18 C 198/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 49 375 Kč a 82 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 49 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 10. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žaloba o zaplacení částky 82 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 10. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 49 375 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno dne 29. 12. 2011 a skončilo dne 12. 4. 2016. Délka řízení činila 4 roky a 3,5 měsíce. V uvedeném sporu šlo o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů, které nedokázala justice vyřešit ani několik let a věc musela být následně uzavřena dohodou o narovnání a zpětvzetím žaloby. Žalobce se dále domáhá přiznání částky 82 500 Kč jako náhrady zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] – řízení bylo zahájeno dne 31. 8. 2012, skončilo až odmítnutím ústavní stížnosti usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019, které bylo žalobci doručeno dne 25. 2. 2019. Řízení tak trvalo 6 let a 6 měsíců. I tento nárok byl u žalované uplatněn dne 27. 4. 2020. Žalovaná jej v šestiměsíční lhůtě neprojednala.

2. Žalovaná se k oběma uplatněným nárokům vyjádřila tak, že je neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 27. 4. 2020 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 539 296,23 Kč. Předmětem této žádosti byly rovněž nároky na odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Co se týká řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], zde s ohledem na ust. § 32 odst. 3 a § 35 zák. č. 82/1998 Sb. žalovaná namítla promlčení tohoto nároku, neboť žádost žalobce o poskytnutí odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení, byla žalované doručena dne 27. 4. 2020, tedy po uplynutí promlčecí doby. Rovněž žaloba o poskytnutí odškodnění byla podána až dne 10. 11. 2020, tedy po uplynutí promlčecí doby. Námitku promlčení vznesla žalovaná rovněž ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], když toto řízení bylo zahájeno dne 31. 8. 2012 a skončeno 19. 2. 2019. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žalobce na vznesenou námitku promlčení zareagoval podáním ze dne 13. 1. 2021, kdy uvedl, že na věc je třeba pohlížet prizmatem nového občanského zákoníku a Listiny základních práv a svobod. Žalobce poukazuje na to, že nový občanský zákoník byl schválen a nabyl účinnosti až po vydání a účinnosti zákona č. 82/1998 Sb. Dle žalobce se tak jedná o nepřímou novelizaci tohoto předpisu a je tedy třeba uvažovat promlčecí dobu tříletou. Žalobce se domnívá, že pokud by námitce promlčení soud vyhověl, došlo by k diskriminaci žalobce, kdy jeho právní postavení vůči druhému účastníku právního vztahu by nebylo rovné, a to jenom proto, že druhým účastníkem právního vztahu je stát.

4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 27. 4. 2020. Nárok žalobce nebyl projednán v zákonné šestiměsíční lhůtě. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 29. 12. 2011 a pravomocně skončilo dne 12. 4. 2016. Mezi účastníky bylo dále v řízení nesporné, že řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 31. 8. 2012 a posledním rozhodnutím ve věci bylo rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti, které bylo žalobci doručeno dne 25. 2. 2019. Jednalo se o usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019 sp. zn. [ústavní nález] Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

7. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

8. Podle ustanovení § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jenž bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle ustanovení § 7 odst.1 OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda.

10. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle ustanovení § 8 odst. 2 OdpŠk, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím, vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

12. Podle ustanovení § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práv poskytuje.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

15. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

16. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

17. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. V případě řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo mezi účastníky nesporné, že předmětné řízení pravomocně skončilo dne 12. 4. 2016. Promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy v souladu s ust. § 32 odst. 3 OdpŠk uplynula dne 12. 4. 2016. Vzhledem k tomu, že žaloba na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s tímto řízení byla u soudu podána až dne 10. 11. 2020, je zřejmé, že tak bylo učiněno až více než 4 roky po uplynutí promlčecí doby. V případě druhého posuzovaného řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo v řízení zjištěno, že posledním rozhodnutím ve věci, kterým bylo rozhodnutí [název soudu], sp. zn. [ústavní nález] ze dne 19. 2. 2019, které bylo žalobci doručeno dne 25. 2. 2019. K uplynutí promlčecí doby tak došlo dne 25. 8. 2019. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 10. 11. 2020, je zřejmé, že se tak stalo až po uplynutí zákonné promlčecí doby.

18. Je třeba poznamenat, že v obou případech i samotné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované, ke kterému došlo dne 27. 4. 2020, došlo až v okamžiku, kdy byly oba nároky promlčeny. V souvislosti s hodnocením promlčecí doby soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to např. ve věci 28 Cdo 590/2011 a 1 Cz 18/81. V daném případě je naprosto zřejmé, že ust. § 32 odst. 3 OdpŠk je ustanovením speciálním k § 629 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník). Není správný výklad žalobce, který se domnívá, že v daném případě je třeba vycházet z občanského zákoníku, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014, jakožto zákona novějšího ve smyslu lex posterior derogat priori. V daném případě naopak je třeba vycházet z toho, že zákon č. 82/1998 Sb. upravuje speciální nároky z odpovědnosti státu za škodu nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím. Jedná se tedy o zákon speciální k občanskému zákoníku a je třeba naopak vycházet ze zásady lex specialis derogat generali (obdobně srov. např. rozhodnutí NS 30 Cdo 2722/2012) .Vztah občanského zákoníku a zákona č. 82/1998 Sb. je přímo vyjádřen v ustanovení § 26 OdpŠk.

19. Pokud žalobce poukazuje na to, že použití šestiměsíční promlčecí lhůty pro nároky z titulu nemajetkové újmy znamená nerovnost v právech účastníků občanskoprávního vztahu, pak je třeba poukázat na to, že promlčecí doba se vztahuje k určité kategorii nároků, a to konkrétně nároku na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím. Speciální délka promlčecí doby tak není vázána na určitou kategorii subjektů občanskoprávního vztahu, ale na určitou kategorii nároků z těchto vztahů vyplývajících. Koneckonců i občanský zákoník zná různé délky promlčecí doby v případě různých nároků (srov. např. ust. § 634 občanského zákoníku). Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud zamítl oba nároky žalobce v plném rozsahu včetně požadovaného příslušenství.

20. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. V daném případě má žalovaná právo na náhradu nákladů dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za vyjádření ve věci samé podle ust. § 1 odst. 3 písm. vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 téže vyhlášky.