18 C 12/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 129 903,24 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 29 903,24 Kč.

II. Žaloba o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům úrok z prodlení z částky 29 903,24 Kč ve výši 9,75% ročně od 19. 8. 2019 do 31. 1. 2022 a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 26% ve výši 16 490,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhají na žalovaných zaplacení škody ve výš 29 903,24 Kč a dále nemajetkové újmy. Žalobci v době od 4. 7. 2019 do 11. 7. 2019 z důvodu pobytu žalobce a jeho rodiny v zahraničí předali žalované svého psa [jméno] a to na základě smlouvy ze dne 9. 6. 2019; Žalobci z důvodu plánované služební cesty poptali služby spočívající v umístění a péči o svého psa a oslovili žalovanou objednávkou ze dne 7. 6. 2019. Objednávka byla ze strany žalované potvrzena dne 9. 6. 2019. Dne 4. 7. 2019 žalobci předali psa pověřené osobě v budově psího hotelu žalované a odletěli do zahraničí. Při předání byl pes zcela zdraví, neměl žádné zranění, ani jiné zdravotní komplikace. Při převzetí psa dne 11. 7. 2019 však žalobci ještě v prostorách hotelu zjistili, že pes má velkou krvácející tržnou ránu na boku a komplikovanou zlomeninu spodního levého špičáku. Na zjištěná zranění psa žalobci okamžitě upozornili příslušného pracovníka, který žalobci psa předával. Pracovník žalobcům sdělil, že neví, jak se zranění psovi stala. Pes musel být žalobci okamžitě transportován na veterinární kliniku [anonymizováno] [obec], kde bylo zjištěno, že rána je stará min. 3 – 4 hodiny a max. 2 – 3 dny, přičemž do rány se dostala infekce, v důsledku které se rána zanítila a pes trpí vysokou horečkou. Stav psa byl velmi vážný a jeho život byl přímo ohrožen. Pes musel být hospitalizován, postoupil náročnou chirurgickou operaci a následně musel užívat antibiotika a vyžadoval každodenní péči majitele nebo členů jeho rodiny. Dále byl dopravován na veterinární kliniku na kontroly. Žalobkyni dále vznikla újma tím, že nemohla využít již zakoupenou letenku na jinou zahraniční cestu, neboť se musela o poraněného psa v té době starat. Žalobci uplatnili svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2019, výzva byla žalované doručena dne 9. 8. 2019. Žalobci vyčíslili škodu a to náklady přímo spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete, ošetření psa na veterinární klinice 9 261 Kč, kontroly po ošetření na veterinární klinice 9 880 Kč, léky a zdravotní pomůcky 4 080,24 Kč, doplňky stravy 983 Kč a cestovné cesty na kliniky a zpět, pro léky apod. 673 Kč, celkem 16.877,24 Kč. Žalobci dále požadují náklady, které žalobkyně vynaložila na letenku na plánovanou cestu do [anonymizováno]. Jelikož bylo nutné, aby se žalobkyně osobně starala o poraněného psa, nemohla vykonat s rodinou, s žalobcem a dcerou plánovanou cestu do [anonymizováno]. Žalobcům vznikla újma představující 100% z ceny letenky, tedy ve výši 5 442 Kč. Žalobci dále byli nuceni nechat vyhotovit znalecký posudek ve výši 4 840 Kč. Žalobci dále požadují slevu z ceny za služby žalované, neboť služba dle smlouvy nebyla poskytnuta řádně a během ubytování psa došlo k jeho vážnému poranění a nebyla mu poskytnuta včasná veterinární péče. Žalobci požadují slevu z ceny za službu dle smlouvy ve výši 70%, tedy 2 744 Kč. Dále žalobci požadují nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznala. V prvé řadě namítla pozdní uplatnění nároku ve smyslu ust. § 2407 o. z., podle kterého neuplatní-li uschovatel právo na náhradu škody do tří měsíců od vrácení věci, soud právo nepřizná, namítne-li druhá strana opožděné uplatnění. Žalobci si převzali psa [jméno] dne 11. 7. 2019 a tří měsíční lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody tak uplynula dne 11. 10. 2019. Žaloba byla podána po uplynutí této lhůty. Žalovaná dále odmítla, že by o psa [jméno] nebylo řádně pečováno. [příjmení] [jméno] byl po celou dobu ubytování ve zvířecím hotelu v odpovídajícím stavu a bylo o něj řádně pečováno. [příjmení] [anonymizováno] žalované je vybaven on-line kamerami a vlastníci ubytovaných zvířat mohou zvířata sledovat v přímém přenosu. Žalovaná rovněž uveřejňuje aktuální fotky zvířat na facebookovém účtu. Žalovaná poukázala na to, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně] při převzetí psa [jméno] ještě v prostorách zvířecího hotelu žalované nezvládla uhlídat svého psa, ačkoliv již byl v jejím držení a tento přes kovovou mříž napadl jiného psa ubytovaného v hotelu. Situace byla zvládnuta především díky zásahu personálu žalované. Po tomto incidentu vykazoval pes [jméno] krvácející zranění. Personál žalované nabídl možnost ošetření u blízkého zvěrolékaře, kterého využívá, chování žalobců bylo však v dané chvíli spíš hysterické a iracionální a bez dalšího si psa [jméno] naložili do auta a odvezli. Žalovaná poukazuje na to, že pes [jméno] měl kožní absces, který mohl v důsledku potyčky s jiným psem při převzetí prasknout, což způsobilo krvácení. Vzhledem k tomu, že [jméno] byl u žalované ubytován pouze jeden týden, lze spíš dovodit, že absces měl již při převzetí do zvířecího hotelu žalované. K náhradě nemajetkové újmy žalovaná poukázala na ust. § 2971 o.z. a v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 972/2018. V daném případě se Nejvyšší soud vyjádřil k pojmu hrubé nedbalosti a uvedl, že hrubá nedbalost jako zvláštní okolnost, za níž byla způsobena újma, je prakticky postavena na roveň úmyslnému způsobení škody ze zvlášť zavrženíhodných pohnutek. Ani z tvrzení žalovaných uvedených v žalobním návrhu nelze s naplnění dané podmínky dovodit.

3. Na vyjádření žalované reagovali žalobci, kteří poukazovali na to, že co se týká tvrzené opožděnosti uplatnění nároku, zde žalovaná nesprávně interpretuje pojem o uplatnění práva na náhradu škody, když tímto je tedy uplatnění nároku vůči žalované. Toto žalobci učinili již v srpnu 2019. Škoda tedy byla uplatněna včas. Žalobci dále poukazují na to, že dle zprávy z kliniky [anonymizováno] [obec] měla být rána stará 3 – 4 hodiny a max. 2 – 3 dny. K vystavení této zprávy došlo v 18.05 hod. a k předání psa [jméno] došlo kolem 17:00 hod. Z uvedeného je tedy zřejmé, že zranění muselo vzniknout v době, kdy byl pes [jméno] umístěn v psím hotelu.

4. Podáním doručeným soudu dnem 4. 3. 2022 vzali žalobci žalobu částečně zpět co do částky požadované náhrady škody ve výši 29 904 Kč, neboť žalovaná po podání žaloby uvedenou částku uhradila. Toto rovněž sdělila žalovaná soudu přípisem ze dne 9. 2. 2022, kdy výslovně uvedla, že žalovaná uhradila žalobcům celou žalobu uplatněnou škodu, tedy částku 29 903,24 Kč. Soud ve výroku II. tohoto rozsudku řízení co do učiněného zpětvzetí zastavil, když s tímto zpětvzetím žaloby souhlasila i žalovaná. Předmětem řízení tak zůstala částka 100 000 Kč, požadovaná jako náhrada nemajetkové újmy.

5. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že pes žalobců labrador jménem [jméno] byl umístěn do psího hotelu provozovaného žalovanou v období od 4. 7. 2019 do 11. 7. 2019. Z předložených znaleckých posudků (znalce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudního znalce z oboru zemědělství, odvětví veterinářství a soudem ustanoveného znalec [celé jméno znalce]) vzal soud za prokázané, že při pobytu psa [jméno] v zařízení žalované došlo u psa [jméno] ke vzniku abscesu. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] se k příčinám vzniku abscesu vyjádřil tak, že absces vzniká v momentě nějaké perforace kůže s cizím tělesem. Posléze za nějaký den až dva dny se rána uzavře a poté tam může vzniknout absces, kdy se tam dostane nějaká infekce a rána poté praskne a hnis vytéká. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce] a z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že důvod vzniku abscesu může být v podstatě jakékoliv poranění kůže s následným infektem. Znalci se vyjádřili v tom smyslu, že absces v pozdějších fázích, tedy před prasknutím, může být běžně zjistitelný např. při hlazení psa. Zjistitelný je zejména u krátkosrstých plemen.

6. Z výslechu slyšených svědků, zaměstnanců žalované ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova]) bylo zjištěno, že pes [jméno] byl pravidelně venčen a při péči o něj nejevil žádné známky poranění, byl tedy živí, nebyl nijak apatický, byl hravý, skákal, nevykazoval žádné známky poranění, normálně žral a pil. Z výslechu uvedených svědků nebylo zjištěno žádné hrubé porušení péče o psa [jméno]. Pes byl venčen vždy samostatně vzhledem k jeho živé povaze, nedostal se do kontaktu s žádným jiným psem.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

8. Podle ust. § 2402 zákona č.79/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úschově se uschovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Ve smlouvě lze ujednat, že schovatel může věc schovat do úschovy dalšímu schovateli.

9. Podle ust. § 2403 odst. 1 o.z. schovatel opatruje převzatou věc, jak bylo ujednáno, jinak tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda, a po uplynutí doby úschovy věc uschovateli vrátí spolu s tím, co k ní přibylo.

10. Podle ust. § 2403 odst. 2 o.z. požádá-li uschovatel, vrátí mu schovatel věc i před uplynutím ujednané doby úschovy. Sám ale nemá právo vrátit věc dříve, než že ji nemůže pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat.

11. Podle ust. § 2407 o.z. neuplatní-li uschovatel právo na náhradu škody, nebo neuplatní-li schovatel právo na zaplacení úplaty nebo nákladů do tří měsíců od vrácení věci, soud právo nepřizná, namítne-li druhá strana opožděné uplatnění.

12. Podle ust. § 494 o.z. živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.

13. Podle ust. 2971 o.z. odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, z nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit, nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

14. Podle ust. § 2944 o.z. každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo jinak.

15. Vzhledem ke skutečnostem zjištěným po provedeném dokazování a s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k tomuto závěru. V daném případě je třeba poukázat na to, že vztah mezi žalobcem a žalovanou, který mezi nimi vznikl na základě objednávky žalobce ze dne 7. 6. 2019 a potvrzení této objednávky dne 9. 6. 2019, jehož předmětem byla péče o psa [jméno] v zařízení žalované v období od 4. 7. 2019 do 11. 7. 2019, je svou povahou smlouvou o úschově, kdy předmětem úschovy je zvíře, na které je třeba nahlížet ve smyslu ust. § 494 o.z. Žalovaný tak odpovídá v souladu s ustanovením § 2403 o.z. ve spojení s ust. § 2944 o.z. za škodu způsobenou na převzaté věci, v daném případě za škodu na zdraví na psu [jméno].

16. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou promlčení nároku žalobce vznesenou žalobců vznesenou žalovanou. V tomto ohledu se zcela ztotožňuje s názorem žalobců, že uplatněním nároku ve smyslu ustanovení § 2407 o.z. je uplatnění u povinného, nikoliv u soudu. Vzhledem k tomu, že nárok byl žalobci uplatněn u žalované dne výzvou ze dne 7. 8. 2019 doručenou žalované dne 9. 8. 2019, učinili tak včas (vzhledem k tomu, že pes [jméno] byl vrácen dne 11. 7. 2019).

17. Předpokladem vzniku této objektivní odpovědnosti za škodu dle ustanovení § 2944 o.z. je existence závazku věřitele a dlužníka, který v daném případě nebyl sporný. Ochrana dle tohoto ustanovení je poskytována i převzatým zvířatům (v souladu s ust. § 494 o.z.). Škodná událost musí nastat v období od převzetí věci do jejího opětovného vydání, resp. do doby, kdy měla být věřitelem opět převzata. Není rozhodné, zda k události došlo při činnosti prováděné přímo na převzaté věci, nebo při činnosti jiné (RC 2/87). Vznik škody musí být v příčinné souvislosti s událostí. Povinnost k náhradě této škody vzniká bez ohledu zavinění, jedná se tedy o objektivní odpovědnost za škodu. Nevyžaduje se, a tudíž není třeba pro posouzení vzniku této odpovědnosti zjišťovat zavinění odpovědné osoby. Této odpovědnosti by se mohla žalovaná zprostit pouze, pokud by zde byl dán librační důvod ve smyslu ust. § 2944 o.z. tedy, že by prokázal, že by ke škodě došlo i jinak. Tímto libračním důvodem by mohla být byť určitá vnitřní příčina spočívající v přirozené povaze věci či vnější příčina, ke kterým patří např. živelné pohromy (požár, povodeň, zemětřesení apod.) Muselo by se však jednak o pohromu, která by stejnou měrou postihla jak povinnou osobu, tak poškozeného.

18. Na základě obou znaleckých posudků soud dospěl k závěru, že v případě psa [jméno] došlo ke vzniku abscesu v době, kdy byl v zařízení žalované. Je zde tedy dána objektivní odpovědnost za škodu na zdraví, způsobenou psu [jméno]. Co se týká škody na zdraví psa [jméno], tato byla žalovanou uhrazena v průběhu řízení. Soud se tedy blíže nezabýval otázkou výše této škody.

19. Co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 2971 o.z., zde soud dospěl k závěru, že tento žalobci uplatňovaný nárok není po právu. V případě nároku na nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 2971 o.z. na rozdíl od objektivní odpovědnosti dle ust. § 2944 o.z. je předpokladem vzniku tohoto nároku zavinění, v důsledku kterého došlo ke vzniku této újmy. Ust. § 2978 o.z. dává demonstrativní výčet okolností, které ustanovení tohoto paragrafu považuje za zvláštní okolnosti, za kterých je možné poškozeným tento nárok přiznat. K újmě by tak muselo dojít v důsledku porušení důležité právní povinnosti z hrubé nedbalosti, nebo by musela být způsobena úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Hrubá nedbalost není dalším typem nedbalosti a jde o vyšší míru nedbalosti (ve smyslu její intenzity), a to ať už ve formě nedbalosti vědomé nebo nevědomé. Míří se tím na lehkomyslnost až bezohlednost škůdce, s jakou přistupuje k plnění svých povinností; např., že se i přes několikateré upozornění neseznámil s předpisy nutnými pro výkon jeho činnosti, takže při jejich porušení se sice nejedná o nevědomou nedbalost, ale v intenzitě hrubé nedbalosti (Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 255-311). Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, 1754 s.).

20. V daném případě z výpovědí svědků, zaměstnanců žalované soud nezjistil, že by z jejich strany došlo k nějakému hrubému zanedbání jejich povinností, že by se tedy dopustili hrubé nedbalosti ve vztahu k péči o svěřeného psa [jméno]. Naopak z jejich výpovědí vyplynulo, že psu [jméno] poskytovali obvyklou péči, jakou poskytují jiným svěřencům. Žalobci navíc ani netvrdili, v čem by tato hrubá nedbalost žalované měla spočívat. Pokud poukazovali na to, že zaměstnanci žalované si měli abscesu u psa [jméno] všimnout včas, pak soud toto pochybení zaměstnanců ze strany žalované nepovažuje za hrubou nedbalost, když ani zdaleka takovéto intenzity nedosahuje. Nějaký záměr způsobit škodu úmyslně ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, z touhy ničit či ublížit zde v žádném případě ani ze strany žalobců tvrzen nebyl. Vzhledem k tomu, že nebyly tvrzeny a ani prokázány zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu, soud dospěl k závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy dle ust. § 2971 o.z. žalobcům nevznikl. Z tohoto důvodu zamítl jejich požadavek na zaplacení částky 100 000 Kč, aniž by se dále zabýval rozsahem nemajetkové újmy žalobcům vzniklé.

21. Ve výroku III. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům úrok z prodlení z částky 29 903,24 Kč, která byla uhrazena po podání žaloby a to v zákonné výši od 19. 8. 2019 do 31. 1. 2020, neboť žalovaná se dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku a to uplynutím desetidenní lhůty poskytnuté žalované v předžalobní upomínce.

22. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 102 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. V daném případě byli žalobci úspěšní co do částky 29 903,24 Kč, pro kterou byla vzata zpět důvodně podaná žaloba vzhledem k plnění žalované po podání žaloby, neúspěšní však byli co do požadované nemajetkové újmy. Co se týká tarifní hodnoty tohoto nároku (nároku na náhradu nemajetkové újmy), zde je třeba vycházet z ust. § 9 odst. 4 AT a tedy z tarifní hodnoty tohoto nároku 50 000 Kč. Žalobci tak byli úspěšní co do částky 29. 903,24 Kč, neúspěšní (vycházeno s tarifní hodnoty) co do částky 50 000 Kč. Byli tak úspěšní z 37%, naopak neúspěšní z 63%. Po odečtení úspěchu žalobců od jejich neúspěchu soud dospěl k závěru, že jsou povinni nahradit žalovaným náklady řízení v rozsahu 26%.

23. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za 9 úkonů právní služby á 4 300 Kč vycházeno z celkové tarifní hodnota předmětu řízení 79 903,24 Kč (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě, 3 x písemné podání ve věci samé, 4x účast na jednání soudu), 9 x režijní paušál á 300 Kč, cestovné za 4 cesty [obec], [obec] a zpět ve dnech 3. 8. 2020, 9. 11. 2020 ve výši 1 126 Kč, dne 30. 11. 2021 ve výši 1 342 Kč, dne 7. 4. 2022 ve výši 1 553 Kč, celkem 5 147 Kč, náhrada za ztrátu času za každou cestu v rozsahu 6 půl hodin á 100 Kč, celkem tedy 2 400 Kč, DPH ve výši 10 278,87 Kč, náklady znalecký posudek ve výši 4 200 Kč Celkem činí náklady řízení částku 63 425,87 Kč. Z toho 26 % činí 16 490,73 Kč.

24. Co se týká nákladů státu ve výši 4 200 Kč, jako nákladů na znalecký posudek [celé jméno znalce], tyto byly uhrazeny ze složené zálohy.