17 C 86/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení příslušenství z částky 90 959,59 Kč,

I. Řízení se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 128,57 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 11 132,19 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 212,02 Kč od 21. 6. 2020 do 12. 8. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 486,81 Kč od 25. 2. 2021 do 12. 8. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinná zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 382 Kč, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou podanou původně dne 2.3.2021 o Okresního soudu ve Zlíně a došlou zdejšímu soudu dne 11. 8. 2021 původně domáhal po žalované zaplacení částky 90 959,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 73 340,59 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení a z částky 17 619 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, coby odškodnění za majetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Náhrady škody se žalobce domáhal z titulu vynaložených nákladů na obhajobu v trestním řízení vedeném posléze u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 61/2017. Žalobce uvedl, že v tomto řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení policejní komisařky ze dne 8. 12. 2016, č. j. KRPZ-35317-161/TČ-2015-150881-SGO, kterým byl žalobce obviněn ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku a přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku, neboť byl pro žalované skutky obžaloby zproštěn částečně rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 15. 10. 2019, č. j. 6 To 244/2019-2046, a částečně rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. 7. 2020, č. j. 9 T 61/2017-2169. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že nárok na náhradu škody podle OdpŠk uplatnil dne 20. 12. 2019, přičemž svůj nárok rozšířil o částku 17 619 Kč podáním doručeným žalované dne 24. 8. 2020. Do dne podání žaloby žalovaná na žalobcem požadované nároky nijak nereagovala. Podáním ze dne 4. 10. 2021 žalobce sdělil soudu, že podanou žalobu bere v rozsahu celé jistiny zpět, neboť mu žalovaná dne 12. 8. 2021 na náhradě majetkové škody uhradila částku 66 698,83 Kč s tím, že zbylou část jistiny ve výši 24 260,76 Kč žalobce z důvodu procesní ekonomie nepožaduje. Nadále se po žalované domáhal zákonného úroku z prodlení z přiznaných částek, a to z částky 60 212,02 Kč od 21. 6. 2020 do 12. 8. 2021, a z částky 6 486,81 Kč od 25. 2. 2021 do 12. 8. 2021. Žalobce se dále domáhal přiznání náhrady nákladů řízení v plné výši, neboť dle jeho názoru ke zpětvzetí žaloby a tedy k následnému zastavení řízení došlo výlučně z důvodů ležících na straně žalované, neboť žalovaná nevyřídila žádost žalobce o předběžné projednání nároku v zákonné lhůtě a vyřídila jej až po podání žaloby. Pokud by byl nárok žalobce vyřízen v zákonné lhůtě, měl by také možnost zvážit podání žaloby co do neuspokojené výše.

2. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce nárok na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby v předmětném trestním řízení uplatnil dopisem ze dne 20. 12. 2019, který byl téhož dne doručen a to ve výši 73 340,59 Kč a dne 24. 8. 2020 (dopisem ze dne 24. 8. 2020) požadavkem na další nárok na náhradu škody v souvislosti s předmětným trestním řízením ve výši 17 619 Kč. Dále žalovaná uvedla, že žádost žalobce o předběžné projednání nároku projednala dne 10. 8. 2021 a jeho výsledek sdělila žalobci s tím, že mu na nákladech obhajoby přiznala celkem částku 66 698,83 Kč, ve zbytku požadavku na náhradu nákladů obhajoby žalovaná neshledala nárok žalobce důvodným. Dále žalovaná učinila nesporným existenci odpovědnostního titulu a to vydání nezákonného rozhodnutí spočívající v usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobce. Dále žalovaná učinila nespornou i skutečnost, že 6 měsíční lhůta k mimosoudní úhradě částky 60 212,02 Kč uplynula dne 20. 6. 2020, a 6 měsíční lhůta k mimosoudní úhradě částky 6 486,81 Kč uplynula dne 24. 2. 2021. K požadavku žalobce na plnou náhradu nákladů řízení žalovaná uvedla, že nesouhlasí s tím, že by zavinila vedení soudního řízení v plném rozsahu. Nesouhlasí s názorem žalobce, že by zavinila, že se žalobce žalobou domáhal vyšší částky. Má naopak za to, že se měl žalobce řídit zákonnou úpravou a nepožadovat částku vyšší, než je možné podle OdpŠk uhradit. Dle žalované byl tedy žalobce úspěšný pouze co do částky 66 698,83 Kč, zatím co do částky 24 260,76 Kč byla úspěšná žalovaná. Podle tohoto poměru úspěchu a tomu odpovídajícímu neúspěchu účastníků by soud měl o náhradě nákladů řízení rozhodnout.

3. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili a věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy.

4. Předmětem tohoto řízení je po částečném zpětvzetí žaloby žalobcem a po jeho částečném zastavení usnesením ze dne 13. 10. 2021, č. j. 17 C 86/2021-160, pouze požadavek žalobce na zaplacení příslušenství z žalovanou přiznaných částek, jak výše uvedeno. Jelikož bylo právě citovaným usnesením ze dne 13. 10. 2021 řízení zastaveno toliko ohledně požadavku na zaplacení částky 90 959,59 Kč a nikoli též v souladu s částečným zpětvzetím žaloby ze dne 4.10.2021 rovněž ohledně příslušenství z rozdílu mezi částkou 90 959,59 Kč a žalovanou přiznanou částkou 66 698,83 Kč, soud řízení zastavil i co do požadavku na zaplacení příslušenství z této nepřiznané částky, neboť se jí už žalobce nadále nedomáhal (výrok I.). Žalobce totiž ve zpětvzetí žaloby výslovně uvedl, že požaduje zákonný úrok z prodlení z přiznaných částek, nikoli tedy z celé žalobou požadované částky. Proto soud posoudil tento procesní návrh podle jeho obsahu jako částečné zpětvzetí žaloby i v rozsahu příslušenství z žalovanou nepřiznaných částek.

5. Soud ve věci z listinných důkazů učinil tato skutková zjištění.

6. Ze spisu Okresního soudu v Kroměříži, sp. zn. 9 T 61/2017 soud zjistil, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, územního odboru Kroměříž, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 8. 12. 2016, č. j. KRPZ-32317-161/TČ-2015-150881-SGO, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro skutky, v nichž byl spatřován trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku, a trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 15. 12. 2016. Dne 28. 4. 2017 byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Kroměříži podána k Okresnímu soudu v Kroměříži obžaloba ze dne 26. 4. 2017, č. j. ZT 310/2016-69, a to jednak pro skutek, v němž byl spatřován zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a 5 písm. c) trestního zákoníku, a dále skutek, v němž byl spatřován přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 15. 10. 2019, č. j. 6 To 244/2019-2046, byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a 5 trestního zákoníku, a současně byl uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2020, č. j. 4 Tdo 118/2020-2108, bylo odmítnuto dovolání nejvyššího státního zástupce, které směřovala do zprošťujícího výroku rozsudku Krajského soudu a současně byly rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 15. 10. 2019 a to v jeho odsuzující části v bodě II., v níž byly obviněným uloženy tresty, a dále usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 18. 12. 2018, č. j. 6 To 222/2018-1915 (v jeho části, jímž byl ponechán beze změny rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. 6. 2018, č. j. 9 T 61/2017-1834) a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. 6. 2018, č. j. 9 T 61/2017-1834 (kterým byl žalobce uznán vinným spácháním zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a 5 písm. c) trestního zákoníku a přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku), zrušeny (jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením pozbyla podkladu) a Okresnímu soudu v Kroměříži bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. 7. 2020, č. j. 9 T 61/2017-2169, byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby i pro skutek, v němž byl spatřován přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 7. 2020.

7. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil a má za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v předmětném trestním řízení ve výši 73 340,59 Kč dne 20. 12. 2019, a další nárok z téhož titulu a rovněž vztahující se k nákladům obhajoby v předmětném trestním řízení ve výši 17 619 Kč dne 24. 8. 2020. Žalovaná žalobci dobrovolně uhradila na nákladech obhajoby v předmětném trestním řízení částku 66 698,83 Kč a to dne 12. 8. 2021. Ve zbytku žalovaná nárok žalobce neuznala, což mu sdělila stanoviskem ze dne 10. 8. 2021. Z toho stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí v předmětném trestním řízení, za což se žalobci omluvila.

8. Soud při posouzení a rozhodnutí věci nevycházel z dalších listin, které jsou založeny ve spisu, neboť byly nadbytečné. Jejich nadbytečnost spočívá v tom, že žalovaná nárok žalobce částečně uspokojila dobrovolně a žalobce ve zbylém rozsahu, co do původní částky požadované jistiny i úroků z žalovanou nepřiznané částky, vzal žalobu zpět. Předmětem sporu mezi účastníky tak zůstal pouze nárok na příslušenství z žalovanou přiznaných částek a sporná zůstala otázka náhrady nákladů řízení.

9. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: V posuzovaném trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 61/2017 došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a to usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobce a to z toho důvodu, že ohledně obou skutků, v nichž byly spatřovány trestné činy, došlo následně ke zproštění žalobce obžaloby (tato skutečnost ostatně nebyla mezi účastníky sporná). Žalobce poté, u žalované, dne 20. 12. 20219 uplatnil nárok na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu ve výši 73 340,59 Kč a dále žalobce uplatnil rozšíření tohoto nároku, tedy náhrady nákladů obhajoby v předmětném trestním řízení o částku 17 619 Kč dne 24. 8. 2020. Žalovaná nárok žalobce projednala, což mu sdělila stanoviskem ze dne 10. 8. 2021, a celkem na náhradě nákladů trestního řízení žalobci uhradila částku 66 698,83 Kč, a to dne 12. 8. 2021.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

14. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. V řízení bylo prokázáno, že v posuzovaném trestním řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí a o této skutečnosti nebylo ani mezi účastníky sporu. Žalovaná nečinila sporným ani to, že se dostala do prodlení a mezi účastníky nebyl sporný ani den, od něhož toto prodlení počíná, stejně jako mezi účastníky nebyl sporný ani den, kdy toto prodlení končí, tedy který den žalovaná žalobci přiznanou částku vyplatila. Podle ustálené judikatury totiž i za tento den, kdy k vyplacení došlo, ještě náleží úrok z prodlení žalobci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 37.8.2009, sp. zn. 33 Cdo 1450/2008). Žalovaná má na projednání žalobcem uplatněného nároku lhůtu 6 měsíců. Žalobce v tomto případě uplatnil nárok dvěma samostatnými podáními, přičemž ohledně každé této částky žalobou uplatněné, respektive žalovanou přiznané, poté běží 6 měsíční lhůta samostatně. Žalovaná se tak ohledně částky 60 212,02 Kč, kdy žádost jí byla doručena dne 20. 12. 2019, dostala do prodlení od 21. 6. 2020, a pokud jde o částku 6 486,86 Kč, kdy žádost byla žalované doručena dne 24. 8. 2020, se dostala do prodlení od 25. 2. 2021. V obou případech prodlení žalované skončilo dne 12. 8. 2021, kdy žalobci přiznané částky vyplatila. Soud proto přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 60 212,02 Kč od 21. 6. 2020 do 12. 8. 2021, a ohledně částky 6 486,81 Kč od 25. 2. 2021 do 12. 8. 2021. Podle § 1970 o. z. platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník peněžitý dluh řádně a včas, a tedy, je-li v prodlení a zároveň podle § 15 odst. 2 OdpŠk., se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou škody proto došlo marným uplynutím 6 měsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Zákonný úrok z prodlení byl přiznán v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který činil ke dni 21. 6. 2020 10 %, a ke dni 25. 2. 2021 8,25 %.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věty druhé, a § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Bylo-li však pro chování žalované (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V posuzovaném případě došlo k tomu, že řízení bylo zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobce a to, pokud jde o částku 66 698,83 Kč pro chování žalované, neboť v tomto rozsahu byla žaloba podána důvodně. Ohledně této části se tak uplatní pravidlo § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., že došlo ke zpětvzetí návrhu pro chování žalované a ta je tak povinná ohledně této části hradit jeho náklady. Co do zbývající částky 24 260,76 Kč však nelze dovodit, že by v této části byla žaloba vzata zpět pro chování žalované. Bylo pouze na žalobci, že se rozhodl vzít i v této části žalobu zpět, neboť v této zbývající části žalovaná žalobci ničeho neplnila a ani plnit nehodlala. Bylo tedy jeho rozhodnutím, jak uvedl z důvodu procesní ekonomie, že se nadále této částky nedomáhal. Ohledně této části nároku se proto použije pravidlo podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., tedy že to byl žalobce, kdo zavinil, že řízení bylo v této části zastaveno a je tak v této části povinen hradit jeho náklady. Žalobci tak nelze přisvědčit v jeho názoru, že tím, že žalovaná neprojednala jeho nárok v 6 měsíční lhůtě, způsobila, že žalobce podal žalobu právě v té částce, v jaké jí podal. Bylo pouze na rozhodnutí žalobce, v jakém rozsahu se bude u soudu po žalované náhrady nákladů obhajoby domáhat a jak vyhodnotí, v souladu s pravidly, které jsou stanoveny v OdpŠk a v advokátním tarifu, z hlediska toho, které úkony právní služby je možné po žalované požadovat. Je tomu taky proto, že podáním žaloby žalobce dává najevo žalované, že si je svým nárokem jist, a že je připraven jej případně u soudu procesně podložit a prokázat. Nelze tedy jistě klást k tíži žalované to, jaké částky se žalobce domáhal, a že poté žalobu v části v níž žalovaná dobrovolně neplnila, vzal zpět. Žalovaná tedy zavinila zastavení řízení ze 73,33 % (66 698, 83/909, 5959) a žalobce ze 26,67 % (24 260, 76/909, 5959). Po odečtení zavinění žalobce od zavinění žalované je výsledné poměr, v jakém je žalovaná povinna hradit žalobci náklady řízení před jeho zastavením 46,66 %. V tomto rozsahu je také povinna uhradit žalobci jím účelně vynaložené náklady řízení. Po vydání usnesení o zastavení řízení, pak již byl v řízení plné úspěšný žalobce, neboť jeho návrhu na to, aby mu soud přiznal z žalovanou přiznaných částek zákonný úrok z prodlení, soud v plném rozsahu vyhověl. Žalobce však již žádný úkon poté ve věci samé, za který by náležela náhrada na úkon právní služby, neučinil, neboť sdělení k výzvě soudu, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, nelze považovat za podání ve věci samé, neboť stejný účinek by nastal, i kdyby žalobce soudu žádné vyjádření nezaslal. Žalovaná pak učinila rovněž 1 úkon, kdy se vyjádřila k žalobě po částečném zpětvzetí, nicméně s ohledem na to, že v této části řízení byl již plně úspěšný žalobce, jí žádná náhrada nákladů nenáleží. Plné náklady žalobce jsou představovány částkou 24 393,60 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil ve věci 4 úkony právní služby, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, doplnění žaloby ze dne 7.6.2021 a zpětvzetí žaloby ze dne 4.10.2021 podle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 90 959,59 Kč (podle § 7 bod 5, § 1 odst. 1 advokátního tarifu) á 4 740 Kč. Náhradu nákladů za uplatnění nároku ze dne 20.12.2019 u žalované soud nepřiznal s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud ve veřejně přístupné databázi ARES ověřil, že zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu soud dále přiznal náhradu za 21% DPH z uvedených částek ve výši 4 233,60‬ Kč (21 % z 20 160 Kč). Částka, kterou je žalobci na náhradě nákladů řízení povinna uhradit žalovaná, představuje 11 382 Kč (46,66 % z 24 393,60 Kč). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci tuto částku ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.

17. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce nijak nepoškozuje.