal (srov. § 31 odst. 4 Odpšk). Dále soud nepřiznal žalobci náhradu za doplnění žaloby ze dne 18.5.2020, neboť potřebná skutková tvrzení a důkazní návrhy měl uvést již v návrhu na zahájení řízení, pročež tento úkon nelze považovat za účelně vynaložený. Za vyjádření k výzvě soudu ze dne 13.11.2020 soud přiznal náhradu za úkon v poloviční výši, neboť žalobce opravoval chybné podání k výzvě soudu a zbývající sdělení, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je jednoduchým procesním podáním. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto soudním řízení vznikly, činí 24 601,63 Kč (‭67 164,60 * 33,8 % + 2 000). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 24 601,63‬‬ Kč k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř, výrok II) .‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬ 32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné žalobce nijak nepoškozuje.