18 C 143/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: stát, organizační složka státu, IČO IČO sídlem adresa jednající název státní instituce sídlem Adresa žalované o zaplacení 25 234 Kč + 300 000 Kč

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 63 310 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 261 924 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 26 556 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení částky 25 234 Kč jako doplatku náhrady škody spočívající v nákladech právního zastoupení a částky 300 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Proti žalobkyni bylo usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne datum, č. j. číslo jednací, zahájeno trestní stíhání pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Trestní stíhání bylo rozhodnutím Vrchního státního zastupitelství v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací, doručeným žalobkyni dne datum, podle § 171 odst. 1 trestního řádu postoupeno Generálnímu ředitelství cel, neboť nešlo o trestný čin. Následně bylo řízení o podezření z kázeňského přestupku usnesením služebního funkcionáře Generálního ředitelství cel ze dne datum podle § 50 odst. 1 zákona o služebním poměru zastaveno s tím, že skutek se nestal nebo není kázeňským přestupkem. Žalobkyně z těchto skutečností dovozuje, že usnesení o zahájení trestního stíhání představuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. V důsledku vedení trestního stíhání jí měla vzniknout majetková škoda v podobě nákladů obhajoby a současně rozsáhlá nemajetková újma zasahující do její osobní, rodinné a profesní sféry, včetně zásahu do cti, důstojnosti a soukromí chráněných čl. 8 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně uvádí, že byla po dobu trestního stíhání postavena mimo službu, čelila psychickému stresu, narušení pracovních vztahů i soukromého života a zásahu do intimní sféry v souvislosti s použitím operativních prostředků. Z těchto důvodů požaduje soudní ochranu v podobě finanční kompenzace. Nárok na náhradu újmy žalobkyně předběžně uplatnila u žalované dne datum, a to v celkové výši 1 124 694 Kč, přičemž jej dále doplnila podáními ze dne datum a datum. Žalovaná o tomto nároku rozhodla stanoviskem ze dne datum, č. j. číslo jednací, v němž uznala, že v případě žalobkyně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, avšak nárok uspokojila pouze částečně. Žalovaná žalobkyni přiznala na náhradě nákladů právního zastoupení částku 91 960 Kč včetně DPH a na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč, zatímco zbytek uplatněného nároku neuznala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobou uplatněné nároky žalobkyně neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedla, že žalobkyně u ní dne datum předběžně uplatnila nárok podle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 1 023 294 Kč, sestávající z nákladů právního zastoupení ve výši 122 694 Kč, náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 1 000 000 Kč a částky 2 000 Kč za zadržení. Tento nárok žalovaná projednala stanoviskem ze dne datum, jímž jej shledala důvodným pouze částečně, když přiznala žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů obhajoby ve výši 91 960 Kč, zadostiučinění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání ve výši 100 000 Kč a částku 1 500 Kč za zadržení. Žalovaná připustila, že usnesení o zahájení trestního stíhání představuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., avšak zdůraznila, že další uplatněné nároky žalobkyně nebyly dostatečně prokázány. Ve vztahu k nemajetkové újmě žalovaná uvedla, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně intenzity tvrzených zásahů do její osobní, rodinné a profesní sféry. Zdůraznila, že trestní stíhání trvalo přibližně jeden rok a osm měsíců, probíhalo pouze v přípravném řízení, nebylo medializováno a skončilo bez odsuzujícího rozsudku. Žalovaná připustila negativní dopady trestního stíhání do psychické sféry žalobkyně a do její profesní situace, avšak s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodila, že k odčinění vzniklé újmy postačuje přiznané peněžité zadostiučinění ve výši částka spolu s omluvou. Námitky žalobkyně ohledně rozpadu partnerského vztahu, zhoršení vztahů na pracovišti a zásahu do soukromí žalovaná nepovažovala za prokázané, přičemž vycházela z obsahu trestního spisu a dalších správních spisů. Ohledně zbývající části nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na právní zastoupení žalovaná uvedla ohledně jednotlivých úkonů následující: - datum – nahlížení do spisu – za prostudování spisu náleží odměna pouze za jeden úkon spojený s jeho studiem při skončení vyšetřování, a to dle § 11/1 písm. f) AT. - bez data – zmařený výslech svědka jméno FO a svědkyně jméno FO nedohledáno ve spise (v reakci na vyjádření žalobkyně uvádí žalovaná, že záznam o zmařeném výslechu nebyl dohledán ve spise) - bez data – žádost o dohled Nejvyššího státního zastupitelství – nedohledáno ve spise - bez data – žádost o přezkum policejního orgánu – nedohledáno ve spisu - bez data – návrh na zastavení trestního stíhání – nedohledáno ve spisu - bez data – příprava ústavní stížnosti proti postupu orgánů činných v trestním řízení – není úkonem dle AT. V této části nemohlo být požadavku vyhověno, neboť je zde výluka odpovědnosti státu v návaznosti na speciální právní úpravu obsaženou v ust. § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. - bez data – další schůzka s klientkou – vyhodnoceno jako neúčelný úkon - bez data – výslech obviněné a jméno FO – tento výslech nebyl dohledán ve spise - bez data – stížnost proti usnesení o zahájení TS – je toliko úkonem procesním, a proto za něj v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby bez data – návrh na výslech svědků a soudního znalce – je toliko úkonem procesním, a proto za něj v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby - bez data – žádost o přezkum policejního orgánu – je toliko úkonem procesním, a proto za něj v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby - bez data – návrh na doplnění dokazování – je toliko úkonem procesním, a proto za něj v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby 3. Na vyjádření žalované reagovala žalobkyně podáním ze dne datum, setrvala v plném rozsahu na tvrzeních uvedených v žalobě. Uvedla, že žalovaná dezinterpretuje její skutková tvrzení a hodnotí je selektivně a vnitřně rozporně. Zdůraznila, že žalovaná sama výslovně uznala existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když za takové označila usnesení o zahájení trestního stíhání, čímž je podle žalobkyně základ odpovědnosti státu nesporný. Nesouhlasila s tím, že žalovaná současně bagatelizuje důsledky tohoto nezákonného zásahu a označuje je za běžné dopady trestního stíhání. Takový přístup považuje za nepřípustný a odporující smyslu právní úpravy odškodňování zásahů veřejné moci. Žalobkyně namítla, že skutečnost, že některé úkony nejsou založeny v trestním spise, neznamená, že nebyly provedeny, neboť jsou doloženy evidencí v advokátním spise. Trvala na tom, že všechny uplatněné úkony právní služby byly účelné, logické a přiměřené povaze věci i jejím existenčním dopadům. Ohradila se proti závěru žalované, že příprava ústavní stížnosti není účelným úkonem, a uvedla, že šlo o přirozenou součást obrany proti zásahům do základních práv. Dále poukázala na to, že žalovaná vytrhává judikaturu Nejvyššího soudu z kontextu a opomíjí konkrétní okolnosti jejího případu. Zdůraznila, že trestní stíhání, byť formálně trvalo 1 rok a 8 měsíců, vedlo k jejímu postavení mimo službu po dobu dvou let a k reálné hrozbě ztráty povolání založeného na bezúhonnosti. Popsala zásadní zásah do soukromí včetně odposlechů v domácím prostředí a jejich dopad na osobní a intimní život. Nesouhlasila s tvrzením žalované, že rozpad partnerského vztahu nebyl prokázán, a uvedla, že formální označení osoby jako přítele tuto skutečnost nevylučuje. Odmítla názor, že vznik nemajetkové újmy v osobní rovině je podmíněn sdílením společné domácnosti. Za nepřípustné označila rovněž implicitní naznačování profesních pochybení žalobkyně ze strany žalované. Uzavřela, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně přiměřenosti poskytnutého zadostiučinění, a navrhla, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

4. Žalobkyně byla na jednání dne datum vyzvána podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdila a prokazovala, že jí nezákonným trestním stíháním vznikla nemajetková újma, a to, která se projevovala v její osobnostní rovině, v rodinném životě, společenském životě, aby konkretizovala dopady trestního stíhání do jednotlivých sfér života žalobkyně, pokud jde o ten rodinný, osobní život, společenský život, profesní život, aby prokázala, že nemajetková újma ji vznikla výlučně v příčinné souvislosti s usnesením o zahájení trestního stíhání, a zejména označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, s poučením o riziku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního a tedy ztráty sporu. Dále, aby tvrdila a prokazovala, že byly provedeny jí nárokované úkony požadované jako náhrada škody, tak jak jsou sporovány žalovanou. Jedná se o zmařený výslech svědka jméno FO a svědkyně jméno FO, žádost o dohled Nejvyššího státního zastupitelství, žádost o přezkum policejního orgánu, návrh na zastavení trestního stíhání, další schůzka s klientkou - nedatována, výslech obviněné a jméno FO nedatován, s tím, aby uvedla, kdy tyto úkony byly provedeny a případně označila čísla listu spisu, kde by se tyto úkony měly nacházet. Bylo dáno poučení o riziku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního a případné ztráty sporu.

5. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne datum, v němž uvedla, že nezákonné trestní stíhání zahájené usnesením ze dne datum představovalo závažný zásah do její osobnostní sféry, zejména do cti, důstojnosti, dobré pověsti, soukromí a psychického zdraví, který se projevil dlouhodobým stresem, úzkostí, obavami ze ztráty zaměstnání a pocitem společenské stigmatizace. Popsala zásah do soukromí spočívající v instalaci operativní techniky v jejím bytě po dobu šesti měsíců a v umístění do cely předběžného zadržení, které vnímala jako ponižující zásah do osobní integrity. Dále uvedla, že trestní stíhání mělo přímý dopad na její partnerský vztah, jenž se v důsledku domovní prohlídky a souvisejících konfliktů postupně rozpadl, čímž ztratila hlavní zdroj citové a praktické opory. Popsala rovněž negativní dopady do společenského života, spočívající v nedůvěře okolí, pomluvách, společenské izolaci a ztrátě sociální opory. V profesní rovině žalobkyně uvedla, že byla po dobu dvou let postavena mimo službu, pobírala pouze polovinu platu, nedošlo k navýšení osobního příplatku ani k přiznání odměn a po návratu do služby došlo k ochlazení vztahů s kolegy a nadřízenými, což vedlo k profesní diskreditaci a finanční destabilizaci. Zdůraznila, že všechny uvedené zásahy vznikly výlučně v přímé příčinné souvislosti s usnesením o zahájení trestního stíhání, které označila za jedinou a určující příčinu vzniku nemajetkové újmy. Současně doplnila tvrzení k nárokovaným úkonům právní služby, když doložila provedení zmařeného výslechu svědka jméno FO, žádosti o dohled Nejvyššího státního zastupitelství, žádosti o přezkum policejního orgánu, návrhu na zastavení trestního stíhání, další porady s klientkou a výslechu obviněné a svědka jméno FO. Nárok na náhradu za zmařený výslech svědkyně jméno FO žalobkyně v tomto doplnění vzala zpět. Závěrem uvedla, že na dalším jednání zajistí přítomnost svědka jméno FO a na výslechu ostatních svědků netrvá.

6. Soud zjistil ve věci z nesporných skutečností a důkazů následující skutečnosti. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobkyně uplatnila dne datum u žalované podáním z téhož dne nárok na poskytnutí náhrady škody podle zák. č. 82/1998 Sb., a to bylo uplatněno v celkové výši náhrady nákladů na právní zastoupení 122 694 Kč, náhrada nemajetkové újmy 1 000 000 Kč, a náhrada nemajetkové újmy ze zadržení ve výši 2 000 Kč, to není předmětem tohoto řízení. Nárok byl projednán stanoviskem ze dne datum, byl shledán částečně důvodným, bylo vyhověno nároku na náhradu škody ve výši 91 960 Kč a žalobkyně byla odškodněna za nemajetkovou újmu částkou 100 000 Kč a 1 500 Kč za zadržení. Dále je mezi účastníky řízení nesporné, že usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne datum, č. j. číslo jednací, zahájeno trestní stíhání pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a pro přečin podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Trestní stíhání bylo rozhodnutím Vrchního státního zastupitelství v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací, doručeným žalobkyni dne datum, podle § 171 odst. 1 trestního řádu postoupeno Generálnímu ředitelství cel, neboť nešlo o trestný čin. Následně bylo řízení o podezření z kázeňského přestupku usnesením služebního funkcionáře Generálního ředitelství cel ze dne datum podle § 50 odst. 1 zákona o služebním poměru zastaveno s tím, že skutek se nestal nebo není kázeňským přestupkem.

7. Z přílohového spisu Generální inspekce bezpečnostních sborů, č. j. číslo jednací, kdy na č. l. 120 spisu je protokol o výslechu obviněného z datum, ze kterého plyne, že byla vyslechnuta žalobkyně za přítomnosti svého obhájce, a to v době 11:44 až 13:

53. Podle protokolu o výslechu obviněného z datum bylo ve výslechu pokračováno tohoto dne od 09:00 hodin do 10:17 hodin s tím, že je uvedeno, že se účastnil zástupce žalobkyně tohoto výslechu.

8. Z přípisu Vrchního státního zastupitelství z datum se podává, že bylo reagováno na návrh na zastavení trestního stíhání, který byl Vrchnímu státnímu zastupitelství v adresa doručen datum. Podle přípisu Vrchního státního zastupitelství v adresa ze dne datum je uvedeno, že dne datum bylo Vrchnímu státnímu zastupitelství doručeno podání žalobkyně označené jako žádost o přezkum postupu policejního orgánu a tímto je na něj reagováno, podle doručenky z datové schránky dne jedenáctého datum byla doručena podání, označena jako žádost Vrchnímu státnímu zastupitelství v adresa a dále podle doručenky datové správy bylo dne 2. 4. bylo dne 4. 4. doručeno s podáním dne datum.

9. Podle protokolu o výslechu svědka ze dne datum tohoto dne byl vyslechnut nebo se dostavil pan tituly před jménem jméno FO. Uvedl, že se nebude ve věci vyjadřovat. Výslechu byl přítomen zástupce žalobkyně.

10. Podle podnětu k výkonu dohledu nad činností státního zastupitelství ze dne datum k Nejvyššímu státnímu zastupitelství toto se týká stíhání žalobkyně. Podle sdělení Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne datum je uvedeno, že ve věci je na datum v osm hodin plánován výslech svědka jméno FO, podle vyrozumění z datum, je uvedeno, že výslech svědka jméno FO je plánován na datum, navazuje na zrušený výslech. Podle doručenky z datové zprávy byla zpráva podnět k výkonu dohledu doručena Nejvyššímu státnímu zastupitelství datum. Podle doručenky datové správy bylo vyrozumění Vrchního státního zastupitelství doručeno zástupci žalobce dne datum, podle vyrozumění ze dne datum právnická osoba vyrozumělo žalobkyni o vyřízení jejího podání podnětu ze dne datum.

11. Podle žádosti o přezkum postupu policejního orgánu ze dne datum určené dozorujícímu státnímu zástupci podle protokolu o výslechu svědka, tento se uskutečnil dne datum, kdy byl vyslechnut svědek jméno FO. Podle návrhu na zastavení trestního stíhání ze dne datum tento byl učiněný zástupcem žalobkyně. Podle doručenky datové zprávy byl doručen návrh k Vrchnímu státnímu zastupitelství dne datum. Podle pokračování o výslechu obviněného, podle protokolu o výslechu obviněného bylo pokračováno ve výslechu obviněné žalobkyně dne datum. Podle výpisu z dokumentace spisu se konala mezi žalobkyní a jejím obhájcem porada dne datum, v trvání od 15 do 17 hodin a jejím obsahem byla příprava klientky na výslech u hlavního líčení.

12. Z výslechu svědka jméno FO soud zjistil, že svědek byl v rozhodné době partnerem žalobkyně a znal ji dlouhodobě z profesního prostředí bezpečnostních sborů. Svědek uvedl, že se o zahájení trestního stíhání žalobkyně dozvěděl na počátku března rok v souvislosti s domovní prohlídkou provedenou u jeho bývalé manželky, kde měl stále hlášen trvalý pobyt. Potvrdil, že se domovní prohlídky osobně účastnil a že při ní nebylo nic zajištěno. Uvedl rovněž, že jej žalobkyně téhož dne informovala o svém zadržení a o tom, že bude umístěna do cely předběžného zadržení, a požádala jej o pomoc se zajištěním právního zastoupení, neboť měla přiděleného obhájce ex offo. Svědek následně zajistil kontakt s advokátní kanceláří právního zástupce žalobkyně. Trestní stíhání mělo na žalobkyni výrazně negativní psychický dopad, zejména v podobě stresu, nejistoty a ztráty profesního zázemí. Žalobkyně přišla o práci, kterou měla ráda, byla vyřazena z pracovního kolektivu a čelila změně chování okolí, které se na ni dívalo s nedůvěrou. Popsal, že žalobkyně byla po dobu téměř dvou let doma s příjmem sníženým přibližně na 60 %, nemohla vykonávat jinou práci a byla fakticky izolována. Podle svědka se tato situace negativně promítla i do jejich partnerského vztahu, neboť současně čelil tlaku ze strany své bývalé manželky v souvislosti s provedenou domovní prohlídkou. Svědek uvedl, že tyto okolnosti vedly k postupnému zhoršení vztahu a k jeho rozpadu v říjnu rok. Dále vypověděl, že trestní stíhání žalobkyně mělo dopad i do jejího společenského života, neboť se o něm dozvědělo širší okolí, sousedé i známí, a informace se rychle rozšířily v místě bydliště. Svědek potvrdil, že se jej lidé opakovaně dotazovali na důvody domovní prohlídky a na okolnosti trestního stíhání. Uvedl, že žalobkyně v důsledku této situace ztratila část přátel a sociálních vazeb a teprve v takové situaci se ukázalo, kdo je skutečným přítelem. Svědek sám od počátku považoval trestní stíhání za nedůvodné a nesmyslné, neboť žalobkyni znal jako profesionála pracujícího s trestními spisy a byl přesvědčen, že skutku, který jí byl kladen za vinu, by se nemohla dopustit. Popsal rovněž obecné fungování pracovních kolektivů v bezpečnostních sborech, kde je osoba, vůči níž je zahájeno trestní stíhání, podle jeho zkušenosti okamžitě fakticky vyloučena z kolektivu. Svědek označil pracovní schopnosti žalobkyně za vynikající a uvedl, že ona sama vnímala trestní stíhání jako velkou křivdu a zásadní nedorozumění. K otázce následného vývoje svědek uvedl, že i po skončení trestního stíhání u části lidí přetrvává stigma a nedůvěra, kterou již nelze zcela odstranit.

13. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu uvedla, že nezákonné trestní stíhání pro ni představovalo mimořádně silný a dlouhodobý zásah do osobní, profesní i soukromé sféry. Žalobkyně uvedla, že po více než dvacet let výkonu služby u název byla hrdá na svou práci a trestní stíhání vnímala jako zásadní ponížení a křivdu, kterou nebyla schopna pochopit. Popsala šok a bezmoc spojené s obviněním ze skutku, který považovala za zcela neslučitelný se svými hodnotami a dosavadní profesní dráhou, a traumatizující zkušenost s umístěním do cely předběžného zadržení. Uvedla, že nejvíce zatěžujícím zásahem pro ni byly odposlechy a sledování v jejím bytě, kdy se zpětně seznamovala s úředními záznamy a uvědomila si, že byla po dobu přibližně šesti měsíců nepřetržitě monitorována. Tento zásah popsala jako hluboce ponižující, narušující intimní sféru a trvale podlamující pocit bezpečí v domově, který podle jejích slov již nikdy zcela neobnovila. Žalobkyně uvedla, že v důsledku trestního stíhání byla vyřazena z pracovního kolektivu, kolega, s nímž sdílela kancelář, s ní přestal komunikovat a vztahy na pracovišti se zásadně zhoršily, přičemž tento stav přetrvává i po jejím návratu do zaměstnání. Popsala, že informace o trestním stíhání se v pracovním kolektivu šířily zprostředkovaně a noví kolegové ji vnímali s nedůvěrou. Uvedla, že byla po dobu dvou let postavena mimo službu, pobírala pouze snížený příjem a její denní režim spočíval převážně v izolovaném pobytu doma bez možnosti vykonávat jinou práci. Popsala výrazný dopad na partnerský vztah, kdy byla trvale nervózní, vztah byl zatížen okolnostmi domovní prohlídky u bývalé manželky partnera a neschopností situaci zvládnout, což vedlo k rozpadu vztahu. Uvedla, že po rozchodu zůstala bez blízké osoby, které by se mohla svěřit, a dlouhodobě neměla žádnou sociální oporu. Popsala, že o trestním stíhání neinformovala ani nejbližší rodinu, zejména matku, aby ji nezatížila, a veškerou tíhu situace nesla sama. Uvedla, že z obavy o návrat do služby nevyhledala odbornou psychologickou pomoc, přestože ji pociťovala jako potřebnou. Popsala pocity studu, společenské izolace a neschopnost o prožité zkušenosti hovořit s okolím. Uvedla, že trestní stíhání negativně ovlivnilo i její profesní rozvoj, neboť se nemohla účastnit školení, nedošlo k obvyklému přiznání odměn ani k profesnímu postupu. Popsala, že schopnost navázat nový partnerský vztah se u ní obnovila až přibližně po dvou letech, kdy se definitivně ujistila, že trestní věc skončila pro ni příznivě a pominula bezprostřední obava o budoucnost. Žalobkyně opakovaně zdůraznila, že po celou dobu trestního stíhání žila v permanentním strachu z profesního i osobního selhání a nebyla schopna vést běžný život. Soud výpověď žalobkyně hodnotí jako detailní, osobně prožitou, vnitřně konzistentní a korespondující s dalšími provedenými důkazy, zejména s výpovědí svědka jméno FO.

14. Pro nadbytečnost soud nerozvádí dílčí skutková zjištění, o něž rozhodnutí ve věci samé neopřel.

15. Na základě provedeného dokazování má soud prokázán následující skutkový stav: soud má prokázaný průběh trestního stíhání žalobkyně usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne datum, č. j. číslo jednací. Žalobkyně byla dne datum a následně dne datum vyslechnuta jako obviněná za přítomnosti svého obhájce. Soud má dále za prokázané, že prostřednictvím svého právního zástupce podala dne datum podnět k výkonu dohledu k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, který byl tomuto orgánu řádně doručen a následně vyřízen. Bylo rovněž prokázáno, že dne datum podala žádost o přezkum postupu policejního orgánu, na niž Vrchní státní zastupitelství reagovalo přípisem ze dne datum. Dále je prokázáno, že dne datum byl Vrchnímu státnímu zastupitelství doručen návrh na zastavení trestního stíhání, na který bylo reagováno přípisem ze dne datum. Ze spisu právnická osoba soud zjistil, že byl plánován výslech svědka jméno FO, který byl opakovaně odročen, a to dne datum, kdy se měl konat, se na tento výslech dostavil obhájce žalobkyně, úkon však neproběhl, přičemž ke skutečnému výslechu svědka došlo dne datum. Dále má soud za prokázané, že se dne datum uskutečnila porada žalobkyně s jejím obhájcem v rozsahu dvou hodin, jejímž obsahem byla příprava žalobkyně na další procesní postup v trestní věci. Pokud jde o nemajetkovou újmu, soud má za prokázané, že nezákonné trestní stíhání zahájené usnesením ze dne datum představovalo pro žalobkyni mimořádně intenzivní a dlouhodobý zásah do její osobnostní, profesní i soukromé sféry. Z výpovědi žalobkyně i svědka jméno FO soud zjistil, že žalobkyně byla po dobu přibližně dvou let postavena mimo službu, pobírala pouze snížený příjem a byla fakticky vyřazena z pracovního kolektivu, což vedlo k profesní diskreditaci a ztrátě sociálních vazeb. Je prokázáno, že trestní stíhání mělo výrazný negativní dopad na její psychický stav, projevující se dlouhodobým stresem, úzkostí, pocity ponížení a nejistoty ohledně profesní i osobní budoucnosti. Soud má rovněž za prokázané, že zvlášť závažným zásahem do soukromí žalobkyně bylo sledování a odposlechy v jejím bytě po dobu přibližně šesti měsíců, které narušily její intimní sféru a pocit bezpečí v domově. Bylo prokázáno, že trestní stíhání negativně zasáhlo i její partnerský vztah, jenž se v důsledku dlouhodobého stresu a souvisejících okolností rozpadl. Žalobkyně dne datum předběžně uplatnila nárok mj. na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 122 694 Kč, náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 1 000 000 Kč. Tento nárok žalovaná projednala stanoviskem ze dne datum, jímž jej shledala důvodným pouze částečně, když přiznala žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů obhajoby ve výši 91 960 Kč, zadostiučinění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání ve výši 100 000 Kč.

16. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících zákonných ustanovení. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 12 odst. 1 písm. b) zákona právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 tohoto zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 2 tamtéž náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Dle odst. 3 tamtéž náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. V řízení byla prokázána existence odpovědnostního titulu, nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne datum. Dále se tedy soud zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu a to vznikem této újmy a příčinnou souvislostí.

18. Pokud jde o náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu ve výši 25 234 Kč s úroky z prodlení, s ohledem na existenci nezákonného rozhodnutí má žalobce podle § 31 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu nákladů na zastoupení. Výše odměny byla stanovena v souladu s ust. § 31 odst. 3 OdpŠk podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměně advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do datum (dále jen „AT“). Dále soud podotýká, že kritériem pro přiznání nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby podle § 31 odst. 1 zákona je účelnost. Ta je pak vykládána tak, že za účelné jsou považovány náklady zastoupení vynaložené ve výši mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu. Soud vycházel z ustanovení advokátního tarifu platného v době, kdy byly jednotlivé úkony právní služby konány. Dle ust. § 10 odst. 3 písm. b) AT při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věc podle odst. 2, se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje jeden rok a nepřevyšuje pět let. Žalobkyni pro trestnou činnost, pro kterou byla stíhána, hrozil trest odnětí svobody v sazbě od tří do deseti let. V souladu s ust. § 7 AT tak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činila 2 300 Kč. Advokát má rovněž nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby a to v paušální částce 300 Kč na jeden úkon právní služby, v souladu s ust. § 13 AT v tehdy platném znění. Úkony, které nebyly žalovanou plně proplaceny, a které žalobkyně nadále po částečném zpětvzetí požaduje k náhradě ve výši 25 234 Kč, soud posoudil následovně: - - datum – nahlížení do spisu – za prostudování spisu náleží odměna pouze za jeden - úkon spojený s jeho studiem při skončení vyšetřování, a to dle § 11/1 písm. f) AT. - datum – zmařený výslech svědka jméno FO a svědkyně jméno FO, žalobkyně prokázala svá tvrzení, že se obhájce dostavil dne datum na plánovaný výslech, který se však nekonal, soud tak přiznal náhradu na jeden právní úkon ve výši 2 300 Kč - datum – žádost o dohled právnická osoba – byla přiznána náhrada nákladů za ½ úkon podle § 11 odst. 2 písm. d) AT - - datum – žádost o přezkum policejního orgánu – byla přiznána náhrada nákladů za ½ úkon podle § 11 odst. 2 písm. d) AT - - datum – návrh na zastavení trestního stíhání – byla přiznána náhrada nákladů za ½ úkon podle § 11 odst. 2 písm. d) AT - - bez data – příprava ústavní stížnosti proti postupu orgánů činných v trestním řízení – - není úkonem dle AT, náhrada nákladů řízení nebyla přiznána v návaznosti na speciální právní úpravu obsaženou v ust. § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. - datum – další schůzka s klientkou – žalobkyně neprokázala, že úkon byl účelný, když se jednalo o přípravu na výslech žalobkyně, proč tato příprava neproběhla v rámci úkonu účast obhájce na výslechu žalobkyně, na němž byla žalobkyně vyslechnuta - dne datum a dne datum – výslech obviněné a jméno FO – soud přiznal náhradu nákladů na zastoupení za dva úkony po 2 300 Kč, žalobkyně prokázala provedení úkonu a byl shledán bezpochyby účelným - - bez data – stížnost proti usnesení o zahájení TS – je toliko úkonem procesním, a proto za něj v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby, kterou již žalovaná zaplatila, soud proto nic dalšího nepřiznal - bez data – návrh na výslech svědků a soudního znalce – je toliko úkonem procesním, - a proto za něj v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby, kterou již žalovaná zaplatila, soud proto nic dalšího nepřiznal - - bez data – žádost o přezkum policejního orgánu – je toliko úkonem procesním, a proto za něj v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby, kterou již žalovaná zaplatila, soud proto nic dalšího nepřiznal - - bez data – návrh na doplnění dokazování – je toliko úkonem procesním, a proto za něj v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby, kterou již žalovaná zaplatila, soud proto nic dalšího nepřiznal Žalobkyni bylo v souladu s výše uvedeným přiznáno za dva celé úkony a 4 x 0,5 úkonu po 2 300 Kč, 6 x režijní paušál 300 Kč, plus 21 % DPH ve výši 2 310 Kč, tj. 13 310 Kč a náhradě škody.

19. Pokud jde o samotnou výši a způsob zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, dle kterého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dovodil, že soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

20. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, zásah trval od datum, kdy žalobkyni bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do datum (zastavení trestního stíhání), tj. 1 rok a 7,5 měsíce, žalobkyně tak byla dle názoru soudu vystaven negativním následkům trestního stíhání po dobu nikoliv dlouhou.

21. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, které bylo žalobci kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou žalobce (poškozený) trestní řízení vnímá. V daném případě byla žalobkyně obviněn pro trestný čin zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Obecně lze říci, že míra odsouzení, s níž je vnímán tento trestný čin obecnou veřejností, je poměrně nízká, resp. nižší, než jak je vnímáno obvinění z trestné činnosti proti lidskému životu, zdraví, apod., avšak je nutno přihlédnout ke specifiku případu, kdy žalobkyně byla příslušnicí bezpečnostních sborů a v tomto kolektivu je trestní stíhání vnímáno s větším odsudkem, zejména, je-li spojeno s pracovní činností. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody na tři léta až deset let. Žalobce nebyl stíhán vazebně. Samotná povaha trestní věci a hrozba vysokým trestem odnětí svobody je tak středně způsobilá prohloubit nemajetkovou újmu žalobkyně.

22. Ohledně dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně soud dospěl k závěru, že trestní stíhání mělo dopad do osobnostní sféry žalobkyně především v rovině psychické, kdy žalobce své trestní stíhání negativně prožívala, tak jako by ho prožíval každý dosud bezúhonný trestně stíhaný člověk. Pro žalobkyni představovalo trestní stíhání mimořádně intenzivní a dlouhodobý zásah do její osobnostní, profesní i soukromé sféry. Z výpovědi žalobkyně i svědka jméno FO soud zjistil, že žalobkyně byla po dobu přibližně dvou let postavena mimo službu, pobírala pouze snížený příjem a byla fakticky vyřazena z pracovního kolektivu. Je prokázáno, že trestní stíhání mělo výrazný negativní dopad na její psychický stav, projevující se dlouhodobým stresem, úzkostí, pocity ponížení a nejistoty ohledně profesní i osobní budoucnosti. Soud má rovněž za prokázané, že zvlášť závažným zásahem do soukromí žalobkyně bylo sledování a odposlechy v jejím bytě po dobu přibližně šesti měsíců, které narušily její intimní sféru a pocit bezpečí v domově. Bylo prokázáno, že trestní stíhání negativně zasáhlo i její partnerský vztah, jenž se v důsledku dlouhodobého stresu a souvisejících okolností rozpadl. Trestní stíhání žalobkyně nebylo medializováno, nebyly tvrzeny negativní reakce širšího okolí žalobkyně. V rovině dopadu do zdravotní sféry žalobce nebylo ničeho tvrzeno.

23. Soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění. V řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka bylo poškozenému přiznáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum, č. j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Městského soudu ze dne datum, č. j. číslo jednací, odškodnění celkem nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s tím, že byl trestně stíhán asi rok a půl pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, hrozil mu trest 1 až 5 let, byl postaven mimo službu s 50 % platem. Museli, pokud jde o zásahy do rodinného života, s partnerkou odložit plány na společný život, museli si půjčovat finanční prostředky od zbylých členů rodiny. Zásah do psychické sféry nebo do zdraví nebyl tvrzen ani prokazován. Pokud jde o zásahy do společenského života, trestní stíhání, informace se roznesla po městě, musel čelit dotazům svého okolí. Žalobce byl policista, byl třikrát zproštěn a odvolacím soudem bylo rozhodnutí dvakrát zrušeno. Dále v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, bylo žalobci přiznáno, poškozenému, odškodnění celkem ve výši 45 000 Kč, a to rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum, č. j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací, tedy odškodnění 45 000 Kč, kdy bylo prokázáno, pokud jde o jednotlivé dopady, nemajetková újma byla zvýšená, neboť souvisela rovněž s výkonem povolání žalobce. Nebyl případ medializován, nebyly prokázány zásahy do rodinného života, zdraví, ani osobnostní roviny. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, bylo poškozené přiznáno odškodnění ve výši 40 000 Kč, kdy byla stíhána pro trestný čin podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákona zneužití pravomoci úřední osoby. Trestní stíhání trvalo rok a 5 měsíců, byly prokázány dopady do psychické roviny žalobkyně, nebyl prokázán zásah do rodinného života.

24. Na podkladě popsaných okolností je zcela přiměřeným odškodněním žalobce peněžité plnění ve výši 150 000 Kč. Žalobkyni oproti jiným hrozil vyšší trest odnětí svobody, trestní stíhání trvalo zhruba stejnou dobu jako u většiny poškozených, byli stíháni ze stejného nebo obdobného trestného činu. Žalobkyně nebyla stíhán vazebně, ani nevykonala trest odnětí svobody, nebyla byť jen nepravomocně odsouzena, nehrozila jí náhrada vysoké škody, soud však zohlednil, že žalobkyně byla zadržena a umístěna v cele a rovněž jí byly v domově nainstalováno odposlouchávací zařízení, kdy toto opatření samo o sobě není nezákonné, avšak lze si představit, že nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíhání prohlubuje. Ve srovnávaných případech byly prokázány velké zásahy do života poškozených v podobě ztráty zaměstnání, pozastavení výkonu činnosti, nenominování do stranických funkcí, apod. Byly rovněž prokázány velké zásahy do osobního a rodinného života poškozených, rovněž do psychického a fyzického zdraví. Žalobkyně na rozdíl od těchto případů netvrdila ani neprokazoval obdobně rozsáhlé zásahy, bylo však prokázáno, zejména emotivní výpovědí žalobkyně, které soud uvěřil a která byla současně v souladu s výpovědí svědka jméno FO, že žalobkyni trestní stíhání vnitřně velmi zasáhlo, což se promítlo i do blízkých vztahů žalobkyně. Ze srovnávaných případů především plyne, že škála přiznaného odškodnění je skutečně široká. Přiléhavým se soudu jeví přiznat žalobkyni odškodnění zhruba ve výši jako v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, když trestní stíhání trvalo zhruba stejnou dobu, ani jeden z případů nebyl medializován, oba poškození byli trestně stíháni v souvislosti s výkonem jejich povolání, což zvýšilo negativní prožívání trestního stíhání. Soud proto dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobkyni odškodnění ve výši 150 000 Kč zejména s ohledem na povahu trestní věci, která byla provázána s výkonem povolání, jak je uvedeno výše, kdy žalobkyně byla rovněž postavena mimo službu, což se promítlo do její finanční situace, a s ohledem na prokázané intenzivní negativní prožívání žalobkyně. Jelikož žalovaná již žalobkyni zaplatila odškodnění ve výši 100 000 Kč, soud proto žalobci přiznal zbylou část odškodnění ve výši 50 000 Kč (výrok I. rozsudku). Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná (výrok II. rozsudku). Soud přitom rozhodl o 15 denní lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná co do nároku na nemajetkovou újmu, s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10.2. 2015, ohledně požadavku na náhradu škody byla žalobkyně úspěšná částečně, z celkem 325 234 Kč byla žalobkyně úspěšná co do 313 310 Kč, což činí 96 %, neúspěšná byla co do 4 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 92 %. Soud přitom rozhodl o 15 denní lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

26. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a dále odměna advokáta za následující úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby, replika z datum, účast na jednání dne datum a dne datum ve výši 3.100,- Kč za jeden úkon z tarifní hodnoty 63 310 Kč podle § 9a odst. 3 písm. a) vyhlášky, ve znění účinném od datum a § 7 bod 5 vyhlášky, 5 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky, ve znění účinném od datum, celkem 2 250 Kč. Dále byla přiznána náhrada 21 % DPH ve výši 4 315,50 Kč, celkem 28 865,50 Kč, to celé kráceno na 92 % činí 26 556 Kč (zaokrouhleno na celé Kč). Nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za úkon doplnění žaloby k výzvě soudu, neboť žalobní tvrzení a označení důkazů měly být učiněny kompletně již v podané žalobě, nejedná se tak o účelně vynaložené náklady řízení ve smyslu citovaných ustanovení. Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinná dobrovolně, co je jí uloženo tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.