18 C 179/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 398 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 000 Kč a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 373 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 30 684 Kč a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalované původně zaplacení částky 834 047 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Usnesením [stát. instituce] [stát. instituce], [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo vůči žalobci zahájeno tr. stíhání žalobce pro jednání, které bylo kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin vydírání podle ust. § 175 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve stádiu pokusu podle ust. § 21 odst. 1 tr. zkn. spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zkn. Spolu s žalobcem bylo současně stíháno dalších pět osob. Zvlášť závažným zločinem vydírání podle ust. § 175 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 písm. c) tr. zkn. spáchaného ve stádiu pokusu podle ust. § 21 odst. 1 tr. zkn. spáchaný formou spolupachatelství podle ust. § 23 tr. zkn., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 7 let se zařazením do věznice s ostrahou. Žalobce podal proti tomuto rozsudku odvolání, následně byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2019 rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Následně ve věci rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 17. 12. 2019, kterým byl žalobce podle ust. § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, protože nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Státní zástupce tento zprošťující výrok nenapadl odvoláním, a proto zprošťující výrok ve vztahu k žalobci nabyl právní moci. Žalobce od samého počátku tr. stíhání kategoricky popíral, že by se tr. činnosti dopustil. Již při svém prvním výslechu žalobce uvedl, že dne 7. 10. 2014, kdy mělo dojít ke spáchání tr. činu byl v zaměstnání, protože se jednalo o pracovní den. Žalobce uvedl, že byl v zaměstnání, kde mají elektronickou docházku, která eviduje příchod a odchod, dále navrhl řadu svědků, kteří mohli potvrdit, že dne 7. 10. 2014 skutečně nemohl být v ČR. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 28. 4. 2020. Ze strany žalované však před podáním žaloby nebylo ničeho plněno. Žalobce požaduje z uvedených důvodů náhradu majetkové škody ve výši 334 047 Kč a náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným tr. stíháním ve výši 500 000 Kč. Žalobce musel v průběhu tr. řízení vynaložit náklady na obhajobu vykonávanou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] spočívající v nákladech právního zastoupení za celkem 53 úkonů právní služby, příslušeného počtu režijních paušálů a DPH. Sazba za jeden úkon právní služby činila částku 3 100 Kč, celkem tedy žalobce požaduje částku 334 047 Kč, za 53 úkonů právní služby á 3 100 Kč, 53x režijní paušál á 300 Kč a příslušné DPH v zákonné výši a cestovné. Co se týká přiměřeného zadostiučinění, zde žalobce poukazuje na to, že byl stíhán pro tr. čin, kdy zákon umožňuje uložení trestu odnětí svobody na dobu 5 – 12 let. Navíc rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Žalobce byl trestně stíhán za spáchání tr. činu vydírání, kterého se měl dopustit za pomoci hrubého násilí a zbraně. Jedná se o tr. činnost násilného charakteru, která je velice negativně vnímána a je spojena s negativními reakcemi a veřejným odsouzením osoby pachatele. Dále se mělo jednat o tr. činnost spojovanou s činností mafie a gangu z oblasti Balkánu, nebo bývalého Sovětského svazu. Délka tr. řízení trvala 4 roky a 3 měsíce. Trestní řízení, jako takové, negativně působilo na žalobce ještě před samotným zahájením tr. stíhání, když již dne 26. 8. 2015 byla u žalobce provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků a žalobce byl vyslýchán a byla provedena taktéž jeho osobní prohlídka. Uvedené tr. řízení fatálním způsobem poznamenalo rodinný a osobní život žalobce měl v době třestního stíhání se svojí partnerkou [jméno] [příjmení] dvě nezletilé děti a to syna [jméno], [datum narození] a syna [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]. Starší syn žalobce měl v době kdy u žalobce byla provedena domovní prohlídka a bylo vůči němu zahájeno tr. stíhání, pouze několik měsíců. Trestní řízení narušilo vztahy v rodině žalobce, matka žalobce celou situaci těžko snášela, pociťovala obavy a strach, sourozenci žalobce museli absolvovat policejní výslechy. V důsledku tr. řízení se změnil vztah žalobce s rodiči jeho partnerky, kteří nevěděli, co si mají o celé situaci myslet. Vztahy tchána a tchýně k osobě žalobce ochladly. Trestní stíhání mělo negativní vliv i na vztah žalobce s jeho partnerkou, kdy pod vlivem tr. řízení mezi nimi začaly vznikat konflikty a napětí. V důsledku tr. stíhání přišel o svoji dobrou kamarádku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která byla v rámci tr. řízení vyslechnuta jako svědkyně. Žalobce se v důsledku tr. stíhání nemohl věnovat svým malým dětem a rodině, byl nucen obětovat čas, který mohl trávit s rodinou. Velmi ponižující byla pro žalobce domovní prohlídka v srpnu 2015, ke které došlo v ranních hodinách v 6:00 – 6:30 hod., kdy kolem procházelo mnoho lidí od práce. Jednalo se o lidi, kteří žalobce dobře znali. Trestní stíhání podstatnou měrou ovlivnilo i volnočasové aktivity žalobce, žalobce se dřív věnoval thajskému boxu na závodní úrovni. Kvůli psychickému tlaku v důsledku tr. stíhání žalobce přestal sportovat a s boxem skončil zcela i na mimosoutěžní úrovni. Žalobce dál nemohl v r. 2015 absolvovat zkoušky strážce přírody, na což čekal tři roky jako čekatel. Trestní řízení mělo dále dopad na profesní pověst žalobce v zaměstnání, žalobce byl od 1. 2. 2005 jako [anonymizována dvě slova] ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], žalobce musel celou záležitost vysvětlovat před výrobně technickým náměstkem společnosti a vedoucím provozu, následně se stal žalobce v zaměstnání nepohodlným a začal pociťovat náznaky, že by se ho chtěli v zaměstnání zabavit. Žalobce požaduje částku 500 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok předběžně dne 28. 4. 2020. Co se týká nároku na náhradu nákladů obhajoby, žalovaná poskytla žalobci ekvivalent částky 7 000 EUR, neboť žalobce v rámci předběžného projednání nároku předložil doklady o tom, že svým obhájcům zaplatil částku 7 000 EUR a na dotaz žalované sdělil, že se jedná o částku konečnou, kterou svým obhájcům uhradil. Žalobci tak byla poskytnuta částka 184 765 Kč. Co do částky 149 282 Kč považuje žalovaná žalobu za nedůvodnou pro neprokázání vzniku škody v této výši, jakožto jedné z elementárních podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu. Co se týká náhrady nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání, zde žalovaná v rámci předběžného projednání nároku konstatovala, že v tr. řízení došlo k nevydání nezákonného rozhodnutí a žalobci byla vyslovena omluva. Zároveň žalovaná uvedla, že žalobce bude odškodněn částkou 102 000 Kč, tedy částkou 2 000 Kč za každý měsíc trvání tr. řízení. Tato částka je dle názoru žalované dostačující.

3. Podáním ze dne 16. 12. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 436 047 Kč a to co do původně žalované částky 3341 047 Kč požadované jako náhrada škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu a dále co do částky 102 000 Kč, jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným tr. stíháním. Žalobce tak nadále požaduje částku 398 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným tr. stíháním.

4. Usnesením ze dne 21. 1. 2021 bylo řízení zastaveno co do částky 436 047 Kč, tedy v rozsahu učiněného zpětvzetí.

5. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 28. 4. 2020. Mezi účastníky bylo rovněž v řízení nesporné, že žalovaná v rámci předběžného projednání nároku plnila žalobci částku 184 765 Kč, jako ekvivalent částky 7 000 EUR v souvislosti s požadovanou náhradou obhajného a částku 102 000 Kč, jako náhradu požadované nemajetkové újmy. Mezi účastníky byl dále v řízení nesporný průběh tr. řízení ve věci žalobce vedeného u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. [spisová značka], tedy, že proti žalobci bylo dne 10. 9. 2015 zahájeno tr. řízení pro zvlášť závažný zločin vydírání podle ust. § 175 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 písm. c) tr. zkn. Následně byla ve věci žalobce podána obžaloba a dne 29. 3. 2018 byl žalobce uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně. Následně Vrchní soud v Olomouci dne 28. 5. 2019 rozsudek soudu I. stupně zrušil a dne 17. 12. 2019 byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně zproštěn obžaloby dle ust. § 226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 12. 2019 Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

6. Z výslechu žalobce a dále z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení], dále z rodných listů synů žalobce vzal soud za prokázané, že v době zahájení tr. stíhání měl žalobce osmiměsíčního syna. Žalobce žije v malé obci [anonymizována tři slova], jedná se o obec, která má cca 300 obyvatel. Ještě před zahájením tr. stíhání byla u žalobce provedena domovní prohlídka to ve včasných ranních hodinách, kdy kolem domu žalobce projíždělo množství místních do zaměstnání. Druhý syn žalobce se narodil v době tr. stíhání a to ve fázi přípravného řízení, třetí syn žalobce se narodil až po skončení tr. stíhání dne 25. 5. 2021. V průběhu tr. řízení vypovídali sourozenci žalobce, tr. stíhání se projevilo ve vztahu mezi žalobcem a rodiči jeho partnerky. Tito omezili své kontakty s žalobcem. Trestní stíhání se podepsalo rovněž na vztahu mezi žalobcem a jeho přítelkyní, kteří se v době tr. stíhání častěji hádali. Rodina měla v důsledku tr. stíhání žalobce určité finanční problémy, kdy finanční prostředky původně určené na rekonstrukci domu, byly z části použity na úhradu nákladů obhajoby. V důsledku tr. stíhání musela především matka žalobce v místě bydliště žalobce vysvětlovat, proč u nich byla policie. Žalobce se v době tr. stíhání přestal věnovat svým koníčkům. Obě svědkyně vypověděly, že žalobce byl v souvislosti s tr. stíháním ve velkém stresu, obával se, že mu bude uložen nepodmíněný trest a nebude se tak schopen postarat o své děti.

7. Co se týká skončení pracovního poměru u [anonymizováno] [právnická osoba], zde se jak žalobce, tak i svědkyně [příjmení] vyjádřili tak, že ze své práce u uvedené společnosti odešel, protože soud si na něj v zaměstnání vyžádal posudek, on se musel v práci obhajovat, jestli něco udělal či nikoliv a lidé se na něj začali dívat jinak, potom z práce odešel. Svědkyně [příjmení] se k tomuto vyjádřila tak, že z práce odešel, protože tam na něj byly velké nároky, firma měla málo zaměstnanců a velký region, takže to žalobce nezvládal psychicky. Z Dohody o skončení pracovního poměru mezi [právnická osoba] a žalobcem vzal soud za prokázané, že pracovní poměr s touto společností skončil dohodou ke dni 28. 2. 2021, tedy až rok a dva měsíce po skončení tr. stíhání žalobce.

8. Z průkazky střeleckého oddílu [anonymizováno 5 slov] vzal soud za prokázané, že žalobce byl členem tohoto střeleckého oddílu. Z listiny – pozvánky na zkoušku odborné způsobilosti na pozici funkce člena strážce přírody ze dne 5. 10. 2015 vzal soud za prokázané, že žalobce se měl dne 13. 11. 2015 v 9:00 hod. dostavit ke složení zkoušky na ověření způsobilosti na vykonávání funkce člena strážce přírody podle § 72 odst. 3 zákona č. 543/2002 z.o. o ochraně prírody a krajiny.

9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

10. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

13. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

17. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen částečně po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

19. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo vedeno tr. stíhání, které bylo zahájeno usnesením [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [tel. číslo], kdy žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin vydírání podle ust. § 175 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 písm. c) tr. zkn. spáchaného ve stádiu pokusu podle ust. § 21 odst. 1 tr. zkn. spáchaného formou spolupachatelství podle ust. § 23 tr. zkn. Žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 17. 12. 2019 zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Téhož dne nabyl zprošťující rozsudek právní moci. Usnesení o zahájení tr. stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť v daném případě tr. stíhání neskončilo pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí. Soud dále zkoumal, zda byly dány další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu, tedy vznik škody či nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Pokud jsou splněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se této odpovědnosti nemůže zprostit.

20. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání podle ust. § 175 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 písm. c) tr. zkn., spáchaného ve stádiu pokusu podle ust. § 21 odst. 1 tr. zkn., spáchaného formou spolupachatelství podle ust. § 23 tr. zkn. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 – 12 let, v daném případě mohl být žalobci uložen pouze nepodmíněný trest odnětí svobody. Trestní stíhání žalobce trvalo od 10. 9. 2015 do 17. 12. 2019, tedy 4 roky a 3 měsíce. Žalobce byl tedy poměrně dlouhou dobu ve stavu nejistoty, jak jeho tr. stíhání skončí. Žalobce byl stíhán pro násilnou tr. činnost, jedná se o tr. činnost, která je společností obecně vnímána jako značně zavrženíhodná. S ohledem na uvedené skutečnosti, tedy hrozbu možného vysokého trestu odnětí svobody (a to nepodmíněného), délku tr. stíhání a s tím spojeného období nejistoty, s ohledem na povahu tr. činnosti soud dospěl k závěru, že je na místě poskytnout za nemajetkovou újmu zadostiučinění v penězích. K tomuto závěru ostatně dospěla i žalovaná, když v rámci předběžného projednání nároku přiznala žalobci částku 102 000 Kč.

21. Forma a výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání, i nad rámec konstatování porušení práva je na místě pouze tedy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

37. Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznanému v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2016 pod R 67/2016).

22. Soud při stanovení výše peněžitého zadostiučinění postupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a snažil se nalézt případy, které by se s případem žalobce v podstatných rysech shodovaly. Soud by rád poukázal na případ řešený u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 72/2016 a dále u odvolacího soudu pod sp. zn. 28 Co 303/2018, v daném případě bylo odškodňováno tr. stíhání pro tr. čin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zkn. formou spolupachatelství podle § 23 tr. zkn. a dále pro zločiny nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1, 3 písm. a) tr. zkn., spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zkn. V tomto srovnávaném případě činila hrozící sazba trestu odnětí svobody 5 – 12 let, tedy shodně, jako v případě žalobce, délka tr. stíhání činila 2 roky a 11 měsíců. V tomto případě byl poškozený po dobu 623 dnů stíhán vazebně, rovněž v tomto případě byl poškozený nejprve soudem I. stupně odsouzen. V tomto případě byl žalobce profesionálním sportovcem, v důsledku tr. stíhání byla jeho sportovní kariéra přerušena. Nedošlo k poškození vztahu v nejbližší rodině, v řízení nebyl prokázán větší dopad do osobnostní sféry. V rámci soudního řízení poškozený požadoval částku 60 000 Kč, když před tím v rámci předběžného projednání nároku mu ze strany žalované bylo uhrazeno 20 000 Kč. Soud I. stupně přiznal žalobci částku 40 000 Kč, odvolací soud však tuto částku o dalších 20 000 Kč navýšil, celkem tak bylo poškozenému přiznáno 60 000 Kč, když soudy byly vázány žalobním nárokem žalobce, odvolací soud v rámci svého rozhodnutí konstatoval, že žalobci by náleželo odškodnění v celkové výši 87 500 Kč, tedy ve výši 30 000 Kč za rok trvání tr. řízení.

23. Dále by soud rád poukázal na rozhodování soudu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 63/2014, která byla následně řešena Městským soudem pod sp. zn. 70 Co 164/2016. V daném případě bylo odškodňováno tr. stíhání pro tr. čin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zkn., kdy poškozenému hrozila trestní sazba 2 – 8 let. Délka tr. řízení činila v daném případě 1 rok a 3 měsíce. V daném případě byla žalobci dovolacím soudem přiznána částka 25 000 Kč, jako odškodnění trvání řízení, přičemž soud vyšel z částky 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení. V daném případě soud konstatoval, že žalobce byl vystaven psychickému tlaku, který byl způsoben nejen celkovým faktem tr. stíhání, ale i obavou z hrozícího trestu odnětí svobody, období psychického strádání žalobce však bylo poměrně krátké. Významnější zásahy do osobních a rodinných vztahů prokázány ani tvrzeny nebyly.

24. Dále by soud rád poukázal na případ odškodňovaný v řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 14 C 259/2019 a následně řešen u odvolacího soudu pod sp. zn. 51 Co 120/2020. V daném případě byl odškodňován poškozený za nezákonné tr. stíhání pro tr. čin vydírání podle ust. § 175 odst. 1, 3 písm. c) tr. zkn., kdy žalobci hrozila trestní sazba 5 – 12 let. Žalobce byl v tomto případě stíhán vazebně po dobu 32 dnů, délka tr. stíhání činila 2 roky a 5 měsíců. V daném případě žalovaná v rámci předběžného projednání nároku přiznala poškozenému částku 70 000 Kč, soud následně přiznal dalších 35 000 Kč, celkem tak byla žalobci poskytnuta částka 105 000 Kč. Soud I. stupně přiznal žalobci ještě částku 150 000 Kč jako náhradu zásahu do profesního života, v tomto rozsahu však byl odvolacím soudem rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žaloba se co do částky 150 000 Kč zamítá. I v daném případě byl žalobce nejprve soudem I. stupně odsouzen, v tomto případě byla věc do značné míry medializována, došlo k vážnému dopadu do profesní sféry žalobce. Trestní stíhání i ztráta příjmu způsobila nepochybně i existenční nejistotu poškozeného.

25. V tomto řízení bylo prokázáno, že u žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv a to zejména v jeho osobním, rodinném životě. Žalobce byl po dobu tr. stíhání ve značném stresu a měl značné obavy z uložené nepodmíněného trestu odnětí svobody. Trestní stíhání započalo v době, kdy žalobce měl osmiměsíčního syna, v průběhu tr. stíhání žalobce se žalobci narodil i druhý syn a je zřejmé, že nejistota žalobce z jeho budoucnosti a z budoucnosti jeho rodiny tímto byla umocněna, a to i s ohledem na prvostupňový odsuzující rozsudek, kdy žalobci byl uložen nepodmíněný trest v trvání 7 let. Je nepochybné, že tr. stíhání žalobce, a to za situace, kdy měl dvě malé děti a partnerka žalobce by v případě odsouzení žalobce k trestu odnětí svobody nepodmíněně byla jedinou osobou, která by musela zjistit jak péči o nezletilé děti, tak i finanční zabezpečení rodiny, tato situace byla pro žalobce značně stresující. Prokázány byly rovněž dopady do poškození pověsti žalobce v místě bydliště a to s ohledem na to, že žalobce bydlí v obci s malým počtem obyvatel a o tr. stíhání žalobce se jeho okolí dozvědělo vzhledem k provedení domovní prohlídky v místě bydliště žalobce. V řízení nebylo prokázáno, že by v důsledku tr. stíhání došlo ke zhoršení vztahu v rámci bližší rodiny, když ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že rodina držela pohromadě, sourozenecké vztahy mezi žalobcem a jeho sourozenci to spíše upevnilo, rovněž nedošlo k trvalejšímu zhoršení jeho vztahu s partnerkou. V řízení rovněž nebyly prokázány dopady do profesní sféry žalobce, když žalobce ukončil svůj pracovní poměr u vodárenské společnosti dohodou a to navíc v době více než rok po pravomocném skončení jeho tr. stíhání.

26. Především s ohledem na charakter tr. činnosti, pro kterou byl žalobce trestně stíhán a s ohledem na hrozbu vysokého trestu odnětí svobody a rovněž s přihlédnutím k faktu, že v daném případě vzhledem k tr. sazbě bylo nepochybné, že žalobci by byl uložen trest odnětí svobody v nepodmíněné formě, soud dospěl k závěru, že v daném případě je na místě přiznat žalobci částku odpovídající zhruba 30 000 Kč za rok trvání řízení za 4 rok a 3 měsíce, soud se domnívá, že je na místě přiznat žalobci celkem částku 127 000 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

27. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení co do základu úspěšný co do požadavku nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání. Co se týká nároku na zaplacení škody v podobě nákladů obhajoby, zde byla žaloba z části vzata zpět pro chování žalované, která po podání žaloby uhradila žalobci částku 184 765 Kč, z části zastavení řízení procesně zavinil žalobce (co do částky 149 272 Kč). V této části předmětu řízení je tak na místě, aby si každý z účastníků nesl náklady řízení sám. Co do nároku na náhradu nemajetkové újmy byl žalobce co do základu úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za jednotlivé úkony právní služby dle § 11 odst. 1vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen AT, kdy sazba za jeden úkon právní služby činí dle §9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 AT 3 100 Kč za úkon, celkem za 6 úkonů právní služby (příprava převzetí věci, sepis žaloby, 3x účast na jednání soudu, písemné podání ve věci samé ze dne 24. 9. 2021) částku 18 600 Kč, dále 6x režijní paušál á 300 Kč, tedy 1 800 Kč, příslušné DPH ve výši 4 284 Kč. Dále tvoří náklady řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč, celkem činí náklady řízení částku 30 684 Kč.