18 C 132/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce jméno FO sídlem Adresa advokátky proti žalované: stát, organizační složka státu , IČO IČO sídlem adresa o zaplacení 282 584 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 146 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 279 438 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení a o zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 3 146 Kč od , datum, do , datum, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 350 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhá náhrady nemajetkové újmy formou finančního odškodnění ve výši 250 000 Kč, a to za nezákonné rozhodnutí, usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst., 4 písm. d) trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne , datum, byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) t.ř., rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Žalobce se rovněž domáhá náhrady škody spočívající v nákladech obhajoby ve výši 12 584 Kč a odškodnění nepřiměřené délky řízení ve výši 20 000 Kč. Žalobce uplatnil nárok u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne , datum, , žalovaná jej projednala a zaplatila žalobci náhradu škody na nákladech právního zastoupení ve výši 112 729,05 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 282.584 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. K projednání žádosti žalobce došlo dne , datum, . Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 112.729,05 Kč. Na jednání ve věci dne , datum, žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná odkázala na ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., podle kterého se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Promlčecí doba začíná běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne , datum, , nárok byl uplatněn u žalované dne , datum, , z 6 měsíční promlčecí doby zbývalo 6 dní k podání žaloby, stanovisko žalované žalobce obdržel dne , datum, , tím bylo ukončeno stavení promlčecí doby, žaloba byla podána dne , datum, , kdy 6 měsíční promlčecí doba uplynula dnem , datum, , žaloba byla, pokud jde o nemajetkovou újmu, podána až po uplynutí promlčecí doby. Ohledně nároku na náhradu škody uvedla žalovaná, že nebyly přiznány následující úkony z následujících důvodů:- , datum, – návrh na zastavení trestního stíhání – úkon nebyl přiznán, neboť nebyl v trestním spisu dohledán,- , datum, – vyjádření k obžalobě – úkon nebyl přiznán, neboť byl shledán zcela nadbytečným, když byl soudu předložen a ž v rámci I. hlavního líčení, kdy mohlo, mělo a bylo podáno vyjádření k obžalobě osobně,- , datum, – sepis podání – návrh na doplnění – úkon nebyl přiznán, neboť není úkonem právní služby, pokud obsahuje pouze návrhy na doplnění dokazování bez podrobné specifikace,- , datum, – sepis podání – návrh na doplnění – úkon nebyl přiznán, neboť není úkonem právní služby, pokud obsahuje pouze návrhy na doplnění dokazování bez podrobné specifikace.Žalovaná proto navrhuje žalobu zamítnout.

3. Pokud jde o skutkový stav, mezi účastníky řízení je nesporné, že nárok byl uplatněn u žalované dne , datum, a stanovisko žalované bylo žalobci doručeno , datum, .

4. Mezi účastníky byl dále nesporný i průběh trestního stíhání, ve smyslu vydání usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst., 4 písm. d) trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne , datum, byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) t.ř., rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .

5. Ze spisu Městského soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, soud zjistil podle protokolu o hlavním líčení ze , datum, , že vyhlášení rozsudku byla přítomna obhájkyně žalobce s tím, že rozsudek byl ústně předsedou senátu na hlavním líčení odůvodněn. Rozsudek Městského soudu v , adresa, , č. j. , číslo jednací, , nabyl právní moci dne , datum, , přičemž na hlavním líčení státní zástupkyně uvedla, že si ponechává lhůtu pro podání odvolání a obžalovaný se práva odvolání vzdal. Podle odůvodnění návrhu na zastavení trestního stíhání ze dne , datum, , tento byl učiněn zástupkyní žalobce jakožto obhájkyní a určen Policii České republiky. Podle výpisu doručenky z datové zprávy bylo toto podání doručeno Krajskému ředitelství Policie , adresa, dne , datum, . Podle protokolu o hlavním líčení ze dne , datum, , tak na tomto hlavním líčení bylo obhájkyní žalobce sděleno, že bude do spisu založeno vyjádření k obžalobě.

6. Soud má za prokázaný průběh trestního stíhání žalobce, uplatnění nároku u žalované a jeho projednání ve smyslu nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování.

7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících zákonných ustanovení. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 tohoto zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 2 tamtéž náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Dle odst. 3 tamtéž náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

8. Podle § 609 věta první občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění účinném od , datum, (dále jen „občanský zákoník“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

9. Soud se z důvodu procesní ekonomie zabýval nejprve námitkou promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, vznesenou žalovanou. V konkrétním případě namítané řízení, v němž měla žalobci vzniknout škoda, pravomocně skončilo dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení krajského soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce a poškozených. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4274/2017, dostupného na www.nsoud.cz, subjektivní promlčecí lhůta ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním počíná plynout dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku. Při aplikaci ustanovení § 32 odst. 3 věty první OdpŠk, účinného od 27. 4. 2006, se uplatní táž konstrukce počátku běhu promlčecí lhůty. Byla-li trestně stíhaná osoba zproštěna obžaloby nebo bylo-li trestní stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci. V případě usnesení o zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně počíná běžet promlčecí lhůta od okamžiku vyhlášení usnesení, kterému byl obviněný přítomen, ovšem pouze za předpokladu, že se oprávněné osoby současně vzdaly svého práva podat proti usnesení o zastavení trestního stíhání stížnost, neboť v takovém případě nabývá usnesení právní moci vyhlášením. Vyhlášením v přítomnosti účastníka nabývá v trestním řízení právní moci i rozsudek odvolacího soudu, neboť proti němu není přípustné odvolání. S následným doručením rozhodnutí již nejsou co do právní moci rozhodnutí spojovány žádné právní účinky. Pokud se po vyhlášení zprošťujícího rozsudku vzdají práva odvolání proti výroku o vině (o zproštění obžaloby) všechny osoby oprávněné, nabývá zprošťující rozsudek právní moci ihned, aniž by na okamžik nabytí právní moci mělo vliv pozdější doručování písemného vyhotovení rozsudku. Uvedené lze zcela vztáhnout na projednávanou věc.

10. V projednávané věci z provedeného dokazování vyplynulo, že zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Promlčecí doba počala běžet dne následujícího, došlo k jejímu stavení uplatněním nároku u žalované dne , datum, s tím, že z jejího běhu zbývalo 6 dní, doručením stanoviska žalované žalobci dne , datum, se obnovil běh lhůty v souladu s ustanovením § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., promlčecí doba uplynula dne , datum, , žaloba podaná dne , datum, , tak byla podána již po uplynutí promlčecí doby pro nárok na náhradu nemajetkové újmy.

11. Soud v této věci odkazuje např. dle usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2023 sp. zn. II. ÚS 2765/23, Ústavní soud v obecné rovině neshledal neústavním výklad obecných soudů, podle kterého se za počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání považuje den nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku, což lze vztáhnout i na projednávaný případ i v případě nároku na odškodnění za nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věta druhá zákona č. 82/1998 Sb., kdy běh promlčecí doby je nutné počítat od pravomocného skončení trestního řízení. Tento závěr je podpořen i rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 962/2012, na který sám žalobce odkazuje, dle kterého byla-li osoba trestně stíhaná zproštěna obžaloby nebo bylo-li trestní stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty první zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci.

12. Žalovanou vznesená námitka promlčení je proto důvodná. Soud tak výrokem II. tohoto rozsudku žalobu na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí i za nepřiměřenou délku řízení zamítl.

13. Pro úplnost soud uvádí, že námitka promlčení, vznesená žalovanou, není v rozporu s dobrými mravy, soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 4223/2016 ze dne 20.12.2016, 30 Cdo 3825/2011, ze dne 17. 10. 2012, dle kterých dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (obdobně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném případě žalobce, který byli po celou dobu zastoupen advokátem, neuvedl žádné důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Uplatnění promlčecí námitky ze strany žalované tedy není zneužitím práva na úkor žalobce.

14. Ohledně nároku náhradu škodu soud uvádí - , datum, – návrh na zastavení trestního stíhání – úkon byl přiznán, neboť byl žalobcem doložena a byl shledán důvodným, a to podle ust. § 11 odst. 3 a. t. ve spojení s § 11 1 odst. f) a. t. ve výši 2 300 Kč + paušální náhradu ve výši 300 Kč + DPH ve výši 546 Kč, celkem 3 146 Kč- , datum, – vyjádření k obžalobě – úkon nebyl přiznán, neboť byl shledán zcela nadbytečným, když byl soudu předložen a ž v rámci I. hlavního líčení, kdy mohlo, mělo a bylo podáno vyjádření k obžalobě osobně,- , datum, – sepis podání – návrh na doplnění – úkon nebyl přiznán, neboť není úkonem právní služby, pokud obsahuje pouze návrhy na doplnění dokazování bez podrobné specifikace,- , datum, – sepis podání – návrh na doplnění – úkon nebyl přiznán, neboť není úkonem právní služby, pokud obsahuje pouze návrhy na doplnění dokazování bez podrobné specifikace.Soud proto výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 3 146 Kč, včetně zákonných úroků z prodlení od uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku u žalované podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb, ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. kdy žalovaná měla ve věci pouze nepatrný neúspěch, co do částka 3 146 Kč, představující asi 1,1 % žalované částky, soud proto rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání dne , datum, ) ve výši 450,- Kč za úkon analogicky podle předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), celkem 1 350 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.