17 C 85/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , Anonymizováno Datum narození žalobce Anonymizováno Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 141 875 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 175 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 175 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 116 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 141 875 Kč od 14. 6. 2024 do 23. 8. 2024 a z částky 116 700 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 495,80 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 11. 2024 se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , adresa, (dále také jen „předmětné řízení“ či „posuzované řízení“). Svůj návrh odůvodnil tím, že předmětné řízení bylo řízením kompenzačním a bylo zatíženo zmatečností vyslovenou v čl. 28 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu č.j. , Anonymizováno, kdy Nejvyšší soud označuje zrušovaný rozsudek odvolacího soudu za nepřezkoumatelný. Odvolací soud byl veden pouze snahou poškodit žalobce a nikoliv snahou o hledání spravedlivého rozhodnutí. Soudní ping-pong, který v daném řízení probíhal, není možné klást k tíži žalobci s odkazem na víceinstančnost řízení. Předmětné řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, čímž bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Žalobce požadoval odškodnit celou délku řízení, nikoliv pouze za dobu do podání žádosti o odškodnění. Žalovaná bagatelizuje nárok žalobce snížením základní částky na částku 15 000 Kč za rok trvání řízení, kdy tato částka již nereflektuje hledisko přiměřenosti, a to již jen s ohledem na plynutí času od vyslovení závěru o doporučeném rozpětí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč. Zároveň žalovaná bagatelizuje nárok žalobce snížením základní částky o 15 % za instančnost řízení za situace, kdy je řízení postiženo soudním „ping-pongem“. Zároveň žalovaná nezohlednila zmatečnostní postup odvolacího soudu, ačkoliv tento byl jasně vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu. Zároveň není dle názoru žalobce na místě stálé odmítání valorizace rozmezí částek 15 000 Kč – 20 000 Kč za rok trvání řízení, když toto rozmezí bylo stanoveno v roce 2009 za zcela jiných socio-ekonomických podmínek. Od roku 2009 došlo k podstatnému nárůstu průměrné mzdy (včetně platu soudců). Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne 23. 2. 2024, dne 11. 6. 2024 přiznala žalovaná žalobci částku 58 125 Kč, kterou mu vyplatila dne 13. 6. 2024. Žalobce tedy požadoval úhradu částky 141 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14. 6. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce skutečně dne 23. 2. 2024 uplatnil nárok na poskytnutí omluvy a zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nesprávný úřední postup v předmětném řízení, žalovaná jeho žádosti částečně vyhověla, když konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, žalobci se omluvila a poskytla mu zadostiučinění ve výši 58 125 Kč. Žalovaná ve svém vyjádření stručně shrnula průběh posuzovaného řízení, načež konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kdy toto řízení trvalo (v době projednání předběžného uplatnění nároku u žalované) 6 let a 2 měsíce, přičemž do celkové délky řízení byla započítána i doba předběžného projednání nároku u žalované, a to od 20. 3. 2018. V průběhu řízení došlo k prodlevě soudu v době od listopadu 2021 do srpna 2022, jinak řízení probíhalo plynule. K délce řízení přispělo i to, že se soud I. stupně opakovaně v průběhu roku 2019 snažil o zapůjčení podkladového trestního spisu, se kterým ale bylo neustále pracováno, a jeho zapůjčení tedy nebylo možné. Při určení výše přiměřeného zadostiučinění vycházela žalovaná z částky 15 000 Kč za rok, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení (s modifikací ohledně prvních dvou let trvání řízení, kdy je přiznáváno zadostiučinění v poloviční výši). Základní částku pak ponížila o 10 % z důvodu jisté procesní složitosti řízení, kdy žaloba byla podána u místně nepříslušného soudu, po konání prvního jednání pak žalobce rozšířil žalobu o zcela nový nárok, načež tedy bylo soudem rozhodováno o dvou samostatných nárocích na odškodnění. Z důvodu počtu stupňů soudní soustavy byla základní částka snížena o dalších 15 %. Ve věci bylo rozhodováno dvakrát soudem I. stupně, třikrát odvolacím soudem a v době projednání nároku žalobce žalovanou probíhalo třetí dovolací řízení iniciované žalobcem. Žalobce se na délce řízení částečně podílel, když podal žalobu k místně nepříslušnému soudu, žaloba pak byla v průběhu řízení rozšiřována a po období nečinnosti, když bylo nařízeno jednání, bylo toto odročeno na žádost právního zástupce žalobce. Význam řízení byl hodnocen jako standardní, resp. v daném případě je třeba zvážit, zda není význam předmětného řízení pro žalobce nepatrný, když se jedná o odškodnění odškodňovacího řízení, v rámci něhož mohl žalobce navrhnout navýšení přiznané částky. Poskytnuté zadostiučinění je tedy dostatečné. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, tyto může žalobce požadovat až po uplynutí šestiměsíční lhůty k vyřízení žádosti, která byla žalované doručena dne 23. 2. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná projednala žádost žalobce v zákonné šestiměsíční lhůtě, přizná-li soud žalobci odškodnění na základě výpočtu žalované pouze s ohledem na plynutí času, nevzniká žalobci právo na úrok z prodlení ani na náhradu nákladů řízení. Pro případ, že by soud žalobě byť i jen částečně vyhověl, požádala žalovaná o lhůtu k plnění v trvání 15 dní s ohledem na skutečnost, že její plnění je vázáno na státní rozpočet.

3. Na to reagoval žalobce s tím, že navýšení přiměřeného zadostiučinění v kompenzačním řízení za délku tohoto kompenzačního řízení je neúčinným prostředkem ochrany, když zde ten stejný soudce rozhoduje o nesprávném úředním postupu ve svém řízení. Kdyby byl význam předmětného řízení pro žalobce minimální, neinvestoval by tento nemalé prostředky do soudních poplatků a právní zastoupení, aby se domohl svých práv. Co se týče podání žaloby k místně nepříslušnému soudu a rozšíření žaloby, přiměřené zadostiučinění se za první dva roky trvání řízení krátí na polovinu právě z důvodu, že jsou řešeny tyto běžné záležitosti jako místní příslušnost a podobně.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce dne 23. 2. 2024 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí omluvy a zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u , adresa, , žalovaná jeho žádosti částečně vyhověla, když konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, žalobci se omluvila a poskytla mu zadostiučinění ve výši 58 125 Kč.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:6. , adresa, /, Anonymizováno, ).

7. Ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, byl podán dne 2. 1. 2025 návrh na zahájení řízení k Ústavnímu soudu, a to ve vztahu k žalobci. Věc je vedena pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (zjištěno z přípisu Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2025).

8. Soud neprovedl dokazování žádostí žalobce o odškodnění včetně doručenky, potvrzením příjmu podání ze dne 26. 2. 2024, přípisem žalované ze dne 11. 6. 2024, stanoviskem žalované ze dne 11. 6. 2024 a kopií omluvy ze dne 11. 6. 2024, neboť skutečnosti těmito důkazy prokazované byly mezi účastníky nesporné.

9. S ohledem na skutková zjištění v této věci, kdy je posuzována délka řízení a bylo provedeno dokazování celým spisem, soud nečinil závěr o skutkovém stavu.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zák. o OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

14. Podle § 5 písm. b) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 1 zák. o OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

18. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 zák. o OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Podle § 31a odst. 3 zák. o OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění bylo třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. o OdpŠk).

23. Předmětné řízení trvalo od 30. 8. 2018, kdy byla podána žaloba, resp. vzhledem k tomu, že do délky řízení je třeba započítat i dobu předběžného projednání nároku žalobce žalovanou (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017), od 20. 3. 2018, kdy byl nárok u žalované uplatněn, do 8. 11. 2024, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí vydané v předmětném řízení. Trvalo tedy celkem 6 let, 7 měsíců a 18 dní.

24. Předmětný spor nebyl právně ani skutkově složitý, jednalo se o žalobu na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení o zajištění finančních prostředků žalobce. Věc však byla mírně složitější procesně, neboť bylo třeba rozhodovat o místní nepříslušnosti, neboť žaloba byla podána k místně nepříslušnému soudu a dále bylo v průběhu řízení rozhodováno o návrhu žalobce na změnu žaloby. Věc sama byla řešena na třech stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud třikrát a třikrát rozhodoval i soud dovolací. Byť účastníkům nelze klást k tíži podávání opravných prostředků, je třeba zároveň vzít v potaz skutečnost, že rozhodování o těchto opravných prostředcích si vyžádá nějaký čas.

25. Žalobce k celkové délce řízení nepřispěl. Žalovanou uváděné podání žaloby k místně nepříslušnému soudu a rozšíření žaloby v průběhu řízení soud zohlednil již v procesní složitosti věci. Zároveň soud nemá za to, že by žalobce přispěl k délce řízení svou žádostí o odročení jednání, když jednání bylo odročeno například i z důvodu onemocnění pověřené členky senátu.

26. Jde-li o činnost soudů, je nutno konstatovat, že v posuzovaném řízení nebyl postup soudu plynulý, když soudu trvalo 10 měsíců, než se mu podařilo vyžádat spis, který potřeboval k dokazování. Je sice pravda, že s tímto spisem bylo neustále pracováno, jak uvádí žalovaná, nelze však klást k tíži účastníků, že nebylo možno ve věci jednat proto, že se soud snažil získat spis od jiného soudu. Nepřiměřeně dlouhá doba mezi úkony soudu je pak rovněž mezi rozhodnutím Nejvyššího soudu dne 2. 11. 2021 a nařízením jednání dne 26. 8. 2022. Další skutečnost, kterou je třeba přičíst státu k tíži, je zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne 22. 2. 2022 Nejvyšším soudem pro nepřezkoumatelnost (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020).

27. Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích, žalobce ani zvýšený význam řízení pro svou osobu netvrdil, proto soud shledal význam tohoto řízení pro žalobce standardní. Soud se neztotožnil s názorem žalované, že s ohledem na skutečnost, že žalobce nenavrhl navýšení přiměřeného zadostiučinění z důvodu nepřiměřené délky řízení již v samotném posuzovaném kompenzačním řízení, mělo toto řízení pro žalobce nepatrný význam. Žalobce se aktivně snažil domoci svých práv, když jeden z rozsudků odvolacího soudu byl dovolacím soudem částečně zrušen pro nepřezkoumatelnost, následně dovolací soud sám přistoupil ke změně rozhodnutí odvolacího soudu a původně zamítavé rozhodnutí změnil tak, že návrhu žalobce částečně vyhověl. Soud tedy shledal význam posuzovaného řízení pro žalobce jako standardní.

28. Celkovou délku řízení trvajícího téměř 6 let a 8 měsíců je třeba považovat za nepřiměřenou, a to především s ohledem na skutečnost, že se jednalo o řízení, jímž se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou jiného řízení. Tímto tedy došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, čímž mu vznikla nemajetková újma. Současně není možno tuto újmu napravit jinak než zadostiučiněním v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva nelze dle názoru soudu v konkrétním případě považovat za dostačující satisfakci.

29. Dle stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 pro poměry České republiky se považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

30. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že je na místě stanovit základní částku odškodného ve výši 15 000 Kč ročně (resp. za prvé dva roky řízení polovina), přičemž soud neshledal důvod tuto navyšovat mimo rozmezí stanovené stanoviskem Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, a to ani z důvodu růstu mezd, valorizace atd., kdy k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, či rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011. Základní částka odškodnění tak činí za řízení dlouhé 6 let a 8 měsíců celkem 85 000 Kč. Soud se dále zabýval a vzal v úvahu další kritéria uvedené v § 31a odst. 3 zák. o OdpŠk, která by odůvodňovala případné zvýšení či snížení uvedené částky. Soud má za to, že tuto částku je potřeba snížit s ohledem na mírnou procesní složitost věci, a to o 5 %, a o dalších 15 % z důvodu víceinstančnosti řízení. Současně je však vzhledem k postupu soudu na místě zvýšit základní částku o 15 %, když proporcionálně se na délce řízení podílel obdobně fakt víceinstančnosti řízení stejně jako okolnosti postupu soudu.

31. Základní částka přiměřeného zadostiučinění je tak snížena na 95 % a činí 83 300 Kč. S ohledem na to, že žalovaná již žalobci zaplatila částku 58 125 Kč, uložil soud žalované uhradit žalobci částku 25 175 Kč.

32. Co se týče úroku z prodlení, počátek prodlení žalované je třeba datovat ke dni 24. 8. 2024, neboť žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 23. 2. 2024, tato pak měla šestiměsíční lhůtu k projednání nároku žalobce (§ 15 odst. 1 zák. o OdpŠk), přičemž až poté, co uplynula tato lhůta, se mohla dostat do prodlení (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Žalobci tak byl přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 175 Kč od 24. 8. 2024 (den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku žalobce u žalované) do zaplacení, to vše na základě § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

33. Pokud pak žalovaná odkazovala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č.j. 70 Co 292/2023-234, pak zde vyslovený názor, že nelze přiznat úrok z prodlení, a zároveň, že žalobce nemá nárok na náhradu nákladů řízení, pokud mu v soudním řízení bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění nad částku přiznanou žalovanou v rámci předběžného projednání nároku žalobce pouze v důsledku plynutí času (tedy uplynutí doby od projednání žádosti žalobce žalovanou do rozhodnutí soudu za současného běhu posuzovaného řízení), tento nelze v daném případě použít, neboť soud v tomto případě oproti žalované navýšil částku přiměřeného zadostiučinění oproti žalované i za období posuzované žalovanou, soudem přiznaná částka tak nevznikla pouze a výhradně plynutím času.

34. Co se týče náhrady nákladů řízení, o této rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce byl plně úspěšný (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), žalobci tedy byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 16 495,80 Kč, která je tvořena uhrazeným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení – odměna advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT 2024“) ve výši 6 200 Kč za dva úkony právní služby po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé), odměna advokáta dle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT 2025“) z přiznané částky 25 175 Kč ve výši 4 280 Kč za dva úkony právní služby po 2 140 Kč dle § 11 odst. 1 AT (vyjádření ve věci, účast na jednání soudu), 2x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT 2024 ve spojení s § 11 AT 2024, 2x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT 2025 ve spojení s § 11 AT 2025 a náhrada za 21% DPH z odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 2 515,80 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

35. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného v délce 15 dní byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 větou za středníkem o.s.ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.