18 C 178/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 6 940 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 16.11.2018 do zaplacení ve výši 9 % a náhradu nákladů za upomínání ve výši 100 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 840 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 643 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27.8.2020 domáhala na žalované zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu. Žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela dne 16.10.2018 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši 6 150 Kč spolu s příslušenstvím do 15.11.2018. Žalovaná o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na [webová adresa]). V rámci dokončení žádosti o půjčku provedla žalovaná tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč, kterou odeslala z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno, představující tzv. verifikační platbu, na dohodnutý účet. Při dokončení žádosti obdržela žalovaná předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky, žalovaná odsouhlasila při odeslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky. Žádost o půjčku byla žalované následně schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny ve výši 5 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslala verifikační platbu. Žalovaná však sjednanou částku, kterou se zavázala vrátit do 15.11.2018 neuhradila řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.12.2019 s účinností ke dni 12.12.2019 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 7.1.2020. Z výše uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 8 095 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 150 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 845 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

4. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] dne 16.10.2018, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 15.11.2018, zároveň se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná den následující po dni takového prodlení. Smlouvou byla rovněž sjednána roční procentní sazba úroku ve výši 279,83 %. Žalovaná byla upomínkou ze dne 25.11.2018 vyzvána k uhrazení dlužné částky, neboť byla s jejím placením v prodlení, podruhé byla upomínána k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 16.12.2018 Smlouvou byla sjednána rovněž úhrada částky ve výši 50 Kč za každou zaslanou upomínku. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Přípisem ze dne 7. 1. 2020 bylo žalované postoupení pohledávky oznámeno. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 4. 2020 byla žalovaná ze strany stávající žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.

5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.) § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Podle ust. § 3 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, platí, že spotřebitelem je fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru 1) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

8. Podle § 175 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla pravomocně skončena, dokončí podle dosavadních právních předpisů, není-li dále stanoveno jinak.

9. V dané věci došlo mezi žalobkyní a žalovanou k platnému sjednání smlouvy o úvěru, přičemž soud vycházel ze skutečnosti, že se jedná o úvěr spotřebitelský, neboť žalovaná nepožadovala úvěr v rámci žádné podnikatelské činnosti, ani v rámci výkonu svého povolání, o čemž rovněž svědčí listinné důkazy předložené žalobkyní.

10. Soud, vědom si své zákonné povinnost přihlížet k nepřiměřeným ujednání ve spotřebitelských sporech z moci úřední, kterou mu zakládá výše uvedené ustanovení § 1815 o. z., zkoumal přiměřenost sjednané smluvní pokuty a dohodnutých úroků z prodlení, se zřetelem na eurokonformní výklad (viz. například k nutnosti přihlížet nepřiměřeným ujednáním z moci úřední Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 27. června 2000 ve spojené věci C -240/98 a C -244/98). Při posuzovaní přiměřenosti daných ujednání, soud vycházel především z čl. 3 směrnice č. 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, tj. soud posuzoval, zda takové ujednání zakládá významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Při posuzování významné nerovnováhy ve vztazích v neprospěch spotřebitele je pak nutné mimo jiné, analyzovat vnitrostátní předpisy, které by se použily v případě absence dohody stran, aby bylo možné posoudit, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2013, Cpjn 200/2013).

11. V případě sjednaného úroku z úvěru soud konstatoval jeho nepřiměřenost, a to vzhledem k jeho výši, která představuje přepočtem na denní procentní sazbu 0,76 % denně, což činí shora uvedených 279,83 % ročně. K výši sjednaného úroku soud uvádí, že ohledně spotřebitelských sporů se jedná o problematiku hojně řešenou nálezovou judikaturou Ústavního soudu, a to například v nálezu sp. zn. I. ÚS 728/10 ze dne 1. 7. 2010 (N 136/58 SbNU 105). V tomto nálezu Ústavní soud přezkoumával rozhodnutí obecného soudu, podle kterého měla stěžovatelka zaplatit úrok„ v sazbě 0,5 % denně“, a dále například nález sp. zn. I. ÚS 523/07 tak, že„ je protiústavní sjednání povinnosti zaplatit úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně“ (bod 3 v části IV nálezu), stejně tak je tato sjednaná výše v rozporu se stávající úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, který připouští maximální výši úroku tak, že jejich výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, tj. 8,05 % ročně (dle úpravy účinné v době sjednání úroku z prodlení) dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. K zajištění pohledávky žalobkyně je smlouvou ujednáno hned několik prostředků, a to jak úrok z prodlení tak rovněž smluvní pokuta, jejíž výše byla stanovena na 0,1 % denně z nezaplacené částky za každý den prodlení. V případě sjednávání smluvní pokuty ve spotřebitelských smlouvách, je i nadále nutným požadavkem připojení podpisu spotřebitele na listinu, v níž je sjednána smluvní pokuta. Nicméně žalobkyní předložená smlouva o uzavření úvěru absentuje, pokud se jedná o nutné připojení podpisu žalované. Tato náležitost byla nálezovou judikaturou Ústavního soudu (nález ze dne 11.11.2013, sp.zn. I ÚS 3512/11), stanovena jako nezbytná, v opačném případě zakládala absolutní neplatnost takového ujednání (dle stávající platné úpravy, soud postupuje podle ust. § 1815, dle kterého se pro nepřiměřenost k daným ujednáním nepřihlíží). Z tohoto plyne, že v rámci spotřebitelských ujednání je nutné, aby spotřebitel připojil svůj podpis na listinu, kterou se smluvní pokuta sjednává. V dané věci, kdy smlouva byla sjednána dálkovým způsobem prostřednictvím internetu, měl být k této smlouvě připojen elektronický podpis, který má být jako údaj připojen k datové zprávě, což v dané věci rovněž učiněno nebylo.

13. Soud na základě shora uvedeného shledal ujednání o smluvní pokutě a stejně tak ujednání o sjednaném úroku jako nepřiměřené a proto k nim nepřihlížel. V souladu se zákonnou úpravou je možné obsah těchto smluvních ujednání oddělit od obsahu zbývajících smluvních ujednání. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty a sjednaného úroku z úvěru pod výrokem II. zamítl.

14. Soud má však za prokázané, že byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky, které žalovaná podle podmínek smlouvy nevrátila. V řízení pak nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaná na svůj dluh uhradila něčeho nad rámec toho, co uváděla žalobkyně a soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl, co do jistiny a jejího příslušenství a stanovil žalované povinnost dlužnou částku zaplatit, a to včetně úroků z prodlení.

15. V daném případě žalobkyně prokázala, že jí byla postoupena pohledávka za žalovanou, spočívající v nesplaceném úvěru s příslušenstvím. Postoupení bylo žalované oznámeno.

16. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle ust. §1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Splatnost pohledávky byla sjednána 30 denní ode dne poskytnutí úvěru. Úvěr byl poskytnut dne 16.10.2018, třicetidenní lhůta uplynula dne 15.11.2018, přičemž do lhůty se nezapočítává, den kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (viz. ust. § 57 odst. 1 o.s.ř.), žalovaná se tak v prodlení ocitla dne 16.11.2018.

17. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého, pokud měl účastník částečných úspěch ve věci, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Při posuzování míry úspěchu ve věci soud vycházel z hodnoty předmětu sporu, kterou bylo peněžité plnění ve výši 6 940 Kč. Soudem však byla přiznána pouze částka ve výši 5000 Kč a dále 100 Kč jako náklady za uplatnění pohledávky. Z výše uvedeného pak plyne, že žalobkyně byla ve věci úspěšná ve výši 73,5 % a neúspěšná 26,5 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci činí 47% a žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů ve výši 47%.

18. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna za 2,5 úkony právní služby ve výši za 300 úkon právní služby, (příprava a převzetí právního zastoupení, jednoduchá výzva, podání žaloby) dále 3 x paušální náhrada nákladů řízení ve výši 100 Kč za úkon podle § 13 odst. 3 AT, a náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobců plátcem dle § 14a AT, ve výši 168 Kč, celkem 1368 Kč, kráceno 47 %, což činí 643 Kč, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.. Povinnost žalované nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně se opírá o ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.