18 C 116/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: stát, organizační složka státu , IČO IČO sídlem adresa o zaplacení 441 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 441 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a o omluvu žalobci.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 350 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhá náhrady nemajetkové újmy formou finančního odškodnění ve výši 441 000 Kč a omluvy, a to za nezákonné rozhodnutí, usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání mj. zločinu zpronevěry podle § 206 odst., 4 trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) t.ř. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , byla zamítnuta odvolání státního zástupce a poškozených proti rozsudku. Usnesení krajského soudu bylo zástupci žalobce doručeno dne , datum, . Žalobce uplatnil nárok u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne , datum, , žalovaná jej projednala a neshledala jej důvodným vzhledem k jeho promlčení.

2. Žalovaná vznesla ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, námitku promlčení s tím, že žalobce u ní uplatnil nárok dne , datum, . Nárok byl projednán, trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, , veřejného zasedání, na němž bylo vyhlášeno usnesení Vrchního soudu v , adresa, , se zúčastnil právní zástupce žalobce, přičemž byly sděleny podstatné důvody rozhodnutí. Žalovaná odkázala na ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., podle kterého se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Promlčecí doba začíná běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci. Nárok byl uplatněn u žalované dne , datum, , tedy po uplynutí 6 měsíční promlčecí lhůty k němuž došlo dne , datum, , aniž by došlo k jejímu stavení, žaloba byla podána dne , datum, . Žalovaná proto navrhuje žalobu zamítnout.

3. Žalobce s právním názorem žalované nesouhlasil a namítal, že se o vzniku nemajetkové újmy dozvěděl až doručením úplného znění usnesení krajského soudu dne , datum, , nárok byl tedy uplatněn u žalované včas, přičemž odkázal na judikaturu Ústavního soudu, a to nález sp. zn. I. ÚS 778/24.

4. Pokud jde o skutkový stav, mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce uplatnil dne , datum, u žalované nárok na odškodnění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , a to ve formě finančního odškodnění a dále omluvy. Nárok byl projednán stanoviskem žalované ze dne , datum, , přičemž nebyl shledán důvodným.

5. Mezi účastníky byl dále nesporný i průběh trestního stíhání, kdy usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie , název kraje, , Územního odboru , adresa, , Oddělení hospodářské kriminality ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , pro podezření ze spáchání zločinu zpronevěra dle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Dané usnesení bylo žalobci doručeno dne , datum, . Dne , datum, došlo k opravě výroku daného usnesení, což bylo žalobci sděleno přípisem Policie ČR ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, . Dne , datum, byla Okresnímu soudu v , adresa, doručena obžaloba Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, (právní kvalifikace skutku zůstala nezměněna). Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , byl žalobce obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn. Daný rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Dne , datum, se ve věci konalo u odvolacího Krajského soudu v , adresa, veřejné zasedání, jehož se účastnil obhájce žalobce, kdy na tomto bylo v jeho závěru vyhlášeno usnesení č.j. , číslo jednací, , jímž byla zamítnuta odvolání státního zástupce a poškozených, soud přitom uvedl, že se v řízení nepodařilo odstranit pochybnosti o tom, zda obžalovaný skutečně předal poškozenému finanční hotovost, soud prvního stupně se musel rozhodnout mezi dvěma odlišnými verzemi skutkového děje, a s ohledem na přetrvávající pochybnosti správně obžalovaného obžaloby zprostil. Dané usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že podle protokolu o veřejném zasedání ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , plyne, že tohoto veřejného zasedání se účastnil obhájce žalobce jakožto obžalovaného, bylo vyhlášeno předmětné ustanovení, je zaprotokolováno, že byly uvedeny podstatné důvody spolu s poučením o opravných prostředcích. Podle zvukového záznamu z veřejného zasedání (od cca 19 minuty záznamu) se podává, že předseda senátu přítomným, mj. i obhájci žalobce sdělil nikoliv stručně podstatné důvody rozhodnutí, shrnul stručně odůvodnění rozhodnutí okresního soudu, a uvedl, že klíčovou byla v řízení otázka, zda peníze byly zaplaceny poškozenému nebo nebyly zaplaceny poškozenému. Soud prvého stupně provedl poměrně rozsáhlé dokazování s tím, že všechny důkazy, jež provedl, navozují pochybnosti o tom, zda se tak stalo, tedy zda došlo k zaplacení, nebo zda nedošlo k zaplacení. Za této situace podle názoru krajského soudu nelze uzavřít, že obžalovaný je vinen. Soud se vyjádřil k hodnocení výpovědi svědka , jméno FO, , který vypovídal v rozporu s tím, co říkal v přípravném řízení. Uvedl, že se zabýval tím, zda obžalovaný měl nebo neměl oprávnění k okamžitému prodeji aut. Vyjádřil se ke způsobu obchodování žalobce a další osoby, kdy obchodovali tak, že si svoje postupy nezachytili na papíře, nepodchytili je smluvně. A pokud tedy nyní o té situaci tvrdí každý něco jiného a neexistuje spolehlivý a objektivní důkaz, který by prokazoval, že jeden z nich má pravdu, ať již tak nebo tak, to jde v trestním řízení jednoznačně k tíži žalující strany a k tíži poškozeného, takže byť tedy pochybnosti o tom, zda se věc stala, přetrvávají, tak nemůže rozsudek být odsuzující a správně je zprošťující.

6. Soud má za prokázaný průběh trestního stíhání žalobce ve smyslu odst. 5 tohoto rozsudku a dále má soud za prokázáno, že při vyhlášení bylo rozhodnutí krajského soudu přítomným dostatečně odůvodněno v souladu s písemným vyhotovením usnesení.

7. Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon“, Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle ust. § 32 odst. 3 věta první zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění účinném od , datum, (dále jen „občanský zákoník“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

8. Soud se z důvodu procesní ekonomie zabýval nejprve námitkou promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, vznesenou žalovanou. V konkrétním případě namítané řízení, v němž měla žalobci vzniknout škoda, pravomocně skončilo dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení krajského soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce a poškozených. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupného na www.nsoud.cz, subjektivní promlčecí lhůta ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním počíná plynout dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku. Při aplikaci ustanovení § 32 odst. 3 věty první OdpŠk, účinného od , datum, , se uplatní táž konstrukce počátku běhu promlčecí lhůty. Byla-li trestně stíhaná osoba zproštěna obžaloby nebo bylo-li trestní stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci. V případě usnesení o zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně počíná běžet promlčecí lhůta od okamžiku vyhlášení usnesení, kterému byl obviněný přítomen, ovšem pouze za předpokladu, že se oprávněné osoby současně vzdaly svého práva podat proti usnesení o zastavení trestního stíhání stížnost, neboť v takovém případě nabývá usnesení právní moci vyhlášením. Vyhlášením v přítomnosti účastníka nabývá v trestním řízení právní moci i rozsudek odvolacího soudu, neboť proti němu není přípustné odvolání. S následným doručením rozhodnutí již nejsou co do právní moci rozhodnutí spojovány žádné právní účinky. Pokud se po vyhlášení zprošťujícího rozsudku vzdají práva odvolání proti výroku o vině (o zproštění obžaloby) všechny osoby oprávněné, nabývá zprošťující rozsudek právní moci ihned, aniž by na okamžik nabytí právní moci mělo vliv pozdější doručování písemného vyhotovení rozsudku. Uvedené lze zcela vztáhnout na projednávanou věc.

9. V projednávané věci z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce se o existenci odpovědnostního titulu dozvěděl prostřednictvím svého zástupce dne , datum, , kdy bylo pravomocně řízení skončeno. Obhájce žalobce byl přítomen na veřejném zasedání, na kterém bylo vyhlášeno poslední rozhodnutí ve věci, usnesení o zamítnutí odvolání, na tomto zasedání pak byly shrnuty důvody, pro které byl žalobce obžaloby zproštěn. Promlčecí doba počala běžet dne následujícího, tedy , datum, a uplynula dnem , datum, , nárok uplatněný u žalované dne , datum, tak byl uplatněn již po uplynutí promlčecí doby. V posuzovaném případě nelze považovat za přiléhavý odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. , spisová značka, , podle kterého: „Nebylo-li rozhodnutí trestního soudu, v jehož důsledku dochází k pravomocnému zproštění obžaloby, při vyhlášení odůvodněno, šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním může začít běžet nejdříve dnem doručení písemného vyhotovení takového rozhodnutí trestního soudu.“ Ústavní soud dále uvedl, že: „V případě, že o zproštění obžaloby rozhodl již soud prvního stupně, je pro dotčeného jednotlivce podstatné i to, jak je odůvodněno usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání státního zástupce podané v neprospěch daného jednotlivce. I když odvolací soud zamítne takové odvolání a zprošťující rozsudek se stane pravomocným, může odvolací soud i podstatným způsobem korigovat úvahy soudu prvního stupně obsažené v odůvodnění. Při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním civilní soudy sice nejsou vázány závěry trestních soudů obsaženými v odůvodnění jejich rozhodnutí, ale z těchto rozhodnutí vychází (srov. § 135 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu). Z těchto důvodů je tedy třeba uzavřít, že jednotlivec potřebuje znát i odůvodnění toho, proč trestní soudy rozhodly o pravomocném zproštění obžaloby.“ Své závěry pak aplikoval na případ, kdy v rozhodnutí odvolacího soudu, vyhlášené na veřejném zasedání, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce, nebylo při vyhlášení vůbec odůvodněno, resp. nebyl prokázán opak, což soud vyložil k tíži státu, když neexistoval záznam z veřejného zasedání. V nyní posuzovaném případě tato situace nenastala, zdejší soud provedl dokazování přehráním záznamu z veřejného zasedání, kterého se účastnil obhájce žalobce a ze kterého vyplynulo, že dané rozhodnutí bylo zcela dostatečně odůvodněno s tím, že z podstaty věci ústní odůvodnění nebylo zcela vyčerpávající, a tak podrobné jako písemné znění usnesení.

10. K argumentaci žalobce ohledně rozdílného počátku běhu promlčecí lhůty, tedy od doručení usnesení a nikoliv od pravomocného skončení trestního řízení, soud odkazuje např. dle usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2023 sp. zn. II. ÚS 2765/23, Ústavní soud v obecné rovině neshledal neústavním výklad obecných soudů, podle kterého se za počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání považuje den nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku, což lze vztáhnout i na projednávaný případ, kdy běh promlčecí doby je nutné počítat od pravomocného skončení trestního řízení. Tento závěr je podpořen i rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 962/2012, na který sám žalobce odkazuje, dle kterého byla-li osoba trestně stíhaná zproštěna obžaloby nebo bylo-li trestní stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty první zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci.

11. Žalovanou vznesená námitka promlčení je proto důvodná. Soud tak výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

12. Pro úplnost soud uvádí, že námitka promlčení, vznesená žalovanou, není v rozporu s dobrými mravy, soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 4223/2016 ze dne 20.12.2016, 30 Cdo 3825/2011, ze dne 17. 10. 2012, dle kterých dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (obdobně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném případě žalobce, který byli po celou dobu zastoupen advokátem, neuvedl žádné důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Uplatnění promlčecí námitky ze strany žalované tedy není zneužitím práva na úkor žalobce.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání dne , datum, ) ve výši 450,- Kč za úkon analogicky podle předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), celkem 1 350 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.