18 C 166/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 771 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 771 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 771 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem státu, kdy [anonymizována tři slova] rozhodla rozhodnutím ze dne 31. 1. 2017, [číslo jednací], že žalobce se dopustil jednání, když žalobce porušil podmínku amnestie, která byla vyhlášena ke dni 31. 12. 2012. Podmínky amnestie žalobce porušil jednáním, za které mu bylo rozsudkem Okresního soudu v Mostě, č.j. [číslo jednací] ze dne 15. 2. 2016 uložen podmíněný trest za ublížení na zdraví. Soud žádným způsobem nezkoumal, zda a jak k porušení podmínky došlo a pouze vydal příkaz k dodání žalobce do výkonu trestu. Následně se ve věci vyjádřil Ústavní soud, ve svém nálezu ÚS 36/17 a uvedl, že shora uvedený postup soudu je vícenásobným porušením Listiny základních práv a svobod. V souvislosti s tímto byl žalobce nezákonně omezen na svobodě a vykonal tak nezákonný trest. Žalobce byl v důsledku tohoto nezákonně omezen na osobní svobodě od 19. 5. 2017 do 3. 7. 2019, celkem 771 dnů. Žalobce uvádí, že nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo to, že nebylo vydáno usnesení, kterým by byl žalobci nařízen výkon trestu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručením žalované dne 8. 11. 2019. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku ve svém stanovisku ze dne 11. 1. 2021 poskytla žalobci morální zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou porušením práva žalobce na spravedlivý proces, a to ve formě omluvy. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění žalovaná neshledává důvodným. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná rovněž nesporuje, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu Obvodního soudu pro Prahu 6 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], kdy soud nerozhodl ve veřejném zasedání o porušení podmínky amnestijního rozhodnutí týkajícího se žalobce. Žalovaná se však domnívá, že mezi porušením žalobcova práva na spravedlivý proces a omezením žalobcovy osobní svobody byla přetržena příčinná souvislost, neboť z výše uvedených skutečností vyplývá, že i pokud by bylo právo žalobce na spravedlivý proces zachováno, s pravděpodobností blížící se jistotě by byl žalobci nařízen výkon trestu odnětí svobody, a to proto, že porušil podmínku amnestie [anonymizována dvě slova], neboť se v amnestií stanovené lhůtě dopustil trestného činu, za nějž byl pravomocně odsouzen.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 8. 11. 2019. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku ve svém stanovisku ze dne 11. 1. 2021 vyslovila žalobci omluvu za nemajetkovou újmu způsobenou porušením práva žalobce na spravedlivý proces.

4. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2005, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2007, č.j. [číslo jednací] pravomocně odsouzen k dvěma souhrnným nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání dvou let. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 11. 2007. Dne 26. 4. 2013 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením č.j. [číslo jednací], že žalobce je účasten amnestie [anonymizována dvě slova] ze dne 1. 1. 2013, vyhlášené pod č. 1/2013 Sb., podle jejíhož článku 3 odst. 2 byl žalobci prominut uložený trest odnětí svobody, a to s podmínkou podle čl. 3 odst. 1 amnestie za použití § 105 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, že se ve lhůtě 5 let nedopustí trestného činu. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 5. 2013. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 2. 2016, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2016, č.j. [číslo jednací] byl žalobce odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na dobu 4 let. Následně [anonymizována dvě slova] sdělením ze dne 31. 1. 2017, [číslo jednací] konstatoval, že žalobce podmínku uvedenou v čl. 3 odst. 1 amnestie [anonymizována dvě slova] porušil. Dne 19. 5. 2017 byl žalobce zadržen Policií ČR dne 22. 5. 2017 nařídil Obvodní soud pro Prahu 6 výkon trestu. Dne 3. 7. 2019 byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.

5. Při jednání soudu dne 14. 6. 2022 vznesla žalovaná námitku promlčení. Žalovaná poukázala na to, že výkon trestu žalobce skončil dne 3. 7. 2019, kdy byl propuštěn. Následně v šestiměsíční lhůtě došlo k uplatnění nároku u žalované, ovšem k podání žaloby došlo až po 14 měsících od tohoto data, tedy od 3. 7. 2019 a tím pádem je nárok žalobce promlčen.

6. Skutečnost, že žalobce byl ve výkonu trestu od 19. 5. 2017 do 3. 7. 2019, byla mezi účastníky nesporná a nebyla tak předmětem dokazování. Z potvrzení o doručení do datové schránky soudu vzal soud za prokázané, že žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 25. 9. 2020.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

9. Podle ustanovení § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jenž bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle ustanovení § 7 odst.1 OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda.

11. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle ustanovení § 8 odst. 2 OdpŠk, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím, vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

13. Podle ustanovení § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práv poskytuje.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

16. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

17. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

18. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. V daném případě soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou byla vznesena důvodně. Žalobce žalobou uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy spojuje s výkonem trestu odnětí svobody, ze kterého byl propuštěn dne 3. 7. 2019. Je zřejmé, že okamžikem, kdy byl žalobce propuštěn z výkonu trestu, který považuje za nezákonný, se prokazatelně dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Od tohoto dne je tak třeba počítat běh šestiměsíční promlčecí doby dle § 32 odst. 3 OdpŠk. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až dne 25. 9. 2020, byla podána po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby; soud samozřejmě přihlédl k tomu, že po dobu předběžného uplatnění nároku u žalované, nejdéle však po dobu 6 měsíců (§ 35 OdpŠk) došlo ke stavění této promlčecí doby. K promlčení nároku žalobce tak došlo dne 3. 7. 2020. Vzhledem k podání žaloby až po uplynutí promlčecí lhůty soud nemohl žalobou uplatněný nárok žalobci přiznat a nezbývalo než žalobu zamítnout.

19. Vzhledem k důvodně vznesené námitce promlčení se soud nezabýval dalším dokazováním ve vztahu k příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 6 a nemajetkovou újmou v důsledku dle žalobce nezákonného výkonu trestu odnětí svobody, neboť i pokud by dospěl k závěru, že zde nedošlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 6 a nemajetkovou újmou vzniklou na straně žalobce, pak by tento nárok nemohl být soudem přiznán.

20. Ve výroku II. soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení úspěšné žalované náhradu nákladů řízení zastoupeného účastníka ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., a to ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, který byl dle názoru soudu učiněn účelně. V této souvislosti je třeba poukázat, že v rámci svého vyjádření k žalobě žalovaná nevznesla námitku promlčení, která byla pro rozhodnutí soudu ve věci zásadní. Tento úkon žalovaná učinila až při jednání soudu dne 10. 6. 2022, proto se soud rozhodl přiznat žalované náhradu nákladů řízení pouze za účast u jednání soudu, když vzhledem k absenci námitky promlčení v písemném vyjádření tento úkon nepovažoval za účelný.