18 C 107/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 656 388,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 196 456 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 6. 2020 do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky 109 202,50 Kč za období od 24. 6. 2020 do 25. 1. 2021 v kapitalizované výši 5 202,22 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 459 932, 50 Kč s příslušenstvím.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 64 436 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 129 591 Kč jako náhrady škody a dále přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 636 000 Kč. Na základě usnesení policejního orgánu ÚOKF SKPV, odbor daní, ze dne 21. 1. 2015 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku, který měl být spáchán ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku Trestní stíhání bylo zahájeno pro skutek, kdy měl poškozený jako zaměstnanec [anonymizována tři slova] na pozici [anonymizována tři slova] [anonymizováno] vykonávat svou činnost v rozporu se zákonem o správě daní a poplatků a v rozporu s daňovým řádem a měl tímto jednáním způsobit škodu velkého rozsahu, a to nejméně ve výši 1 076 881 562 Kč. Žalobce měl svým jednáním opatřit jinému neoprávněný prospěch, a to tak, že umožnil vyplácení nadměrných odpočtů DPH. Dne 5. 12. 2018 byl Městským soudem v Praze vyhlášen rozsudek pod sp. zn. [spisová značka], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Dne 27. 6. 2019 bylo Vrchním soudem v Praze vyhlášeno usnesení [spisová značka], kterým odvolací soud zamítl odvolání státní zástupkyně. Zprošťující výrok soudu prvního stupně nabyl právní moci dne 27. 6. 2019. Žalobce byl tedy trestně stíhán od 21. 1. 2015 do 27. 6. 2019 pro podezření ze spáchání ze zvlášť závažného zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 až 12 let nebo propadnutí majetku. Žalobce je od roku 2012 v invalidním důchodu, a to z důvodu svého psychického stavu, zejména pro [anonymizována dvě slova], o to silněji celé trestní stíhání prožíval. Žalobce v důsledku trestního stíhání začal nadužívat alkohol. V lednu 2015 byla u žalobce diagnostikována [anonymizována tři slova]. Vlivem své životní situace a nadužívání alkoholu byl poškozený [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] od 16. 2. 2017 do 31. 3. 2017 Trestním stíhání žalobce trpěla rovněž jeho nejbližší rodina, tedy manželka a děti (dcera a syn) a jeho stará matka (ve věku 85 let). Ta vše těžce prožívala, protože je na žalobci závislá. Rozpad manželství poškozeného vlivem situace následně vyústil v rozvod dne 20. 3. 2018. Po rozvodu byl žalobce nucen odstěhovat se z bytu, který obýval se svojí exmanželkou a začal žít na své chatě v obci [obec]. Na počátku trestního stíhání byl žalobce zadržen na své chatě v obci [obec], byla mu nasazena pouta, byl transportován a vlečen do místa svého bydliště v ulici [ulice] ve [anonymizováno], byla u něj provedena domovní prohlídka, a to ve všední den, takže toho byli svědky jeho známí a sousedé. Jeho kauza byla rovněž značně medializována pod názvem„ [anonymizována dvě slova]“. Žalobce v souvislosti se svým trestním stíháním vynaložil náklady na obhajobu v celkové výši 129 591 Kč. Obhájce žalobce v průběhu trestního stíhání žalobce vykonal celkem 31 a půl úkonu právní služby, přičemž hodnota úkonu podle § 10 odst. 3 písm. d) AT ve spojení s § 7 AT činila 3 100 Kč. Náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 činí 300 Kč za jeden úkon právní služby. Obhájce žalobce byl plátcem DPH. Žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované, a to dne 23. 12. 2019.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok uznává pouze zčásti. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 23. 12. 2019 (žádostí ze dne 22. 12. 2019) uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 765 591 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 21. 1. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 109 202,50 Kč, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Žalovaná poskytla žalobci náhradu škody v podobě odměny obhájce žalobce v celkové výši 109 202,50 Kč představující odměnu za 26 úkonů právní služby po 3 100 Kč, jeden půl úkon po 1 550 Kč, 27 režijních paušálů á 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Žalovaná učinila nesporným průběhu trestního stíhání žalobce a tedy to, že trvalo od 21. 1. 2015 do 27. 6. 2019. Žalovaná uvedla, že pracovní sféra žalobce nebyla zasažena, neboť žalobce je již v invalidním důchodu. Co se týká psychické a zdravotní sféry, ze spisové dokumentace, znaleckého posudku a lékařské zprávy vyplynulo, že žalobce trpí psychickými problémy (před zahájením trestního stíhání). Toto se týká i tvrzení o nadměrném užívání alkoholu. Co se týká tvrzené medializace věci, k tomu žalovaná uvádí, že neodpovídá za práci či způsob prezentace případu médii. Medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení. Žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011. Žalovaná se tedy domnívá, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy je dostatečným zadostiučiněním za porušení práva.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 23. 12. 2019. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná v rámci předběžného projednání nároku plnila žalobci částku 109 202,50 Kč, a to dne 25. 1. 2021. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie ČR ze dne 21. 1. 2015 pro trestný čin podle ust. § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku, tedy zneužití pravomoci úřední osoby spáchaná ve spolupachatelství dle ust. § 23 trestního zákoníku. Následně byla ve věci podána obžaloba a žalobce byl dne 27. 6. 2019 zproštěn obžaloby. Mezi účastníky byl nesporný průběh trestního stíhání žalobce vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

4. Při jednání soudu dne 2. 11. 2021 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 109 202,50 Kč jako části nároku na náhradu nákladů obhajoby, neboť žalovaná mu tuto částku po podání žaloby dne 25. 1. 2021 uhradila. Usnesením soudu ze dne 2. 11. 2021 bylo řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastaveno.

5. Na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobce doplnil skutková tvrzení ohledně konkrétních dopadů do osobnostností sféry žalobce tak, že žalobce se cítil kromě jiného poškozen tím, že byl zadržen dne 21. 1. 2015 na své chatě v obci [obec], následně byl v poutech transportován na místo svého trvalého bydliště, byl vystaven depresivnímu tlaku, zvědavosti a negativním postojům známých a sousedů. Následně byl umístěn do cely předběžného zadržení a propuštěn na svobodu byl až druhý den v 17:35 hodin. Poškozený tak byl omezen na svobodě cca 35 hodin. Žalobce dále uvedl, že trestní kauza zapříčinila rozvrat jeho manželství, který vyústil v jeho rozvod. Kauza měla značně negativní vliv na jeho psychiku, byť se z psychického onemocnění již léčil ([anonymizována dvě slova]), tedy byl v tomto ohledu zvlášť zranitelnou osobou a soud by měl k osobě poškozeného přistupovat speciálně oproti jedincům se zdravou psychikou.

6. Z předložených novinových článků (článek na serveru [webová adresa] ze dne 6. 2. 2019„ [anonymizováno 6 slov], [role v řízení] [anonymizováno 5 slov]“, ze serveru [webová adresa] ze dne 28. 1. 2015„ [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 7 slov]“, ze serveru [anonymizováno] ze dne 22. 2. 2018„ [anonymizováno 7 slov] [částka]“, ze serveru [webová adresa] ze dne 12. 2. 2018„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova]“, ze serveru [webová adresa] ze dne 22. 2. 2018„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka]“ a dalších) vzal soud za prokázané, že o případu žalobce informovala celostátní média. Média informovala o tzv. kauze„ [anonymizováno]“, kdy mělo jít o podvody v oblasti [anonymizováno]. Informovala o tom, že bylo obžalováno 5 osob, kterým hrozí za krácení daní 5 až 10 let odnětí svobody, některým až 12 let za zneužití pravomoci úřední osoby. V článcích se neobjevilo ani jméno žalobce, ani jeho fotografie. Bylo informováno pouze o tom, že obvinění čelí pracovnice [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

7. Z protokolu o zadržení osoby podezřelé vzal soud za prokázané, že žalobce byl dne 21. 1. 2015 v 06:40 hodin zadržen. Ze zadržení byl žalobce propuštěn dne 22. 1. 2015 v 17:35 hodin. Při zadržení se u žalobce našly [anonymizována čtyři slova]. Při lékařské prohlídce při zadržení dne 21. 1. 2015 bylo v lékařské zprávě uvedeno, že žalobce [anonymizována tři slova].

8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. [číslo jednací], vzal soud za prokázané, že tímto rozsudkem ze dne 20. 3. 2018 bylo rozvedeno manželství žalobce a jeho bývalé manželky [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], přičemž v odůvodnění rozsudku je uvedeno, že manžele spolu již od roku 2015 nežijí. Jednalo se o rozvod dle ust. § 757 odst. 1 o. z., soud tedy nezkoumal příčiny rozvratu manželství.

9. Ze znaleckého posudku znalce z oboru psychiatrie, který je součástí trestního spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], vzal soud za prokázané, že znalec v rámci vyhotovování znaleckého posudku zjistil, že žalobce se od 11. 8. 2011 léčí v [anonymizována dvě slova], kdy u něj byla konstatována [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], atd. Je u něj [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] se [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. K [anonymizována dvě slova] došlo v 15 letech ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), k [anonymizováno] došlo po [anonymizována dvě slova] v roce 1984, dále [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] byla u žalobce diagnostikována v říjnu 2012. Od roku 2012 je v invalidním důchodu pro [anonymizována dvě slova]. V rámci znaleckého zkoumání žalobce sdělil znalci, že již v roce 2014 jej opustila manželka a žije sám na chatě. Je stále ženat, avšak manželka si našla jiného a žijí odděleně, on má také přítelkyni. Zdravotní stav žalobce vzal sud dále za prokázaný z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 9. 2014, který u žalobce diagnostikoval [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a dále [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]

10. Z výpovědi žalobce vzal soud za prokázané, že žalobce byl značně traumatizován svým zadržením, kdy byl zadržen ráno v době, kdy jeho okolí právě odcházelo do práce. Manželka se s ním od té doby přestala stýkat, naprosto se od něj odklonila. O trestním stíhání žalobce se vědělo v osadě v obci [obec], kde žalobce v současné době žije v chatové osadě. V rámci své výpovědi dále žalobce uvedl, že se psychiatricky léčil, a to již v době před zahájením trestního stíhání. Co se týká užívání alkoholu, žalobce uvedl, že v době trestního stíhání v tom docela„ lítal“. V době trestního stíhání byl hospitalizován v [anonymizováno] kvůli alkoholu. Žalobce si stěžoval na poměry v cele předběžného zadržení. Žalobce uvedl, že v době trestního stíhání mu děti finančně pomáhaly a na základě tvrzení jeho bývalé manželky se od něj děti na určitou dobu odvrátily a v současné době má vztah s dětmi dobrý, syn jej pravidelně navštěvuje a chodí mu pomáhat (žije v [obec], dcera žije v [obec]). Žalobce vnímá ve svém okolí značné ochlazení vztahů, kdy má pocit, že si lidé kolem něj říkají„ na každém šprochu, pravdy trochu“.

11. Svědkyně [jméno] [příjmení], která je přítelkyní žalobce, uvedla, že v době trestního stíhání se od žalobce odklonili jeho přátelé, manželka a nakonec i sousedé v obci v chatařské kolonii ([anonymizováno]). V době trestního stíhání žalobce trpěl nespavostí, v noci měl noční můry. V době trestního stíhání přestal mít zájem o svoji zahradu, o pejska. Svědkyně nepotvrdila, že by žalobce užíval alkohol v nepřiměřené míře. Co se týká rozpadu manželství, zde svědkyně uvedla, že manželka vlastnila nějaké nemovitosti na [anonymizováno] a bála se, aby jí to nepropadlo v případě odsouzení žalobce. Co se týká nároku žalobce na zaplacení náhrady nákladů obhajoby, která byla žalována v celkové výši 129 591 Kč a to celkem za 31,5 úkonů právní služby a žalobce za tyto právní služby požadoval celkem částku 129 591 Kč (když za úkon dne 5. 12. 2018 požadoval pouze odměnu ve výši jedné poloviny, tedy ve výši 1 550 Kč a zároveň i polovinu režijního paušálu ve výši 150 Kč na místo správných 300 Kč). Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku přiznala žalobci náhradu nákladů obhajoby za celkem 26 úkonů právní služby á 3 100 Kč a jeden půl úkon ve výši 1 550 Kč a 27 režijních paušálů po 300 Kč. Žalovaná nepřiznala žalobci následující úkony právní služby: 18. 10. 2018, 19. 10. 2018, 31. 10. 2018 – prostudování spisu a dne 30. 11. 2018 – závěrečná řeč ve formě písemného podání na soud.

12. Co se týká těchto jednotlivých úkonů právní služby, zde mezi účastníky nebylo sporu o tom, že obhájce žalobce tyto úkony právní služby skutečně vykonal. Toto žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě nijak nezpochybňovala, naopak soudu sdělila čísla listů spisu Městského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. [spisová značka], na kterých jsou uvedené sporné úkony právní služby zachyceny. Šlo spíše o posouzení, zda předmětné úkony lze považovat za úkony právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1, 2 AT.

13. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil další skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

17. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

18. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

22. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

23. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen částečně po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

24. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo vedeno tr. stíhání, které bylo zahájeno usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV odbor daní. Č.j. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ze dne 21. 1. 2015, kdy žalobce byl stíhán pro zvůášť závažný zločin zneužití pravomoci veřejného činitele dle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, pod sp. zn. [spisová značka] byl žalobce zproštěn obžaloby podle ust. § 226 písm. b tr. ř. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci po rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2019, kterým bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně a další obžalované. Usnesení o zahájení tr. stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk., neboť v daném případě tr. stíhání neskončilo pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2011). V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí.

25. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škody, tedy vznik škody či nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Pokud jsou tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu naplněny, pak se stát této povinnosti nemůže zprostit.

26. Co se týká požadavku na náhradu nákladů obhajoby, kdy spornou mezi účastníky zůstává částka 20 388,50 Kč, která odpovídá pěti sporným úkonům právní služby, jak byly specifikovány výše (18. 10. 2018, 19. 10. 2018, 31. 10. 2018 – prostudování spisu a dne 30. 11. 2018 – závěrečná řeč ve formě písemného podání na soud). Odměně za 5 úkonů právní služby á 3 100 Kč plus 5 režijních paušálů á 300 Kč a příslušné DPH, odpovídá částka 20 530 Kč. Soud však vycházel z části plnění, která zůstala předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a to ve výši 20 388,50 Kč. Tento drobný rozdíl byl způsoben, jak už bylo shora uvedeno tím, že žalobce nesprávně požadoval za 31,5 úkonů právní služby částku 129 591 Kč, přestože správná částka by byla 129 772,50 Kč. Soud se na rozdíl od žalované domnívá, že právní úkony účtované jako nahlížení do spisu ve dnech 18. 10. 2018, 19. 10. 2018 a 31. 10. 2018 je na místě uznat, jako účelně vynaložené náklady právní služby (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. III ÚS 2289/21). Domnívá se, že i s ohledem na obsáhlost spisového materiálu je na místě vyhodnotit tyto úkony právní služby jako účelné. K tomuto závěru soud dospěl rovněž, co se týká úkonu ze dne 30. 11. 2018 – závěrečné řeč - písemného podání na soud, kdy se domnívá, že v daném případě lze zaslání závěrečné řeči v písemné podobě, jak to trestní soudy často vyžadují, lze považovat za písemné podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT. Zaslání závěrečné řeči i v písemné podobě je třeba, dle názoru soudu, považovat za účelný úkon právní služby, který do značné míry zjednoduší průběh závěrečného hlavního líčení a zcela jistě je v zájmu obviněného. Soud však na rozdíl od žalobce se domnívá, že za tento úkon právní služby měla být účtována odměna ve výši jednoho, nikoliv dvou úkonů právní služby, jak požaduje žalobce. Domnívá se, že k navýšení na dvojnásobek ve smyslu ust. § 12 odst. 1 AT není důvod. Soud tak žalobci přiznal náhradu nákladů řízení za 4 úkony právní služby á 3 100 Kč, 4 režijní paušály á 300 Kč a DPH ve výši 1 656 Kč, celkem tedy částku 16 456 Kč.

27. Ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání ve výši 636 000 Kč bylo na žalobci, aby prokázal, že v jeho případě došlo k naplnění všech tří předpokladů vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu. Tedy, aby v řízení tvrdil a prokázal nejen existenci nezákonného rozhodnutí, ale i skutečnost, kterou lze právně kvalifikovat, jako porušení konkrétního práva žalobce, které zapříčinilo vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s jeho nezákonným tr. stíháním. Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaném v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2016 pod R 67/2016).

28. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle ust. § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, který měl být spáchán ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 – 12 let nepodmíněně. Žalobce měl svou tr. činností způsobit škodu v rozsahu 1 076 881 562 Kč a dalo se předpokládat uložení nepodmíněného trestu. Trestní stíhání probíhalo od 21. 1. 2015 do 27. 6. 2019, tj. 4 roky a 5 měsíců. Žalobce byl tedy poměrně dlouhou dobu ve stavu nejistoty, jak tr. stíhání skončí. S ohledem na shora uvedené skutečnosti hrozbu možného vysokého trestu odnětí svobody délku trestního stíhání a s tím spojeného období nejistoty a povahy trestné činnosti soud dospěl k závěru, že je namístě poskytnout za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci zadostiučinění v penězích. Forma a výše finančního zadostiučinění nesmí v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání i nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

29. Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaném v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2016 pod R 67/2016).

30. Soud při stanovení výše peněžitého odškodnění postupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a snažil se nalézt případy, které by se s případem žalobce v podstatných rysech shodovaly.

31. Žalobce poukázal na věc řešenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 365/2013, kdy poškozená byla obviněna z tr. činů, za které jí hrozila trestní sazba testu odnětí svobody až 12 let, stejně jako žalobci. Následkem v její osobnostní sféře byl především stres, jemuž byla po dobu tr. stíhání vystavena, který se promítl do jejího rodinného života a do profesních možností ve sféře, kde měla své uplatnění. V tomto případě nebyla poškozená na rozdíl od žalobce po dobu tr. stíhání omezena na osobní svobodě. Za nejzávažnější z dopadů je třeba označit trvalou ztrátu možnosti žalobkyně preferovaného profesního uplatnění v bankovnictví. Žalobkyni zde byla přiznána satisfakce ve výši 30 000 Kč za rok trvání řízení. Dále žalobce poukázal na věc řešenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 69 Co 302/2016, kdy byl poškozený vystaven trestnímu stíhání za tr. čin, za který mu hrozil trest odnětí svobody až na 12 let, po překvalifikaci následně zde poškozenému hrozilo jen 5 let. Trestní stíhání ve srovnávaném případě trvalo 5 let a 10 měsíců, kdy případ byl medializován, bulvarizován vč. jména žalobce. Za uvedené tr. stíhání přiznal Městský soud nemajetkovou újmu ve výši 875 000 Kč. Dále právní zástupce žalobce poukázal na kauzu [anonymizována dvě slova], kdy jedna ze stíhaných zde byla odškodněna částkou 10 000 Kč za každý měsíc tr. stíhání. Žalobce dále poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci 14 Co 496/2016, kde byla přiznána částka 3 797 Kč za jeden měsíc tr. stíhání, dále Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věcech 22 Co 1489/2017 a 19 Co 367/2018, kdy v prvém případě byla přiznána částka 350 000 Kč, tedy 7 291,60 Kč za měsíc tr. stíhání, v druhém případě byla přiznána částka 300 000 Kč, tedy 6 122,44 Kč za měsíc tr. stíhání. Dále žalobce poukázal na dvě rozhodnutí Městského soudu v Praze a to ve věci 28 Co 231/2020 a 15 Co 29/2018, kdy v prvním případě byla přiznána částka 160 000 Kč, tedy jen 1 034,70 Kč za měsíc tr. stíhání a v druhém z uvedených případů částka 260 000 Kč, tedy 3 291,10 Kč za měsíc tr. stíhání.

32. Žalovaná naopak poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci 12 Co 4/2021, kdy byl poškozený trestně stíhán za tr. čin podvodu dle ust. § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a hrozil mu trest v sazbě 2 – 8 let. Délka tr. stíhání činila 4 roky a9 měsíců. Uvedené rozhodnutí však nebylo pravomocné, soud I. stupně v rámci svého prvního rozhodnutí přiznal žalobci částku 32 454,40 Kč, rozsudek soudu I. stupně však byl zrušen a vrácen zpět k dalšímu řízení. Dále žalovaná poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ve věci 15 Co 52/2015, kdy žalobce byl trestně stíhán pro tr. čin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zkn. Žalobci hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta, tr. stíhání trvalo pouze v řádu měsíců a případ žalobce nebyl medializován a v daném případě nebyly shledány v podstatě žádné dopady do osobnostní sféry žalobce. Žalovaná dále poukazovala na případ řešený u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Co 274/2014, kdy rovněž bylo pouze konstatováno porušení práva. V daném případě byl poškozený trestně stíhán za tr. čin vydírání a krádeže, jednalo se o osobu již v minulosti trestně stíhanou. V daném případě došlo k minimálním dopadům do osobnostní sféry žalobce, žalobci hrozila sazba 6 měsíců a 4 roky.

33. Co se týká srovnávací judikatury navržené žalovanou ke srovnání, zde soud neshledal, že by zde bylo množství stejných prvků s případem žalobce, když v případech, na které odkazovala žalovaná, zpravidla hrozila nižší sazba trestu odnětí svobody, tr. stíhání trvalo kratší dobu a v podstatě byly prokázány nižší dopady do osobnostní sféry poškozených. Naopak případy, které ke srovnání navrhl žalobce, se soudu jevily jako příhodnější; v případě druhého a třetího případu, však byly shledány významnější dopady do osobnostní sféry poškozených.

34. Soud by rád poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017 sp. zn. 30 Cdo 71/2017, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2016 č.j. 69 Co 184/2016 - 214. Ve věci rozhodoval v I. stupni Obvodní soud pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 64/2015 – 251. V daném případě soud odškodňoval majetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona, trestní stíhání bylo značně medializováno a značně zasáhlo do osobnostní sféry žalobce (vliv na rodinný, společenský a profesní život, ztrátovost manažerské funkce, znatelné snížení příjmu a vliv na kariérní růst). Poškozený byl trestně stíhán v souvislosti s výkonem svého povolání a hrozil mu trest odnětí svobody v trvání odnětí 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 9 měsíců a bylo značně medializováno. Tento případ se tak vzhledem k obdobné trestné činnosti, hrozby stejného trestu a obdobných zásazích do profesního života žalobce jeví soudu jako srovnatelný. V daném případě bylo poškozenému přiznáno zadostiučinění ve výši 170 000 Kč (8 100 Kč za měsíc trvání trestního řízení).

35. Soud by dál rád poukázal na rozhodnutí Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 20. 5. 2019 č.j. 29 C 174/2016 - 473, na které bylo následně potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019 č.j. 70 Co 340/2019-2011, kdy se jednalo o odškodnění nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání pro trestný čin přijímání úplatku podle § 60 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákona a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona. Tato kauza byla rovněž značně medializována, délka trestního stínání činila 3 roky a 10 měsíců a poškozenému hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let. V v tomto případě byla prokázána újma žalobce v profesní sféře a rovněž značné dopady do rodinného a společenského života. V daném případě bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 460 000 Kč (10 000 Kč za měsíc). I v tomto případě byl poškozený stíhán vazebně.

36. Dále by soud rád poukázal na případ řešený u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 6/2016, který byl následně změněn rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci 18 Co 358/2020. V daném případě byl poškozený stíhán pro tr. čin podplácení dle ust. § 161 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a pro pokračující tr. čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaný ve formě účastenství dle ust. § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. Poškozenému hrozila trestní sazba 2 – 8 let a žalobce měl svou tr. činností rovněž způsobit poměrně rozsáhlou škodu ve výši 337 000 000 Kč Trestní stíhání trvalo po dobu 3 let a 10 měsíců. Uvedená trestní kauza byla značně medializovaná, byly prokázány zásadní dopady do profesní sféry poškozeného.

37. V tomto řízení bylo prokázáno, že u žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv a to zejména do zásahu do jeho dobré pověsti v místě současného bydliště v obci [anonymizováno] Trestní stíhání mělo rovněž poměrně závažný dopad do psychické sféry žalobce, kdy žalobce již před zahájením tr. stíháním byl osobou, která se léčí pro psychické problémy, nejistota a stres z tr. stíhání, přispěly k zhoršení psychického stavu žalobce. Na druhou stranu nebyly prokázány dopady do profesní sféry žalobce s ohledem na to, že žalobce již nebyl ve své profesi činný a byl v invalidním důchodu. Co se týká dopadů do rodinné sféry žalobce, zde bylo provedenými důkazy zjištěno, že manželství žalobce nebylo funkční již před zahájením tr. stíhání žalobce a po zahájení tr. stíhání žalobce došlo pouze k dovršení tohoto rozpadu manželství rozvodem. Již před zahájením tr. stíhání žalobce však bylo manželství žalobce pouze formálním svazkem, vztahy mezi manžely byly narušeny. Co se týká uvedené medializace případu žalobce, zde soud poukazuje na to, že v rámci článků, které v rozhodné době informovaly o tr. stíhání v tzv. kauze„ [anonymizováno]“ nebyl žalobce nikdy jmenován a nikdy nebyla zveřejněna jeho fotografie. Soud se nedomnívá, že by medializace případu měla zásadní dopad do osobnostní sféry žalobce. Navíc v této souvislosti souhlasí s argumentací žalované, že tato neodpovídá za práci či způsobem prezentace případu médii. Medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti tr. řízení a není dána příčinná souvislost mezi medializací případu a nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Pokud by média o žalobci uváděly nepravdivé či zkreslené informace, žalobce měl možnost domáhat se nápravy u těchto médií. Žalobce se dále mohl domáhat zveřejnění dotyčné informace nebo dalších informací ohledně skončení tr. řízení přímo vůči konkrétním médiím dle tiskového zákona.

38. Soud v daném případě dospěl k závěru, že na místě je přiznat peněžité zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, přičemž se domnívá, že v daném případě je částkou odpovídající částka 180 000 Kč, což odpovídá zhruba částce 3 400 Kč za měsíc trvání řízení. Ve zbývající části požadovaného zadostiučinění co do částky 456 000 Kč žalobu zamítl.

39. Dále žalobu zamítl co do částky 3 932,50 Kč, což je částka požadovaná, jako náhrada obhajného nad částku odpovídající čtyřem úkonům právní služby, kterou žalobci přiznal (bez odůvodnění výše). Soud celkem přiznal žalobci částku 196 456 Kč (180 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy a částku 16 456 Kč jako náhradu nákladů obhajoby) a co do částky 459 932,50 Kč žalobu zamítl.

40. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 3 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. V daném případě byl žalobce v převážné části úspěšný, neboť co do nároku na náhradu nemajetkové újmy byl úspěšný i co do základu (zde vycházeno z tarifní hodnoty 50 000 Kč), co do částky požadované jako náhrada na náklady obhajoby byl úspěšný v převažující výši, když co do částky 109 202,50 Kč došlo sice k zastavení řízení, avšak pro chování žalované za situace, kdy žaloba byla podána důvodně. Soud tak přiznal žalobci náhradu nákladů řízení, a to nákladů právního zastoupení za celkem 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, 3x účast na jednání soudu) ve výši 8 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 129 591 Kč + 50 000 Kč) za úkon, 6x režijní paušál á 300 Kč, DPH ve výši 10 836 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 64 463 Kč.